Malé povečerie 9.2.

Jeréj: Blahoslovén Boh náš vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

(ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: M**olítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.)

I mý: Amíň.

Sláva Tebí Bože náš, sláva Tebí.

Carjú nebésnyj, uťišiteľu, dúše ístiny, íže vezďí sýj i vsjá ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu, priidí i vselísja v ný, i očísti ný ot vsjákija skvérny, i spasí, bláže, dúšy náša.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.

Psalóm 50

Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. – I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé. – Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, i ot hrichá mojehó očísti mja. – Jáko bezzakónije mojé az znáju, i hrich moj predomnóju jesť výnu. – Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. – Se bo v bezzakónijich začát jesm, i vo hrisích rodí mja máti mojá. – Se bo ístinu vozľubíl jesí: bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. – Okropíši mja yssópom i očíščusja, omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. – Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, vozrádujutsja kósti smirénnyja. – Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: i vsja bezzakónija mojá očísti. – Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. – Ne otvérži mené ot licá tvojehó, i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. – Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, i Dúchom vladýčnym utverdí mja. – Naučú bezzakónnyja putém tvojím, i nečestíviji k tebí obraťátsja. – Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. – Hóspodi ustňí mojí otvérzeši, i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. – Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, vsesožžénija ne blahovolíši. – Žértva Bóhu duch sokrušén: sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. – Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. – Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Psalóm 69:

Bóže v pómošč mojú voňmí, Hóspodi, pomoščí mi potščísja. – Da postyďátsja i posrámjatsja, íščuščiji duší mojejá. – Da vozvraťátsja vspjať i postyďátsja, choťáščiji mi zlája. – Da vozvraťátsja ábije styďáščesja, hlahóľuščiji mňi: bláhože bláhože. – Da vozrádujutsja i vozveseľátsja o tebí vsi íščuščiji tebé Bóže, i da hlahóľut výnu: da vozvelíčitsja Hospoď, ľúbjaščiji spasénije tvojé. – Az že nišč jesm i ubóh, Bóže, pomozí mi. –Pomóščnik moj i izbáviteľ moj jesí ty, Hóspodi, * ne zakosní.

Psalóm 142:

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, uslýši mja vo právďi tvojej. – I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, jáko ne opravdítsja pred tobóju vsjak živýj. – Jáko pohná vrah dúšu mojú, smiríl jesť vo zémľu živót moj. – Posadíl mja jesť v témnych jako mértvyja víka, i uný vo mňi duch moj: vo mňi smjatésja sérdce mojé. – Pomjanúch dni drévnyja: poučíchsja vo vsich ďíľich tvojích, vo tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. – Vozďích k tebí rúci mojí, dušá mojá jako zémľa bezvódnaja tebí. – Skóro uslýši mja, Hóspodi, isčezé duch moj. – Neotvratí licá tvojehó ot mené, i upodóbľusja nischoďáščym v rov. – Slýšanu sotvorí mňi zaútra mílosť tvojú, jáko na ťa upovách. – Skaží mňi, Hóspodi puť vo oňže pojdú, jáko k tebí vzjach dúšu mojú. – Izmí mja ot vrah mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch, naučí mja tvoríti vóľu tvojú, jáko ty jesí Bóh moj. – Duch tvoj blahíj nastávit mja na zémľu právu, ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mja právdoju tvojéju. – Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. – I pohubíši vsja stužájuščyja duší mojéj, jáko áz rab tvoj jésm. – Uslýši mja Hóspodi v právďi tvojéj, i ne vnídi v sud s rabóm tvojím. – Uslýši mja Hóspodi v právďi tvojéj, i ne vnídi v sud s rabóm tvojím. – Duch tvoj blahíj,* nastávit mja na zémľu právu.

