Utiereň 2.4.

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (1. hlas)

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Troparí, hlás 1: Óbščeje voskresénije, préžde tvojejá strásti uvirjája, iz mértvych vozdvíhl jesí Lázarja Christé Bóže. Ťímže i mý jáko ótrocy pobídy známenija nosjášče, tebí pobidíteľu smérti vopijém: osánna vo výšnich, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hospódne. (2x)

Sláva, i nýňi, druhíj, hlás 4: Spohrébšesja tebí kreščénijem Christé Bóže náš, bezsmértnyja žízni spodóbichomsja voskresénijem tvojím, i vospivájušče zovém: osánna vo výšnich, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hospódne.

Psalóm 9

Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, * povím vsjá čudesá Tvojá.

Vozveseľúsja i vozrádujusja o Tebí, * pojú ímeni Tvojemú, Výšnij.

Vnehdá vozvratítisja vrahú mojemú vspjáť, * iznemóhut i pohíbnut ot licá Tvojehó.

Jáko sotvoríl jesí súd mój i prjú mojú, * síl jesí na Prestóľi, suďáj právdu.

Zapretíl jesí jazýkom, i pohíbe nečestívyj, * ímja jehó potrebíl jesí vo vík i vo vík víka.

Vrahú oskuďíša orúžija v konéc, i hrády razrušíl jesí, * pohíbe pámjať jehó s šúmom.

I Hospóď vo vík prebyvájet, uhotóva na súd Prestól Svój, * i Tój sudíti ímať vselénňij v právdu, sudíti ímať ľúdem v pravoťí.

I býsť Hospóď pribížišče ubóhomu, * pomóščnik vo blahovrémenijich, v skórbech.

I da upovájut na Ťá znájuščiji ímja Tvojé, * jáko ne ostávil jesí vzyskájuščich Ťá, Hóspodi.

Pójte Hóspodevi, živúščemu v Sijóňi, * vozvistíte vo jazýcich načinánija Jehó.

Jáko vzyskájaj króvi ích pomjanú, * ne zabý zvánija ubóhich.

Pomíluj mjá, Hóspodi, vížď smirénije mojé ot vráh mojích, * voznosjáj mjá ot vrát smértnych.

Jáko da vozviščú vsjá chvály Tvojá vo vraťích dščére Sijóňi, * vozrádujemsja o spaséniji Tvojém.

Uhľibóša jazýcy v páhubi, júže sotvoríša, * v síti séj, júže skrýša, uvjazé nohá ích.

Znájem jésť Hospóď suďbý tvorjáj, * v ďíľich rukú svojéju uvjazé hríšnik.

Da vozvraťátsja hríšnicy vo ád, * vsí jazýcy zabyvájuščiji Bóha.

Jáko ne do koncá zabvén búdet níščij, * terpínije ubóhich ne pohíbnet do koncá.

Voskresní, Hóspodi, da ne kripítsja čelovík, * da súďatsja jazýcy préd Tobóju.

Postávi, Hóspodi, zakonopoložíteľa nád ními, * da razumíjut jazýcy, jáko čelovícy súť.

Vskúju, Hóspodi, otstojá daléče, * preziráeši vo blahovrémenjiich, v skórbech?

Vnehdá hordítisja nečestívomu, * vozharájetsja níščij, uvjazájut v sovíťich, jáže pomyšľájut.

Jáko chválim jésť hríšnyj v póchotech duší svojejá, * i obíďaj blahoslovím jesť.

Razdraží Hóspoda hríšnyj, po mnóžestvu hňíva svojehó ne vzýščet, * ňísť Bóha préd ním.

Oskverňájutsja putijé jehó na vsjákoje vrémja, * otjémľutsja suďbý Tvojá ot licá jehó, vsími vráhi svojími obladájet.

Rečé bo v sérdci svojém, * ne podvížusja ot róda v ród bez zlá,

jehóže kľátvy ustá jehó polná súť, i hóresti i ľstí, * pod jazýkom jehó trúd i boľízň.

Prisidít v lovíteľstvi s bohátymi v tájnych, * jéže ubíti nepovínnaho, óči jehó na níščaho prizirájeťi.

Lovít v tájňi jáko lév vo ohráďi svojéj, * lovít éže voschítiti níščaho,

voschítiti níščaho, * vnehdá privleščí í v síti svojéj.

Smirít jehó, preklonítsja i padét, * vnehdá jemú obladáti ubóhimi.

Rečé bo v sérdci svojém: zabý Bóh, otvratí licé Svojé, * da ne vídit do koncá.

Voskresní, Hóspodi Bóže mój, * da voznesétsja ruká Tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Česó rádi prohňíva nečestívyj Bóha? * Rečé bo v sérdci svojém: ne vzýščet.

Vídiši, jáko Tý boľízň i járosť smotrjáješi, * da prédan búdet v rúci Tvojí,

Tebí ostávlen jésť níščij, * síru Tý búdi pomóščnik.

Sokruší mýšcu hríšnomu i lukávomu, * vzýščetsja hrích jehó i ne obrjáščetsja.

Hospóď Cár vo vík i v vík víka, * pohíbnete, jazýcy, ot zemlí Jehó.

Želánije ubóhich uslýšal jesí, Hóspodi, * uhotóvaniju sérdca ích vňát úcho Tvojé.

Sudí síru i smirénu, * da ne priložít ktomú veličátisja čelovík na zemlí.

Psalóm Davídu, 10

Na Hóspoda upovách, káko rečéte duší mojéj: * previtáj po horám, jáko ptíca.

Jáko sé, hríšnicy naľakóša lúk, * uhotóvaša stríly v túľi, sostriľáti vo mráci právyja sérdcem.

Zané jáže Tý soveršíl jesí, oní razrušíša, * právednik že čtó sotvorí Hospóď vo chrámi svjáťim Svojém.

Hóspoď, na nebesí Prestól Jehó, * óči Jehó na níščaho prizirájeťi, víždi Jehó ispytájeťi sýny čelovíčeskija.

Ispytájet právednaho i nečestívaho, * ľúbjaj že neprávdu nenavídit svojú dúšu.

Odoždít na hríšniki síti, óhň i žúpel, * i dúch búren čásť čáši ích.

Jáko práveden Hospóď, i právdy vozľubí, * pravotý víďi licé Jehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 11

Spasí mjá, Hóspodi, jáko oskuďí prepodóbnyj, * jáko umálišasja ístiny ot synóv čelovíčeskich.

Sújetnaja hlahóla kíjždo ko ískrennemu svojemú, * ustňí ľstívyja v sérdci, i v sérdci hlahólaša zlája.

Potrebít Hospóď vsjá ustný ľstívyja, * jazýk veleríčivyj,

Rékšyja: jazýk náš vozvelíčim, * ustný náša pri nás súť, któ nám Hospóď jésť?

Strásti rádi níščich i vozdychánija ubóhich nýňi voskresnú, * hlahólet Hospóď, položúsja vo spasénije, ne obiňúsja o ném.

