Ornament

Ornament

Jeréj: Blahoslovén Bóh náš, vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv. (ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: M**olítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.)

I mý: Amíň.

Sláva Tebí Bože náš, sláva Tebí.

Carjú nebésnyj, uťišiteľu, dúše ístiny, íže vezďí sýj i vsjá ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu, priidí i vselísja v ný, i očísti ný ot vsjákija skvérny, i spasí, bláže, dúšy náša.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.

Psalóm 103.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * Hóspodi Bóže moj, vozvelíčilsja jesí ziló. - Vo ispovídanije i vo veleľípotu obleklsja jesí, * oďijájsja svítom jako rízoju. - Prostirájaj nébo jako kóžu, * pokryvájaj vodámi prevýspreňaja svojá. - Polahájaj óblaki na voschoždénije svojé, * choďáj na krylú vítreňu. - Tvorjáj ánheli svojá dúchi, * i sluhí svojá plámeň óhnennyj. - Osnovájaj zémľu na tvérdi jejá, * ne preklonítsja vo vík víka. - Bézdna, jako ríza oďijánije jejá, * na horách stánut vódy. - Ot zapreščénija tvojehó pobíhnut, * ot hlása hróma tvojehó ubojátsja. - Voschóďat hóry, i nischóďat poľá v místo, * jéže osnovál jesí im. - Preďíl položíl jesí jehóže ne préjdut, * nižé obraťátsja pokrýti zémľu. - Posylájaj istóčniki v débrich, * posreďí hór prójdut vódy. - Napajájut vsja zvíri sélnyja, * ždút onáhri v žáždu svojú. - Na tich ptícy nebésnyja privitájut, * ot sredý kámenija daďát hlás. - Napajáj hóri ot prevýsprennych svojích, * ot plodá ďíl tvojích nasýtitsja zemľá. - Prozjabájaj travú skotóm, * i zlák na slúžbu čelovíkom. - Izvestí chľíb ot zemlí, * i vinó veselít sérdce čelovíka. - Umástiti licé jeléjem, * i chľíb sérdce čelovíka ukripít. - Nasýťatsja drevá poľskaja, kédri livánstiji íchže jesí nasadíl, * támo ptícy vozhňizďátsja - Jerodíjevo žilíšče predvodíteľstvujet ími, * hóry vysókija jelénem, kámeň pribížišče zájacem. - Sotvoríl jesí lúnu vo vremená, * sólnce pozná západ svój. - Položíl jesí ťmu i bysť nóšč, * v néjže prójdut vsi zvírije dubrávniji. - Skýmni rykájuščiji voschítiti, * i vzyskáti ot Bóha píšču sebí. - Vozsijá sólnce i sobrášasja, * i v lóžach svojích ľáhut. - Izýdet čelovík na ďílo svojé, * i na ďílanije svojé do véčera. - Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, vsja premúdrostiju sotvoríl jesí, * ispólnisja zemľá tvári tvojejá. - Sijé móre velíkoje i prostránnoje, * támo hádi íchže ňísť čislá. - Živótnaja málaja s velíkimi, * támo korablí preplávajut. - Zmíj sej, jehóže sozdál jesí ruhátisja jemú, * vsja k tebí čájut, dáti píšču ím vo blahó vrémja. - Dávšu tebí ím soberút, * otvérzšu tebí rúku vsjáčeskaja ispólňatsja bláhosti. - Otvráščšu že tebí licé vozmjatútsja, * otímeši duch ích i isčéznut, i v pérsť svojú vozvraťátsja. - Pósleši dúcha tvojehó i sozíždutsja, * i obnovíši licé zemlí. - Búdi sláva Hospódňa vo víki, * vozveselítsja Hóspoď o ďíľich svojích. - Prizirajáj na zémľu i tvorjáj ju trajstísja, * prikasajájsja horám i dymjátsja. - Vospojú Hospodévi v živoťí mojém, * pojú Bóhu mojemú dóndeže jesm. - Da usladítsja jemú besidá mojá, * áz že vozveseľúsja o Hóspoďi. - Da isčéznut hríšnicy ot zemlí i bezzakónicy, jákože ne býti im, * blahosloví duše mojá Hóspoda. - Sólnce pozná západ svoj, * položíl jesí ťmu i bysť nóšč. - Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, * vsja premúdrostiju sotvoríl jesí.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Jeréj že čtét svitílničnyja molítvy.

Molítva pérvaja.

Hóspodi ščédryj i mílostivyj, dolhoterpilíve i mnohomílostive, vnuší molítvu nášu, i vonmí hlásu molénija nášeho, sotvorí s námi známenije vo bláho, nastávi nás na púť Tvoj, jéže chodíti vo ístinňi Tvojéj. Vozveselí serdcá náša, vo jéže bojátisja ímene Tvojehó svjatáho: zané vélij jesí Tý, i tvorjáj čudesá, Tý jesí Bóh jedín, i ňísť podóben Tebí v bozích, Hóspodi: sílen v mílosti, i bláh v kríposti, vo jéže pomoháti, i uťišáti, i spasáti vsjá upovájuščyja vo ímja svjatóje Tvojé.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva vtorája.

