Utiereň 7.8.

Utreňa

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Ľ.: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. 3x

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. 2x

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi:)

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (8. hlas)

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár voskrésen, hlás 8: S vysotý snizšél jesí blahoutróbne, pohrebénije prijál jesí tridnévnoje, da nás svobodíši strastéj, životé i voskresénije náše, Hóspodi sláva tebí. (2x)

Sláva, tropár, hlás 4: Póstničeski predpodvizávsja na horí, úmnaja vrahóv opolčénija vseorúžijem krestá pohubíl jesí, vseblážénne. Páki že ko stradáľčestvu múžeski obléklsja jesí, ubív Koproníma mečém víry i obojích rádi vinčálsja jesí ot Bóha, prepodobnomúčeniče Dometíje prisnopámjatne.

I nýňi, prázdnika, hlás 7: Preobrazílsja jesí na horí, Christé Bóže, pokazávyj učenikóm tvoím slávu tvojú, jákože možáchu. Da vozsijáet i nám hríšnym svít tvój prisnosúščnyj, molítvami Bohoródicy, svitodávče, sláva tebí.

Psalóm 9

Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, * povím vsjá čudesá Tvojá.

Vozveseľúsja i vozrádujusja o Tebí, * pojú ímeni Tvojemú, Výšnij.

Vnehdá vozvratítisja vrahú mojemú vspjáť, * iznemóhut i pohíbnut ot licá Tvojehó.

Jáko sotvoríl jesí súd mój i prjú mojú, * síl jesí na Prestóľi, suďáj právdu.

Zapretíl jesí jazýkom, i pohíbe nečestívyj, * ímja jehó potrebíl jesí vo vík i vo vík víka.

Vrahú oskuďíša orúžija v konéc, i hrády razrušíl jesí, * pohíbe pámjať jehó s šúmom.

I Hospóď vo vík prebyvájet, uhotóva na súd Prestól Svój, * i Tój sudíti ímať vselénňij v právdu, sudíti ímať ľúdem v pravoťí.

I býsť Hospóď pribížišče ubóhomu, * pomóščnik vo blahovrémenijich, v skórbech.

I da upovájut na Ťá znájuščiji ímja Tvojé, * jáko ne ostávil jesí vzyskájuščich Ťá, Hóspodi.

Pójte Hóspodevi, živúščemu v Sijóňi, * vozvistíte vo jazýcich načinánija Jehó.

Jáko vzyskájaj króvi ích pomjanú, * ne zabý zvánija ubóhich.

Pomíluj mjá, Hóspodi, vížď smirénije mojé ot vráh mojích, * voznosjáj mjá ot vrát smértnych.

Jáko da vozviščú vsjá chvály Tvojá vo vraťích dščére Sijóňi, * vozrádujemsja o spaséniji Tvojém.

Uhľibóša jazýcy v páhubi, júže sotvoríša, * v síti séj, júže skrýša, uvjazé nohá ích.

Znájem jésť Hospóď suďbý tvorjáj, * v ďíľich rukú svojéju uvjazé hríšnik.

Da vozvraťátsja hríšnicy vo ád, * vsí jazýcy zabyvájuščiji Bóha.

Jáko ne do koncá zabvén búdet níščij, * terpínije ubóhich ne pohíbnet do koncá.

Voskresní, Hóspodi, da ne kripítsja čelovík, * da súďatsja jazýcy préd Tobóju.

Postávi, Hóspodi, zakonopoložíteľa nád ními, * da razumíjut jazýcy, jáko čelovícy súť.

Vskúju, Hóspodi, otstojá daléče, * preziráeši vo blahovrémenjiich, v skórbech?

Vnehdá hordítisja nečestívomu, * vozharájetsja níščij, uvjazájut v sovíťich, jáže pomyšľájut.

Jáko chválim jésť hríšnyj v póchotech duší svojejá, * i obíďaj blahoslovím jesť.

Razdraží Hóspoda hríšnyj, po mnóžestvu hňíva svojehó ne vzýščet, * ňísť Bóha préd ním.

Oskverňájutsja putijé jehó na vsjákoje vrémja, * otjémľutsja suďbý Tvojá ot licá jehó, vsími vráhi svojími obladájet.

Rečé bo v sérdci svojém, * ne podvížusja ot róda v ród bez zlá,

jehóže kľátvy ustá jehó polná súť, i hóresti i ľstí, * pod jazýkom jehó trúd i boľízň.

Prisidít v lovíteľstvi s bohátymi v tájnych, * jéže ubíti nepovínnaho, óči jehó na níščaho prizirájeťi.

Lovít v tájňi jáko lév vo ohráďi svojéj, * lovít éže voschítiti níščaho,

voschítiti níščaho, * vnehdá privleščí í v síti svojéj.

Smirít jehó, preklonítsja i padét, * vnehdá jemú obladáti ubóhimi.

Rečé bo v sérdci svojém: zabý Bóh, otvratí licé Svojé, * da ne vídit do koncá.

Voskresní, Hóspodi Bóže mój, * da voznesétsja ruká Tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Česó rádi prohňíva nečestívyj Bóha? * Rečé bo v sérdci svojém: ne vzýščet.

Vídiši, jáko Tý boľízň i járosť smotrjáješi, * da prédan búdet v rúci Tvojí,

Tebí ostávlen jésť níščij, * síru Tý búdi pomóščnik.

Sokruší mýšcu hríšnomu i lukávomu, * vzýščetsja hrích jehó i ne obrjáščetsja.

Hospóď Cár vo vík i v vík víka, * pohíbnete, jazýcy, ot zemlí Jehó.

Želánije ubóhich uslýšal jesí, Hóspodi, * uhotóvaniju sérdca ích vňát úcho Tvojé.

Sudí síru i smirénu, * da ne priložít ktomú veličátisja čelovík na zemlí.

Psalóm Davídu, 10

Na Hóspoda upovách, káko rečéte duší mojéj: * previtáj po horám, jáko ptíca.

Jáko sé, hríšnicy naľakóša lúk, * uhotóvaša stríly v túľi, sostriľáti vo mráci právyja sérdcem.

Zané jáže Tý soveršíl jesí, oní razrušíša, * právednik že čtó sotvorí Hospóď vo chrámi svjáťim Svojém.

Hóspoď, na nebesí Prestól Jehó, * óči Jehó na níščaho prizirájeťi, víždi Jehó ispytájeťi sýny čelovíčeskija.

Ispytájet právednaho i nečestívaho, * ľúbjaj že neprávdu nenavídit svojú dúšu.

Odoždít na hríšniki síti, óhň i žúpel, * i dúch búren čásť čáši ích.

Jáko práveden Hospóď, i právdy vozľubí, * pravotý víďi licé Jehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 11

Spasí mjá, Hóspodi, jáko oskuďí prepodóbnyj, * jáko umálišasja ístiny ot synóv čelovíčeskich.

Sújetnaja hlahóla kíjždo ko ískrennemu svojemú, * ustňí ľstívyja v sérdci, i v sérdci hlahólaša zlája.

Potrebít Hospóď vsjá ustný ľstívyja, * jazýk veleríčivyj,

Rékšyja: jazýk náš vozvelíčim, * ustný náša pri nás súť, któ nám Hospóď jésť?

Strásti rádi níščich i vozdychánija ubóhich nýňi voskresnú, * hlahólet Hospóď, položúsja vo spasénije, ne obiňúsja o ném.

Slovesá Hospódňa slovesá čísta, * srebró razžžéno, iskušéno zemlí, očiščéno sedmeríceju.

Tý, Hóspodi, sochraníši ný * i sobľudéši ný ot róda sehó i vo vík.

Ókrest nečestíviji chóďat; * po vysoťí Tvojéj umnóžil jesí sýny čelovíčeskija.

Psalóm Davídu, 12

Dokóľi, Hóspodi, zabúdeši mjá do koncá? * Dokóľi otvraščáješi licé Tvojé ot mené?

Dokóľi položú sovíty v dúši mojéj, boľízni v sérdci mojém déň i nóšč? * Dokóľi voznesétsja vráh mój na mjá?

Prízri, uslýši mjá, Hóspodi Bóže mój, * prosvití óči mojí, da ne kohdá usnú v smérť,

da ne kohdá rečét vráh mój: * ukripíchsja na nehó.

Stužájuščiji mí vozrádujutsja, * ášče podvížusja.

Áz že na mílosť Tvojú upovách, * vozrádujetsja sérdce mojé o spaséniji Tvojém,

vospojú Hóspodevi blahoďijavšemu mňí * i pojú ímeni Hóspoda Výšňaho.

Psalóm Davídu, 13

Rečé bezúmen v sérdce svojém: ňísť Bóh. * Rastľíša i omerzíšasja v načinánijich, ňísť tvorjáj blahostýňu.

Hospóď s Nebesé priníče na sýny čelovíčeskija, * víďiti, ášče jésť razumivájaj ilí vzyskájaj Bóha.

Vsí ukloníšasja, vkúpi nekľučími býša: * ňísť tvorjaj blahostýňu, ňísť do jedínaho.

Ni lí urazumíjut vsí ďílajuščiji bezzakónije, sňidájuščiji ľúdi mojá v sňíď chľíbá? * Hóspoda ne prizváša.

Támo ubojášasja strácha, iďíže ne bí strách, * jáko Hospóď v róďi právednych.

Sovít níščaho posramíste, * Hospóď že upovánije jehó jésť.

Któ dást ot Sijóna * spasénije Izráilevo?

Vnehdá vozvratít Hospóď pľinénije ľudéj Svojích, * vozrádujetsja Jákov, i vozveselítsja Izráiľ.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 14

Hóspodi, któ obitájet v žilíšči Tvojém, * ilí któ vselítsja vo svjátuju hóru Tvojú?

Choďáj neporóčen i ďílajaj právdu, * hlahóľaj ístinu v sérdci svojém.

Íže ne uľstí jazýkom svojím i ne sotvorí ískrennemu svojemú zlá, * i ponošénija ne priját na blížnija svojá.

Uničižén jésť préd ním lukávnujaj, bojáščyja že sjá Hóspoda slávit, * klenýjsja ískrennemu svojemú i ne otmetájasja.

Srebrá svojehó ne dadé v lichvú i mzdý na nepovínnych ne priját. * Tvorjáj sijá ne podvížitsja vo vík.

Psalóm Davidu, 15

Sochraní mjá, Hóspodi, * jáko na Ťá upovách.

Rích Hóspodevi: Hospóď mój jesí Tý, * jáko blahích mojích ne trébuješi.

Svjátym, íže súť na zemlí Jehó, * udiví Hospóď vsjá choťínija Svojá v ních.

Umnóžišasja némošči ích, po sích uskoríša: ne soberú sobóry ích ot krovéj, * ni pomjanú že imén ích ustnáma mojíma.

Hospóď čásť dostojánija mojehó i čáši mojejá, * Tý jesí ustrojájaj dostojánije mojé mňí.

Úžja napadóša mí v deržávnych mojích, * íbo dostojánije mojé deržávno jésť mňí.

Blahoslovľú Hóspoda, vrazumívšaho mjá, * ješčé že i do nóšči nakazáša mjá utróby mója.

Predzrích Hóspoda prédo mnóju výnu, * jáko odesnúju mené jésť, da ne podvížusja.

Sehó rádi vozveselísja sérdce mojé, i vozrádovasja jazýk mój, * ješčé že i plóť mojá vselítsja na upovániji.

Jáko ne ostáviši dúšu mojú vo áďi, * nižé dási prepodóbnomu Tvojemú víďiti istľínija.

Skazál mí jesí putí životá, ispólniši mjá vesélija s licém Tvoím, * krasotá v desníci Tvojéj v konéc.

Psalóm 16

Uslýši, Hóspodi, právdu mojú, vonmí moléniju mojemú, * vnuší molítvu mojú ne vo ustnách ľstívych.

Ot licá Tvojehó suďbá mojá izýdet, * óči mojí da vídita pravotý.

Iskusíl jesí sérdce mojé, positíl jesí nóščiju, * iskusíl mjá jesí, i ne obrítesja vo mňí neprávda.

Jáko da ne vozhlahóľut ustá mojá ďíl čelovíčeskich, * za slovesá ustén Tvojích áz sochraních putí žéstoki.

