Malé povečerie 12.2.

Jeréj: Blahoslovén Boh náš vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

(ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: M**olítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.)

I mý: Amíň.

Sláva Tebí Bože náš, sláva Tebí.

Carjú nebésnyj, uťišiteľu, dúše ístiny, íže vezďí sýj i vsjá ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu, priidí i vselísja v ný, i očísti ný ot vsjákija skvérny, i spasí, bláže, dúšy náša.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.

Psalóm 50

Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. – I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé. – Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, i ot hrichá mojehó očísti mja. – Jáko bezzakónije mojé az znáju, i hrich moj predomnóju jesť výnu. – Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. – Se bo v bezzakónijich začát jesm, i vo hrisích rodí mja máti mojá. – Se bo ístinu vozľubíl jesí: bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. – Okropíši mja yssópom i očíščusja, omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. – Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, vozrádujutsja kósti smirénnyja. – Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: i vsja bezzakónija mojá očísti. – Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. – Ne otvérži mené ot licá tvojehó, i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. – Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, i Dúchom vladýčnym utverdí mja. – Naučú bezzakónnyja putém tvojím, i nečestíviji k tebí obraťátsja. – Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. – Hóspodi ustňí mojí otvérzeši, i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. – Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, vsesožžénija ne blahovolíši. – Žértva Bóhu duch sokrušén: sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. – Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. – Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Psalóm 69:

Bóže v pómošč mojú voňmí, Hóspodi, pomoščí mi potščísja. – Da postyďátsja i posrámjatsja, íščuščiji duší mojejá. – Da vozvraťátsja vspjať i postyďátsja, choťáščiji mi zlája. – Da vozvraťátsja ábije styďáščesja, hlahóľuščiji mňi: bláhože bláhože. – Da vozrádujutsja i vozveseľátsja o tebí vsi íščuščiji tebé Bóže, i da hlahóľut výnu: da vozvelíčitsja Hospoď, ľúbjaščiji spasénije tvojé. – Az že nišč jesm i ubóh, Bóže, pomozí mi. –Pomóščnik moj i izbáviteľ moj jesí ty, Hóspodi, * ne zakosní.

Psalóm 142:

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, uslýši mja vo právďi tvojej. – I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, jáko ne opravdítsja pred tobóju vsjak živýj. – Jáko pohná vrah dúšu mojú, smiríl jesť vo zémľu živót moj. – Posadíl mja jesť v témnych jako mértvyja víka, i uný vo mňi duch moj: vo mňi smjatésja sérdce mojé. – Pomjanúch dni drévnyja: poučíchsja vo vsich ďíľich tvojích, vo tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. – Vozďích k tebí rúci mojí, dušá mojá jako zémľa bezvódnaja tebí. – Skóro uslýši mja, Hóspodi, isčezé duch moj. – Neotvratí licá tvojehó ot mené, i upodóbľusja nischoďáščym v rov. – Slýšanu sotvorí mňi zaútra mílosť tvojú, jáko na ťa upovách. – Skaží mňi, Hóspodi puť vo oňže pojdú, jáko k tebí vzjach dúšu mojú. – Izmí mja ot vrah mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch, naučí mja tvoríti vóľu tvojú, jáko ty jesí Bóh moj. – Duch tvoj blahíj nastávit mja na zémľu právu, ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mja právdoju tvojéju. – Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. – I pohubíši vsja stužájuščyja duší mojéj, jáko áz rab tvoj jésm. – Uslýši mja Hóspodi v právďi tvojéj, i ne vnídi v sud s rabóm tvojím. – Uslýši mja Hóspodi v právďi tvojéj, i ne vnídi v sud s rabóm tvojím. – Duch tvoj blahíj,* nastávit mja na zémľu právu.

