Utiereň 13.2.

Utreňa

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Ľ.: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. 3x

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. 2x

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi:)

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne.

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár, hlás 5: Sobeznačáľnoje Slóvo Otcú i Dúchovi, ot Ďívy róždšejesja na spasénije náše, vospojím vírniji i poklonímsja: jáko blahovolí plótiju vzýti na krest, i smérť preterpíti, i voskresíti uméršyja slávnym voskresénijem svojím. (2 x)

Sláva, i nýňi, prázdnika, Bohoródičen: Rádujsja dvére Hospódňa neprochodímaja: rádujsja sťinó i pokróve pritekájuščich k tebí. Rádujsja, neoburevájemoje pristánišče, i neiskusobráčnaja, róždšaja plótiju tvorcá tvojehó i Bóha: moľášči ne oskuďiváj o vospivájuščich, i kláňajuščichsja roždestvú tvojemú.

Psalóm 9

Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, * povím vsjá čudesá Tvojá.

Vozveseľúsja i vozrádujusja o Tebí, * pojú ímeni Tvojemú, Výšnij.

Vnehdá vozvratítisja vrahú mojemú vspjáť, * iznemóhut i pohíbnut ot licá Tvojehó.

Jáko sotvoríl jesí súd mój i prjú mojú, * síl jesí na Prestóľi, suďáj právdu.

Zapretíl jesí jazýkom, i pohíbe nečestívyj, * ímja jehó potrebíl jesí vo vík i vo vík víka.

Vrahú oskuďíša orúžija v konéc, i hrády razrušíl jesí, * pohíbe pámjať jehó s šúmom.

I Hospóď vo vík prebyvájet, uhotóva na súd Prestól Svój, * i Tój sudíti ímať vselénňij v právdu, sudíti ímať ľúdem v pravoťí.

I býsť Hospóď pribížišče ubóhomu, * pomóščnik vo blahovrémenijich, v skórbech.

I da upovájut na Ťá znájuščiji ímja Tvojé, * jáko ne ostávil jesí vzyskájuščich Ťá, Hóspodi.

Pójte Hóspodevi, živúščemu v Sijóňi, * vozvistíte vo jazýcich načinánija Jehó.

Jáko vzyskájaj króvi ích pomjanú, * ne zabý zvánija ubóhich.

Pomíluj mjá, Hóspodi, vížď smirénije mojé ot vráh mojích, * voznosjáj mjá ot vrát smértnych.

Jáko da vozviščú vsjá chvály Tvojá vo vraťích dščére Sijóňi, * vozrádujemsja o spaséniji Tvojém.

Uhľibóša jazýcy v páhubi, júže sotvoríša, * v síti séj, júže skrýša, uvjazé nohá ích.

Znájem jésť Hospóď suďbý tvorjáj, * v ďíľich rukú svojéju uvjazé hríšnik.

Da vozvraťátsja hríšnicy vo ád, * vsí jazýcy zabyvájuščiji Bóha.

Jáko ne do koncá zabvén búdet níščij, * terpínije ubóhich ne pohíbnet do koncá.

Voskresní, Hóspodi, da ne kripítsja čelovík, * da súďatsja jazýcy préd Tobóju.

Postávi, Hóspodi, zakonopoložíteľa nád ními, * da razumíjut jazýcy, jáko čelovícy súť.

Vskúju, Hóspodi, otstojá daléče, * preziráeši vo blahovrémenjiich, v skórbech?

Vnehdá hordítisja nečestívomu, * vozharájetsja níščij, uvjazájut v sovíťich, jáže pomyšľájut.

Jáko chválim jésť hríšnyj v póchotech duší svojejá, * i obíďaj blahoslovím jesť.

Razdraží Hóspoda hríšnyj, po mnóžestvu hňíva svojehó ne vzýščet, * ňísť Bóha préd ním.

Oskverňájutsja putijé jehó na vsjákoje vrémja, * otjémľutsja suďbý Tvojá ot licá jehó, vsími vráhi svojími obladájet.

Rečé bo v sérdci svojém, * ne podvížusja ot róda v ród bez zlá,

jehóže kľátvy ustá jehó polná súť, i hóresti i ľstí, * pod jazýkom jehó trúd i boľízň.

Prisidít v lovíteľstvi s bohátymi v tájnych, * jéže ubíti nepovínnaho, óči jehó na níščaho prizirájeťi.

Lovít v tájňi jáko lév vo ohráďi svojéj, * lovít éže voschítiti níščaho,

voschítiti níščaho, * vnehdá privleščí í v síti svojéj.

Smirít jehó, preklonítsja i padét, * vnehdá jemú obladáti ubóhimi.

Rečé bo v sérdci svojém: zabý Bóh, otvratí licé Svojé, * da ne vídit do koncá.

Voskresní, Hóspodi Bóže mój, * da voznesétsja ruká Tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Česó rádi prohňíva nečestívyj Bóha? * Rečé bo v sérdci svojém: ne vzýščet.

Vídiši, jáko Tý boľízň i járosť smotrjáješi, * da prédan búdet v rúci Tvojí,

Tebí ostávlen jésť níščij, * síru Tý búdi pomóščnik.

Sokruší mýšcu hríšnomu i lukávomu, * vzýščetsja hrích jehó i ne obrjáščetsja.

Hospóď Cár vo vík i v vík víka, * pohíbnete, jazýcy, ot zemlí Jehó.

Želánije ubóhich uslýšal jesí, Hóspodi, * uhotóvaniju sérdca ích vňát úcho Tvojé.

Sudí síru i smirénu, * da ne priložít ktomú veličátisja čelovík na zemlí.

Psalóm Davídu, 10

Na Hóspoda upovách, káko rečéte duší mojéj: * previtáj po horám, jáko ptíca.

Jáko sé, hríšnicy naľakóša lúk, * uhotóvaša stríly v túľi, sostriľáti vo mráci právyja sérdcem.

Zané jáže Tý soveršíl jesí, oní razrušíša, * právednik že čtó sotvorí Hospóď vo chrámi svjáťim Svojém.

Hóspoď, na nebesí Prestól Jehó, * óči Jehó na níščaho prizirájeťi, víždi Jehó ispytájeťi sýny čelovíčeskija.

Ispytájet právednaho i nečestívaho, * ľúbjaj že neprávdu nenavídit svojú dúšu.

Odoždít na hríšniki síti, óhň i žúpel, * i dúch búren čásť čáši ích.

Jáko práveden Hospóď, i právdy vozľubí, * pravotý víďi licé Jehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 11

Spasí mjá, Hóspodi, jáko oskuďí prepodóbnyj, * jáko umálišasja ístiny ot synóv čelovíčeskich.

Sújetnaja hlahóla kíjždo ko ískrennemu svojemú, * ustňí ľstívyja v sérdci, i v sérdci hlahólaša zlája.

Potrebít Hospóď vsjá ustný ľstívyja, * jazýk veleríčivyj,

Rékšyja: jazýk náš vozvelíčim, * ustný náša pri nás súť, któ nám Hospóď jésť?

Strásti rádi níščich i vozdychánija ubóhich nýňi voskresnú, * hlahólet Hospóď, položúsja vo spasénije, ne obiňúsja o ném.

Slovesá Hospódňa slovesá čísta, * srebró razžžéno, iskušéno zemlí, očiščéno sedmeríceju.

Tý, Hóspodi, sochraníši ný * i sobľudéši ný ot róda sehó i vo vík.

Ókrest nečestíviji chóďat; * po vysoťí Tvojéj umnóžil jesí sýny čelovíčeskija.

Psalóm Davídu, 12

Dokóľi, Hóspodi, zabúdeši mjá do koncá? * Dokóľi otvraščáješi licé Tvojé ot mené?

Dokóľi položú sovíty v dúši mojéj, boľízni v sérdci mojém déň i nóšč? * Dokóľi voznesétsja vráh mój na mjá?

Prízri, uslýši mjá, Hóspodi Bóže mój, * prosvití óči mojí, da ne kohdá usnú v smérť,

da ne kohdá rečét vráh mój: * ukripíchsja na nehó.

Stužájuščiji mí vozrádujutsja, * ášče podvížusja.

Áz že na mílosť Tvojú upovách, * vozrádujetsja sérdce mojé o spaséniji Tvojém,

vospojú Hóspodevi blahoďijavšemu mňí * i pojú ímeni Hóspoda Výšňaho.

Psalóm Davídu, 13

Rečé bezúmen v sérdce svojém: ňísť Bóh. * Rastľíša i omerzíšasja v načinánijich, ňísť tvorjáj blahostýňu.

Hospóď s Nebesé priníče na sýny čelovíčeskija, * víďiti, ášče jésť razumivájaj ilí vzyskájaj Bóha.

Vsí ukloníšasja, vkúpi nekľučími býša: * ňísť tvorjaj blahostýňu, ňísť do jedínaho.

Ni lí urazumíjut vsí ďílajuščiji bezzakónije, sňidájuščiji ľúdi mojá v sňíď chľíbá? * Hóspoda ne prizváša.

Támo ubojášasja strácha, iďíže ne bí strách, * jáko Hospóď v róďi právednych.

Sovít níščaho posramíste, * Hospóď že upovánije jehó jésť.

Któ dást ot Sijóna * spasénije Izráilevo?

Vnehdá vozvratít Hospóď pľinénije ľudéj Svojích, * vozrádujetsja Jákov, i vozveselítsja Izráiľ.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 14

Hóspodi, któ obitájet v žilíšči Tvojém, * ilí któ vselítsja vo svjátuju hóru Tvojú?

Choďáj neporóčen i ďílajaj právdu, * hlahóľaj ístinu v sérdci svojém.

Íže ne uľstí jazýkom svojím i ne sotvorí ískrennemu svojemú zlá, * i ponošénija ne priját na blížnija svojá.

Uničižén jésť préd ním lukávnujaj, bojáščyja že sjá Hóspoda slávit, * klenýjsja ískrennemu svojemú i ne otmetájasja.

Srebrá svojehó ne dadé v lichvú i mzdý na nepovínnych ne priját. * Tvorjáj sijá ne podvížitsja vo vík.

Psalóm Davidu, 15

Sochraní mjá, Hóspodi, * jáko na Ťá upovách.

Rích Hóspodevi: Hospóď mój jesí Tý, * jáko blahích mojích ne trébuješi.

Svjátym, íže súť na zemlí Jehó, * udiví Hospóď vsjá choťínija Svojá v ních.

Umnóžišasja némošči ích, po sích uskoríša: ne soberú sobóry ích ot krovéj, * ni pomjanú že imén ích ustnáma mojíma.

Hospóď čásť dostojánija mojehó i čáši mojejá, * Tý jesí ustrojájaj dostojánije mojé mňí.

Úžja napadóša mí v deržávnych mojích, * íbo dostojánije mojé deržávno jésť mňí.

Blahoslovľú Hóspoda, vrazumívšaho mjá, * ješčé že i do nóšči nakazáša mjá utróby mója.

Predzrích Hóspoda prédo mnóju výnu, * jáko odesnúju mené jésť, da ne podvížusja.

Sehó rádi vozveselísja sérdce mojé, i vozrádovasja jazýk mój, * ješčé že i plóť mojá vselítsja na upovániji.

Jáko ne ostáviši dúšu mojú vo áďi, * nižé dási prepodóbnomu Tvojemú víďiti istľínija.

Skazál mí jesí putí životá, ispólniši mjá vesélija s licém Tvoím, * krasotá v desníci Tvojéj v konéc.

Psalóm 16

Uslýši, Hóspodi, právdu mojú, vonmí moléniju mojemú, * vnuší molítvu mojú ne vo ustnách ľstívych.

