Utiereň 20.2.

Utreňa

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Ľ.: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. 3x

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. 2x

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi:)

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne.

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár voskrésen, hlás 6: Ánheľskija síly na hróbi tvojém, i strehúščiji omertvíša: i stojáše Maríja vo hróbi, íščušči prečístaho ťíla tvojehó. Pľiníl jesí ád, ne iskusívsja ot nehó: srítil jesí Ďívu dárujaj živót. Voskrésýj iz mértvych, Hóspodi sláva tebí. (2x)

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Bláhoslovénnuju narekíj tvojú Máter, prišél jesí na strásť vóľnym choťínijem, vozsijáv na kresťí, vzyskáti choťá Adáma, hlahóľa ánhelom: srádujtesja mňí, jáko obrítesja pohíbšaja dráchma, vsjá múdre ustróivyj Bóže náš, sláva tebí.

Psalóm 9

Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, * povím vsjá čudesá Tvojá.

Vozveseľúsja i vozrádujusja o Tebí, * pojú ímeni Tvojemú, Výšnij.

Vnehdá vozvratítisja vrahú mojemú vspjáť, * iznemóhut i pohíbnut ot licá Tvojehó.

Jáko sotvoríl jesí súd mój i prjú mojú, * síl jesí na Prestóľi, suďáj právdu.

Zapretíl jesí jazýkom, i pohíbe nečestívyj, * ímja jehó potrebíl jesí vo vík i vo vík víka.

Vrahú oskuďíša orúžija v konéc, i hrády razrušíl jesí, * pohíbe pámjať jehó s šúmom.

I Hospóď vo vík prebyvájet, uhotóva na súd Prestól Svój, * i Tój sudíti ímať vselénňij v právdu, sudíti ímať ľúdem v pravoťí.

I býsť Hospóď pribížišče ubóhomu, * pomóščnik vo blahovrémenijich, v skórbech.

I da upovájut na Ťá znájuščiji ímja Tvojé, * jáko ne ostávil jesí vzyskájuščich Ťá, Hóspodi.

Pójte Hóspodevi, živúščemu v Sijóňi, * vozvistíte vo jazýcich načinánija Jehó.

Jáko vzyskájaj króvi ích pomjanú, * ne zabý zvánija ubóhich.

Pomíluj mjá, Hóspodi, vížď smirénije mojé ot vráh mojích, * voznosjáj mjá ot vrát smértnych.

Jáko da vozviščú vsjá chvály Tvojá vo vraťích dščére Sijóňi, * vozrádujemsja o spaséniji Tvojém.

Uhľibóša jazýcy v páhubi, júže sotvoríša, * v síti séj, júže skrýša, uvjazé nohá ích.

Znájem jésť Hospóď suďbý tvorjáj, * v ďíľich rukú svojéju uvjazé hríšnik.

Da vozvraťátsja hríšnicy vo ád, * vsí jazýcy zabyvájuščiji Bóha.

Jáko ne do koncá zabvén búdet níščij, * terpínije ubóhich ne pohíbnet do koncá.

Voskresní, Hóspodi, da ne kripítsja čelovík, * da súďatsja jazýcy préd Tobóju.

Postávi, Hóspodi, zakonopoložíteľa nád ními, * da razumíjut jazýcy, jáko čelovícy súť.

Vskúju, Hóspodi, otstojá daléče, * preziráeši vo blahovrémenjiich, v skórbech?

Vnehdá hordítisja nečestívomu, * vozharájetsja níščij, uvjazájut v sovíťich, jáže pomyšľájut.

Jáko chválim jésť hríšnyj v póchotech duší svojejá, * i obíďaj blahoslovím jesť.

Razdraží Hóspoda hríšnyj, po mnóžestvu hňíva svojehó ne vzýščet, * ňísť Bóha préd ním.

Oskverňájutsja putijé jehó na vsjákoje vrémja, * otjémľutsja suďbý Tvojá ot licá jehó, vsími vráhi svojími obladájet.

Rečé bo v sérdci svojém, * ne podvížusja ot róda v ród bez zlá,

jehóže kľátvy ustá jehó polná súť, i hóresti i ľstí, * pod jazýkom jehó trúd i boľízň.

Prisidít v lovíteľstvi s bohátymi v tájnych, * jéže ubíti nepovínnaho, óči jehó na níščaho prizirájeťi.

Lovít v tájňi jáko lév vo ohráďi svojéj, * lovít éže voschítiti níščaho,

voschítiti níščaho, * vnehdá privleščí í v síti svojéj.

Smirít jehó, preklonítsja i padét, * vnehdá jemú obladáti ubóhimi.

Rečé bo v sérdci svojém: zabý Bóh, otvratí licé Svojé, * da ne vídit do koncá.

Voskresní, Hóspodi Bóže mój, * da voznesétsja ruká Tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Česó rádi prohňíva nečestívyj Bóha? * Rečé bo v sérdci svojém: ne vzýščet.

Vídiši, jáko Tý boľízň i járosť smotrjáješi, * da prédan búdet v rúci Tvojí,

Tebí ostávlen jésť níščij, * síru Tý búdi pomóščnik.

Sokruší mýšcu hríšnomu i lukávomu, * vzýščetsja hrích jehó i ne obrjáščetsja.

Hospóď Cár vo vík i v vík víka, * pohíbnete, jazýcy, ot zemlí Jehó.

Želánije ubóhich uslýšal jesí, Hóspodi, * uhotóvaniju sérdca ích vňát úcho Tvojé.

Sudí síru i smirénu, * da ne priložít ktomú veličátisja čelovík na zemlí.

Psalóm Davídu, 10

Na Hóspoda upovách, káko rečéte duší mojéj: * previtáj po horám, jáko ptíca.

Jáko sé, hríšnicy naľakóša lúk, * uhotóvaša stríly v túľi, sostriľáti vo mráci právyja sérdcem.

Zané jáže Tý soveršíl jesí, oní razrušíša, * právednik že čtó sotvorí Hospóď vo chrámi svjáťim Svojém.

Hóspoď, na nebesí Prestól Jehó, * óči Jehó na níščaho prizirájeťi, víždi Jehó ispytájeťi sýny čelovíčeskija.

Ispytájet právednaho i nečestívaho, * ľúbjaj že neprávdu nenavídit svojú dúšu.

Odoždít na hríšniki síti, óhň i žúpel, * i dúch búren čásť čáši ích.

Jáko práveden Hospóď, i právdy vozľubí, * pravotý víďi licé Jehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 11

Spasí mjá, Hóspodi, jáko oskuďí prepodóbnyj, * jáko umálišasja ístiny ot synóv čelovíčeskich.

Sújetnaja hlahóla kíjždo ko ískrennemu svojemú, * ustňí ľstívyja v sérdci, i v sérdci hlahólaša zlája.

Potrebít Hospóď vsjá ustný ľstívyja, * jazýk veleríčivyj,

Rékšyja: jazýk náš vozvelíčim, * ustný náša pri nás súť, któ nám Hospóď jésť?

Strásti rádi níščich i vozdychánija ubóhich nýňi voskresnú, * hlahólet Hospóď, položúsja vo spasénije, ne obiňúsja o ném.

Slovesá Hospódňa slovesá čísta, * srebró razžžéno, iskušéno zemlí, očiščéno sedmeríceju.

Tý, Hóspodi, sochraníši ný * i sobľudéši ný ot róda sehó i vo vík.

Ókrest nečestíviji chóďat; * po vysoťí Tvojéj umnóžil jesí sýny čelovíčeskija.

Psalóm Davídu, 12

Dokóľi, Hóspodi, zabúdeši mjá do koncá? * Dokóľi otvraščáješi licé Tvojé ot mené?

Dokóľi položú sovíty v dúši mojéj, boľízni v sérdci mojém déň i nóšč? * Dokóľi voznesétsja vráh mój na mjá?

Prízri, uslýši mjá, Hóspodi Bóže mój, * prosvití óči mojí, da ne kohdá usnú v smérť,

da ne kohdá rečét vráh mój: * ukripíchsja na nehó.

Stužájuščiji mí vozrádujutsja, * ášče podvížusja.

Áz že na mílosť Tvojú upovách, * vozrádujetsja sérdce mojé o spaséniji Tvojém,

vospojú Hóspodevi blahoďijavšemu mňí * i pojú ímeni Hóspoda Výšňaho.

Psalóm Davídu, 13

Rečé bezúmen v sérdce svojém: ňísť Bóh. * Rastľíša i omerzíšasja v načinánijich, ňísť tvorjáj blahostýňu.

Hospóď s Nebesé priníče na sýny čelovíčeskija, * víďiti, ášče jésť razumivájaj ilí vzyskájaj Bóha.

Vsí ukloníšasja, vkúpi nekľučími býša: * ňísť tvorjaj blahostýňu, ňísť do jedínaho.

Ni lí urazumíjut vsí ďílajuščiji bezzakónije, sňidájuščiji ľúdi mojá v sňíď chľíbá? * Hóspoda ne prizváša.

Támo ubojášasja strácha, iďíže ne bí strách, * jáko Hospóď v róďi právednych.

Sovít níščaho posramíste, * Hospóď že upovánije jehó jésť.

Któ dást ot Sijóna * spasénije Izráilevo?

Vnehdá vozvratít Hospóď pľinénije ľudéj Svojích, * vozrádujetsja Jákov, i vozveselítsja Izráiľ.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 14

Hóspodi, któ obitájet v žilíšči Tvojém, * ilí któ vselítsja vo svjátuju hóru Tvojú?

Choďáj neporóčen i ďílajaj právdu, * hlahóľaj ístinu v sérdci svojém.

Íže ne uľstí jazýkom svojím i ne sotvorí ískrennemu svojemú zlá, * i ponošénija ne priját na blížnija svojá.

Uničižén jésť préd ním lukávnujaj, bojáščyja že sjá Hóspoda slávit, * klenýjsja ískrennemu svojemú i ne otmetájasja.

Srebrá svojehó ne dadé v lichvú i mzdý na nepovínnych ne priját. * Tvorjáj sijá ne podvížitsja vo vík.

Psalóm Davidu, 15

Sochraní mjá, Hóspodi, * jáko na Ťá upovách.

Rích Hóspodevi: Hospóď mój jesí Tý, * jáko blahích mojích ne trébuješi.

Svjátym, íže súť na zemlí Jehó, * udiví Hospóď vsjá choťínija Svojá v ních.

Umnóžišasja némošči ích, po sích uskoríša: ne soberú sobóry ích ot krovéj, * ni pomjanú že imén ích ustnáma mojíma.

Hospóď čásť dostojánija mojehó i čáši mojejá, * Tý jesí ustrojájaj dostojánije mojé mňí.

Úžja napadóša mí v deržávnych mojích, * íbo dostojánije mojé deržávno jésť mňí.

Blahoslovľú Hóspoda, vrazumívšaho mjá, * ješčé že i do nóšči nakazáša mjá utróby mója.

Predzrích Hóspoda prédo mnóju výnu, * jáko odesnúju mené jésť, da ne podvížusja.

Sehó rádi vozveselísja sérdce mojé, i vozrádovasja jazýk mój, * ješčé že i plóť mojá vselítsja na upovániji.

Jáko ne ostáviši dúšu mojú vo áďi, * nižé dási prepodóbnomu Tvojemú víďiti istľínija.

Skazál mí jesí putí životá, ispólniši mjá vesélija s licém Tvoím, * krasotá v desníci Tvojéj v konéc.

Psalóm 16

Uslýši, Hóspodi, právdu mojú, vonmí moléniju mojemú, * vnuší molítvu mojú ne vo ustnách ľstívych.

Ot licá Tvojehó suďbá mojá izýdet, * óči mojí da vídita pravotý.

Iskusíl jesí sérdce mojé, positíl jesí nóščiju, * iskusíl mjá jesí, i ne obrítesja vo mňí neprávda.

Jáko da ne vozhlahóľut ustá mojá ďíl čelovíčeskich, * za slovesá ustén Tvojích áz sochraních putí žéstoki.

Soverší stópy mojá vo stezjách Tvojích, * da ne podvížutsja stópy mojá.

Áz vozzvách, jáko uslýšal mjá jesí, Bóže, * priklóni úcho Tvojé mňí i uslýši hlahóly mojá.