Male slavoslóvije

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mir, vo čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa, kláňajemtisja, slavoslóvim ťa. - Blahodarím ťa, velikíja rádi slávy tvojejá, Hóspodi, Cárju nebésnyj. - Bóže Otče vsederžíteľu, Hóspodi, Sýne jedinoródnyj Isúse Christé, i Svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, pomíluj nas.- Vzémľaj hrichí míra, prijmí molítvy náša. - Siďáj odesnúju Otcá, pomíluj nás. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď, Isús Christós, vo slávu Bóha Otcá, amíň. - Na vsjak deň blahoslovím ťa, i voschválim ímja tvojé vo vik, i vo vik víka. - Hóspodi, pribížišče byl jesí nam, vo rod i rod. - Az rich, Hóspodi, pomíluj mja, i iscilí dúšu mojú, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, naučí mja tvoríti vóľu tvojú, jáko ty jesí Bóh moj. - Jáko u tebé jesť istóčnik životá, vo svíťi tvojém úzrim svít. - Probávi mílosť tvojú víduščym ťa. - Spodóbi, Hóspodi, v nošč sijú, bez hrichá sochranítisja nám. - Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otéc nášich, i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amíň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nás, jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí nás opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, vrazumí nás opravdánijem tvojím. Blahoslovén jesí, Svjatýj, prosvití nás opravdániji tvojími. - Hóspodi, mílosť tvojá vo vík, ďil rukú tvojejú ne prézri.- Tebí podobájet chvalá, tebí podobájet pínije.- Tebí sláva podobájet, Otcú i Sýnu i Svjatómu Dúchu - I nýňi i prísno,* i vo víki vikóv, amíň

Víruju vo jedínaho Bóha Otcá, vsederžíteľa, tvorcá néba i zemlí, vídimych že vsich i nevídimych. – I v jedínaho Hóspoda Isúsa Christá Sýna Bóžija * jedinoródnaho, iže ot Otcá roždénnaho préžde vsich vik. – Svíta ot svíta, Boha ístinna ot Boha ístinna, * roždénna, nesotvorénna, jedinosúščna Otcú, ímže vsja býša. – Nas ďíľa čelovik, i nášeho rádi spasénija sšédšaho s nebés, * i voplotívšahosja ot Dúcha svjáta, i Maríji Ďívy, i vočelovíčšasja. – Raspjátaho že za ny pri Pontíjsťim Piláťi, i stradávša i pohrebénna, * – i voskrésšaho v tréťij deň po pisánijem. – I vozšédšaho na nebesá, i siďáščaho odesnúju Otcá, * i páki hrjadúščaho so slávoju sudíti živým i mértvym, jehóže cárstviju ne búdet koncá. – I v Dúcha Svjatáho, Hóspoda životvorjáščaho, * iže ot Otcá [i Sýna] ischoďáščaho – Iže so Otcém i Sýnom spoklaňájema i soslávima, * hlahólavšaho Proróki. – Vo jedínu, svjatúju, sobórnuju i apostolskuju Cérkov. – Ispovíduju jedíno kreščénije * vo ostavlénije hrichóv. – Čáju voskresénija mértvych. * I žízňi búduščaho víka. Amíň.

Kanón.

Hlás 2. Písň 1.

irmós: Vo hlubiňí postlá inohdá faraonítskoje vsevójinstvo preoružénnaja síla, voplóščšejesja že Slóvo vsezlóbnyj hrích potrebílo jésť, preproslávlennyj Hospóď: slávno bo proslávisja.

Tájnymi písňmi sohlásno, priidíte, voschválim póstnika blahočéstija dnés Martiniána vírno, jáko dóbri i zakónno postívšasja: ťímže i pobídy priját ot Christá vinéc.

Neuklónno stráchom Christóvym, ótče, ohraždájem, strácha vrážija jákože mólnija othnál jesí: strášen bo býl jesí na ních terpínijem vozderžánija, i mečtáňmi nepokolebím prebýl jesí, prechváľne.

Spasíteľnoju síloju Christóvoju, iskušénije tebí démonskoje našédšeje, udób mímo tečé, žený naítije, prepodóbne, júže spasýj, ujazvíl jesí sejá rádi zlonačáľnika.

Bohoródičen: Vo črévi ponosívši bez múža, čístaja, i Ďíva že Máti v ženách jesí netľínna, Dúchom svjatým Sýna Bóžija začénši vo utróbi: jehóže po blahovoléniju Otcá rodilá jesí bez símene.

Písň 3.

irmós: Na kámeni mjá víry utverdív, razširíl jesí ustá mojá na vrahí mojá, vozveselíbosja dúch mój, vnehdá píti: ňísť svját, jákože Bóh náš, i ňísť práveden, páče tebé, Hóspodi.

Plóti vozderžánijem otmýl jesí mérzosti zlóbu jákože tínu, i obríl jesí čistotóju umá stezí, prepodóbne, právednych, hládkich putéj otbíh hrichóvnych, múdre.