Ot licá Tvojehó suďbá mojá izýdet, * óči mojí da vídita pravotý.

Iskusíl jesí sérdce mojé, positíl jesí nóščiju, * iskusíl mjá jesí, i ne obrítesja vo mňí neprávda.

Jáko da ne vozhlahóľut ustá mojá ďíl čelovíčeskich, * za slovesá ustén Tvojích áz sochraních putí žéstoki.

Soverší stópy mojá vo stezjách Tvojích, * da ne podvížutsja stópy mojá.

Áz vozzvách, jáko uslýšal mjá jesí, Bóže, * priklóni úcho Tvojé mňí i uslýši hlahóly mojá.

Udiví mílosti Tvojá, spasájaj upovájuščyja na Ťá * ot protívjaščichsja desníci Tvojéj.

Sochraní mjá, Hóspodi, jáko zínicu óka, * v króvi krilú Tvojéju pokrýješi mjá ot licá nečestívych, ostrástšich mjá:

vrazí mojí dúšu mojú oderžáša, túk svój zatvoríša; * ustá ích hlahólaša hordýňu.

Izhoňáščiji mjá nýňi obydóša mjá, * óči svojí vozložíša ukloníti na zémľu.

Objáša mjá jáko lév hotóv na lóv * i jáko skímen obitájaj v tájnych.

Voskresní, Hóspodi, predvarí já i zapní ím, * izbávi dúšu mojú ot nečestívaho,

orúžije Tvojé * ot vráh rukí Tvojéja.

Hóspodi, ot málych ot zémli, razďilí já v živoťí ích, * i sokrovénnych Tvójich ispólnisja črévo ích,

nasýtišasja synóv, * i ostáviša ostánki mladéncem svojím.

Áz že právdoju javľúsja licú Tvojemú, * nasýščusja, vnehdá javíti mí sjá slávi Tvojéj.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-m stichoslóviji sidálny voskrésny,

hlás 5: Krest Hospódeň pochválim, pohrebénije svjatóje písňmi počtím, i voskresénije jehó preproslávim: jáko sovozstávi mértvyja ot hrób jáko Bóh, pľinív smérti deržávu, i kríposť dijávoľu, i súščym vo áďi svít vozsijá.

Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich tvojích do koncá.

Hóspodi mértv naréklsja jesí, umertvívyj smérť, vo hróbi položílsja jesí, istoščívyj hróby: horí vóini hróba strežáchu, dóľi ot víka mértvyja voskrésíl jesí. Vsesíľne i nepostižíme Hóspodi, sláva tebí.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Rádujsja svjatája horó i Bohoprochódnaja, rádujsja oduševlénnaja kupinó i neopalímaja. Rádujsja jedína k Bóhu mírovi móste, prevoďáj mértvyja k víčnomu životú. Rádujsja netľínnaja otrokovíce, neiskusomúžno róždšaja spasénije dúš nášich.

Psalóm 17

Vozľubľú Ťá, Hóspodi, * kríposte mojá.

Hospóď utverždénije mojé, i pribížišče mojé, i Izbáviteľ Mój, * Bóh mój, Pomóščnik mój, i upováju na Nehó,

Zaščítitel mój, * i róh spasénija mojehó, i Zastúpnik mój.

Chvaľá prizovú Hóspoda * i ot vráh mojích spasúsja.

Oderžáša mjá boľízni smértnyja, i potócy bezzakónija smjatóša mjá, * boľízni ádovy obydóša mjá, predvaríša mjá síti smértnyja.

I vnehdá skorbíti mí, * prizvách Hóspoda, i k Bóhu mojemú vozzvách,

uslýša ot chráma svjatáho Svojehó hlás mój, * i vópľ mój préd Ním vnídet vo úši Jehó.

I podvížesja, i trépetna býsť zemľá, * i osnovánija hór smjatóšasja i podvihóšasja, jáko prohňívasja na ňá Bóh.

Vzýde dým hňívom Jehó, i óhň ot licá Jehó vosplámenitsja, * úhlije vozhorísja ot Nehó.

I prikloní nebesá, i sníde, * i mrák pod noháma Jehó.

I vzýde na Cheruvímy, * i leťí, leťí na krilú vítreňu.

I položí tmú zakróv Svój, ókrest Jehó selénije Jehó, * temná vodá vo óblacich vozdúšnych.

Ot oblistánija préd Ním óblacy proidóša, * hrád i úhlije óhnennoje.

I vozhremí s nebesé Hospóď * i Výšnij dadé hlás Svój.

Nizposlá stríly i razhná já, * i mólniji umnóži, i smjaté já.

I javíšasja istóčnicy vodníji, i otkrýšasja osnovánija vselénnyja, * ot zapreščénija Tvojehó, Hóspodi, ot dochnovénija dúcha hňíva Tvojehó.

Nizposlá s vysotý, i priját mjá, * vospriját mjá ot vód mnóhich.

Izbávit mjá ot vrahóv mojích síľnych i ot nenavíďaščich mjá, * jáko utverdíšasja páče mené.

Predvaríša mjá v déň ozloblénija mojehó, * i býsť Hospóď utverždénije móje.

I izvedé mjá na širotú, * izbávit mjá, jáko voschoťí mjá.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju vozdást mí.

Jáko sochraních putí Hospódni * i ne nečéstvovach ot Bóha mojehó.

Jáko vsjá suďbý Jehó prédo mnóju * i opravdánija Jehó ne otstupíša ot mené.

I búdu neporóčen s Ním, * i sochraňúsja ot bezzakónija mojehó.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju préd očíma Jehó.

S prepodóbnym prepodóben búdeši, * i s múžem nepovínnym nepovínen búdeši, i so izbránnym izbrán búdeši, i so stroptívym razvratíšisja.

Jáko Tý ľúdi smirénnyja spaséši * i óči hórdych smiríši.

Jáko Tý prosvitíši svitíľnik mój, Hóspodi, Bóže mój, * prosvitíši tmú mojú.

Jáko Tobóju izbávľusja ot iskušénija * i Bóhom mojím prejdú sťínu.

Bóh mój, neporóčen púť Jehó, slovesá Hospódňa razžžéna, * Zaščítiteľ jésť vsích upovájuščich na Nehó.

Jáko któ Bóh, rázvi Hóspodá, Ilí kto Bóh, rázvi Bóha nášehó? * Bóh prepojasújaj mjá síloju, i položí neporóčen púť mój.

Soveršájaj nózi mojí, jáko jeléni, * i na vysókich postavľájaj mjá.

Naučájaj rúci mojí na bráň, * i položíl jesí lúk míďan mýšca mojá.

I dál mi jesí zaščiščénije spásenija, * i desníca Tvojá vospriját mjá,

i nakazánije Tvojé isprávit mjá v konéc, * i nakazánije Tvojé tó mjá naučít.

Uširíl jesí stopý mojá pódo mnóju, * i ne iznemohósťi plesňí mojí.

Poženú vrahí mojá, i postíhnu já, * i ne vozvraščúsja, dóndeže skončájutsja.

Oskorbľú ích, i ne vozmóhut státi, * padút pod noháma mojíma.

I prepojásal mjá jesí síloju na bráň, * spjál jesí vsjá vostajúščyja na mjá pod mjá.

I vrahóv mojích dál mí jesí chrebét, * i nenavíďaščyja mjá potrebíl jesí.

Vozzváša, i ne bí spasájaj: * ko Hóspodu, i ne uslýša ích.

I istňú já jáko prách préd licém vítra, * jáko brénije putéj pohláždu já.

Izbáviši mjá ot prerikánija ľudéj, * postáviši mjá vo hlavú jazýkov.

Ľúdije, íchže ne víďich, rabótaša mí. * V slúch úcha poslúšaša mjá.

Sýnove čuždíji solháša mí. * Sýnove čuždíji obetšáša i ochromóša ot stéz svojích.

Žív Hospóď, i blahoslovén Bóh, * i da voznesétsja Bóh spasénija mojehó.

Bóh dajáj otmščénije mňí * i pokorívyj ľúdi pod mjá.

Izbáviteľ mój ot vráh mojích hňivlívych, * ot vostajúščich na mjá vozneséši mjá, ot múža neprávedna izbáviši mjá.

Sého rádi ispovímsja Tebí vo jazýcich, Hóspodi, * i ímeni Tvojemú pojú:

veličájaj spasénija caréva, * i tvórjaj mílosť christú svojemú Davídu, i símeni jehó do víka.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 18

Nebesá povídajut slávu Bóžiju, * tvorénije že rukú Jehó vozviščájet tvérď.

Déň dní otryhájet hlahól, * i nóšč nóšči vozviščájet rázum.

Ne súť ríči, nižé slovésa, * íchže ne slýšatsja hlási ích.

Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích * i v koncý vsélennyja hlahóly ích.

V sólnce položí selénije svojé, i tój, jáko ženích ischoďáj ot čertóha Svojehó, * vozrádujetsja, jáko ispolín teščí púť.

Ot krája nebesé ischód Jehó, i srítenije Jehó do krája nebesé, * i ňísť íže ukrýjetsja teplotý Jehó.

Zakón Hospódeň neporóčen, obraščájaj dúšy, * sviďíteľstvo Hospódne vírno, umudrjájuščeje mladéncy.

Opravdánija Hospódňa práva, veseľáščaja sérdce, * zápoviď Hospódňa svitlá, prosviščájuščaja óči.

Strách Hospódeň číst, prebyvájaj vo vík víka: * suďbý Hospódni ístinny, opravdány vkúpi,

voždeľínny páče zláta i kámene čéstna mnóha, * i sláždša páče méda i sóta.

Íbo ráb Tvój chranít já, vnehdá sochraníti já, * vozdajánije mnóho.

Hrichopadénija któ razumíjet? * ot tájnych mojích očísti mjá, i ot čuždích poščadí rabá Tvojehó,

ášče ne obladájut mnóju, tohdá neporóčen búdu * i očíščusja ot hrichá velíka.

I búdut vo blahovolénije slovesá úst mojích, i poučénije sérdca mojehó préd Tobóju výnu, * Hóspodi, Pomóščniče mój i Izbáviteľu mój.

Psalóm 19

Uslýšit ťá Hospóď v déň pečáli, * zaščítit ťá ímja Bóha Jákovľa.

Póslet tí pómošč ot Svjatáho * i ot Sijóna zastúpit ťá.

Pomjanét vsjáku žértvu tvojú, * i vsesožžénije tvojé túčno búdi.

Dást tí Hospóď po sérdcu tvojemú * i vés sovít tvój ispólnit.

Vozrádujemsja o spaséniji tvojém * i vo ímja Hóspoda Bóha nášeho vozvelíčimsja.

Ispólnit Hospóď vsjá prošénija tvojá. * Nýňi poznách, jáko spasé Hospóď christá Svojehó,

uslýšit jehó s nebesé svjatáho Svojehó, * v sílach spasénije desnícy Jehó.

Síji na kolesnícach, i síi na kóňich, * mý že vo ímja Hóspoda Bóha nášeho prizovém.

Tíji spjáti býša i padóša, * mý že vostáchom i isprávichomsja.

Hóspodi, spasí carjá i uslýši ný, * vóňže ášče déň prizovém Ťá.

Psalóm 20

Hóspodi, síloju Tvojéju vozveselítsja cár * i o spaséniji Tvojém vozrádujetsja ziló.

Želánije sérdca jehó dál jesí jemú, * i choťínija ustnú jehó ňísi lišíl jehó.

Jáko predvaríl jesí jehó blahoslovénijem blahostýnnym, * položíl jesí na hlaví jehó vinéc ot kámene čéstna.

Životá prosíl jésť u Tebé, * i dál jesí jemú dolhotú dníj vo vík víka.

