Utiereň 12.3.

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (7. hlas)

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár voskrésen, hlás 7: Razrušíl jesí krestóm tvojím smérť, otvérzl jesí razbójniku ráj: mironósicam pláč preložíl jesí, i apóstolom propovídati poveľíl jesí: jáko voskrésl jesí Christé Bóže, dárujaj mírovi véliju mílosť. (2x)

Sláva, tropár, hlás 1: Spasí Hóspodi ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, pobídy pravoslávnym christijánom na soprotívnyja dáruja, i tvojé sochraňája krestóm tvojím žíteľstvo.

I nýňi, Bohoródičen: Havrijílu víščávšu tebí Ďívo: rádujsja, so hlasom voploščášesja vsich Vladyka, v tebí svjaťím kivóťi, jákože rečé právednyj Davíd: javíla­sja jesí šíršaja nebes, ponosívši Ziždíteľa tvojehó: sláva vsélšemusja v ťa, sláva prošédšemu iz tebé, sláva svobodívšemu nas roždestvóm tvoím.

Psalóm 9

Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, * povím vsjá čudesá Tvojá.

Vozveseľúsja i vozrádujusja o Tebí, * pojú ímeni Tvojemú, Výšnij.

Vnehdá vozvratítisja vrahú mojemú vspjáť, * iznemóhut i pohíbnut ot licá Tvojehó.

Jáko sotvoríl jesí súd mój i prjú mojú, * síl jesí na Prestóľi, suďáj právdu.

Zapretíl jesí jazýkom, i pohíbe nečestívyj, * ímja jehó potrebíl jesí vo vík i vo vík víka.

Vrahú oskuďíša orúžija v konéc, i hrády razrušíl jesí, * pohíbe pámjať jehó s šúmom.

I Hospóď vo vík prebyvájet, uhotóva na súd Prestól Svój, * i Tój sudíti ímať vselénňij v právdu, sudíti ímať ľúdem v pravoťí.

I býsť Hospóď pribížišče ubóhomu, * pomóščnik vo blahovrémenijich, v skórbech.

I da upovájut na Ťá znájuščiji ímja Tvojé, * jáko ne ostávil jesí vzyskájuščich Ťá, Hóspodi.

Pójte Hóspodevi, živúščemu v Sijóňi, * vozvistíte vo jazýcich načinánija Jehó.

Jáko vzyskájaj króvi ích pomjanú, * ne zabý zvánija ubóhich.

Pomíluj mjá, Hóspodi, vížď smirénije mojé ot vráh mojích, * voznosjáj mjá ot vrát smértnych.

Jáko da vozviščú vsjá chvály Tvojá vo vraťích dščére Sijóňi, * vozrádujemsja o spaséniji Tvojém.

Uhľibóša jazýcy v páhubi, júže sotvoríša, * v síti séj, júže skrýša, uvjazé nohá ích.

Znájem jésť Hospóď suďbý tvorjáj, * v ďíľich rukú svojéju uvjazé hríšnik.

Da vozvraťátsja hríšnicy vo ád, * vsí jazýcy zabyvájuščiji Bóha.

Jáko ne do koncá zabvén búdet níščij, * terpínije ubóhich ne pohíbnet do koncá.

Voskresní, Hóspodi, da ne kripítsja čelovík, * da súďatsja jazýcy préd Tobóju.

Postávi, Hóspodi, zakonopoložíteľa nád ními, * da razumíjut jazýcy, jáko čelovícy súť.

Vskúju, Hóspodi, otstojá daléče, * preziráeši vo blahovrémenjiich, v skórbech?

Vnehdá hordítisja nečestívomu, * vozharájetsja níščij, uvjazájut v sovíťich, jáže pomyšľájut.

Jáko chválim jésť hríšnyj v póchotech duší svojejá, * i obíďaj blahoslovím jesť.

Razdraží Hóspoda hríšnyj, po mnóžestvu hňíva svojehó ne vzýščet, * ňísť Bóha préd ním.

Oskverňájutsja putijé jehó na vsjákoje vrémja, * otjémľutsja suďbý Tvojá ot licá jehó, vsími vráhi svojími obladájet.

Rečé bo v sérdci svojém, * ne podvížusja ot róda v ród bez zlá,

jehóže kľátvy ustá jehó polná súť, i hóresti i ľstí, * pod jazýkom jehó trúd i boľízň.

Prisidít v lovíteľstvi s bohátymi v tájnych, * jéže ubíti nepovínnaho, óči jehó na níščaho prizirájeťi.

Lovít v tájňi jáko lév vo ohráďi svojéj, * lovít éže voschítiti níščaho,

voschítiti níščaho, * vnehdá privleščí í v síti svojéj.

Smirít jehó, preklonítsja i padét, * vnehdá jemú obladáti ubóhimi.

Rečé bo v sérdci svojém: zabý Bóh, otvratí licé Svojé, * da ne vídit do koncá.

Voskresní, Hóspodi Bóže mój, * da voznesétsja ruká Tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Česó rádi prohňíva nečestívyj Bóha? * Rečé bo v sérdci svojém: ne vzýščet.

Vídiši, jáko Tý boľízň i járosť smotrjáješi, * da prédan búdet v rúci Tvojí,

Tebí ostávlen jésť níščij, * síru Tý búdi pomóščnik.

Sokruší mýšcu hríšnomu i lukávomu, * vzýščetsja hrích jehó i ne obrjáščetsja.

Hospóď Cár vo vík i v vík víka, * pohíbnete, jazýcy, ot zemlí Jehó.

Želánije ubóhich uslýšal jesí, Hóspodi, * uhotóvaniju sérdca ích vňát úcho Tvojé.

Sudí síru i smirénu, * da ne priložít ktomú veličátisja čelovík na zemlí.

Psalóm Davídu, 10

Na Hóspoda upovách, káko rečéte duší mojéj: * previtáj po horám, jáko ptíca.

Jáko sé, hríšnicy naľakóša lúk, * uhotóvaša stríly v túľi, sostriľáti vo mráci právyja sérdcem.

Zané jáže Tý soveršíl jesí, oní razrušíša, * právednik že čtó sotvorí Hospóď vo chrámi svjáťim Svojém.

Hóspoď, na nebesí Prestól Jehó, * óči Jehó na níščaho prizirájeťi, víždi Jehó ispytájeťi sýny čelovíčeskija.

Ispytájet právednaho i nečestívaho, * ľúbjaj že neprávdu nenavídit svojú dúšu.

Odoždít na hríšniki síti, óhň i žúpel, * i dúch búren čásť čáši ích.

Jáko práveden Hospóď, i právdy vozľubí, * pravotý víďi licé Jehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 11

Spasí mjá, Hóspodi, jáko oskuďí prepodóbnyj, * jáko umálišasja ístiny ot synóv čelovíčeskich.

Sújetnaja hlahóla kíjždo ko ískrennemu svojemú, * ustňí ľstívyja v sérdci, i v sérdci hlahólaša zlája.

Potrebít Hospóď vsjá ustný ľstívyja, * jazýk veleríčivyj,

Rékšyja: jazýk náš vozvelíčim, * ustný náša pri nás súť, któ nám Hospóď jésť?

Strásti rádi níščich i vozdychánija ubóhich nýňi voskresnú, * hlahólet Hospóď, položúsja vo spasénije, ne obiňúsja o ném.

Slovesá Hospódňa slovesá čísta, * srebró razžžéno, iskušéno zemlí, očiščéno sedmeríceju.

Tý, Hóspodi, sochraníši ný * i sobľudéši ný ot róda sehó i vo vík.

Ókrest nečestíviji chóďat; * po vysoťí Tvojéj umnóžil jesí sýny čelovíčeskija.

Psalóm Davídu, 12

Dokóľi, Hóspodi, zabúdeši mjá do koncá? * Dokóľi otvraščáješi licé Tvojé ot mené?

Dokóľi položú sovíty v dúši mojéj, boľízni v sérdci mojém déň i nóšč? * Dokóľi voznesétsja vráh mój na mjá?

Prízri, uslýši mjá, Hóspodi Bóže mój, * prosvití óči mojí, da ne kohdá usnú v smérť,

da ne kohdá rečét vráh mój: * ukripíchsja na nehó.

Stužájuščiji mí vozrádujutsja, * ášče podvížusja.

Áz že na mílosť Tvojú upovách, * vozrádujetsja sérdce mojé o spaséniji Tvojém,

vospojú Hóspodevi blahoďijavšemu mňí * i pojú ímeni Hóspoda Výšňaho.

Psalóm Davídu, 13

Rečé bezúmen v sérdce svojém: ňísť Bóh. * Rastľíša i omerzíšasja v načinánijich, ňísť tvorjáj blahostýňu.

Hospóď s Nebesé priníče na sýny čelovíčeskija, * víďiti, ášče jésť razumivájaj ilí vzyskájaj Bóha.

Vsí ukloníšasja, vkúpi nekľučími býša: * ňísť tvorjaj blahostýňu, ňísť do jedínaho.

Ni lí urazumíjut vsí ďílajuščiji bezzakónije, sňidájuščiji ľúdi mojá v sňíď chľíbá? * Hóspoda ne prizváša.

Támo ubojášasja strácha, iďíže ne bí strách, * jáko Hospóď v róďi právednych.

Sovít níščaho posramíste, * Hospóď že upovánije jehó jésť.

Któ dást ot Sijóna * spasénije Izráilevo?

Vnehdá vozvratít Hospóď pľinénije ľudéj Svojích, * vozrádujetsja Jákov, i vozveselítsja Izráiľ.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 14

Hóspodi, któ obitájet v žilíšči Tvojém, * ilí któ vselítsja vo svjátuju hóru Tvojú?

Choďáj neporóčen i ďílajaj právdu, * hlahóľaj ístinu v sérdci svojém.

Íže ne uľstí jazýkom svojím i ne sotvorí ískrennemu svojemú zlá, * i ponošénija ne priját na blížnija svojá.

Uničižén jésť préd ním lukávnujaj, bojáščyja že sjá Hóspoda slávit, * klenýjsja ískrennemu svojemú i ne otmetájasja.

Srebrá svojehó ne dadé v lichvú i mzdý na nepovínnych ne priját. * Tvorjáj sijá ne podvížitsja vo vík.

Psalóm Davidu, 15

Sochraní mjá, Hóspodi, * jáko na Ťá upovách.

Rích Hóspodevi: Hospóď mój jesí Tý, * jáko blahích mojích ne trébuješi.

Svjátym, íže súť na zemlí Jehó, * udiví Hospóď vsjá choťínija Svojá v ních.

Umnóžišasja némošči ích, po sích uskoríša: ne soberú sobóry ích ot krovéj, * ni pomjanú že imén ích ustnáma mojíma.

Hospóď čásť dostojánija mojehó i čáši mojejá, * Tý jesí ustrojájaj dostojánije mojé mňí.

Úžja napadóša mí v deržávnych mojích, * íbo dostojánije mojé deržávno jésť mňí.

Blahoslovľú Hóspoda, vrazumívšaho mjá, * ješčé že i do nóšči nakazáša mjá utróby mója.

Predzrích Hóspoda prédo mnóju výnu, * jáko odesnúju mené jésť, da ne podvížusja.

Sehó rádi vozveselísja sérdce mojé, i vozrádovasja jazýk mój, * ješčé že i plóť mojá vselítsja na upovániji.

Jáko ne ostáviši dúšu mojú vo áďi, * nižé dási prepodóbnomu Tvojemú víďiti istľínija.

Skazál mí jesí putí životá, ispólniši mjá vesélija s licém Tvoím, * krasotá v desníci Tvojéj v konéc.

Psalóm 16

Uslýši, Hóspodi, právdu mojú, vonmí moléniju mojemú, * vnuší molítvu mojú ne vo ustnách ľstívych.

Ot licá Tvojehó suďbá mojá izýdet, * óči mojí da vídita pravotý.

Iskusíl jesí sérdce mojé, positíl jesí nóščiju, * iskusíl mjá jesí, i ne obrítesja vo mňí neprávda.

Jáko da ne vozhlahóľut ustá mojá ďíl čelovíčeskich, * za slovesá ustén Tvojích áz sochraních putí žéstoki.

Soverší stópy mojá vo stezjách Tvojích, * da ne podvížutsja stópy mojá.

Áz vozzvách, jáko uslýšal mjá jesí, Bóže, * priklóni úcho Tvojé mňí i uslýši hlahóly mojá.

Udiví mílosti Tvojá, spasájaj upovájuščyja na Ťá * ot protívjaščichsja desníci Tvojéj.

Sochraní mjá, Hóspodi, jáko zínicu óka, * v króvi krilú Tvojéju pokrýješi mjá ot licá nečestívych, ostrástšich mjá:

vrazí mojí dúšu mojú oderžáša, túk svój zatvoríša; * ustá ích hlahólaša hordýňu.

Izhoňáščiji mjá nýňi obydóša mjá, * óči svojí vozložíša ukloníti na zémľu.