Soverší stópy mojá vo stezjách Tvojích, * da ne podvížutsja stópy mojá.

Áz vozzvách, jáko uslýšal mjá jesí, Bóže, * priklóni úcho Tvojé mňí i uslýši hlahóly mojá.

Udiví mílosti Tvojá, spasájaj upovájuščyja na Ťá * ot protívjaščichsja desníci Tvojéj.

Sochraní mjá, Hóspodi, jáko zínicu óka, * v króvi krilú Tvojéju pokrýješi mjá ot licá nečestívych, ostrástšich mjá:

vrazí mojí dúšu mojú oderžáša, túk svój zatvoríša; * ustá ích hlahólaša hordýňu.

Izhoňáščiji mjá nýňi obydóša mjá, * óči svojí vozložíša ukloníti na zémľu.

Objáša mjá jáko lév hotóv na lóv * i jáko skímen obitájaj v tájnych.

Voskresní, Hóspodi, predvarí já i zapní ím, * izbávi dúšu mojú ot nečestívaho,

orúžije Tvojé * ot vráh rukí Tvojéja.

Hóspodi, ot málych ot zémli, razďilí já v živoťí ích, * i sokrovénnych Tvójich ispólnisja črévo ích,

nasýtišasja synóv, * i ostáviša ostánki mladéncem svojím.

Áz že právdoju javľúsja licú Tvojemú, * nasýščusja, vnehdá javíti mí sjá slávi Tvojéj.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-m stichoslóviji, sidálny voskrésny,

hlás 8: Voskrésl jesí iz mértvych životé vsích, i ánhel svítel ženám vopijáše: prestánite ot sléz, apóstolom blahovestíte, vozopíjte pojúščja: jáko voskrése Christós Hospóď, blahovolívyj spastí jáko Bóh ród čelovíčeskij.

Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich tvojích do koncá.

Voskresýj iz hróba jáko voístinnu, prepodóbnym poveľíl jesí ženám propovídati vostánije apóstolom, jákože písano jésť: i skóryj Pétr predstá hróbu, i svít zrjá vo hróbi, užasášesja. Ťímže i uvíďiv plaščanícy, kromí božéstvennaho ťíla v ném ležáščyja, so stráchom vozopí: sláva tebí Christé Bóže, jáko spasáješi vsjá Spasé náš: Ótčeje bo jesí sijánije.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Nebésnuju dvér, i kivót, vsesvjatúju hóru, svitozárnyj óblak vospojím, nebésnuju ľístvicu, slovésnyj ráj, Jévino izbavlénije, vselénnyja vsejá velíkoje sokróvišče, jáko spasénije v néj soďílasja mírovi, i ostavlénije drévnich sohrišénij. sehó rádi vopijém tí: molí Sýna tvojehó i Bóha, prehrišénij ostavlénije darováti, blahočéstno poklaňájuščymsja presvjatómu roždéstvú tvojemú.

Psalóm 17

Vozľubľú Ťá, Hóspodi, * kríposte mojá.

Hospóď utverždénije mojé, i pribížišče mojé, i Izbáviteľ Mój, * Bóh mój, Pomóščnik mój, i upováju na Nehó,

Zaščítitel mój, * i róh spasénija mojehó, i Zastúpnik mój.

Chvaľá prizovú Hóspoda * i ot vráh mojích spasúsja.

Oderžáša mjá boľízni smértnyja, i potócy bezzakónija smjatóša mjá, * boľízni ádovy obydóša mjá, predvaríša mjá síti smértnyja.

I vnehdá skorbíti mí, * prizvách Hóspoda, i k Bóhu mojemú vozzvách,

uslýša ot chráma svjatáho Svojehó hlás mój, * i vópľ mój préd Ním vnídet vo úši Jehó.

I podvížesja, i trépetna býsť zemľá, * i osnovánija hór smjatóšasja i podvihóšasja, jáko prohňívasja na ňá Bóh.

Vzýde dým hňívom Jehó, i óhň ot licá Jehó vosplámenitsja, * úhlije vozhorísja ot Nehó.

I prikloní nebesá, i sníde, * i mrák pod noháma Jehó.

I vzýde na Cheruvímy, * i leťí, leťí na krilú vítreňu.

I položí tmú zakróv Svój, ókrest Jehó selénije Jehó, * temná vodá vo óblacich vozdúšnych.

Ot oblistánija préd Ním óblacy proidóša, * hrád i úhlije óhnennoje.

I vozhremí s nebesé Hospóď * i Výšnij dadé hlás Svój.

Nizposlá stríly i razhná já, * i mólniji umnóži, i smjaté já.

I javíšasja istóčnicy vodníji, i otkrýšasja osnovánija vselénnyja, * ot zapreščénija Tvojehó, Hóspodi, ot dochnovénija dúcha hňíva Tvojehó.

Nizposlá s vysotý, i priját mjá, * vospriját mjá ot vód mnóhich.

Izbávit mjá ot vrahóv mojích síľnych i ot nenavíďaščich mjá, * jáko utverdíšasja páče mené.

Predvaríša mjá v déň ozloblénija mojehó, * i býsť Hospóď utverždénije móje.

I izvedé mjá na širotú, * izbávit mjá, jáko voschoťí mjá.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju vozdást mí.

Jáko sochraních putí Hospódni * i ne nečéstvovach ot Bóha mojehó.

Jáko vsjá suďbý Jehó prédo mnóju * i opravdánija Jehó ne otstupíša ot mené.

I búdu neporóčen s Ním, * i sochraňúsja ot bezzakónija mojehó.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju préd očíma Jehó.

S prepodóbnym prepodóben búdeši, * i s múžem nepovínnym nepovínen búdeši, i so izbránnym izbrán búdeši, i so stroptívym razvratíšisja.

Jáko Tý ľúdi smirénnyja spaséši * i óči hórdych smiríši.

Jáko Tý prosvitíši svitíľnik mój, Hóspodi, Bóže mój, * prosvitíši tmú mojú.

Jáko Tobóju izbávľusja ot iskušénija * i Bóhom mojím prejdú sťínu.

Bóh mój, neporóčen púť Jehó, slovesá Hospódňa razžžéna, * Zaščítiteľ jésť vsích upovájuščich na Nehó.

Jáko któ Bóh, rázvi Hóspodá, Ilí kto Bóh, rázvi Bóha nášehó? * Bóh prepojasújaj mjá síloju, i položí neporóčen púť mój.

Soveršájaj nózi mojí, jáko jeléni, * i na vysókich postavľájaj mjá.

Naučájaj rúci mojí na bráň, * i položíl jesí lúk míďan mýšca mojá.

I dál mi jesí zaščiščénije spásenija, * i desníca Tvojá vospriját mjá,

i nakazánije Tvojé isprávit mjá v konéc, * i nakazánije Tvojé tó mjá naučít.

Uširíl jesí stopý mojá pódo mnóju, * i ne iznemohósťi plesňí mojí.

Poženú vrahí mojá, i postíhnu já, * i ne vozvraščúsja, dóndeže skončájutsja.

Oskorbľú ích, i ne vozmóhut státi, * padút pod noháma mojíma.

I prepojásal mjá jesí síloju na bráň, * spjál jesí vsjá vostajúščyja na mjá pod mjá.

I vrahóv mojích dál mí jesí chrebét, * i nenavíďaščyja mjá potrebíl jesí.

Vozzváša, i ne bí spasájaj: * ko Hóspodu, i ne uslýša ích.

I istňú já jáko prách préd licém vítra, * jáko brénije putéj pohláždu já.

Izbáviši mjá ot prerikánija ľudéj, * postáviši mjá vo hlavú jazýkov.

Ľúdije, íchže ne víďich, rabótaša mí. * V slúch úcha poslúšaša mjá.

Sýnove čuždíji solháša mí. * Sýnove čuždíji obetšáša i ochromóša ot stéz svojích.

Žív Hospóď, i blahoslovén Bóh, * i da voznesétsja Bóh spasénija mojehó.

Bóh dajáj otmščénije mňí * i pokorívyj ľúdi pod mjá.

Izbáviteľ mój ot vráh mojích hňivlívych, * ot vostajúščich na mjá vozneséši mjá, ot múža neprávedna izbáviši mjá.

Sého rádi ispovímsja Tebí vo jazýcich, Hóspodi, * i ímeni Tvojemú pojú:

veličájaj spasénija caréva, * i tvórjaj mílosť christú svojemú Davídu, i símeni jehó do víka.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 18

Nebesá povídajut slávu Bóžiju, * tvorénije že rukú Jehó vozviščájet tvérď.

Déň dní otryhájet hlahól, * i nóšč nóšči vozviščájet rázum.

Ne súť ríči, nižé slovésa, * íchže ne slýšatsja hlási ích.

Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích * i v koncý vsélennyja hlahóly ích.

V sólnce položí selénije svojé, i tój, jáko ženích ischoďáj ot čertóha Svojehó, * vozrádujetsja, jáko ispolín teščí púť.

Ot krája nebesé ischód Jehó, i srítenije Jehó do krája nebesé, * i ňísť íže ukrýjetsja teplotý Jehó.

Zakón Hospódeň neporóčen, obraščájaj dúšy, * sviďíteľstvo Hospódne vírno, umudrjájuščeje mladéncy.

Opravdánija Hospódňa práva, veseľáščaja sérdce, * zápoviď Hospódňa svitlá, prosviščájuščaja óči.

Strách Hospódeň číst, prebyvájaj vo vík víka: * suďbý Hospódni ístinny, opravdány vkúpi,

voždeľínny páče zláta i kámene čéstna mnóha, * i sláždša páče méda i sóta.

Íbo ráb Tvój chranít já, vnehdá sochraníti já, * vozdajánije mnóho.

Hrichopadénija któ razumíjet? * ot tájnych mojích očísti mjá, i ot čuždích poščadí rabá Tvojehó,

ášče ne obladájut mnóju, tohdá neporóčen búdu * i očíščusja ot hrichá velíka.

I búdut vo blahovolénije slovesá úst mojích, i poučénije sérdca mojehó préd Tobóju výnu, * Hóspodi, Pomóščniče mój i Izbáviteľu mój.

Psalóm 19

Uslýšit ťá Hospóď v déň pečáli, * zaščítit ťá ímja Bóha Jákovľa.

Póslet tí pómošč ot Svjatáho * i ot Sijóna zastúpit ťá.

Pomjanét vsjáku žértvu tvojú, * i vsesožžénije tvojé túčno búdi.

Dást tí Hospóď po sérdcu tvojemú * i vés sovít tvój ispólnit.

Vozrádujemsja o spaséniji tvojém * i vo ímja Hóspoda Bóha nášeho vozvelíčimsja.

Ispólnit Hospóď vsjá prošénija tvojá. * Nýňi poznách, jáko spasé Hospóď christá Svojehó,

uslýšit jehó s nebesé svjatáho Svojehó, * v sílach spasénije desnícy Jehó.

Síji na kolesnícach, i síi na kóňich, * mý že vo ímja Hóspoda Bóha nášeho prizovém.

Tíji spjáti býša i padóša, * mý že vostáchom i isprávichomsja.

Hóspodi, spasí carjá i uslýši ný, * vóňže ášče déň prizovém Ťá.

Psalóm 20

Hóspodi, síloju Tvojéju vozveselítsja cár * i o spaséniji Tvojém vozrádujetsja ziló.

Želánije sérdca jehó dál jesí jemú, * i choťínija ustnú jehó ňísi lišíl jehó.

Jáko predvaríl jesí jehó blahoslovénijem blahostýnnym, * položíl jesí na hlaví jehó vinéc ot kámene čéstna.

Životá prosíl jésť u Tebé, * i dál jesí jemú dolhotú dníj vo vík víka.

Vélija sláva jehó spasénijem Tvojím, * slávu i veleľípije vozložíši na nehó.

Jáko dási jemú blahoslovénije vo vík víka, * vozveselíši jehó rádostiju s licém Tvoím.

Jáko cár upovájet na Hóspoda, * i mílostiju Výšňaho ne podvížitsja.

Da obrjáščetsja ruká Tvojá vsím vrahóm Tvojím, * desníca Tvojá da obrjáščet vsjá nenavíďaščyja Tebé.