Vélija sláva jehó spasénijem Tvojím, * slávu i veleľípije vozložíši na nehó.

Jáko dási jemú blahoslovénije vo vík víka, * vozveselíši jehó rádostiju s licém Tvoím.

Jáko cár upovájet na Hóspoda, * i mílostiju Výšňaho ne podvížitsja.

Da obrjáščetsja ruká Tvojá vsím vrahóm Tvojím, * desníca Tvojá da obrjáščet vsjá nenavíďaščyja Tebé.

Jáko položíši ích jáko péšč óhnennuju vo vrémja licá Tvojehó, * Hospóď hňívom Svojím smjatét já, i sňísť ích óhň.

Plód ích ot zemlí pohubíši, * i símja ích ot synóv čelovíčeskich.

Jáko ukloníša na Ťá zlája, * pomýsliša sovíty, íchže ne vozmóhut sostáviti.

Jáko položíši já chrebét, * vo izbýtcich Tvojích uhotóviši licé ích.

Voznesísja, Hóspodi, síloju Tvojéju, * vospojém i pojém síly Tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 21

Bóže, Bóže mój, vonmí mí, * vskúju ostávil mjá jesí?

Daléče ot spasénija mojehó * slovesá hrichopadénij mojích.

Bóže mój, vozzovú vo dní, i ne uslýšiši, * i v noščí, i ne v bezúmije mňí.

Tý že vo svjaťím živéši, * chvaló Izráileva.

Na Ťá upováša otcý náši, * upováša i izbávil jesí já.

K Tebí vozzváša, i spasóšasja, * na Ťá upováša, i ne postyďíšasja.

Áz že jésm čérv, a ne čelovík, * ponošénije čelovíkov i uničižénije ľudéj.

Vsí víďaščiji mjá poruháša mí sjá, * hlahólaša ustnámi, pokiváša hlavóju:

upová na Hóspoda, da izbávit jehó, * da spasét jehó, jáko chóščet jehó.

Jáko Tý jesí istórhij mjá iz čréva, * upovánije mojé ot soscú mátere mojejá.

K Tebí privéržen jésm ot ložésn, * ot čréva mátere mojejá Bóh mój jesí Tý.

Da ne otstupíši ot mené, jáko skórb blíz, * jáko ňísť pomohájaj mí.

Obydóša mjá teľcý mnózi, * juncý túčniji oderžáša mjá.

Otverzóša na mjá ustá svojá, * jáko lév voschiščájaj i rykájaj.

Jáko vodá izlijáchsja, i razsýpašasja vsjá kósti mojá, * býsť sérdce mojé jáko vósk, tájaj posreďí čréva mojehó.

Ízsše jáko skudéľ kríposť mojá, i jazýk mój priľpé hortáni mojemú, i v pérsť smérti svél mjá jesí.

Jáko obydóša mjá psí mnózi, sónm lukávych oderžáša mjá, * iskopáša rúci mojí i nózi mojí.

Isčetóša vsjá kósti mojá, * tíji že smotríša i prezríša mjá.

Razďilíša rízy mojá sebí, * i o odéždi mojéj metáša žrébij.

Tý že, Hóspodi, ne udalí pómošč Tvojú ot mené, * na zastuplénije mojé vonmí.

Izbávi ot orúžija dúšu mojú, * i iz rukí pésiji jedinoródnuju mojú.

Spasí mjá ot úst ľvóvych * i ot róh jedinoróž smirénije mojé.

Povím ímja Tvojé brátiji mojéj, * posreďí cérkve vospojú Ťá.

Bojáščijisja Hóspoda, voschvalíte Jehó, vsé símja Iákovle, proslávite Jehó, * da uboítsja že ot Nehó vsé símja Izráilevo.

Jáko ne uničiží, nižé nehodová molítvy níščaho, * nižé otvratí licé Svojé ot mené, i jehdá vozzvách k Nemú, uslýša mjá.

Ot Tebé pochvalá mojá, v cérkvi velícij ispovímsja Tebí, * molítvy mojá vozdám préd bojáščimisja Jehó.

Jaďát ubóziji i nasýťatsja, i voschváľat Hóspoda vzyskájuščiji Jehó, * živá búdut serdcá ích v vík víka.

Pomjanútsja i obraťátsja ko Hospódu vsí koncý zemlí, * i poklóňatsja préd Ním vsjá otéčestvija jazýk.

Jáko Hospódne jésť cárstvije, * i Tój obladájet jazýki.

Jadóša i pokloníšasja vsí túčniji zemlí, * préd Ním pripadút vsí nizchoďáščiji v zémľu, i dušá mojá Tomú živét.

I símja mojé porabótajet Jemú, * vozvistít Hóspodevi ród hrjadúščij.

I vozvisťát právdu Jehó ľúdem róždšymsja, * jáže sotvorí Hospóď.

Psalóm 22

Hospóď pasét mjá * i ničtóže má lišít.

Na mísťi zláčňi, támo vselí mjá, * na voďí pokójňi vospitá mjá.

Dúšu mojú obratí, nastávi mjá na stezí právdy, * ímene rádi Svojehó.

Ášče bo i pojdú posreďí síni smértnyja, * ne ubojúsja zlá,

jáko Tý so mnóju jesí: * žézl Tvój i pálica Tvojá, tá mjá uťíšista.

Uhotóval jesí prédo mnóju trapézu soprotív stužájuščym mňí, * umástil jesí jeléjom hlavú mojú, i čáša Tvojá upojavájušči mjá, jáko deržávna.

I mílosť Tvojá poženét mjá vsjá dní životá mojehó; * i jéže vselíti mí sjá v dóm Hospódeň v dolhotú dníj.

Psalóm 23

Hospódňa zemľá, i ispolnénije jejá, vsélennaja * i vsí živúščiji na néj.

Tój na morjách osnovál jú jésť, * i na rikách uhotóval jú jésť.

Któ vzýdet na hóru Hospódňú? * Ilí któ stánet na mísťi svjaťím Jehó?

Nepovínen rukáma i číst sérdcem, íže ne priját vsúje dúšu svojú, * i ne kľátsja léstiju ískrennemu svojemú.

Séj priímet blahoslovénije ot Hóspoda, * i mílostyňu ot Bóha, Spása svojehó.

Séj ród íščuščich Hóspoda, * íščuščich licé Bóha Jákovľa.

Vozmíte vratá kňázi váša, * i vozmítesja vratá víčnaja, i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď krípok i sílen, Hospóď sílen v bráni.

Vozmíte vráta kňázi váša, i vozmítesja vratá víčnaja, * i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď síl, Tój jésť Cár slávy.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 2-m stichoslóviji sidálny voskrésny,

hlás 5: Hóspodi, po tridnévňim tvojém voskreséniji, i apóstolov poklonéniji, Pétr vopijáše tí: žený derznovénije prijáša, áz že ubojáchsja. Razbójnik bohoslóvjaše, áz že otverhóchsja. Úbo prizovéši li mjá próčeje učeniká býti? Ilí páki pokážeši mjá lovcá hlubínnaho? No kájuščasja prijimí mja Bóže, i spasí mja.

Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi, vsím sérdcem mojím, povím vsjá čudesá tvojá.

Hóspodi, posreďí osuždénnych prihvozdíša ťá bezzakónniji, i kopijém rebró tvojé probodóša, o Mílostive! Pohrebénije že prijál jesí, razrušívyj ádova vratá, i voskrésl jesí tridnévno. Pritekóša žený víďiti ťá, i vozvistíša apóstolom vostánije: prevoznosímyj Spáse, jehóže pojút ánheli, blahoslovénnyj Hóspodi, sláva tebí.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Neiskusobráčnaja nevísto Bohorodíteľnice, jáže Jévinu pečáľ radostotvorívšaja, vospivájem vírniji i poklaňájemsja tebí, jáko vozvelá jesí nás ot drévnija kľátvy: i nýňi molí neprestánno, vsepítaja, presvjatája, vo jéže spastísja nám.

Políjelej. (Včasi spivu ľude stojať)

Psalom 134 Alliluia

Chvalíte ímja Hóspodne, chvalíte, rabí Hóspoda, * stojáščiji vo chrámi Hóspodni, vo dvórich dómu Bóha nášeho. — Chvalíte Hóspoda, jáko Bláh Hóspoď, pójte ímeni Jehó, jáko dobró: * jáko Jákova izbrá Sebí Hóspoď, Izráiľa v dostojánije Sebí. — Jáko áz poznách, jáko Vélij Hóspoď, * i Hóspoď náš nad vsími bóhi. — Vsjá, jelíka voschoťí Hóspoď, * sotvorí na nebesí i na zemlí, v morjách i vo vsích bézdnach. — Vozvoďá óblaki ot posľídnich zemlí, * mólniji v dóžď sotvorí, izvoďáj vítry ot sokróvišč Svojích. — Iže porazí pérvency Jehípetskija, * ot čelovíka do skotá. — Poslá známenija i čudesá posreďí Tebé, Jehípte, * na faraóna i na vsjá rabý jehó. — Iže porazí jazýki mnóhi i izbí carí krípki: * Sijóna, carjá Amorréjska, i Oha, carjá Vasánska, i vsjá cárstvija Chanaánska, — i dadé zemľu ích dostojánije, * dostojánije Izráiľu, ľúdem Svojím. — Hóspodi, ímja Tvojé v vík* i pámjať Tvojá v ród i ród: — jáko sudíti ímať Hóspoď ľúdem Svojím, * i o rabích Svojích umólitsja. — Ídoli jazýk, srebró i zláto, * ďíla rúk čelovíčeskich. — Ustá ímut, i ne vozlahóľut, óči ímut, i ne úzrjat, * úši ímut, i ne uslýšat, nižé bo jésť dúch vo usťích ích. — Podóbni ím da búdut tvorjáščiji já, * i vsí naďíjuščijisja na ňá. — Dóme Izrájilev, blahoslovíte Hóspoda, dóme Aaróň, blahoslovíte Hóspoda, * dóme Levíjin, blahoslovíte Hóspoda. — Bojáščijisja Hóspoda, blahoslovíte Hóspoda. * Blahoslovén Hóspoď ot Sijóna, živýj vo Jerusalími.

Psalom 135 Alliluia

Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, * jáko v vík mílosť Jehó. —Ispovídajtesja Bóhu bohóv, * jáko v vík mílosť Jehó. — Ispovídajtesja Hóspodevi hóspodej, * jáko v vík mílosť Jehó. —Sotvóršemu čudesá vélija jedínomu, * jáko v vík mílosť Jehó. —Sotvóršemu nebesá rázumom, * jáko v vík mílosť Jehó. — Utverdívšemu zémľu na vodách, * jáko v vík mílosť Jehó. —Sotvóršemu svitíla vélija jedínomu, * jáko v vík mílosť Jehó. —Sólnce vo óblasť dné, * jáko v vík mílosť Jehó. — Lunú i zvízdy vo óblasť nošči, * jáko v vík mílosť Jehó. — Porazívšemu Jehípta s pérvency jehó, * jáko v vík mílosť Jehó, — i izvédšemu Izrájilja ot sredý ích, * jáko v vík mílosť Jehó. — Rukóju krípkoju i mýšceju vysókoju, * jáko v vík mílosť Jehó. — Razďíľšemu Čermnóje móre v razďilenija, jáko v vík mílosť Jehó. — I provédšemu Izrájiľa posreďí jehó, * jáko v vík mílosť Jehó. — I istrjásšemu faraóna i sílu jehó v móre Čermnóje, * jáko v vík mílosť Jehó. — Provédšemu ľudi Svojá v pustýni, * jáko v vík mílosť Jehó. — Porazívšemu carí vélija, * jáko v vík mílosť Jehó, — i ubívšemu carí krípkija, * jáko v vík mílosť Jehó: — Sijóna, carjá Amorréjska, * jáko v vík mílosť Jehó, — i Oha, carjá Vasánska, * jáko v vík mílosť Jehó. — I dávšemu zémľu ích dostojánije, * jáko v vík mílosť Jehó. — Dostojánije Izrajiľu, rabú Svojemú, * jáko v vík mílosť Jehó. — Jáko vo smiréniji nášem pomanú ný Hóspoď, * jáko v vík mílosť Jehó. — I izbávil ný jésť ot vrahóv nášich, * jáko v vík mílosť Jehó. — Dajáj píšču vsjákoj plóti, * jáko v vík mílosť Jehó. — Ispovídajtesja Bóhu Nebésnomu, * jáko v vík mílosť Jehó.

