Kráľovské hodinky - 1. hodinka 2.4.
Jeréj: Blahoslovén Bóh náš, vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv. (ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.) I mý: Amíň.
Sláva Tebí, Bože náš, sláva Tebí.
Carjú nebésnyj, uťišiteľu, dúše ístiny, íže vezďí sýj i vsjá ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu, priidí i vselísja v ný, i očísti ný ot vsjákija skvérny, i spasí, bláže, dúšy náša.
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.
Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv. Amíň.
Hóspodi, pomíluj. (6x)
Hóspodi, pomíluj. (6x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.
Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.
Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.
psalóm 5:
Hlahóly mojá vnuší Hóspodi, razumíj zvánije mojé. Vonmí hlásu molénija mojehó, carjú mój i Bóže mój, jáko k tebí pomoľúsja Hóspodi. Zaútra uslýši hlás mój, zaútra predstánu tí, i úzriši mjá. Jáko Bóh ne choťáj bezzakónija, tý jesí: ne priselítsja k tebí lukávnujaj, Nižé prebúdut bezzakónnicy pred očíma tvojíma: voznenavíďil jesí vsjá ďílajuščyja bezzakónije. Pohubíši vsjá hlahóľuščyja lžú, múža krovéj i ľstíva hnušájetsja Hospóď. Áz že mnóžestvom mílosti tvojejá, vnídu v dóm tvój, pokloňúsja ko chrámu svjatómu tvojemú, v strási tvojém. Hóspodi, nastávi mjá právdoju tvojéju, vráh mojích rádi isprávi pred tobóju púť mój. jáko ňísť vo usťích ích ístiny, sérdce ích sújetno, hrób otvérst hortáň ích, jazýki svojími ľščáchu. Sudí ím Bóže, da otpadút ot mýslej svojích, po mnóžestvu nečéstija ích izríni já, jáko preohorčíša ťá Hóspodi. I da vozveseľátsja vsí upovájuščiji na ťá, vo vík vozrádujutsja, i vselíšisja v ních, i pochváľatsja o tebí ľúbjaščiji ímja tvojé. jáko tý blahoslovíši právednika Hóspodi, jáko orúžijem blahovolénija vinčál jesí nás.
psalóm 2:
Vskúju šatášasja jazýcy, i ľúdije poučíšasja tščétnym? Predstáša cárije zémstiji, i kňázi sobrášasja vkúpi na Hóspoda i na Christá jehó: Rastórhnem úzy ích, i otvéržem ot nás ího ích. Živýj na nebesích posmijétsja ím, i Hospóď poruhájetsja ím. Tohdá vozhlahólet k ním hňívom svojím, i járostiju svojéju smjatét já. Áz že postávlen jésm cár ot nehó nad Sijónom horóju svjatóju jehó, Vozviščájaj poveľinije Hospódne. Hospóď rečé ko mňí: Sýn mój jesí tý, áz dnés rodích ťá. Prosí ot mené, i dám tí jazýki dostojánije tvojé, i oderžánije tvojé koncý zemlí. Upaséši já žezlóm žeľíznym, jáko sosúdy skudéľniči sokrušíši já. I nýňi cárije razumíjte, nakažítesja vsí suďáščiji zemlí. Rabótajte Hóspodevi so stráchom, i rádujtesja jemú s trépetom. Prijimíte nakazánije, da ne kohdá prohňívajetsja Hospóď, i pohíbnete ot putí právednaho, jehdá vozhorítsja vskóri járosť jehó. Blažéni vsí naďíjuščijisja náň.