Jáko položíši ích jáko péšč óhnennuju vo vrémja licá Tvojehó, * Hospóď hňívom Svojím smjatét já, i sňísť ích óhň.

Plód ích ot zemlí pohubíši, * i símja ích ot synóv čelovíčeskich.

Jáko ukloníša na Ťá zlája, * pomýsliša sovíty, íchže ne vozmóhut sostáviti.

Jáko položíši já chrebét, * vo izbýtcich Tvojích uhotóviši licé ích.

Voznesísja, Hóspodi, síloju Tvojéju, * vospojém i pojém síly Tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 21

Bóže, Bóže mój, vonmí mí, * vskúju ostávil mjá jesí?

Daléče ot spasénija mojehó * slovesá hrichopadénij mojích.

Bóže mój, vozzovú vo dní, i ne uslýšiši, * i v noščí, i ne v bezúmije mňí.

Tý že vo svjaťím živéši, * chvaló Izráileva.

Na Ťá upováša otcý náši, * upováša i izbávil jesí já.

K Tebí vozzváša, i spasóšasja, * na Ťá upováša, i ne postyďíšasja.

Áz že jésm čérv, a ne čelovík, * ponošénije čelovíkov i uničižénije ľudéj.

Vsí víďaščiji mjá poruháša mí sjá, * hlahólaša ustnámi, pokiváša hlavóju:

upová na Hóspoda, da izbávit jehó, * da spasét jehó, jáko chóščet jehó.

Jáko Tý jesí istórhij mjá iz čréva, * upovánije mojé ot soscú mátere mojejá.

K Tebí privéržen jésm ot ložésn, * ot čréva mátere mojejá Bóh mój jesí Tý.

Da ne otstupíši ot mené, jáko skórb blíz, * jáko ňísť pomohájaj mí.

Obydóša mjá teľcý mnózi, * juncý túčniji oderžáša mjá.

Otverzóša na mjá ustá svojá, * jáko lév voschiščájaj i rykájaj.

Jáko vodá izlijáchsja, i razsýpašasja vsjá kósti mojá, * býsť sérdce mojé jáko vósk, tájaj posreďí čréva mojehó.

Ízsše jáko skudéľ kríposť mojá, i jazýk mój priľpé hortáni mojemú, i v pérsť smérti svél mjá jesí.

Jáko obydóša mjá psí mnózi, sónm lukávych oderžáša mjá, * iskopáša rúci mojí i nózi mojí.

Isčetóša vsjá kósti mojá, * tíji že smotríša i prezríša mjá.

Razďilíša rízy mojá sebí, * i o odéždi mojéj metáša žrébij.

Tý že, Hóspodi, ne udalí pómošč Tvojú ot mené, * na zastuplénije mojé vonmí.

Izbávi ot orúžija dúšu mojú, * i iz rukí pésiji jedinoródnuju mojú.

Spasí mjá ot úst ľvóvych * i ot róh jedinoróž smirénije mojé.

Povím ímja Tvojé brátiji mojéj, * posreďí cérkve vospojú Ťá.

Bojáščijisja Hóspoda, voschvalíte Jehó, vsé símja Iákovle, proslávite Jehó, * da uboítsja že ot Nehó vsé símja Izráilevo.

Jáko ne uničiží, nižé nehodová molítvy níščaho, * nižé otvratí licé Svojé ot mené, i jehdá vozzvách k Nemú, uslýša mjá.

Ot Tebé pochvalá mojá, v cérkvi velícij ispovímsja Tebí, * molítvy mojá vozdám préd bojáščimisja Jehó.

Jaďát ubóziji i nasýťatsja, i voschváľat Hóspoda vzyskájuščiji Jehó, * živá búdut serdcá ích v vík víka.

Pomjanútsja i obraťátsja ko Hospódu vsí koncý zemlí, * i poklóňatsja préd Ním vsjá otéčestvija jazýk.

Jáko Hospódne jésť cárstvije, * i Tój obladájet jazýki.

Jadóša i pokloníšasja vsí túčniji zemlí, * préd Ním pripadút vsí nizchoďáščiji v zémľu, i dušá mojá Tomú živét.

I símja mojé porabótajet Jemú, * vozvistít Hóspodevi ród hrjadúščij.

I vozvisťát právdu Jehó ľúdem róždšymsja, * jáže sotvorí Hospóď.

Psalóm 22

Hospóď pasét mjá * i ničtóže má lišít.

Na mísťi zláčňi, támo vselí mjá, * na voďí pokójňi vospitá mjá.

Dúšu mojú obratí, nastávi mjá na stezí právdy, * ímene rádi Svojehó.

Ášče bo i pojdú posreďí síni smértnyja, * ne ubojúsja zlá,

jáko Tý so mnóju jesí: * žézl Tvój i pálica Tvojá, tá mjá uťíšista.

Uhotóval jesí prédo mnóju trapézu soprotív stužájuščym mňí, * umástil jesí jeléjom hlavú mojú, i čáša Tvojá upojavájušči mjá, jáko deržávna.

I mílosť Tvojá poženét mjá vsjá dní životá mojehó; * i jéže vselíti mí sjá v dóm Hospódeň v dolhotú dníj.

Psalóm 23

Hospódňa zemľá, i ispolnénije jejá, vsélennaja * i vsí živúščiji na néj.

Tój na morjách osnovál jú jésť, * i na rikách uhotóval jú jésť.

Któ vzýdet na hóru Hospódňú? * Ilí któ stánet na mísťi svjaťím Jehó?

Nepovínen rukáma i číst sérdcem, íže ne priját vsúje dúšu svojú, * i ne kľátsja léstiju ískrennemu svojemú.

Séj priímet blahoslovénije ot Hóspoda, * i mílostyňu ot Bóha, Spása svojehó.

Séj ród íščuščich Hóspoda, * íščuščich licé Bóha Jákovľa.

Vozmíte vratá kňázi váša, * i vozmítesja vratá víčnaja, i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď krípok i sílen, Hospóď sílen v bráni.

Vozmíte vráta kňázi váša, i vozmítesja vratá víčnaja, * i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď síl, Tój jésť Cár slávy.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 2-m stichoslóviji sidálny voskrésny,

hlás 8: Čelovícy Spáse, hrób tvój zapečátaša: ánhel kámeň ot dveréj otvalí: žený víďiša vostávša ot mértvych, i týja blahovistíša učenikóm tvojím v Sijóňi, jáko voskrésl jesí životé vsích, i razrišíšasja úzy smértnyja: Hóspodi sláva tebí.

Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi, vsím sérdcem mojím, povím vsjá čudesá tvojá.

Míra pohrebáteľnaja žený prinésša, hlás ánheľskij iz hróba slýšachu: prestánite ot sléz, i vmísto pečáli rádosť prijimíte, vozopíjte pojúščja: jáko voskrése Christós Hospóď, blahovolívyj spastí jáko Bóh ród čelovíčeskij.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen, ne siďášče pojém, no stojášče, i so stráchom i blahohovínijem:

O tebí rádujetsja blahodátnaja vsjákaja tvár, ánheľskij sobór, i čelovíčeskij ród, osvjaščénnyj chráme, i rajú slovésnyj: Ďívstvennaja pochvaló, iz nejáže Bóh voplotísja, i mladénec býsť, préžde vík sýj Bóh náš: ložesná bo tvojá prestól sotvorí, i črévo tvojé prostránňije nebés soďíla. O tebí rádujetsja, blahodátnaja, vsjákaja tvár, sláva tebí.

Allilúija, Pasalóm 118

Bláženi neporóčniji v púti, * choďáščiji v zakóňi Hospódni.

Blažéni ispytájuščiji sviďínija Jehó, vsím sérdcem vzýščut Jehó, * ne ďílajuščiji bo bezzakónija, v putéch Jehó chodíša.

Tý zapovídal jesí zápovidi Tvojá * sochraníti ziló.

Dabý isprávilisja putijé mojí, * sochraníti opravdánija Tvojá.

Tohdá ne postyžúsja, * vnehdá prizríti mí na vsjá zápovidi Tvojá.

Ispovímsja Tebí v právosti sérdca, * vnehdá naučíti mí sjá suďbám právdy Tvojejá.

Opravdánija Tvojá sochraňú, * ne ostávi mené do zilá.

V česóm isprávit juňíjšij púť svój? * vnehdá sochraníti slovesá Tvojá.

Vsím sérdcem mojím vzyskách Tebé, * ne otríni mené ot zápovidej Tvojích.

V sérdci mojém skrých slovesá Tvojá, * jáko da ne sohrišú Tebí.

Blahoslovén jesí, Hóspodi: * naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Ustnáma mojíma vozvistích * vsjá suďbý úst Tvojích.

Na putí sviďínij Tvoích nasladíchsja, * jáko o vsjákom bohátstvi.

V zápovidech Tvoích pohlumľúsja, * i urazumíju putí Tvojá.

Vo opravdánijich Tvojích poučúsja, * ne zabúdu slovés Tvojích.

Vozdážď rabú Tvojemú: * živí mjá, i sochraňú slovesá Tvojá.

Otkrýj óči mojí, * i urazumíju čudésa ot zakóna Tvojehó.

Prišléc áz jésm na zemlí: * ne skrýj ot mené zápovidi Tvojá.

Vozľubí dušá mojá vozželáti suďbý Tvojá * na vsjákoje vrémja.

Zapretíl jesí hórdym: * prókľati ukloňájuščijisja ot zápovidej Tvojích.

Otimí ot mené ponós i uničižénije, * jáko sviďínij Tvojích vzyskách.

Íbo sidóša kňázi, i na mjá klevetáchu, * ráb že Tvój hlumľášesja vo opravdánijich Tvojích:

Íbo sviďínija Tvojá poučénije mojé jésť, * i sovíti mojí opravdánija Tvojá.

Priľpé zemlí dušá mojá: * živí mjá po slovesí Tvojemú.

Putí mojá vozvistích, i uslýšal mjá jesí: * naučí mjá opravdánijem Tvojím:

Púť opravdánij Tvoích vrazumí mí, * i pohlumľúsja v čudesích Tvojích.

Vozdremá dušá mojá ot unýnija: * utverdí mjá v slovesích Tvojích.

Púť neprávdy otstávi ot mené, * i zakónom Tvojím pomíluj mjá.

Púť ístiny izvólich, * i suďbý Tvojá ne zabých.

Priľipíchsja sviďínijem Tvojím, Hóspodi, * ne posramí mené.

Púť zápovidej Tvojích tekóch, * jehdá rasšíril jesí sérdce mojé.

Zakonopoloží mňí, Hóspodi, * púť opravdánij Tvoích, i vzyščú i výnu:

Vrazumí mjá, i ispytáju zakón Tvój, * i sochraňú í vsím sérdcem mojím.

Nastávi mjá na stezjú zápovidej Tvoích, * jáko túju voschoťích.

Prikloní sérdce mojé vo sviďínija Tvojá, * a ne v lichoímstvo.

Otvratí óči mojí, jéže ne víďiti sujetý, * v putí Tvojém živí mjá.

Postaví rabú Tvojemú * slóvo Tvojé v strách Tvój.

Otimí ponošénije mojé, * jéže nepščevách: jáko suďbý Tvojá bláhi.

Sé vozželách zápovidi Tvojá, * v právďi Tvojéj živí mjá.

I da priídet na mjá mílosť Tvojá, * Hóspodi, spasénije Tvojé po slovesí Tvojemú.

I otviščáju ponošájuščym mí slóvo: * jáko upovách na slovesá Tvojá.

I ne otimí ot úst mojích slovesé ístinna do zilá, * jáko na suďbý Tvojá upovách.

I sochraňú zakón Tvój výnu, * vo vík i vo vík víka.

I choždách v širóťi, * jáko zápovidi Tvojá vzyskách.

I hlahólach o sviďínijich Tvojích pred carí, * i ne styďáchsja:

I poučáchsja v zápovidech Tvoích, * jáže vozľubích ziló:

I vozdvihóch rúci mojí k zápovidem Tvoím, jáže vozľubích, * i hlumľáchsja vo opravdánijich Tvoích.

Pomjaní slovesá Tvojá rabú Tvojemú, * íchže upovánije dál mí jesí.