Vžilív sérdce tvojé, i razžéh stráchom i ľubóviju Hospódneju, plóť tvojú opalíl jesí vóleju ohném neveščéstvennym, múdre, sím propisúja nám hejénny, prepodóbne, nehasímyj óhň.

Uraňája tvojé ťílo ohném vsejadúščim, honíteľ javílsja jesí i vinéčnik, ujazvľája supostáta terpínijem, očiščája že pomyšlénij skvérnu, prepodóbne, i ubiľája dúchom, i ďívstvuja plótiju.

Bohoródičen: Začátije neiskusomúžno, Božéstvennoje roždénije neskazánno, páče umá bo Bóh že raždájemyj výše jestestvá. O roždestvá tvojehó! o čistotý tvojejá! tobóju bo javísja mňí Bóh v rábiji óbrazi.

Sidálen, hlás 4. Podóben: Skóro predvarí: Prepodóbnyj tvój, Hóspodi, v poščéniji svojém pódvihi pokazúja usérdijem mnóhim, Christé Bóže náš: imíja bo kríposť tvojú preobíďašče bísy, posičé slóvom nekrípkuju hordýňu. Ťímže ťá mólim, spasí dúšy náša.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen. _Podó_ben: Ďívo vseneporóčnaja, jáže presúščnaho Bóha róždšaja, so bezplótnymi tohó neprestánno molí, ostavlénije prehrišénij, i ispravlénije žitijá dáti nám préžde koncá, víroju i ľubóviju pojúščym ťá po dólhu, jedína vsepítaja.

Písň 4.

irmós: Prišél jesí ot Ďívy ne chodátaj, ni ánhel, no sám, Hóspodi, voplóščsja, i spásl jesí vsehó mja čelovíka. Ťím zovú ti: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Umertvísja tomíteľa lésti obrítenije, i pobiždénije priját: jejáže bo rádi pobidíti naďíjašesja, séju nizložísja, i popirájetsja dóbľi nohámi krípko.

Preterpíl jesí dóblestvennym nrávom Hóspoda, stezí uprávil jesí, i na kámeň vselílsja jesí, prepodóbne, bez pokróva ležášč, jáko na nébo vozšéd, v mályj óstrov.

Dóblestvenniji i krásniji tvojí nózi, prechváľne, k tečéniju prostérl jesí, ot straný v stranú prechoďá: bižál bo ot hráda strastéj, i v bezstrástije dostíhl jesí.

Bohoródičen: Prebylá jesí po roždestvé Ďíva, prepítaja, Bóh bo beznačáľnyj javísja iz tebé prochoďá: jemúže včelovíčšusja, podóbija óbraz cilújem.

Písň 5.

irmós: Svíta podáteľu i vikóv tvórče, Hóspodi, vo svíťi tvoích poveľínij nastávi nás: rázvi bo tebé, inóho bóha ne znájem.

Dvér obrít dobroďíteli, kovárstvo vrahá, prepodóbne, javílsja jesí i žízni mojéj predstáteľ, duší že nastávnik pohružénňij ľúťi búreju.

Dár Bóžij jáko priját, molítv tvoích kríposť, vsjá soveršáješi, múdre, preslávno, i spasáješi ot hlubiný, i ot búri izbavľáješi strastéj dúšy náša.

Bohoródičen: Vo dvojú jestestvú, i ipostási jedínoj býl jesí, i soveršén sýj čelovík: nesmíšen óbraz, ilí zrák ne postradá Slóve, voploščájasja, Hóspodi.

Písň 6.

irmós: Ko Hóspodu ot kíta Jóna vozopí: tý mja vozvedí iz hlubiný áda, moľúsja, da jáko izbáviteľu, vo hlási chvalénija, ístiny že dúchom požrú tebí.

Síloju Bóžijeju ukrípľ tvojú dúšu, prechváľne, ne užáslsja jesí nadéždeju ohraždájem, nepreplávajemu hlubinú, múdre, prejtí: no spasésja, delfínmi nosím.

Žitijé tvojé ánhely ístinno udiví, démony posramí, i čelovíki prosvití, i ženú páče spásl jesí, i na stezjú poščénija privlékl jesí.

Podóbije tvojím trudóm, i čestným podvihóm, múdre, tvojé preítije po dostojániju ístinno býsť: i vzját na vrahí cilomúdrija pobídu, vozderžánijem zmíja ubív.

Bohoródičen: Zakóny o tebí iznemohóša, voístinnu jestestvá, Ďívo čístaja, ďívstvuješi bo, róždši soprestóľna Otcú, i Božéstvennomu Dúchu, Slóvo súšča, Bóha že i čelovíka.