Hóspodi, da ne járostiju Tvojéju obličíši nás, nižé hňívom Tvojím nakážeši nás, no sotvorí s námi po mílosti Tvojéj, vračú i iscilíteľu dúš nášich. Nastávi nás ko pristánišču choťínija Tvojehó: prosvití óči serdéc nášich v poznánie Tvojejá ístiny: i dáruj nám próčeje nastojáščaho dné mírnoje i bezhríšnoje, i vsé vrémja životá nášeho, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých.

Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva trétija.

Hóspodi, Bóže náš, pomjaní nás hríšnych i nepotrébnych ráb Tvojích, vnehdá prizyváti nám svjatóje poklaňájemoje ímja Tvojé, i ne posramí nás ot čájanija mílosti Tvojejá: no dáruj nám, Hóspodi, vsjá jáže ko spaséniju prošénija, i spodóbi nás ľubíti, i bojátisja Tebé ot vsehó sérdca nášeho, i tvoríti vo vsích vóľu Tvojú.

Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva četvértaja.

Nemólčnymi písňmi, i neprestánnymi slavoslovléňmi ot svjatých síl vospivájemyj, ispólni ustá náša chvalénija Tvojehó, jéže podáti velíčestvije ímeni Tvojemú svjatómu: i dážď nám učástije, i nasľídije so vsími bojáščimisja Tebé ístinnoju, i chraňáščimi zápovidi Tvojá, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých Tvojích.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň. Amen.

Molítva pjátaja.

Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže vsederžíteľu, svídyj úm čelovíčeskij, svídyj íchže trébujem, mnóho mnóžaje páče néželi prósim, ilí razumivájem. Sám, čelovikoľúbče carjú, vo vsém blahíj, udovlí nás mnóžestvom ščedrót Tvojích, jéže nepostýdnoju sóvistiju prizyváti svjatóje ímja Tvojé: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho, i smotrénijem Tvojím vsé jéže ko póľzi nášej ustrój.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva šestája.

Hóspodi, Hóspodi, prečístoju Tvojéju dlániju soderžáj vsjáčeskaja, dolhoterpjáj na vsích nás, i kájajsja o zlóbach nášich, pomjaní ščedróty Tvojá, i mílosť Tvojú, posití ny Tvojéju bláhostiju, i dážď nám izbižáti i próčeje nastojáščaho dné, Tvojéju blahodátiju, ot razlíčnych kóznej lukávaho, i nenavítnu žízň nášu sobľudí blahodátiju vsesvjatáho Tvojehó Dúcha.

Mílostiju i čelovikoľúbijem jedinoródnaho Tvojehó Sýna, s nímže blahoslovén jesí, so vsesvjatým i blahím i životvorjáščim Tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víi vikóv, amíň.

Molítva sedmája.

Bóže velíkij i dívnyj, neizrečénnoju bláhostiju i bohátym prómyslom upravľájaj vsjáčeskaja, i mirskája nám blahája darovávyj: i sporučívyj nám obiščánnoje cárstvo, darovánnymi nám blahími: sotvorívyj ný i dné mimošédšuju čásť ot vsjákaho uklonítisja zlá: dáruj nám i próčeje neporóčno soveršíti pred svjatóju slávoju Tvojéju, píti Ťá jedínaho blaháho i čelovikoľubívaho Bóha nášeho.

Jáko Tý jesí Bóh náš, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva osmája.

Bóže velíkij i výšnij, jedín imijáj bezsmértije, vo svíťi živýj nepristúpňim, vsjú tvár premúdrostiju sozdávyj, razďilívyj meždú svítom i meždú ťmóju, i sólnce položívyj vo óblasť dné, lunú že i zvízdy vo óblasť nóšči: spodóbivyj nás hríšnych i v nastojáščij čás predvaríti licé Tvojé vo ispovídaniji, i večérneje Tebí slavoslóvije prinestí: sám, čelovikoľúbče, isprávi molítvu nášu jáko kadílo pred Tobóju, i priimí jú v voňú blahouchánija: podážď že nám nastojáščij véčer, i prichoďáščuju nóšč mírnu: oblecý ny orúžijem svíta: izbávi ný ot strácha noščnáho, i vsjákija véšči vo ťmí prechoďáščija: i dážď són, jehóže vo upokojénije némošči nášej darovál jesí, vsjákaho mečtánija dijávoľa svobóden. Jéj, Vladýko blahích podáteľu, da i na lóžach nášich umiľájuščesja, pominájem v noščí ímja Tvojé, i poučénijem Tvojích zápovidej prosviščájemi, v rádosti dušévňij vostánem ko slavoslóviju Tvojejá bláhosti: molítvy i molénija Tvojemú blahoutróbiju prinosjášče, o nášich sohrišénijich, i vsích ľudéj Tvojích, jáže, molítvami svjatýja Bohoródicy, mílostiju posití.

Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi:)

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kathisma VI.

Psalom 37.

Hóspodi, da ne járostiju Tvojéju obličíši mené, nižé hňívom Tvoím nakážeši mené.

Jáko stríly Tvojá unzóša vo mňí, i utverdíl jesí na mňí rúku Tvojú.

Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva Tvojehó, ňísť míra v kostéch mojích ot licá hrích mojích.

Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí.

Vozsmerďíša i sohníša rány mojá ot licá bezúmija mojehó.

Postradách i sľakóchsja do koncá, vés déň sítuja choždách.

Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, i ňísť iscilénija v plóti mojéj.

Ozlóblen bých i smiríchsja do zilá, rykách ot vozdychánija sérdca mojehó.

Hóspodi, préd Tobóju vsé želánije mojé i vozdychánije mojé ot Tebé ne utaísja.

Sérdce mojé smjatésja, ostávi mjá síla mojá, i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju.

Drúzi mojí i ískrennii mojí prjámo mňí priblížišasja i stáša, i blížniji mojí otdaléče mené stáša i nuždáchusja íščuščiji dúšu mojú,

i íščuščiji zlája mňí hlahólachu sújetnaja i ľstívnym vés déň poučáchusja.

Áz že jáko hlúch ne slýšach i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích.

I bých jáko čelovík ne slýšaj i ne imýj vo usťích svojích obličénija.

Jáko na Ťá, Hóspodi, upovách, Tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój.

Jáko rích: da ne kohdá porádujut mí sjá vrazí mojí: i vnehdá podvižátisja nohám mojím, na mjá veleríčevaša.

Jáko áz na rány hotóv, i boľízň mojá prédo mnóju jésť výnu.

Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú i popekúsja o hrisí mojém.

Vrázi že mojí živút i ukripíšasja páče mené, i umnóžišasja nenavíďaščiji mjá bez právdy.

Vozdajúščiji mí zlája vóz blahája obolháchu mjá, zané hoňách blahostýňu.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 38.

Rích: sochraňú putí mojá, jéže ne sohrišáti mí jazykóm mojím: položích ustóm mojím chranílo, vnehdá vostáti hríšnomu prédo mnóju.

Oňimích i smiríchsja, i umolčách ot bláh, i boľízň mojá obnovísja.

Sohríjasja sérdce mojé vo mňí, i v poučéniji mojém razhorítsja óhň.

Hlahólach jazýkom mojím: skaží mí, Hóspodi, končínu mojú i čisló dnéj mojích, kóje jésť? Da razumíju, čtó lišájusja áz?

Sé pjádi položíl jesí dní mojá, i sostáv mój jáko ničtóže préd Tobóju, obáče vsjáčeskaja sujetá vsják čelovík živýj.

Úbo óbrazom chódit čelovík, obáče vsúje mjatétsja: sokróviščstvujet, i ne vísť, komú soberét já.

I nýňi któ terpínije mojé, ne Hospóď lí? i sostáv mój ot Tebé jésť.

Ot vsích bezzakónij mojích izbávi mjá, ponošénije bezúmnomu dál mjá jesí.

Oňimích i ne otverzóch úst mojích, jáko Tý sotvoríl jesí.

Otstávi ot mené rány Tvojá: ot kríposti bo rukí Tvojejá áz isčezóch.

Vo obličénijich o bezzakóniji nakazál jesí čelovíka i istájal jesí, jáko paučínu, dúšu jehó: obáče vsúje vsják čelovík.

Uslýši molítvu mojú, Hóspodi, i molénije mojé vnúši, sléz mojích ne premolčí: jáko preséľnik áz jésm u Tebé i prišléc, jákože vsí otcý mojí.

Oslábi mí, da počíju, préžde dáže ne otídu, i ktomú ne búdu.

Psalóm 39.

Terpjá, poterpích Hóspoda, i vňát mí, i uslýša molítvu mojú.

I vozvedé mjá ot róva strastéj, i ot brénija tíny, i postávi na kámeni nózi mojí, i isprávi stopý mojá, i vloží vo ustá mojá písň nóvu, pínije Bóhu nášemu.

Úzrjat mnózi i ubojátsja, i upovájut na Hóspoda.

Blažén múž, jemúže jésť ímja Hospódne upovánije jehó, i ne prizrí v sujetý i neistovlénija lóžnaja.

Mnóha sotvoríl jesí Tý, Hóspodi, Bóže mój, čudesá Tvojá i pomyšlénijem Tvoím ňísť któ upodóbitsja Tebí: vozvistích i hlahólach, umnóžišasja páče čislá.