Objáša mjá jáko lév hotóv na lóv * i jáko skímen obitájaj v tájnych.

Voskresní, Hóspodi, predvarí já i zapní ím, * izbávi dúšu mojú ot nečestívaho,

orúžije Tvojé * ot vráh rukí Tvojéja.

Hóspodi, ot málych ot zémli, razďilí já v živoťí ích, * i sokrovénnych Tvójich ispólnisja črévo ích,

nasýtišasja synóv, * i ostáviša ostánki mladéncem svojím.

Áz že právdoju javľúsja licú Tvojemú, * nasýščusja, vnehdá javíti mí sjá slávi Tvojéj.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-m stichoslóviji sidálny voskrésny,

hlás 7: Žízň vo hróbi vozležáše, i pečáť na kámeni nadležáše, jáko carjá spjášča vójini strežáchu Christá: i ánheli slávľachu jáko Bóha bezsmértna, žený že vzyváchu: voskrése Hospóď, podajá mírovi véliju mílosť.

Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Tridnévnym pohrebénijem tvojím pľinívyj smérť, i istľívša čelovíka živonósnym vostánijem tvojím voskresívyj Christé Bóže, jáko čelovikoľúbec, sláva tebí.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Raspénšahosja nás rádi, i voskrésšaho Christá Bóha nášeho, i nizložívšaho smérti deržávu, neprestánno molí Bohoródice Ďívo: da spasét dúšy náša.

Psalóm 17

Vozľubľú Ťá, Hóspodi, * kríposte mojá.

Hospóď utverždénije mojé, i pribížišče mojé, i Izbáviteľ Mój, * Bóh mój, Pomóščnik mój, i upováju na Nehó,

Zaščítitel mój, * i róh spasénija mojehó, i Zastúpnik mój.

Chvaľá prizovú Hóspoda * i ot vráh mojích spasúsja.

Oderžáša mjá boľízni smértnyja, i potócy bezzakónija smjatóša mjá, * boľízni ádovy obydóša mjá, predvaríša mjá síti smértnyja.

I vnehdá skorbíti mí, * prizvách Hóspoda, i k Bóhu mojemú vozzvách,

uslýša ot chráma svjatáho Svojehó hlás mój, * i vópľ mój préd Ním vnídet vo úši Jehó.

I podvížesja, i trépetna býsť zemľá, * i osnovánija hór smjatóšasja i podvihóšasja, jáko prohňívasja na ňá Bóh.

Vzýde dým hňívom Jehó, i óhň ot licá Jehó vosplámenitsja, * úhlije vozhorísja ot Nehó.

I prikloní nebesá, i sníde, * i mrák pod noháma Jehó.

I vzýde na Cheruvímy, * i leťí, leťí na krilú vítreňu.

I položí tmú zakróv Svój, ókrest Jehó selénije Jehó, * temná vodá vo óblacich vozdúšnych.

Ot oblistánija préd Ním óblacy proidóša, * hrád i úhlije óhnennoje.

I vozhremí s nebesé Hospóď * i Výšnij dadé hlás Svój.

Nizposlá stríly i razhná já, * i mólniji umnóži, i smjaté já.

I javíšasja istóčnicy vodníji, i otkrýšasja osnovánija vselénnyja, * ot zapreščénija Tvojehó, Hóspodi, ot dochnovénija dúcha hňíva Tvojehó.

Nizposlá s vysotý, i priját mjá, * vospriját mjá ot vód mnóhich.

Izbávit mjá ot vrahóv mojích síľnych i ot nenavíďaščich mjá, * jáko utverdíšasja páče mené.

Predvaríša mjá v déň ozloblénija mojehó, * i býsť Hospóď utverždénije móje.

I izvedé mjá na širotú, * izbávit mjá, jáko voschoťí mjá.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju vozdást mí.

Jáko sochraních putí Hospódni * i ne nečéstvovach ot Bóha mojehó.

Jáko vsjá suďbý Jehó prédo mnóju * i opravdánija Jehó ne otstupíša ot mené.

I búdu neporóčen s Ním, * i sochraňúsja ot bezzakónija mojehó.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju préd očíma Jehó.

S prepodóbnym prepodóben búdeši, * i s múžem nepovínnym nepovínen búdeši, i so izbránnym izbrán búdeši, i so stroptívym razvratíšisja.

Jáko Tý ľúdi smirénnyja spaséši * i óči hórdych smiríši.

Jáko Tý prosvitíši svitíľnik mój, Hóspodi, Bóže mój, * prosvitíši tmú mojú.

Jáko Tobóju izbávľusja ot iskušénija * i Bóhom mojím prejdú sťínu.

Bóh mój, neporóčen púť Jehó, slovesá Hospódňa razžžéna, * Zaščítiteľ jésť vsích upovájuščich na Nehó.

Jáko któ Bóh, rázvi Hóspodá, Ilí kto Bóh, rázvi Bóha nášehó? * Bóh prepojasújaj mjá síloju, i položí neporóčen púť mój.

Soveršájaj nózi mojí, jáko jeléni, * i na vysókich postavľájaj mjá.

Naučájaj rúci mojí na bráň, * i položíl jesí lúk míďan mýšca mojá.

I dál mi jesí zaščiščénije spásenija, * i desníca Tvojá vospriját mjá,

i nakazánije Tvojé isprávit mjá v konéc, * i nakazánije Tvojé tó mjá naučít.

Uširíl jesí stopý mojá pódo mnóju, * i ne iznemohósťi plesňí mojí.

Poženú vrahí mojá, i postíhnu já, * i ne vozvraščúsja, dóndeže skončájutsja.

Oskorbľú ích, i ne vozmóhut státi, * padút pod noháma mojíma.

I prepojásal mjá jesí síloju na bráň, * spjál jesí vsjá vostajúščyja na mjá pod mjá.

I vrahóv mojích dál mí jesí chrebét, * i nenavíďaščyja mjá potrebíl jesí.

Vozzváša, i ne bí spasájaj: * ko Hóspodu, i ne uslýša ích.

I istňú já jáko prách préd licém vítra, * jáko brénije putéj pohláždu já.

Izbáviši mjá ot prerikánija ľudéj, * postáviši mjá vo hlavú jazýkov.

Ľúdije, íchže ne víďich, rabótaša mí. * V slúch úcha poslúšaša mjá.

Sýnove čuždíji solháša mí. * Sýnove čuždíji obetšáša i ochromóša ot stéz svojích.

Žív Hospóď, i blahoslovén Bóh, * i da voznesétsja Bóh spasénija mojehó.

Bóh dajáj otmščénije mňí * i pokorívyj ľúdi pod mjá.

Izbáviteľ mój ot vráh mojích hňivlívych, * ot vostajúščich na mjá vozneséši mjá, ot múža neprávedna izbáviši mjá.

Sého rádi ispovímsja Tebí vo jazýcich, Hóspodi, * i ímeni Tvojemú pojú:

veličájaj spasénija caréva, * i tvórjaj mílosť christú svojemú Davídu, i símeni jehó do víka.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 18

Nebesá povídajut slávu Bóžiju, * tvorénije že rukú Jehó vozviščájet tvérď.

Déň dní otryhájet hlahól, * i nóšč nóšči vozviščájet rázum.

Ne súť ríči, nižé slovésa, * íchže ne slýšatsja hlási ích.

Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích * i v koncý vsélennyja hlahóly ích.

V sólnce položí selénije svojé, i tój, jáko ženích ischoďáj ot čertóha Svojehó, * vozrádujetsja, jáko ispolín teščí púť.

Ot krája nebesé ischód Jehó, i srítenije Jehó do krája nebesé, * i ňísť íže ukrýjetsja teplotý Jehó.

Zakón Hospódeň neporóčen, obraščájaj dúšy, * sviďíteľstvo Hospódne vírno, umudrjájuščeje mladéncy.

Opravdánija Hospódňa práva, veseľáščaja sérdce, * zápoviď Hospódňa svitlá, prosviščájuščaja óči.

Strách Hospódeň číst, prebyvájaj vo vík víka: * suďbý Hospódni ístinny, opravdány vkúpi,

voždeľínny páče zláta i kámene čéstna mnóha, * i sláždša páče méda i sóta.

Íbo ráb Tvój chranít já, vnehdá sochraníti já, * vozdajánije mnóho.

Hrichopadénija któ razumíjet? * ot tájnych mojích očísti mjá, i ot čuždích poščadí rabá Tvojehó,

ášče ne obladájut mnóju, tohdá neporóčen búdu * i očíščusja ot hrichá velíka.

I búdut vo blahovolénije slovesá úst mojích, i poučénije sérdca mojehó préd Tobóju výnu, * Hóspodi, Pomóščniče mój i Izbáviteľu mój.

Psalóm 19

Uslýšit ťá Hospóď v déň pečáli, * zaščítit ťá ímja Bóha Jákovľa.

Póslet tí pómošč ot Svjatáho * i ot Sijóna zastúpit ťá.

Pomjanét vsjáku žértvu tvojú, * i vsesožžénije tvojé túčno búdi.

Dást tí Hospóď po sérdcu tvojemú * i vés sovít tvój ispólnit.

Vozrádujemsja o spaséniji tvojém * i vo ímja Hóspoda Bóha nášeho vozvelíčimsja.

Ispólnit Hospóď vsjá prošénija tvojá. * Nýňi poznách, jáko spasé Hospóď christá Svojehó,

uslýšit jehó s nebesé svjatáho Svojehó, * v sílach spasénije desnícy Jehó.

Síji na kolesnícach, i síi na kóňich, * mý že vo ímja Hóspoda Bóha nášeho prizovém.

Tíji spjáti býša i padóša, * mý že vostáchom i isprávichomsja.

Hóspodi, spasí carjá i uslýši ný, * vóňže ášče déň prizovém Ťá.

Psalóm 20

Hóspodi, síloju Tvojéju vozveselítsja cár * i o spaséniji Tvojém vozrádujetsja ziló.

Želánije sérdca jehó dál jesí jemú, * i choťínija ustnú jehó ňísi lišíl jehó.

Jáko predvaríl jesí jehó blahoslovénijem blahostýnnym, * položíl jesí na hlaví jehó vinéc ot kámene čéstna.

Životá prosíl jésť u Tebé, * i dál jesí jemú dolhotú dníj vo vík víka.

Vélija sláva jehó spasénijem Tvojím, * slávu i veleľípije vozložíši na nehó.

Jáko dási jemú blahoslovénije vo vík víka, * vozveselíši jehó rádostiju s licém Tvoím.

Jáko cár upovájet na Hóspoda, * i mílostiju Výšňaho ne podvížitsja.

Da obrjáščetsja ruká Tvojá vsím vrahóm Tvojím, * desníca Tvojá da obrjáščet vsjá nenavíďaščyja Tebé.

Jáko položíši ích jáko péšč óhnennuju vo vrémja licá Tvojehó, * Hospóď hňívom Svojím smjatét já, i sňísť ích óhň.

Plód ích ot zemlí pohubíši, * i símja ích ot synóv čelovíčeskich.

Jáko ukloníša na Ťá zlája, * pomýsliša sovíty, íchže ne vozmóhut sostáviti.

Jáko položíši já chrebét, * vo izbýtcich Tvojích uhotóviši licé ích.

Voznesísja, Hóspodi, síloju Tvojéju, * vospojém i pojém síly Tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 21

Bóže, Bóže mój, vonmí mí, * vskúju ostávil mjá jesí?

Daléče ot spasénija mojehó * slovesá hrichopadénij mojích.

Bóže mój, vozzovú vo dní, i ne uslýšiši, * i v noščí, i ne v bezúmije mňí.

Tý že vo svjaťím živéši, * chvaló Izráileva.

Na Ťá upováša otcý náši, * upováša i izbávil jesí já.

K Tebí vozzváša, i spasóšasja, * na Ťá upováša, i ne postyďíšasja.

Áz že jésm čérv, a ne čelovík, * ponošénije čelovíkov i uničižénije ľudéj.

Vsí víďaščiji mjá poruháša mí sjá, * hlahólaša ustnámi, pokiváša hlavóju:

upová na Hóspoda, da izbávit jehó, * da spasét jehó, jáko chóščet jehó.

Jáko Tý jesí istórhij mjá iz čréva, * upovánije mojé ot soscú mátere mojejá.

K Tebí privéržen jésm ot ložésn, * ot čréva mátere mojejá Bóh mój jesí Tý.

Da ne otstupíši ot mené, jáko skórb blíz, * jáko ňísť pomohájaj mí.

Obydóša mjá teľcý mnózi, * juncý túčniji oderžáša mjá.

Otverzóša na mjá ustá svojá, * jáko lév voschiščájaj i rykájaj.

Jáko vodá izlijáchsja, i razsýpašasja vsjá kósti mojá, * býsť sérdce mojé jáko vósk, tájaj posreďí čréva mojehó.

Ízsše jáko skudéľ kríposť mojá, i jazýk mój priľpé hortáni mojemú, i v pérsť smérti svél mjá jesí.