Udiví mílosti Tvojá, spasájaj upovájuščyja na Ťá * ot protívjaščichsja desníci Tvojéj.

Sochraní mjá, Hóspodi, jáko zínicu óka, * v króvi krilú Tvojéju pokrýješi mjá ot licá nečestívych, ostrástšich mjá:

vrazí mojí dúšu mojú oderžáša, túk svój zatvoríša; * ustá ích hlahólaša hordýňu.

Izhoňáščiji mjá nýňi obydóša mjá, * óči svojí vozložíša ukloníti na zémľu.

Objáša mjá jáko lév hotóv na lóv * i jáko skímen obitájaj v tájnych.

Voskresní, Hóspodi, predvarí já i zapní ím, * izbávi dúšu mojú ot nečestívaho,

orúžije Tvojé * ot vráh rukí Tvojéja.

Hóspodi, ot málych ot zémli, razďilí já v živoťí ích, * i sokrovénnych Tvójich ispólnisja črévo ích,

nasýtišasja synóv, * i ostáviša ostánki mladéncem svojím.

Áz že právdoju javľúsja licú Tvojemú, * nasýščusja, vnehdá javíti mí sjá slávi Tvojéj.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-m stichoslóviji sidálny voskrésny,

hlás 6: Hróbu otvérstu, ádu pláčuščusja, Maríja vopijáše ko skrývšymsja apóstolom: izydíte vinohráda ďílatelije, propovídite voskrésnija slóvo: voskrése Hospóď, podajá mírovi véliju mílosť.

Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich tvojích do koncá.

Hóspodi, predstojáše hróbu tvojemú Maríja Mahdalína, i plákaše vopijúšči, vertohrádarja ťá mňášči, hlahólaše: hďí sokrýl jesí véčnyj živót? Hďí položíl jesí, íže na prestóľi cheruvímsťim? Strehúščiji bo sehó, ot strácha omertvíša. Ilí Hóspoda mojehó dadíte mí, ilí so mnóju vozopíjte: íže v mértvych býv, i mértvyja voskresív, sláva tebí.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Prednapisújet Hedeón začátije, i skazújet Davíd roždestvó tvojé Bohoródice: sníde bo jáko dóžď na runó, Slóvo vo črévo tvojé, i prozjablá jesí bez símene, zemlé svjatája, mírovi spasénije, Christá Bóha nášeho, blahodátnaja.

Psalóm 17

Vozľubľú Ťá, Hóspodi, * kríposte mojá.

Hospóď utverždénije mojé, i pribížišče mojé, i Izbáviteľ Mój, * Bóh mój, Pomóščnik mój, i upováju na Nehó,

Zaščítitel mój, * i róh spasénija mojehó, i Zastúpnik mój.

Chvaľá prizovú Hóspoda * i ot vráh mojích spasúsja.

Oderžáša mjá boľízni smértnyja, i potócy bezzakónija smjatóša mjá, * boľízni ádovy obydóša mjá, predvaríša mjá síti smértnyja.

I vnehdá skorbíti mí, * prizvách Hóspoda, i k Bóhu mojemú vozzvách,

uslýša ot chráma svjatáho Svojehó hlás mój, * i vópľ mój préd Ním vnídet vo úši Jehó.

I podvížesja, i trépetna býsť zemľá, * i osnovánija hór smjatóšasja i podvihóšasja, jáko prohňívasja na ňá Bóh.

Vzýde dým hňívom Jehó, i óhň ot licá Jehó vosplámenitsja, * úhlije vozhorísja ot Nehó.

I prikloní nebesá, i sníde, * i mrák pod noháma Jehó.

I vzýde na Cheruvímy, * i leťí, leťí na krilú vítreňu.

I položí tmú zakróv Svój, ókrest Jehó selénije Jehó, * temná vodá vo óblacich vozdúšnych.

Ot oblistánija préd Ním óblacy proidóša, * hrád i úhlije óhnennoje.

I vozhremí s nebesé Hospóď * i Výšnij dadé hlás Svój.

Nizposlá stríly i razhná já, * i mólniji umnóži, i smjaté já.

I javíšasja istóčnicy vodníji, i otkrýšasja osnovánija vselénnyja, * ot zapreščénija Tvojehó, Hóspodi, ot dochnovénija dúcha hňíva Tvojehó.

Nizposlá s vysotý, i priját mjá, * vospriját mjá ot vód mnóhich.

Izbávit mjá ot vrahóv mojích síľnych i ot nenavíďaščich mjá, * jáko utverdíšasja páče mené.

Predvaríša mjá v déň ozloblénija mojehó, * i býsť Hospóď utverždénije móje.

I izvedé mjá na širotú, * izbávit mjá, jáko voschoťí mjá.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju vozdást mí.

Jáko sochraních putí Hospódni * i ne nečéstvovach ot Bóha mojehó.

Jáko vsjá suďbý Jehó prédo mnóju * i opravdánija Jehó ne otstupíša ot mené.

I búdu neporóčen s Ním, * i sochraňúsja ot bezzakónija mojehó.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju préd očíma Jehó.

S prepodóbnym prepodóben búdeši, * i s múžem nepovínnym nepovínen búdeši, i so izbránnym izbrán búdeši, i so stroptívym razvratíšisja.

Jáko Tý ľúdi smirénnyja spaséši * i óči hórdych smiríši.

Jáko Tý prosvitíši svitíľnik mój, Hóspodi, Bóže mój, * prosvitíši tmú mojú.

Jáko Tobóju izbávľusja ot iskušénija * i Bóhom mojím prejdú sťínu.

Bóh mój, neporóčen púť Jehó, slovesá Hospódňa razžžéna, * Zaščítiteľ jésť vsích upovájuščich na Nehó.

Jáko któ Bóh, rázvi Hóspodá, Ilí kto Bóh, rázvi Bóha nášehó? * Bóh prepojasújaj mjá síloju, i položí neporóčen púť mój.

Soveršájaj nózi mojí, jáko jeléni, * i na vysókich postavľájaj mjá.

Naučájaj rúci mojí na bráň, * i položíl jesí lúk míďan mýšca mojá.

I dál mi jesí zaščiščénije spásenija, * i desníca Tvojá vospriját mjá,

i nakazánije Tvojé isprávit mjá v konéc, * i nakazánije Tvojé tó mjá naučít.

Uširíl jesí stopý mojá pódo mnóju, * i ne iznemohósťi plesňí mojí.

Poženú vrahí mojá, i postíhnu já, * i ne vozvraščúsja, dóndeže skončájutsja.

Oskorbľú ích, i ne vozmóhut státi, * padút pod noháma mojíma.

I prepojásal mjá jesí síloju na bráň, * spjál jesí vsjá vostajúščyja na mjá pod mjá.

I vrahóv mojích dál mí jesí chrebét, * i nenavíďaščyja mjá potrebíl jesí.

Vozzváša, i ne bí spasájaj: * ko Hóspodu, i ne uslýša ích.

I istňú já jáko prách préd licém vítra, * jáko brénije putéj pohláždu já.

Izbáviši mjá ot prerikánija ľudéj, * postáviši mjá vo hlavú jazýkov.

Ľúdije, íchže ne víďich, rabótaša mí. * V slúch úcha poslúšaša mjá.

Sýnove čuždíji solháša mí. * Sýnove čuždíji obetšáša i ochromóša ot stéz svojích.

Žív Hospóď, i blahoslovén Bóh, * i da voznesétsja Bóh spasénija mojehó.

Bóh dajáj otmščénije mňí * i pokorívyj ľúdi pod mjá.

Izbáviteľ mój ot vráh mojích hňivlívych, * ot vostajúščich na mjá vozneséši mjá, ot múža neprávedna izbáviši mjá.

Sého rádi ispovímsja Tebí vo jazýcich, Hóspodi, * i ímeni Tvojemú pojú:

veličájaj spasénija caréva, * i tvórjaj mílosť christú svojemú Davídu, i símeni jehó do víka.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 18

Nebesá povídajut slávu Bóžiju, * tvorénije že rukú Jehó vozviščájet tvérď.

Déň dní otryhájet hlahól, * i nóšč nóšči vozviščájet rázum.

Ne súť ríči, nižé slovésa, * íchže ne slýšatsja hlási ích.

Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích * i v koncý vsélennyja hlahóly ích.

V sólnce položí selénije svojé, i tój, jáko ženích ischoďáj ot čertóha Svojehó, * vozrádujetsja, jáko ispolín teščí púť.

Ot krája nebesé ischód Jehó, i srítenije Jehó do krája nebesé, * i ňísť íže ukrýjetsja teplotý Jehó.

Zakón Hospódeň neporóčen, obraščájaj dúšy, * sviďíteľstvo Hospódne vírno, umudrjájuščeje mladéncy.

Opravdánija Hospódňa práva, veseľáščaja sérdce, * zápoviď Hospódňa svitlá, prosviščájuščaja óči.

Strách Hospódeň číst, prebyvájaj vo vík víka: * suďbý Hospódni ístinny, opravdány vkúpi,

voždeľínny páče zláta i kámene čéstna mnóha, * i sláždša páče méda i sóta.

Íbo ráb Tvój chranít já, vnehdá sochraníti já, * vozdajánije mnóho.

Hrichopadénija któ razumíjet? * ot tájnych mojích očísti mjá, i ot čuždích poščadí rabá Tvojehó,

ášče ne obladájut mnóju, tohdá neporóčen búdu * i očíščusja ot hrichá velíka.

I búdut vo blahovolénije slovesá úst mojích, i poučénije sérdca mojehó préd Tobóju výnu, * Hóspodi, Pomóščniče mój i Izbáviteľu mój.

Psalóm 19

Uslýšit ťá Hospóď v déň pečáli, * zaščítit ťá ímja Bóha Jákovľa.

Póslet tí pómošč ot Svjatáho * i ot Sijóna zastúpit ťá.

Pomjanét vsjáku žértvu tvojú, * i vsesožžénije tvojé túčno búdi.

Dást tí Hospóď po sérdcu tvojemú * i vés sovít tvój ispólnit.

Vozrádujemsja o spaséniji tvojém * i vo ímja Hóspoda Bóha nášeho vozvelíčimsja.

Ispólnit Hospóď vsjá prošénija tvojá. * Nýňi poznách, jáko spasé Hospóď christá Svojehó,

uslýšit jehó s nebesé svjatáho Svojehó, * v sílach spasénije desnícy Jehó.

Síji na kolesnícach, i síi na kóňich, * mý že vo ímja Hóspoda Bóha nášeho prizovém.

Tíji spjáti býša i padóša, * mý že vostáchom i isprávichomsja.

Hóspodi, spasí carjá i uslýši ný, * vóňže ášče déň prizovém Ťá.

Psalóm 20

Hóspodi, síloju Tvojéju vozveselítsja cár * i o spaséniji Tvojém vozrádujetsja ziló.

Želánije sérdca jehó dál jesí jemú, * i choťínija ustnú jehó ňísi lišíl jehó.

Jáko predvaríl jesí jehó blahoslovénijem blahostýnnym, * položíl jesí na hlaví jehó vinéc ot kámene čéstna.

Životá prosíl jésť u Tebé, * i dál jesí jemú dolhotú dníj vo vík víka.

Vélija sláva jehó spasénijem Tvojím, * slávu i veleľípije vozložíši na nehó.

Jáko dási jemú blahoslovénije vo vík víka, * vozveselíši jehó rádostiju s licém Tvoím.

Jáko cár upovájet na Hóspoda, * i mílostiju Výšňaho ne podvížitsja.

Da obrjáščetsja ruká Tvojá vsím vrahóm Tvojím, * desníca Tvojá da obrjáščet vsjá nenavíďaščyja Tebé.

Jáko položíši ích jáko péšč óhnennuju vo vrémja licá Tvojehó, * Hospóď hňívom Svojím smjatét já, i sňísť ích óhň.

Plód ích ot zemlí pohubíši, * i símja ích ot synóv čelovíčeskich.

Jáko ukloníša na Ťá zlája, * pomýsliša sovíty, íchže ne vozmóhut sostáviti.

Jáko položíši já chrebét, * vo izbýtcich Tvojích uhotóviši licé ích.