Tó mjá uťíši vo smiréniji mojém, * jáko slóvo Tvojé živí mjá.

Hórdii zakonoprestúpovachu do zilá: * ot zakóna že Tvojehó ne ukloníchsja.

Pomjanúch suďbý Tvojá ot víka, Hóspodi, * i uťíšichsja.

Pečáľ priját mjá ot hríšnik, * ostavľájuščich zakón Tvój.

Píta bjáchu mňí opravdánija Tvojá, * na mísťi prišéľstvija mojehó.

Pomjanúch v noščí ímja Tvojé, Hóspodi, * i sochraních zakón Tvój.

Séj býsť mňí, * jáko opravdánij Tvoích vzyskách.

Čásť mojá jesí, Hóspodi, * rích sochraníti zakón Tvój.

Pomolíchsja licú Tvojemú vsím sérdcem mojím: * pomíluj mjá po slovesí Tvojemú.

Pomýslich putí Tvojá, * i vozvratích nózi mojí vo sviďínija Tvojá.

Uhotóvichsja i ne smutíchsja * sochraníti zápovidi Tvojá.

Úžja hríšnik objazášasja mňí, * i zakóna Tvojehó ne zabých.

Polúnošči vostách ispovídatisja Tebí * o suďbách právdy Tvojejá.

Pričástnik áz jésm vsím bojáščymsja Tebé, * i chraňáščym zápovidi Tvojá.

Mílosti Tvojejá, Hóspodi, ispólň zemľá: * opravdánijem Tvoím naučí mjá.

Bláhosť sotvoríl jesí s rabóm Tvojím, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú.

Bláhosti, i nakazániju i rázumu naučí mjá, * jáko zápovidem Tvojím vírovach.

Préžde dáže ne smiríti mí sjá, áz prehriších: * sehó rádi slóvo Tvojé sochraních.

Bláh jesí Tý, Hóspodi, * i bláhostiju Tvojéju naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Umnóžisja na mjá neprávda hórdych, * áz že vsím sérdcem mojím ispytáju zápovidi Tvojá.

Usyrísja jáko mléko sérdce ích, * áz že zakónu Tvojemú poučíchsja.

Bláho mňí, jáko smiríl mjá jesí, * jáko da naučúsja opravdánijem Tvojím.

Bláh mňí zakón úst Tvojích, * páče týsjašč zlatá i srebrá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Rúci Tvoí sotvorísťi mjá, i sozdásťi mjá: * vrazumí mjá, i naučúsja zápovidem Tvojím.

Bojáščijisja Tebé úzrjat mjá i vozveseľátsja, * jáko na slovesá Tvojá upovách.

Razumích Hóspodi, jáko právda suďbý Tvojá, * i voístinnu smiríl mjá jesí.

Búdi že mílosť Tvojá, * da uťíšit mjá po slovesí Tvojemú, rabú Tvojemú.

Da priídut mňí ščedróty Tvojá, i žív búdu, * jáko zakón Tvój poučénije mojé jésť.

Da postyďátsja hórdiji, jáko neprávedno bezzakónnovaša na mjá, * áz že pohlumľúsja v zápovidech Tvojích.

Da obraťát mjá bojáščijisja Tebé, * i víďaščiji sviďínija Tvojá.

Búdi sérdce mojé neporóčno vo opravdánijich Tvojích, * jáko da ne postyžúsja.

Isčezájet vo spasénije Tvojé dušá mojá, * na slovesá Tvojá upovách.

Isčezóša óči mojí v slóvo Tvojé, * hlahóľušče: kohdá uťíšiši mjá?

Zané bých jáko mích na sláňi: * opravdánij Tvoích ne zabých.

Kolíko jésť dnéj rabá Tvojehó? * kohdá sotvoríši mí ot hoňáščich mjá súd?

Povídaša mňí zakonoprestúpnicy hlumlénija, * no ne jáko zakón Tvój, Hóspodi.

Vsjá zápovidi Tvojá ístina: * neprávedno pohnáša mjá, pomozí mí.

Vmáľi ne skončáša mené na zemlí: * áz že ne ostávich zápovidej Tvojích.

Po mílosti Tvojéj živí mjá, * i sochraňú sviďínija úst Tvojích.

Vo vík, Hóspodi, slóvo Tvojé * prebyvájet na nebesí.

V ród i ród ístina Tvojá. * Osnovál jesí zémľu, i prebyvájet.

Učinénijem Tvojím prebyvájet déň, * jáko vsjáčeskaja rabótna Tebí.

Jáko ášče by ne zakón Tvój poučénije mojé býl, * tohdá úbo pohíbl bých vo smiréniji mojém.

Vo vík ne zabúdu opravdánij Tvojích, * jáko v ních oživíl mjá jesí.

[Sredá:]

Tvój jésm áz, spasí mjá, * jáko opravdánij Tvoích vzyskách.

Mené ždáša hríšnicy pohubíti mjá, * sviďínija Tvojá razumích.

Vsjákija končíny víďich konéc, * široká zápoviď Tvojá ziló.

Kóľ vozľubích zakón Tvój, Hóspodi, * vés déň poučénije mojé jésť.

Páče vráh mojích umudríl mjá jesí * zápovidiju Tvojéju, jáko v vík mojá jésť.

Páče vsích učáščich mjá razumích, * jáko sviďínija Tvojá poučénije mojé jésť.

Páče stárec razumích, * jáko zápovidi Tvojá vzyskách.

Ot vsjákaho putí lukáva vozbraních nohám mojím, * jáko da sochraňú slovesá Tvojá.

Ot sudéb Tvojích ne ukloníchsja, * jáko Tý zakonopoložíl mí jesí.

Kóľ sladká hortáni mojemú slovesá Tvojá, * páče méda ustóm mojím.

Ot zápovidej Tvojích razumích, * sehó rádi voznenavíďich vsják púť neprávdy.

Svitíľnik noháma mojíma zakón Tvój, * i svít stezjám mojím.

Kľáchsja i postávich * sochraníti suďbý právdy Tvojejá.

Smiríchsja do zilá, Hóspodi, * živí mjá po slovesí Tvojemú.

Vóľnaja úst mojích blahovolí že, Hóspodi, * i suďbám Tvoím naučí mjá.

Dušá mojá v rukú Tvojéju výnu, * i zakóna Tvojehó ne zabých.

Položíša hríšnicy síť mňí, * i ot zápovidej Tvojích ne zabludích.

Nasľídovach sviďínija Tvojá vo vík, * jáko rádovanije sérdca mojehó súť.

Prikloních sérdce mojé sotvoríti opravdánija Tvojá * v vík za vozdajánije.

Zakonoprestúpnyja voznenavíďich, * zakón že Tvój vozľubích.

Pomóščnik mój i zastúpnik mój jesí Tý, * na slovesá Tvojá upovách.

Uklonítesja ot mené lukávnujuščiji, * i ispytáju zápovidi Bóha mojehó.

Zastupí mjá po slovesí Tvojemú, * i žív búdu, i ne posramí mené ot čájanija mojehó.

Pomozí mí, i spasúsja, * i poučúsja vo opravdánijich Tvoích výnu.

Uničižíl jesí vsjá otstupájuščija ot opravdánij Tvojích, * jáko neprávedno pomyšlénije ích.

Prestupájuščija nepščevách vsjá hríšnyja zemlí, * sehó rádi vozľubích sviďínija Tvojá.

Prihvozdí stráchu Tvojemú plóti mojá, * ot sudéb bo Tvojích ubojáchsja.

Sotvorích súd i právdu, * ne predážď mené obíďaščym mjá.

Vospriimí rabá Tvojehó vo bláho, * da ne oklevetájut mené hórdiji.

Óči mojí isčezósťi vo spasénije Tvojé, * i v slóvo právdy Tvojejá.

Sotvorí s rabóm Tvojím po mílosti Tvojéj, * i opravdánijem Tvojím naučí mjá.

Ráb Tvój jésm áz: vrazumí mjá, * i uvím sviďínija Tvojá.

Vrémja sotvoríti Hóspodevi: * razoríša zakón Tvój.

Sehó rádi vozľubích zápovidi Tvojá * páče zláta i topázija.

Sehó rádi ko vsím zápovidem Tvojím napravľáchsja, * vsják púť neprávdy voznenavíďich.

Dívna sviďínija Tvojá, * sehó rádi ispytá já dušá mojá.

Javlénije slovés Tvojích prosviščájet * i vrazumľájet mladéncy.

Ustá mojá otverzóch, i privlekóch dúch, * jáko zápovidej Tvojích želách.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Prízri na mjá i pomíluj mjá, * po sudú ľúbjaščich ímja Tvojé.

Stopý mojá naprávi po slovesí Tvojemú, * i da ne obladájet mnóju vsjákoje bezzakónije.

Izbávi mjá ot klevetý čelovíčeskija, * i sochraňú zápovidi Tvojá.

Licé Tvojé prosvití na rabá Tvojehó, * i naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Ischódišča vodnája izvedósťi óči mojí, * ponéže ne sochraních zakóna Tvojehó.

Práveden jesí, Hóspodi, * i právi sudí Tvojí.

Zapovídal jesí právdu sviďínija Tvojá, * i ístinu ziló.

Istájala mjá jésť révnosť Tvojá, * jáko zabýša slovesá Tvojá vrazí mojí.

Razžžéno slóvo Tvojé ziló, * i ráb Tvój vozľubí jé.

Juňíjšij áz jésm i uničižén, * opravdánij Tvojích ne zabých.

Právda Tvojá právda vo vík, * i zakón Tvój ístina.

Skórbi i núždy obritóša mjá, * zápovidi Tvojá poučénije mojé.

Právda sviďínija Tvojá v vík, * vrazumí mjá, i žív búdu.

Vozzvách vsím sérdcem mojím, * uslýši mjá, Hóspodi, opravdánija Tvojá vzyščú.

Vozzvách Tí, spasí mjá, * i sochraňú sviďínija Tvojá.

Predvarích v bezhódiji i vozzvách, * na slovesá Tvojá upovách.

Predvarísťi óči mojí ko útru, * poučítisja slovesém Tvojím.

Hlás mój uslýši, Hóspodi, po mílosti Tvojéj: * po suďbí Tvojéj živí mjá.

Priblížišasja hoňáščiji mjá bezzakónijem, * ot zakóna že Tvojehó udalíšasja.

Blíz jesí Tý, Hóspodi, * i vsí putijé Tvoí ístina.

Ispérva poznách ot sviďínij Tvojích, * jáko v vík osnovál já jesí.

Vížď smirénije mojé i izmí mjá, * jáko zakóna Tvojehó ne zabých.

Sudí súd mój i izbávi mjá, * slovesé rádi Tvojehó živí mjá.

Daléče ot hríšnik spasénije, * jáko opravdánij Tvojích ne vzyskáša.

Ščedróty Tvojá mnóhi, Hóspodi, * po suďbí Tvojéj živí mjá.

Mnózi izhoňáščiji mjá i stužájuščiji mí, * ot sviďínij Tvojích ne ukloníchsja.

Víďich nerazumivájuščija i istájach, * jáko slovés Tvojích ne sochraníša.

Vížď, jáko zápovidi Tvojá vozľubích, * Hóspodi, po mílosti Tvojéj živí mjá.

Načálo slovés Tvojích ístina, * i vo vík vsjá suďbý právdy Tvojejá.

Kňázi pohnáša mjá túne, * i ot slovés Tvojích ubojásja sérdce mojé.

Vozrádujusja áz o slovesích Tvojích, * jáko obritájaj korýsť mnóhu.

Neprávdu voznenavíďich i omerzích, * zakón že Tvój vozľubích.

Sedmeríceju dném chvalích Ťá * o suďbách právdy Tvojejá.

Mír mnóh ľúbjaščym zakón Tvój, * i ňísť ím soblázna.

Čájach spasénija Tvojehó, Hóspodi, * i zápovidi Tvojá vozľubích.

Sochraní dušá mojá sviďínija Tvojá * i vozľubí já ziló.

Sochraních zápovidi Tvojá i sviďínija Tvojá, * jáko vsí putijé mojí pred Tobóju, Hóspodi.

Da priblížitsja molénije mojé pred Ťá, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú vrazumí mjá.