Male slavoslóvije

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mir, vo čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa, kláňajemtisja, slavoslóvim ťa. - Blahodarím ťa, velikíja rádi slávy tvojejá, Hóspodi, Cárju nebésnyj. - Bóže Otče vsederžíteľu, Hóspodi, Sýne jedinoródnyj Isúse Christé, i Svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, pomíluj nas.- Vzémľaj hrichí míra, prijmí molítvy náša. - Siďáj odesnúju Otcá, pomíluj nás. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď, Isús Christós, vo slávu Bóha Otcá, amíň. - Na vsjak deň blahoslovím ťa, i voschválim ímja tvojé vo vik, i vo vik víka. - Hóspodi, pribížišče byl jesí nam, vo rod i rod. - Az rich, Hóspodi, pomíluj mja, i iscilí dúšu mojú, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, naučí mja tvoríti vóľu tvojú, jáko ty jesí Bóh moj. - Jáko u tebé jesť istóčnik životá, vo svíťi tvojém úzrim svít. - Probávi mílosť tvojú víduščym ťa. - Spodóbi, Hóspodi, v nošč sijú, bez hrichá sochranítisja nám. - Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otéc nášich, i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amíň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nás, jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí nás opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, vrazumí nás opravdánijem tvojím. Blahoslovén jesí, Svjatýj, prosvití nás opravdániji tvojími. - Hóspodi, mílosť tvojá vo vík, ďil rukú tvojejú ne prézri.- Tebí podobájet chvalá, tebí podobájet pínije.- Tebí sláva podobájet, Otcú i Sýnu i Svjatómu Dúchu - I nýňi i prísno,* i vo víki vikóv, amíň

Víruju vo jedínaho Bóha Otcá, vsederžíteľa, tvorcá néba i zemlí, vídimych že vsich i nevídimych. – I v jedínaho Hóspoda Isúsa Christá Sýna Bóžija * jedinoródnaho, iže ot Otcá roždénnaho préžde vsich vik. – Svíta ot svíta, Boha ístinna ot Boha ístinna, * roždénna, nesotvorénna, jedinosúščna Otcú, ímže vsja býša. – Nas ďíľa čelovik, i nášeho rádi spasénija sšédšaho s nebés, * i voplotívšahosja ot Dúcha svjáta, i Maríji Ďívy, i vočelovíčšasja. – Raspjátaho že za ny pri Pontíjsťim Piláťi, i stradávša i pohrebénna, * – i voskrésšaho v tréťij deň po pisánijem. – I vozšédšaho na nebesá, i siďáščaho odesnúju Otcá, * i páki hrjadúščaho so slávoju sudíti živým i mértvym, jehóže cárstviju ne búdet koncá. – I v Dúcha Svjatáho, Hóspoda životvorjáščaho, * iže ot Otcá [i Sýna] ischoďáščaho – Iže so Otcém i Sýnom spoklaňájema i soslávima, * hlahólavšaho Proróki. – Vo jedínu, svjatúju, sobórnuju i apostolskuju Cérkov. – Ispovíduju jedíno kreščénije * vo ostavlénije hrichóv. – Čáju voskresénija mértvych. * I žízňi búduščaho víka. Amíň.

Kanón svjatáho, jehóže kraehranésije: Slávnaho v strastotérpcich Nikífora písňmi pojú. Tvorénije Theofánovo.

Hlás 8. Písň 1.

irmós: Kolesnicehoníteľa faraóňa pohruzí, čudotvorjáj inohdá, Mojséjskij žézl, krestoobrázno porazív i razďilív móre, Izráiľa že bihlecá, pišechódca spasé, písň Bóhovi vospivájušča.

Vozdvizájema žitéjskaho mórja, volnújuščsja ľúťi dušévnyj korábľ napásťmi i strasťmí, míra vinóvniče, k tišiňí hlubócij jáko blahoďíteľ preloží, múčenika, Christé, moľbámi.

Razúmnoju mýsliju, premúdre, mýslenňij duší hňíva strásť blahočéstno pokoríl jesí, i k blížnemu pritékl jesí Saprikíju, tščásja preminíti, čúdne, zakónom Spásovym povinújasja.

Tróičen: Ravnomóščnuju, jedinojestéstvennuju, i soprestóľnuju, i jedinosúščnuju, trisijánnuju zarjú jedínaho božestvá ispovídajušče, čtím v tréch lícich, nerazďíľno propovídajušče Slóvo so Otcém i Dúchom.

Bohoródičen: Úm nebésnyj tvojé tájinstvo nepostížnoje razumíti ístinno ne móžet, vsepítaja, Otcú bo soprestóľnyj vo črévo tvojé vselívsja, iz tebé rodítisja blahovolí vo dvojú jestestvú poznavájem.

Písň 3.

irmós: Utverždéj v načáľi nebesá rázumom, i zémľu na vodách osnovávyj, na kámeni mjá, Christé, zápovidej tvojích utverdí, jáko ňísť svját, páče tebé, jedíne čelovikoľúbče.