Voznesísja, Hóspodi, síloju Tvojéju, * vospojém i pojém síly Tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 21

Bóže, Bóže mój, vonmí mí, * vskúju ostávil mjá jesí?

Daléče ot spasénija mojehó * slovesá hrichopadénij mojích.

Bóže mój, vozzovú vo dní, i ne uslýšiši, * i v noščí, i ne v bezúmije mňí.

Tý že vo svjaťím živéši, * chvaló Izráileva.

Na Ťá upováša otcý náši, * upováša i izbávil jesí já.

K Tebí vozzváša, i spasóšasja, * na Ťá upováša, i ne postyďíšasja.

Áz že jésm čérv, a ne čelovík, * ponošénije čelovíkov i uničižénije ľudéj.

Vsí víďaščiji mjá poruháša mí sjá, * hlahólaša ustnámi, pokiváša hlavóju:

upová na Hóspoda, da izbávit jehó, * da spasét jehó, jáko chóščet jehó.

Jáko Tý jesí istórhij mjá iz čréva, * upovánije mojé ot soscú mátere mojejá.

K Tebí privéržen jésm ot ložésn, * ot čréva mátere mojejá Bóh mój jesí Tý.

Da ne otstupíši ot mené, jáko skórb blíz, * jáko ňísť pomohájaj mí.

Obydóša mjá teľcý mnózi, * juncý túčniji oderžáša mjá.

Otverzóša na mjá ustá svojá, * jáko lév voschiščájaj i rykájaj.

Jáko vodá izlijáchsja, i razsýpašasja vsjá kósti mojá, * býsť sérdce mojé jáko vósk, tájaj posreďí čréva mojehó.

Ízsše jáko skudéľ kríposť mojá, i jazýk mój priľpé hortáni mojemú, i v pérsť smérti svél mjá jesí.

Jáko obydóša mjá psí mnózi, sónm lukávych oderžáša mjá, * iskopáša rúci mojí i nózi mojí.

Isčetóša vsjá kósti mojá, * tíji že smotríša i prezríša mjá.

Razďilíša rízy mojá sebí, * i o odéždi mojéj metáša žrébij.

Tý že, Hóspodi, ne udalí pómošč Tvojú ot mené, * na zastuplénije mojé vonmí.

Izbávi ot orúžija dúšu mojú, * i iz rukí pésiji jedinoródnuju mojú.

Spasí mjá ot úst ľvóvych * i ot róh jedinoróž smirénije mojé.

Povím ímja Tvojé brátiji mojéj, * posreďí cérkve vospojú Ťá.

Bojáščijisja Hóspoda, voschvalíte Jehó, vsé símja Iákovle, proslávite Jehó, * da uboítsja že ot Nehó vsé símja Izráilevo.

Jáko ne uničiží, nižé nehodová molítvy níščaho, * nižé otvratí licé Svojé ot mené, i jehdá vozzvách k Nemú, uslýša mjá.

Ot Tebé pochvalá mojá, v cérkvi velícij ispovímsja Tebí, * molítvy mojá vozdám préd bojáščimisja Jehó.

Jaďát ubóziji i nasýťatsja, i voschváľat Hóspoda vzyskájuščiji Jehó, * živá búdut serdcá ích v vík víka.

Pomjanútsja i obraťátsja ko Hospódu vsí koncý zemlí, * i poklóňatsja préd Ním vsjá otéčestvija jazýk.

Jáko Hospódne jésť cárstvije, * i Tój obladájet jazýki.

Jadóša i pokloníšasja vsí túčniji zemlí, * préd Ním pripadút vsí nizchoďáščiji v zémľu, i dušá mojá Tomú živét.

I símja mojé porabótajet Jemú, * vozvistít Hóspodevi ród hrjadúščij.

I vozvisťát právdu Jehó ľúdem róždšymsja, * jáže sotvorí Hospóď.

Psalóm 22

Hospóď pasét mjá * i ničtóže má lišít.

Na mísťi zláčňi, támo vselí mjá, * na voďí pokójňi vospitá mjá.

Dúšu mojú obratí, nastávi mjá na stezí právdy, * ímene rádi Svojehó.

Ášče bo i pojdú posreďí síni smértnyja, * ne ubojúsja zlá,

jáko Tý so mnóju jesí: * žézl Tvój i pálica Tvojá, tá mjá uťíšista.

Uhotóval jesí prédo mnóju trapézu soprotív stužájuščym mňí, * umástil jesí jeléjom hlavú mojú, i čáša Tvojá upojavájušči mjá, jáko deržávna.

I mílosť Tvojá poženét mjá vsjá dní životá mojehó; * i jéže vselíti mí sjá v dóm Hospódeň v dolhotú dníj.

Psalóm 23

Hospódňa zemľá, i ispolnénije jejá, vsélennaja * i vsí živúščiji na néj.

Tój na morjách osnovál jú jésť, * i na rikách uhotóval jú jésť.

Któ vzýdet na hóru Hospódňú? * Ilí któ stánet na mísťi svjaťím Jehó?

Nepovínen rukáma i číst sérdcem, íže ne priját vsúje dúšu svojú, * i ne kľátsja léstiju ískrennemu svojemú.

Séj priímet blahoslovénije ot Hóspoda, * i mílostyňu ot Bóha, Spása svojehó.

Séj ród íščuščich Hóspoda, * íščuščich licé Bóha Jákovľa.

Vozmíte vratá kňázi váša, * i vozmítesja vratá víčnaja, i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď krípok i sílen, Hospóď sílen v bráni.

Vozmíte vráta kňázi váša, i vozmítesja vratá víčnaja, * i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď síl, Tój jésť Cár slávy.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 2-m stichoslóviji sidálny voskrésny,

hlás 6: Živót vo hróbi vozležáše, i pečáť na kámeni nadležáše: jáko carjá spjášča vójini strežáchu Christá, i vrahí svojá nevídimo porazívyj, voskrése Hospóď.

Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi, vsím sérdcem mojím, povím vsjá čudesá tvojá.

Prednapisújet Jóna hrób tvój, i skazújet Simeón vostánije božéstvennoje, bezsmértne Hóspodi: sošél bo jesí jáko mértv vo hrób, razrušívyj ádova vratá. Voskrésl že jesí kromí tľínija jáko Vladýka, vo spasénije míra, Christé Bóže náš, prosvitívyj súščyja vo ťmí.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Bohoródice Ďívo, molí Sýna tvojehó, vóleju prihvoždénnaho na kresťí, i voskrésšaho iz mértvych Christá Bóha nášeho, spastísja dušám nášym.

Políjelej. (Včasi spivu ľude stojať)

Psalom 134 Alliluia

Chvalíte ímja Hóspodne, chvalíte, rabí Hóspoda, * stojáščiji vo chrámi Hóspodni, vo dvórich dómu Bóha nášeho. — Chvalíte Hóspoda, jáko Bláh Hóspoď, pójte ímeni Jehó, jáko dobró: * jáko Jákova izbrá Sebí Hóspoď, Izráiľa v dostojánije Sebí. — Jáko áz poznách, jáko Vélij Hóspoď, * i Hóspoď náš nad vsími bóhi. — Vsjá, jelíka voschoťí Hóspoď, * sotvorí na nebesí i na zemlí, v morjách i vo vsích bézdnach. — Vozvoďá óblaki ot posľídnich zemlí, * mólniji v dóžď sotvorí, izvoďáj vítry ot sokróvišč Svojích. — Iže porazí pérvency Jehípetskija, * ot čelovíka do skotá. — Poslá známenija i čudesá posreďí Tebé, Jehípte, * na faraóna i na vsjá rabý jehó. — Iže porazí jazýki mnóhi i izbí carí krípki: * Sijóna, carjá Amorréjska, i Oha, carjá Vasánska, i vsjá cárstvija Chanaánska, — i dadé zemľu ích dostojánije, * dostojánije Izráiľu, ľúdem Svojím. — Hóspodi, ímja Tvojé v vík* i pámjať Tvojá v ród i ród: — jáko sudíti ímať Hóspoď ľúdem Svojím, * i o rabích Svojích umólitsja. — Ídoli jazýk, srebró i zláto, * ďíla rúk čelovíčeskich. — Ustá ímut, i ne vozlahóľut, óči ímut, i ne úzrjat, * úši ímut, i ne uslýšat, nižé bo jésť dúch vo usťích ích. — Podóbni ím da búdut tvorjáščiji já, * i vsí naďíjuščijisja na ňá. — Dóme Izrájilev, blahoslovíte Hóspoda, dóme Aaróň, blahoslovíte Hóspoda, * dóme Levíjin, blahoslovíte Hóspoda. — Bojáščijisja Hóspoda, blahoslovíte Hóspoda. * Blahoslovén Hóspoď ot Sijóna, živýj vo Jerusalími.

Psalom 135 Alliluia

Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, * jáko v vík mílosť Jehó. —Ispovídajtesja Bóhu bohóv, * jáko v vík mílosť Jehó. — Ispovídajtesja Hóspodevi hóspodej, * jáko v vík mílosť Jehó. —Sotvóršemu čudesá vélija jedínomu, * jáko v vík mílosť Jehó. —Sotvóršemu nebesá rázumom, * jáko v vík mílosť Jehó. — Utverdívšemu zémľu na vodách, * jáko v vík mílosť Jehó. —Sotvóršemu svitíla vélija jedínomu, * jáko v vík mílosť Jehó. —Sólnce vo óblasť dné, * jáko v vík mílosť Jehó. — Lunú i zvízdy vo óblasť nošči, * jáko v vík mílosť Jehó. — Porazívšemu Jehípta s pérvency jehó, * jáko v vík mílosť Jehó, — i izvédšemu Izrájilja ot sredý ích, * jáko v vík mílosť Jehó. — Rukóju krípkoju i mýšceju vysókoju, * jáko v vík mílosť Jehó. — Razďíľšemu Čermnóje móre v razďilenija, jáko v vík mílosť Jehó. — I provédšemu Izrájiľa posreďí jehó, * jáko v vík mílosť Jehó. — I istrjásšemu faraóna i sílu jehó v móre Čermnóje, * jáko v vík mílosť Jehó. — Provédšemu ľudi Svojá v pustýni, * jáko v vík mílosť Jehó. — Porazívšemu carí vélija, * jáko v vík mílosť Jehó, — i ubívšemu carí krípkija, * jáko v vík mílosť Jehó: — Sijóna, carjá Amorréjska, * jáko v vík mílosť Jehó, — i Oha, carjá Vasánska, * jáko v vík mílosť Jehó. — I dávšemu zémľu ích dostojánije, * jáko v vík mílosť Jehó. — Dostojánije Izrajiľu, rabú Svojemú, * jáko v vík mílosť Jehó. — Jáko vo smiréniji nášem pomanú ný Hóspoď, * jáko v vík mílosť Jehó. — I izbávil ný jésť ot vrahóv nášich, * jáko v vík mílosť Jehó. — Dajáj píšču vsjákoj plóti, * jáko v vík mílosť Jehó. — Ispovídajtesja Bóhu Nebésnomu, * jáko v vík mílosť Jehó.

Psalom 136

Na rikách Vavilónskich, támo sidóchom i plákachom, vnehdá pomjanúti nám Sijóna. — Na vérbijich posreďí jehó obísichom orhány náša. — Jáko támo voprosíša ný pľínšiji nás o slovesích písnej, i védšiji nás o píniji: vospójte nám ot písnej Sijónskich. — Káko vospojém písň Hóspodňu na zemlí čuždéj? —Ášče zabúdu tebé, Jerusalíme, zabvéna búdi desníca mojá. —Priľpní jazýk mój hortáni mojemú, ášče ne pomjanú tebé, ášče ne predložú Jerusalima, jáko v načáľi vesélija mojehó. — Pomjaní, Hóspodi, sýny Jedómskija, v déň jerusalímľ hlahoľúščyja: istoščájte, istoščájte do osnovánij jehó. — Dščí Vavilóňa okajánnaja, blažén iže vozdást tebí vozdajánije tvojé, jéže vozdalá jesí nám. — Blažén íže ímet i razbijét* mladéncy tvojá o kámeň.