Kondák, hlás 2. Podóben: Tvérdyja: Jáko podvížnika blahočéstija iskúsna, i stradáľca proizvolénijem čestnáho, i pustýni žíteľa i vséľnika, v písnech dostójno voschválim Martiniána prisnočestnáho: tój bo zmíja poprá.

íkos: Ot konéc dáže do konéc prójde viščánije krásnych dobroďítelej, i Božéstvennych pódvih tvoích: mlád sýj vózrastom, v pustýňach vozželál jesí požíti, pínija Christú, psalmý i molítvy vospuščája prísno: déň že i nóšč vozrastája v boľíznech i slezách, čísťi žitijé tvojé skončál jesí, i múdre zlonačáľnaho posramíl jesí, tý bo zmíja poprál jesí.

Písň 7.

irmós óbrazu zlatómu, na póli deíri služímu, trijé tvoí ótrocy nebrehóša bezbóžnaho veľínija, posreďí že ohňá vvérženi, orošájemi pojáchu: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.:

Véščnaho žitijá ustávľ sebé, monášestvuj, bíhaj krípko, hrády vsjá i straný obchodí, jáko dostójno: Martinián bo učít bez pečáli píti: blahoslovén Bóh otéc nášich.

Tvérdym choždénijem Pávlovu býl jesí, múdre, šéstviju óbraz, ľubóviju hoňá, jehóže postíhl jesí vozderžánija tečénijem tvojím: ťímže i jáko stránen míra poználsja jesí, prechváľne, carjú Nebésnomu, i proslávilsja jesí vírno.

Tečénije skončavája poščénija tvojehó, učeník Christóv Dúchom Božéstvennym prouvíďiv otšéstvije jéže ot ťíla, pojáše dušéju nesomňínnoju: jáko v rúci tvojí, Vladýko, dúch mój, i dúšu mojú nýňi predajú.

Bohoródičen: Vódu žívu podajá ot istóčnika Christós istočí, v tvojú svjatúju, preslávnaja, utróbu vselísja, prebýv neslijánen, vsích netľínija napoív víroju zovúščich: blahoslovénna jesí Bóha plótiju róždši.

Písň 8.

irmós: V péšč óhnennuju ko otrokóm jevréjskim snizšédšaho, i plámeň v rósu prelóžšaho Bóha, pójte, ďilá, jáko Hóspoda, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Sovlékšisja čúvstvenňi plotskíja nemoščnýja rízy, i múžestva vzémši odéždu i rázum, otrokovíca vopijáše posťáščisja: ťá prevoznošáju, Iisúse, vo víki vsjá.

Rádujetsja usérdno voístinnu na kámeni Christóvi utverždéna, i postóm i víroju vooružívšisja krípko, otrokovíca vopijáše v písnech: ťá prevoznošáju, Iisúse, vo víki.

Jáko preložén ot tľínnych, i výšňaho netľínija pričástnik býv, Bohonóse, i Božéstvennoje tečénije skončáv, vinéc prijém, vopijál jesí: ťá prevoznošáju, Iisúse vo víki.

Bohoródičen: Sšédyj s nebesé za milosérdije, ščédre, Bóže vsjáčeskich, i róždsja ot Ďívy, spasí pojúščyja: pójte, vsjá ďilá, Hóspoda, i prevoznosíte jehó vo víki.

Písň 9.

irmós: Čtó o tebí vélija i preslávnaja tájna, Adámova dščí i výšňaho Máti, jedínyj k Bóhu nebláznennyj vírnych móst? Ťá nemólčnymi písňmi vírniji Bohoródicu veličájem.

Zakóny prevozšéd, ótče, poščénija, prosijál jesí v vozderžániji vsjácim, i molítvi bďá, postóm že vkúpi i čistotóju i hovínijem. Ťímže tvój vinčáteľ pri končíňi stradánij ťá propovídujet Christós.

Dostójin Bóhu javívsja, jáko dóbri podvíhlsja jesí: vsjáko bo brémja otvérh, léhko preplýl jesí, ótče, velíkuju i ťážkuju žitijá sehó pučínu, i prišél jesí v pristánišče tícho, prešéd tvojé tečénije, múdre.