Psalom 136

Na rikách Vavilónskich, támo sidóchom i plákachom, vnehdá pomjanúti nám Sijóna. — Na vérbijich posreďí jehó obísichom orhány náša. — Jáko támo voprosíša ný pľínšiji nás o slovesích písnej, i védšiji nás o píniji: vospójte nám ot písnej Sijónskich. — Káko vospojém písň Hóspodňu na zemlí čuždéj? —Ášče zabúdu tebé, Jerusalíme, zabvéna búdi desníca mojá. —Priľpní jazýk mój hortáni mojemú, ášče ne pomjanú tebé, ášče ne predložú Jerusalima, jáko v načáľi vesélija mojehó. — Pomjaní, Hóspodi, sýny Jedómskija, v déň jerusalímľ hlahoľúščyja: istoščájte, istoščájte do osnovánij jehó. — Dščí Vavilóňa okajánnaja, blažén iže vozdást tebí vozdajánije tvojé, jéže vozdalá jesí nám. — Blažén íže ímet i razbijét* mladéncy tvojá o kámeň.

Slava: i nýňi: alliluja 3x Sláva tebí, Bóže 3x

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím. (Včasi spivu ľude stojať)

Anhelskij sobór udivísja, * zrjá tebé v mértvych vminívšasja, * smértnuju že, Spáse, kríposť razorívša, * i so sobóju Adáma vozdvíhša, * i ot áda vsjá svobódša.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Počtó mýra s mílostivnými slezámi, * o učenícy rastvorjájete? * Blistájajsja vo hróbi ánhel, * Myronósicam viščáše: * vídite vý hrób i urazumíjte: * Spás bo * voskresé ot hróba.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Ziló ráno, * Myronósicy tečáchu * ko hróbu tvojemú, rydájuščyja, * no predstá k ním Ánhel i rečé: * Rydánija vrémja prestá, ne pláčite, * voskresénije že * Apóstolom rcýte.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Myronósicy žený * s mýry prišédšyja * ko hróbu tvojemú, Spáse, rydáchu, * Ánhel že k ním rečé hlahóľa: * Čtó s mértvymi živáho pomyšľájete? * Jáko Bóh bo voskresé ot hróba.

Sláva: Poklonímsja Otcú, * i jehó Sýnovi, i svjatómu Dúchu, * svjaťíj Trójci vo jedíňim suščeství, * so Serafímy zovúšče: * svját, svját, * svját jesí, Hóspodi.

I nýňi: Žiznodávca roždši, * hrichá Ďívo Adáma izbávila jesí, * rádosť že Jévi * v pečáľi mistó podalá jesí: * pádšyja že ot žizni, * k séj naprávi, * iz tebé voplotívyjsja * Bóh i čelovík.

Allilúja, Allilúja, Allilúja, sláva tebí Bóže 3x

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň

Ipakoí, hlás 5: Ánheľskim zrákom úm smuščájuščja, i božéstvennym vostánijem dušéju prosviščájemy, mironósicy apóstolom blahovistvováchu: vozvistíte vo jazýcich voskresénije, Hóspodu soďíjstvujušču čudesý, podajúščemu nám véliju mílosť.

Stepenna hlás 5.

Antifon 1. Vnehdá skorbíti mňi, Davídski pojú tebí Spase moj: izbávi dúšu mojú ot jazýka ľstívaho,

Pustýnnym živót blažen jesť, bóžestvennym račénijem voskryľájuščymsja.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom oderžátsja vsja, vídimaja že s nevídimymi: samoderžáven bo syj, Trójcy jedín jesf nelóžno.

Antifon 2. Na hóry dušé, vozdvíhnemsja: hrjadí támo otňúduže pómošč ídet.

Desnája tvojá ruká i mené Christé kasájuščajasja, ot lésti vsjákija da sochranít.

Sláva, i nýňi:**S**vjatómu Dúchu bohoslóvjašče rcim: ty jesí Boh, živót, račénije, svit, um, Ty blahostýňa, Ty cárstvuješi vo víki.

Antifon 3. O rékšich mňi: Vo dvorý vnídem Hospodňa, rádosti mnóhija ispólnen byv, molitvy vozsyláju.

V domú Davídovi strášnaja soveršájutsja: ohň bo támo paľá vsjak srámnyj um.

Sláva, i nýňi: Svjatómu Dúchu, živonačálnoje dostóinstvo, ot Nehóže vsjákoje živótno oduševľájetsja, jáko vo Otcí, kúpno že i Slovi.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsim.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokimen hlás 5. Voskresní Hóspodi Bóže moj, da voznesétsja ruká tvojá, jáko ty cárstvuješi vo víki.

Stích: Ispovímsja tebí, Hóspodi vsím sérdcem mojím.

Jerej: Hóspodu pomolimsja.

Lik: Hóspodi pomiluj.

Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých po**čiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, ný**ňi i prísno i v viki vikov.

Amiň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Hóspodi pomiluj. 3x

Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Lukí svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: V ťim časi Petro vstav, uťikav ku hrobu, posmotriv do ňoho i uviďiv tam ležati lem polotna. Vernuv sja i čudovav sja tomu, što sja stalo. I smoť, v tot deň dvomi z učenikiv išli do sela nazvanoho Emmaus, kotre bylo od Jerusalima približno jedenadcjať kilometriv. I bisidovali o všytkim, što sja stalo. A jak tak bisidovali i vjedno rozdumovali, prišov ku nim sam Isus i išov iz nima. No dašto jak by speralo jim oči, žeby joho ne poznali. A vin jim poviv: „O čim to iduči bisidujete midži sobov, a čom vy zasmučeny?“ A jeden iz nich, što sja zvav Kleopa, jomu odpoviv: „Ci ty lem sam iz čudžinciv v Jerusalimi, kotryj ne znať o ťim, što sja stalo v tych dňach?“ Oprosiv sja jich: „A što?“ I rospovili mu, što sja stalo z Isusom Nazarjanom, kotryj byv prorok, silnyj v ďiľi i v slovi pered Bohom i cilym narodom; jak joho našy archijereji i načalniky peredali, žeby byv odsudženyj na smerť, i rozpjali. - A my naďijali sja, že vin vyslobodiť Izraiľ. Dnes’ je už treťij deň, jak sja toto všytko stalo. No dakotry iz našych žen nas začudovali; byli rano kolo hroba, a jak ne našli joho ťilo, prišli i hovorili, že viďili i pojavľiňa anheľiv, kotry povidali, že žyje. A dakotry iz našych išli ku hrobu i našli všytko tak, jak povidali ženy, no joho ne viďili.- A vin jim poviv: „O, vy nerozumnoho i ťažkodumnoho serdcja uviriti všytkomu, što hovorili proroky. Ci ne bylo potribne, žeby Christos toto vyterpiv i vošov do svojoj slavy?“ I začav od Mojseja i od všytkych prorokiv i pojasňovav jim, što rečene o ňim v ciľim Pis’mi. A koli prichodili ku selu, do kotroho išli, vin jak by poberav sja iti dale. No oni joho strimali i hovorili: „Zistaň iz nami, bo deň už kinčiť i prichodiť večur.“ I zistav, i pišov iz nima. A jak siďili kolo stola, vzjav chľib, blahosloviv, lamav i davav jim. I otvorili sja jim oči i poznali joho; no vin sja jim stav nevidimym. I poviv jeden druhomu: „Ci ne horilo v nas naše serdce, kiď iz nami hovoriv na dorozi i pojasňovav nam Pis’mo?“ I takoj vstali, vernuli sja do Jerusalima i našli vjedno jedenadcjaťoch i tych, što z nima byli, jak bisidujuť: „Hospoď spravdy voskres i pojaviv sja Simonovi.“ A oni rospovili, što sja stalo po dorozi i jak joho poznali, kiď lamav chľib.

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Taže: Voskresenije Chrístóvo ví**ďivše, poklo­nímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jedínomu bezhríšnomu. Krestú tvojemú poklaňájemsja Christé, í svjatoje voskre­senije tvojé pojém i slávim: Ty bo jesí Boh naš, rázvi tebé inóho ne znájem, ímja tvojé imenújem. Priidíte vsi vírniji, poklonimsja svjatomu Christóvu voskreséniju: se bo priíde Krestóm rádosť vsemú míru. Vsehdá bohoslóvjašče Hóspoda, pojém voskresenije Jehó: raspjátije bo preterpív, smertiju smer**ť razruší.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Sláva, hlás 8: Pokajánija otvérzi mí dvéri žiznodávče, útreňujet bo dúch mój ko chrámu svjatómu tvojemú, chrám nosjáj ťilésnyj vés oskvernén: no jáko ščédr, očísti blahoutróbnoju tvojéju mílostiju.

I nýňi, Bohoródičen: Na spasénija stezí nastávi mjá Bohoródice, stúdnymi bo okaľách dúšu hrichmí, i v ľínosti vsé žitijé mojé iždích: no tvojími molítvami izbávi mjá ot vsjákija nečistotý.

Táže, hlás 6: Pomíluj mjá Bóže, po velícej mílosti tvojéj, i po mnóžestvu ščedrót tvojích, očísti bezzakónije mojé.

Mnóžestva soďíjannych mnóju ľútych, pomyšľája okajánnyj, trepéšču strášnaho dné súdnaho: no naďíjasja na mílosť bahoutróbija tvojehó, jáko Davíd vopijú ti: pomíluj mjá Bóže po velícij tvojéj mílosti.

Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Ľ.: Hóspodi pomíluj 12x

Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Ľ.: Amíň.

Kanón voskrésen, hlás 5:

[Písň 1]

irmós: Koňá i vsádnika v móre čermnóje, sokrušájaj bráni mýšceju vysókoju, Christós istrjasé: Izráiľa že spasé, pobídnuju písň pojúšča.

Pripív: Sláva Hóspodi, svjatómu voskreséniju tvojemú.

Tebé ternonósnyj jevréjskij sónm, ľubvé blahoďíteľu k tebí ne sochráň máternija, Christé vinčá, rodonačáľnika razrišájušča ternóvnoje zapreščénije.

Vozdvíhl jesí mja pádšaho v róv, preklóňsja žiznodávče, bezhríšne: i mojejá zlosmrádnyja tlí Christé, preterpív neiskušénno, božéstvennaho suščestvá mírom mjá oblahouchál jesí.

Bohoródičen: Razrišísja kľátva, pečáľ prestá: blahoslovénnaja bo i blahodátnaja, vírnym rádosť vozsijá, blahoslovénije vsím koncém cvitonosjášči Christá.

Druhíj kanón krestovoskresn. Písň 1, hlás tójže.

irmós: Spasíteľu Bóhu, v móri ľúdi nemókrymi nohámi nastávľšemu, i faraóna so vsevójinstvom potópľšemu, tomú jedínomu pojím, jáko proslávisja.