Slovesá Hospódňa slovesá čísta, * srebró razžžéno, iskušéno zemlí, očiščéno sedmeríceju.

Tý, Hóspodi, sochraníši ný * i sobľudéši ný ot róda sehó i vo vík.

Ókrest nečestíviji chóďat; * po vysoťí Tvojéj umnóžil jesí sýny čelovíčeskija.

Psalóm Davídu, 12

Dokóľi, Hóspodi, zabúdeši mjá do koncá? * Dokóľi otvraščáješi licé Tvojé ot mené?

Dokóľi položú sovíty v dúši mojéj, boľízni v sérdci mojém déň i nóšč? * Dokóľi voznesétsja vráh mój na mjá?

Prízri, uslýši mjá, Hóspodi Bóže mój, * prosvití óči mojí, da ne kohdá usnú v smérť,

da ne kohdá rečét vráh mój: * ukripíchsja na nehó.

Stužájuščiji mí vozrádujutsja, * ášče podvížusja.

Áz že na mílosť Tvojú upovách, * vozrádujetsja sérdce mojé o spaséniji Tvojém,

vospojú Hóspodevi blahoďijavšemu mňí * i pojú ímeni Hóspoda Výšňaho.

Psalóm Davídu, 13

Rečé bezúmen v sérdce svojém: ňísť Bóh. * Rastľíša i omerzíšasja v načinánijich, ňísť tvorjáj blahostýňu.

Hospóď s Nebesé priníče na sýny čelovíčeskija, * víďiti, ášče jésť razumivájaj ilí vzyskájaj Bóha.

Vsí ukloníšasja, vkúpi nekľučími býša: * ňísť tvorjaj blahostýňu, ňísť do jedínaho.

Ni lí urazumíjut vsí ďílajuščiji bezzakónije, sňidájuščiji ľúdi mojá v sňíď chľíbá? * Hóspoda ne prizváša.

Támo ubojášasja strácha, iďíže ne bí strách, * jáko Hospóď v róďi právednych.

Sovít níščaho posramíste, * Hospóď že upovánije jehó jésť.

Któ dást ot Sijóna * spasénije Izráilevo?

Vnehdá vozvratít Hospóď pľinénije ľudéj Svojích, * vozrádujetsja Jákov, i vozveselítsja Izráiľ.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 14

Hóspodi, któ obitájet v žilíšči Tvojém, * ilí któ vselítsja vo svjátuju hóru Tvojú?

Choďáj neporóčen i ďílajaj právdu, * hlahóľaj ístinu v sérdci svojém.

Íže ne uľstí jazýkom svojím i ne sotvorí ískrennemu svojemú zlá, * i ponošénija ne priját na blížnija svojá.

Uničižén jésť préd ním lukávnujaj, bojáščyja že sjá Hóspoda slávit, * klenýjsja ískrennemu svojemú i ne otmetájasja.

Srebrá svojehó ne dadé v lichvú i mzdý na nepovínnych ne priját. * Tvorjáj sijá ne podvížitsja vo vík.

Psalóm Davidu, 15

Sochraní mjá, Hóspodi, * jáko na Ťá upovách.

Rích Hóspodevi: Hospóď mój jesí Tý, * jáko blahích mojích ne trébuješi.

Svjátym, íže súť na zemlí Jehó, * udiví Hospóď vsjá choťínija Svojá v ních.

Umnóžišasja némošči ích, po sích uskoríša: ne soberú sobóry ích ot krovéj, * ni pomjanú že imén ích ustnáma mojíma.

Hospóď čásť dostojánija mojehó i čáši mojejá, * Tý jesí ustrojájaj dostojánije mojé mňí.

Úžja napadóša mí v deržávnych mojích, * íbo dostojánije mojé deržávno jésť mňí.

Blahoslovľú Hóspoda, vrazumívšaho mjá, * ješčé že i do nóšči nakazáša mjá utróby mója.

Predzrích Hóspoda prédo mnóju výnu, * jáko odesnúju mené jésť, da ne podvížusja.

Sehó rádi vozveselísja sérdce mojé, i vozrádovasja jazýk mój, * ješčé že i plóť mojá vselítsja na upovániji.

Jáko ne ostáviši dúšu mojú vo áďi, * nižé dási prepodóbnomu Tvojemú víďiti istľínija.

Skazál mí jesí putí životá, ispólniši mjá vesélija s licém Tvoím, * krasotá v desníci Tvojéj v konéc.

Psalóm 16

Uslýši, Hóspodi, právdu mojú, vonmí moléniju mojemú, * vnuší molítvu mojú ne vo ustnách ľstívych.

Ot licá Tvojehó suďbá mojá izýdet, * óči mojí da vídita pravotý.

Iskusíl jesí sérdce mojé, positíl jesí nóščiju, * iskusíl mjá jesí, i ne obrítesja vo mňí neprávda.

Jáko da ne vozhlahóľut ustá mojá ďíl čelovíčeskich, * za slovesá ustén Tvojích áz sochraních putí žéstoki.

Soverší stópy mojá vo stezjách Tvojích, * da ne podvížutsja stópy mojá.

Áz vozzvách, jáko uslýšal mjá jesí, Bóže, * priklóni úcho Tvojé mňí i uslýši hlahóly mojá.

Udiví mílosti Tvojá, spasájaj upovájuščyja na Ťá * ot protívjaščichsja desníci Tvojéj.

Sochraní mjá, Hóspodi, jáko zínicu óka, * v króvi krilú Tvojéju pokrýješi mjá ot licá nečestívych, ostrástšich mjá:

vrazí mojí dúšu mojú oderžáša, túk svój zatvoríša; * ustá ích hlahólaša hordýňu.

Izhoňáščiji mjá nýňi obydóša mjá, * óči svojí vozložíša ukloníti na zémľu.

Objáša mjá jáko lév hotóv na lóv * i jáko skímen obitájaj v tájnych.

Voskresní, Hóspodi, predvarí já i zapní ím, * izbávi dúšu mojú ot nečestívaho,

orúžije Tvojé * ot vráh rukí Tvojéja.

Hóspodi, ot málych ot zémli, razďilí já v živoťí ích, * i sokrovénnych Tvójich ispólnisja črévo ích,

nasýtišasja synóv, * i ostáviša ostánki mladéncem svojím.

Áz že právdoju javľúsja licú Tvojemú, * nasýščusja, vnehdá javíti mí sjá slávi Tvojéj.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-m stichoslóviji sidálen,

hlás 4. Podóben: udivísja Jósif: S vítvmi úmno očiščéni dušámi, jákože ďíti Christá voschválim vírno, velehlásno zovúšče Vladýci: blahoslovén jesí Spáse v mír prišédyj, spastí Adáma ot drévnija kľátvy, duchóvno býv čelovikoľúbče nóvyj Adám, jákože blahovolíl jesí: vsjá Slóve k poléznomu ustróivyj, sláva tebí.