Nikífor prozván býv, pri ďíľich javísja pobidonósec, prélesti bo mrák blahodáti svítom razorív othná, zovýj: ňísť svját, páče tebé, jedíne čelovikoľúbče.

Umerščvlénnomu tebé rádi vírovav Vladýci, samovóľno k smérti pritekáješi, vóľnyja jehó vozželáv mértvosti, jáko pobidonósec múčenik Božéstvennoju síloju ukripľájem.

Na zemlí podvížnik, na nebesích vinéčnik uhódnik Christóv Nikífor pokazásja jávi, s bezplótnymi čínmi zovýj: ňísť svját, páče tebé, jedíne čelovikoľúbče.

Tróičen: Ot umá velíkaho Otcá ustrémľšejesja Slóvo, ischoďášča že i svjatáho Dúcha, prosviščájemi vírno Bohodochnovénnymi poveľíniji, ispovídajem vsí nesozdánnoje jedíno Božestvó.

Bohoródičen: Neiskusobráčno ot Otcá préžde vík róždšahosja vo črévi tvojém začénši, Ďívo, porodíla jesí nám Bóha, vkúpi i čelovíka, v kojémždo jesteství soveršénna, nerazďíľna.

Kondák, hlás 1. Podóben: Lík ánhelskij: Ljubvé sojúzom svjazávsja, Nikífore, razrušíl jesí jáve zlóbu nénavisti, i mečém vo hlavú tvojú usíčen býl jesí, múčenik Božéstvennyj voplóščšahosja Spása, jehóže o nás molí, pojúščich slávnuju pámjať tvojú.

Sidálen, hlás 1. Podóben: Kámeni zapečátanu: Bahrjanícu tvojími krovmí omočíl jesí, i séju jáko vójin odéjavsja nepobidím, i jákože skíptr krést deržjá, vostékl jesí ot zemlí k nebesém, Nikífore blažénne, carjú vsjáčeskich predstoíši. Sláva dávšemu tí kríposť: sláva vinčávšemu ťá: sláva ďíjstvujuščemu tobóju vsím iscilénija.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Rúci tvojí Božéstvenniji, ímiže sozdáteľa poneslá jesí, Ďívo prečístaja, voplóščšahosja blahostýneju, prostérši, umolí jehó izbáviti nás ot iskušénij, i strastéj, i bíd, chváľaščich ťá ľubóviju, i vopijúščich: sláva vséľšemusja v ťá, sláva prošédšemu iz tebé, sláva izbávľšemu nás roždestvóm tvojím.

Krestobohoródičen: Zrjášči ťá, Christé, vseneporóčnaja Máti, mértva na kresťí prostérta, vopijáše: Sýne mój, sobeznačáľne Otcú i Dúchu, čtó neizrečénnoje tvojé sijé smotrénije, ímže spásl jesí prečístych rúk tvojích, ščédre, sozdánije?

Písň 4.

irmós: Tý mojá kríposť, Hóspodi, tý mojá i síla, tý mój Bóh, tý mojé rádovanije, ne ostávľ ňídra Ótča, i nášu niščetú positív. Ťím s prorókom Avvakúmom zovú ti: síľi tvojéj sláva, čelovikoľúbče.

Božéstvennuju žízň, o Nikífore, polučíl jesí, božéstvennyja zarí, blažénne, spodóbivsja, Božéstvennym svítom svitovídno nýňi ozarjáeši tvorjáščyja pámať tvojú, Bohomúdre, i víroju vopijúščyja: síľi tvojéj sláva, čelovikoľúbče.

Sijáeši, Christóvym múčenikom sovokúpľsja, razoríl bo jesí lésť mnohobóžnuju, mečém usíčen býv vo hlavú tvojú, i króvnymi tečéniji tvojími vsjú potopíl jesí ídoľskuju prélesť, Vladýci zovjá: síľi tvojéj sláva, čelovikoľúbče.

Íže zakónov tvojích ne sochranív Saprikíj, tvojejá obnažájetsja, Spáse, Božéstvennyja blahodáti, i vrahóm pleščí podáv, tvojích múčenik lišájetsja slávy okajánnyj. Ťímže, tvojemú právednomu udívľšesja promyšléniju, zovém: síľi tvojéj sláva, čelovikoľúbče.

