Kráľovské hodinky - 9. hodinka 2.4.

Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu. Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu. Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.

psalóm 68: Spasí mjá Bóže, jáko vnidóša vódy do duší mojejá. Uhľibóch v timíniji hlubiný, i ňísť postojánija: prijidóch vo hlubiný morskíja, i búrja potopí mjá. Utrudíchsja zovýj, izmolčé hortáň mój, isčezósťi óči mojí, ot jéže upováti mí na Bóha mojehó. Umnóžišasja páče vlás hlavý mojejá nenavíďaščiji mjá túne, ukripíšasja vrazí mojí, izhoňáščiji mjá neprávedno: jáže ne voschiščách, tohdá vozdajách. Bóže, tý uvíďil jesí bezúmije mojé, i prehrišénija mojá ot tebé ne utaíšasja. Da ne postyďátsja o mňí terpjáščiji tebé Hóspodi, Hóspodi síl: nižé da posrámjatsja o mňí íščuščiji tebé Bóže Izráilev. Jáko tebé rádi preterpích ponošénije, pokrý sramotá licé mojé. Čúžď bých brátiji mojéj, stránen synovóm mátere mojejá. Jáko révnosť dómu tvojehó sňidé mjá, i ponošénija ponosjáščich tí napadóša na mjá. I pokrých postóm dúšu mojú, i býsť v ponošénije mňí. I položích oďijánije mojé vrétišče, i bých ím v prítču. O mňí hlumľáchusja siďáščiji vo vraťích, i o mňí pojáchu pijúščiji vinó. Áz že molítvoju mojéju k tebí Bóže, vrémja blahovolénija: Bóže, vo mnóžestvi mílosti tvojejá uslýši mjá, vo ístiňi spasénija tvojehó. Spasí mjá ot brénija, da ne uhľíbnu: da izbávľusja ot nenavíďaščich mjá, i ot hlubókich vód. Da ne potopít mené búrja vodnája, nižé da požrét mené hlubiná, nižé svedét o mňí rovénnik úst svojích. Uslýši mjá Hóspodi, jáko bláha mílosť tvojá, po mnóžestvu ščedrót tvojích prízri na mjá. Ne otvratí licá tvojehó ot ótroka tvojehó, jáko skorbľú, skóro uslýši mjá. Vonmí duší mojéj, i izbávi jú: vráh mojích rádi izbávi mjá. Tý bo vísi ponošénije mojé, i stúd mój, i sramotú mojú, pred tobóju vsí oskorbľájuščiji mjá. Ponošénije čájaše dušá mojá i strásť: i ždách soskorbjáščaho, i ne bí, i uťišájuščich, i ne obritóch. I dáša v sňíď mojú žélč, i v žáždu mojú napojíša mjá ócta. Da búdet trapéza ích pred ními v síť, i v vozdajánije, i v soblázn. Da pomračátsja óči ích, jéže ne víďiti, i chrebét ích výnu sľacý. Proléj na ňá hňív tvój, i járosť hňíva tvojehó da postíhnet ích. Da búdet dvór ích púst, i v žilíščach ích da ne búdet živýj. Zané jehóže tý porazíl jesí, tíji pohnáša, i k boľízni jázv mojích priložíša. Priloží bezzakónije k bezzakóniju ích, i da ne vnídut v právdu tvojú. Da potrebjátsja ot kníhi živých, i s právednymi da ne napíšutsja. Níšč i boľáj jésm áz, spasénije tvojé Bóže da prijímet mjá. Voschvaľú ímja Bóha mojehó s písniju, vozvelíču jehó vo chvaléniji. I uhódno búdet Bóhu páče teľcá júna, róhi iznosjášča i páznokti. Da úzrjat níščiji, i vozveseľátsja: vzyščíte Bóha, i živá búdet dušá váša. Jáko uslýša ubóhija Hospóď, i okovánnyja svojá ne uničiží. Da voschváľat jehó nebesá i zemľá, móre i vsjá živúščaja v ném. Jáko Bóh spasét Sijóna, i sozíždutsja hrádi judéjstiji: i vseľátsja támo, i nasľíďat í. I símja rabóv tvojích uderžít í, i ľúbjaščiji ímja tvojé vseľátsja v ném.

psalóm 69: Bóže, v pómošč mojú vonmí, Hóspodi, pomoščí mi potščísja. Da postyďátsja i posrámjatsja íščuščiji dúšu mojú, da vozvraťátsja vspjáť, i postyďátsja choťáščiji mí zlája. Da vozvraťátsja ábije styďáščesja, hlahóľuščiji mí: bláhože bláhože. Da vozrádujutsja i vozveseľátsja o tebí vsí íščuščiji tebé Bóže: i da hlahóľut výnu, da vozvelíčitsja Hospóď, ľúbjaščiji spasénije tvojé. Áz že níšč jésm i ubóh: Bóže, pomozí mi, pomóščnik mój, i izbáviteľ mój jesí tý, Hóspodi ne zakosní.