Sláva, i nýňi, inýj sidálen, hlás 4. Podóben: javílsja jesí: Četverodnévna Lázarja ot hróba vozstávivyj Hóspodi, vsjá naučíl jesí vopíti s váijem i vítvmi tebí: blahoslovén jesí hrjadýj.

Psalóm 17

Vozľubľú Ťá, Hóspodi, * kríposte mojá.

Hospóď utverždénije mojé, i pribížišče mojé, i Izbáviteľ Mój, * Bóh mój, Pomóščnik mój, i upováju na Nehó,

Zaščítitel mój, * i róh spasénija mojehó, i Zastúpnik mój.

Chvaľá prizovú Hóspoda * i ot vráh mojích spasúsja.

Oderžáša mjá boľízni smértnyja, i potócy bezzakónija smjatóša mjá, * boľízni ádovy obydóša mjá, predvaríša mjá síti smértnyja.

I vnehdá skorbíti mí, * prizvách Hóspoda, i k Bóhu mojemú vozzvách,

uslýša ot chráma svjatáho Svojehó hlás mój, * i vópľ mój préd Ním vnídet vo úši Jehó.

I podvížesja, i trépetna býsť zemľá, * i osnovánija hór smjatóšasja i podvihóšasja, jáko prohňívasja na ňá Bóh.

Vzýde dým hňívom Jehó, i óhň ot licá Jehó vosplámenitsja, * úhlije vozhorísja ot Nehó.

I prikloní nebesá, i sníde, * i mrák pod noháma Jehó.

I vzýde na Cheruvímy, * i leťí, leťí na krilú vítreňu.

I položí tmú zakróv Svój, ókrest Jehó selénije Jehó, * temná vodá vo óblacich vozdúšnych.

Ot oblistánija préd Ním óblacy proidóša, * hrád i úhlije óhnennoje.

I vozhremí s nebesé Hospóď * i Výšnij dadé hlás Svój.

Nizposlá stríly i razhná já, * i mólniji umnóži, i smjaté já.

I javíšasja istóčnicy vodníji, i otkrýšasja osnovánija vselénnyja, * ot zapreščénija Tvojehó, Hóspodi, ot dochnovénija dúcha hňíva Tvojehó.

Nizposlá s vysotý, i priját mjá, * vospriját mjá ot vód mnóhich.

Izbávit mjá ot vrahóv mojích síľnych i ot nenavíďaščich mjá, * jáko utverdíšasja páče mené.

Predvaríša mjá v déň ozloblénija mojehó, * i býsť Hospóď utverždénije móje.

I izvedé mjá na širotú, * izbávit mjá, jáko voschoťí mjá.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju vozdást mí.

Jáko sochraních putí Hospódni * i ne nečéstvovach ot Bóha mojehó.

Jáko vsjá suďbý Jehó prédo mnóju * i opravdánija Jehó ne otstupíša ot mené.

I búdu neporóčen s Ním, * i sochraňúsja ot bezzakónija mojehó.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju préd očíma Jehó.

S prepodóbnym prepodóben búdeši, * i s múžem nepovínnym nepovínen búdeši, i so izbránnym izbrán búdeši, i so stroptívym razvratíšisja.

Jáko Tý ľúdi smirénnyja spaséši * i óči hórdych smiríši.

Jáko Tý prosvitíši svitíľnik mój, Hóspodi, Bóže mój, * prosvitíši tmú mojú.

Jáko Tobóju izbávľusja ot iskušénija * i Bóhom mojím prejdú sťínu.

Bóh mój, neporóčen púť Jehó, slovesá Hospódňa razžžéna, * Zaščítiteľ jésť vsích upovájuščich na Nehó.

Jáko któ Bóh, rázvi Hóspodá, Ilí kto Bóh, rázvi Bóha nášehó? * Bóh prepojasújaj mjá síloju, i položí neporóčen púť mój.

Soveršájaj nózi mojí, jáko jeléni, * i na vysókich postavľájaj mjá.

Naučájaj rúci mojí na bráň, * i položíl jesí lúk míďan mýšca mojá.

I dál mi jesí zaščiščénije spásenija, * i desníca Tvojá vospriját mjá,

i nakazánije Tvojé isprávit mjá v konéc, * i nakazánije Tvojé tó mjá naučít.

Uširíl jesí stopý mojá pódo mnóju, * i ne iznemohósťi plesňí mojí.

Poženú vrahí mojá, i postíhnu já, * i ne vozvraščúsja, dóndeže skončájutsja.

Oskorbľú ích, i ne vozmóhut státi, * padút pod noháma mojíma.

I prepojásal mjá jesí síloju na bráň, * spjál jesí vsjá vostajúščyja na mjá pod mjá.

I vrahóv mojích dál mí jesí chrebét, * i nenavíďaščyja mjá potrebíl jesí.

Vozzváša, i ne bí spasájaj: * ko Hóspodu, i ne uslýša ích.

I istňú já jáko prách préd licém vítra, * jáko brénije putéj pohláždu já.

Izbáviši mjá ot prerikánija ľudéj, * postáviši mjá vo hlavú jazýkov.

Ľúdije, íchže ne víďich, rabótaša mí. * V slúch úcha poslúšaša mjá.

Sýnove čuždíji solháša mí. * Sýnove čuždíji obetšáša i ochromóša ot stéz svojích.

Žív Hospóď, i blahoslovén Bóh, * i da voznesétsja Bóh spasénija mojehó.

Bóh dajáj otmščénije mňí * i pokorívyj ľúdi pod mjá.

Izbáviteľ mój ot vráh mojích hňivlívych, * ot vostajúščich na mjá vozneséši mjá, ot múža neprávedna izbáviši mjá.

Sého rádi ispovímsja Tebí vo jazýcich, Hóspodi, * i ímeni Tvojemú pojú:

veličájaj spasénija caréva, * i tvórjaj mílosť christú svojemú Davídu, i símeni jehó do víka.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 18

Nebesá povídajut slávu Bóžiju, * tvorénije že rukú Jehó vozviščájet tvérď.

Déň dní otryhájet hlahól, * i nóšč nóšči vozviščájet rázum.

Ne súť ríči, nižé slovésa, * íchže ne slýšatsja hlási ích.

Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích * i v koncý vsélennyja hlahóly ích.

V sólnce položí selénije svojé, i tój, jáko ženích ischoďáj ot čertóha Svojehó, * vozrádujetsja, jáko ispolín teščí púť.

Ot krája nebesé ischód Jehó, i srítenije Jehó do krája nebesé, * i ňísť íže ukrýjetsja teplotý Jehó.

Zakón Hospódeň neporóčen, obraščájaj dúšy, * sviďíteľstvo Hospódne vírno, umudrjájuščeje mladéncy.

Opravdánija Hospódňa práva, veseľáščaja sérdce, * zápoviď Hospódňa svitlá, prosviščájuščaja óči.

Strách Hospódeň číst, prebyvájaj vo vík víka: * suďbý Hospódni ístinny, opravdány vkúpi,

voždeľínny páče zláta i kámene čéstna mnóha, * i sláždša páče méda i sóta.