Žértvy i prinošénija ne voschoťíl jesí, ťílo že sveršíl mí jesí, vsesožžénij i o hrisí ne vzyskál jesí.

Tohdá rích: sé priidú, v hlavízňi knížňi písano jésť o mňí: jéže sotvoríti vóľu Tvojú, Bóže mój, voschoťích, i zakón Tvój posreďí čréva mojehó. Blahovistích právdu v cérkvi velícij, sé ustnám mojím ne vozbraňú: Hóspodi, Tý razumíl jesí.

Právdu Tvojú ne skrých v sérdci mojém, ístinu Tvojú i spasénije Tvojé rích, ne skrých mílosť Tvojú i ístinu Tvojú ot sónma mnóha.

Tý že, Hóspodi, ne udalí ščedrót Tvojích ot mené: mílosť Tvojá i ístina Tvojá výnu da zastúpiťi mjá.

Jáko oderžáša mjá zlája, ímže ňísť čislá, postihóša mjá bezzakónija mojá, i ne vozmohóch zríti, umnóžišasja páče vlás hlavý mojejá, i sérdce mojé ostávi mjá.

Blahovolí, Hóspodi, izbáviti mjá: Hóspodi, vo jéže pomoščí mí vonmí.

Da postyďátsja i posrámjatsja vkúpi íščuščiji dúšu mojú izjáti jú, da vozvraťátsja vspjáť i postyďátsja choťáščiji mí zlája.

Da priímut ábije stúd svój hlahóľuščiji mí: bláhože, bláhože.

Da vozrádujutsja i vozveseľátsja o Tebí vsí íščuščiji Tebé, Hóspodi, i da rekút výnu: da vozvelíčitsja Hospóď, ľúbjaščiji spasénije Tvojé.

Áz že níšč jésm i ubóh, Hospóď popečétsja o mňí.

Pomóščnik mój i zaščítiteľ mój jesí Tý, Bóže mój, ne zakosní.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 40.

Blažén razumivájaj na níšča i ubóha, v déň ľút izbávit jehó Hospóď.

Hospóď da sochranít jehó i živít jehó, i da ublažít jehó na zemlí, i da ne predást jehó v rúki vrahóv jehó.

Hospóď da pomóžet jemú na odrí boľízni jehó: vsé lóže jehó obratíl jesí v boľízni jehó.

Áz rích: Hóspodi, pomíluj mjá, iscilí dúšu mojú, jáko sohriších Tí.

Vrázi mojí ríša mňí zlája: kohdá úmret i pohíbnet ímja jehó I vchoždáše víďiti, vsúje hlahólaše sérdce jehó, sobrá bezzakónije sebí, ischoždáše vón i hlahólaše vkúpi.

Na mjá šeptáchu vsí vrazí mojí, na mjá pomyšľáchu zlája mňí.

Slóvo zakonoprestúpnoje vozložíša na mjá: jedá spjáj ne priložít voskresnúti?

Íbo čelovík míra mojehó, na nehóže upovách, jadýj chľíby mojá, vozvelíči na mjá zapinánije.

Tý že, Hóspodi, pomíluj mjá i vozstávi mjá i vozdám ím.

V sém poznách, jáko voschoťíl mjá jesí, jáko ne vozrádujetsja vráh mój o mňí.

Mené že za nezlóbije prijál i utverdíl mjá jesí préd Tobóju vo vík.

Blahoslovén Hospóď Bóh Izráilev ot víka i do víka: búdi, búdi.

Psalóm 41.

Ímže óbrazom želájet jeléň na istóčniki vodnýja, síce želájet dušá mojá k Tebí, Bóže.

Vozžadá dušá mojá k Bóhu Krípkomu, Živómu: kohdá priidú i javľúsja licú Bóžijú?

Býša slézy mojá mňí chľíb déň i nóšč, vnehdá hlahólatisja mňí na vsják déň: hďí jésť Bóh tvój́?

Sijá pomjanúch i izlijách na mjá dúšu mojú, jáko projdú v místo selénija dívna, dáže do dómu Bóžija, vo hlási rádovanija i ispovídanija šúma prázdnujuščaho.

Vskúju priskórbna jesí, dušé mojá i vskúju smuščáješi mjá?

Upováj na Bóha, jáko ispovímsja Jemú, spasénije licá mojehó, i Bóh mój.

Ko mňí samomú dušá mojá smjatésja: sého rádi pomjanúch Ťá ot zemlí Iordánski i Jermoniímski, ot horý mályja.

Bézdna bézdnu prizyvájet vo hlási chľábij Tvojích, vsjá vysotý Tvojá i vólny Tvojá na mňí preidóša.

V déň zapovísť Hospóď mílosť Svojú, i nóščiju písň Jehó ot mené, molítva Bóhu životá mojehó.