Jáko obydóša mjá psí mnózi, sónm lukávych oderžáša mjá, * iskopáša rúci mojí i nózi mojí.

Isčetóša vsjá kósti mojá, * tíji že smotríša i prezríša mjá.

Razďilíša rízy mojá sebí, * i o odéždi mojéj metáša žrébij.

Tý že, Hóspodi, ne udalí pómošč Tvojú ot mené, * na zastuplénije mojé vonmí.

Izbávi ot orúžija dúšu mojú, * i iz rukí pésiji jedinoródnuju mojú.

Spasí mjá ot úst ľvóvych * i ot róh jedinoróž smirénije mojé.

Povím ímja Tvojé brátiji mojéj, * posreďí cérkve vospojú Ťá.

Bojáščijisja Hóspoda, voschvalíte Jehó, vsé símja Iákovle, proslávite Jehó, * da uboítsja že ot Nehó vsé símja Izráilevo.

Jáko ne uničiží, nižé nehodová molítvy níščaho, * nižé otvratí licé Svojé ot mené, i jehdá vozzvách k Nemú, uslýša mjá.

Ot Tebé pochvalá mojá, v cérkvi velícij ispovímsja Tebí, * molítvy mojá vozdám préd bojáščimisja Jehó.

Jaďát ubóziji i nasýťatsja, i voschváľat Hóspoda vzyskájuščiji Jehó, * živá búdut serdcá ích v vík víka.

Pomjanútsja i obraťátsja ko Hospódu vsí koncý zemlí, * i poklóňatsja préd Ním vsjá otéčestvija jazýk.

Jáko Hospódne jésť cárstvije, * i Tój obladájet jazýki.

Jadóša i pokloníšasja vsí túčniji zemlí, * préd Ním pripadút vsí nizchoďáščiji v zémľu, i dušá mojá Tomú živét.

I símja mojé porabótajet Jemú, * vozvistít Hóspodevi ród hrjadúščij.

I vozvisťát právdu Jehó ľúdem róždšymsja, * jáže sotvorí Hospóď.

Psalóm 22

Hospóď pasét mjá * i ničtóže má lišít.

Na mísťi zláčňi, támo vselí mjá, * na voďí pokójňi vospitá mjá.

Dúšu mojú obratí, nastávi mjá na stezí právdy, * ímene rádi Svojehó.

Ášče bo i pojdú posreďí síni smértnyja, * ne ubojúsja zlá,

jáko Tý so mnóju jesí: * žézl Tvój i pálica Tvojá, tá mjá uťíšista.

Uhotóval jesí prédo mnóju trapézu soprotív stužájuščym mňí, * umástil jesí jeléjom hlavú mojú, i čáša Tvojá upojavájušči mjá, jáko deržávna.

I mílosť Tvojá poženét mjá vsjá dní životá mojehó; * i jéže vselíti mí sjá v dóm Hospódeň v dolhotú dníj.

Psalóm 23

Hospódňa zemľá, i ispolnénije jejá, vsélennaja * i vsí živúščiji na néj.

Tój na morjách osnovál jú jésť, * i na rikách uhotóval jú jésť.

Któ vzýdet na hóru Hospódňú? * Ilí któ stánet na mísťi svjaťím Jehó?

Nepovínen rukáma i číst sérdcem, íže ne priját vsúje dúšu svojú, * i ne kľátsja léstiju ískrennemu svojemú.

Séj priímet blahoslovénije ot Hóspoda, * i mílostyňu ot Bóha, Spása svojehó.

Séj ród íščuščich Hóspoda, * íščuščich licé Bóha Jákovľa.

Vozmíte vratá kňázi váša, * i vozmítesja vratá víčnaja, i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď krípok i sílen, Hospóď sílen v bráni.

Vozmíte vráta kňázi váša, i vozmítesja vratá víčnaja, * i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď síl, Tój jésť Cár slávy.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 2-m stichoslóviji, sidálny voskrésny,

hlás 7: Zapečátanu hróbu, živót ot hróba vozsijál jesí Christé Bóže: i dvérem zakľučénnym, učenikóm predstál jesí vsích voskresénije, Dúch právyj ťími obnovľája nám, po velícij tvojéj mílosti.

Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi, vsím sérdcem mojím, povím vsjá čudesá Tvojá.

Na hrób tečáchu žený, so slezámi míra nosjáščja: i vójinom strehúščym ťá vsích carjá, hlahólachu k sebí: któ otvalít nám kámeň? Voskrése velíka sovíta ánhel, poprávyj smérť: vsesíľne Hóspodi, sláva tebí.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Rádujsja blahodátnaja Bohoródice Ďívo, pristánišče i predstáteľstvo róda čelovíčeskaho, iz tebé bo voplotísja izbáviteľ míra: jedína bo jesí Máti i Ďíva, prísno blahoslovéna i preproslávlena. Molí Christá Bóha mír darováti vséj vselénňij.

Allilúija, Pasalóm 118

Bláženi neporóčniji v púti, * choďáščiji v zakóňi Hospódni.

Blažéni ispytájuščiji sviďínija Jehó, vsím sérdcem vzýščut Jehó, * ne ďílajuščiji bo bezzakónija, v putéch Jehó chodíša.

Tý zapovídal jesí zápovidi Tvojá * sochraníti ziló.

Dabý isprávilisja putijé mojí, * sochraníti opravdánija Tvojá.

Tohdá ne postyžúsja, * vnehdá prizríti mí na vsjá zápovidi Tvojá.

Ispovímsja Tebí v právosti sérdca, * vnehdá naučíti mí sjá suďbám právdy Tvojejá.

Opravdánija Tvojá sochraňú, * ne ostávi mené do zilá.

V česóm isprávit juňíjšij púť svój? * vnehdá sochraníti slovesá Tvojá.

Vsím sérdcem mojím vzyskách Tebé, * ne otríni mené ot zápovidej Tvojích.

V sérdci mojém skrých slovesá Tvojá, * jáko da ne sohrišú Tebí.

Blahoslovén jesí, Hóspodi: * naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Ustnáma mojíma vozvistích * vsjá suďbý úst Tvojích.

Na putí sviďínij Tvoích nasladíchsja, * jáko o vsjákom bohátstvi.

V zápovidech Tvoích pohlumľúsja, * i urazumíju putí Tvojá.

Vo opravdánijich Tvojích poučúsja, * ne zabúdu slovés Tvojích.

Vozdážď rabú Tvojemú: * živí mjá, i sochraňú slovesá Tvojá.

Otkrýj óči mojí, * i urazumíju čudésa ot zakóna Tvojehó.

Prišléc áz jésm na zemlí: * ne skrýj ot mené zápovidi Tvojá.

Vozľubí dušá mojá vozželáti suďbý Tvojá * na vsjákoje vrémja.

Zapretíl jesí hórdym: * prókľati ukloňájuščijisja ot zápovidej Tvojích.

Otimí ot mené ponós i uničižénije, * jáko sviďínij Tvojích vzyskách.

Íbo sidóša kňázi, i na mjá klevetáchu, * ráb že Tvój hlumľášesja vo opravdánijich Tvojích:

Íbo sviďínija Tvojá poučénije mojé jésť, * i sovíti mojí opravdánija Tvojá.

Priľpé zemlí dušá mojá: * živí mjá po slovesí Tvojemú.

Putí mojá vozvistích, i uslýšal mjá jesí: * naučí mjá opravdánijem Tvojím:

Púť opravdánij Tvoích vrazumí mí, * i pohlumľúsja v čudesích Tvojích.

Vozdremá dušá mojá ot unýnija: * utverdí mjá v slovesích Tvojích.

Púť neprávdy otstávi ot mené, * i zakónom Tvojím pomíluj mjá.

Púť ístiny izvólich, * i suďbý Tvojá ne zabých.

Priľipíchsja sviďínijem Tvojím, Hóspodi, * ne posramí mené.

Púť zápovidej Tvojích tekóch, * jehdá rasšíril jesí sérdce mojé.

Zakonopoloží mňí, Hóspodi, * púť opravdánij Tvoích, i vzyščú i výnu:

Vrazumí mjá, i ispytáju zakón Tvój, * i sochraňú í vsím sérdcem mojím.

Nastávi mjá na stezjú zápovidej Tvoích, * jáko túju voschoťích.

Prikloní sérdce mojé vo sviďínija Tvojá, * a ne v lichoímstvo.

Otvratí óči mojí, jéže ne víďiti sujetý, * v putí Tvojém živí mjá.

Postaví rabú Tvojemú * slóvo Tvojé v strách Tvój.

Otimí ponošénije mojé, * jéže nepščevách: jáko suďbý Tvojá bláhi.

Sé vozželách zápovidi Tvojá, * v právďi Tvojéj živí mjá.

I da priídet na mjá mílosť Tvojá, * Hóspodi, spasénije Tvojé po slovesí Tvojemú.

I otviščáju ponošájuščym mí slóvo: * jáko upovách na slovesá Tvojá.

I ne otimí ot úst mojích slovesé ístinna do zilá, * jáko na suďbý Tvojá upovách.

I sochraňú zakón Tvój výnu, * vo vík i vo vík víka.

I choždách v širóťi, * jáko zápovidi Tvojá vzyskách.

I hlahólach o sviďínijich Tvojích pred carí, * i ne styďáchsja:

I poučáchsja v zápovidech Tvoích, * jáže vozľubích ziló:

I vozdvihóch rúci mojí k zápovidem Tvoím, jáže vozľubích, * i hlumľáchsja vo opravdánijich Tvoích.

Pomjaní slovesá Tvojá rabú Tvojemú, * íchže upovánije dál mí jesí.

Tó mjá uťíši vo smiréniji mojém, * jáko slóvo Tvojé živí mjá.

Hórdii zakonoprestúpovachu do zilá: * ot zakóna že Tvojehó ne ukloníchsja.

Pomjanúch suďbý Tvojá ot víka, Hóspodi, * i uťíšichsja.

Pečáľ priját mjá ot hríšnik, * ostavľájuščich zakón Tvój.

Píta bjáchu mňí opravdánija Tvojá, * na mísťi prišéľstvija mojehó.

Pomjanúch v noščí ímja Tvojé, Hóspodi, * i sochraních zakón Tvój.

Séj býsť mňí, * jáko opravdánij Tvoích vzyskách.

Čásť mojá jesí, Hóspodi, * rích sochraníti zakón Tvój.

Pomolíchsja licú Tvojemú vsím sérdcem mojím: * pomíluj mjá po slovesí Tvojemú.

Pomýslich putí Tvojá, * i vozvratích nózi mojí vo sviďínija Tvojá.

Uhotóvichsja i ne smutíchsja * sochraníti zápovidi Tvojá.

Úžja hríšnik objazášasja mňí, * i zakóna Tvojehó ne zabých.

Polúnošči vostách ispovídatisja Tebí * o suďbách právdy Tvojejá.

Pričástnik áz jésm vsím bojáščymsja Tebé, * i chraňáščym zápovidi Tvojá.

Mílosti Tvojejá, Hóspodi, ispólň zemľá: * opravdánijem Tvoím naučí mjá.

Bláhosť sotvoríl jesí s rabóm Tvojím, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú.

Bláhosti, i nakazániju i rázumu naučí mjá, * jáko zápovidem Tvojím vírovach.

Préžde dáže ne smiríti mí sjá, áz prehriších: * sehó rádi slóvo Tvojé sochraních.

Bláh jesí Tý, Hóspodi, * i bláhostiju Tvojéju naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Umnóžisja na mjá neprávda hórdych, * áz že vsím sérdcem mojím ispytáju zápovidi Tvojá.

Usyrísja jáko mléko sérdce ích, * áz že zakónu Tvojemú poučíchsja.

Bláho mňí, jáko smiríl mjá jesí, * jáko da naučúsja opravdánijem Tvojím.

Bláh mňí zakón úst Tvojích, * páče týsjašč zlatá i srebrá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Rúci Tvoí sotvorísťi mjá, i sozdásťi mjá: * vrazumí mjá, i naučúsja zápovidem Tvojím.

Bojáščijisja Tebé úzrjat mjá i vozveseľátsja, * jáko na slovesá Tvojá upovách.

Razumích Hóspodi, jáko právda suďbý Tvojá, * i voístinnu smiríl mjá jesí.

Búdi že mílosť Tvojá, * da uťíšit mjá po slovesí Tvojemú, rabú Tvojemú.

Da priídut mňí ščedróty Tvojá, i žív búdu, * jáko zakón Tvój poučénije mojé jésť.

Da postyďátsja hórdiji, jáko neprávedno bezzakónnovaša na mjá, * áz že pohlumľúsja v zápovidech Tvojích.

Da obraťát mjá bojáščijisja Tebé, * i víďaščiji sviďínija Tvojá.

Búdi sérdce mojé neporóčno vo opravdánijich Tvojích, * jáko da ne postyžúsja.

Isčezájet vo spasénije Tvojé dušá mojá, * na slovesá Tvojá upovách.

Isčezóša óči mojí v slóvo Tvojé, * hlahóľušče: kohdá uťíšiši mjá?