Íbo ráb Tvój chranít já, vnehdá sochraníti já, * vozdajánije mnóho.

Hrichopadénija któ razumíjet? * ot tájnych mojích očísti mjá, i ot čuždích poščadí rabá Tvojehó,

ášče ne obladájut mnóju, tohdá neporóčen búdu * i očíščusja ot hrichá velíka.

I búdut vo blahovolénije slovesá úst mojích, i poučénije sérdca mojehó préd Tobóju výnu, * Hóspodi, Pomóščniče mój i Izbáviteľu mój.

Psalóm 19

Uslýšit ťá Hospóď v déň pečáli, * zaščítit ťá ímja Bóha Jákovľa.

Póslet tí pómošč ot Svjatáho * i ot Sijóna zastúpit ťá.

Pomjanét vsjáku žértvu tvojú, * i vsesožžénije tvojé túčno búdi.

Dást tí Hospóď po sérdcu tvojemú * i vés sovít tvój ispólnit.

Vozrádujemsja o spaséniji tvojém * i vo ímja Hóspoda Bóha nášeho vozvelíčimsja.

Ispólnit Hospóď vsjá prošénija tvojá. * Nýňi poznách, jáko spasé Hospóď christá Svojehó,

uslýšit jehó s nebesé svjatáho Svojehó, * v sílach spasénije desnícy Jehó.

Síji na kolesnícach, i síi na kóňich, * mý že vo ímja Hóspoda Bóha nášeho prizovém.

Tíji spjáti býša i padóša, * mý že vostáchom i isprávichomsja.

Hóspodi, spasí carjá i uslýši ný, * vóňže ášče déň prizovém Ťá.

Psalóm 20

Hóspodi, síloju Tvojéju vozveselítsja cár * i o spaséniji Tvojém vozrádujetsja ziló.

Želánije sérdca jehó dál jesí jemú, * i choťínija ustnú jehó ňísi lišíl jehó.

Jáko predvaríl jesí jehó blahoslovénijem blahostýnnym, * položíl jesí na hlaví jehó vinéc ot kámene čéstna.

Životá prosíl jésť u Tebé, * i dál jesí jemú dolhotú dníj vo vík víka.

Vélija sláva jehó spasénijem Tvojím, * slávu i veleľípije vozložíši na nehó.

Jáko dási jemú blahoslovénije vo vík víka, * vozveselíši jehó rádostiju s licém Tvoím.

Jáko cár upovájet na Hóspoda, * i mílostiju Výšňaho ne podvížitsja.

Da obrjáščetsja ruká Tvojá vsím vrahóm Tvojím, * desníca Tvojá da obrjáščet vsjá nenavíďaščyja Tebé.

Jáko položíši ích jáko péšč óhnennuju vo vrémja licá Tvojehó, * Hospóď hňívom Svojím smjatét já, i sňísť ích óhň.

Plód ích ot zemlí pohubíši, * i símja ích ot synóv čelovíčeskich.

Jáko ukloníša na Ťá zlája, * pomýsliša sovíty, íchže ne vozmóhut sostáviti.

Jáko položíši já chrebét, * vo izbýtcich Tvojích uhotóviši licé ích.

Voznesísja, Hóspodi, síloju Tvojéju, * vospojém i pojém síly Tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 21

Bóže, Bóže mój, vonmí mí, * vskúju ostávil mjá jesí?

Daléče ot spasénija mojehó * slovesá hrichopadénij mojích.

Bóže mój, vozzovú vo dní, i ne uslýšiši, * i v noščí, i ne v bezúmije mňí.

Tý že vo svjaťím živéši, * chvaló Izráileva.

Na Ťá upováša otcý náši, * upováša i izbávil jesí já.

K Tebí vozzváša, i spasóšasja, * na Ťá upováša, i ne postyďíšasja.

Áz že jésm čérv, a ne čelovík, * ponošénije čelovíkov i uničižénije ľudéj.

Vsí víďaščiji mjá poruháša mí sjá, * hlahólaša ustnámi, pokiváša hlavóju:

upová na Hóspoda, da izbávit jehó, * da spasét jehó, jáko chóščet jehó.

Jáko Tý jesí istórhij mjá iz čréva, * upovánije mojé ot soscú mátere mojejá.

K Tebí privéržen jésm ot ložésn, * ot čréva mátere mojejá Bóh mój jesí Tý.

Da ne otstupíši ot mené, jáko skórb blíz, * jáko ňísť pomohájaj mí.

Obydóša mjá teľcý mnózi, * juncý túčniji oderžáša mjá.

Otverzóša na mjá ustá svojá, * jáko lév voschiščájaj i rykájaj.

Jáko vodá izlijáchsja, i razsýpašasja vsjá kósti mojá, * býsť sérdce mojé jáko vósk, tájaj posreďí čréva mojehó.

Ízsše jáko skudéľ kríposť mojá, i jazýk mój priľpé hortáni mojemú, i v pérsť smérti svél mjá jesí.

Jáko obydóša mjá psí mnózi, sónm lukávych oderžáša mjá, * iskopáša rúci mojí i nózi mojí.

Isčetóša vsjá kósti mojá, * tíji že smotríša i prezríša mjá.

Razďilíša rízy mojá sebí, * i o odéždi mojéj metáša žrébij.

Tý že, Hóspodi, ne udalí pómošč Tvojú ot mené, * na zastuplénije mojé vonmí.

Izbávi ot orúžija dúšu mojú, * i iz rukí pésiji jedinoródnuju mojú.

Spasí mjá ot úst ľvóvych * i ot róh jedinoróž smirénije mojé.

Povím ímja Tvojé brátiji mojéj, * posreďí cérkve vospojú Ťá.

Bojáščijisja Hóspoda, voschvalíte Jehó, vsé símja Iákovle, proslávite Jehó, * da uboítsja že ot Nehó vsé símja Izráilevo.

Jáko ne uničiží, nižé nehodová molítvy níščaho, * nižé otvratí licé Svojé ot mené, i jehdá vozzvách k Nemú, uslýša mjá.

Ot Tebé pochvalá mojá, v cérkvi velícij ispovímsja Tebí, * molítvy mojá vozdám préd bojáščimisja Jehó.

Jaďát ubóziji i nasýťatsja, i voschváľat Hóspoda vzyskájuščiji Jehó, * živá búdut serdcá ích v vík víka.

Pomjanútsja i obraťátsja ko Hospódu vsí koncý zemlí, * i poklóňatsja préd Ním vsjá otéčestvija jazýk.

Jáko Hospódne jésť cárstvije, * i Tój obladájet jazýki.

Jadóša i pokloníšasja vsí túčniji zemlí, * préd Ním pripadút vsí nizchoďáščiji v zémľu, i dušá mojá Tomú živét.

I símja mojé porabótajet Jemú, * vozvistít Hóspodevi ród hrjadúščij.

I vozvisťát právdu Jehó ľúdem róždšymsja, * jáže sotvorí Hospóď.