psalóm 85: Prikloní Hóspodi úcho tvojé, i uslýši mjá, jáko níšč i ubóh jésm áz. Sochraní dúšu mojú, jáko prepodóben jésm: spasí rabá tvojehó Bóže mój, upovájuščaho na ťá. Pomíluj mjá Hóspodi, jáko k tebí vozzovú vés déň. Vozveselí dúšu rabá tvojehó, jáko k tebí vzjách dúšu mojú. Jáko tý Hóspodi bláh i krótok, i mnohomílostiv vsím prizyvájuščym ťá. Vnuší Hóspodi molítvu mojú, i vonmí hlásu molénija mojehó. V déň skórbi mojejá vozzvách k tebí, jáko uslýšal mjá jesí. Ňísť podóben tebí v bozích Hóspodi, i ňísť po ďilóm tvojím. Vsí jazýcy, jelíki sotvoríl jesí, prijídut, i poklóňatsja pred tobóju Hóspodi, i proslávjat ímja tvojé: jáko vélij jesí tý, i tvorjáj čudesá, tý jesí Bóh jedín. Nastávi mjá Hóspodi na púť tvój, i pojdú vo ístiňi tvojéj: da vozveselítsja sérdce mojé bojátisja ímene tvojehó. Ispovímsja tebí Hóspodi Bóže mój vsím sérdcem mojím, i proslávľu ímja tvojé vo vík. Jáko mílosť tvojá vélija na mňí, i izbávil jesí dúšu mojú ot áda preispódňijšaho. Bóže, zakonoprestúpnicy vostáša na mjá, i sónm deržávnych vzyskáša dúšu mojú, i ne predložíša tebé pred sobóju. I tý Hóspodi Bóže mój, ščédryj i mílostivyj, dolhoterpilívyj i mnohomílostivyj i ístinnyj. Prízri na mjá i pomíluj mjá, dážď deržávu tvojú ótroku tvojemú, i spasí sýna rabý tvojejá. Sotvorí so mnóju známenije vo bláho, i da víďat nenavíďaščiji mjá, i postyďátsja: jáko tý Hóspodi pomóhl mí, i uťíšil mjá jesí.

Sláva, i nýňi, allilúija, tríždy. Hóspodi pomíluj, tríždy.

Sláva, tropár, hlás 8: Víďa razbójnik načáľnika žízni na kresťí vísjašča, hlahólaše: ášče ne bý Bóh býl voplóščsja, íže s námi raspnýjsja, ne bý sólnce lučý [svojá] potaílo, nižé by zemľá trepéščušči trjaslásja. No vsjá terpjáj, pomjaní mjá Hóspodi vo cárstviji tvojém.

I nýňi, Bohoródičen: Íže nás rádi roždéjsa ot Ďívy, * i raspjátije preterpív, blahíj, * ísprovérhij smértiju smérť, * i voskresénije javléj jáko Bóh, * ne prézri, jáže sozdál jesí rukóju tvojéju: * javí čelovikoľúbije Tvojé, mílostive, * priimí róždšuju Ťá Bohoródicu moľáščujusja za ný, * i spasí, Spáse náš, ľúdi očájannyja.

I pojém troparí trí ot dvunádesjati, hlás 6:

Úžas bí víďiti, nebesé i zemlí tvorcá na kresťí vísjašča, sólnce pomérkšeje, déň že páki v nóšč prelóžšijsja, i zémľu iz hrobóv vozsylájušču ťilesá mértvych: s nímiže poklaňájemsja tebí, spasí nás. Dváždy.

Stích: Razďilíša rízy mojá sebí, i o odéždi mojéj metáša žrébij. Hlás 2: Jehdá na kresťí prihvozdíša bezzakónniji Hóspoda slávy, vopijáše k ním: čím vás oskorbích? Ilí o čém prohňívach? Préžde mené któ vás izbávi ot skórbi? I nýňi čtó mňí vozdajeté, zlája za blahája? Za stólp óhnennyj, na kresťí mjá prihvozdíste: za óblak, hrób mňí iskopáste: za mánnu, žélč mňí prinesóste: za vódu, óctom mjá napojíste. Próčeje prizovú jazýki, i tíji mjá proslávjat so Otcém i so svjatým Dúchom. Stích: Dáša v sňíď mojú žélč, i v žáždu mojú napojíša mjá ócta. I páki tójže.