Íže vóleju na kresťí prihvoždénnomu plótiju, i drévňaho ot izrečénija drévom pádšaho svobóždšemu, tomú jedínomu vospojím: jáko proslávisja.

Íže iz hróba mertvecú voskrésšu Christú, i pádšaho sovozstávivšu, i sosiďínijem Otéčeskim ukrasívšemu, tomú jedínomu vospojím: jáko proslávisja.

Bohoródičen: Prečístaja Máti Bóžija, iz tebé voplóščšemusja, i ot ňídr Rodíteľa ne razlúčšemusja Bóhu, neprestánno molísja, ot vsjákaho obstojánija spastí, íchže sozdá.

Ín kanón presvjaťíj Bohoródici [jehóže kraestróčije: Svít róždšaja, prosvití mja Ďívo.].

Písň 1, hlás tójže.

irmós: Koňá i vsádnika v móre čermnóje, sokrušájaj bráni mýšceju vysókoju, Christós istrjasé: Izráiľa že spasé, pobídnuju písň pojúšča.

Svíta vséľšahosja v ťá prečístaja, i prosvíščšaho mír lučámi božestvá, Christá molí, prosvitíti vsjá pojúščyja ťá, Máti Ďívo.

Jáko ukrašájema dobrótoju dobroďítelej blahodátnaja, dobrotvórnoje blahoľípije lučéju Dúcha, podjála jesí vsečístaja, vsjáčeskaja udobrívšaho.

Tebé drévle proobrazújušči kupiná v Sináji, ne opalísja Ďívo, ohňú prisovokúpľšisja: Ďíva bo rodilá jesí, i Ďíva prebylá jesí, páče smýsla Máti Ďívo.

Kanón, tvorénije hospodína Jósifa.

Hlás 2:

irmós: Moiséjskuju písň vosprijímši vozopíj dušé: pomóščnik i pokrovíteľ býsť mňí vo spasénije: séj mój Bóh, i proslávľu jehó.

Iisúse Bóže, kájuščasja prijimí nýňi i mené, jáko blúdnaho sýna, vsé žitijé v ľínosti žívša, i tebé prohňívavša.

Jéže mí dál jesí préžde, zľí rastočích božéstvennoje bohátstvo, udalíchsja ot tebé, blúdno žív: blahoutróbne ótče, prijimí úbo i mené obraščájuščasja.

Sláva: Objátija nýňi otéčeskaja prostér, prijimí Hóspodi i mené, jákože blúdnaho, vseščédre, jáko da blahodárno proslávľu ťá.

Bohoródičen: Na mňí Bóže, vsjú pokazáv blahostýňu, prézri mojích mnóžestvo sohrišénij, jáko blahoďíteľ, božéstvennymi Mátere tvojejá moľbámi.

Katavásiji že pojém irmosý kanóna. Moiséjskuju písň vosprijímši vozopíj dušé: pomóščnik i pokrovíteľ býsť mňí vo spasénije: séj mój Bóh, i proslávľu jehó.

[Písň 3]

irmós: Vodruzívyj na ničesómže zémľu poveľínijem tvojím, i povísivyj neoderžímo ťahoťíjuščuju, na nedvížimim, Christé, kámeni zápovidej tvojích, cérkov tvojú utverdí, jedíne bláže i čelovikoľúbče.

Žélč úbo íže iz kámene méd ssávšiji, v pustýni čudoďíjstvovavšemu tebí prinesóša Christé: ócet že za mánnu voz blahoďijánije tí vozdáša ótrocy Izráilevy neblahodárniji.

Íže drévle svitovídnym óblakom pokryvájemi, živót vo hróbi Christá položíša: no samovlástno voskrés, vsím vírnym podadé tájno osiňájuščeje svýše Dúcha sijánije.

Bohoródičen: Tý Máti Bóžija nesočetánno rodilá jesí, íže o netľínna Otcá vozsijávšaho, kromí boľíznej máternich: ťímže ťá Bohoródicu, voploščénna bo rodilá jesí Slóva, pravoslávno propovídujem.

[Ín] irmós: Síloju krestá tvojehó Christé, utverdí mojé pomyšlénije, vo jéže píti i sláviti spasíteľnoje tvojé voznesénije.

Voskrésl jesí ot hróba Christé, tlí smértnyja izbávľ vospivájuščich žiznodávče, vóľnoje tvojé raspjátije.

Pomázati mírom ťílo tvojé mironósicy Christé tščáchusja, i ne obrítša vozvratíšasja, vospivájuščja tvojé vostánije.

Bohoródičen: Molí neprestánno čístaja, voploščénnaho iz bokú tvojéju, izbáviti ot lésti dijávoli, vospivájuščyja ťá Ďívu čístuju.

[Ín] irmós: Vodruzívyj na ničesómže zémľu poveľínijem tvojím, i povísivyj neoderžímo ťahoťíjuščuju, na nedvížimim, Christé, kámeni zápovidej tvojích, cérkov tvojú utverdí, jedíne bláže i čelovikoľúbče.

Ľístvica, jéjuže k nám sníde výšnij, istľívšeje jestestvó ispráviti, tý jávstvenno čístaja, vsím nýňi víďina bylá jesí, tobóju bo preblahíj mírovi besídovati pričastítisja blahovolí.

Jéže drévle predustávlennoje Ďívo táinstvo, i préžde vík provídimoje vsjá víduščemu Bóhu, ľítom nýňi naposľídok v ložesnách tvojích vseneporóčnaja, konéc prijém javísja.

Razrišísja kľátvy drévnija osuždénije tvojím chodátajstvom Ďívo prečístaja: iz tebé bo Hospóď jávľsja, vsím blahoslovénije jáko preblahíj istočí, jedína čelovíkom udobrénije.

irmós: Neplódstvovašij mój úm, plodonósen Bóže pokaží mi, ďílateľu dóbrych, nasadíteľu blahích, blahoutróbijem tvojím.

Vés vňí býv sebé, umovrédno priľipíchsja strastéj obritátelem: no prijimí mjá Christé, jákože blúdnaho.

Blúdnaho hlásu porevnováv, vopijú: sohriších, ótče, jákože ónaho úbo, i mené obimí nýňi, i ne otríni mené.

Sláva: Objátija tvojá prostér Christé, mílostivno prijimí mjá, ot straný dáľnyja hrichá i strastéj obraščájuščasja.

Bohoródičen: Dóbraja v ženách, obohatí i mené dóbrych vídy, hrichí mnóhimi obniščávšaho čístaja, jáko da slávľu ťá.

irmós: Neplódstvovašij mój úm, plodonósen Bóže pokaží mi, ďílateľu dóbrych, nasadíteľu blahích, blahoutróbijem tvojím.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sidálen, hlás 1. Podóben: Hrób tvój: Objátija Ótča otvérsti mí potščísja, blúdno iždích mojé žitijé, na bohátstvo neiždivájemoje vzirájaj ščedrót tvojích Spáse, nýňi obniščávšeje mojé sérdce ne prézri. Tebí bo Hóspodi, vo umiléniji zovú: sohriších, Ótče, na nébo i pred tobóju.

Sláva, tójže. I nýňi, Bohoródičen. Podóben: Beznevístnaja čístaja Bohoródice Ďívo, jedína vírnych predstáteľnice i pokróve, bíd i skorbéj, i ľútych obstojánij, vsích svobodí, na ťá nadéždy otrokovíce imúščich, i dúšy náša spasí božéstvennymi molítvami tvojími.

[Písň 4]

irmós: Božéstvennoje tvojé razumív istoščánije, prozorlívo Avvakúm, Christé, so trépetom vopijáše tebí: vo spasénije ľudéj tvojích spastí pomázannyja tvojá prišél jesí.

Jáže ot Mérry horčájšyja vódy, jáko vo óbrazi pronačertája prečístyj krest tvój bláže, hrichóvnoje umerščvľájušč vkušénije, drévom usladíl jesí.

Krest za drévo razúmnoje, za sládkuju že píšču žélč, Spáse mój, prijál jesí, za tľínije že smérti króv tvojú božéstvennuju izlijál jesí.

Bohoródičen: Kromí úbo sočetánija začalá jesí netľínno vo črévi, i bez boľízni rodilá jesí, i po roždeství Ďíva, Bóha plótiju róždši, sochranílasja jesí.

[Ín] irmós: Uslýšach slúch síly krestá, jáko ráj otvérzesja ím, i vozopích: sláva síľi tvojéj Hóspodi.

Jáko vodruzísja na zemlí na lóbňim krest, sokrušíšasja verejí i vrátnicy víčniji, i vozopíša: sláva síľi tvojéj Hóspodi.

Jáko sníde Spás k svjázannym jáko mértv, sovoskresóša s ním íže ot víka uméršiji, i vozopíša: sláva síľi tvojéj Hóspodi.

Bohoródičen: Ďíva rodí, i máterskich ne pozná: no Máti úbo jésť, Ďíva že prebýsť: júže vospivájušče, rádujsja Bohoródice, vzyvájem.

[Ín] irmós: Božéstvennoje tvojé razumív istoščánije, prozorlívo Avvakúm, Christé, so trépetom vopijáše tebí: vo spasénije ľudéj tvojích spastí pomázannyja tvojá prišél jesí.

Sérdcem i umóm, dušéju že i ustý ispovíduju vseblahočéstno ťá Bohoródicu voístinnu, čístaja, spasénija plód objémľa, i spasájusja Ďívo, molítvami tvojími.

Sozdávyj ot ne súščich vsjáčeskaja, ot tebé čístyja sozdátisja jáko blahoďíteľ blahovolí, na spasénije víroju i ľubóviju ťá pojúščich, vseneporóčnaja.

Pojút tvojé roždestvó vseneporóčnaja premírniji lícy, spaséniju rádujuščesja, ístinnuju Bohoródicu múdrstvujuščich ťá, Ďívo neskvérnaja.

Ťá žézl Isáija imenová, ot nehóže prozjabé nám krásnyj cvít, Christós Bóh, na spasénije víroju i ľubóviju pritekájuščich k pokróvu tvojemú.

irmós: Jéže ot Ďívy tvojé roždestvó prorók predzrjá, vozpropovídaše vopijá: slúch tvój uslýšach i ubojáchsja: jáko ot júha, i iz horý svjatýja, priosinénnyja prišél jesí Christé.

Bohátstvo blahích, jéže dál mí jesí nebésnyj Ótče, rastočích zľí, stránnym hráždanom poraboščén. ťímže vopijú ti: sohriších tí, prijimí mjá jáko blúdnaho drévle, prostér objátija mňí tvojá.

Vsjákoj zlóbi porabótichsja, priníknuv okajánno strastéj ďílatelem, i sebé vňí bých nesmotrénijem, uščédri mjá Spáse, prenebésnyj Ótče, pribihájušča ko mnóhim tvojím ščedrótam.

Sláva: Vsjákaho studá ispólnichsja, ne smíja vozzríti na vysotú nebésnuju: íbo bezslovésno priníknuv hrichú, nýňi že obráščsja vopijú umilénijem: sohriších tí, prijimí mjá vsecarjú.

Bohoródičen: Čelovíkom pómošče, upovánije tvérdoje vsím christijánom, pribížišče čístaja spasájemym: spasí mjá Ďívo, Máternimi tvojími moľbámi, i búduščija žízni spodóbi.

irmós: Jéže ot Ďívy tvojé roždestvó prorók predzrjá, vozpropovídaše vopijá: slúch tvój uslýšach i ubojáchsja: jáko ot júha, i iz horý svjatýja, priosinénnyja prišél jesí Christé.

[Písň 5]

irmós: Oďijájsja svítom jáko rízoju, k tebí útreňuju, i tebí zovú: dúšu mojú prosvití omračénnuju Christé, jáko jedín blahoutróben.