Rekú Bóhu: zastúpnik mój jesí, počtó mjá zabýl jesí i vskúju sétuja choždú, vnehdá oskorbľájet vráh?

Vnehdá sokrušátisja kostém mojím, ponošáchu mí vrazí mojí, vnehdá hlahólati ím mňí na vsják déň: hďí jésť Bóh tvój?

Vskúju priskórbna jesí, dušé mojá i vskúju smuščáješi mjá?

Upováj na Bóha, jáko ispovímsja Jemú, spasénije licá mojehó, i Bóh mój.

Psalóm 42.

Sudí mí, Bóže, i razsudí prjú mojú, ot jazýka neprepodóbna, ot čelovíka neprávedna i ľstíva izbávi mjá.

Zané Tý jesí, Bóže, kríposť mojá, vskúju otrínul mjá jesí i vskúju sítuja choždú, vnehdá oskorbľájet vráh?

Poslí svít Tvój i ístinu Tvojú, tá mjá nastávista i vvedósta mjá v hóru svjatúju Tvojú i v selénija Tvojá.

I vnídu k žértvenniku Bóžiju, k Bóhu veseľáščemu júnosť mojú, ispovímsja Tebí v húslech, Bóže, Bóže mój.

Vskúju priskórbna jesí, dušé mojá i vskúju smuščáješi mjá?

Upováj na Bóha, jáko ispovímsja Jemú, spasénije licá mojehó, i Bóh mój.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 43.

Bóže, ušíma nášima uslýšachom, i otcý náši vozvistíša nám ďílo, jéže soďílal jesí vo dnéch ích, vo dnéch drévnich.

Ruká Tvojá jazýki potrebí, i nasadíl já jesí, ozlóbil jesí ľúdi i izhnál jesí já.

Ne bo mečém svojím nasľídiša zémľu, i mýšca ích ne spasé ích, no desníca Tvojá, i mýšca Tvojá, i prosviščénije licá Tvojehó, jáko blahovolíl jesí v ních.

Tý jesí Sám Cár mój i Bóh mój, zapovídajaj spasénija Iákovľa.

O Tebí vrahí náša izbodém róhi, i o ímeni Tvojém uničižím vostajúščyja na ný.

Ne na lúk bo mój upováju, i méč mój ne spasét mené.

Spásl bo jesí nás ot stužájuščich nám, i nenavíďaščich nás posramíl jesí.

O Bózi pochválimsja vés déň i o ímeni Tvojém ispovímysja vo vík.

Nýňi že otrínul jesí i posramíl jesí nás, i ne izýdeši, Bóže, v sílach nášich. Vozvratíl jesí nás vspjáť pri vrazích nášich, i nenavíďaščiji nás raschiščáchu sebí.

Dál jesí nás jáko óvcy sňídi, i vo jazýcich razsíjal ný jesí.

Otdál jesí ľúdi Tvojá bez ciný, i ne bí mnóžestvo v vosklicánijich nášich.

Položíl jesí nás ponošénije sosídom nášym, podražnénije i poruhánije súščym ókrest nás.

Položíl jesí nás v prítču vo jazýcich, pokivániju hlavý v ľúdech.

Vés déň srám mój prédo mnóju jésť, i stúd licá mojehó pokrý mjá ot hlása ponošájuščaho i oklevetájuščaho, ot licá vrážija i izhoňáščaho.

Sijá vsjá priidóša na ný, i ne zabýchom Tebé, i ne neprávdovachom v zavíťi Tvojém.

I ne otstupí vspjáť sérdce náše, i ukloníl jesí stezí náša ot putí Tvojehó.

Jáko smiríl jesí nás na mísťi ozloblénija, i prikrý ný síň smértnaja.

Ášče zabýchom ímja Bóha nášeho i ášče vozďíchom rúki náša k bóhu čuždému.

Ne Bóh li vzýščet sích? Tój bó vísť tájnaja sérdca.

Zané Tebé rádi umerščvľájemsja vés déň, vminíchomsja jáko óvcy zakolénija.

Vostáni, vskúju spíši, Hóspodí? Voskresní i ne otríni do koncá.

Vskúju licé Tvojé otvraščáješí? Zabyváeši niščetú nášu i skórb nášú?

Jáko smirísja v pérsť dušá náša, priľpé zemlí utróba náša.

Voskresní, Hóspodi, pomozí nám i izbávi nás ímene rádi Tvojehó.

Psalóm 44.

Otrýhnu sérdce mojé slóvo bláho, hlahóľu áz ďilá mojá Carévi: jazýk mój trósť knížnika skoropísca.

Krásen dobrótoju páče synóv čelovíčeskich, izlijásja blahodáť vo ustnách Tvojích, sehó rádi blahosloví Ťá Bóh vo vík.