Da vnídet prošénije mojé pred Ťá, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú izbávi mjá.

Otrýhnut ustňí mojí pínije, * jehdá naučíši mjá opravdánijem Tvojím.

Proviščáet jazýk mój slovesá Tvojá, * jáko vsjá zápovidi Tvojá právda.

Da búdet ruká Tvojá jéže spastí mjá, * jáko zápovidi Tvojá izvólich.

Vozželách spasénije Tvojé, Hóspodi, * i zakón Tvój poučénije mojé jésť.

Živá búdet dušá mojá i voschválit Ťá, * i suďbý Tvojá pomóhut mňí.

Zabludích, jáko ovčá pohíbšeje, vzyščí rabá Tvojehó, * jáko zápovidej Tvojích ne zabých.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím. (Včasi spivu ľude stojať)

Anhelskij sobór udivísja, * zrjá tebé v mértvych vminívšasja, * smértnuju že, Spáse, kríposť razorívša, * i so sobóju Adáma vozdvíhša, * i ot áda vsjá svobódša.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Počtó mýra s mílostivnými slezámi, * o učenícy rastvorjájete? * Blistájajsja vo hróbi ánhel, * Myronósicam viščáše: * vídite vý hrób i urazumíjte: * Spás bo * voskresé ot hróba.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Ziló ráno, * Myronósicy tečáchu * ko hróbu tvojemú, rydájuščyja, * no predstá k ním Ánhel i rečé: * Rydánija vrémja prestá, ne pláčite, * voskresénije že * Apóstolom rcýte.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Myronósicy žený * s mýry prišédšyja * ko hróbu tvojemú, Spáse, rydáchu, * Ánhel že k ním rečé hlahóľa: * Čtó s mértvymi živáho pomyšľájete? * Jáko Bóh bo voskresé ot hróba.

Sláva: Poklonímsja Otcú, * i jehó Sýnovi, i svjatómu Dúchu, * svjaťíj Trójci vo jedíňim suščeství, * so Serafímy zovúšče: * svját, svját, * svját jesí, Hóspodi.

I nýňi: Žiznodávca roždši, * hrichá Ďívo Adáma izbávila jesí, * rádosť že Jévi * v pečáľi mistó podalá jesí: * pádšyja že ot žizni, * k séj naprávi, * iz tebé voplotívyjsja * Bóh i čelovík.

Allilúja, Allilúja, Allilúja, sláva tebí Bóže 3x

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň

ipakoj, hlás 8: Mironósicy žiznodávca predstojáščja hróbu, Vladýku iskáchu v mértvych bezsmértnaho, i rádosť blahovíščenija ot ánhela prijémša, apóstolom vozviščáchu: jáko voskrése Christós Bóh, podajáj mírovi véliju mílosť.

Stepenna hlás 8.

Antifon 1. Ot júnosti mojejá vráh mja is-kušájet, slasťmi palít mja: az že naďíjasja na Ťa Hóspodi, pobíždáju sehó.

Nenavíďaščii Sióna, da búdut úbo préžde istoržéníja jáko travá: ssičét bo Christós výja ich usičénijem muk.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom, jéže žíti vsjáčeskim: Svit ot Svíta, Boh velik: so Otcem pojém Jemú, i so Slóvom.

Antifon 2. Vozzvach Tebí Hóspodi, voňmi, prikloní mí úcho tvojé vopijúšču, i očísti préžde dáže ne vózmeši mené otsjúdu.

Na Hóspoda imívyj nadéždu, ne ustrašítsja tohdá, jehdá ohném vsja sudíti ímať i múkoju.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom, vsjak kto božéstvennyj vídit, i predhlahólet, čudoďíjstvujet výšňaja, v trijéch jedinaho Bóha poja: ášče bo í trisijájet, jedinonačáľstvujet Božestvó.

Antifon 3. Sérdce mojé strachom Tvoím da pokrýjetsja, smirenomúdrstvujuščeje: da ne voznésšejesja otpadét ot Tebé, Vseščédre.

K máteri svojéj zemlí otchoďáj vsjak páki razrišájetsja prijati múkí, ilí póčesti požívšich.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom bohoslóvíje, Jedínica trisvjatája: Otéc bo beznačálen, ot Nehóže rodílsja Syn bezľítno, i Duch soprestólen, soobrážen, ot Otcá sprosijávšij.

Antifon 4. Se nýňi čto dobró, ilí čto krasnó? no jéže žíti brátii vkúpi: v sém bo Hóspoď obiščá živót vičnyj.

O rízi svojéj, íže kríny séľnyja ukrašájaj, poveľívájet, jáko ne podobajet peščísja.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom, jedinovídnoju vinóju, vsja soderžátsja miropodáteľňi: Boh bo sej jesť, Otcú že i Sýnovi jedinosúščen Hospódstvenňi.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsim.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokimen hlás 8. Vocarítsja Hóspoď vo vik, Boh tvoj Sijóne v rod i rod.

Stích: Chvalí dušé mojá Hóspoda, voschvaľu Hóspoda v živoťí mojém.

Jerej: Hóspodu pomolimsja.

Lik: Hóspodi pomiluj.

Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.

Amiň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Hóspodi pomiluj. 3x

Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Joánna svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: V ťim časi večur toho dňa, peršoho v tyždňu, kiď dveri (domu), de sja zyšli učeniky, byli zamknuty zo strachu pered Judejami, prišov Isus, stav midži nich i poviv jim: „Mir vam!“ A jak toto poviv, ukazav jim ruky, nohy i bik. Jak učeniky uviďili Hospoda, zradovali sja. A Isus jim druhyj raz poviv: „Mir vam! Jak mene poslav Otec, tak i ja posylam vas.“ A jak toto poviv, dychnuv na nich i hovoriť jim: „Prijmijte Svjatoho Ducha. Komu odpustite hrichy, tomu buduť odpuščeny, a komu zatrimate, tomu buduť zatrimany.“ No jeden iz dvanadcjaťoch - Toma, nazvanyj Dvojňa, v ťim časi, koli Isus prišov, ne byv midži nima. I hovorjať jomu ostatňi učeniky: „My viďili Hospoda.“ A vin poviv: „Doky ne uvidžu joho rany od klinciv, i ne dam svij palec do joho ran od klinciv, i ne dam svoju ruku do joho boku - ne budu tomu viriti.“ A jak minulo visem dňiv, byli učeniky znova v domi, a z nima i Toma. A Isus prišov čerez zaperty dveri, stav midži nich i poviv: „Mir vam!“ Poťim poviv Tomovi: „Daj tu svij palec i posmoť na moji ruky, pidojmi svoju ruku i daj do moho boku, a ne buď nevirujučij, no virujučij.“ Toma jomu odpoviv: „Hospoď mij i Boh mij.“ Isus jomu hovoriť: „Ty uviriv zato, bo ty mene viďiv. Blaženy, kotry ne viďili, a uvirili.“ No Isus pered svojima učenikami zrobiv išči mnoho inšych čudesnych ďil, kotry ne suť zapisany v tych knihach. A toto je napisane, žeby vy uvirili, že Isus je Christos, Syn Božyj, a jak virujuči, mali žyvot v joho imeňi.

Taže: Voskresenije Chrístóvo víďivše, poklo­nímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jedínomu bezhríšnomu. Krestú tvojemú poklaňájemsja Christé, í svjatoje voskre­senije tvojé pojém i slávim: Ty bo jesí Boh naš, rázvi tebé inóho ne znájem, ímja tvojé imenújem. Priidíte vsi vírniji, poklonimsja svjatomu Christóvu voskreséniju: se bo priíde Krestóm rádosť vsemú míru. Vsehdá bohoslóvjašče Hóspoda, pojém voskresenije Jehó: raspjátije bo preterpív, smertiju smerť razruší.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Sláva, hlás 6. Molítvami svjatých apóstol, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych.

I nýňi: Mólitv rádi Prečístyja Bohoródicy, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych

Stich: Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé.

Stichira, hlás 6. Voskrés Isús ot hróba jákože prorečé, dadé nám žývot víčnyj i véliju mílosť.

Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Ľ.: Hóspodi pomíluj 12x

Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Ľ.: Amíň.

Kanón voskrésen.

Hlás 8: [Písň 1]

irmós: Kolesnicehoníteľa faraóňa pohruzí, čudotvorjáj inohdá moiséjskij žézl, krestoobrázno porazív, i razďilív móre: Izráiľa že bihlecá, pišechódca spasé, písň Bóhovi vospivájušča.

Pripív: Sláva Hóspodi, svjatómu voskreséniju tvojemú.

Vsesíľnu Christóvu Bóžestvú káko ne divímsja? Ot strastéj úbo vsím vírnym, bezstrástije i netľínije točášču, ot rebrá že svjatáho istóčnik bezsmértija iskápajušču, i živót iz hróba prisnosúščnyj.

Jáko blahoľípen ženám ánhel nýňi javísja, svítlyja nosjá óbrazy jestéstvennyja neveščéstvennyja čistotý, zrákom že vozviščája svít voskresénija, zovýj: voskrése Hospóď.

Bohoródičen: Preslávnaja vozhlahólašasja o tebí v roďích rodóv, Bóha Slóva vo črévi vmíščšaja, čistá že prebývši Bohoródice Maríje. Ťímže ťá vsí počitájem, súščeje po Bózi zastuplénije náše.

Ín kanón presvjaťíj Bohoródici.

irmós: Pojím Hóspodevi, provédšemu ľúdi svojá skvozí čermnóje móre, jáko jedín slávno proslávisja.

Prečístaja Bohoródice, voplóščšejesja prisnosúščnoje i prebožéstvennoje Slóvo, páče jestestvá róždši, pojém ťá.

Hrózd ťá živonósen, vsemírnaho iskápajušč sládosť spasénija, Ďíva Christé rodí.

Kanón prázdnika, so irmosóm na 8: Kír kosmý.

Hlás 4. Písň 1.

irmós: Lícy Izráiľtestiji nevlážnymi stopámi, pónt čermnýj, i vlážnuju hlubinú prohnávše, vsádniki tristáty vrahí víďašče v néj pohružény, s vesélijem pojáchu: pojím Bóhu nášemu, jáko proslávisja.

Hlahóly živótnyja druhóm Christós, i o božéstvenňim nakazúja cárstviji, rečé: vo mňí Otcá poznájte, svítom jáko oblistája nepristúpnym, v rádosti pojúšče: pojím Bóhu nášemu, jáko proslávisja.

Síloju jazýk oblečétesja, drúzi učenicý, čúdni že búdete v bohátstvi ích, jáko slávy napólnitesja: jáko javľúsja svitľíje sólnca oblistája v rádosti pojúščich: pojím Bóhu nášemu, jáko proslávisja.

Dnés Christós na horí Thavórsťij prosijáv jásno božéstvennoju zaréju, jákože obiščásja, učenikóm obnaží zrák: svitonósnyja že napólnišasja božéstvennyja zarí, v rádosti pojáchu: pojím Bóhu nášemu, jáko proslávisja.

Kanón svjatáho, na 4. Tvorénije Theofánovo.

Hlás 6. Písň 1.

irmós: Jáko po súchu pišešéstvovav Izráiľ, po bézdňi stopámi, honíteľa faraóna víďa potopľájema, Bóhu pobídnuju písň, pojím, vopijáše.

K Bóhu otšéd múčeničeskoju sijája blahodátiju, pojúščym ťá vírno svitonósnuju vdochní zarjú, moľá Christá, Bohoblažénne.

Rastórh mréži prélesti, ístinno Christú pritékl jesí, mýsliju čístoju pérsskaja služénija ostávľ, i volšébnaho izbíh bezbóžija.

Chítre usmotríl jesí, jáko ne Bóh, jáko sozdánnoje sólnce: no ni jedínaho ot vídimych nad nevídimaho Bóha, nastávlen býl jesí, pómyslom múdrym objémsja.

Bohoródičen: Ťá, vsesvjatája Ďívo, Sýna Bóžija róždšuju, bývšaho po nám rádi nás, propovídujem čístuju Bohomáter vírniji, i ublažájem.