Psalóm 22

Hospóď pasét mjá * i ničtóže má lišít.

Na mísťi zláčňi, támo vselí mjá, * na voďí pokójňi vospitá mjá.

Dúšu mojú obratí, nastávi mjá na stezí právdy, * ímene rádi Svojehó.

Ášče bo i pojdú posreďí síni smértnyja, * ne ubojúsja zlá,

jáko Tý so mnóju jesí: * žézl Tvój i pálica Tvojá, tá mjá uťíšista.

Uhotóval jesí prédo mnóju trapézu soprotív stužájuščym mňí, * umástil jesí jeléjom hlavú mojú, i čáša Tvojá upojavájušči mjá, jáko deržávna.

I mílosť Tvojá poženét mjá vsjá dní životá mojehó; * i jéže vselíti mí sjá v dóm Hospódeň v dolhotú dníj.

Psalóm 23

Hospódňa zemľá, i ispolnénije jejá, vsélennaja * i vsí živúščiji na néj.

Tój na morjách osnovál jú jésť, * i na rikách uhotóval jú jésť.

Któ vzýdet na hóru Hospódňú? * Ilí któ stánet na mísťi svjaťím Jehó?

Nepovínen rukáma i číst sérdcem, íže ne priját vsúje dúšu svojú, * i ne kľátsja léstiju ískrennemu svojemú.

Séj priímet blahoslovénije ot Hóspoda, * i mílostyňu ot Bóha, Spása svojehó.

Séj ród íščuščich Hóspoda, * íščuščich licé Bóha Jákovľa.

Vozmíte vratá kňázi váša, * i vozmítesja vratá víčnaja, i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď krípok i sílen, Hospóď sílen v bráni.

Vozmíte vráta kňázi váša, i vozmítesja vratá víčnaja, * i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď síl, Tój jésť Cár slávy.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 2-m stichoslóviji sidálen,

hlás 4. Podóben: udivísja: Nad drúhom tvojím Christé slézy tóčiši tájno, i vozdvizáješi iz mértvych Lázarja ležášča mértva, v némže sostradánije pokazál jesí čelovikoľúbno: uvíďivše že tvojé prišéstvije Iisúse, mnóžestvo mladénec izydóša dnés, v rukách váija deržášče, osánna tebí vzyvájušče: blahoslovén jesí, vo jéže mír spastí prišédyj.

Sláva, i nýňi, inýj sidálen, hlás 1. Podóben: Kámeni zapečátanu: Voschvalíte sohlásno ľúdije i jazýcy: cár bo ánheľskij vzýde nýňi na žrebjá, i hrjadét choťáj na kresťí porazíti vrahí, jáko sílen. Sehó rádi i ďíti s váijem vzyvájut písň: sláva tebí prišédšemu pobidíteľu: sláva tebí Spásu Christú: sláva tebí blahoslovénnomu, jedínomu Bóhu nášemu.

Polijelej:

Chvalíte imja Hospódne, alliluja, chvalíte rabý Hóspoda. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Stojáščíi v chrami Hóspodni, v dvorích dómu Bóha nášeho. – Alliluja, alliluja, alliluja.

Hóspodi, imja tvojé vo viki, í pámjať tvojá v rod i rod. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Blahoslovén Hóspoď ot Sióna, žívyj v Jerusalími. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Ispovídajtesja Hospodevi jáko bláh, alliluja, jáko v viki mílosť jehó. - Alliluja, alliluja.

Utverdívšemu zémľu na vodách, alliluja, jáko v víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Rukóju krípkoju í mýšceju vysókoju, alliluja, jáko vo víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Ispovídajtesja Bóhu nebesnómu, alliluja, jáko vo viki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Veličánije: Veličájem ťá životdávče Christé: osánna v výšnich, i my tebí vopíjem, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hospódne.

Hóspodi Hóspoď naš, kol čúdno ímja tvojé po vsej zemlí.

Iz ust mládenec i ssúščich soveršíl jesi chvalú.

Hóspoď v Sióňi velík, i vysók jest nad vsimi luďmi.

Slýša i vozveselisja Sión, i vozrádovašasja dščéri Judéjskija.

Pochvali Jerusalime Hóspoda, chvalí Bóha tvojehó Sióne.

Vozvistíte v Sióňi imja Hospódne, i chvalú Jehó v Jerusalími.

Blahoslovén hrjadýj vo imja Hospódne, Boh Hóspoď, i javísja nam.

Chvalá Jehó prebyvájet vo vik i vo vik vika.

Sláva i nýňi: Allilúja 3x

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

sidálen, hlás 8. Podóben: Poveľínnoje: Na prestóľi cheruvímsťi, i na žrebjáti vozséd nás rádi, i k strásti vóľňij dostíh, dnés slýšit ďitéj vozhlašájuščich, osánna, naródov vopijúščich: Sýne Davídov, uskorí spastí, íchže sozdál jesí, blahoslovénne Iisúse: na sijé bo prišél jesí, da razumíjem slávu tvojú.

Sláva, i nýňi, páki tójže. Na prestóľi cheruvímsťi, i na žrebjáti vozséd nás rádi, i k strásti vóľňij dostíh, dnés slýšit ďitéj vozhlašájuščich, osánna, naródov vopijúščich: Sýne Davídov, uskorí spastí, íchže sozdál jesí, blahoslovénne Iisúse: na sijé bo prišél jesí, da razumíjem slávu tvojú.

V prazniky stepena hlás 4.

Antifon 1. Ot júnosti mojá mnóhija bórjut mja strásti: no sam mja zastupí, i spasí Spase moj.

Nenavíďaščii Sióna, postydítesja ot Hóspoda, jáko travá bo ohném búdete izsóchše.

Sláva: Svjatým Dúchom vsjáka dušá žívitsja, i čistotóju vozvyšájetsja, svitľíjetsja trójčeskim jedínstvom, svjaščennotájňi.

I nýňi: Svjatým Dúchom tóčatsja blahodátnyja struji, napajájušče vsjaku tvár ko ožívléniju.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokímen, hlás 4: Iz úst mladénec i ssúščich soveršíl jesí chvalú.

Stích: Hóspodi Hospóď náš, jáko čúdno ímja tvojé po vséj zemlí.

Jeréj: Hóspodu pomolímsja.

Lík: Hóspodi pomíluj.

Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.

Lík: Amíň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Matthéja svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: Vo vrémja óno, jehdá priblížisja Iisus vo jerusalím, i prijdóša v vithsfahíju k horí jeleónsťij: tohdá Iisus posla dva učenika, Hlahóla íma: idíta v vés jáže prjámo váma, i ábije obrjáščeta…..

Mt zač. 83

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Táže jeréj vzém kadílo, kadít krestoobrázno, hlahóľa molítvu na bláhoslovénije váija.

Dijákon: Hóspodu pomólimsja.

Mý že: Hóspodi pomíluj.