Prepojáši méč Tvój po bedrí Tvojéj, Síľne. Krasotóju Tvojéju i dobrótoju Tvojéju, i naľacý, i uspiváj, i cárstvuj ístiny rádi i krótosti, i právdy, i nastávit Ťá dívno desníca Tvojá.

Stríly Tvojá izoščrény, Síľne, ľúdije pod Tobóju padút v sérdci vráh carévych.

Prestól Tvój, Bóže, vo vík víka: žézl právosti, žézl cárstvija Tvojehó.

Vozľubíl jesí právdu i voznenavíďil jesí bezzakónije, sého rádi pomáza Ťá, Bóže, Bóh Tvój jeléjem rádosti, páče pričástnik Tvojích.

Smírna i stákti i kassíja ot ríz Tvojích, ot ťážestej slonóvych, iz níchže vozveselíša Ťá.

Dščéri caréj v čésti Tvojéj, predstá Caríca odesnúju Tebé, v rízach pozlaščénnych oďijana preispeščréna.

Slýši, Dščí, i vížď, i prikloní úcho Tvojé, i zabúdi ľúdi Tvojá, i dóm otcá Tvojehó.

I vozželájet Cár dobrotý Tvojejá: zané Tój jésť Hospóď Tvój i pokloníšisja Jemú.

I dščí Tírova s dáry, licú Tvojemú pomóľatsja bohátiji ľúdstiji.

Vsjá sláva Dščére Carévy vnútr, rjásny zlatými oďijana i preispeščréna.

Privedútsja Carjú ďívy v sľíd jejá, ískrennija jejá privedútsja Tebí.

Privedútsja v veséliji i rádovaniji, vvedútsja v chrám Carév.

Vmísto otéc Tvojích býša sýnove Tvojí: postáviši já kňázi po vséj zemlí.

Pomjanú ímja Tvojé vo vsjákom róďi i róďi.

Sehó rádi ľúdije ispovíďatsja Tebí vo vík i vo vík víka.

Psalóm 45.

Bóh nám pribížišče i síla, Pomóščnik v skórbech, obrítšich ný ziló.

Sehó rádi ne ubojímsja, vnehdá smuščájetsja zemľá i prelahájutsja hóry v serdcá morskája.

Vozšumíša i smjatóšasja vódy ích, smjatóšasja hóry krípostiju Jehó.

Ríčnaja ustremlénija veseľát hrád Bóžij: osvjatíl jésť selénije Svojé Výšnij.

Bóh posreďí jehó, i ne podvížitsja: pomóžet jemú Bóh útro zaútra.

Smjatošasja jazycy, uklonišasja carstvija: dadé hlás Svoj Výšnij, podvížesja zemľá.

Hospóď síl s námi, zastúpnik náš Bóh Jákovľ.

Priidíte i vídite ďilá Bóžija, jáže položí čudesá na zemlí:

Otjémľa bráni do konéc zemlí, lúk sokrušít i slómit orúžije, i ščitý sožžét ohném.

Uprazdnítesja i razumíjte, jáko Áz jésm Bóh: voznesúsja vo jazýcich, voznesúsja na zemlí. Hospóď síl s námi, zastúpnik náš Bóh Jákovľ.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Hóspodi, vozzvách:, hlás 5.

Psalóm 140.

Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * uslýši mja Hóspodi. * Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * voňmí hlásu molénija mojehó, * vnehdá vozváti mi k tebí, uslýši mja, Hóspodi.**

Da isprávitsja molítva mojá * jáko kadílo préd tobóju: * vozďijánije rukú mojéju, * žértva večérňaja, uslýší mjá Hóspodi.**

Položí Hóspodi chranénije ustóm mojím, * i dvér ohraždénija o ustnách mojích. - Ne ukloní sérdca mojehó v slovesá lukávstvija, * nepščeváti viný o hrisích. - So čelovíki ďílajuščimi bezzakónije, * i ne sočtúsja s izbránnymi ích. - Nakážet mjá právednik mílostiju, i obličít mjá, * jeléj že hríšnaho da ne namástit hlavý mojejá. - Jáko jéšče i molítva mojá v blahovolénijich ích, * požérty býša pri kámeni sudijí ích. - Uslýšatsja hlahóly mojá jáko vozmohóša: * jáko tólšča zemlí prosídesja na zemlí, rastočíšasja kósti ích pri áďi. - Jáko k tebí Hóspodi, Hóspodi óči mojí, * na ťá upovách, ne otimí dušu mojú. - Sochraní mjá ot síti, júže sostáviša mí, * i ot soblázn ďílajuščich bezzakónije. - Pádut vo mréžu svojú hríšnicy, * jedín jésm áz dóndeže prejdú.

Psalóm 141.