Zané bých jáko mích na sláňi: * opravdánij Tvoích ne zabých.

Kolíko jésť dnéj rabá Tvojehó? * kohdá sotvoríši mí ot hoňáščich mjá súd?

Povídaša mňí zakonoprestúpnicy hlumlénija, * no ne jáko zakón Tvój, Hóspodi.

Vsjá zápovidi Tvojá ístina: * neprávedno pohnáša mjá, pomozí mí.

Vmáľi ne skončáša mené na zemlí: * áz že ne ostávich zápovidej Tvojích.

Po mílosti Tvojéj živí mjá, * i sochraňú sviďínija úst Tvojích.

Vo vík, Hóspodi, slóvo Tvojé * prebyvájet na nebesí.

V ród i ród ístina Tvojá. * Osnovál jesí zémľu, i prebyvájet.

Učinénijem Tvojím prebyvájet déň, * jáko vsjáčeskaja rabótna Tebí.

Jáko ášče by ne zakón Tvój poučénije mojé býl, * tohdá úbo pohíbl bých vo smiréniji mojém.

Vo vík ne zabúdu opravdánij Tvojích, * jáko v ních oživíl mjá jesí.

[Sredá:]

Tvój jésm áz, spasí mjá, * jáko opravdánij Tvoích vzyskách.

Mené ždáša hríšnicy pohubíti mjá, * sviďínija Tvojá razumích.

Vsjákija končíny víďich konéc, * široká zápoviď Tvojá ziló.

Kóľ vozľubích zakón Tvój, Hóspodi, * vés déň poučénije mojé jésť.

Páče vráh mojích umudríl mjá jesí * zápovidiju Tvojéju, jáko v vík mojá jésť.

Páče vsích učáščich mjá razumích, * jáko sviďínija Tvojá poučénije mojé jésť.

Páče stárec razumích, * jáko zápovidi Tvojá vzyskách.

Ot vsjákaho putí lukáva vozbraních nohám mojím, * jáko da sochraňú slovesá Tvojá.

Ot sudéb Tvojích ne ukloníchsja, * jáko Tý zakonopoložíl mí jesí.

Kóľ sladká hortáni mojemú slovesá Tvojá, * páče méda ustóm mojím.

Ot zápovidej Tvojích razumích, * sehó rádi voznenavíďich vsják púť neprávdy.

Svitíľnik noháma mojíma zakón Tvój, * i svít stezjám mojím.

Kľáchsja i postávich * sochraníti suďbý právdy Tvojejá.

Smiríchsja do zilá, Hóspodi, * živí mjá po slovesí Tvojemú.

Vóľnaja úst mojích blahovolí že, Hóspodi, * i suďbám Tvoím naučí mjá.

Dušá mojá v rukú Tvojéju výnu, * i zakóna Tvojehó ne zabých.

Položíša hríšnicy síť mňí, * i ot zápovidej Tvojích ne zabludích.

Nasľídovach sviďínija Tvojá vo vík, * jáko rádovanije sérdca mojehó súť.

Prikloních sérdce mojé sotvoríti opravdánija Tvojá * v vík za vozdajánije.

Zakonoprestúpnyja voznenavíďich, * zakón že Tvój vozľubích.

Pomóščnik mój i zastúpnik mój jesí Tý, * na slovesá Tvojá upovách.

Uklonítesja ot mené lukávnujuščiji, * i ispytáju zápovidi Bóha mojehó.

Zastupí mjá po slovesí Tvojemú, * i žív búdu, i ne posramí mené ot čájanija mojehó.

Pomozí mí, i spasúsja, * i poučúsja vo opravdánijich Tvoích výnu.

Uničižíl jesí vsjá otstupájuščija ot opravdánij Tvojích, * jáko neprávedno pomyšlénije ích.

Prestupájuščija nepščevách vsjá hríšnyja zemlí, * sehó rádi vozľubích sviďínija Tvojá.

Prihvozdí stráchu Tvojemú plóti mojá, * ot sudéb bo Tvojích ubojáchsja.

Sotvorích súd i právdu, * ne predážď mené obíďaščym mjá.

Vospriimí rabá Tvojehó vo bláho, * da ne oklevetájut mené hórdiji.

Óči mojí isčezósťi vo spasénije Tvojé, * i v slóvo právdy Tvojejá.

Sotvorí s rabóm Tvojím po mílosti Tvojéj, * i opravdánijem Tvojím naučí mjá.

Ráb Tvój jésm áz: vrazumí mjá, * i uvím sviďínija Tvojá.

Vrémja sotvoríti Hóspodevi: * razoríša zakón Tvój.

Sehó rádi vozľubích zápovidi Tvojá * páče zláta i topázija.

Sehó rádi ko vsím zápovidem Tvojím napravľáchsja, * vsják púť neprávdy voznenavíďich.

Dívna sviďínija Tvojá, * sehó rádi ispytá já dušá mojá.

Javlénije slovés Tvojích prosviščájet * i vrazumľájet mladéncy.

Ustá mojá otverzóch, i privlekóch dúch, * jáko zápovidej Tvojích želách.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Prízri na mjá i pomíluj mjá, * po sudú ľúbjaščich ímja Tvojé.

Stopý mojá naprávi po slovesí Tvojemú, * i da ne obladájet mnóju vsjákoje bezzakónije.

Izbávi mjá ot klevetý čelovíčeskija, * i sochraňú zápovidi Tvojá.

Licé Tvojé prosvití na rabá Tvojehó, * i naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Ischódišča vodnája izvedósťi óči mojí, * ponéže ne sochraních zakóna Tvojehó.

Práveden jesí, Hóspodi, * i právi sudí Tvojí.

Zapovídal jesí právdu sviďínija Tvojá, * i ístinu ziló.

Istájala mjá jésť révnosť Tvojá, * jáko zabýša slovesá Tvojá vrazí mojí.

Razžžéno slóvo Tvojé ziló, * i ráb Tvój vozľubí jé.

Juňíjšij áz jésm i uničižén, * opravdánij Tvojích ne zabých.

Právda Tvojá právda vo vík, * i zakón Tvój ístina.

Skórbi i núždy obritóša mjá, * zápovidi Tvojá poučénije mojé.

Právda sviďínija Tvojá v vík, * vrazumí mjá, i žív búdu.

Vozzvách vsím sérdcem mojím, * uslýši mjá, Hóspodi, opravdánija Tvojá vzyščú.

Vozzvách Tí, spasí mjá, * i sochraňú sviďínija Tvojá.

Predvarích v bezhódiji i vozzvách, * na slovesá Tvojá upovách.

Predvarísťi óči mojí ko útru, * poučítisja slovesém Tvojím.

Hlás mój uslýši, Hóspodi, po mílosti Tvojéj: * po suďbí Tvojéj živí mjá.

Priblížišasja hoňáščiji mjá bezzakónijem, * ot zakóna že Tvojehó udalíšasja.

Blíz jesí Tý, Hóspodi, * i vsí putijé Tvoí ístina.

Ispérva poznách ot sviďínij Tvojích, * jáko v vík osnovál já jesí.

Vížď smirénije mojé i izmí mjá, * jáko zakóna Tvojehó ne zabých.

Sudí súd mój i izbávi mjá, * slovesé rádi Tvojehó živí mjá.

Daléče ot hríšnik spasénije, * jáko opravdánij Tvojích ne vzyskáša.

Ščedróty Tvojá mnóhi, Hóspodi, * po suďbí Tvojéj živí mjá.

Mnózi izhoňáščiji mjá i stužájuščiji mí, * ot sviďínij Tvojích ne ukloníchsja.

Víďich nerazumivájuščija i istájach, * jáko slovés Tvojích ne sochraníša.

Vížď, jáko zápovidi Tvojá vozľubích, * Hóspodi, po mílosti Tvojéj živí mjá.

Načálo slovés Tvojích ístina, * i vo vík vsjá suďbý právdy Tvojejá.

Kňázi pohnáša mjá túne, * i ot slovés Tvojích ubojásja sérdce mojé.

Vozrádujusja áz o slovesích Tvojích, * jáko obritájaj korýsť mnóhu.

Neprávdu voznenavíďich i omerzích, * zakón že Tvój vozľubích.

Sedmeríceju dném chvalích Ťá * o suďbách právdy Tvojejá.

Mír mnóh ľúbjaščym zakón Tvój, * i ňísť ím soblázna.

Čájach spasénija Tvojehó, Hóspodi, * i zápovidi Tvojá vozľubích.

Sochraní dušá mojá sviďínija Tvojá * i vozľubí já ziló.

Sochraních zápovidi Tvojá i sviďínija Tvojá, * jáko vsí putijé mojí pred Tobóju, Hóspodi.

Da priblížitsja molénije mojé pred Ťá, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú vrazumí mjá.

Da vnídet prošénije mojé pred Ťá, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú izbávi mjá.

Otrýhnut ustňí mojí pínije, * jehdá naučíši mjá opravdánijem Tvojím.

Proviščáet jazýk mój slovesá Tvojá, * jáko vsjá zápovidi Tvojá právda.

Da búdet ruká Tvojá jéže spastí mjá, * jáko zápovidi Tvojá izvólich.

Vozželách spasénije Tvojé, Hóspodi, * i zakón Tvój poučénije mojé jésť.

Živá búdet dušá mojá i voschválit Ťá, * i suďbý Tvojá pomóhut mňí.

Zabludích, jáko ovčá pohíbšeje, vzyščí rabá Tvojehó, * jáko zápovidej Tvojích ne zabých.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Anhelskij sobór udivísja, * zrjá tebé v mértvych vminívšasja, * smértnuju že, Spáse, kríposť razorívša, * i so sobóju Adáma vozdvíhša, * i ot áda vsjá svobódša.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Počtó mýra s mílostivnými slezámi, * o učenícy rastvorjájete? * Blistájajsja vo hróbi ánhel, * Myronósicam viščáše: * vídite vý hrób i urazumíjte: * Spás bo * voskresé ot hróba.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Ziló ráno, * Myronósicy tečáchu * ko hróbu tvojemú, rydájuščyja, * no predstá k ním Ánhel i rečé: * Rydánija vrémja prestá, ne pláčite, * voskresénije že * Apóstolom rcýte.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Myronósicy žený * s mýry prišédšyja * ko hróbu tvojemú, Spáse, rydáchu, * Ánhel že k ním rečé hlahóľa: * Čtó s mértvymi živáho pomyšľájete? * Jáko Bóh bo voskresé ot hróba.

Sláva: Poklonímsja Otcú, * i jehó Sýnovi, i svjatómu Dúchu, * svjaťíj Trójci vo jedíňim suščeství, * so Serafímy zovúšče: * svját, svját, * svját jesí, Hóspodi.

I nýňi: Žiznodávca roždši, * hrichá Ďívo Adáma izbávila jesí, * rádosť že Jévi * v pečáľi mistó podalá jesí: * pádšyja že ot žizni, * k séj naprávi, * iz tebé voplotívyjsja * Bóh i čelovík.

Allilúja, Allilúja, Allilúja, sláva tebí Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

ipakoí, hlás 7: Íže náš zrák vosprijémyj, i preterpívyj krest plótski, spasí mja voskresénijem tvojím Christé Bóže, jáko čelovikoľúbec.

Stepenna, hlás 7.

Antifon 1. Pľin Sión ot lésti obratív, i mené Spase oživí, izimája rabótnyja strásti.

V juh síjaj skórbi póstnyja so slezámi, sej rádostnyja póžnet rukojáti prisnoživopitánija.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom istóčnik božéstvennych sokróvišč, ot Nehóže premúdrosť, rázum, strach: Tomú chvalá i sláva, česť i deržava.

Antifon 2. Ášče ne Hóspoď sozíždet dom dušévnyj, vsúje truždájemsja: rázvi bo tohó ni ďijánije, ni slóvo soveršájetsja.

Plodá čŕévňa svjatíi duchodvížno prozjabájut Otéčeskaja predánija synopoložénija.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom, vsjačeskaja jéže býti ímut: préžde bo vsich Boh, vsich Hospóďstvo, Svit nepri-stúpen, Živót vsich.

Antifon 3. Bojáščijísja Hóspoda, putí života obrítše nýňi i prísno ublažájutsja slavoju netľínnoju.

Okrest trapézy Tvojejá jáko stéblije víďa isčádija Tvojá, rádujsja i veselísja, privoďá sijá Christóvi, pastyrenačálniku.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom hlubiná darovánij, bohátstvo slávy, sudéb hlubiná vélija: jedinosláven Otcú i Sýnu, služím bo.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokimen hlás 7. Voskresní Hóspodi Bóže moj, da voznesétsja ruká Tvojá: ne zabúdi níšich Tvoich do koncá.

Stích: Ispovímsja tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím.

Jeréj: Hóspodu pomolímsja.

Lík: Hóspodi pomíluj.

Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.