Hóspodi Bóže náš, siďáj na Cheruvímich, vozstávivyj sílu tvojehó Sýna, Hóspoda nášeho Iisúsa Christá, da spasét mír krestóm, i pohrebénijem, i voskresénijem svojím: jehóže i nýňi prišédša vo Jerusalím na vóľnuju strásť, ľúdije siďáščiji vo ťmí, i síni smértňij, prijémše voskresénija známenija, vítvi drevés, i váija fínik, voskresénije známenujušče sritóša. Sám Vladýko i nás po podražániju óňich, v predprázdnstvennyj séj déň, váija i vítvi drevés v rukách nosjáščich sobľudí i sochraní. Da jákože óniji naródi i ďíti osánna tebí prinošáchu, i mý tákožde v písnech i pínijich duchóvnych, životvorjáščaho i tridnévnaho voskresénija dostíhnem, v tómže Chrisťí Iisúse Hóspoďi nášem: s nímže blahoslovén jesí, s presvjatým, i blahím, i životvorjáščim tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Jehdá že cilújut brátija Jevánhelije, razdavájet nastojáteľ váija.

Sláva, hlás 2: Dnés Christós vchódit vo hrád Vithániju, na žrebjáti siďáj, bezslovésije razrišája jazýk zľíjšeje, drévle svirípijuščeje.

I nýňi, páki tójže. Dnés Christós vchódit vo hrád Vithániju, na žrebjáti siďáj, bezslovésije razrišája jazýk zľíjšeje, drévle svirípijuščeje.

Táže, hlás 6: Pomíluj mjá Bóže, po velícej mílosti tvojéj, i po mnóžestvu ščedrót tvojích, očísti bezzakónije mojé.

Dnés blahodáť svjatáho Dúcha nás sobrá, i vsí vzémše krest tvój hlahólem, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hospódne, osánna vo výšnich.

Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Lík: Hóspodi pomílu. (12x)

Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Tvorénije hospodína kosmý, jehóže kraehranésije: Osánna Christós Jevánhelohiménos Theós.

Hlás 4.Písň 1.

[O] irmós: Javíšasja istóčnicy bézdny vláhi nepričástny, i otkrýšasja mórja volnújuščasja osnovánija búreju: mánijem bo zapretíl jesí jemú, izrjádnyja že ľúdi spásl jesí. Pojúščyja pobídnuju písň tebí Hóspodi.

[S] Iz úst mladénec nezlóbivych, i ssúščich, chvalú tvojích ráb soveršíl jesí, razrušíti supostáta, i otmstíti strástiju krestá, padénije drévňaho Adáma, drévom že voskrésíti sehó, pojúšča pobídnuju písň tebí Hóspodi.

[A] Chvalénije cérkov prepodóbnych, živúščemu v Sijóňi, tebí Christé prinósit: o tebí že Izrájiľ tvorcí svojém rádujetsja, i hóry jazýcy protivoobrázniji kamenoserdéčniji, ot licá tvojehó vozveselíšasja, pojúšče pobídnuju písň tebí Hóspodi.

Katavásija: Javíšasja istóčnicy bézdny vláhi nepričástny, i otkrýšasja mórja volnújuščasja osnovánija búreju: mánijem bo zapretíl jesí jemú, izrjádnyja že ľúdi spásl jesí. Pojúščyja pobídnuju písň tebí Hóspodi.

Písň 3.

[N] irmós: Točáščij kraesikómyj poveľinijem tvojím, tvérdyj ssáša kámeň Izráiľtestiji ľúdije. Kámeň že tý jesí Christé i žízň, na némže utverdísja cérkov zovúščaja: osánna blahoslovén jesí hrjadýj.

[N] Mertvecá četverodnévna poveľinijem tvojím, iz mértvych s trépetom ád ispustí Lázarja. Voskresénije bo tý Christé i žízň, v némže utverdísja cérkov zovúšči: osánna blahoslovén jesí hrjadýj.

[A] Vospójte ľúdije Bohoľípno v Sijóňi, i molítvu vozdadíte Christú vo Jerusalími, sám hrjadét vo slávi so óblastiju: v némže utverdísja cérkov zovúšči: osánna blahoslovén jesí hrjadýj.

Točáščij kraesikómyj poveľinijem tvojím, tvérdyj ssáša kámeň Izráiľtestiji ľúdije. Kámeň že tý jesí Christé i žízň, na némže utverdísja cérkov zovúščaja: osánna blahoslovén jesí hrjadýj.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

ipakojí, hlás 6: S vítvmi vospívše préžde, s drevesý posľidí jáša Christá Bóha, neblahodárniji judéje. Mý že víroju neprelóžnoju prísno počitájušče jáko blahoďíteľa, výnu vopijém jemú: blahoslovén jesí hrjadýj Adáma vozzváti.

Písň 4.

[Ch] irmós: Christós hrjadýj jávstvenno Bóh náš, prijídet i ne zakosnít, ot horý priosinénnyja čášči, otrokovícy raždájuščija neiskusomúžnyja, prorók drévle hlahólet. Ťím vsí vopijém: sláva síľi tvojéj Hóspodi.

[R] Da tóčat vesélije krípkoje mastíteľnoje, hóry, i vsí chólmi, i drevá dubrávnaja da vzyhrájut: Christá chvalíte jazýcy, i tomú vsí ľúdije rádujuščesja vozopíjte: sláva síľi tvojéj Hóspodi.

[I] Krípostiju cárstvujaj víki Hospóď, oblečén priídet, sehó krasotý že i slávy, nesravnénno jésť blahoľípije v Sijóňi. Ťímže vsí vopijém: sláva síľi tvojéj Hóspodi.

[S] Pjádiju izmírivyj nébo, dlániju že zémľu, Hospóď prijíde, Sijón bo izbrá, v némže žíti i cárstvovati izvóli, i vozľubí ľúdi vírno vopijúščyja: sláva síľi tvojéj Hóspodi.

irmós: Christós hrjadýj jávstvenno Bóh náš, prijídet i ne zakosnít, ot horý priosinénnyja čášči, otrokovícy raždájuščija neiskusomúžnyja, prorók drévle hlahólet. Ťím vsí vopijém: sláva síľi tvojéj Hóspodi.

Písň 5.

[T] irmós: Na hóru Sijón vzýdi blahovistvújaj, i Jerusalímu propovídujaj, v kríposti voznestí hlás: preslávnaja hlahólašasja o tebí hráde Bóžij. Mír na Izráiľa, i spasénije jazýkom.

[O] Vo výšnich siďáj na Cheruvímich Bóh, i prizirájaj na smirénnyja, tój hrjadét vo slávi so óblastiju, i ispólňatsja vsjáčeskaja Božéstvennyja chvalý jehó. Mír na Izráiľa, i spasénije jazýkom.