Tróičen: Svít Otéc beznačáľnyj, i vsích vinóvnyj: svít Slóvo: svít Dúch svjatýj: ot Otcá, jákože ot istóčnika, préžde vsích vík neizrečénno sijájuščeje trisólnečnoje Božestvó, vo jedínom suščeství i síľi, i slávi poznavájetsja.

Bohoródičen: Vsehó v tebí obnovľájet čelovíka, vés vsemú, prečístaja, sojediňájem, Otéčeskich ňídr ne ostávľ, i v tvojú utróbu vselítisja izvóliv, íže bohátstvom milosérdija vóleju obniščáv, i obohatív mír Božestvóm.

Písň 5.

irmós: Vskúju mjá otrínul jesí ot licá tvojehó, Svíte nezachodímyj, i pokrýla mjá jésť čuždája tmá okajánnaho, no obratí mja, i k svítu zápovidej tvoích putí mojá naprávi, moľúsja.

Tečéňmi tvoích krovéj cerkóvnyj ráj napoíl jesí razďiľájemymi v načála četveročíslennaja, blažénne, dobroďítelej Božéstvennych, ot níchže dušám, o Nikífore, počerpájem Božéstvennaja darovánija.

Síjateľ zlóby zlopomňínijem okajánnaho voschití: bláhosti že i míra vinóvnik privlečé vmísto ónaho, Božéstvennym svitoviďínijem ukrášena, Nikífora Bohomúdraho múčenika.

Osvjaščájetsja, Spáse, tvojéj vóľňij strásti podóbjasja: iz rébr bo tvojích, Bohomúdryj, kápľami okroplén, svojích krovéj tebí tóki prinošájet mečém posikáem, k tebí hrjadýj.

Tróičen: Spasénija osnovánije pravoslávije vídušče, sobeznačáľna Otcú Slóva, i svjatáho Dúcha, propovídujem v tréch lícich jedíno načálo, jedíno suščestvó, jedínu vóľu, jedíno ďíjstvo.

Bohoródičen: Mýslenno naučísja prorókov sobór tvoím tájnam: nebesé bo dvér na zemlí Vladýka ťá pokazá, i iz tebé, Ďívo, voplóščsja právdy sólnce, súščym vo tmí vozsijá.

Písň 6.

irmós: Bézdna hrichóv i prehrišénij búrja mjá smuščájet, i vo hlubinú núždnaho ríjet mjá otčájanija. No tvojú krípkuju rúku mňí prostrí, jáko Petróvi, o upráviteľu, i spasí.

Iscilí sokrušénije duší mojejá, Nikífore Bohomúdre, i strastéj mrák razorív, otžení zarjámi súščyja v tebí Božéstvennyja svítlosti, moľá izbáviteľa Christá, blažénne.

Búrju ídoľskaho trevolnénija, stradáľče Nikífore, krestnym vítrilom, i dychániji duchóvnymi tícho preplýv, múčeniče nepobidíme, v pristánišče tíchoje Christóvo dostíhl jesí.

Postradál jesí múčeničeski, i voístinnu pobidonósec býl jesí, kovárstvija blahomóščno razorív zmíjeva, i strastém jáko óbščnik, blažénne, býv Vladýki, nýňi po dostojániju sproslávilsja jesí.

Bohoródičen: Užasájutsja mýslenniji ánheľstiji číni divjáščesja, so Otcém súščaho préžde vík i Dúchom, iz čréva tvojehó plótski mladénca raždájema zrjášče, Bohorodíteľnice prečístaja.

Kondák, hlás 3. Podóben: Déva dnés: Vperívsja, slávne, Hospódneju ľubóviju, i sehó slávnyj krest na rámo vzém, posramíl jesí dijávoli kózni, postradál jesí dáže do smérti, i ístiny javílsja jesí pobidonósec, orúžnik i taínnik Bóžija blahodáti.

íkos: Pávlovo jávi učénije vozľubíl jesí, i v pérsich tvojích, slávne, nasadíl jesí, vopijá: ľubóv ne bezstúdstvujet, sijá ziždíteľa čelovíka soveršénna nám darová, ľubvé rádi vsjá preterpí, hvózdije i krest, ócet i oplevánija, kopijém probodén býsť v rébra svjatája, ímiže istočí nám króv i vódu Bohoďíľnuju. Jehóže vozželáv javílsja jesí pobidonósec, i zvánijem orúžnik, i taínnik Bóžija blahodáti.