Slava: i nýňi: alliluja 3x Sláva tebí, Bóže 3x

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím. (Včasi spivu ľude stojať)

Anhelskij sobór udivísja, * zrjá tebé v mértvych vminívšasja, * smértnuju že, Spáse, kríposť razorívša, * i so sobóju Adáma vozdvíhša, * i ot áda vsjá svobódša.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Počtó mýra s mílostivnými slezámi, * o učenícy rastvorjájete? * Blistájajsja vo hróbi ánhel, * Myronósicam viščáše: * vídite vý hrób i urazumíjte: * Spás bo * voskresé ot hróba.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Ziló ráno, * Myronósicy tečáchu * ko hróbu tvojemú, rydájuščyja, * no predstá k ním Ánhel i rečé: * Rydánija vrémja prestá, ne pláčite, * voskresénije že * Apóstolom rcýte.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Myronósicy žený * s mýry prišédšyja * ko hróbu tvojemú, Spáse, rydáchu, * Ánhel že k ním rečé hlahóľa: * Čtó s mértvymi živáho pomyšľájete? * Jáko Bóh bo voskresé ot hróba.

Sláva: Poklonímsja Otcú, * i jehó Sýnovi, i svjatómu Dúchu, * svjaťíj Trójci vo jedíňim suščeství, * so Serafímy zovúšče: * svját, svját, * svját jesí, Hóspodi.

I nýňi: Žiznodávca roždši, * hrichá Ďívo Adáma izbávila jesí, * rádosť že Jévi * v pečáľi mistó podalá jesí: * pádšyja že ot žizni, * k séj naprávi, * iz tebé voplotívyjsja * Bóh i čelovík.

Allilúja, Allilúja, Allilúja, sláva tebí Bóže 3x

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň

Ipakoí, hlás 6: Vóľnoju i životvorjáščeju tvojéju smértiju Christé, vratá ádova sokrušív jáko Bóh, otvérzl jesí nám drévnij ráj, i voskrés iz mértvych, izbávil jesí ot tľínija živót náš.

Stepenna hlás 6.

Antifon 1. Na nébo óči mojí vozvoždú k tebí, Slove: uščedri mja, da živú tebí.

Pomíluj nas uničižénnych, ustrojája blahopotrébnyja tvojá sosúdy, Slove.

Sláva, i nýňi: Svjatómu Dúchu vsjakaja vsespasíteľnaja viná: ášče kójemu Sej po dostojániju dchnét, skóri vzémlet, ot zemných vosperjájet, vozraščájet, ustrojájet horí.

Antifon 2. Ášče ne Hóspoď by byl v nas, niktože ot nas protívu vozmóhl by vrážijim bránem odolíti: pobiždájuščiji bo, ot zďi voznósjatsja.

Zubý ich da ne játa búdet dušá mojá, jáko ptenéc, Slove: uvý mňi, káko ímam ot vrahá izbýti, hrichoľubív syj?

Sláva, i nýňi: Svatým Dúchom obožénije vsim, blahovolénije, rázum, mir i blahoslovénije: ravnoďíteľnyj bo jesf Otcú i Slóvu.

Antifon 3. Naďíjuščijisja na Hóspoda vrahóm strášni i vsím dívni: horí bo zrját.

V bezzakónija ruk svoích právedných žrébij, pomóščnika ťa imíja Spase, ne prostirájet.

Sláva, i nýňi: Svjatáho Dúcha deržava na vsích, jemúže výšňaja Voinstva poklaňájutsja, so vsjákim dychánijem dólnym.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsim.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokimen hlás 6. Hóspodi, vozdvíhní sílu Tvoju, i prijdí vo jéže spastí nas.

Stích: Pasýj Izráiľa vonmí, nastavľájaj jáko óvča Jósifa.

Jerej: Hóspodu pomolimsja.

Lik: Hóspodi pomiluj.

Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých po**čiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, ný**ňi i prísno i v viki vikov.

Amiň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Hóspodi pomiluj. 3x

Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Lukí svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: V ťim časi, koli Isus voskres iz mertvych, stav sered učenikiv i poviv jim: „Mir vam!“ A oni sja bojali i ostrašeny dumali, že viďať ducha. No vin jim poviv: „Čom s’te sja ostrašyli? Prošto taky dumky vchoďať do vašych serdc’? Posmoťte na moji ruky i na moji nohy - to ja. Dotuľte sja mene i viďte: bo duch ne mať ťila ani kostej, a jak vidite, ja mam.“ A jak toto poviv, ukazav jim ruky i nohy. A kiď išči od samoj radosti ne virili i čudovali sja, poviv jim: „Ci mate tu dašto zakusiti?“ Podali jomu kus pečenoj ryby i medu od pčol. I vzjav sobi, a jiv pered nima. Poviv jim: „Toto suť slova, kotry ja vam hovoriv, jak jem byv išči z vami, že musiť sja spovniti všytko, što je o mi napisane v Mojsejovim zakoňi, v prorokach i psalmach.“ Tohdy prosvitiv jim rozum, žeby porozumili Pis’mam. I poviv jim: „Tak je napisane i tak bylo potribne, žeby Christos terpiv a na treťij deň voskres iz mertvych. V joho imeňi sja bude propovidati pokajaňa na odpuščiňa hrichiv všytkym narodam. I začne sja od Jerusalima. A vy toho svidkami. Smoťte, ja pošľu na vas obicjanku moho Otcja. No vy zistaňte v misťi Jerusalimi, poky ne budete oblečeny do sily iz nebes.“ I vyviv jich za misto do Viftaniji, pidňav ruky i blahosloviv jich. A jak jich blahosloviv, odchodiv od nich i vychodiv do neba. Oni sja mu poklonili i z velikov radosťov sja vernuli do Jerusalima. A čerez cilyj čas sja strimovali v cer’kvi, proslavľali i chvalili Boha. Amiň.

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Taže: Voskresenije Chrístóvo ví**ďivše, poklo­nímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jedínomu bezhríšnomu. Krestú tvojemú poklaňájemsja Christé, í svjatoje voskre­senije tvojé pojém i slávim: Ty bo jesí Boh naš, rázvi tebé inóho ne znájem, ímja tvojé imenújem. Priidíte vsi vírniji, poklonimsja svjatomu Christóvu voskreséniju: se bo priíde Krestóm rádosť vsemú míru. Vsehdá bohoslóvjašče Hóspoda, pojém voskresenije Jehó: raspjátije bo preterpív, smertiju smer**ť razruší.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Sláva, hlás 8: Pokajánija otvérzi mí dvéri žiznodávče, útreňujet bo dúch mój ko chrámu svjatómu tvojemú, chrám nosjáj ťilésnyj vés oskvernén: no jáko ščédr, očísti blahoutróbnoju tvojéju mílostiju.

I nýňi, Bohoródičen: Na spasénija stezí nastávi mjá Bohoródice, stúdnymi bo okaľách dúšu hrichmí, i v ľínosti vsé žitijé mojé iždích: no tvojími molítvami izbávi mjá ot vsjákija nečistotý.

Táže, hlás 6: Pomíluj mjá Bóže, po velícej mílosti tvojéj, i po mnóžestvu ščedrót tvojích, očísti bezzakónije mojé.

Mnóžestva soďíjannych mnóju ľútych, pomyšľája okajánnyj, trepéšču strášnaho dné súdnaho: no naďíjasja na mílosť bahoutróbija tvojehó, jáko Davíd vopijú ti: pomíluj mjá Bóže po velícij tvojéj mílosti.

Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Ľ.: Hóspodi pomíluj 12x

Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Ľ.: Amíň.

Kanón voskrésen. Hlás 6.

[Písň 1]

irmós: Jáko po súchu pišešéstvovav Izráiľ, po bézdňi stopámi, honíteľa faraóna víďa potopľájema, Bóhu pobídnuju písň pojím, vopijáše.

Pripív: Sláva Hóspodi, svjatómu voskreséniju tvojemú.

Rasprostértyma dláňma na kresťí, Otéčeskaho ispólnil jesí blahovolénija, blahíj Iisúse, vsjáčeskaja. Ťímže pobídnuju písň tebí vsí pojím.

Stráchom k tebí jáko rabýňa, smérť poveľína pristupí Vladýci životá, tóju podajúščemu nám bezkonéčnyj živót i voskresénije.

Bohoródičen: Svojehó prijémši soďíteľa, jáko sám voschoťí, ot bezsímennaho tvojehó čréva, páče umá voploščájema, čístaja, tvárej voístinnu javílasja jesí Vladýčica.

Ín kanón presvjaťíj Bohoródici, [jehóže kraestróčije: Máti Bóžija, nezavístnuju mí dážď blahodáť.]

irmós: Jáko po súchu pišešéstvovav Izráiľ, po bézdňi stopámi, honíteľa faraóna víďa potopľájema, Bóhu pobídnuju písň pojím, vopijáše.

Pričáščšisja Jéva sadú, preslušánnaho brášna, kľátvu vvedé: no sijú razríšila jesí čístaja, blahoslovénija načátok Christá róždši.

Jáže bísera ot božéstvennyja mólniji Christá róždši, strastéj mojích mhlú, i prehrišénij smuščénije čístaja, razžení svítom tvojejá svítlosti.

Jazýkov čájanije, Jákov iz tebé voploščájemaho predzrjáše tájno úmnyma očíma Bóha, izbávľšaho nás chodátajstvom tvojím.

Oskuďívšym kňazém ot koľína júdova prečístaja, Sýn tvój i Bóh, prošéd vóžď, nad koncý zemnými nýňi voístinnu vocarísja.

hlás 6. Písň 1.

irmós: Pomóščnik i pokrovíteľ býsť mňí vo spasénije, séj mój Bóh, i proslávľu jehó, Bóh otcá mojehó, i voznesú jehó: slávno bo proslávisja.

Déň strášnyj vseneizhlahólannaho tvojehó prišéstvija strašúsja pomyšľája: ubojávsja províždu, vóňže predsjádeši sudíti živýja i mértvyja, Bóže mój vsesíľne.

Jehdá prijídeši Bóže, vo ťmách i týsjaščach ánheľskich, nebésnych Načál, i mené okajánnaho, srísti ťá Christé na óblacich spodóbi.

Hrjadí, prijimí dušé mojá, tój čás i déň, jehdá Bóh jáve nadstánet: i rydáj, pláči, obristísja čistá v čás isťazánija.

Užasájet mjá i strašít óhň nehasímyj hejénskij, čérv hórkij, skréžet zubóv: no oslábi mí, ostávi, i stojániju mjá Christé, izbránnych tvojích součiní.

Vozžeľínnaho tvojehó hlása, svjatýja tvojá zovúščaho na rádosť, da uslýšu i áz okajánnyj, i obrjášču cárstvija nebésnaho neizrečénnoje naslaždénije.

Ne vnídi so mnóju v súd, nosjáj mojá ďijánija, slovesá izyskújaj, i ispravľájaj stremlénija: no ščedrótami tvojími prezirája mojá ľútaja, spasí mjá vsesíľne.

Sláva, Tróičen: Trijipostásnaja jedínice, načáľňijšaja Hospožé vsích, soveršennonačáľnoje prenačálije, samá nás spasí, Ótče i Sýne i Dúše presvjatýj.

Bohoródičen: Któ rodí Sýna, nesíjanna ótčim zakónom? Sehó úbo raždájet Otéc bez Mátere. Preslávnoje čúdo! tý bo rodilá jesí čístaja, Bóha vkúpi i čelovíka.

Katavásija: irmós: Pomóščnik i pokrovíteľ býsť mňí vo spasénije, séj mój Bóh, i proslávľu jehó, Bóh otcá mojehó, i voznesú jehó: slávno bo proslávisja.

[Písň 3]

irmós: Ňísť svját, jákože tý Hóspodi Bóže mój, voznesýj róh vírnych tvojích bláže, i utverdívyj nás na kámeni ispovídanija tvojehó.

Bóha raspinájema plótiju zrjášči tvár rastajavášesja stráchom: no soderžítelnoju dlániju nás rádi raspjátaho, krípko deržíma bí.

Smértiju smérť razoréna ležít okajánnaja bez dychánija: životá bo ne terpjášči božéstvennaho priražénija, umerščvľájetsja krípkij, i dárujetsja vsím voskresénije.