Sláva, hlás 6: Dnés vísit na drévi, íže na vodách zémľu povísivyj: vincém ot térnija oblahájetsja, íže ánhelov cár: v lóžnuju bahrjanícu oblačítsja, oďivájaj nébo óblaki: zaušénije priját, íže vo Jordáňi svobodívyj Adáma: hvozďmí prihvozdísja ženích cerkóvnyj: kopijém probodésja Sýn Ďívyja. Poklaňájemsja strastém tvojím Christé: poklaňájemsja strastém tvojím Christé: poklaňájemsja strastém tvojím Christé: pokaží nám i slávnoje tvojé voskresénije. I nýňi, tójže.

Prokímen, hlás 6: Rečé bezúmen v sérdci svojém: ňísť Bóh. Stích: Ňísť tvorjáj blahostýňu, nísť do jedínaho.

proróčestva Jeremíina čténije. [Hlavá 11, st. 18-23: hlavá 12, st. 1-15.] Hóspodi, skaží mi, i urazumíju: tohdá víďich načinánija ích. Áz že jáko áhňa nezlóbivoje vedómoje na zakolénije ne razumích, jáko na mjá pomýsliša pómysl lukávyj, hlahóľušče: prijidíte i vložím drévo v chľíb jehó, i istrebím jehó ot zemlí živúščich, i ímja jehó da ne pomjanétsja ktomú. Hospóď savaóth, suďáj právedno, ispytújaj serdcá i utróby, da víždu mščénije tvojé na ních, jáko k tebí otkrých opravdánije mojé. Sehó rádi sijá hlahólet Hospóď na múžy anathóthski íščuščyja duší mojejá, hlahóľuščyja: da ne proróčestvuješi o ímeni Hospódni: ášče li že ní, úmreši v rukách nášich. Sehó rádi sijá hlahólet Hospóď síl: sé áz posiščú na ních: júnoši ích mečém úmrut, i sýnove ích i dščéri ích skončájutsja hládom: I ostánka ne búdet ot ních, navedú bo zlája na živúščyja vo Anathóthi, v ľíto posiščénija ích. Práveden jesí Hóspodi, jáko otviščáju k tebí, obáče suďbý vozhlahóľu k tebí: čtó jáko púť nečestívych spíjetsja? uhobzíšasja vsí tvorjáščiji bezzakónija? Nasadíl jesí ích, i ukoreníšasja: čáda sotvoríša, i sotvoríša plód: blíz jesí tý úst ích, daléče že ot utrób ích. I tý, Hóspodi, razumíješi mjá, víďil mjá jesí, i iskusíl jesí sérdce mojé pred tobóju, soberí ích jáko óvcy na zakolénije, i očísti ích v déň zakolénija ích. Dokóľi plákati ímať zemľá, i travá vsjá séľnaja ízschnet ot zlóby živúščich na néj? Pohibóša skóti i ptícy, jáko rekóša: ne úzrit Bóh putéj nášich. Nózi tvojí tekút, i razslabľájut ťá. Idíte, soberíte vsjá zvíri séľnyja, i da prijídut sňísti jé. Pástyrije mnózi rastlíša vinohrád mój, oskverníša čásť mojú, dáša čásť želájemuju mojú v pustýňu neprochódnuju. Položíša v potreblénije páhuby. jáko sijá hlahólet Hospóď o vsích sosiďích lukávych, prikasájuščichsja nasľídiju mojemú, jéže razďilích ľúdem mojím Izráiľu: sé áz istórhnu ích ot zemlí ích, i dóm Júdin izvérhnu ot sredý ích. I búdet jehdá istórhnu ích, obraščúsja i pomíluju ích, i vseľú ích, kohóždo v dostojánije svojé, i kohóždo v zémľu svojú.

Apóstol ko jevréom, začálo 324: Brátije, imúšče derznovénije vchodíti vo svjatája króviju Iisús Christóvoju, putém nóvym i živým, jehóže obnovíl jésť nám zavísoju, sírič plótiju svojéju: I jeréja velíka nad dómom Bóžijim: Da pristupájem so ístinnym sérdcem vo izviščéniji víry, okropléni serdcá ot sóvisti lukávyja, i izmovéni ťilesá vodóju čístoju. Da deržím ispovídanije upovánija neuklónnoje: víren bo jésť obiščávyj. I da razumivájem drúh drúha v pooščréniji ľubvé, i dóbrych ďíl: Ne ostavľájušče sobránija svojehó, jákože jésť ňíkim obýčaj, no [drúh drúha] podvizájušče: i tolíko páče, jelíko vídite približájuščsja déň [súdnyj]. Vóleju bo sohrišájuščym nám po prijátiji rázuma ístiny, ktomú o hrisích ne obritájetsja žértva. Strášno že ňíkoje čájanije sudá, i ohňá révnosť, pojásti choťáščaho soprotívnyja. Otvérhlsja któ zakóna Moiséova, bez milosérdija pri dvojú ilí trijéch sviďítelech umirájet: Kolíko, mnité, hóršija spodóbitsja múki, íže Sýna Bóžija poprávyj, i króv zavítnuju skvérnu vozmnív, v néjže osvjatísja, i Dúcha blahodáti ukorívyj? Vímy bo rékšaho: mňí otmščénije, áz vozdám, hlahólet Hospóď. i páki: jáko súdit Hospóď ľúdem svojím. Strášno jésť jéže vpásti v rúci Bóha živáho.