Lík: Amíň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Joánna svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: Na peršyj deň v tyždňu, skoro rano, išči potemri, prišla Marija Magdalina ku hrobu i viďila, že kamiň iz hroba je odvalenyj. Uťikala ku Simonovi Petrovi i ku druhomu učenikovi, kotroho Isus ľubiv, i povila jim: „Vzjali Hospoda z hroba, a ja ne znam, de joho položyli.“ Tohdy Petro i tot druhyj učenik vyšli i išli ku hrobu. Obidvomi bižali vjedno, no tot druhyj učenik Petra sperediv i prišov ku hrobu peršyj. Posmotriv do ňoho i uviďiv tam ležati polotna. No (do hroba) ne vošov. Stupci za nim prišov i Simon Petro, vošov do hroba i viďiv tam ležati lem polotna. A chustočka, kotru mav (Isus) na holovi, ne byla vjedno z polotnom, no byla zvita okreme na druhim misci. Tohdy vošov i druhyj učenik, što prišov ku hrobu peršyj, a viďiv i uviriv. Bo oni išči ne znali z Pisma, že mať voskresnuti z mertvych. Poťim učeniky znova sja vernuli domiv.

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Taže: Voskresenije Chrístóvo víďivše, poklo­nímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jedínomu bezhríšnomu. Krestú tvojemú poklaňájemsja Christé, í svjatoje voskre­senije tvojé pojém i slávim: Ty bo jesí Boh naš, rázvi tebé inóho ne znájem, ímja tvojé imenújem. Priidíte vsi vírniji, poklonimsja svjatomu Christóvu voskreséniju: se bo priíde Krestóm rádosť vsemú míru. Vsehdá bohoslóvjašče Hóspoda, pojém voskresenije Jehó: raspjátije bo preterpív, smertiju smerť razruší.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Sláva, hlás 8: Pokajánija otvérzi mí dvéri žiznodávče, útreňujet bo dúch mój ko chrámu svjatómu tvojemú, chrám nosjáj ťilésnyj vés oskvernén: no jáko ščédr, očísti blahoutróbnoju tvojéju mílostiju.

I nýňi, Bohoródičen: Na spasénija stezí nastávi mjá Bohoródice, stúdnymi bo okaľách dúšu hrichmí, i v ľínosti vsé žitijé mojé iždích: no tvojími molítvami izbávi mjá ot vsjákija nečistotý.

Táže, hlás 6: Pomíluj mjá Bóže, po velícej mílosti tvojéj, i po mnóžestvu ščedrót tvojích, očísti bezzakónije mojé.

Mnóžestva soďíjannych mnóju ľútych, pomyšľája okajánnyj, trepéšču strášnaho dné súdnaho: no naďíjasja na mílosť bahoutróbija tvojehó, jáko Davíd vopijú ti: pomíluj mjá Bóže po velícij tvojéj mílosti.

Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Lík: Hóspodi pomílu. (12x)

Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kanón voskrésn, hlás 7:

[Písň 1]

irmós: Mánijem tvojím na zemnýj óbraz preložísja, préžde udoborazlivájemoje vodnóje jestestvó Hóspodi: ťímže nemókrenno pišešéstvovav Izráiľ, pojét tebí písň pobídnuju.

Pripív: Sláva Hóspodi, svjatómu voskreséniju tvojemú.

Osudísja smértnoje mučíteľstvo drévom, neprávednoju smértiju osuždénu tí Hóspodi: otňúduže kňáz ťmý tebí ne odoľív, právedno izhnán býsť.

Ád tebí priblížisja, i zubý ne vozmóh stérti ťílo tvojé, čeľusťmí sokrušísja. Otňúduže Spáse, boľízni razrúš smértnyja, voskrésl jesí tridnéven.

Bohoródičen: Razrišíšasja boľízni pramátere Jévy: boľízni bo izbižávše, neiskusomúžno rodilá jesí. Otňúduže jávi Bohoródicu, prečístaja, vídušče ťá, vsí slávim.

Ín kanón presvjaťíj Bohoródici, [jehóže kraehranésije po alfavítu.] Hlás 7.

irmós: Mánijem tvojím na zemnýj óbraz preložísja, préžde udoborazlivájemoje vodnóje jestestvó Hóspodi: ťímže nemókrenno pišešéstvovav Izráiľ, pojét tebí písň pobídnuju.

Bézdnu róždšaja blahoutróbija Ďívo, dúšu mojú ozarí svitonósnym tvojím sijánijem, jáko da dostójno vospojú tvojích čudés bézdnu.

Strilóju hrichóvnoju ujázvleny nás Slóvo víďiv, jáko blahoďíteľ uščédri: otňúduže neskazánno sojedinísja vsečístaja, plótiju, íže iz tebé prebožéstvennyj.

Býsť smértiju játo jestestvó, tľínnoje že i mértvennoje čelovíčeskoje, Vladýčice: tý že žízň začénši, sijé ot istľínija k životú vozvelá jesí.

táže trijódi na 8, tvorénije hospodína Theódora studíta.

Hlás 1. Písň 1.

irmós: Voskreséníja deň * prosvítímsja ľúdije, * Páscha Hóspodňa, Páscha * ot smérti bo k žizni, * i ot zemlí k nebesí, * Christós Boh nas prívedé, * pobídnuju pojúščyja

Toržestvá déň, vostánijem Christóvym, smérť bezvístna pokazásja, žízni vozsijá zarjá, Adám vostáv likújet rádostiju: ťímže vosklíknem, pobídnuju pojúšče.

Poklonénija déň čestnáho krestá, prijidíte k semú vsí: vostánija bo Christóva zarí, svitosijájaj predlahájet nýňi, tohó oblobyzájim dušévno rádujuščesja.

Javísja velíkij Hospódeň kreste, pokaží mí zrák božestvennyj krasotý tvojejá nýňi, dostójno poklónnika chvalý tvojejá: íbo jáko oduševlénnu tebí, i vozhlašáju, i oblobyzáju ťá.

Da voschváľat sohlásno nébo i zemľá, jáko predležít vsím vseblažénňijšij krest, na némže prihvoždén ťilésňi požrésja Christós: tohó lobyzáim dušévno rádujuščesja.

Sláva, Tróičen: O Tróice načertáňmi! o jedínice zrákom! Ótče, Sýne, i Dúše, jedinosíľnaja jedínice, v sovíťite i choťíniji, i deržávy načáľi, mír tvój sochraní, mír podajúšči.

Bohoródičen: Iskúsa nikákože vídušči múžeska Ďívo, bezsímenno raždáješi mladénca, čísto nósiši roždénije, míra tvorcá Christá Bóha: tohó molí umiríti vsjáčeskaja.

Katavásija: Božéstvenňijšij proobrazí drévle Moiséj, v čermňím móri provéd Izráiľa krestóm tvojím, vódu žezlóm presík, písň tebí ischódnuju vospivája Christé Bóže.

[Písň 3]

irmós: V načáľi nebesá vsesíľnym Slóvom tvojím utverždéj Hóspodi Spáse, i vseďíteľnym i Bóžijim Dúchom vsjú sílu ích, na nedvížimim mjá kámeni ispovídanija tvojehó utverdí.

Tý vozšéd na drévo, o nás boľíznuješi vóleju blahoutróbne Spáse, i terpíši jázvu, primirénija chodátajstvennu, i spasénija vírnym: jéjuže tvojemú mílostive, vsí primiríchomsja Rodíteľu.

Tý mja očístiv ot jázvy, dušéju ujázvlennaho zmíjevym uhryzénijem Christé, i pokazál jesí svít, vo ťmí drévle mňí sležášču i vo tľíniji: krestóm bo vo ád sošéd, mené sovoskresíl jesí.

Bohoródičen: Neiskusomúžnyja tvojejá Mátere moľbámi mír mírovi podážď, Spáse, i neskazánnyja tvojejá slávy slavoslóvjaščyja ťá spodóbi.

[Ín] irmós: V načáľi nebesá vsesíľnym Slóvom tvojím utverždéj Hóspodi Spáse, i vseďíteľnym i Bóžijim Dúchom vsjú sílu ích, na nedvížimim mjá kámeni ispovídanija tvojehó utverdí.

Zmíj popolzýj iz Jedéma, mené obožénija želánijem preľstív, vérže v zémľu: no íže mílostiv, i jestestvóm blahoutróben, uščédriv Bohosoďíla, vo črévo tvojé vséľsja, i podóben mňí býv Máti Ďívo.

Blahoslovén plód tvojehó čréva, Ďívo Bohoródice, vsích rádoste, rádosť bo vsemú míru rodilá jesí, i vesélije voístinnu razhoňájuščeje pečáľ hrichóvnuju, Bohonevísto.

Žízň víčnuju, i svít Bohorodíteľnice Ďívo, i mír rodilá jesí nám, drévnich čelovík bráň jáže ko Otcú i Bóhu, ukroťivájuščij, víroju i ispovídanijem blahodáti.

irmós: Prijdíte, pitijé pijém nóvoje, * ne ot kámene neplódna čudoďíjemoje, * no netľínija istóčnik, * iz hróba odoždívša Christá, * v Némže utverždájemsja.

Prijidíte, písň pojím nóvu, razrušénije ádovo toržestvújušče: iz hróba bo Christós voskrése, smérť pľinív, i spasé vsjáčeskaja.

Prijidíte, počerpém vírniji, ne ot istóčnika istočájuščaho vódu tľínnuju, no ot istóčnika prosviščénija, krestá Christóva poklonénijem, o némže i chválimsja.

Drévle jehóže proobrazováše Moiséj dláňma, krest tvój nýňi oblobyzájušče, úmnaho Amalíka pobiždájem, Vladýko Christé, ímže i spasájemsja.

Očíma i ustnáma čístyma pojúšče písň rádovanija, Hospódňu krestú rádostiju poklonímsja vírniji, pléščušče písňmi.

Sláva, Tróičen: Jedínaho v tréch ipostásich Bóha beznačáľnaho čtú: nerazďíľnaho suščestvá zrákom, Otcá, Sýna, i Dúcha živáho, v níchže krestíchomsja.

Bohoródičen: V kupiňí Moiséj tvojé obrázno tájinstvo drévle čístaja víďi: jákože bo ónyja plámeň, óhň Božestvá tvojú utróbu ne opalí.

Katavásija: Utverdí Vladýko Christé krestóm na kámeni mjá víry, ne pokolebátisja umú prilóhi vrahá zláho: jedín bo jesí svját.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sidálen, hlás 6: Krest tvój, Hóspodi, osvjatísja: v ném bo byvájut iscilénija boľáščym vo hrisích: ímže tebí pripádajem, pomíluj nás.

Stích: Voznosíte Hóspoda Bóha nášeho, i poklaňájtesja podnóžiju nóhu jehó, jáko svjáto jésť.

Dnés proróčeskoje ispólnisja slóvo: sé bo poklaňájemsja, na místo, iďíže stojásťi nózi tvojí Hóspodi: i dréva spasénija vkusívše, hrichóvnych strastéj svobódu ulučíchom, molítvami Bohoródicy, jedíne čelovikoľúbče.

Sláva: Tókmo vodruzísja drévo Christé krestá tvojehó, osnovánija pokolebášasja smérti Hóspodi: Jehóže bo pohlotí želánijem ád otpustí trépetom. Javíl jesí nám spasénije tvojé svjatýj, i slavoslóvim ťá Sýne Bóžij, pomíluj nás.

I nýňi, Bohoródičen: Bohoródice Ďívo, molí Sýna tvojehó prihvóždšahosja vóleju na kresťí, i voskrésša iz mértvych, Christá Bóha nášeho, spastísja dušám nášym.

[Písň 4]

irmós: Ótča ňídra ne ostávľ, i sošéd na zémľu Christé Bóže, tájnu uslýšach smotrénija tvojehó, i proslávich ťá jedíne čelovikoľúbče.

Svojá pleščí dáv, íže ot Ďívy voplóščsja, na rány, rabú prehrišívšu, bijén byvájet Vladýka nepovínen, razrišája mojá sohrišénija.

Predstojáv sudíšču sudíj zakonoprestúpnych, jáko osudímyj povínen byvájet, i zaušájetsja brénnoju rukóju, sozdávyj čelovíka jáko Bóh, i suďáj právedno zemlí.

Bohoródičen: Jáko voístinnu Máti Bóžija, tvorcá tvojehó i Sýna molí, k spasíteľnomu napráviti mjá pristánišču vseneporóčnaja slávnaho jehó choťínija.

[Ín] irmós: Ótča ňídra ne ostávľ, i sošéd na zémľu Christé Bóže, tájnu uslýšach smotrénija tvojehó, i proslávich ťá jedíne čelovikoľúbče.

Izbránnaja vsjá i dóbraja, jávľšisja Bóhu préžde sozdánija svítlostiju vsepítaja, svetolítijem tvojím pojúščyja ťá prosvití.

Bóha čelovíkom rodilá jesí čístaja, voploščénna ot čístych krovéj tvojích, izbavľájušča sohrišénij mnóhich, ľubóviju slávjaščyja i počitájuščyja ťá Máti Ďívo.