Hlásom mojím k Hóspodu vozzvách, * hlasóm mojím ko Hóspodu pomolíchsja. - Prolíju préd ním molénije mojé, * pečáľ mojú préd ním vozviščú. - Vnehdá isčezáti ot mené dúchu mojemú, * i tý poznal jesí stezí mojá. - Na putí sém po nemúže choždách, * skrýša síť mňí. - Smotrjách odesnúju i vozhľadách, * i ne bí znájaj mené. - Pohíbe bíhstvo ot mené, * i ňísť vzyskajáj duší mojejá. - Vozzvách k tebí Hóspodi rích: * tý jesí upovánije mojé, čásť mojá jesí na zemlí žívych. - Voňmí moléniju mojemú, * jáko smiríchsja ziló. - Izbávi mjá ot hoňáščich mjá, * jáko ukripíšasja páče mené.

Stích 10: Izvedí iz temnícy dúšu mojú, ispovídatisja ímeni tvojemú.

Stích 9: Mené ždút právednicy, dóndeže vozdási mňi.

Stích 8: Iz hlubiný vozvách k tebí Hóspodi, Hóspodi uslýši hlas moj.

Stích 7: Da búdut úši tvojí vnémľušči hlásu molénija mojehó.

Stích 6: Ašče bezzakónija nazriši Hóspodi, Hóspodi kto postojít, jáko u tebé očiščénije jesť.

hlás 5: Podóben: Rádujsja: Uvý mňí prohňívavšemu ťá, mílostivaho Bóha mojehó i Hóspoda! Kolíždy obiščáchsja pokájatisja Christé, i lóž obritóchsja nesmýslennyj! Pérvuju úbo kreščénija okaľách odéždu, zavít že mój, íže k tebí, ostávich: i vtoróje sijé páki zaviščánije, jéže ispovídach tí pred ánhely i čelovíki, óbrazom plačévnym oďíjan: jehóže otložív próčeje, Spáse, do koncá ne ostávi mené pohíbnuti.

Stích 5: Imené rádi tvojehó poterpích ťa Hóspodi, poterpí dušá mojá vo slóvo tvojé, upová dušá mojá na Hóspoda.

Kotóryj otvít dušé okajánnaja, obrjáščeši v déň súdnyj: ilí któ ťa osuždénija ohňá víčnaho, i próčich mučénij izbávit? Niktóže, ášče ne tý samá umílostiviši blahoutróbnaho, zlája tvojá ostávľši ďijánija, i blahouhódno sťažávši žitijé: pláčušči na vsják déň tvojích bezmírnych sohrišénij, jáže na vsják čás sohrišáješi ďílom, i slóvom, i pomyšlénijem, Christá moľášči, podáti tebí soveršénnoje sích proščénije.

Stích 4: Ot stráži útrenija do nóšči, ot stráži útrénija da upovájet Isrájiľ na Hóspoda.

Da ne soderžít mené Spáse, hrichóvnyj obýčaj vlekíj, nižé da obladájet mnóju bís, prísno borjá, i nizvoďá k vóli svojéj: no ischití mja tohó Vladýčestvija, krípkoju tvojéju rukóju Vsesíľne, i vocarísja vo mňí tý čelovikoľúbče. Vsehó že tvojehó býti mjá spodóbi, i žíti po vóli tvojéj Slóve, imíti pokój v tebí, i obristí mi očiščénije i spasénije i véliju mílosť.

Stích 3: Jáko u Hóspoda mílosť i mnóhoje u ného izbavlénije, i toj izbávit isrájiľa ot vsich bezzakónij jehó.

hlás 1. _Podóben: Nebésnych činó_v: Vsyňájema blahodátiju * víry rádi Bóhu, * i roždéna Pávlovoju víroju, * Božéstvennaho apóstola Onísima Bohomúčenika, * dnés svjaščénnuju jehó pámjať * písňmi soveršájušče, voschvaľájem.

Stích 2: Chvalíte Hóspoda vsi jazýcy, pochvalíte jehó vsi ľúdije.

Soobrázno rabóty izbižáv, * múdre, preléstnyja, * čádo Bóhu býl jesí po blahodáti, * Dúchom svjatým i víroju Christóvoju, * Pávlovym Božéstvennym i prechváľnym primíšsja učenikóm, * blahopotrébne Onísime.

Stích 1: Jáko utverdísja mílosť jehó na nás, i ístina Hospódňa prebyvájet vo vík.

Jáko učeník býv Slóva, * propovídnikom i apóstolom, * Božéstvennym Pávlom vsechváľnym, * Onísime treblažénne, * tríšči suhúb o Chrisťí i vinéc prijémleši, * jáko svjaščénnik, * i jáko propovídnik, * i jáko stradálec ukrašájem, prechváľne.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen. Hlás i podóben tójže:

Žezlóm tvojehó predstáteľstva, * Bohorodíteľnice čístaja, * zvirínnyja strásti * okajánnyja mojejá duší otžení úbo, * mírno k žízni mjá napravľájušči, * i svjatómu mjá stádu * izbránnych tvojích ovéc pričtí.