Íže slávy Hospóď v neslávňi zráci, na drévi obezčéščen vóleju vísit, o božéstvenňij mňí slávi neskazánno promyšľája.

Tý mja preoblékl jesí v netľínije, Christé, tlí smértnyja neistľínno plótiju vkúš, i vozsijáv iz hróba tridnéven.

Bohoródičen: Tý právdu že i izbavlénije nám róždši Christá bez símene, svobódno soďíjala jesí ot kľátvy Bohoródice, jestestvó práotca.

[Ín] irmós: Utreňújušče vopijém tí Hóspodi, spasí ný: Ty bo jesí Bóh náš, rázvi tebé inóho ne znájem.

Prostérl jesí dláni Spáse náš na drévi, vsjá prizyvája k sebí, jáko čelovikoľúbec.

Pľiníl jesí ád Spáse mój tvojím pohrebénijem, i tvojím voskresénijem rádosti vsjá ispólnil jesí.

Voskrés ot hróba tridnévno žiznodávče, i vsím istočíl jesí bezsmértije nehíbľuščeje.

Bohoródičen: Ďívu po roždeství vospivájem ťá Bohoródice: tý bo Bóha Slóva plótiju mírovi rodilá jesí.

[Ín] irmós: Oďijájsja svítom jáko rízoju, k tebí útreňuju, i tebí zovú: dúšu mojú prosvití omračénnuju Christé, jáko jedín blahoutróben.

Vsí prorócy ťá jávi predvozvistíša choťáščuju býti Bóžiju Máter, Bohoródice čístaja: jedína bo obrilásja jesí čístaja, soveršénna neporóčnaja.

Svítel óblak ťá živótnyja vodý, nám túču netľínija Christá odoždívšij otčájannym, čístaja, poznavájem.

Jáko blíz vsjú ťa dóbru i neporóčnu, zapečatľínnu ďívstvom čísťi vozľubí, v ťá vselívyjsja Bóh, jáko jedín blahoutróben.

irmós: Nóšči prešédšej, priblížisja déň i svít míru vozsijá: sehó rádi chváľat ťá ánheľstiji číni, i slavoslóvjat ťá vsjá vsjáčeskaja.

Porabótichsja hráždanom stránnym, i v stranú tletvórnuju otidóch, i ispólnichsja studá: nýňi že obraščájasja zovú ti ščédre, sohriších.

Otéčeskaja tvojá bahoutróbija nýňi otvérzi mí, ot zlých obratívšusja, nebésnyj Ótče, i ne otríni mené, imíjaj premnóhuju mílosť.

Sláva: Ne smíju vozzríti horí na vysotú, bez čislá Christé prohňívav ťá: no vídyj tvojá ščedróty mílostivnyja, vzyváju: sohriších tí, očísti, i spasí mjá.

Bohoródičen: Vsesvjatája Ďívo blahodátnaja, očiščénije vsím róždšaja, mojích sohrišénij ťážkoje brémja tvojími molítvami oblehčí.

irmós: Nóšči prešédšej, priblížisja déň i svít míru vozsijá: sehó rádi chváľat ťá ánheľstiji číni, i slavoslóvjat ťá vsjá vsjáčeskaja.

[Písň 6]

irmós: Neístovstvujuščejesja búreju dušetľínnoju, Vladýko Christé, strastéj móre ukrotí, i ot tlí vozvedí mja jáko blahoutróben.

V tľínije popólzsja rodonačáľnik, Vladýko Christé, preslúšannaho brášna vkúš, i k životú vozvedén býsť strástiju tvojéju.

Živót nizšél jesí ko ádu, Vladýko Christé, i tľínije rastľívšemu býv, tľínijem istočíl jesí voskresénije.

Bohoródičen: Ďíva rodí, i róždši prebýsť čistá, na rukú nosjáščaho vsjáčeskaja, jáko voístinnu Ďíva Máti ponésšaja.

[Ín] irmós: Obýde mjá bézdna, hrób mňí kít býsť, áz že vozopích k tebí čelovikoľúbcu, i spasé mjá desníca tvojá Hóspodi.

Prostérl jesí dláni tvojí, sobirája daléče rastočénnaja jazýk tvojích sobránija, Christé Bóže náš, živonósnym krestóm tvojím, jáko čelovikoľúbec.

Pľiníl jesí smérť, i vratá ádova sokrušíl jesí, Adám že svjázannyj razrišén býv, vopijáše tebí: spasé mja desníca tvojá Hóspodi.

Bohoródičen: Kupinú ťa neopalímu, i hóru i ľístvicu oduševlénu, i vratá nebésnaja dostójno slávim, Maríje slávnaja, pravoslávnych pochvaló.

[Ín] irmós: Neístovstvujuščejesja búreju dušetľínnoju, Vladýko Christé, strastéj móre ukrotí, i ot tlí vozvedí mja jáko blahoutróben.

Íže vsemú vinóvnyj, i jéže býti vsím podávyj, jáko vinóvnu imjáše voploščájem, jéže po nám, ťá Bohomáti vseneporóčnaja.

Iscilénij Vladýčice, dušepitáteľnyj točáščij istóčnik vírno pritekájuščym k pokróvu tvojemú blahoslávnomu, vímy ťá vseneporóčnaja.

Spáséniju vinóvna Žiznodávca rodilá jesí nám, víčnoje izbavlénije dárujuščaho, ístinnuju Bohoródicu ťá propovídajuščym.

irmós: Vo hlubiňí hrichóvňij sodéržim jésm Spáse, i v pučiňí žitéjsťij oburevájem: no jákože Jónu ot zvírja, i mené ot sterastéj vozvedí, i spasí mjá.

Hlubiná sohrišénij soderžít mjá prísno, i trevolnénije hrichóv pohružájet mjá: okormí mjá ko pristánišču žízni, Christé Bóže, i spasí mjá carjú slávy.

Bohátstvo otéčeskoje rastočích ľúťi, i obniščáv studá ispólnichsja, poraboščén neplódnymi pomyšléňmi. Ťímže tí vopijú: čelovikoľúbče uščédri, i spasí mjá.

Sláva: Hládom istájavša vsjákich bláh, i ustranívšasja ot tebé vseblahíj, uščédri obraščájuščasja mjá nýňi: i spasí Christé, pojúšča tvojé čelovikoľúbije.

Bohoródičen: Spása i Vladýku róždšaja Christá, spasénija mjá otrokovíce spodóbi, obniščávša ot vsjákich bláh, Ďívo čístaja, da pojú tvojá velíčija.

irmós: Vo hlubiňí hrechóvňij soderžím jésm Spáse, i v pučíňi žitéjsťij oburevájem: no jákože Jónu ot zvírja, i mené ot strastéj vozvedí, i spasí mjá.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 3. Podóben: Ďíva dnés: Otéčeskija slávy tvojejá udalíchsja bezúmno, v zlých rastočív jéže mí prédal jesí bohátstvo. Ťímže tí blúdnaho hlás prinošú: sohriších pred tobóju Ótče ščédryj, prijimí mjá kájuščasja, i sotvorí mjá jáko jedínaho ot najémnik tvojích.

íkos: Spásu nášemu na vsják déň učášču svojím hlásom, pisánija uslýšim o blúdnom, i cilomúdrennom páki. I sehó víroju podražájem dóbroje pokajánije, víduščemu tájnaja vsích, smirénijem sérdca vozzovém sohrišíchom tí Ótče ščédryj, i nikohdáže dostójni jesmý nareščísja čáda, jákože préžde. No jáko jestestvóm sýj čelovikoľubív, tý prijimí, i sotvorí mjá jáko jedínaho ot najémnik tvojích.

I byvájet čténije préžde sinaksarjá v minéji: tákže v trijódi po čínu.

Stichí: Bludník ášče któ jésť jáko áz, derzáj, hrjadí:

Bóžijich bo ščedrót vsím otvérzesja dvér.

V síj déň blúdnaho sýna vozzvánije prázdnujem, jéže božéstvenniji otcý náši vtoróje v trijódi učiníša, viný rádi sicevýja. Ponéže bo súť ňícyji mnóhaja bezmístnaja v sebí svídušče, blúdňi že ziló ot júnaho vózrasta živúšče, i pijánstvy, i nečistotámi upražňájuščesja, i vo hlubinú zlých síce vpádše, vo otčájanije prichóďat, jéže úbo roždénije jésť hórdosti: i otsjúdu k popečéniju dobroďíteli nikákože prichodíti choťát, i zlých úzy predlahájušče, ťímže i hóršim zlým prísno vpádajut. Čelovikoľúbno i otéčeski svjatíji otcý, i k takovým čelovíkom imúšče, i otvestí ot otčájanija choťášče takovúju prítču zďí po pérvij učiníša, otčájanija strásť iz kórene vosterzájušče, i k dobroďíteli vosprijátiju vozstavľájušče, i čelovikoľúbnaja i preblahája Bóžija bahoutróbija mnóžaje sohrešívšym, blúdnym pokazújušče: jáko ničtóže jésť ot hrichóv, jéže jehó čelovikoľúbnyj rázum pobidít, ot sejá prítči Christóvy sijé predstavľájušče. Dvá úbo sýna súť čelovíka, sírič, Bohočelovíka Slóva, právedniji i hríšniji. Staríjšij úbo jésť, v zápovidech Bóžijich, i vo blahóm jehó prísno prebyvájaj, i nikohdáže ot nehó otstupájaj. Júnyj že, hrích vozľubívyj, i s Bohom soprebyvánija stúdnymi ďíly otrekíjsja, i o ném Bóžije čelovikoľúbije iždív, blúdňi požívyj: jáko jéže po óbrazu cílo ne sobľudájaj, i lukávomu démonu posľídstvovavyj i rabótavyj slasťmí ónaho choťínijem, i ne vozmóh želánije ispólniti. Nesýtnaja bo véšč hrích, sohrivájuščij obýčajem, rádi vrémennaho naslaždénija: jehóže i rožcém upodobľájet, jáko svinijám súščaja píšča. Rožcý bo, pérvije úbo sládko ňíčto predlahájut: posľidí že žestokó ňíčto, i áki plévy byvájut, jáže vesmá sťažá i hrích. Jedvá úbo vozbnúv blúdnyj, jáko hládom dobroďíteli pohibája prichódit ko otcú hlahóľa: ótče, sohriších na nébo i pred tobóju, i ňísm dostóin nareščísja sýn tvój. Tój že prijémlet sehó kájuščasja, ne ponošája, no raskriľájasja i obimája, božéstvennyja i otéčeskija utróby pokazúet. I daét jemú odéždu, síreč, svjatóe kreščénije, i pečáť i obručénije, blahodáť vsesvjatáho Dúcha. K sím že i sapohí, da ne ktomú ot zmíjev i skorpíj ujazvjátsja po Bóhu jehó stopý: no naipáče óňich hlavý sokrušíti vozmóhut. Potóm že prezíľňijšeju rádostiju i teľcá upitánnaho jehó rádi zakalájet, Sýna svojehó jedinoródnaho, Otéc i plóti jehó dajét pričastítisja, i króvi. I ášče čuďásja staríjšij sýn prebezčíslennomu jehó milosérdiju, hlahólet, jelíko úbo i rečé. Čelovikoľúbec že, i ónaho molčáti tvorít, vvoďá tíchimi slovesý, i krótkimi i ľubéznymi: tý vsehdá so mnóju jesí, hlahóľa, i porádovatisja podobáše, i otcú spírstvovati, jáko sýn mój séj mértv bjáše hrichóm préžde, i oživé, raskájavsja o níchže ďíjaše bezslovésnych: i pohíbšij, jáko daléče mí býv obýčajem slastéj, i obrítesja mnóju, milosérdijem svojím postradávšim, i mílostivnym nrávom prizvávšim jehó. Móžet že prítča sijá i k ľúdem jevréjskim, i k nám vzjátisja. Sejá úbo rádi viný i prítča sijá zďí ot svjatých otéc učinísja: vosterzájušči úbo, jákože rečésja, otčájanije i bojázň, jéže dóbrym ďilóm kasátisja: pouščájušči že v pokajánije i raskájanije, íže jáko blúdnaho sohrišívša: jéže úbo i orúžije jésť veličájšeje, vo othnánije soprotívnaho stríl, i pomožénije krípkoje. Neizrečénnym čelovikoľúbijem tvojím Christé Bóže náš pomíluj nás, amíň.