Svjaščennoďíjstvujet jestestvó slovésnoje, vozsijávšemu iz tebé vsepítaja, táinstvu neizrečénnomu roždestvá tvojehó naučívšejesja nýňi, preblažénnaja.

irmós: Na Bóžestvenňij stráži * bohohlahólívyj Avvakúm * da stánet * s námi, * i pokážet svitonósna Ánhela, * jásno hlahóľušča: * dnes spasénije míru, * jáko voskrése Christós, * jáko vsesílen.

Sé voskrése Christós, mironósicam ženám ánhel rečé: ne rydájte, šédše rcýte apóstolom: rádujtesja, dnés spasénije míru, mučíteľstvo vrahá smértiju razrušísja.

Živonósnaho tvojehó krestá, poklónnuju rádosť dnés Christé sritájušče, predsrítenije tvorím vsesvjatýja strásti tvojejá, júže vo spasénije míra soďílal jesí Spáse, jáko vsesílen.

Dnés byvájet rádosť na nebésí i na zemlí, jáko Christóvo známenije míru javľájetsja krest treblažénnyj: séj bo predložén býv, istočájet kláňajuščymsja jemú rádosť prisnotekúščuju.

Čtó ti prinesém Christé, jáko čestnómu krestú dál jesí nám poklonítisja? Na némže vsesvjatája króv tvojá izlijásja, iďíže i plóť tvojá hvozďmí vodruzísja, jehóže oblobyzájušče nýňi blahodarím ťá.

Tróičen: Jedínaho Božestvá pojú trí ipostási, nerazďíľno, jestéstvenňi prósto propovídaja, Otcá beznačáľna, Sýna, i Dúcha svjatáho soprestóľna, Hospódstvo jedíno, i jedíno cárstvo, jedínu deržávu prisnosúščnuju.

Bohoródičen: Jedína v ženách javílasja jesí véšč prečúdna čístaja, slýšanije strášnoje: jestestvó bo tý obnovíla jesí, bez símene róždši, prebyvájušči páki jákože préžde Ďíva: rodívyjsja bo iz tebé, Bóh jésť ístinnyj.

Katavásija: Na kresťí ťa síľne, svitílo velíkoje víďiv, trépetom vzjátsja, lučý soprjátav skrý, vsjá že tvár vospí so stráchom tvojé dolhoterpínije: íbo ispólnisja zemľá tvojehó chvalénija.

[Písň 5]

irmós: Nóšč ne svitlá nevírnym Christé, vírnym že prosviščénije v sládosti slovés tvojích: sehó rádi k tebí útreňuju, i vospiváju tvojé Božestvó.

Za tvojá rabý prodajéšisja Christé, i po laníťi udarénije terpíši, svobóďi chodátajstvenno pojúščym: k tebí útreňuju, i vospiváju tvojé Božestvó.

Božéstvennoju tvojéju síloju Christé, némoščiju plotskóju krípkaho nizložíl jesí, i pobidíteľa mjá smérti, Spáse, voskresénijem pokazál jesí.

Bohoródičen: Bóha rodilá jesí Máti čístaja, voploščénnaho iz tebé Bohoľípno vsepítaja: ponéže ne poznála jesí múžeska póla, no ot svjatáho raždáješi Dúcha.

[Ín] irmós: Nóšč ne svitlá nevírnym Christé, vírnym že prosviščénije v sládosti slovés tvojích: sehó rádi k tebí útreňuju, i vospiváju tvojé Božestvó.

Ľistvicu uzrív Jákov, k vysoťí utverždénu, óbrazu naučísja, neiskusobráčnaja tebé: tobóju bo Bóh čelovíkom priobščísja, vsečístaja Vladýčice.

Izbavlénije víčnoje tobóju Ďívo, nýňi obrítše usérdno zovém tí: jéže rádujsja Bohonevístnaja: i tvojím svítom vozrádovavšesja vsepítaja, písňmi ťá pojém.

Jedínu ťá ženích posreďí térnija krín Ďívo, obrít, čistotý blistánijem sviťáščusja, i svítom ďívstva vseneporóčnaja, nevístu vospriját.

irmós: Útreňujem útru hlubokú, * i vmísto míra pisň prínesém Vladýci, * i Christá úzrim, právdy Sólnce, * vsim žízň vozsíjájušča.

Vozsijál jesí ot hróba nezachodímyj svíte, míru oblistája netľínije, potrebíl jesí Hóspodi smértnyj pláč ot konéc, jáko blahoutróben.

Pristúpim očiščénniji vozderžánijem, tépľi oblobyzájušče vo chvaléniji drévo vsesvjatóje, na némže Christós raspinájem, spasé mír, jáko blahoutróben.

Likújut vo veséliji ánheľstiji číni, dnés krestá tvojehó poklonénijem: ťím bo nizložíl jesí bisóvskija polkí, spasýj Christé čelovíčestvo.

Ráj druhíj poznásja cérkov, jákože préžde drévo imúščaja živonósnoje, krest tvój Hóspodi, iz nehóže prikosnovénijem bezsmértiju pričastíchomsja.

Sláva, Tróičen: Sobeznačáľny trí slávľu, jedínaho suščestvá: Bóha Otcá, Sýna, i Dúcha, svít jedín trisijáteľnyj, kúpno deržávnoje cárstvo, v neslijánnom tóždestvi.

Bohoródičen: Rodilá jesí jestestvá zakónom, no páče zakóna: tebé bo jedínyja bezsímenno roždestvó, strášnyj i pomyšľájemyj nráv, i hlahólemyj roždénija tvojehó, vseneporóčnaja.

Katavásija: Útreňujušče ťá vospivájem Spáse ščédre, mír obrítše krestóm tvojím, ímže obnovíl jesí ród čelovíčeskij ko svítu nevečérnemu vvoďá nás.

[Písň 6]

irmós: Plávajuščaho v molví žitéjskich popečénij, s korablém potopľájema hrichí, i dušetľínnomu zvírju primetájema, jáko Jóna Christé, vopijú ti: iz smertonósnyja hlubiný vozvedí mja.

Vospomináchu ťá zakľučénnyja vo áďi dúšy, i ostávľšyjasja právednych, i ot tebé spasénija moľáchusja: jéže krestóm Christé, pódal jesí preispódnim, prišéd jáko blahoutróben.

Ko oduševlénnomu tvojemú i nerukotvorénnomu chrámu, razrušénu bývšu stradáňmi, vozzríti páki lík apóstoľskij otčájasja: no páče nadéždy poklóňsja, voskrésša povsjúdu propovída.

Bohoródičen: Neizrečénnaho roždestvá tvojehó vseneporóčnaho óbraz, Ďívo Bohonevístnaja, íže nás rádi, któ ot čelovík skazáti vozmóžet? Jáko Bóh neopísanňi, Slóvo sojedinívsja tebí, plóť iz tebé býsť.

[Ín] irmós: Plávajuščaho v molví žitéjskich popečénij, s korablém potopľájema hrichí, i dušetľínnomu zvírju primetájema, jáko Jóna Christé, vopijú ti: iz smertonósnyja hlubiný vozvedí mja.

Zakónniji ťá óbrazy, i proróčeskaja prorečénija jávi predvozviščáchu, choťáščuju rodíti blahoďíteľa čístaja vsejá tvári, mnohočástňi i mnohoobrázňi blahoďíjstvovavšaho vírno vospivájuščich ťá.

Ustránšahosja drévle navítom čelovikoubíjcy, Adáma pervozdánnaho rájskija božéstvennyja sládosti, neiskusobráčnaja páki vozvelá jesí, róždši íže ot prestuplénija nás izbávivšaho.

Íže choťínijem božéstvennym, soďíteľnoju že síloju vsé sostavléj ot ne súščich, iz čréva tvojehó čístaja, proizýde, i súščyja vo ťmí smértňij, Bohonačáľňijšimi mólnijami osijá.

irmós: Snišél jesí v preispódňaja zemlí, * i sokrušíl jesí verejí víčnyja, * soderžáščyja svjázannyja, Christé, * i trídnéven, * jáko ot kíta Jóna, * voskrésl jesí ot hróba.

Voskrésl jesí smérť uprazdnív Christé, jákože velíkij cár, ot ádovych sokróvišč vozzvál jesí nás v naslaždénije cárstva nebésnaho, v zémľu bezsmértija.

Pléščušče písňmi božéstvennymi vírniji, vosklíknem Bóhu, krest Hospódeň cilújušče: osvjaščénija bo istočájet istóčnik, vsím súščym v míri.

Ispolňájetsja pesnopisátelnyj hlás: sé bo poklaňájemsja prečístych nóh tvojích podnóžiju vsesíľne, krestú tvojemú čestnómu, trivoždeľínnomu drévu.

Jéže víďi drévo v tvój chľíb vložénoje, vo prorócich rydáteľ, krest tvój ščédre oblobyzájušče, vospivájem tvojá úzy, i pohrebénije, kopijé že i hvózdija.

Na rámich jehóže izvólil jesí Christé nosíti svjatýj krest, i na sém voznestísja, i raspjátisja plótiju, oblobyzájušče sobirájem kríposť na vrahí nevídimyja.

Tróičen: Jedínicu v tréch načertánijich pojú, i Tróicu vo jedínom jesteství poklaňájemuju, Bóha tróje kúpno, svít trisólnečnyj, Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha.

Bohoródičen: Čudés velíkoje čúdo v tebí javísja neskvérnaja áhnice, vzémľuščaho bo míra hrích, áhnca rodilá jesí: jehóže molí priľížno o pojúščich ťá.

Katavásija: Óbraz Božéstvennaho krestá, Jóna vo črévi kítovi prostértyma dláňma pronačertá, i vziráše spasén ot zvírja síloju tvojéju Slóve.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 7. Samohlásen: Ne ktomú plámennoje orúžije chranít vrát jedémskich: na týja bo nájde preslávnyj soúz drévo kréstnoje, smértnoje žálo, i ádova pobída prohnásja. Predstál bo jesí Spáse mój, vopijá súščym vo áďi: vnídite páki v ráj.

íkos: Trí Krestý vodruzí na holhóthi Pilát, dvá razbójnikov, i jedín žiznodávca. Jehóže víďi ád, i rečé súščym dóľi: o sluhí mojí, i síly mojá! Któ vodruzív hvózdije v sérdce mojé, drevjaným mjá kopijém vnezápu probodé? I rasterzájusja, vnútrennimi mojími boľú, utróboju ujazvľájusja, čúvstva mojá smuščájut dúch mój, i ponuždájutsja izryháti Adáma, i súščyja ot Adáma, drévom dánnyja mí: drévo bo sijá vvódit páki v ráj.

Sinaksárij. Stichí:

Krestú vsjá zemľá da poklaňájetsja:

Ímže poznála tebé poklaňátisja, slóva.

V tójže déň, v Neďíľu trétiju postóv, poklonénije prázdnujem čestnáho i životvorjáščaho krestá, viný rádi sicevý: Ponéže bo četyredesjatodnévnym postóm, óbrazom ňíkim i mý raspinájemsja, umerščvľájemi ot strastéj, hóresti že čúvstvo ímamy, unyvájušče i nizpadájušče: predlahájetsja čestnýj i životvorjáščij krest, jáko úbo prochlaždája i utverždája nás, i vospominája nám strásti Hóspoda nášeho Iisúsa Christá, i uťišája. Ášče Bóh náš nás rádi raspjátsja, kolíko podobájet nám jehó rádi ďíjati, oblehčája že boľízni náša predložénijem Vladýčnich skorbéj, i vospominánijem i upovánijem, krestóm slávy? Jáko bo Spás náš na krest vozšéd, proslávisja bezčéstnym žíteľstvom i ohorčénijem: síce podobájet i nám ďíjati, da i sproslávimsja jemú, ášče i ňíčto ňikohdá stráždem pečáľnoje. I ínako: jákože dólhij i žestókij púť prochoďáščiji, i trudóm oťahčávšiji, ášče hďí drévo blahosinnolístvennoje obrjáščut, málo sédše upokojájutsja, i jáko úbo júni bývše próčeje púť prochóďat: táko i nýňi v póstnoje vrémja i priskórbnyj púť i pódvih, nasadísja posreďí ot svjatých otéc živonósnyj krest, oslábu i prochlaždénije nám podajáj blahomúžestvenny že i léhki k próčemu trudú utrudívšyjasja ustrojája. Ilí jákože jésť pri carévi prišéstviji, predchóďat ónaho známenija i skíptry: táže i sám prichódit, rádujasja o pobíďi, i veseľásja, sveselítsja že vkúpi i poslúšnoje. Táko i Hospóď náš Iisús Christós, choťá jelíko neuklónno na smérť pokazáti pobídu, i so slávoju proizýti voskrésnym dném, predposlá skíptr svój, cárskoje známenije, životvorjáščij krest, obrádovanija i prochlaždénija nás, jáko mnóžajša ispolňájuščij, i ustrojájuščij nás hotóvych býti, i samahó jelíko móščno carjá vosprijáti, i voschvalíti svítlo pobiždájušča. Posreďí že svjatýja četyredesjátnicy sedmícy: zané hórkomu istóčniku podóbna jésť svjatája četyredesjátnica, sokrušénija rádi, i súščija nám ot postá hóresti i pečáľi. Jákože úbo vo ónaho sredú božestvennyj Moiséj drévo vloží, i usladí jehó, táko i provedýj nás Bóh úmnaho čermnáho mórja, i faraóna, životvorjáščim drévom čestnáho i životvorjáščaho krestá, uslaždájet hóresť postóm ot četyredesjátnicy: i uťišája nás jáko v pustýni prebyvájuščich, dóndeže ko úmnomu Ijerusalímu vozvedét svojím voskresénijem. Ilí ponéže krest drévo životá hlahóletsja i jésť, óno že drévo posreďí rajá Jedéma nasaždéno bjáše: prilíčno i Božéstvenniji otcý kréstnoje drévo posreďí svjatýja četyredesjátnicy nasadíša, vkúpi úbo i Adámovo lákomstvo pominájušče, vkúpi že i ónaho otjátija propisújušče nastojáščim drévom, sehó bo vkušájušče ne ktomú umirájem, no páče i oživľájemsja. Tohó síloju Christé Bóže i nás sochraní ot lukávaho iskušénij: i božéstvennym tvojím strastém i živonósnomu voskreséniju poklonítisja spodóbi, četyredesjatodnévnoje blahosvítľi prešédšym póprišče, i pomíluj nás jáko jedín bláh i čelovikoľúbec, amíň.