Bohoródičen: Božéstvennaho roždestvá tvojehó čístaja, vsjákij jestestvá čín prevoschódit čúdo: Bóha bo prejestéstvenňi začalá jesí vo črévi, i róždši prebyváješi prísno Ďíva.

[Ín] irmós: Ňísť svját, jákože tý Hóspodi Bóže mój, voznesýj róh vírnych tvojích bláže, i utverdívyj nás na kámeni ispovídanija tvojehó.

Tľínnuju mojú plóť i smértnuju, vsečístaja Bohomáti, iz čréva tvojehó neskazánno prijém blahíj, i obeztľíniv sijú, víčňi sebí svjazál jésť.

Bóha voploščájema iz tebé zrjášče Ďívo, užasáchusja stráchom lícy ánheľstiji, i jáko Máter Bóžiju nemólčnymi písňmi ťá počitájut.

Užasésja, hóru úmnuju víďiv ťá prorók Danijíl, iz nejáže kámeň otsičésja kromí rúk: i démonskaja kápišča, Bohomáti, krípko sokruší.

Ne móžet slóvo ťá čelovíčeskoje, nižé jazýk Ďívo pochvalíti dostójno: iz tebé bo bez símene žiznodávec Christós voplotítisja, prečístaja, blahovolí.

irmós: Utverdí Hóspodi, na kámeni zápovidej tvojích podvíhšejesja sérdce mojé, jáko jedín svját jesí, i Hospóď.

Hospóď hrjadét, i któ sterpít strách jehó? któ javítsja licú jehó? No hotóva búdi, o dušé, ko sríteniju.

Predvarím, pláčem, primirímsja Bóhu préžde koncá: strášno bo sudíšče, na némže vsí obnažéni stánem.

Pomíluj Hóspodi, pomíluj mjá, vopijú ti, jehdá prijídeši so ánhely tvojími otdáti vsím po dostojániju ďijánij.

Nesterpímyj, Hóspodi, hňív, káko sterpľú sudá tvojehó, preslúšav tvojé poveľinije? No poščadí, poščadí mjá v čás sudá.

Obratísja, vozdochní dušé okajánnaja, préžde dáže žitijá toržestvó koncá ne prijímet, préžde dáže dvéri čertóha ne zatvorít Hospóď.

Sohriších, Hóspodi, jákože inýj niktóže ot čelovík, prehrišív páče čelovíka: préžde sudá mílostiv búdi mí, čelovikoľúbče.

Sláva, Tróičen: Tróice próstaja, nesozdánnaja, beznačáľnoje jestestvó v Tróici vospivájemoje ipostásej, spasí ny, víroju poklaňájuščyjasja deržávi tvojéj.

Bohoródičen: Prozjablá jesí prečístaja bezsímennym roždestvóm živóe Slóvo, voploščénnoje vo utróbi tvojéj, neprelóžnoje: sláva Bohomáti, roždestvú tvojemú.

Katavásija: Utverdí Hóspodi, na kámeni zápovidej tvojích podvíhšejesja sérdce mojé, jáko jedín svját jesí, i Hospóď.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sidálen, hlás 6: Pomyšľáju déň strášnyj, i pláčusja ďijánij mojích lukávych: káko otviščáju bezsmértnomu carjú? Kóim že derznovénijem vozzrjú na sudijú blúdnyj áz? Blahoutróbnyj Ótče, Sýne jedinoródnyj, Dúše svjatýj, pomíluj mjá.

Sláva: Vo judóli pláča, v mísťi jéže položíl jesí, jehdá sjádeši mílostive, sotvoríti právednyj súd, ne objaví mojá tájnaja, nižé posramí mené pred ánhely: no poščadí mjá Bóže i pomíluj mjá.

I nýňi, Bohoródičen: Upovánije míra blahája Bohoródice Ďívo, tvojé i jedínoje strášnoje predstáteľstvo moľú: umilosérdisja na udoboobstojáteľnyja ľúdi, umolí mílostivaho Bóha, izbávitisja dušám nášym ot vsjákaho preščénija, jedína blahoslovénnaja.

[Písň 4]

irmós: Christós mojá síla, Bóh i Hospóď, čéstnája cérkov Bohoľípno pojét vzyvájušči, ot smýsla čísta o Hóspoďi prázdnujušči.

Drévo procviló jésť Christé, ístinnyja žízni: krest bo vodruzísja, i napojén býv króviju i vodóju ot netľínnaho tvojehó rebrá, živót nám prozjabé.

Ne ktomú zmíj mňí lóžňi obožénije podlahájet: Christós bo Bohoďílateľ čelovíčeskaho jestestvá, nýňi nevozbránno stezjú životá mňí otvérze.

Bohoródičen: Jáko voístinnu neizviščánna i nepostižíma, jáže tvojehó Bohoľípnaho Bohoródice súť roždestvá, súščym na zemlí i na nebesí, prisnoďívo, táinstva.

[Ín] irmós: Christós mojá síla, Bóh i Hospóď, čéstnája cérkov Bohoľípno pojét vzyvájušči, ot smýsla čísta o Hóspoďi prázdnujušči.

Pojém prečístaja tebé vseneporóčnuju, íže tobóju spásšijisja, i blahočéstno pojúšče vzyvájem: blahoslovénna, jáže Bóha prisnoďívo róždšaja.

Svít nezachodímyj Ďívo rodilá jesí, súščym vo ťmí žitijá, plótiju sviťášč vseblažénnaja, i pojúščym ťá, rádosť prisnoďívo istočíla jesí.

Bláhodáť procvité, zakón prestá, tobóju vsesvjatája: tý bo čístaja, rodilá jesí Hóspoda, podajúščaho nám prisnoďívo, ostavlénije.

Mértva mjá pokazá sadá vkušénije, žízni že drévo iz tebé jávľšejesja prečístaja, voskresí, i rájskija sládosti nasľídnika mjá ustróji.

irmós: Uslýša prorók prišéstvije tvojé Hóspodi, i ubojásja, jáko chóščeši ot Ďívy rodítisja, i čelovíkom javítisja, i hlahólaše: uslýšach slúch tvój, i ubojáchsja, sláva síľi tvojéj Hóspodi.

Nastá déň, užé pri dvérech súd, dušé bódrstvuj, iďíže cárije vkúpi i kňázi, bohátiji i ubóziji sobirájutsja i vosprijímet po dostojániju soďíjannych ot čelovík kíjždo.

V činú svojém, monách i jerárch, stáryj i júnyj, ráb i vladýka isťážetsja, vdovíca i ďíva isprávitsja: i vsím hóre tohdá, ne imívšym žitijé nepovínnoje.

Neumýtnyj súd tvój, neutajénnoje tvojé sudíšče chitroslóvija, ne vitíj chudóžestvo kráduščeje, ne sviďítelej nepščevánije otražájuščeje právednoje: v tebí bo Bózi vsích sokrovénnaja predstoját.

Da ne prijidú v zémľu pláča, da ne víždu místo ťmý Christé mój Slóve, nižé svjázan búdu rukáma i noháma, vňí čertóha tvojehó izvéržennyj, odéždu netľínija oskvernénnuju imíjaj vseokajánnyj.

Vnehdá otlučíši hríšnyja ot právednych, suďáj míru, jedínaho ot ovéc mjá tvojích sopričtí, ot kózlišč razlučája mjá čelovikoľúbče, vo jéže uslýšati hlása ónaho blahoslovénnaho tvojehó.

Ispytániju byvájemu, i kníham otverzájemym soďíjannych, čtó sotvoríši, o dušé okajánnaja? Čtó otviščáješi na sudíšči, ne imúščaja právdy plodý prinestí Christú, i Soďíteľu tvojemú?

Slýša bohátaho vo plámeni múki rydanoslóvija, pláčusja i rydáju okajánnyj, tohóžde sýj osuždénija, i moľúsja: pomíluj mjá Spáse míra, vo vrémja sudá.

Sláva, Tróičen: Sýna ot Otcá, i Dúcha slávľu, jáko ot sólnca svít i lučú: óvaho úbo roždéstvenňi, zané i roždénije, óvaho že proischódňi, zané i proischoždénije, sobeznačáľnuju Božéstvennuju Tróicu, poklaňájemuju ot vsjákija tvári.

Bohoródičen: Ďívaja mladénca rodívšaja, i čistotú sobľúdšaja, čístaja tý javílasja jesí Bóha róždši i čelovíka, jedínaho tohó vo obojú zráku: čúdo tvojé Ďívo Máti, užasájet vsjákij slúch i pómysl.

Katavásija: Uslýša prorók prišéstvije tvojé Hóspodi, i ubojásja, jáko chóščeši ot Ďívy rodítisja, i čelovíkom javítisja, i hlahólaše: uslýšach slúch tvój, i ubojáchsja, sláva síľi tvojéj Hóspodi.

[Písň 5]

irmós: Bóžijim svítom tvojím bláže, útreňujuščich tí dúšy ľubóviju ozarí, moľúsja, ťá víďiti Slóve Bóžij, ístinnaho Bóha, ot mráka hrichóvnaho vzyvájušča.

Ustupájut mňí Cheruvímy nýňi, i plámennoje orúžije, Vladýko, pleščí mňí dajét, ťá víďivše Slóve Bóžij ístinnaho Bóha, razbójniku púť sotvóršaho v ráj.

Ne ktomú bojúsja, jéže v zémľu Vladýko Christé vozvraščénija: tý bo ot zemlí mjá vozvél jesí zabvénna, blahoutróbija rádi mnóhaho, k vysoťí netľínija voskresénijem tvojím.

Bohoródičen: Íže Bohoródicu ťá ot duší, Vladýčice míra blahája, ispovídajuščich spasí: tebé bo predstáteľstvo nepoborímoje ímamy, ístinnuju Bohorodíteľnicu.

[Ín] irmós: Bóžijim svítom tvojím bláže, útreňujuščich tí dúšy ľubóviju ozarí, moľúsja, ťá víďiti Slóve Bóžij, ístinnaho Bóha, ot mráka hrichóvnaho vzyvájušča.

Čistotóju vozsijávši svítlo božéstvennoje prebyvánije Vladýki vsepítaja bylá jesí. Tý bo jedína Máti Bóžija javílasja jesí, vo objátijich jáko mladénca sehó nosívši.

Nosjášči dobrótu úmnuju, krasňíjšija tvojejá duší, nevísta Bóžija bylá jesí, zapečátstvovana ďívstvom čístaja, i svítom čistotý mír prosviščájušči.

Da rydájet sobránije zločestívych, ne propovídajuščich ťá jávi čístuju Bohomáter: tý bo vratá Bóžija svíta javílasja jesí nám, mrák prehrišénij razhoňájušči.

irmós: Ot nóšči útreňujušča, čelovikoľúbče, prosvití, moľúsja, i nastávi i mené na poveľinija tvojá, i naučí mjá Spáse, tvoríti vóľu tvojú.

Trépet neispovidímyj, i strách támo: prijídet bo Hospóď, i ďílo s ním kojehóždo ot čelovík: i któ otsjúdu próčeje sebé ne vospláčet?

Riká óhnennaja smuščájet mjá, istajavájet mjá, strúžet mjá skréžet zubóv, ťmá bézdny: i káko, ilí čtó soďíjav, Bóha umílostivľu?

Poščadí, poščadí Hóspodi, rabá tvojehó, da ne kohdá predási mené hórkim mučítelem áhhelom ľútym: v níchže ňísť támo pokója obristí.

Kňáz i vóžď támo vkúpi, bohátyj i bezslávnyj, velíkij kúpno i mályj isprávitsja rávno: hóri komúždo próčeje neuhotóvlennomu.

Oslábi, ostávi Hóspodi, i prostí jelíka tí sohriších, i ne pokaží mjá támo pred ánhely vo osuždéniji ohňá, i studá nekončájemaho.

Poščadí, poščadí Hóspodi, sozdánije tvojé: sohriších, oslábi mí, jáko jestestvóm čístyj, sám jesí jedín, i ínyj rázvi tebé niktóže jésť vňí skvérny.

Sláva, Tróičen: Jedínicu jestestvóm ťá Tróice vospiváju, beznačáľnuju, nepostížnuju, načáľstvennoje, cárskoje, presoveršénnoje jedínstvo, Bóha, i svíta, i životá, i soďíteľa míru.