[Písň 7]

irmós: Prevoznosímyj otcév Hospóď plámeň uhasí, ótroki orosí, sohlásno pojúščyja: Bóže, blahoslovén jesí.

Plótiju oblóžsja jákože na údici ľščénija, božéstvennoju tvojéju síloju zmíja nizvlékl jesí vozvoďá vopijúščyja: Bóže, blahoslovén jesí.

Zemlí neprochódnoje osuščestvovávyj sostavlénije, vo hróbi pokryvájetsja plótiju nevmistímyj. Jemúže vsí pojém: Bóže, blahoslovén jesí.

Bohoródičen: Jedínu úbo ipostás vo dvojú jestestvú, vseneporóčnaja rodilá jesí voploščénnaho Bóha. Jemúže vsí pojém: Bóže, blahoslovén jesí.

[Ín] irmós: V peščí óhnenňíj pisnoslóvcy spasýj ótroki, blahoslovén Bóh otéc nášich.

Íže drévom krestnym ídoľskuju prélesť razrišívyj, blahoslovén Bóh otéc nášich.

Voskrésýj iz mértvych, i súščyja vo áďi sovozdvíhnuvyj, blahoslovén Bóh otéc nášich.

Tvojéju smértiju Christé, smértnuju razór deržávu, blahoslovén Bóh otéc nášich.

Bohoródičen: Íže ot Ďívy róžďsja, i Bohoródicu sijú pokazávyj, blahoslovén Bóh otéc nášich.

[Ín] irmós: Prevoznosímyj otcév Hospóď plámeň uhasí, ótroki orosí, sohlásno pojúščyja: Bóže, blahoslovén jesí.

Neopreďilénnyj prebýv neprelóžen, plóti po ipostási sojedinísja, jáko blahoutróben, v tebí presvjaťíj: íže jedín blahoslovén Bóh otéc nášich.

Nevístu ťá vseneporóčnuju Bohoródice Vladýčice, sohlásno slávim i prestól ziždíteľa tvojehó. Jemúže vsí pojém: Bóže, blahoslovén jesí.

Máti vsích carjá, očíščšisja Dúchom Ďívo, bylá jesí, tebé sozdávšaho. Jemúže vsí pojém: Bóže, blahoslovén jesí.

Spásé mja Hospóď, Bohomáti prečístaja, odéždeju plóti iz tebé oďíjavsja. Jemúže vsí pojém: Bóže, blahoslovén jesí.

irmós: Cheruvímy podražájušče ótrocy v peščí likovstvováchu vopijúšče: blahoslovén jesí Bóže, jáko ístinoju i sudóm navél jesí sijá vsjá hrích rádi nášich, prepítyj, i preproslávlennyj vo vsjá víki.

Sládostem ťilésnym prikloníchsja vseokajánno, i porabótichsja vesmá strástnym izobrítenijem, i stránen bých ot tebé čelovikoľúbče. Nýňi že zovú blúdnaho hlásom: sohriších Christé, ne prézri mené, jáko jedín mílostiv.

Vzyváju, sohriších, nikákože vozzríti derzája na vysotú nebésnuju vsecarjú, jáko v bezúmiji jedín ťá prohňívach, otvérhsja tvojích poveľinij: ťímže jáko jedín blahíj, ne otvérži mené ot tvojehó licá.

Sláva: Apóstol, Hóspodi, i prorók, i prepodóbnych, i čéstných múčenik, i právednych moľbámi prostí mi vsjá, jáže sohriších, prohňívav Christé bláhosť tvojú: jáko da pisnoslóvľu ťá vo vsjá víki.

Bohoródičen: Cheruvím jávľšisja, i Serafím Bohoródice, i vsích svitľíjšaja nebésnych vóinstv, so sími umolí, jehóže voplotíla jesí božéstvennoje Slóvo vseneporóčnaja, beznačáľnaho Otcá, jáko da bláh víčnujuščich vsí spodóbimsja.

irmós: Cheruvímy podražájušče ótrocy v peščí likovstvováchu vopijúšče: blahoslovén jesí Bóže, jáko ístinoju i sudóm navél jesí sijá vsjá hrích rádi nášich, prepítyj, i preproslávlennyj vo vsjá víki.

[Písň 8]

irmós: Tebí vseďíteľu, v peščí ótrocy, vsemírnyj lík splétše pojáchu: ďilá vsjákaja Hóspoda pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Tý o vólňij spasíteľnyja strásti pomolílsja jesí čáši, jákože nevólňij: dvá choťínija, dvimá bo po kojemúždo nósiši suščestvóma Christé, vo víki.

Tvojím vseďíteľnym schoždénijem, ád Christé, porúhannyj izblevá vsjá, jáže drévle léstiju umerščvlénnyja, tebé prevoznosjáščyja vo vsjá víki.

Bohoródičen: Ťá jáže páče umá Bohomúžňi slóvom róždšuju Hóspoda, i ďívstvujuščuju, vsjá ďilá Ďívo blahoslovím, i prevoznósim vo vsjá víki.

[Ín] irmós: Iz Otcá préžde vík roždénnaho Sýna i Bóha, í v posľídňaja ľíta voploščénnaho ot Ďívy Mátere, svjaščénnicy pójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

Íže na kresťí vóleju dláni prostéršaho, i úzy smértnyja razrušívšaho Christá Bóha, svjaščénnicy pójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

Íže jáko ženichá iz hróba vozsijávšaho Christá Bóha, i mironósicam jávľšahosja, i rádosť ťím proviščávša, svjaščénnicy pójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

Bohoródičen: Cheruvím prevýšši javílasja jesí Bohoródice čístaja, vo črévi tvojém, íže na ťích nosímaho ponésši: jehóže so bezplótnymi čelovícy slavoslóvim vo vsjá víki.

[Ín] irmós: Tebí vseďíteľu, v peščí ótrocy, vsemírnyj lík splétše pojáchu: ďilá vsjákaja Hóspoda pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Prestá nýňi jáže práotčaja pečáľ, rádosť prijémši tí Bohomáterni. Ťímže neprestánno pojém ťá Ďívo, i prevoznósim vo vsjá víki.

Pojét s námi bezplótnych sobór, Ďívo roždestvó tvojé nepostižímoje, jedín lík sostávľše ľubóviju, i prevoznosjášče jehó vo víki.

Strujá prozráčnaja bezsmértija otrokovíce iz tebé izýde, íže vsích Hospóď, skvérnu omyvája víroju ťá pojúščich, i prevoznosjáščich vo vsjá víki.

Božéstvennyj voístinnu, i svitonósnyj prestól, i skrižáli blahodáti ispovídujem ťá, Slóvo Ďívo Ótčeje jáko prijémšuju: jehóže prevoznósim vo vsjá víki.

irmós: V kupiňí Moiséju Ďívy čúdo, na sinájsťij horí, proobrazívšaho inohdá, pójte, blahoslovíte i prevoznosíte vo vsjá víki.

Sšédyj na zémľu spastí mír, vóľnoju niščetóju za milosérdije mnóhoje, obniščávšaho mjá nýňi ot vsjákaho blahoďijánija, jáko mílostivyj, spasí.

Ot tvojích zápovidej udalívsja, porabótichsja vseokajánno lestcú: obraščájuščahosja že nýňi, jáko blúdnaho drévle pripádajušča tebí, prijimí prenebésnyj Ótče.

Blahoslovím Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, Hóspoda.

Tletvórnymi pomyšléňmi objémsja omračíchsja, i ot tebé udalíchsja, vés vňí sebé býv ščédre. Ťímže v pokajániji pripádajušča tebé spasí.

Bohoródičen: Bohorodíteľnice čístaja, nizvéržennych ispravlénije jedína, isprávi i mené vsjákimi hrichámi sokrušénnaho vsehó i smirénnaho.

irmós: V kupiňí Moiséju Ďívy čúdo, na sinájsťij horí, proobrazívšaho inohdá, pójte, blahoslovíte i prevoznosíte vo vsjá víki.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Velíčit dušá mojá Hóspoda, i vozrdádovasja dúch mój o Bózi Spási mojém. (Včasi spivu ľude stojať)

Čestňíjšuju Chruvím i slavňíjšuju bez sravnénija Serefím bez istľínija Bóha Slova róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá velčájem.

Jáko prizrí na smirénije rabý svojejá, se bo ot nýňi ublažát mjá vsí ródi.

Jáko sotvorí mňí velíčije síľnyj, i svjáto ímja jehó, i mílosť jehó v ródy rodóv bojáščymsja jehó.

Sotvorí deržávu mýšcejú svojéju, rastočí hórdyja mýsliju sérdca ích.

Nizloží síľnyja s prestól i voznesé smirénnyja, álčuščyja ispólni bláh, i bohaťáščyjasja otpustí tščý.

Vospriját Izráiľa ótroka svojehó, pomjanúti mílosti, jákože hlahóla k otcém nášym Avraámu i símeni jehó do víka.

[Písň 9]

irmós: Isáije likúj, Ďíva imí vo črévi, i rodí Sýna Jemmanújila, Bóha že i čelovíka, vostók ímja jemú: jehóže veličájušče, Ďívu ublažájem.

Pádšaho čelovíka vosprijál jesí Vladýko Christé, iz ložésn devíčeskich vsemú sovokúpľsja, hrichú že ni jedínomu pričáščsja: vsehó ot istľínija tý svobodíl jesí prečístymi tvojími strásťmí.

Bohotóčnoju króviju istoščénnoju Vladýko Christé, ot tvojích prečístych rébr i životvorjáščich, žértva úbo prestá ídoľskaja, vsjá že zemľá tebí chvalénija žértvu prinósit.

Bohoródičen: Ne Bóha bezplótna, nižé páki čelovíka prósta proizvedé čístaja otrokovíca, i neskvérnaja: no čelovíka soveršénna, i nelóžno soveršénna Bóha. Jehóže veličájem so Otcém že i Dúchom.

[Ín] irmós: Ťá páče umá i slovesé Máter Bóžiju, v ľíto Bezľítnaho neizrečénno róždšuju, vírniji jedinomúdrenno veličájem.

Tebé íže na kresťí strásť podjémšaho, i ádovu sílu smértiju sokrušívšaho, vírniji pravoslávno veličájem.

Tebé iz hróba tridnévno voskrésša, i ád pľinívšaho, i mír prosvitívšaho, vírniji jedinomúdrenno veličájem.

Bohoródičen: Rádujsja Bohoródice, Máti Christá Bóha, jehóže rodilá jesí, molí prehrišénij ostavlénije darováti, víroju pojúščym ťá.

[Ín] irmós: Isáije likúj, Ďíva imí vo črévi, i rodí Sýna Jemmanújila, Bóha že i čelovíka, vostók ímja jemú: jehóže veličájušče, Ďívu ublažájem.

Ot čístych krovéj tvojích usyrísja plóť prejestéstvenno vsích soďíteľu, jedinoródnomu Sýnu Rodítelevu, ne ot múža, bez símene že úmna i oduševlénna, Bohoródice prisnoďívo.