[Písň 7]

irmós: Péšč ótrocy ohnepáľnu drévle rosotočášču pokazáša, jedínaho Bóha vospivájušče, i hlahóľušče: prevoznosímyj otcév Bóh, i preproslávlen.

Drévom umerščvľájetsja Adám, vóleju preslušánije soďílav: poslušánijem že Christóvym páki obnovľájem jésť. Mené bo rádi raspinájetsja Sýn Bóžij, preproslávlennyj.

Tebé voskrésšaho Christé, iz hróba, tvár vsjá vospí: tý bo žízň súščym vo áďi procvíl jesí, mértvym voskresénije, íže vo ťmí, svít preproslávlennyj.

Bohoródičen: Rádujsja dščí Adáma tľínnaho. Rádujsja jedína Bohonevísto. Rádujsja, jéjuže tľá izhnána býsť, jáže Bóha róždši: jehóže molí čístaja, spastísja vsím nám.

[Ín] irmós: Péšč ótrocy ohnepáľnu drévle rosotočášču pokazáša, jedínaho Bóha vospivájušče, i hlahóľušče: prevoznosímyj otcév Bóh, i preproslávlen.

Preispeščrénu, pozlaščénu útvar ťá imúšču vozľubí sozdátel tvój Ďívo, i Hospóď: prevoznosímyj otcév Bóh i preproslávlen.

Očiščájetsja otrokovíce, úhľ drévle Isáia prijém: znamenáteľňi tvojé roždestvó víďiv, prevoznosímaho otcév Bóha, i preproslávlena.

Óbrazy znamenáteľnaja drévle božéstvennaho tvojehó roždestvá, božéstvenniji prorócy zrjášče, rádostno vospivájušče vzyváchu: prevoznosímyj otcév Bóh, i preproslávlen.

irmós: Otroki ot péšči izbávivyj, * byv čelovík, * stráždet jáko smérten, * i strástiju smértnoje * v netlínija oblačít blahoľipije, * jedín blahoslovén * otcév Boh, i preproslávlen.

Voskrésl jesí iz hróba tridnévno, jáko spjáj Hóspodi, ádovy vrátari porazív Božéstvennoju síloju, i drévnija vozdvíh práotcy jedíne blahoslovénnyj otcév Bóže, i preproslávlennyj.

Civníceju písnej likújušče vozrádujemsja dnés ľúdije kréstnym poklonénijem na sém prihvozdívšahosja Christá slávjašče, jedínaho blahoslovénnaho otcév Bóha, i preproslávlennaho.

Pokazávyj umerščvlénija orhán, žízni ďílatelišče, míru oblobyzáteľnoje, tvój krest vseščédre, tomú poklaňájuščyjasja osvjatí, jedíne blahoslovénnyj otcév Bóže i preproslávlennyj.

Jedíne mílostive i blahoutróbne, prosvití, osvjatí jedíne Iisúse, poklaňájuščyjasja vírno tvojemú krestú, i božéstvennym stradánijem, jedíne blahoslovénnyj otcév Bóže, i preproslávlennyj.

Sláva, Tróičen: Jedínicu v tréch ipostásich, pojú Božestvó: svít bo Otéc, svít Sýn, svít Dúch, svítu nerazďíľnu prebyvájušču, jedínstvom jestéstvennym, i tremí lučámi líc sijájušču.

Bohoródičen: Vsích prorók mnohoimenítoje tý jesí propovídanije, vratá bo Bóžija, rúčka zlatája, zemľá svjatája, javílasja jesí Ďívo Bohonevístnaja, róždšaja plótiju Iisúsa Christá, otcév Bóha, i preproslávlenna.

Katavásija: Iz plámene ótroki izbavléj, plóť prijím prišél jesí na zémľu, i na kresťí prihvoždén, spasénije nám darovál jesí Christé, jedín blahoslovén otcév Bóže, i preproslávlen.

[Písň 8]

irmós: Neopáľnaja ohňú v sináji pričáščšajasja kupiná, Bóha javí medlenojazýčnomu i huhnívomu Moiséovi, i ótroki révnosť Bóžija trí nepreborímyja vo ohní pivcý pokazá: vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Prečístyj áhnec slovésnyj za mír zaklán býv, prestávi jáže po zakónu prinosímaja, očístiv sehó kromí prehrišénij jáko Bóh, prísno zovúšča: vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Netľínna ne súšči préžde strásti, vosprijátaja ot sozdáteľa plóť náša, po strásti i voskrésniji neprikosnovénna tľíniju ustróisja, i smértnyja obnovľájet, zovúščyja: vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Bohoródičen: Tvojé čistótnoje i vseneporóčnoje, Ďívo, skvérnoje i mérzskoje vselénnyja očísti, i bylá jesí nášeho primirénija k Bóhu viná, prečístaja: ťímže ťá Ďívo vsjá ďilá blahoslovím, i prevoznósim vo vsjá víki.

[Ín] irmós: Neopáľnaja ohňú v sináji pričáščšajasja kupiná, Bóha javí medlenojazýčnomu i huhnívomu Moiséovi, i ótroki révnosť Bóžija trí nepreborímyja vo ohní pivcý pokazá: vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Svítom roždestvá tvojehó, strannoľípno vselénnuju prosvitíla jesí Bohorodíteľnice, súšča bo voístinnu Bóha na objátijach nósiši tvojích, prosviščájušča vírnyja prísno zovúščyja: vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Pojém čístaja, blahočéstno tvojé črévo, Bóha vmistívšeje neskazánno voploščájema, dávšaho vsím vírnym Bohorazúmija prosviščénije, prísno zovúščym: vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Svíta tvojehó blistáňmi, tebé pojúščyja svitovídny soďílala jesí, svitorodíteľnice Bohoródice čístaja: svíta bo javílasja jesí selénije, ujasňájušči svítom zovúščyja: vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

irmós: Sej narečénnyj i svjatýj deň, * jedín subbót, * Car i Hospóď, * prázdnikov prázdnik, * i toržestvó jesť toržéstv: * v óňže blahoslovím Christá vo víki.

Míro v rukách čtó deržité vsjáko? Kohó že vzyskújete? Nýňi javléjsja júnoša vo hróbi, vopijá: voskrése Christós i Bóh náš, vozstávivyj jestestvó čelovíkov ot ádovych sokróvišč.

Rádujsja trebohátoje drévo i Božéstvennoje, kreste, svíte súščym vo ťmí, četverokonéčnyj mír sijánijem tvojím, vostánija Christóva projavléj zarí, spodóbi vsjá vírnyja dostíhnuti páschu.

V síj déň blahouchájut míra Božéstvennyja miropolóžnicy, živomírstvennoje drévo krest Christóv: oboňájim jehó Bohoduchnovénnyja voní, tomú poklaňájuščesja vírno vo víki.

Hrjadí Jelisséje proróče, rcý jávi, čtó drévo ónoje, jéže v vódu vložíl jesí? Krest Christóv, ímže ot hlubiný tlí izvlekóchomsja, tomú poklaňájuščesja vírno vo víki.

Drévle Jákov proobrazúja krest tvój Christé, Jósif poklaňášesja Božéstvennaho žezlá krájevi, skíptr séj strášnyj cárstvija tvojehó predvíďiv: jemúže nýňi poklaňájemsja vírno vo víki.

Blahoslovím Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, Hóspoda.

Tróičen: Jedíno v tréch načertánijich suščestvó slávja, ne sliváju jedinolíčno tréch, nižé presicáju zráka, Otcá, i Sýna, so Dúchom: jedín bo nad vsími Bóh v Tróici.

Bohoródičen: Jedína v máterech javílasja jesí Ďíva Bohonevísto Maríje, bez múža rodívši Christá Spása, čistotý známenije sochranívši: tebé ublažájem vírniji vo víki.

Katavásija: Rúci v róv vérženyj ľvóv, inohdá velíkij vo prorócich, krestoobrázno prostér Danijíl, nevreždén ot sích sňídi spasésja, blahoslovjá Christá Bóha vo víki.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Velíčit dušá mojá Hóspoda, i vozrdádovasja dúch mój o Bózi Spási mojém.

Čestňíjšuju Chruvím i slavňíjšuju bez sravnénija Serefím bez istľínija Bóha Slova róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá velčájem.

Jáko prizrí na smirénije rabý svojejá, se bo ot nýňi ublažát mjá vsí ródi.

Jáko sotvorí mňí velíčije síľnyj, i svjáto ímja jehó, i mílosť jehó v ródy rodóv bojáščymsja jehó.

Sotvorí deržávu mýšcejú svojéju, rastočí hórdyja mýsliju sérdca ích.

Nizloží síľnyja s prestól i voznesé smirénnyja, álčuščyja ispólni bláh, i bohaťáščyjasja otpustí tščý.

Vospriját Izráiľa ótroka svojehó, pomjanúti mílosti, jákože hlahóla k otcém nášym Avraámu i símeni jehó do víka.

[Písň 9]

irmós: Netľínija iskušénijem róždšaja, i vsechitrecú slóvu plóť vzaimodávšaja, Máti neiskusomúžnaja Ďívo Bohoródice: prijátelišče nesterpímaho, seló nevmistímaho ziždíteľa tvojehó, ťá veličájem.

Íže božestvú strásť prilahájuščiji, zaustítesja vsí čuždemúdrenniji: Hóspoda bo slávy plótiju raspjáta, ne raspjáta že jestestvóm božéstvennym, jáko vo dvojú jestestvú jedínaho veličájem.

Íže ťilesém vostániju nevírujuščiji, ko Christóvu šédše hróbu, naučítesja: jáko umerščvléna býsť, i voskrése páki plóť žiznodávca, vo uvirénije posľídňaho voskresénija, na néže upovájem.

Tróičen: Ne Božéstv Tróicu, no ipostásej, nižé jedínicu líc, no božestvá čtúšče, ssicájem že sijú ďíľáščich: slivájem že páki, slijánije derzájuščich na sijú, júže veličájem.

[Ín] irmós Netľínija iskušénijem róždšaja, i vsechitrecú slóvu plóť vzaimodávšaja, Máti neiskusomúžnaja Ďívo Bohoródice: prijátelišče nesterpímaho, seló nevmistímaho ziždíteľa tvojehó, ťá veličájem.

Rádosti nám víčnyja chodátaica i vesélija javílasja jesí prisnoďívo otrokovíce, izbáviteľa róždši, ístinoju i Dúchom božéstvennym tohó čtúščich, jáko Bóha izbavľájuščaho.

Pojá Davíd, tvój práotec, prečístaja, ťá kovčéh imenújet svjatýni božéstvennyja, prejestéstvenňi Bóha vmistívšuju, vo otéčeskich siďáščaho ňídrich, jehóže neprestánno vírniji veličájem.

Jáko voístinnu prevýšši jesí vsejá tvári otrokovíce: ziždíteľa vo vsích ťilésňi nám rodilá jesí. Ťímže jáko Máti jedínaho Vladýki, nósiši protívu vsích načáľňi pobiždénije.

irmós: Svitísja, svitísja, nóvyj Jerusalíme, * sláva bo Hospodňa na tebí vozsijá, * likúj nýňi i veselísja, Sijóne: * Ty že čístaja krasújsja Bohoródice, * o vostániji Roždestvá Tvojehó.

Vo hrób sošél jesí žiznodávče i Bóže, i sokrušíl jesí vsjá zaklépy že i verejí, i mértvyja voskresíl jesí, sláva vostániju tvojemú, vopijúščyja, Christé Spáse vsesíľne.