Bohoródičen: V roždestvé tvojém páče jestestvá čístaja, zakóni jestestvá tebí razoríšasja jávi: íbo bez sémene raždáješi prevíčnaho Bóha, ot Otcá roždénnaho.

Katavásija: Ot nóšči útreňujušča, čelovikoľúbče, prosvití, moľúsja, i nastávi i mené na poveľinija tvojá, i naučí mjá Spáse, tvoríti vóľu tvojú.

[Písň 6]

irmós: Žitéjskoje móre vozdvizájemoje zrjá napástej búreju, k tíchomu pristánišču tvojemú priték vopijú ti: vozvedí ot tlí živót mój, mnohomílostive.

Raspinájem Vladýko, hvozďmí úbo kľátvu júže na nás potrebíl jesí: kopijém že probodájem v rebró, Adámovo rukopisánije rasterzáv, mír svobodíl jesí.

Adám nizvedésja, léstiju zapját býv, ko ádovi própasti: no íže jestestvóm, Bóh že i mílostiv, sšél jesí na vzyskánije, i na rámu ponés, sovoskresíl jesí.

Bohoródičen: Prečístaja Vladýčice, róždšaja čelovíkom kórmčiju Hóspoda, strastéj mojích nepostojánnoje i ľútoje utolí smuščénije, i tišinú podážď sérdcu mojemú.

[Ín] irmós: Žitéjskoje móre vozdvizájemoje zrjá napástej búreju, k tíchomu pristánišču tvojemú priték vopijú ti: vozvedí ot tlí živót mój, mnohomílostive.

Velíkij prednapisá vo prorócich Moiséj ťá, kovčéh, i trapézu, i svíščnik, i rúčku, obrázno naznámenuja voploščénije, jéže iz tebé výšňaho, Máti Ďívo.

Umerščvľájetsja smérť, i tľínije upražňájetsja Adámova osuždénija, o Vladýčice! Plodú tvojemú prirazívšejesja: žízň bo rodilá jesí, ot istľínija izbavľájuščuju pojúščich ťá.

Zakón iznemóže, i síň mímo íde, páče umá i smýsla jávľšejsja mí blahodáti, jéže ot tebé Ďívo roždestvá, Bóha i Spása, mnohopítaja.

irmós: Vozopích vsím sérdcem mojím k ščédromu Bóhu, i uslýša mjá ot áda preispódňaho, i vozvedé ot tlí živót mój.

Vo strášňim Christé prišéstviji tvojém, jehdá javíšisja s nebesé, i postávjatsja prestóli, i kníhi razhnútsja: poščadí, poščadí tohdá Spáse, sozdánije tvojé.

Támo ničtóže pomoščí móžet, Bóhu súšču sudijí, ni tščánije, ni kózni, ni sláva, ni drúžba: rázvi ot ďíl kríposť tvojá, o dušé mojá!

Támo vkúpi kňáz i vóžď, níščij i bohátyj, dušé, ni otéc vozmóžet ni máti pomohájušči, ni izbavľájaj brát osuždénija.

Strášnoje dušé, isťazánije pomyšľájušči sudijinó, užasnísja otsjúdu, uhotóvi slóvo, da ne osúdišisja úzami víčnymi.

Vozmí tvojé, da ne uslýšu Hóspodi, otsylájem ot tebé, nižé, jéže poidí vo óhň prokľátych: no vozželénnaho hlása právednych.

Ádskich vrát izbávi mjá Hóspodi, própasti, i ťmý nesvitímyja ot preispódnich, i ohňá nehasímaho, i vsjákija inýja múki víčnyja.

Sláva, Tróičen: Tróičnaho jedínstva Božestvó pojú, Otcá, i Sýna, i božéstvennaho Dúcha, jedínaho načála deržávu, sorazďiľájemaho tremí načertáňmi.

Bohoródičen: Dvér tý jesí, júže jedín prójde všédyj i izšédyj, i kľučí ne razrišívyj ďívstva čístaja, Iisús sozdávyj Adáma, i Sýn tvój.

Katavásija: Vozopích vsím sérdcem mojím k ščédromu Bóhu, i uslýša mjá ot áda preispódňaho, i vozvedé ot tlí živót mój.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 1: Jehdá prijídeši Bóže na zémľu so slávoju, i trepéščut vsjáčeskaja: riká že óhnennaja pred sudíščem vlečét, kníhi razhibájutsja, i tájnaja javľájutsja: tohdá izbávi mjá ot ohňá neuhasímaho, i spodóbi mjá odesnúju tebé státi Sudijé právedňijšij.

íkos: Strášnoje sudíšče tvojé pomyšľája preblahíj Hóspodi, i déň súdnyj, užasájusja, i bojúsja, ot sóvisti mojejá obličájem, jehdá ímaši sísti na prestóľi tvojém, i tvoríti ispytánije: tohdá otreščísja hrichóv niktóže vozmóžet, ístiňi obličájuščej, i bojázni soderžáščej: veľmí úbo vozšumít tohdá óhň hejénskij, hríšnicy že vozskrežéščut. Ťímže mjá pomíluj préžde koncá, i poščadí mjá sudijé právedňijšij.

Sinaksár.

Stichí: jehdá suďáj zemlí sudijé vsích sjádeši,

Prijidíte, ónaho hlása, dostójna i mené usudí.

V síj déň vtoráho i neumýtnaho prišéstvija Christóva pámjať tvorím, júže božéstvenňijšiji otcý po dvojú prítču položíša, jáko da ne któ vo ónu Bóžije čelovikoľúbije uvídav, ľínostno poživét hlahóľa: čelovikoľubív jésť Bóh, i jehdá hrichá otlučúsja, hotóvo ímam vsé soveršíti. Séj strášnyj déň zďí učiníša, da smértiju i čájanijem búduščich zlých ustrašívše, ľínostno živúščyja k dobroďíteli vozvedút, ne naďíjuščyjasja k čelovikoľúbnomu tóčiju, no vziráti jáko i právedn jésť sudijá i otdajét komúždo po ďilóm jehó. Ínako že, i dušám prešédšym, podobáše prijití i sudijí: óbraz že ňíkij, i nastojáščij prázdnik: ponéže úbo konéc vsích prázdnikov polahájetsja nýňi, jákože i ón vsích búdet po nám konéčnyj. Podobájet bo smotríti, jáko v búduščuju Neďíľu načálo míra, i sámoje ot rajá padénije položát Adámovo: nastojáščij že vsích dnéj konéc, i míru samomú. V mjasopúsťi že sijú položíša, sokraščájušče, mňú, píšču i objadénije strácha rádi prázdnika, i k mílosti blížňaho nás sozyvájušče. I ínako: ponéže pitávšesja izhnáchomsja iz Jedéma, i pod sudóm býchom i kľátvoju: posemú nastojáščij položíša prázdnik, i jáko chóščem v druhúju Neďíľu Adámom, po óbrazu jedémskomu izhnátisja, dóndeže Christós prišéd páki nás vozvedét k rajú. Vtoróje že prišéstvije rečésja, zané i pérvije plótiju k nám prijíde, no tích i bez slávy: nýňi že s prejestéstvennymi čudesý prijídet, i s javlénnoju svítlostiju s nebés i s ťílom, jáko da poznán búdet vsími: jáko séj jésť íže i pérvije prišédyj, i ród čelovíč izbávivyj, i sudíti páki choťáj sám, ášče dóbre dánnaja jemú sobľudé. Kohdá úbo búdet sijé prišéstvije? niktóže vísť: sijé bo i Hospóď apóstolom skrý. Tohdá úbo známenija ňíkaja javí predvaríti, jáže ňícyji ot svjatých prostránňije izjasníša. Hlahóletsja že, jáko po sedmích týsjaščach ľít prišéstvije jehó búdet. Préžde že jehó prišéstvija prijídet antíchrist, i rodítsja, jáko hlahólet svjatýj Ippolít rímskij, ot žený skvérny, i ďivícy mnímyja, ot jevréj že súšči ot plémene Dánova, íže bjáše ótrok Jákovľ: i chodíti úbo ímať po Christú prochoďá žíteľstvo, i čudesá soveršít, jelíka úbo i Christós ďíjstvova, i mértvyja voskresít. obáče po mečtániju vsjá soďíjet: i roždénije, i plóť, i próčaja vsjá, jákože hlahólet apóstol. I tohdá, hlahóľa, otkrýjetsja sýn páhuby, vo vsjákoj síľi i známenijich i čudesích lóžnych: obáče ne sám dijávoľ v plóť pretvorítsja, jákože iz Damáska hlahólet Joánn: no čelovík ot bludá rodívsja, vsé sataninó ďíjstvije prijímet, i vnezápu vostánet: táže bláh i krótok vsím javítsja. I hlád tohdá vélij búdet: uhodít ľúdem, i božéstvennaja pisánija prójdet, i postú navýknet: i ponúditsja ot čelovík, i cár propovístsja: i vozľúbit mnóžaje jevréjskij ród, i vo Jerusalím dostíhnet, i chrám ích vozdvíhnet. Préžde že sedmích ľít, jákože hlahólet Danijíl, prijídet Jenóch i Ilijá, propovídajušče ľúdem ne prijimáti jehó: séj že jém ích umúčit, táže i hlavý ích otsičét. Blahočéstvovati že izvólivšiji daléče otbíhnut, íchže v horách obrít, démonmi iskúsit: umáľatsja že sédm ľít ónaja izbránnych rádi, i hlád búdet velík, stichíjam vsím prevraščájemym, jáko potrebítisja vmáľi užé vsím. Po sích že vnezápu jáko mólnija s nebés Hospódne prišéstvije búdet, predidúšču čestnómu jehó krestú: i óhnennaja riká klokóščušči jemú predídet, vsjú zémľu ot skvérny očiščájušči. Ját že búdet ábije i antíchrist, i jehó sluhí, i predaďátsja víčnomu ohňú. Vostrubívšym že ánhelom, prijídet vnezápu ot konéc zemlí, i ot vsích stichíj, vsják čelovíčeskij ród vo Jerusalím, jáko sredá míra tój: i támo sidóša prestóli na suďí: obáče so svojími ťilesý i dušámi, vsím k netľíniju prestichíjovannym, i jedín imúščym zrák: i ťím že stichíjam na lúčšeje prijémšym izmenénije. I razlučít jedíňim slóvom Hospóď právednyja ot hríšnych. I pójdut blahích ďílateli, víčnyj živót prijémľušče: hríšniji že v víčnuju páki múku, i nikohdáže sích prestánije búdet. Vídomo že, jáko ne postá tohdá vzýščet, i nahotý, i čudés, Christós, dobrá bo i sijá: no mnóžiceju sích lúčšaja, mílostyňu jáve i prostýňu . Rečét bo právednym i hríšnym šésť ňíkich zápovidej: vzalkách bo, i dáste mí jásti. vozžadách, i napojíste mjá. stránen bích, i vvedóste mjá. náh, i oďíjaste mjá. bólen bích, i positíste mjá. v temníci bích, i prijidóste ko mňí. jelíko bo sotvoríste jedínomu sích méňšich, mňí sotvoríste: jáže móžet vsják któ sotvoríti po síľi. tohdá úbo vsják któ ispovísť, jáko Hospóď Iisús Christós, vo slávu Bóha Otcá. Múki úbo, jáže svjaščénnoje Jevánhelije predadé, sijá súť: támo búdet pláč, i skréžet zubóv: čérv ích ne skončájetsja, i óhň ích ne uhásnet, i vložíte jehó vo ťmú kromíšnuju. jáže úbo vsjá svítlo cérkov Bóžija prijémši nepščúet, píšči __ úbo i cárstviju nebésnomu býti, s Bohom svjatých sprebyvániju, búduščemu ónym sijániju vsehdášnemu i voschoždéniju. Mučéniju že i ťmí, i sicevým ot Bóha udaléniju i dušám sóvistiju iždivéniju, káko ľínostiju i píščeju vrémennoju božéstvennaho sijánija lišíšasja. Neizrečénnym čelovikoľúbijem tvojím Christé Bóže, želáteľnaho tvojehó hlása nás spodóbi, i súščym odesnúju tebé sopričtí, i pomíluj nás, amíň.