Katavásija: Lícy Izráiľtestiji nevlážnymi stopámi, pónt čermnýj, i vlážnuju hlubinú prohnávše, vsádniki tristáty vrahí víďašče v néj pohružény, s vesélijem pojáchu: pojím Bóhu nášemu, jáko proslávisja.

[Písň 3]

irmós: Utverždéj v načáľi nebesá rázumom, i zémľu na vodách osnovávyj, na kámeni mjá, Christé, zápovidej tvojích utverdí, jáko ňísť svját, páče tebé jedíne čelovikoľúbče.

Osuždéna bývša Adáma vkušénijem hrichá, plóti tvojejá spasíteľnoju strástiju opravdál jesí Christé: sám bo nepovínen smértnaho iskúsa býl jesí bezhríšne.

Voskresénija svít vozsijá súščym vo ťmí, i síni smértňij siďáščym, Bóh mój Iisús, i svojím Božestvóm krípkaho svjazáv, sehó sosúdy raschítil jésť.

Bohoródičen: Cheruvímov i Serafímov prevýšši javílasja jesí Bohoródice: tý bo jedína prijála jesí nevmistímaho Bóha v tvojém črévi, neskvérnaja: ťímže ťá vírniji vsí písňmi čístaja, ublažájem.

[Ín] irmós: Tý jesí utverždénije pritekájuščich k tebí Hóspodi, tý jesí svít omračénnych, i pojét ťá dúch mój.

Dážď nám pómošč tvojími molítvami vsečístaja, prilóhi otražájušči ľútych obstojánij.

Jévi pramáteri tý ispravlénije bylá jesí, načáľnika žízni mírovi, Christá Bohoródice róždši.

irmós: Lúk síľnych iznemóže, i nemoščstvújuščiji prepojásašasja síloju: sehó rádi utverdísja v Hóspoďi sérdce mojé.

Vo vsehó Adáma obléksja, Christé, očerňívšeje izminív prosvitíl jesí drévle jestestvó, i izminénijem zráka tvojehó Bohosoďílal jesí.

Stolpóm ohnezráčnym, i óblakom drévle, íže v pustýni Izráiľa vedýj, dnés na horí Thavórsťij, neizrečénno vo svíťi Christós prosijá.

_Í_n. irmós: Ňísť svját, jákože tý, Hóspodi Bóže mój, voznesýj róh vírnych tvoích, bláže, i utverdívyj nás na kámeni ispovídanija tvojehó.

Izvístnoju víroju utvérždsja, jákože nepreklónen stólp, neprelóžen javílsja jesí, ni slovesý volšébnymi, ni rázumom pérsskaho bajánija preľščén.

Jáda dušehúbnaho bižál jesí, jéže tvári služíti, i sólnce počitáti: súščaho že voístinnu Bóha, jáko vsích ziždíteľa blahočéstija ľubóviju vzyskál jesí.

Vodám božéstvennym pričáščsja pakibytijá, dúšu ozaríl jesí, i býl jesí voístinnu sýn blahodáti Bóžija, nasľídnik božéstvennych naslaždénij.

Bohoródičen: Premúdrosť chrám sebí sozdá božéstven, páče umá že i slóva, vséľšisja v čístuju utróbu tvojú, júže čéstňi očíščši Dúchom, vseneporóčnaja.

Lúk síľnych iznemóže, i nemoščstvújuščiji prepojásašasja síloju: sehó rádi utverdísja v Hóspoďi sérdce mojé.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 7. Na horí preobrazílsja jesí, i jákože vmiščáchu učenicý tvojí, slávu tvojú, Christé Bóže, víďiša: da jehdá ťa úzrjat raspinájema, stradánije úbo urazumíjut vóľnoje, mírovi že propovíďat: jáko tý jesí voístinnu Ótčeje sijánije.

Kondák, hlás 6: Jáko preobíďiv tľínnaja i dólu vlekúščaja mudrovánija prepodóbnomúčeniče Dometíje, velík nastávnik monáchov pokazálsja jesí, ne ustrašívsja járosti carjá, ne choťášča čtíti Christá ístinnaho Bóha. Sehó rádi i skončálsja jesí, vospivája písň: Bóh jésť so mnóju, i niktóže na mjá.

Sidálen, hlás 8. Podóben: Premúdrosti: Pérsskoje služénije ostávľ, ko Vladýci prišél jesí, báneju kreščénija, slávne, prosvíščsja mýsliju, i monášestvovav prepodóbno, postóm umertvíl jesí plotskíja strásti, bohomúdre Dometíje: ťímže postradáv i prélesť pobidív, suhúb vinéc pobídy vosprijál jesí. Sehó rádi vopijém tebí: molí Christá Bóha, hrichóv ostavlénije podáti čtúščym ľubóviju svjatúju pámjať tvojú.

Sláva, i nýňi, hlás 8. Podóben: Poveľínnoje: Sokrovénnuju mólniju pod plótiju suščestvá tvojehó, Christé, i Božéstvennaho blahoľípija, na svjaťíj pokazál jesí horí, blahoďíteľu, prosijáv súščym s tobóju učenikóm: i razumívše nesterpímu súšču slávu tvojú, svját jesí, vozopíša, jáko nepristúpen sýj, víďin býl jesí plótiju mírovi, jedíne čelovikoľúbče.

[Písň 4]

irmós: Tý mojá kríposť Hóspodi, tý mojá i síla, tý mój Bóh, tý mojé rádovanije, ne ostávl ňídra Ótča, i nášu niščetú positív. Ťím s prorókom Avvakúmom zovú ti: síľi tvojéj sláva čelovikoľúbče.

Tý vrahá súšča mjá ziló vozľubíl jesí: tý istoščánijem stránnym sošél jesí na zémľu, blahoutróbne Spáse, posľídňaho mojehó dosaždénija ne otvérhsja, i prebýv na vysoťí prečístyja tvojejá slávy, préžde bezčéstvovannaho proslávil jesí.

Któ zrjá Vladýko, nýňi ne užasájetsja, strástiju smérť razrušájemu? Krestóm bižáščeje tľínije, i smértiju ád bohátstva istoščavájemyj, božéstvennoju síloju tebé raspjátaho? Čúdno ďílo, čelovikoľúbče!

Bohoródičen: Tý vírnym pochvalá jesí beznevístnaja, tý predstáteľnice, tý i pribížišče christiján, sťiná i pristánišče: k Sýnu bo tvojemú moľbý nósiši vseneporóčnaja, i spasáješi ot bíd, víroju i ľubóviju Bohoródicu čístuju tebé znájuščich.

[Ín] irmós tójže.

Klás vozrastívšaja životvórnyj, neoránnaja nívo, podajúščaho mírovi žízň, Bohoródice, spasáj pojúščyja ťá.

Bohoródicu ťá vsečístaja, prosviščšijisja vsí propovídujem: sólnce bo právdy rodilá jesí prisnoďívo.

irmós: Uslýšach slávnoje smotrénije tvojé, Christé Bóže, jáko rodílsja jesí ot Ďívy, da ot lésti izbáviši zovúščyja: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Zakón v Sináji pisánijem voobražája, Christé Bóže, vo óblaci, i ohní, i mráci, i v víchri javílsja jesí nosím: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Da uvíriši slávnoje strojénije tvojé, Christé Bóže, jáko sýj préžde vík, i tójže na óblaci voschoždénije položívyj, na Thavóri neizrečénno prosijál jesí.

Sohlahóľušče predstojáchu raboľípno tebéí Vladýce Christú, k nímže pároju ohňá i mráka, i tónkim chládom besídoval jesí: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Vozviščáchu slávnoje krestá rádi tvojehó, na Thavór prišédše, íže vo ohní ťa i kupiňí drévle predvíďivyj Mojséj, i vzjátyj na kolesníci óhnenňij Ilijá, Christé.

_Í_n. irmós: Christós, mojá síla, Bóh i Hospóď, čestnája cérkov bohoľípno pojét, vzyvájušči ot smýsla čísta, o Hóspoďí prázdnujušči.

Poznál jesí, slávne, jestestvóm nevídomaho, slovésno vzyskál jesí, i obrít sehó vozželáv, i poklonílsja jesí rádujasja tohó velíčestviju.

Líku cilomúdromu tépľi pritékl jesí, monášestvujuščich svjatých i dobroďítelej révnostiju raspalájem, póžil jesí čísťi v posťích i molítvach.

Udób razriší soúzy jestestvá bohomúdrennoje tvojé želánije, i strastéj uhasí péšč, rosodáteľnym prosviščénijem svjatáho, ótče, Dúcha.

Bohoródičen: Kríposť mojá jésť Bóh i Hospóď, Bohoródice Ďívo, voplóščšejesja Slóvo prebožéstvenno iz netľínnaho tvojehó čréva, i živót nám darová.

irmós: Uslýšach slávnoje smotrénije tvojé, Christé Bóže, jáko rodílsja jesí ot Ďívy, da ot lésti izbáviši zovúščyja: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

[Písň 5]

irmós: Vskúju mjá otrínul jesí ot licá tvojehó svíte nezachodímyj, i pokrýla mjá jésť čuždája ťmá okajánnaho? No obratí mja, i k svítu zápovidej tvojích putí mojá naprávi, moľúsja.

Oďíjatisja preterpíl jesí v bahrjanícu préžde strásti tvojejá Spáse, poruhájem, pervozdánnaho pokryvája bezobráznoje obnažénije: i náh prihvozdílsja jesí na kresťí plótiju, sovlačája Christé, rízu umerščvlénija.

Ot pérsti smértnyja, tý pádšeje mojé páki nazdál jesí suščestvó, voskrés: i nestaríjuščejesja Christé ustrójil jesí, javív páki jákože cárskij óbraz, netľínija žízň blistájušč.

Bohoródičen: Máterneje derznovénije, jéže k Sýnu tvojemú imúšči vsečístaja, sródnaho promyšlénija, jéže o nás, ne prézri, mólimsja: jáko tebé i jedínu christijáne ko Vladýci očiščénije mílostivno predlahájem.

[Ín] irmós: Utreňujušče vopijém tí, Hóspodi spasí ný: tý bo jesí Bóh náš, rázvi tebé inóho ne vímy.

Utolí nesterpímuju búrju strastéj mojích, jáže Bóha róždšaja okormíteľa i Hóspoda.

Slúžat roždéstvú tvojemú prečístaja Bohoródice, ánheľstiji čínove, i čelovíkov sobránije.

irmós: Ot svíta presikíj pervoródnyj svít, jáko vo svíťi ďilá pojút ťá, Christé, soďíteľa, vo svíťi tvojém putí náša naprávi.

Pred licém tvojím hóry ukloníšasja: svít bo i pred nohámi, nebotéčnyja lučí, Christé, sólnca priíde, zrák zémlen jáko prijáti blahovolíl jesí.

Sé Spás, vopijáchu Mojséj i Ilijá, učenikóm na horí svjaťíj Thavórsťij ohlašájemym, Christós, jehóže drévle provozvistíchom súščaho Bóha.

Neizmínnoje jestestvó, čelovíčeskomu primíšsja, obíľno neveščéstvennaho božestvá, svít, izobnažív apóstolom, neizrečénno vozsijá.

Ťá prisnosúščnoje sijánije, vo Otéčesťij slávi, učenicý jáko víďivše vozsijávša, Christé, tebí vopijáchu: vo svíťi tvojém putí náša naprávi.

_Í_n. irmós: Bóžijim svítom tvojím, bláže, útreňujuščich tí dúšy ľubóviju ozarí, moľúsja, ťá víďiti, Slóve Bóžij, ístinnaho Bóha, ot mráka hrichóvnaho vzyvájušča.

Rázumom božéstvennym sijája, blažénne, vídimych vsích prorazsudíl jesí, nevídimych prisnosúščestvije, sijánijem čistotý prosviščájem.

Božéstvennyja vkusív dobroďíteli, bezmólvija i otšéľstvija, utverdíl jesí mýsľ nemútnu, i ustrojénije chraňá, ótče Dometíje.

Jáko voístinnu vélije i čúdno jéže k lúčšemu preložénije tvojé, i vsemúdryj rázum: výšňaho bo rukí izmína, i blahodáti božéstvennyja ďío býsť.