Písň 7.

irmós: Bóžija snizchoždénija óhň ustyďísja vo Vavilóňi inohdá, sehó rádi ótrocy v peščí rádovannoju nohóju, jáko vo cvítnici likújušče, pojáchu: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.

Smérť býsť tebí, Nikífore, otšéstvije ot súščich zďí, blažénne, k nebesí že i na nebésnaja vozšél jesí nýňi likúja, so ánhely pojéši: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.

Ukripľájem strasťmí vsederžíteľa, némošči prevozvýšenoje óko, i prevzjátuju bróv nizvérhl jesí na zémľu, Bohomúdre, vzyvája sozdáteľu tvojemú: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.

Púť sviďíteľstva tvojehó Nikífor tekíj soverší, razširív sérdce ďíjstvom božéstvennaho Dúcha, nýňi usérdno vzyvájet tí, Vladýko: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.

Tróičen: Umá pérvaho i beznačáľnaho, róždšaho Slóvo sobeznačáľnoje, bezstrástno i bezľítno, i proizvédša vsesvjatáho Dúcha, ťá Otcá vídušče vzyvájem: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.

Bohoródičen: Obojá bylá jesí, Ďivomáti, Bohorodíteľnice čístaja, vo črévi začénši Bóha neskazánno, iz tebé voploščájema vo obojích zrácich poznavájema, Bohomúžno na zemlí požívšaho.

Písň 8.

irmós: Sedmeríceju péšč chaldéjskij mučíteľ Bohočestívym neístovno razžžé, síloju že lúčšeju spasény sijá víďiv, tvorcú i izbáviteľu vopijáše: ótrocy, blahoslovíte, svjaščénnicy, vospójte, ľúdije, prevoznosíte vo vsjá víki.

Známenavsja blahodátiju Spása, samozván tý k podvihóm múžeski otlučílsja jesí, i pobídu vzém na soprotívnyja, múčeniče Christóv, pobidítelnymi ukrasílsja jesí vincý, Božéstvenňi vospivája: ótrocy, blahoslovíte, svjaščénnicy, vospójte, ľúdije, prevoznosíte vo vsjá víki.

Osvjatívsja vodóju, Nikífore, i Dúchom, i múčeničeskimi obahrén krovmí, sťažál jesí jáko múčenik ístinnyj Christá Bóha, svitovídnuju svítlosť, vseblažénne, v néjže nýňi vzyváješi: ótrocy, blahoslovíte, svjaščénnicy, vospójte, ľúdije, prevoznosíte vo vsjá víki.

Tróičen: So bezplótnymi čínmi, v trijéch ipostásich jedín bláhosti istóčnik prisnotekúščij, neroždéno, beznačáľno, i presoveršénno Božestvó, soďíteľnoje i carjá vsích, ótrocy, blahoslovíte, svjaščénnicy, vospójte, ľúdije, prevoznosíte vo vsjá víki.

Bohoródičen: Svjaťíjši tý bylá jesí, Bohoródice vsepítaja, premírnaho ánheľskaho čína: sích bo rodilá jesí soďíteľa i Hóspoda ot ďívstvenna neiskusobráčna čréva, vo dvú suščestvách neslijánno, neprevrátno, vo jedíňij že ipostási Bóha voploščénna.

Písň 9.

irmós: Užasésja o sém nébo, i zemlí udivíšasja koncý, jáko Bóh javísja čelovíkom plótski, i črévo tvojé býsť prostránňijšeje nebés. Ťím ťá Bohoródicu, ánhelov i čelovík činonačálija veličájut.

Prestávilsja jesí jáko ženích, ukrasívsja odéždami istkánnymi ot króve mučénija, Božéstvennyja svítlosti ko pričástiju, ukrasívšaho, slávne, i udobrívšaho na kresťí strástiju čestnóju vsích blahoďíteľa, o Nikífore preblažénne!

Privléklsja jesí Vladýki dobrótami, íchže ničtóže krasňíjše, slávne, i tohó tščásja nasladítisja neprestánnyja i blahoľípnyja svítlosti, mečém otsiščí tvojú hlavú pouščál jesí mučíteli, razžihájem ľubóviju, o Nikífore, Hóspoda tvojehó.

Svítlo na lésť, múčeniče Christóv, dóblestvovav, i sijú pobidív jáko pobidíteľ, vinéc prijál jesí tvojéj hlaví darovánij, slávne: i nýňi likúješi múčeničeski, s múčeničeskimi líki, vseblažénne Nikífore, u prestóla vsích carjá.