Hrób tvój žízň mňí Christé istočí, soderžáj bo žízň, predstáv vozopíl jesí živúščym vo hrobích: súščiji vo úzach razrišítesja, áz bo míra izbavlénije prijidóch.

Písňmi da vzyhrájut vsjá drevá dubrávnaja, tezoimenítoje drévo krestá zrjášče oblobyzájemoje dnés: na némže Christós voznesé hlavú, jákože proróčestvujet božestvennyj Davíd.

Drévom uméryj, drévo ťá obritóch žízni Christonósne kreste mój, chraníteľu mój nerušímyj, na démony krípkaja deržávo, tebí poklaňájajsja dnés zovú: osvjatí mjá slávoju tvojéju.

Veselísja, rádujsja cérkov Bóžija, drévu trebohátnomu poklaňájuščisja dnés, vsesvjatáho krestá Christóva: jemúže slúžat čínove ánheľstiji, i so stráchom predstoját.

Tróičen: Tróici lícy, jedínici jestestvóm poklaňájusja, tebí Božestvó svjatóje, Otcú, i Sýnu, so svjatým že Dúchom, jedínomu načálu, jedínomu cárstvu, vsími vladýčestvujuščemu.

Bohoródičen: Horá velíkaja v ňúže vselísja Christós, tý javílasja jesí Ďívo, jákože božestvennyj Davíd vopijét: jéjuže mý voznesóchomsja k nebesí, vsynívšesja Dúchom vseblážénnaja.

Katavásija: O Máti Ďívo, i Bohoródice nelóžnaja, róždšaja bezsímenno Christá Bóha nášeho, na krest voznésšahosja plótiju, ťá vírniji vsí dostójno s ním nýňi veličájem.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Svját Hospóď Boh náš. (hlás 7.)

Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.

Stích: Voznosíte Hospóda Boha našeho i poklaňájtesja podnóžiju nohú jeho, jáko svjáto jesť.

Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.

Svitilen. Jáko vzjáša Hóspoda, Maríji rékši, na hrob tečásta, Símon Petr, i druhij taínnik Christóv, jehóže ľubjáše: tečásta že oba, í obritósta plaščanícy jedíny vnútr ležášča, i hlávnyj že bi sudár kromí ich, ťímže páki umolčásta, dondeže Christá viďitsta.

Podóben: So učenikí: Krest Christóv čestnýj dnés predložénnyj víďivše poklonímsja, i vírno vozveselímsja, oblobyzájušče ľubóviju, na sém vóleju raspénšahosja prosjášče Hóspoda, spodóbiti vsích nás, i krestú čestnómu poklonítisja, i dostíhnuti voskresénije neosuždénno.

I nýňi, Bohoródičen: Drévu, na némže vsečístaja, prečísťiji dláni o nás prostré, prihvozdívyjsja Sýn tvój, nýňi blahočéstno poklaňájuščymsja, dážď nám mír, i mirospasíteľnyja vsečéstnýja strásti predvaríti, i svítloj mirorádostnoj Hóspodoimenítoj pásci poklonítisja, i svitonósnomu dňú.

(Hlás 7.)

Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Na chvalítech stichíry voskrésny,

Stích: Sotvoríti v ních súd napísan, sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

Hlás 7: Voskrése Christós iz mértvych, razrúš smértnyja úzy: blahovistí zemlé, rádosť véliju, pójte nebesá Bóžiju slávu.

Stích: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó vo utveržéniji síly jehó.

Voskresénije Christóvo víďivše, poklonímsja svjatómu Hóspodu Iisúsu: jedínomu bezhríšnomu.

Stích: Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

Christóvu voskreséniju kláňajuščesja ne prestájem: tój bo spásl jésť nás ot bezzakónij nášich, svjatýj Hospóď Iisús, javléj voskresénije.

Stich: Chvalíte jehó v hlási trúbňim, * chvalíte jehó v psaltíri i húsľich.

Čtó vozdámy Hóspodevi o vsích, jáže vozdadé nám? Nás rádi Bóh v čelovícich, za istľívšeje jestestvó Slóvo plóť býsť, i vselísja v ný, k neblahodárnym, blahoďíteľ: k pľínnikom, svobodíteľ: ko íže vo ťmí seďáščym, sólnce právdy: na kresťí, bezstrástnyj: vo áďi, svít: v smérti, živót: Voskresénije, pádšich rádi. K nemúže vozopijím: Bóže náš, sláva tebí.

Stích: Chvalíte jehó v timpáňi i líci, chvalíte jehó vo strúnach i orháňi.

hlás 4. Podóben: jáko dóbľa: Vo hlásich vosklíknem, v písnech vozvelíčim, krest čestnýj oblobyzájušče, i k nemú vozopijím: kreste vsečéstne, osvjatí náša dúšy i ťilesá síloju tvojéju, i ot vsjákaho vréda soprotívnych sobľudí nevreždény, blahočéstno poklaňájuščyjasja tebí.

Stích: Chvalíte jehó v kimváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kimváľich vosklicánija: vsjákoje dychánije da chválit Hóspoda.

Pristupívše počerpíte neistoščájemych vód, krestá blahodátiju prolivájemych: sé predležáščeje víďašče drévo svjatóje, darovánij istóčnik, napojénoje króviju i vodóju Vladýki vsích, na tóm vóleju voznésšahosja, i zemnýja vozdvíhšaho.

Stích: Voznosíte Hóspoda Bóha nášeho, i poklaňájtesja podnóžiju nóhu jehó, jáko svjáto jésť.

Cérkve utverždénije, monášestvujuščich pochvalá i spasénije, tý jesí kreste vsečéstne: ťímže poklaňájuščesja tebí, i sérdcem i dušéju prosviščájemsja dnés, Božéstvennoju blahodátiju na tebí prihvozdívšahosja, i deržávu ľstívaho razorívšaho, i kľátvu potrébľšaho.

Stích: Bóh že cár náš préžde víka, soďíla spasénije posreďí zemlí.

Vo hlásich vosklíknem, v písnech vozvelíčim, krest čestnýj oblobyzájušče, i k nemú vozopijím: kreste vsečéstne, osvjatí náša dúšy i ťilesá síloju tvojéju, i ot vsjákaho vréda soprotívnych sobľudí nevreždény, blahočéstno poklaňájuščyjasja tebí.

Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich tvojích do koncá.

I pojém samohlásen, hlás 8: Vysokomúdraho rázuma zlých fariséjev, vsích Hospóď prítčeju ubižáti sehó naučí: i ne vysokomúdrstvovati páče, jéže podobájet múdrstvovati, vsích nakazá, propisánije i óbraz sám býv, dáže do raspjátija i smérti, sám sebé izlijáv. Bláhodarjášče úbo s mytarém rcém: postradávyj za ný, i bezstrásten prebývyj Bóže, ot strastéj nás izbávi, i spasí dúšy náša.

Sláva, páki tójže. Vysokomúdraho rázuma zlých fariséjev, vsích Hospóď prítčeju ubižáti sehó naučí: i ne vysokomúdrstvovati páče, jéže podobájet múdrstvovati, vsích nakazá, propisánije i óbraz sám býv, dáže do raspjátija i smérti, sám sebé izlijáv. Bláhodarjášče úbo s mytarém rcém: postradávyj za ný, i bezstrásten prebývyj Bóže, ot strastéj nás izbávi, i spasí dúšy náša.

I nýňi, hlás 2: Preblahoslovénna jesí, Bohoródice Ďívo: * voplóščšimbosja iz tebé, * ád pľinísja, Adám vozzvásja, * kľátva potrebísja, Jéva svobodísja, * smérť umertvísja, i mý ožíchom, * ťímže pojúšče vozopijém: * blahoslovén Christós Bóh náš, izvólivyj táko sláva tebí.

Slavoslóvije velíkoje. jehdá že načinájem píti: Sláva v výšnich: Tohdá prijídet ijeréj obolčén vo vsjá svjaščénničeskija odéždy, [ilí ášče hďí búdet stárej, to ot pérvijšaho v svojích ím mísťich dólžno jésť semú býti]. I vzém kadíľnicu, kadít svjatúju trapézu, i čestnýj krest, táže podjémlet jehó na dískosi so chraníľniceju na hlavú svojú, i ischódit ot ľívyja straný prestóla sívernymi dvérmi, predidúščym jemú sviščám dvúm, i kadíľnici, i otchódit do cárskich vrát.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje.

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir, * v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa, * kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj, * Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * po­miluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mí­losť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, prí­bížišče byl jesí nam, * v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, po­miluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, * naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Skončánu že bývšu slavoslóviju, i trisvjatómu, hlahólet svjáščénnik: Premúdrosť prósti.

I načinájem tropár: Spasí Hóspodi ľúdi tvojá: tríždy. I prichódit ijeréj nosjá čéstnýj krest pred svjatýja dvéri: i támo uhotóvanu četveronóžniku, i polahájetsja verchú jehó čestnýj krest, i otvérz chraníľnicu, kadít krestoobrázno ot četýrech strán.

I ábije pojém tropár, hlás 6:

Krestú tvojemú poklaňájemsja Vladýko, i svjatóje voskresénije tvojé slávim. Tríždy.

I načinájut poklaňátisja, ášče hďí vo obíteli, ihúmen, ilí ín pérvenstvujaj vo svjaščénnych, tákožde i próčiji svjaščénnicy poklaňájuščesja pred čestným krestóm dváždy: cilújut že préžde staríšiji, i po cilovániji, páki poklaňájutsja jedínoždy: tákožde tvorját i próčiji svjaščénnicy, desnája straná i ľívaja. tákožde prichódit i brátija dvá dvá poklaňájuščesja po čínu ích.

Kláňajuščymsja že brátijam pojém samohlásny sijá,

hlás 2: Prijidíte vírniji, životvorjáščemu drévu poklonímsja, na némže Christós cár slávy vóleju rúci rasprostér, voznesé nás na pérvoje blažénstvo, íchže préžde slástiju ukrád vráh, izhnány ot Bóha sotvorí. Prijidíte vírniji, drévu poklonímsja, ímže spodóbichomsja nevídimych vráh sokrušíti hlavý. Prijidíte vsjá otéčestvija jazýk, krest Hospódeň písňmi počtím: rádujsja kreste, pádšaho Adáma soveršénnoje izbavlénije! O tebí vírniji chváľatsja, jáko tvojéju síloju ismáiľteskija ľúdi deržávno pokarjájuščiji. Tebé nýňi so stráchom christijáne cilújem: na tebí prihvozdívšahosja Bóha slávim, hlahóľušče: Hóspodi na tóm prihvozdívyjsja pomíluj nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Hlás 8: Dnés Vladýka tvári, i Hospóď slávy, na kresťí prihvoždájetsja i v rébra probodájetsja, žélči i ócta vkušájet, sládosť cerkóvnaja: vincém ot térnija oblahájetsja: pokryvájaj nébo óblaki, odéždeju oblačítsja poruhánija: i zaušájetsja brénnoju rukóju, rukóju sozdávyj čelovíka. Po pleščéma bijén byvájet, oďivájaj nébo óblaki. Zaplevánija i rány prijémlet, ponošénija i zaušénija: i vsjá terpít mené rádi osuždénnaho, izbáviteľ mój i Bóh, da spasét mír ot prélesti, jáko blahoutróben.

Sláva, hlás 8: Dnés neprikosnovénnyj suščestvóm, prikosnovén mňí byvájet, i stráždet strásti, svoboždájaj mjá ot strastéj. Svít podavájaj sľipým, ot bezzakónnych ustén oplevájetsja, i dajét pleščí za pľinénnyja na rány. Sehó čístaja Ďíva i Máti na kresťí zrjášči, boľíznenno viščáše: uvý mňí čádo mojé, čtó sijé sotvoríl jesí? Krásnyj dobrótoju páče vsích čelovík, bezdychánnyj, bezzráčnyj javľáješisja, ne imíja vída, nižé dobróty. Uvý mňí mój svíte! Ne mohú spjášča zríti ťá, utróboju ujazvľájusja, i ľútoje orúžije sérdce mojé prochódit. vospiváju tvojá strásti, poklaňájusja blahoutróbiju tvojemú, dolhoterpilíve sláva tebí.

I nýňi, hlás tójže: Dnés proróčeskoje ispólnisja slóvo: sé bo poklaňájemsja na místo, iďíže stojásťi nózi tvojí Hóspodi: i dréva spasénija vkusívše, hrichóvnych strastéj svobódu ulučíchom, molítvami Bohoródicy, jedíne čelovikoľúbče.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)­, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Voskrésyj iz mértvych, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.

Sláva, i nýňi, VII. Stichira ev., hlás 7. Se tma, i ráno, * i čto u hróba, Maríje, stojíši, * mnóhuju tmu imíjušči v rázumi, * v néjže hďi položén býsť Isús voprošáješi: * no vížď sríščuščyjasja učenikí, * káko plaščanícami i sudarém voskresénije obritóša, * i pomjanúša jáže o sich pisánija: * s ními že i my vírovavše, * vospivájem ťa žiznodávca Christá.