Bohoródičen: Ďíva prebylá jesí bez vréda, i máterskaja pokazúješi, vseneporóčnaja Vladýčice: ďívstvu bo roždestvó sčetála jesí, i nósiši obojích svójstva.

irmós: Ot svíta presikíj pervoródnyj svít, jáko vo svíťi ďilá pojút ťá, Christé, soďíteľa, vo svíťi tvojém putí náša naprávi.

Písň 6]

irmós: Očísti mjá Spáse, mnóha bo bezzakónija mojá, i iz hlubiný zól vozvedí, moľúsja: k tebí bo vozopích, i uslýši mjá, Bóže spasénija mojehó.

Drévom krípko nizloží mja načalozlóbnyj: tý že Christé, voznéssja na kresťí, krepčáje nizložíl jesí, posramív sehó, pádšaho že voskresíl jesí.

Tý uščédril jesí Sijóna, vozsijávyj ot hróba, nóvaho vmísto vétchaho soveršív, jáko blahoutróben, božéstvennoju tvojéju króviju: i nýňi cárstvuješi v ném vo víki, Christé.

Bohoródičen: Da izbávimsja ot ľútych prehrišénij, moľbámi tvojími Bohorodíteľnice čístaja, i da ulučím prečístaja božéstvennoje sijánije, iz tebé neizrečénno voploščénnaho Sýna Bóžija.

[Ín] irmós: Rízu mňí podážď svítlu, oďíjajsja svítom jáko rízoju, mnohomílostive Christé Bóže náš.

Chrám ťá Bóžij i kovčéh, i čertóh oduševlénnyj, i dvér nebésnuju, Bohoródice vírniji vozviščájem.

Trébišč razrušíteľ jáko Bóh, bývšeje roždestvó tvojé Maríje Bohonevísto, poklaňájemo jésť so Otcém i Dúchom.

irmós: Vnehdá skorbíti mí, vozopích ko Hóspodu, i uslýša mjá Bóh spasénija mojehó.

Sijánija páče sólnca, svít jasňíjšij, Spás prosijá na Thavóri, nás prosvitíl jésť.

Vozšéd na hóru Thavórskuju, preobrazílsja jesí, Christé, i lésť vsjú omračív, nás prosvitíl jesí.

Ťá Bóha poznávše slávniji apóstoli, na Thavóri že, Christé, udívľšesja, koľína prekloníša.

_Í_n. irmós: Žitéjskoje móre vozdvizájemoje zrjá napástej búreju, k tíchomu pristánišču tvojemú priték, vopijú ti: vozvedí ot tlí živót mój, mnohomílostive.

Tvérdo nanosímoje vrahá i supostáta iskušénije preterpíl jesí, i razlíčno, preblažénne, iskušén býv, závistiju borím, pobidíteľ javílsja jesí, dostoslávne.

Žitijé tvojé božéstvennoje, žízň bohovídna i svitonósna býsť: míra bo krásnaja ostávľ, Božéstvennoje blahoľípije uplodíl jesí, Bohomúdre, i krasotú.

Známenija i čudesá spodóbilsja jesí soveršáti páče jestestvá, slávne, síloju božéstvennoju voorúžsja, imýj svýše spospešestvújuščuju tebí blahodáť, dostoslávne.

Bohoródičen: Svíta žilíšče, i čertóh Bohoľípen páče umá voploščénija vsích, Ďívo, soďíteľa: tý bo jedína javílasja jesí dostoblažénnoje tomú pokójišče.

irmós: Vnehdá skorbíti mí, vozopích ko Hóspodu, i uslýša mjá Bóh spasénija mojehó.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 8: Podóben: jáko načátki: Voskrés iz hróba, uméršyja vozdvíhl jesí, i Adáma voskrésíl jesí, i Jéva likúet vo tvojém voskreséniji, mirstíji koncý toržestvújut, jéže iz mértvych vostánijem tvojím, mnohomílostive.

íkos: Ádova cárstvija pľinívyj, i mértvyja voskresívyj, dolhoterpilíve, žený mironósicy srítil jesí, vmísto pečáli rádosť prinesýj: i apóstolom tvojím vozvistíl jesí pobidíteľnaja Spáse mój známenija živodáteľu, i tvár prosviščáješi čelovikoľúbče. Sehó rádi i mír srádujetsja, jéže iz mértvych vostániju tvojemú mnohomílostive.

[Písň 7]

irmós: Bóžija snizchoždénija óhň ustyďísja v Vavilóňi inohdá: sehó rádi ótrocy v peščí rádovannoju nohóju, jáko vo cvítnici likújušče pojáchu: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Slávnoje istoščánije, božéstvennoje bohátstvo tvojejá niščetý Christé, udivľájet ánhely, na kresťí zrjáščyja ťá prihvoždájema, za jéže spastí víroju zovúščyja: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Božéstvennym tvojím sošéstvijem svíta ispólnil jesí preispódňaja, i ťmá prohnána býsť préžde hoňáščaja. Otňúduže voskresóša íže ot víka júznicy, zovúšče: blahoslovén Bóh otéc nášich.

Tróičen: Vsím úbo Hóspoda, jedínaho že jedínomu jedinoródnomu Sýnu pravoslávno Otcá, bohoslóvjašče ťá vozviščájem, i jedínaho víďašče ot tebé ischoďášča Dúcha právaho, sojestéstvenna i soprisnosúščna.

[Ín] irmós tójže.

Ot Ďívstvennych ložésn voplóščsja, javílsja jesí na spasénije náše. Ťímže tvojú Máter víďašče Bohoródicu pravoslávno zovém: otcév Bóže blahoslovén jesí.

Žézl prorastíla jesí Ďívo, ot kórene Jesséova vseblažénnaja, plód cvitonosjášči spasíteľnyj, víroju Sýnu tvojemú zovúščym: otcév Bóže blahoslovén jesí.

irmós: Avraámstiji inohdá v Vavilóňi ótrocy péščnyj plámeň popráša, písňmi vzyvájušče: otéc nášich Bóže, blahoslovén jesí.

Oblistávšesja svítom nepristúpnyja slávy, na Thavórsťij horí apóstoli, Christú vopijáchu: otéc nášich Bóže, blahoslovén jesí.

Sijánijem božéstvennaho šúma i rosodáteľnym óblakom, Christé, i zaréju tvojéju naslaždájemi, apóstoli pojáchu: otéc nášich Bóže, blahoslovén jesí.

V nepristúpnom svíťi, jáko víďi ťá Pétr, na Thavórsťij horí oblistávša, Christé, vozopí: otéc nášich Bóže, blahoslovén jesí.

S načáľnikom žízni Christóm súšče, ďíti zevedéjevy, jáko ispustí zráka svít, vozhremíša: otéc nášich Bóže, blahoslovén jesí.

_Í_n. irmós: Rosodátelnu úbo péšč soďíla ánhel prepodóbnym otrokóm, chaldéji že opaľájuščeje veľínije Bóžije mučíteľa uviščá vopíti: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.

Na tebíé, ótče, presvítlaja Dúcha blahodáť počí, i ďíjstvija preslávna pokazáv tebí vopijúščemu, i pojúščemu vírno: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.

Tvérdym umóm prošél jesí stezjú poščénija, i pri končíňi podvihóv, múčenik ístinen býl jesí, zovýj Christú: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.

Jáko róždšesja molítvami tvojími ďíti, tebí otcú spodvizášasja, i v peščéri terpjášče stradáša s tobóju, sohlásno zovúšče Christú: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.

Bohoródičen: Spasénija pristánišče ťá sťažávše, ot búri spasájemsja, i nadéždu júže k tebí, jáko osnovánije dúš deržášče, zovém Christú: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.

irmós: Avraámstiji inohdá v Vavilóňi ótrocy péščnyj plámeň popráša, písňmi vzyvájušče: otéc nášich Bóže, blahoslovén jesí.

[Písň 8]

irmós: Sedmeríceju péšč chaldéjskij mučíteľ Bohočestívym neístovno razžžé, síloju že lúčšeju spasény sijá víďiv, tvorcú i izbáviteľu vopijáše: ótrocy blahoslovíte, svjaščénnicy vospójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

Iisúsova božestvá prebožéstvennaja síla, v nás Bohoľípno vozsijála jésť: plótiju vo vkúš za vsích smérť krestnuju, razruší ádovu kríposť. Jehóže neprestánno ďíti blahoslovíte , svjaščénnicy vospójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

Raspnýjsja vostá, velikovýjnyj padé, padýj i sokrušénnyj isprávisja, tľá otvéržena býsť, i netľínije procvité: žízniju vo mértvennoje požérto býsť. Ďíti blahoslovíte, svjaščénnicy vospójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

Tróičen: Trisvítloje Božestvó, jedínu sijájuščeje zarjú ot jedínaho trijipostásnaho jestestvá, rodíteľa beznačálna: jedinojestéstvenno že Slóvo Otcú, i scárstvujuščaho jedinosúščnaho Dúcha, ďíti blahoslovíte , svjaščénnicy vospójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

[Ín] irmós: Carjá nebésnaho , jehóže pojút vóji ánheľstiji, chvalíte i prevoznosíte vo vsjá víki.

Soprotívnych razžžénnyja i plamenovídnyja na nás uhasí stríly: jáko da pojém ťá vo vsjá víki.

Prejestéstvenňi soďíteľa i Spása, Bóha slóva rodilá jesí Ďívo: ťímže ťá pojém, i prevoznósim vo vsjá víki.

irmós: V Vavilóňi ótrocy Božéstvennoju raspalájemi révnostiju, mučíteľa i plámene preščénije múžeski popráša, i posreďí ohňá vvérženi, orošájemi pojáchu: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Manovénijem vsjá nosjáj, nohámi prečístymi na hóru vzýde Thavórskuju Christós: na néjže páče sólnečnyja lučí oblistá licém, íže zakónu staríjšyja i blahodáti, pokazá pojúščyja: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Nepristúpnoju slávoju, na horí jávľsja neizrečénno Thavórsťij, neoderžímyj i nezachodímyj svít, Ótčeje sijánije, tvár ujasnív, čelovíki oboží pojúščyja: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Svjaščennoľípno stojášče Mojséj že i Ilijá na horí Thavóri, božéstvennyja načertánije jásno ipostási víďivše, Christá vo Otéčesťij oblistávša slávi, vospiváchu: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Íže vo zráci božéstvennaho rádi javlénija, licé proslávisja inohdá Mojséjovo: Christós že jáko rízoju svítom i slávoju oďivájetsja, svíta bo samoďítelen sýj, ozarjáet pojúščyja: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Ot svitoródna óblaka, Christá učenicý objáta zrjášče na Thavóri, i nícy na zémľu pádše, úm prosvíščše, so Otcém sehó pojáchu i Dúchom: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.

_Í_n. irmós: Iz plámene prepodóbnym rósu istočíl jesí, i právednaho žértvu vodóju popalíl jesí: vsjá bo tvoríši, Christé, tókmo jéže choťíti. Ťá prevoznósim vo vsjá víki.

Sňidáem ľubóviju, ótče, ziždíteľa, zdánij otrínul jesí vsjákoje pristrástije, Dúchom Bóžijim jávi napravľájem: jehóže prevoznósim vo vsjá víki.

Zemnája popečénija ottrjás, nebésnymi nadéždami, ótče, obohatílsja jesí, i jéže o Chrisťí blažénstvom. Jehóže nýňi naslaždáješisja vo vsjá víki.

Svitolúčnyja zarí, ótče, prijém, svjatáho i božéstvennaho, premúdre, Dúcha, očíma jávi sehó, blažénne, víďil jesí, božéstvennych táin strášno naučájušča ťá.

Bohoródičen: Bohoviščánnaja civníca tvojehó práotca, kovčéh ťá svját proobrazí, nosjášč Bóha v plóť oblékšasja, jehóže prevoznósim vo vsjá víki.

irmós: V Vavilóňi ótrocy Božéstvennoju raspalájemi révnostiju, mučíteľa i plámene preščénije múžeski popráša, i posreďí ohňá vvérženi, orošájemi pojáchu: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Velíčit dušá mojá Hóspoda, i vozrdádovasja dúch mój o Bózi Spási mojém. (Včasi spivu ľude stojať)

Čestňíjšuju Chruvím i slavňíjšuju bez sravnénija Serefím bez istľínija Bóha Slova róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá velčájem.