Tróičen: Ot neroždénna Otcá, Bohoľípno Sýna roždénna slávjašče, i Dúcha právaho préžde vík ischódnaho, trí ipostási čtím presúščnyja i načáľnyja Tróicy, sojedinénnyja jedínstvom neslijánnym, Bohoslóvjašče veličájem.

Bohoródičen: Javílasja jesí, o Ďívo Máti Bóžija, páče jestestvá róždši plótiju preblahóje Slóvo, jehóže Otéc otrýhnu ot sérdca svojehó préžde vsích vík, jáko bláh, jehóže nýňi i ťilés prevýšša razumivájem, ášče i v plóť oblečésja.

Dostójno jésť jáko vo ístinu blažíti ťá Bohoródicu, prisnoblažénnuju i preneporóčnuju i Máter Bóha nášeho. Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju bez srávnenija Serafím, bez istľínija Bóha Slóva róždšuju súščuju Bohoródicu ťá veličájem.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Kondák hlás 1: Utróbu Ďivíču osvjatívyj roždestvóm tvojím, i rúci Simeóňi blahoslovívyj, jákože podobáše, predvarív i nýňi spásl jesí nás, Christé Bóže: no umirí vo braňích žíteľstvo i ukripí ľúdi, íchže vozľubíl jesí, jedíne čelovikoľúbče.

Hóspodi pomíliuj 40x

Molitva: Íže na vsjákoje vrémja i na vsjákij čas, na nebesí i na zemlí poklaňajemyj i slávimyj, Bóže blahíj, dolhoterpilívyj i mnohomílos-tivyj, právednyja ľubjáj, i hríšnyja mílujaj, vsjá zovýj ko spaséniju, obiščánija rádi búduščich blah: sám, Hóspodi, priimí í náša v čás séj molítvy, i isprávi živót naš, k zápovidem tvojím dúšy náša osvjatí, ťilesa očísti, pomyšlénija isprávi, rázum ucilomúdri, i istrézvi, i izbávi nás ot vsjákija skórbi, zól i boľíznej, i ohradí nas svjatými ánhely tvojími, jáko da opolčénijem ich sobľudájemi í nastavľájemi, dostíhnem v jedínstvo víry, i v rázum neprikosnovénnyja tvojejá slávy: jáko blahoslovén jesí vo víki vikóv, amiň.

Hóspodi pomiluj 3x.

Sláva: I nýňi:

Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju bez srávnenija Serafím, bez istľínija Bóha Slóva róždšuju súščuju Bohoródicu ťá veličájem.

Ímenem Hóspodnim blahoslovi ótče.

Svj. Bóže, uščédri my, i blahosloví ny, prosvití licé tvojé na ny, í pomíluj ny.

Ľ.: Amiň.

Molítva: Neskvérnaja, nebláznaja, netľínnaja, prečístaja Ďívo, Bohonevísto Vladýčice, Bóha Slóva čelovíkom preslávnym tvojím roždestvóm sojedinívšaja, i odpádšeje jestestvó róda nášeho nebésnym sovokúpľšaja: Nenadéždnych jedína nadéždo, i pobiždájemych pomóščnice, hotóvoje zastuplénije k tebí pribihájuščych, i vsích christiján pribížišče: Ne hnušájsja mené hríšnaho i skvérnaho, skvérnymi pómysly, i slovesý, i ďijáňmi vsehó sebé nepotrébna sotvóršaho, i slastém i unýniju, ľínosti nrávom, rabá bývšaho. No jáko čelovikoľubívaho Bóha Máti, čelovikoľúbňi umilosérdisja o mňí hríšňim i blúdňim, i prijmí mojé ot skvérnych ustén prinosímoje tebí molénije, i tvojehó Sýna, i našého Vladýku i Hóspoda, máternym tvojím derznovénijem objémši, umolí, da otvérzet i mňí čelovikoľúbnoje milosérdije svojejá báhosti, i prezrív mojá bezčíslennaja sohrišénija, obratít mjá na pokajánije, i svojích zápovidej ďílateľa iskúsna javít mjá. Predstáni mňí prísno, jáko mílostivaja, i milosérdaja, i blahoľubívaja, v nastojáščej séj žízni téplaja predstáteľnice i pomóščnice, soprotívnych polkí othoňájušči, i ko spaséniju nastavľájušči mjá: I vo vrémja ischóda mojehó okajánnuju dúšu sobľudájušči, i témnyja óbrazy lukavých bisóv daléče ot nejá otrivájušči: V strášnyj že déň právednaho sudá víčnyja mjá izbavľájušči mukí, i neizrečénnyja slávy tvojehó Sýna i Bóha našehó nasľídnika mjá javľájušči. Júže i da ulučú, Vladýčice mojá presvjatája Bohoródice, tvojehó rádi chodátajstva i zastuplénnija, blahodátiju i čelovikoľúbijem jedinoródnaho Sýna tvojehó, Hóspoda i Bóha i Spása nášeho Isúsa Christá: Jemúže podobájet vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, so beznačáľnym jehó otcém, i presvjatým i blahím i životvorjáščim jeho Dúchom, nýňi i prísno i vo víki vikóv Amíň.