[Písň 7]

irmós: Rosodáteľnu úbo péšč soďíla ánhel prepodóbnym otrokóm, chaldéji že opaľájuščeje veľínije Bóžije, mučíteľa uviščá vopíti: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Rydájuščeje vo strásti tvojéj sólnce, vo mrák oblečésja, i vo dní po vséj Vladýko, zemlí svít pomérče, vopijá: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Oblekóšasja Christé schoždénijem tvojím vo svít preispódňaja, práotec že vesélija ispólň javísja likovstvúja, vzyhrásja vopijá: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Bohoródičen: Tobóju Máti Ďívo, svít vozsijá vséj vselénňij svítlyj: ziždíteľa bo tý vsích rodilá jesí Bóha. Jehóže prosí vsečístaja, nám nizposláti vírnym véliju mílosť.

[Ín] irmós: Rosodáteľnu úbo péšč soďíla ánhel prepodóbnym otrokóm, chaldéji že opaľájuščeje veľínije Bóžije, mučíteľa uviščá vopíti: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Júnoš trijéch péšč ne opalí, roždestvó proobrazújuščich tvojé: božéstvennyj bo óhň tebé ne opalív, vselísja v ťá, i vsjá naučí vopíti: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Blážát koncý ťa vsečístaja Máti, jákože proreklá jesí, prosviščájemi svitolúčnymi sijáňmi tvojími, i blahodátiju pojúšče, vopijút: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Páhubnyja úbo zúby v mjá vonzé zmíj lukávňijšij: no sám tvój Bohomáti, sokruší Sýn, kríposť že mňí dadé vopíti: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Očistílišče jestestvá tý jesí jedína Bohoblažénnaja, na rámu bo cheruvímsku siďáščaho Bóha bo objátijich nosjášči vopijéši: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

irmós: Sohrišíchom, bezzakónnovachom, neprávdovachom pred tobóju, nižé sobľudóchom, nižé sotvoríchom, jákože zapovídal jesí nám: no ne predážď nás do koncá, otcév Bóže.

Pripadém i vospláčemsja préžde sudá ónaho vírniji, jehdá nebesá pohíbnut, zvízdy spadút, i vsjá zemľá pokolébletsja, da mílostiva obrjáščem v konéc otcév Bóha.

Neumýtnoje isťazánije, strášnyj jésť támo súd, iďíže sudijá neutajén jésť, iďíže licá ňísť v darích prijáti: tohdá poščadí mjá Vladýko, i izbávi vsjákaho hňíva tvojehó strášnaho.

Hospóď hrjadét sudíti, któ sterpít viďínije jehó? Vostrepeščí dušé okajánnaja, vostrepeščí, i uhotóvi ischódišču ďilá tvojá, da mílostiva i milosérda obrjáščeši jehó, otcév Bóha blahoslovénna.

Nehasímyj óhň smuščájet mjá, horčájšij červéj skréžet, ád dušetľínnyj strašít mjá, blahoumílen otňúd ne byváju. No Hóspodi Hóspodi, préžde koncá utverdí mjá stráchom tvojím.

Pripádaju tí, i prinošú tebí jákože slézy hlahóly mojá: sohriších, jákože ne sohriší bludníca, i bezzakónnovach, jáko ínyj niktóže na zemlí. No uščédri Vladýko, tvorénije tvojé, i prizoví mjá.

Obratísja dušé, pokájsja, otkrýj sokrovénnaja, hlahóli Bóhu vsjá víduščemu: tý vísi mojá tájnaja jedíne Spáse, no sám mjá pomíluj, jákože pojét Davíd, po mílosti tvojéj.

Sláva, Tróičen: Trí, jedíno suščestvóm, i jedíno lícami, trí pojú sijá: Otéc, Sýn, i svjatýj Dúch, jedína síla, choťínije i ďíjstvo. Jedín Bóh trisvjatýj, cárstvo jedíno jedinonačáľňijšeje.

Bohoródičen: Prochódit krasňíjšij ot čertóha čréva tvojehó Bóh, jákože cár oďíjannyj Bohotkánnoju bahrjaníceju, obahrénija tájnaho prečístych krovéj tvojích, beznevístnaja, i cárstvujet zemléju.

Katavásija: Sohrišíchom, bezzakónnovachom, neprávdovachom pred tobóju, nižé sobľudóchom, nižé sotvoríchom, jákože zapovídal jesí nám: no ne predážď nás do koncá, otcév Bóže.

[Písň 8]

irmós: Iz plámene prepodóbnym rósu istočíl jesí, i právednaho žértvu vodóju popalíl jesí: vsjá bo tvoríši Christé, tókmo jéže choťíti, ťá prevoznósim vo vsjá víki.

Judéjskija drévle prorokoubíjcy ľúdi, Bohoubíjcy závisť nýňi soďíla, tebé na krest voznésšyja, Slóve Bóžij: jehóže prevoznósim vo vsjá víki.

Nebésnaho krúha ne ostávil jesí, i vo ád sošéd, vsehó sovozdvíhl jesí ležáščaho vo hnójišči Christé čelovíka, ťá prevoznosjášča vo vsjá víki.

Bohoródičen: Ot svíta svitodávca Slóva začalá jesí, i róždši neizrečénno sehó, proslávilasja jesí: Dúch bo v ťá otrokovíce Bóžij vselísja. Ťímže ťá pojém vo vsjá víki.

[Ín] irmós: Iz plámene prepodóbnym rósu istočíl jesí, i právednaho žértvu vodóju popalíl jesí: vsjá bo tvoríši Christé, tókmo jéže choťíti, ťá prevoznósim vo vsjá víki.

Pozlaščénoju rízoju jákože carícu Sýn tvój prosvitív zaréju Dúcha, tebé odesnúju sebé postávi prečístaja: jehóže prevoznósim vo vsjá víki.

Íže choťínijem jedínym mír vodruzívyj, ot prečístyja tvojejá utróby plóť vzémlet, svýše sijú nazdáti choťá: jehóže prevoznósim vo vsjá víki.

Sčetánijem slóva ko mňí čelovíku, božéstvennoje žilíšče bylá jesí prečístaja, prosijávši jávi ďívstva svítlostiju: ťímže ťá pojém vo vsjá víki.

Zlatozárnyj ťá svíščnik predvoobrazí, prijémšuju neskazánno svít nepristúpnyj, rázumom svoím ozarjájušč vsjáčeskaja. Ťímže ťá pojém čístaja, vo víki.

irmós: Jehóže vóinstva nebésnaja slávjat, i trepéščut Cheruvími i Serafími, vsjáko dychánije i tvár, pójte, blahoslovíte i prevoznosíte vo vsjá víki.

Strášnaho vtoráho tvojehó, Hóspodi, prišéstvija pomyšľája srítenije, trepéšču preščénija tvojehó, bojúsja hňíva tvojehó: ot sehó mjá časá zovú, spasí vo víki.

Tebí Bóhu suďášču vsjáčeskaja, któ sterpít zemnoróden, sýj strásten? Nehasímyj bo óhň tohdá, i čérv skrežéščuščij veľmí, osuždénnyja prijímet vo víki.

Vsjákoje dychánije jehdá prizovéši, jéže razsudíti Christé vkúpi: velíkij strách tohdá, vélija núžda, tókmo pomohájuščym ďijánijem vo víki.

Vsích sudijé Bóže mój i Hóspodi, da uslýšu tohdá hlása tvojehó voždeľínnaho, da uvíždu svít tvój velíkij, da uzrjú vselénija tvojá, da uzrjú slávu tvojú, rádujasja vo víki.

Pravosúde Spáse pomíluj, i izbávi mjá ohňá i preščénija, jehóže mňí na suďí právedno podjáti: oslábi mí préžde koncá, dobroďíteliju i pokajánijem.

Jehdá sjádeši sudijé, jáko blahoutróben, i pokážeši strášnuju slávu tvojú Christé: o kíj strách tohdá, péšči horjáščej, i vsím bojáščymsja nesterpímaho sudíšča tvojehó!

Blahoslovím Otcá i Sýna, i svjatáho Dúcha, Hóspoda.

Jedínaho Bóha po suščestvú čtú, trí ipostási pojú opreďilíteľňi, ínyja, no ne ínakovyja: ponéže božestvó jedíno v trijéch lícich: íbo Otéc, i Sýn, i božestvennyj Dúch.

Bohoródičen: Iz svitľíjšaho čréva tvojehó prošéd, jáko ženích iz čertóha vozsijá Christós, svít vélij súščym vo ťmí: íbo právdy sólnce oblistáv, prosvití čístaja mír.

Chválim, blahoslovím, poklaňájemsja Hóspodevi, pojúšče, i prevoznosjášče vo vsjá víki.

irmós: Jehóže vóinstva nebésnaja slávjat, i trepéščut Cheruvími i Serafími, vsjáko dychánije i tvár, pójte, blahoslovíte i prevoznosíte vo vsjá víki.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Velíčit dušá mojá Hóspoda, i vozrdádovasja dúch mój o Bózi Spási mojém. (Včasi spivu ľude stojať)

Čestňíjšuju Chruvím i slavňíjšuju bez sravnénija Serefím bez istľínija Bóha Slova róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá velčájem.

Jáko prizrí na smirénije rabý svojejá, se bo ot nýňi ublažát mjá vsí ródi.

Jáko sotvorí mňí velíčije síľnyj, i svjáto ímja jehó, i mílosť jehó v ródy rodóv bojáščymsja jehó.

Sotvorí deržávu mýšcejú svojéju, rastočí hórdyja mýsliju sérdca ích.

Nizloží síľnyja s prestól i voznesé smirénnyja, álčuščyja ispólni bláh, i bohaťáščyjasja otpustí tščý.

Vospriját Izráiľa ótroka svojehó, pomjanúti mílosti, jákože hlahóla k otcém nášym Avraámu i símeni jehó do víka.

[Písň 9]

irmós: Bóha čelovíkom ne vozmóžno víďiti, na nehóže ne smíjut číni ánheľstiji vziráti: tobóju že vsečístaja, javísja čelovíkom slóvo voploščénno, jehóže veličájušče, s nebésnymi vóji ťá ublážájem.

Strastéj nepričásten tý prebýl jesí Slóve Bóžij, plótiju priobščívsja strástém: no rišíši ot strastéj čelovíka, strastém býv strásť Spáse náš: jedín bo jesí bezstrásten, i vsesílen.

Tľú smértnuju prijém, tľínija sobľúl jesí ťílo tvojé nevkúsno, tvojá že životvorjáščaja i božéstvennaja Vladýko dušá, vo áďi ne ostávlena býsť: no jákože ot sná voskrés, nás sovozdvíhl jesí.

Tróičen: Bóha Otcá, Sýna sobeznačáľna, vsí čelovícy ustnámi úbo čístymi slávim, neizrečénnuju že i preslávnuju Dúcha vsesvjatáho sílu čtím: jedína bo jesí vsesíľnaja Tróica nerazlúčnaja.

[Ín] irmós: Bóha čelovíkom ne vozmóžno víďiti, na nehóže ne smíjut číni ánheľstiji vziráti: tobóju že vsečístaja, javísja čelovíkom slóvo voploščénno, jehóže veličájušče, s nebésnymi vóji ťá ublážájem.

Zvizdá sijájušči zarjámi Božestvá ot Jákova, ot mráka soderžímym vozsijá: tobóju bo vsečístaja, Christós Bóh Slóvo voploščénno: ímže prosviščájemi, s nebésnymi vói ťá ublažájem.

Ukrípľsja síloju tvojéju i blahodátiju , tebí písň usérdno ot sérdca vozložích: no sijú prijimí Ďívo čístaja, blahodáť vozdajúšči tvojú mnohosvítluju, ot netľínnych sokróvišč, Bohoblažénnaja.

Postáv pokazálasja jesí jávi Božestvá, v némže rízu ťilesé Slóvo istká, Bohosoďílav mój Ďívo zrák: v nehóže obléksja vsích spasé, ot smýsla čísta tebé veličájuščich.