Bohoródičen: Tý jesí ístinno jedína, Bohoródice prisnoďívo, christiján napravlénije, hríšnikov predstáteľnica: iz tebé bo blahočéstno vozsijá izbavlénije. S nímže tebí po dólhu vo víri písň skončaváju.

Dostójno jésť jáko vo ístinu blažíti ťá Bohoródicu, prisnoblažénnuju i preneporóčnuju i Máter Bóha nášeho. Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju bez srávnenija Serafím, bez istľínija Bóha Slóva róždšuju súščuju Bohoródicu ťá veličájem.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Kondák pázdnika

Ášče ňísť prázdnika troparí sijá:

Hlás 4. Bóže otec nášich, tvorjáj prísno s námi po tvojéj krótosti, ne otstávi mílosti tvojejá ot nás, no molítvami ích v míri uprávi živót náš.

Vo vsém míri múčenik tvojích krovmí, jáko bahrjaníceju i víssom, cérkov tvojá ukrasívšisja, ťími vopijét tí Christé Bóže: ľúdem tvojím ščedróty tvojá nizposlí, mír žíteľstvu tvojemú dáruj, i dušám nášym véliju mílosť.

Sláva, hlás 8. So svjatými upokój, Christé, dúšy ráb tvojích, íďíže ňísť boľízň, ni pečáľ, ni vozdychánije, no žízň bezkonéčnaja.

I nýňi: Molítvami, Hóspodi, vsích svjatých i Bohoródicy, tvój mír dážď nám, i pomíluj nás, jáko jedín ščédr.

Hóspodi pomíliuj 40x

Molitva: Íže na vsjákoje vrémja i na vsjákij čas, na nebesí i na zemlí poklaňajemyj i slávimyj, Bóže blahíj, dolhoterpilívyj i mnohomílos-tivyj, právednyja ľubjáj, i hríšnyja mílujaj, vsjá zovýj ko spaséniju, obiščánija rádi búduščich blah: sám, Hóspodi, priimí í náša v čás séj molítvy, i isprávi živót naš, k zápovidem tvojím dúšy náša osvjatí, ťilesa očísti, pomyšlénija isprávi, rázum ucilomúdri, i istrézvi, i izbávi nás ot vsjákija skórbi, zól i boľíznej, i ohradí nas svjatými ánhely tvojími, jáko da opolčénijem ich sobľudájemi í nastavľájemi, dostíhnem v jedínstvo víry, i v rázum neprikosnovénnyja tvojejá slávy: jáko blahoslovén jesí vo víki vikóv, amiň.

Hóspodi pomiluj 3x.

Sláva: I nýňi:

Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju bez srávnenija Serafím, bez istľínija Bóha Slóva róždšuju súščuju Bohoródicu ťá veličájem.

Ímenem Hóspodnim blahoslovi ótče.

Svj. Bóže, uščédri my, i blahosloví ny, prosvití licé tvojé na ny, í pomíluj ny.

Ľ.: Amiň.

Molítva: Neskvérnaja, nebláznaja, netľínnaja, prečístaja Ďívo, Bohonevísto Vladýčice, Bóha Slóva čelovíkom preslávnym tvojím roždestvóm sojedinívšaja, i odpádšeje jestestvó róda nášeho nebésnym sovokúpľšaja: Nenadéždnych jedína nadéždo, i pobiždájemych pomóščnice, hotóvoje zastuplénije k tebí pribihájuščych, i vsích christiján pribížišče: Ne hnušájsja mené hríšnaho i skvérnaho, skvérnymi pómysly, i slovesý, i ďijáňmi vsehó sebé nepotrébna sotvóršaho, i slastém i unýniju, ľínosti nrávom, rabá bývšaho. No jáko čelovikoľubívaho Bóha Máti, čelovikoľúbňi umilosérdisja o mňí hríšňim i blúdňim, i prijmí mojé ot skvérnych ustén prinosímoje tebí molénije, i tvojehó Sýna, i našého Vladýku i Hóspoda, máternym tvojím derznovénijem objémši, umolí, da otvérzet i mňí čelovikoľúbnoje milosérdije svojejá báhosti, i prezrív mojá bezčíslennaja sohrišénija, obratít mjá na pokajánije, i svojích zápovidej ďílateľa iskúsna javít mjá. Predstáni mňí prísno, jáko mílostivaja, i milosérdaja, i blahoľubívaja, v nastojáščej séj žízni téplaja predstáteľnice i pomóščnice, soprotívnych polkí othoňájušči, i ko spaséniju nastavľájušči mjá: I vo vrémja ischóda mojehó okajánnuju dúšu sobľudájušči, i témnyja óbrazy lukavých bisóv daléče ot nejá otrivájušči: V strášnyj že déň právednaho sudá víčnyja mjá izbavľájušči mukí, i neizrečénnyja slávy tvojehó Sýna i Bóha našehó nasľídnika mjá javľájušči. Júže i da ulučú, Vladýčice mojá presvjatája Bohoródice, tvojehó rádi chodátajstva i zastuplénnija, blahodátiju i čelovikoľúbijem jedinoródnaho Sýna tvojehó, Hóspoda i Bóha i Spása nášeho Isúsa Christá: Jemúže podobájet vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, so beznačáľnym jehó otcém, i presvjatým i blahím i životvorjáščim jeho Dúchom, nýňi i prísno i vo víki vikóv Amíň.