Táže: I dážď nám Vladýko, na són hrjadúščym pokój duší, i ťíla i sochraní nás ot mráčnaho sná hrichóvnaho, i ot vsjákaho témnaho sladostrástija. Utiší stremlénija strastéj, uhasí ražžénnyja stríly lukávaho, jáže na ný lukávno dvížimyja, i vostánije plóti nášeja utolí, i vsjákoje zemnóje i véščnoje náše mudrovánije uspí. I dáruj nám Bóže, bódr úm, i cilomúdr pómysl, sérdce trezvjáščejesja, són lehók, i vsjákaho sataniná mečtánija neiskúsen. Vozstávi že nás vo vrémja molítvy, utverždénnych v zápovidech tvojích, i pámjať sudéb tvojích v sebí výnu imúščich. I vsenóščnoje slavoslóvije nám dáruj, vo jéže píti i blahoslovíti i sláviti prečestnóje i velikoľípoje imja tvojé, Otcá, i Sýna, i vsjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Preslávnaja prisnoďívo Bohoródice, prijmí molítvy náša, i donesí já Sýnu tvojemú i Bóhu nášemu, da spasét tebé rádi dúši náša.

Upovánije mojé Otéc, pribížišče mojé Sýn, i pokrovíteľ nám jésť Dúch svjatýj, Trójce svjatája, sláva tebí.

Tropár, hlás 6: Pomíluj nás Hóspodi, pomíluj nas: vsjákaho bo otvíta nedoumíjušče, sijú tí molítvu jáko Vladýci hríšniji prinósim: pomíluj nas.

Slava: Hóspodi pomíluj nás, na ťá bo upováchom, ne prohňívajsja na ný zílo, nižé pomjaní bezzakónij nášich, no prízri i nýňi jáko milosérd; i izbávi ný ot vráh nášich; ty bo jesí Bóh náš, i my ľúdije tvojí, vsí ďilá rukú tvojéju, i ímja tvojé prizyvájem.

I nyňi: Milosérdija dvéri otvérzi nám Blahoslovénnaja Bohoródice, naďíjuščiji sja na ťá da ne pohíbnem, no da izbávimsja tobóju ot bíd: ty bo jesí spasénije róda christijánskaho.

Jeréj: Pomíluj nás Bóže po velícij mílosti tvojéj, molimtisja, uslýši i pomíluj.

Ľ.: Hóspodi pomíluj 3x

Jeréj: Ješčé mólimsja o jéže sochranítisja hrádu semú i vsjákomu hrádu, vesí i straňí ot hláda, hubíteľstva, trúsa, potópa, hráda, óhňa, mečá, našéstvuja innopleménnik, i Méžduosóbnyja bráni: i o jéže mílostivu býti, blahouvítlivu i blahopreminíteľnu, bláhomu i čelovikoľubívomu Bóhu nášemu, i otvratíti vés hňív svój na ný dvižáščijsja, i izbáviti nás ot naležáščaho právednaho svojehó preščénija i pomílovati nás.

Hóspodi pomíluj 3x

Jeréj: Uslýši ný Bóže Spasíteľu náš, upovánije vsím koncém zemlí i súščym na móri daléče: i mílostive mílostiv búdi nám o hrisích nášich, i pomíluj nás. Mílostiv bo čelovikoľúbec Bóh jesí, tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv amíň.

Jeréj: Sláva tebí, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Sláva i nýňi: Hóspodi pomíluj 3x blahosloví:

Jeréj: Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojeá Mátere, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, i vcsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Amíň