Mértvym voskresénije nýňi darovásja, tvojím neskazánnym i neizrečénnym roždestvóm, Bohoródice vsečístaja: žízň bo iz tebé plótiju oblékšisja, vsím vozsijá, i smértnuju drjáchlosť jávi razruší.

irmós: Bezsímennaho začátija roždestvó neskazánnoje, Mátere bezmúžnyja netľínen plód: Bóžije bo roždénije obnovľájet jestestvá. Ťímže ťá vsí ródi, jáko Bohonevístnuju Máter, pravoslávno veličájem.

Hospóď hrjadét hríšnyja múčiti, právednyja že spastí: vospláčemsja, i vozrydáim, i prijímem čúvstvo ónaho dné, vóňže bezvístnaja i tájnaja otkrýv, čelovíkom otdást po dostojániju.

Pristrášen i trépeten býsť Moiséj, víďa ťá ot zádnich: káko že postojú, licé tvojé víďa tohdá áz okajánnyj, jehdá prijídeši s nebesé? No poščadí mjá ščédre, mílostivnym tvojím prizrénnem.

Danijíl ubojásja časá isťazánija, áz že okajánnyj čtó postraždú ot nehó, hrjadýj Hóspodi, strášnaho dné, no dážď mí préžde koncá blahouhódno tebí poslužíti, i ulučíti cárstvije tvojé.

Óhň hotóvitsja, čérv ustrojájetsja: vesélije, sláva, oslablénije, svít nevečérnij, rádosť právednych: i któ blažénnyj izbíhnuti ne voschóščet mučénija pérvych, nasľídivyj vtorája?

Da mjá ne otvratít ot licá tvojehó Hóspodi járosť tvojehó hňíva: nižé da uslýšu hlása kľátvennaho, vo óhň otsylájuščaho, no da vnídu v rádosť netľínnaho tvojehó čertóha i áz tohdá so svjatými tvojími.

Úm ujazvísja, ťílo ostrupísja, boľíznujet dúch, slóvo iznemóže, žitijé umertvísja, konéc pri dvérech ťímže okajánnaja mojá dušé, čtó sotvoríši, jehdá prijídet sudijá ispytáti tvojá?

Sláva, Tróičen: Jedínaho Jedinorodíteľu, Jedinoródnaho Sýna Ótče, i Jedíne Jedínaho Svíte, Svíta sijánije: i Jedínyj jedíne Jedínaho Bóha, svjatýj Dúše, Hóspoda Hospóď, voístinnu sýj. O Tróice jedínice svjatája! spasí mjá bohoslóvjašča ťá.

Bohoródičen: Čúdo roždestvá tvojehó udivľájet mjá vseneporóčnaja, káko začináješi bezsímenno neobiménnaho: rcý, káko ďívstvuješi róždši jáko Máti? Jéže páče jestestvá víroju prijém, roždénnomu poklonísja: jelíka chóščet bo, i móžet.

Katavásija: Bezsímennaho začátija roždestvó neskazánnoje, Mátere bezmúžnyja netľínen plód: Bóžije bo roždénije obnovľájet jestestvá. Ťímže ťá vsí ródi, jáko Bohonevístnuju Máter, pravoslávno veličájem.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

eksapostilárij osmohlásnika: Pokazúja jáko čelovík jesí, Spase, po suščestvú, posreďí stáv voskrés ot hróba, i brášna sopričastívsja učíl jesí kreščéniju pokajánija: ábije že k nebésnomu voznéslsja jesí Otcu: i učenikóm Uťíšiteľa posláti obiščál jesí, prebóžestvennyj Bohočelovíče, sláva tvojemú vostániju.

Táže nastojáščij. Podóben: So učenikí vzýdem: Strášnyj déň sudá, i neizrečénnyja tvojejá slávy, pomyšľája trepéšču Hóspodi vsjáko, i trjasýjsja stráchom vopijú: na zémľu jehdá prijídeši sudíti Christé Bóže vsjáčeskaja so slávoju, ot vsjákaho izbávi mjá mučénija, odesnúju tebé Vladýko spodóbivyj mjá státi.

Druhíj: Podóben: Žený uslýšite: Sé déň hrjadét Hóspoda vsederžíteľa, i któ sterpít strách prišéstvija ónaho? Déň bo járosti jésť, i péšč horjáščaja, vóňže sudijá sjádet, i po dostojániju ďijánij komúžde otdajáj.

Bohoródičen: Čás ispytánija, i strášnaho prišéstvija čelovikoľúbca Vladýki pomyšľája, vés trepéšču, i sítuja, vopijú ti: sudijé mój právedňijšij, i jedíne mnohomílostive, kájuščasja prijimí mjá Bohoródicy molítvami.

(Vo hlás 6.) Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Psalóm 150

Stích: Sotvoríti v ních súd napísan: sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

hlás 6: Krest tvój Hóspodi, žízň i voskresénije ľúdem tvojím jésť, i naďíjuščesja náň, tebé voskrésšaho Bóha nášeho pojém: pomíluj nás.

Stích: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó vo utveržéniji síly jehó.

Pohrebénije tvojé Vladýko, ráj otvérze ródu čelovíčeskomu: i ot istľínija izbávľšesja, tebé voskrésšaho Bóha nášeho pojém: pomíluj nás.

Stích: Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

So Otcém i Dúchom Christá vospoím, voskrésšaho iz mértvych, i k nemú vopiím: tý živót jesí náš, i voskresénije, pomíluj nás.

Stích: Chvalíte jehó vo hlási trúbňim, chvalíte jehó vo psaltíri i húslech.

Tridnéven voskrésl jesí Christé ot hróba jákože písano jésť, sovozdvíhnuvyj práotca nášeho. Ťímže ťá i slávit ród čelovíčeskij, i vospivájet tvojé voskresénije.

Íny stichíry anatólijevy.

Stích: Chvalíte jehó v timpáňi i líci, chvalíte jehó vo strúnach i orháňi.

Hóspodi, vélije i strášno jésť tvojehó voskresénija tájinstvo: táko bo proizšél jesí ot hróba, jáko ženích ot čertóha, smértiju smérť razrušívyj, da Adáma svobodíši. Ťímže na nebesích ánheli likovstvújut, i na zemlí čelovícy slávjat, jéže na nás bývšeje blahoutróbije tvojé, čelovikoľúbče.

Stích: Vsjákoje dychánije da chválit Hóspoda.

hlás 6. Samohlásny. Pomyšľáju déň ónyj i čás, jehdá ímamy vsí názi i jáko osuždéni, neumýtnomu sudijí predstáti, tohdá trubá vozšumít veľmí, i osnovánija zemlí podvížatsja, i mértviji ot hrobóv voskrésnut, i vózrastom jedínim vsí búdut, i vsích tájnaja javlénna predstánut pred tobóju i vozrydájut, i vospláčutsja, i vo óhň kromíšnyj otídut, íže nikohdáže pokájašasja: i v rádosť i vesélije, právednych žrébij vnídet v čertóh nebésnyj.

Stích: Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, povím vsjá čudesá Tvojá.

O kakovýj čás tohdá, i déň strášnyj, jehdá sjádet sudijá na prestóľi strášnom! Kníhi razhibájutsja, i ďijánija obličájutsja, i tájnaja ťmý javléna byvájut, ánheli obtekájut, sobirájušče vsjá jazýki. prijidíte, uslýšite cárije i kňázi, rabí i svobódni, hríšnicy i právednicy, bohátiji i níščiji: jáko hrjadét sudijá, choťáj sudíti vséj vselénňij. I któ preterpít pred licém jehó, jehdá ánheli predstánut obličájušče ďijánija, pomyšlénija, i mýsli, jáže v noščí i vo dní? O kakovýj čás tohdá! No préžde dáže ne prispíjet končína, potščísja zovúšči dušé: Bóže, obratív spasí mjá, jáko jedín blahoutróben.

Stích: Vozveseľúsja i vozrádujusja o Tebí, pojú ímeni Tvojemú, Výšnij.

Hlás 8: Danijíl prorók, múž želánij býv, vlastíteľnoje Bóžije víďiv, síce vopijáše: sudijá síde, i kníhi razhnúšasja. Bľudí dušé mojá, postíši li sja? Blížňaho tvojehó ne prézri. Ot brášen vozderžíši li sja? Bráta tvojehó ne osuždáj: da ne vo óhň otsylájema shoríši jáko vósk, no da bez potknovénija vvedét ťá Christós v cárstvije svojé.

Stích: Voskresní, Hóspodi Bóţe mój, da voznesétsja ruká Tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Hlás 1. Predočístim sebé brátije, caríceju dobroďítelej: sé bo prijíde, bohátstvo nám blahích podajúšči: strastéj utoľájet dménija, i Vladýci primirjájet prehrišívšyja. Ťímže s vesélijem sijú prijímem, vopijúšče Christú Bóhu: voskresýj iz mértvych, neosuždény nás sochraní, slavoslóvjaščyja ťá jedínaho bezhríšnaho.

Sláva: Predočístim sebé brátije, caríceju dobroďítelej: sé bo prijíde, bohátstvo nám blahích podajúšči: strastéj utoľájet dménija, i Vladýci primirjájet prehrišívšyja. Ťímže s vesélijem sijú prijímem, vopijúšče Christú Bóhu: voskresýj iz mértvych, neosuždény nás sochraní, slavoslóvjaščyja ťá jedínaho bezhríšnaho.

I nýňi, hlás 2: Preblahoslovénna jesí, Bohoródice Ďívo: * voplóščšimbosja iz tebé, * ád pľinísja, Adám vozzvásja, * kľátva potrebísja, Jéva svobodísja, * smérť umertvísja, i mý ožíchom, * ťímže pojúšče vozopijém: * blahoslovén Christós Bóh náš, izvólivyj táko sláva tebí.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje. (Včasi spivu ľude stojať)

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir , v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa , kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj , Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * po­miluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mí­losť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas oprav-dánii tvoímí. - Hóspodi, prí­bížišče byl jesí nam, v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, po­miluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju* víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas. 3x.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas

Tropár po Slavosloviji:

hlás 1, 3, 5, 7. Dnés spasénije míru býsť, pojém voskrésšemu iz hróba, i načáľniku žízni nášeja, razrušív bo smértiju smérť, pobídu dadé nám i véliju mílosť.

hlás 2, 4, 6, 8. Voskrés iz hróba, i úzy rasterzál jesí áda, razrušív bo osuždénije smérti Hóspodi, vsjá ot sitéj vrahá izbávivyj, javívyj že sebé apóstolom tvojím, poslál jesí ích na própoviď, i ťími mír tvój podál jesí vselénňij, jedíne čelovikoľúbče.

Jerej: Pomíluj nás Bóže po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lik: Hóspodi pomíluj 3x.

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), o vsečestňíjšem otcí nášem Protoarchimandríťi (ímja rék), i Protoihúmeňi (ímja rék), Ihúmeňi (ímja rék), i o otcích nášich duchóvnych, i o vséj jéže vo Chrisťí brátiji nášej.

Hóspodi pomíluj. 3x

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja christijány.

Hóspodi pomíluj. 3x

Jerej: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lik: Hóspodi pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, tvojéju blahodátiju.

Hóspodi pomíluj.

Útra vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prosím.

Podáj Hóspodi.

Ánhela míra, vírna nastávnika, chraníteľa dušám i ťílom nášym, u Hóspoda prosím.

Proščénija i ostavlénija hrichóv i prehrišénij nášich, u Hóspoda prosím.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prosím.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prosím.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prosím.

Presvjatúju, Prečístuju, Preblahoslovén-nuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Tebí Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Mír vsím

I dúchovi tvojemú.

Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Tebí Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj (3x). Blahosloví.

Jeréj: Voskrésyj iz mértvych, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.

Sláva, i nýňi:

VI. Stichira ev., hlás 6. Istinnyj mir ty, Christé, * k čelovíkom Bóžij mir tvoj dajaj, * po vostániji učenikóm, * pristrášny pokazál jesí ja, * mňáščyja duch víďíti: * no uťíšil jesí mjatéž duš ich, * pokazáv ruci i nózi tvoí: * obáče ne vírujuščym ješčé, brášen pričaščénijem i učénij vospominánijem, * otverzl jesí ich um, jéže razumiti pisánija: * ímže í Otéčeskoje obitovánije obiščáv, * blahoslovív ja otstupil jesí na nebo: * ťímže s nimi poklaňájemsja tebí, * Hóspodi, sláva tebí.