Táže: I dážď nám Vladýko, na són hrjadúščym pokój duší, i ťíla i sochraní nás ot mráčnaho sná hrichóvnaho, i ot vsjákaho témnaho sladostrástija. Utiší stremlénija strastéj, uhasí ražžénnyja stríly lukávaho, jáže na ný lukávno dvížimyja, i vostánije plóti nášeja utolí, i vsjákoje zemnóje i véščnoje náše mudrovánije uspí. I dáruj nám Bóže, bódr úm, i cilomúdr pómysl, sérdce trezvjáščejesja, són lehók, i vsjákaho sataniná mečtánija neiskúsen. Vozstávi že nás vo vrémja molítvy, utverždénnych v zápovidech tvojích, i pámjať sudéb tvojích v sebí výnu imúščich. I vsenóščnoje slavoslóvije nám dáruj, vo jéže píti i blahoslovíti i sláviti prečestnóje i velikoľípoje imja tvojé, Otcá, i Sýna, i vsjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Preslávnaja prisnoďívo Bohoródice, prijmí molítvy náša, i donesí já Sýnu tvojemú i Bóhu nášemu, da spasét tebé rádi dúši náša.

Upovánije mojé Otéc, pribížišče mojé Sýn, i pokrovíteľ nám jésť Dúch svjatýj, Trójce svjatája, sláva tebí.

Tropár, hlás 6: Pomíluj nás Hóspodi, pomíluj nas: vsjákaho bo otvíta nedoumíjušče, sijú tí molítvu jáko Vladýci hríšniji prinósim: pomíluj nas.

Slava: Hóspodi pomíluj nás, na ťá bo upováchom, ne prohňívajsja na ný zílo, nižé pomjaní bezzakónij nášich, no prízri i nýňi jáko milosérd; i izbávi ný ot vráh nášich; ty bo jesí Bóh náš, i my ľúdije tvojí, vsí ďilá rukú tvojéju, i ímja tvojé prizyvájem.

I nyňi: Milosérdija dvéri otvérzi nám Blahoslovénnaja Bohoródice, naďíjuščiji sja na ťá da ne pohíbnem, no da izbávimsja tobóju ot bíd: ty bo jesí spasénije róda christijánskaho.

Jeréj: Pomíluj nás Bóže po velícij mílosti tvojéj, molimtisja, uslýši i pomíluj.

Ľ.: Hóspodi pomíluj 3x

Jeréj: Ješčé mólimsja o jéže sochranítisja hrádu semú i vsjákomu hrádu, vesí i straňí ot hláda, hubíteľstva, trúsa, potópa, hráda, óhňa, mečá, našéstvuja innopleménnik, i Méžduosóbnyja bráni: i o jéže mílostivu býti, blahouvítlivu i blahopreminíteľnu, bláhomu i čelovikoľubívomu Bóhu nášemu, i otvratíti vés hňív svój na ný dvižáščijsja, i izbáviti nás ot naležáščaho právednaho svojehó preščénija i pomílovati nás.

Hóspodi pomíluj 3x

Jeréj: Uslýši ný Bóže Spasíteľu náš, upovánije vsím koncém zemlí i súščym na móri daléče: i mílostive mílostiv búdi nám o hrisích nášich, i pomíluj nás. Mílostiv bo čelovikoľúbec Bóh jesí, tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv amíň.

Jeréj: Sláva tebí, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Sláva i nýňi: Hóspodi pomíluj 3x blahosloví:

Jeréj: Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojeá Mátere, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, i vcsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Amíň