Diákon: Premúdrosť, prósti.

Lík: Svíte tíchij, * svjatýja slávy, * bezsmértnaho Otcá nebésnaho, * svjatáho blažénnaho, * Iisúse Christé: * Prišédše sólnca na západ, * víďivše svít večérnij, * pojém Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha Bóha. * Dostójin jesí * vo vsja vremená, * pít býti * hlásy prepodóbnými, * Sýne Bóžij, * živót dajáj vsemú míru, * jehóže rádi * vés mír slávit ťa.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

V poneďiľok večera: Hóspoď uslýšit mjá, vnehdá vozzváti mí k nemú:

Stích: Vnehdá prizváti mí, uslýša mjá Bóh právdy mojejá.

Spodóbi, Hóspodi:

Spodóbi, Hóspodi, vo véčer sej, * bez hrichá sochranitísja nám. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, Bóže otéc nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amíň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazúmi nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosvití nás opravdániji tvojími. - Hóspodi, mílosť tvojá vo vik, * ďíl rukú tvojéju ne prezri. - Tebí podobájet chvalá, * tebí podobájet pínije. - Tebí sláva podobájet * Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu. - Nýňi i prísno, * i vo víki vikóv, amíň.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi:)

Diákon: Ispólnim večerňuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Véčera vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Molítva hlavopriklonénija: Hóspodi Bóže naš, priklonívyj nebesá i sošédyj na spasénije róda čelovíčeskaho, prízri na rabý Tvojá, i na dostojánije Tvojé. Tebí bo strášnomu i čelovikoľúbcu sudijí, Tvojí rabí podkloníša hlavý, svojá pokoriša výja, ne ot čelovík ožidájušče pómošči, no Tvojejá naďíjuščesja mílosti, i Tvojehó čájušče spasénija: jáže sochraní na vsjákoje vrémja, i po nastojáščem véčeri, i v prichoďáščuju nošč, ot vsjákaho vrahá, ot vsjákaho protívnaho ďíjstva diávoľskaho, i ot pomyšlénij sújetnych, i vospominánij lukávych.

Jeréj: Búdi deržáva cárstvija Tvojehó blahoslovéna i preproslávlena, Otcá i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Na stichóvňi stichíry pokajánny.

Hlás 5: Hóspodi, sohrišája ne prestajú, čelovikoľúbiju spodobľájem ne razumíju: odoľij mojemú nedoumíniju jedínyj bláže, i pomíluj mjá.

Stích: K tebí vozvedóch óči mojí, živúščemu na nebesí. Sé jáko óči ráb v rukú hospódij svoích, jáko óči rabýni v rukú hospoží svojejá, táko óči náši ko Hóspodu Bóhu nášemu, dóndeže uščédrit ný.

Hóspodi, strácha tvojehó bojúsja, i zló tvorjá ne prestajú: któ na sudíšči sudií ne bojítsja? Ilí któ iscilítisja choťá, vračá prohňívajet, jákože áz? Dolhoterpilíve Hóspodi na némošč mojú umilosérdisja, i pomíluj mjá.

Stích: Pomíluj nás Hóspodi, pomíluj nás, jáko po mnóhu ispólnichomsja uničižénija: najpáče napólnisja dušá náša ponošénija hobzújuščich i uničižénija hórdych.

múčeničen: Ščitóm víry obólkšesja, i óbrazom krestnym sebé ukrípľše, k múkam múžeski vdášasja, i dijávoľu hordýňu i lésť nizložíša svjatíji tvojí Hóspodi: ťích moľbámi jáko vsesílen Bóh, mírovi mír nizposlí, i dušám nášym véliju mílosť.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Utolí boľízni mnohovozdychájuščija duší mojejá, utolívšaja vsjáku slézu ot licá zemlí. Tý bo čelovíkom boľízni othoňáješi, i hríšnych skórbi razrušáješi: tebé bo vsí sťažáchom nadéždu i utverždénije, presvjatája Máti Ďívo.

Táže:

Nýňi otpuščáješi rabá tvojehó, Vladýko, * po hlahólu tvojemú s mírom. * Jáko víďista oči mojí spasénije tvojé, * jéže jesí uhotovál pred licém vsich ľudéj. * Svít vo otkrovénije jazýkov * i slávu ľudéj tvojích Ísraiľa

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Tropár, hlás 3: Apóstole svjatýj Onísime , molí mílostivaho Bóha, da prehrišénij ostavlénije podást dušám nášym.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Pribižišče i síla náša Bohoródice, deržávnaja pómošč míra: molítvami tvoímí pokrýj rabý tvojá ot vsjákija núždy, jedína blahoslovénnaja.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (40x)

Sláva, i nýňi:)

Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj (3x). Blahosloví.

Jeréj:Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.

Ornament