[S] Sijóne Bóžij, horó svjatája, i Jerusalíme, ókrest óči tvojí vozvedí, i vížď sóbrannaja čáda tvojá v tebí: sé bo priidóša izdaléča, poklonítisja carjú tvojemú. Mír na Izráiľa, i spasénije jazýkom.

irmós: Na hóru Sijón vzýdi blahovistvújaj, i Jerusalímu propovídujaj, v kríposti voznestí hlás: preslávnaja hlahólašasja o tebí hráde Bóžij. Mír na Izráiľa, i spasénije jazýkom.

Písň 6.

[E] irmós: Vozopíša s vesélijem právednych dúsi: nýňi míru zavít nóvyj zaviščájetsja, i kroplénijem da obnovjátsja ľúdije, Bóžija króve.

[V] Prijimí Izráiľu Bóžije cárstvo, i prebyvájaj vo ťmí, svít da úzrit velíkij, i kroplénijem da obnovjátsja ľúdije, Božéstvennyja króve.

[L] Razrišény svojá júzniki Sijóne ispustí, i ot róva nevíďinija bezvódna izvedí, i kroplénijem da obnovjátsja ľúdije, Božéstvennyja króve.

irmós: Vozopíša s vesélijem právednych dúsi: nýňi míru zavít nóvyj zaviščájetsja, i kroplénijem da obnovjátsja ľúdije, Bóžija króve.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, samohlásen, hlás 6: Na prestóľi na Nebesí, na žrebjáti na zemlí nosímyj Christé Bóže, ánhelov chvalénije, i ďitéj vospivánije prijál jesí zovúščich tí: blahoslovén jesí hrjadýj Adáma vozzváti.

íkos: Ponéže áda svjazál jesí bezsmértne, i smérť umertvíl jesí, i mír voskrésíl jesí, s váijami mladéncy voschvaľáchu ťá Christé, jáko pobidíteľa, zovúšče tí dnés: osánna Sýnu Davídovu. Ne ktomú bo, rečé, zakláni búdut mladéncy, za mladénca Maríina: no za vsjá mladéncy i stárcy, jedín raspináješisja. Ne ktomú na nás vmistítsja méč: tvojá bo rébra probodútsja kopijém. Ťímže rádujuščesja hlahólem: blahoslovén hrjadýj Adáma vozzváti.

Sinaksárij. Stichí:

Na žrebjá vséd slóvom prostrýj nébo:

Čelovíki vzyskújaj, razrišíti bezslovésija.

V síj déň, slávnyj i presvítlyj prázdnik váij prázdnujem, viný rádi sicevýja: po vostániji Lázarevi iz mértvych, mnózi víďivše bývšeje, vírovachu vo Christá. i úbo utverždájetsja súd judéjskoju sónmiceju, Christá že, i samahó ubíti Lázarja. Bíhaet úbo Iisús místo zlóbi dajá, judéji že v prázdnik páschi ubíti jehó poučénije položíša. I vrémeni bíhstva dánu bývšu dólhu, préžde šestí dnéj páschi, hlahólet, prijíde Iisús vo Vithániju, iďíže bí Lázar uméryj: i támo obídu bývšu, jaďáše s ním i Lázar: sestrá že jehó María na Christóvi nózi míro izliváše. I naútrije posylájet učenikí svojá privestí oslícu i žrebjá. I imíjaj prestól nébo, vsíd na žrebjá, vchódit vo Jerusalím: ďíti že jevréjskija i sámi podstiláchu jemú rízy svojá i vítvi fínikov, óvyja úbo rížušče, druhíja že i v rukách nosjášče, vopijáchu jemú predsylájušče: osánna Sýnu Davídovu, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hospódne, cár Izráilev. Sijé že býsť, óňich jazýki podvíhšu vsesvjatómu Dúchu, v slávu i blahochvalénije Christóvo. Javľáchu že Christóvu na smérť pobídu váijami, síjesť, vítvmi: váija bo u jevréov vítv mjáhkaja hlahóletsja. Obýčaj bo bjáše, jáko pobidítele pódvihov, ilí bránij ňíkijich, vítvmi drevés prisnocvitúščich, v pobídnych provoždénijich počitájemi, i obvodími bjáchu. Hadáteľstvenno že známenovaše žrebéc, súščyja ný ot jazýk ľúdi, na némže vsíd Christós, i prepočív, odoľíteľ i pobedíteľ, cár že vsejá zemlí narečésja. O sém prázdnici i prorók hlahólaše Zachárija : rádujsja ziló dščí sijónova, sé cár tvój hrjadét tebí krótok, i vsíd na podjarémnika i žrebcá ósľa sýna podjarémniča. I Davíd páki o ďítech: iz úst mladénec i ssúščich soveršíl jesí chvalú. No vchoďášču, rečé, Christú potrjasésja vés Jerusalím: i vo otmščénije naródi ot archijeréji pooščréni bývše, smotrjáchu jehó ubíti: tój že tajášesja krýjasja, i javľájasja, prítčami hlahólaše ím. Neizrečénnym tvojím milosérdijem Christé Bóže náš, pobidíteli ný bezslovésnych strastéj sotvorí, i tvojú svítluju na smérť pobídu: jásnoje že i živonósnoje voskresénije víďiti spodóbi, i pomíluj nás nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Písň 7.

[O] irmós: Spasýj vo ohní avraámskija tvojá ótroki, i chaldéji ubív, jáže právda právedno ulovľáše, prepítyj Hóspodi Bóže otéc nášich, blahoslovén jesí.

[H] Poklaňájuščesja ľúdije, i so učenikí rádujuščesja, váijem, osánna Sýnu Davídovu zovjáchu: prepítyj Hóspodi Bóže otéc, blahoslovén jesí.

[I] Neiskusozlóbnoje mnóžestvo, ješčé mladénstvujuščeje jestestvó, Bohoľípno ťá carjú Izráiľteskij i ánheľskij vospít: prepítyj Hóspodi Bóže otéc, blahoslovén jesí.

[M] S váijem ťá Christé, vítvmi pochvaľáchu mnóžestva, blahoslovén prišédyj cár vikóv. Vopijáchu že prepítyj Hóspodi Bóže otéc, blahoslovén jesí.

irmós: Spasýj vo ohní avraámskija tvojá ótroki, i chaldéji ubív, jáže právda právedno ulovľáše, prepítyj Hóspodi Bóže otéc nášich, blahoslovén jesí.

Písň 8.

[E] irmós: Veselísja Jerusalíme, toržestvújte ľúbjaščiji Sijóna: cárstvujaj bo vo víki Hospóď síl priíde, da blahohovíjet vsjá zemľá ot licá jehó, i da vopijét: blahoslovíte vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda.

[N] Na žrebjá mládo vsíd cár tvój Sijóne, predstá Christós: bezslovésnuju bo ídoľskuju prélesť razrušíti, i neuderžánnoje stremlénije ustáviti vsích jazýk prijíde, vo jéže píti: vsjá ďilá pójte Hóspoda.

[O] Bóh tvój, rádujsja Sijóne ziló, vocarísja vo víki Christós. Séj, jákože písano jésť, krótkij i spásájaj, právednyj izbávitel náš, priíde na žrebjáti, kónskoje svirípstvo ubíti vrahóv, ne vopijúščich: blahoslovíte vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda.