Obchodímoje ustávila jesí smérti neuderžímoje stremlénije, róždši plótiju voístinnu páče umá žízň víčnuju: jéjže prilóžsja ustý hórkimi ád uprazdnísja, presvjatája Máti Ďívo.

Na prestóľi siďá Sýn tvój Vladýčňi, rjásny ťá zlatými božéstvennych dobroďítelej svít sijájušču, odesnúju postávi sebé čístaja, dajá čésť jáko Máteri tebí, vseneporóčnaja.

Páče umá roždestvó tvojé Bohomáti: bez múža bo začátije v tebí, i ďivíčeski roždénije býsť: íbo Bóh jésť roždéjsja, jehóže veličájušče, ťá Ďívo ublažájem.

irmós: Ot zemnoródnych któ slýša takovóe? Ilí któ víďi kohdá, jáko Ďíva obrítesja vo črévi imúščaja, i bezboľíznenno mladénca poróždšaja? Takovóe tvojé čúdo, i ťá čístaja Bohoródice veličájem.

Vížď Christé pečáľ sérdca, vížď mojé obraščénije, vížď slézy Spáse, i ne prézri mené: no obimí páki bahoutróbija rádi, mnóžestvu spasájemych prečístaja, jáko da pojú blahodárno mílosti tvojá.

Jáko razbójnik vopijú: pomjaní mjá, jáko mytár umilívsja, bijú v pérsi, i zovú nýňi: očísti, jákože blúdnaho prijimí mjá vseščédryj, ot vsích zól mojích vsecarjú: jáko da pojú tvojé krájneje snizchoždénije.

Vozdochní nýňi dušé mojá vseokajánnaja, i vozopíj Christú: mené rádi vóleju obniščávyj Hóspodi, obniščávšaho mjá ot vsjákaho blahoďijánija, dóbrych bohátstvom jáko blahíj i mnohomílostivyj jedín obohatí mjá.

Sláva: Jéže inohdá soďílal jesí vesélije blúdnaho, bláže, obraščénijem vóľnym: sijé nýňi sotvorí i na mňí okajánnom, prostirája mí čestnája tvojá objátija: da spássja pisnoslóvľu krájneje tvojé snizchoždénije.

Bohoródičen: Svítlymi molítvami tvojími Ďívo, mýslennaja mojá očesá omračénnaja zlóboju, prosvití, moľúsja, i k putém pokajánija vvedí mjá: jáko da dólžno ťá pisnoslóvľu, páče slóva Slóvo voplotívšuju.

irmós: Ot zemnoródnych któ slýša takovóe? Ilí któ víďi kohdá, jáko Ďíva obrítesja vo črévi imúščaja, i bezboľíznenno mladénca poróždšaja? Takovóe tvojé čúdo, i ťá čístaja Bohoródice veličájem.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

eksapostilárij osmohlásnika: Živót i puť, Christós vostáv iz mérvych, Kleópi i Lucí sputešéstvova: ímaže i poznásja vo Emmaúsi, prelomľájaj chľíb: íže dúšy i sérdca horjášča bjáchu, jehdá ťíma hlahólaše na puti, i pisánija skázovaše, jáže preterpí: s nímiže vostá, zovém: javísja že i Petróvi.

táže nastojáščij trijódi. Podóben: Žený uslýšite: Bohátstvo, jéže mí dál jesí, blahodáti, okajánnyj otšéd, nepotrébno zľí iždích, Spáse, blúdno požív, démonom ľstívno rastočích. ťímže mjá obraščájuščasja, jákože blúdnaho prijimí, Ótče ščédryj, i spasí.

Ínyj, podóben: Rastočích bohátstvo tvojé iždív, Hóspodi, i lukávym démonom povinúchsja okajánnyj: no Spáse vseblahoutróbne, blúdnaho uščédri, i oskvérnšasja očísti, pérvuju otdajáj mňí odéždu tvojehó cárstvija.

Bohoródičen, podóben: Svjatája Máti Ďívo, vélije propovídanije apóstolov, múčenikov, i prorókov, i prepodóbnych, tvojehó Sýna i Hóspoda umílostivi nám rabóm tvojím Bohorodíteľnice, jehdá sjádet sudíti po dostojániju kojehóždo.

(Vo hlás 5.) Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Psalóm 150

Stích: Sotvoríti v ních súd napísan, sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

hlás 5: Hóspodi, zapečátanu hróbu ot bezzakónnikov, prošél jesí iz hróba, jákože rodílsja jesí ot Bohoródicy: ne urazumíša, káko voplotílsja jesí, bezplótniji tvojí ánheli: ne čúvstvovaša, kohdá voskrésl jesí, strehúščiji ťá vójini. Obojá bo zapečatľístasja ispytújuščym, javíšasja že čudesá kláňajuščymsja víroju táinstvu: jéže vospivájuščym, vozdážď nám rádosť i véliju mílosť.

Stích: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó vo utveržéniji síly jehó.

Hóspodi, verejí víčnyja sokrušív, i úzy rasterzáv, ot hróba voskrésl jesí, ostávľ tvojá pohrebáľnaja, vo sviďíteľstvo ístinnaho tridnévnaho tvojehó pohrebénija: i predvaríl jesí v Haliléi, v peščéri strehómyj. Vélija tvojá mílosť, nepostižíme Spáse, pomíluj i spasí nás.

Stích: Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

Hóspodi, žený tekóša na hrób, víďiti ťá Christá nás rádi postradávšaho, i prišédša, obritóša ánhela na kámeni siďášča, stráchom otváľšemsja, i k ním vozopí hlahóľa: voskrése Hospóď, rcýte učenikóm, jáko voskrése ot mértvych, spasájaj dúšy náša.

Stích: Chvalíte jehó vo hláse trúbňim, chvalíte jehó vo psaltíri i húslech.

Hóspodi, jákože izšél jesí ot zapečátannaho hróba, táko všél jesí i dvérem zakľučénym ko učenikóm tvojím, pokazúja ím ťilésnaja stradánija, jáže podjál jesí Spáse dolhoterpilívyj: jáko ot símene Davídova jázvy preterpíl jesí: jáko Sýn že Bóžij, mír svobodíl jesí. Vélija tvojá mílosť, nepostižíme Spáse, pomíluj i spasí nás.

Íny stichíry anatólijevy.

Stích: Chvalíte jehó v timpáňi i líci, chvalíte jehó vo strúnach i orháňi.

Hóspodi carjú vikóv, i tvórče vsích, nás rádi raspjátije i pohrebénije plótiju prijímyj, da nás ot áda svobodíši vsích: tý jesí Bóh náš, rázvi tebé inóho ne vímy.

Stích: Chvalíte jehó v kimváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kimváľich vosklicánija: vsjákoje dychánije da chválit Hóspoda.

Hlás 2. Blúdnaho hlás prinošáju tí, Hóspodi: sohriších pred očíma tvojíma blahíj, rastočích bohátstvo tvojích darovánij. No prijimí mjá kájuščasja Spáse, i spasí mjá.

Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich tvojích do koncá.

Hlás 4. Jáko blúdnyj sýn prijidóch i áz ščédre, žitijé vsé iždívyj vo otšéstviji: rastočích bohátstvo, jéže dál mí jesí Ótče: prijimí mjá kájuščasja Bóže, i pomíluj mjá.

Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi vsím sérdcem moím, povím vsjá čudesá tvojá.

Hlás 8: Iždích blúdno Otéčeskaho imínija bohátstvo, i rastočív, púst bých, v stranú vselívsja lukávych hráždan, i ktomú ne terpjá s ními sožíteľstva, obráščsja vopijú ti ščédromu Otcú: sohriších na nébo i pred tobóju, i ňísm dostójin nareščísja sýn tvój: sotvorí mjá jáko jedínaho ot najémnik tvojích Bóže, i pomíluj mjá.

Sláva, hlás 6: Ótče blahíj, udalíchsja ot tebé, ne ostávi mené, nižé nepotrébna pokaží cárstvija tvojehó: vráh vselukávyj obnaží mjá i vzját mojé bohátstvo, dušévnaja darovánija blúdno rastočích. Vostáv úbo obráščsja k tebí vopijú: sotvorí mjá jáko jedínaho ot najémnik tvojích: mené rádi na kresťí prečístiji tvojí rúci prostrýj, da ľútaho zvírja ischitíši mjá, i v pérvuju odéždu oblečéši mjá, jáko jedín mnohomílostiv.

I nýňi, hlás 2: Preblahoslovénna jesí, Bohoródice Ďívo: * voplóščšimbosja iz tebé, * ád pľinísja, Adám vozzvásja, * kľátva potrebísja, Jéva svobodísja, * smérť umertvísja, i mý ožíchom, * ťímže pojúšče vozopijém: * blahoslovén Christós Bóh náš, izvólivyj táko sláva tebí.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje. (Včasi spivu ľude stojať)

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir , v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa , kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj , Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * po­miluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mí­losť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas oprav-dánii tvoímí. - Hóspodi, prí­bížišče byl jesí nam, v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, po­miluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju* víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas. 3x.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas

Tropár po Slavosloviji:

hlás 1, 3, 5, 7. Dnés spasénije míru býsť, pojém voskrésšemu iz hróba, i načáľniku žízni nášeja, razrušív bo smértiju smérť, pobídu dadé nám i véliju mílosť.

hlás 2, 4, 6, 8. Voskrés iz hróba, i úzy rasterzál jesí áda, razrušív bo osuždénije smérti Hóspodi, vsjá ot sitéj vrahá izbávivyj, javívyj že sebé apóstolom tvojím, poslál jesí ích na própoviď, i ťími mír tvój podál jesí vselénňij, jedíne čelovikoľúbče.

Jerej: Pomíluj nás Bóže po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lik: Hóspodi pomíluj 3x.

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), o vsečestňíjšem otcí nášem Protoarchimandríťi (ímja rék), i Protoihúmeňi (ímja rék), Ihúmeňi (ímja rék), i o otcích nášich duchóvnych, i o vséj jéže vo Chrisťí brátiji nášej.

Hóspodi pomíluj. 3x

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja christijány.

Hóspodi pomíluj. 3x

Jerej: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lik: Hóspodi pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, tvojéju blahodátiju.

Hóspodi pomíluj.

Útra vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prosím.

Podáj Hóspodi.

Ánhela míra, vírna nastávnika, chraníteľa dušám i ťílom nášym, u Hóspoda prosím.

Proščénija i ostavlénija hrichóv i prehrišénij nášich, u Hóspoda prosím.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prosím.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prosím.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prosím.

Presvjatúju, Prečístuju, Preblahoslovén-nuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Tebí Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Mír vsím

I dúchovi tvojemú.

Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Tebí Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj (3x). Blahosloví.

Jeréj: Voskrésyj iz mértvych, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.

V. Stichira ev., hlás 5. Ot premúdrych sudéb tvoijch,Christé! * káko Petrú ubo plaščanicami jedíňimi, * dal jesí razumiti tvoje voskresénije: * Lucí že i Kleópi sputešéstvuja, besídoval jesí, * i besídujaj, ne ábije sebé javľáješi * ťímže i ponosím byváješí, * jáko jedín prišéľstvujaj vo Jerusalím, * i ne priobščájajsja íže v konéc sovítam jehó, * no íže vsjá k sozdániju póľzí strojáj, * i jáže o tebí proróčestvija otkrýl jesí, * í vnehdá blahosloviti chľíb, poználsja jesí imí, * ichže i préžde tohó sérdca k poznániju tvojemú raspalástasja: * iže učenikóm sobránnym užé jásno propovídasta tvojé voskresénije, * ímže pomiluj nas.