Jáko prizrí na smirénije rabý svojejá, se bo ot nýňi ublažát mjá vsí ródi.

Jáko sotvorí mňí velíčije síľnyj, i svjáto ímja jehó, i mílosť jehó v ródy rodóv bojáščymsja jehó.

Sotvorí deržávu mýšcejú svojéju, rastočí hórdyja mýsliju sérdca ích.

Nizloží síľnyja s prestól i voznesé smirénnyja, álčuščyja ispólni bláh, i bohaťáščyjasja otpustí tščý.

Vospriját Izráiľa ótroka svojehó, pomjanúti mílosti, jákože hlahóla k otcém nášym Avraámu i símeni jehó do víka.

[Písň 9]

irmós: Užasésja o sém nébo, i zemlí udivíšasja koncý, jáko Bóh javísja čelovíkom plótski, i črévo tvojé býsť prostránňijšeje nebés. Ťím ťá Bohoródicu, ánhelov i čelovík činonačálija veličájut.

Božéstvennym i beznačáľnym jestestvóm próst sýj, složílsja jesí prijátijem plóti, v tebí samóm sijú sostáviv Slóve Bóžij, i postradáv jáko čelovík, prebýl jesí kromí strastéj jáko Bóh. Ťímže ťá vo dvojú suščestvú nerazďíľno i neslijánno veličájem.

Otcá po suščestvú božéstvennomu, jákože jestestvóm býv čelovík, rékl jesí Bóha výšnij rabóm snizchoďá, voskrés ot hróba, blahodátiju Otcá zemnoródnym polóž, íže po jestestvú Bóha že i Vladýku, s nímže ťá vsí veličájem.

Bohoródičen: Javílasja jesí, o Ďívo Máti Bóžija, páče jestestvá róždši plótiju Bóha Slóva, jehóže Otéc otrýhnu ot sérdca svojehó préžde vsích vík, jáko bláh, jehóže nýňi i ťilés prevýšša razumíjem, ášče i v ťílo oblečésja.

[Ín] irmós: Voístinnu Bohoródicu ťá ispovídujem, spasénniji tobóju Ďívo čístaja, s bezplótnymi líki ťá veličájušče.

Rádosti i vesélija ispólň jésť pámjať tvojá, pristupájuščym iscilénija točášči, i blahočéstno Bohoródicu ťá vozviščájuščym.

Psalmý ťá vospivájem blahodátnaja, i nemólčno, jéže rádujsja, prinósim: tý bo istočíla jesí vsím rádosť.

irmós: Roždéstvó tvojé netľínno javísja: Bóh iz bokú tvojéju prójde, jáko plotonósec javísja na zemlí, i s čelovíki poživé. Ťá, Bohoródice, ťím vsí veličájem.

Užásni nóvym svitolítijem vnezápu učenicý osvíščšesja, drúh drúha zrjáchu: udívľšesja že, i k zemlí preklóňšesja, tebí Vladýci vsích pokloníšasja.

Šúm iz óblaka posylášesja Bohohlásen, izvistvúja čúdo: Otéc bo svítov, séj jésť Sýn mój vozľúblennyj, apóstolom vopijáše, tohó poslúšajte.

Nóvaja víďivše i preslávnaja, hlás Otéčeskij vnušívše, na Thavóri Slovesé sluhí, izobražénije pervoobráznaho, séj jésť, vopijáchu, Spás náš.

Óbraze nepremínnyj súščaho, nedvížime, pečáť neizmínna, Sýne, Slóve, múdroste i mýšce, desníce, výšňaho sílo, ťá vospivájem so Otcém že i Dúchom.

_Í_n. irmós: Bóha čelovíkom ne vozmóžno víďiti, na nehóže ne smíjut číni ánheľstiji vziráti: tobóju bo, vsečístaja, javísja čelovíkom slóvo voploščénno. Jehóže veličájušče, s nebésnymi vóji ťá ublažájem.

Svítom neveščéstvennym ozarjájem, svitovíden dostójno, Bohonóse, býl jesí, žitijé neporóčno sťažáv, ótče, i vsesvjáto, nýňi že predstojíši molítvennik Vladýci i Bóhu o stáďi tvojém.

Tvojí pódvizi vozderžánija múčeničeskimi pódvihi po dostojániju vinčášasja: i suhúbo stradánije pokazál jesí blahomúžestvom, íchže prijál jesí i víčnych bláh obríl jesí naslaždénije.

Ukrípľsja síloju božéstvennoju i blahodátiju, jávľsja vsím blahočéstija učíteľ, pokazálsja jesí čudesý ukrašájem, vsjá utverždája, vsjá isciľája prichoďáščyja k tebí vírno, bohoblažénne.

Bohoródičen: V tebí soďíjasja výše čelovíka, páče jestestvá, Ďívo Bohoródice, tájinstvo: Bóžija bo bylá jesí rodíteľnica, nosjášči na objátijich i pitájušči, nebésnymi vójinstvy pisnoslóvimaho.

irmós: Roždéstvó tvojé netľínno javísja: Bóh iz bokú tvojéju prójde, jáko plotonósec javísja na zemlí, i s čelovíki poživé. Ťá, Bohoródice, ťím vsí veličájem.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Svitilen. Zaklučénym, Vladýko, dvérem, jáko všél jesí, Apóstoly ispólnil jesí Dúcha presvjatáho, mírno dúnuv. ímže vjazáti že i rišáti hríchí rékl jesí: i po osmí dnéch, tvojá rébra Tomí pokazál jesí i ruci: s nimže pojém: Hospoď i Boh ty jesí.

Sláva, i nýňi: Svitílen: Svíte neizmínnyj, Slóve, svíta Otcá neroždénna, v javlénňim svíťi tvojém dnés na Thavóri svít víďichom Otcá, svít i Dúcha, svítom nastavľájuščaho vsjú tvár.

(Hlás 8.) Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Na chvalítech stichíry voskrésny,

Stich: Sotvoríti v ních súd napísan, sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

hlás 8: Hóspodi, ášče i sudílišču predstál jesí ot Piláta sudímyj, no ne otstupíl jesí ot prestóla so Otcém siďá: i voskrés iz mértvych, mír svobodíl jesí ot rabóty čuždáho, jáko ščédr i čelovikoľúbec.

Stich: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždéniji síly jehó.

Hóspodi, orúžije na dijávola krest tvój dál jesí nám: trepéščet bo i trjasétsja, ne terpjá vziráti na sílu jehó: jáko mértvyja vozstavľájet, i smérť uprazdní. Sehó rádi poklaňájemsja pohrebéniju tvojemú i vostániju.

Stich: Ch_valíte jehó na sílach jehó, * chvalíte jehó po mnóžestvu velí_čestvija jehó.

Hóspodi, ášče i jáko mértva vo hróbi judéji položíša: no jáko carjá spjášča vójini ťá strežáchu, i jáko životá sokróvišče, pečátiju pečátaša: no voskrésl jesí, i pódal jesí netľínije dušám nášym.

Stich: Ch_valíte jehó v hlási trúb_ňim, * chvalíte jehó v psaltíri i húsľich.

Ánhel tvój Hóspodi, voskresénije propovídavyj, stráži úbo ustraší, ženám že vozhlasí hlahóľa: čtó íščete živáho s mértvymi? Voskrése Bóh sýj, i vselénňij žízň darová.

Stich: Chvalíte jehó v tympáňi i líci, * chvalíte jehó v strúnach i orháňi.

hlás 6. Podóben: Ánheľskija: Vozsijáv páče umá, ot Ďívy presvjatýja, Slóve Bóžij, vo Adáma vés obléksja, íže préžde omračívšejesja jestestvó vsé prosvitíl jesí, božéstvennym zráka tvojehó izminénijem, preobrážsja na horí Thavórsťij, Vladýko, préžde čestnáho tvojehó krestá, Christé Bóže náš.

Stich: Chvalíte jehó v kymváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kymváľich vosklicánija, * vsjákoje dychánije da chvalít Hóspoda.

Svitoródnym osijájema óblakom víďašče Christá, na Thavóri božéstvenniji učenicý, nícy so stráchom na zémľu preklónšesja, úm že i sérdce prosvíščše, s Mojséjom i Ilijéju zrjášče jásno, vospiváchu sehó jáko Bóha, so Otcém i Dúchom.

Stích: Tvojá súť nebesá, i tvojá jésť zemľá.

Horá, jáže inohdá bjáše mráčna i dýmna, sé nýňi čestná i svjatá jésť. íže pérvije úbo Izráiľa nastávivyj, jákože píšet, stolpóm ohnezráčnym i óblakom, dnés prosijá neizrečénno, páče sólnca Christós na séj, jáko Bóh prosvitív vsjáčeskaja.

Stích: Thavór i Jermón o ímeni tvojém vozrádujetasja.

Zakóna i prorókov ťá, Christé, tvorcá i ispólniteľa sviďíteľstvovaša, zrjášče vo óblaci, Mojséj bohovídec i Ilijá ohnekolesníčnik i neopáľnyj nebošéstvennik, v preobražéniji tvojém. S nímiže i nás tvojehó prosviščénija spodóbi, Vladýko, píti ťá vo víki.

Sláva: IX. Stichira ev., hlás 5. Jáko v posľídňaja ľíta, * súšču pózďi ot subbót, * predstál jesí druhóm, Christé, * i čudesém čúdo izvistvúješi, * zakľučénym vchodom dvérnym, * jéže iz mert­vych tvojé voskresénije, * no ispólnil jesí rádosti učenikí, * i Dúcha svjatáho prepodál jesí im, * i vlásť podál jesí ostavlénija hrichóv, * i Tomý ne ostávil jesí v nevírstvija pohružátisja búri: * ťímže podážď i nam rázum ístinnyj, * i ostavlénije prehrišénij, * blahoutróbne Hóspodi.

I nýňi, hlás 2: Preblahoslovénna jesí, Bohoródice Ďívo: * voplóščšimbosja iz tebé, * ád pľinísja, Adám vozzvásja, * kľátva potrebísja, Jéva svobodísja, * smérť umertvísja, i mý ožíchom, * ťímže pojúšče vozopijém: * blahoslovén Christós Bóh náš, izvólivyj táko sláva tebí.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje. (Včasi spivu ľude stojať)

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir , v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa , kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj , Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * po­miluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mí­losť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas oprav-dánii tvoímí. - Hóspodi, prí­bížišče byl jesí nam, v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, po­miluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju* víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas. 3x.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas

Tropár po Slavosloviji:

hlás 1, 3, 5, 7. Dnés spasénije míru býsť, pojém voskrésšemu iz hróba, i načáľniku žízni nášeja, razrušív bo smértiju smérť, pobídu dadé nám i véliju mílosť.

hlás 2, 4, 6, 8. Voskrés iz hróba, i úzy rasterzál jesí áda, razrušív bo osuždénije smérti Hóspodi, vsjá ot sitéj vrahá izbávivyj, javívyj že sebé apóstolom tvojím, poslál jesí ích na própoviď, i ťími mír tvój podál jesí vselénňij, jedíne čelovikoľúbče.

Jerej: Pomíluj nás Bóže po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lik: Hóspodi pomíluj 3x.

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), o vsečestňíjšem otcí nášem Protoarchimandríťi (ímja rék), i Protoihúmeňi (ímja rék), Ihúmeňi (ímja rék), i o otcích nášich duchóvnych, i o vséj jéže vo Chrisťí brátiji nášej.

Hóspodi pomíluj. 3x

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja christijány.

Hóspodi pomíluj. 3x

Jerej: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lik: Hóspodi pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, tvojéju blahodátiju.

Hóspodi pomíluj.

Útra vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prosím.

Podáj Hóspodi.

Ánhela míra, vírna nastávnika, chraníteľa dušám i ťílom nášym, u Hóspoda prosím.

Proščénija i ostavlénija hrichóv i prehrišénij nášich, u Hóspoda prosím.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prosím.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prosím.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prosím.

Presvjatúju, Prečístuju, Preblahoslovén-nuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Tebí Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Mír vsím

I dúchovi tvojemú.

Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Tebí Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj (3x). Blahosloví.

Jeréj: Voskrésyj iz mértvych, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.