Jevánhelije ot Joánna, začálo 59, 60, 61: Vo vrémja óno, vedóša Iisúsa ot Kaijáfy v pretór: Konéc: Vozzrját náň, jehóže probodóša.

Táže predlahájetsja čténije: Slóvo krestnoje.

Táže, Ne predážď nás do koncá ímene Tvojehó rádi, i ne razorí zavíta Tvojehó, i ne otstávi mílosti Tvojejá ot nás, Avraáma rádi vozľúblennaho ot Tebé, i za Isaáka rabá Tvojehó, i Isráiľa svjatáho Tvojehó.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x) Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu. I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň. Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi. Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu. I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň. Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho. Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv. Amíň.

Kondák, hlás 8: Nás rádi raspjátaho prijidíte vsí vospojím, tohó bo víďi Maríja na drévi, i hlahólaše: ášče i raspjátije terpíši, tý jesí Sýn i Bóh mój.

Hóspodi, pomíluj. (40x) Íže na vsjákoje vrémja i na vsjákij čás, na nebesí i na zemlí poklaňájemyj i slávimyj, Bóže blahíj, dolhoterpilívyj i mnohomílostivyj, právednyja ľubjáj, i hríšnyja mílujaj, vsjá zovýj ko spaséniju, obiščánija rádi búduščich bláh: sám, Hóspodi, primí í náša v čás séj molítvy, i isprávi živót náš k zápovidem Tvojím, dúšy náša osvjatí i ťilesá očísti, pomyšlénija isprávi, rázum ucilomúdri i istrézvi, i izbávi nás ot vsjákija skórbi, zól i boľíznej, i ohradí nás svjatými ánhely Tvojími, jáko da opolčénijem ích sobľudájemi i nastavľájemi, dostíhnem v jedínstvo víry, i v rázum neprikosnovénnyja Tvojejá slávy: jáko blahoslovén jesí vo víki vikóv, amíň.

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju bez sravnénija Serafím, bez istľínija Bóha Slóva róždšuju súščuju Bohoródicu ťá veličájem.

Ímenem Hóspodnim blahosloví ótče.

Jeréj: Bóže, uščédri ný, i blahosloví ny, prosviti licé tvojé na ný, i pomíluj ný.

(ášče že ňísť jeréja moľáščasja, hlahólem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.) L: Amiň.

I molítva:

Vladýko Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, dolhoterpívyj o nášich sohrišénijich, i dáže do nýňišňaho časá privedýj nás, vóňže na životvorjáščem drévi vísja, blahorazúmnomu razbójniku, íže v ráj putesotvoríl jesí vchód, i smértiju smérť razrušíl jesí, očísti nás hríšnych, i nedostójnych ráb tvojích: sohrišíchom bo i bezzakónnovachom, i ňísmy dostójni vozvestí očesá náša, i vozzríti na vysotú nebésnuju, zané ostávichom púť právdy tvojejá, i chodíchom vo vóľach serdéc nášich. No mólim tvojú bezmírnuju bláhosť, poščadí nás Hóspodi, po mnóžestvu mílosti tvojejá, i spasí nás ímene tvojehó rádi svjatáho, jáko isčezóša v sujeťí dníje náši. Izmí nás iz rukí soprotívnaho, i ostávi nám hrichí náša, i umertví plotskóje náše mudrovánije, da vétchaho otložívše čelovíka, v nóvaho oblecémsja, i tebí poživém nášemu Vladýci i blahoďíteľu: i táko tvojím posľídujušče poveľinijem, vo víčnyj pokój dostíhnem, iďíže jésť vsích veseľáščichsja žilíšče. Tý bo jesí voístinnu ístinnoje vesélije, i rádosť ľúbjaščich ťá Christé Bóže náš, i tebí slávu vozsylájem, so beznačáľnym tvojím Otcém, i presvjatým, i blahím, i životvorjáščim tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Táže blažénny skóro: Vo cárstviji tvojém jehdá prijídeši: Sláva, i nýňi: Pomaní nás Hóspodi: Lík nebésnyj: Sláva: Lík svjatých ánhel: I nýňi: Víruju vo jedínaho Bóha: oslábi, ostávi: Posém, ótče náš: I kondák: Nás rádi raspjátaho: Hóspodi pomíluj, 40. I molítva: Vsesvjatája Tróice: Táže, Búdi ímja Hospódne: tríždy. Sláva, i nýňi: bláhoslovľú Hóspoda na vsjákoje vrémja: I otpúst.