[S] Oskuďivájet Božéstvennych ohraždénij, zakonoprestúpnoje sónmišče nepokorívych, ponéže dóm molítvy Bóžija, vertép sotvoríša razbójničesk, ot sérdca izbáviteľa otrínuvše, jemúže vopijém: blahoslovíte vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda.

irmós: Veselísja Jerusalíme, toržestvújte ľúbjaščiji Sijóna: cárstvujaj bo vo víki Hospóď síl priíde, da blahohovíjet vsjá zemľá ot licá jehó, i da vopijét: blahoslovíte vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Písň 9.

[F] irmós: Bóh Hospóď, i javísja nám, sostávite prázdnik, i veseľáščesja priidíte, vozvelíčim Christá, s váijami i vítvmi, písňmi zovúšče: blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspoda Spása nášeho.

[E] Jazýcy vskúju šatájetesja? Písmennicy, i svjaščénnicy, počtó tščétnym poučístesja? Któ séj, rékše, jemúže ďíti s váijem i vítvmi, písňmi zovút: blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspoda Spása nášeho.

[O] Séj Bóh náš, jemúže niktóže podóben, právednyj vsják púť izobrét, dadé vozľúblennomu Izráiľu. Po sích že s čelovíki poživé jávľsja: blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspoda Spása nášeho.

[S] Soblázny stezí, čtó blíz vás položíste nepokoríviji? Nóhi váša skóry króv izlijáti Vladýčňu: no voskrésnet vsjáko spastí zovúščyja: blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspoda Spása nášeho.

irmós: Bóh Hospóď, i javísja nám, sostávite prázdnik, i veseľáščesja priidíte, vozvelíčim Christá, s váijami i vítvmi, písňmi zovúšče: blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspoda Spása nášeho.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Svitílna že ne hlahólem, no ábije: Svját Hospóď Bóh náš.

Svját Hospóď Boh náš. (hlás 4.)

Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.

Stích: Voznosíte Hospóda Boha našeho i poklaňájtesja podnóžiju nohú jeho, jáko svjáto jesť.

Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.

(Hlás 4.)

Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Psalóm 150

Stích: Sotvoríti v ních súd napísan: sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

Hlás 4: Mnóžestvo naróda Hóspodi, postiláchu po putí rízy svojá: druzíji že rízachu vítvi ot drevés, i nošáchu. predidúščiji že i posľídujuščiji, zovjáchu hlahóľušče: osánna Sýnu Davídovu, blahoslovén jesí prišédyj, i páki hrjadýj vo ímja Hospódne.

Stích: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó vo utveržéniji síly jehó.

Mnóžestvo naróda Hóspodi, postiláchu po putí rízy svojá: druzíji že rízachu vítvi ot drevés, i nošáchu. predidúščiji že i posľídujuščiji, zovjáchu hlahóľušče: osánna Sýnu Davídovu, blahoslovén jesí prišédyj, i páki hrjadýj vo ímja Hospódne.

Stích: Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

Choťášču tebí vníti vo svjatýj hrád Hóspodi, vítvi sadóv ľúdije nošáchu, tebé pojúšče vsích Vladýku: i zrjášče ťá na žrebjáti siďášča, jákože na Cheruvímich zrjáchu. Sehó rádi síce vopijáchu: osánna v výšnich, blahoslovén jesí prišédyj, i páki hrjadýj vo ímja Hospódne.

Stích: Chvalíte jehó vo hlási trúbňim, chvalíte jehó vo psaltíri i húsľich.

Choťášču tebí vníti vo svjatýj hrád Hóspodi, vítvi sadóv ľúdije nošáchu, tebé pojúšče vsích Vladýku: i zrjášče ťá na žrebjáti siďášča, jákože na Cheruvímich zrjáchu. Sehó rádi síce vopijáchu: osánna v výšnich, blahoslovén jesí prišédyj, i páki hrjadýj vo ímja Hospódne.

Stích: Chvalíte jehó v timpáňi i líci, chvalíte jehó vo strúnach i orháňi.

Izydíte jazýcy, izydíte i ľúdije, i vídite dnés carjá nebésnaho, jáko na prestóľi vysóci, na žrebjáti chúďi vo Jerusalím vchoďášča. Róde iudéjskij nevírnyj i preľuboďíjnyj, prijidí i vížď, jehóže víďi Isáija vo plóti nás rádi prijití imúšča, káko uneviščájet sebí, jáko cilomúdrennyj nóvyj Sijón, i otlahájet osuždénnuju sónmicu: jáko v netľínnom že bráci i neskvérnom, neskvérniji stekóšasja blahochváľašče, neiskusozlóbniji ďíti. S nímiže i mý pojúšče vozopijém písň ánheľskuju: osánna vo výšnich, imúščemu véliju mílosť.

Stích: Chvalíte jehó v kimváľih dobrohlásnych, chvalíte jehó v kimváľich vosklicánija: vsjákoje dychánije da chválit Hóspoda.

Óbščeje voskresénije, préžde vóľnyja strásti tvojejá, vo uvirénije vsích predpokazávyj Christé Bóže, Lázarja úbo vo Vithániji, deržávnoju síloju tvojéju, četverodnévna mértva voskresíl jesí: sľipcém že jéže víďiti jáko svitodávec darovál jesí Spáse, i vo svjatýj hrád so učenikí tvojími všél jesí, siďá na žrebjáti ósli, proróčeskaja ispolňájaj propovídanija, jákože na Cheruvímich nosímyj, i ďíti jevréjstiji s vítvmi i váijami predsritáchu ťá. Ťímže i mý vítvi másličnyja nosjášče i váija, blahodárstvenno tebí vopijém: osánna vo výšnich, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hospódne.

Sláva, i nýňi, hlás 6: Préžde šestí dnéj páschi, prijíde Iisús vo Vithániju, i pristupíša k nemú učenicý jehó, hlahóľušče jemú: Hóspodi, hďí chóščeši uhotóvajem tí jásti páschu? Ón že poslá ích, idíte v prédňuju vés, i obrjáščete čelovíka skudéľ vodý nosjášča, posľídujte jemú, i dómu vladýci rcýte: učíteľ hlahólet, u tebé sotvorjú páschu so učenikí mojími.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje.

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir, * v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa, * kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj, * Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * po­miluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mí­losť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, prí­bížišče byl jesí nam, * v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, po­miluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, * naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Tropár po Slavosloviji:

Hlás 1: Óbščeje voskresénije, préžde tvojejá strásti uvirjája, iz mértvych vozdvíhl jesí Lázarja Christé Bóže. Ťímže i mý jáko ótrocy pobídy známenija nosjášče, tebí pobidíteľu smérti vopijém: osánna vo výšnich, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hospódne.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)­, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Na žrebjáti ósli sísti, prijti vo Jerusalím izvólivyj i ot ďitéj jevréjskych chvalú prijémyj, spasénija nášeho rádi, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.