psalóm 21:
Bóže Bóže mój, vonmí mi, vskúju ostávil mjá jesí? Daléče ot spasénija mojehó slovesá hrichopadénij mojích. Bóže mój, vozzovú vo dní, i ne uslýšiši, i v noščí, i ne v bezúmije mňí. Tý že vo svjaťím živéši, chvaló Izráileva. Na ťá upováša otcý náši, upováša, i izbávil jesí já. K tebí vozzváša, i spasóšasja: na ťá upováša, i ne postyďíšasja. Áz že jésm čérv, a ne čelovík, ponošénije čelovíkov, i uničižénije ľudéj. Vsí víďaščiji mjá poruháša mi sja, hlahólaša ustnámi, pokiváša hlavóju. Upová na Hóspoda, da izbávit jehó, da spásét jehó, jáko chóščet jehó. Jáko tý jesí istórhij mjá iz čréva: upovánije mojé ot soscú mátere mojejá. K tebí privéržen jésm ot ložésn, ot čréva mátere mojejá, Bóh mój jesí tý. Da ne otstúpiši ot mené: jáko skórb blíz, jáko ňísť pomohájaj mí. Obydóša mjá telcý mnózi, juncý túčniji oderžáša mjá. Otverzóša na mjá ustá svojá, jáko lév voschiščájaj i rykájaj. Jáko vodá izlijáchsja, i razsýpašasja vsjá kósti mojá: býsť sérdce mojé, jáko vósk tájaj posreďí čréva mojehó. Ízsše jáko skudéľ kríposť mojá, i jazýk mój priľpé hortáni mojemú, i v pérsť smérti svél mjá jesí. Jáko obydóša mjá psí mnózi, sónm lukávych oderžáša mjá: iskopáša rúci mojí i nózi mojí. Isčetóša vsjá kósti mojá, tíji že smotríša, i prezríša mjá. Razďilíša rízy mojá sebí, i o odéždi mojéj metáša žrébij. Tý že Hóspodi, ne udalí pómošč tvojú ot mené, na zastuplénije mojé vonmí. Izbávi ot orúžija dúšu mojú, i iz rukí pésiji jedinoródnuju mojú. Spasí mjá ot úst ľvóvych, i ot róh jedinoróž smirénije mojé. Povím ímja tvojé brátiji mojéj, posreďí cérkve vospojú ťa. Bojáščijisja Hóspoda voschvalíte jehó, vsé símja Jákovle proslávite jehó. Da ubojítsja že ot nehó vsé símja Izráilevo: jáko ne uničiží, nižé nehodová molítvy níščaho, nižé otvratí licé svojé ot mené: i jehdá vozzvách k nemú, uslýša mjá. Ot tebé pochvalá mojá, v cérkvi velícij ispovímsja tebí: molítvy mojá vozdám pred bojáščimisja jehó. Jaďát ubóziji, i nasýťatsja, i voschváľat Hóspoda vzyskájuščiji jehó, živá búdut serdcá ích vo vík víka. Pomjanútsja i obraťátsja ko Hóspodu vsí koncý zemlí, i poklóňatsja pred ním vsjá otéčestvija jazýk. Jáko Hospódne jésť cárstvije, i tój obladájet jazýki. Jadóša i pokloníšasja vsí túčniji zemlí: pred ním pripadút vsí nizchoďáščiji v zémľu: i dušá mojá tomú živét. I símja mojé porabótajet jemú: vozvistít Hóspodevi ród hrjadúščij. I vozvisťát právdu jehó ľúdem róždšymsja, jáže sotvorí Hospóď.
Sláva, i nýňi, allilúija, tríždy. Hóspodi pomíluj, tríždy.
Sláva, tropár, hlás 1: Raspénšusja tebí Christé, pohíbe mučíteľstvo, poprána býsť síla vrážija: nižé bo ánhel, nižé čelovík, no sám Hóspodi spásl jesí nás, sláva tebí.
I nýňi, Bohoródičen: Čtó ťá narečém, o obrádovannaja? * Nébo, jáko vozsijála jesí sólnce právdy: * ráj, jáko vozrastíla jesí cvít netľínija: * ďívu, jáko prebylá jesí netľínna: * čístuju máter, jáko imilá jesí na rúku sýna, vsích, Bóha: * tohó molí spastísja dušám nášym.
Táže pojém troparí trí ot dvunádesjati, povtorjájušče já. hlahólem že pérvyj bez stichá, táko bo tvorím i v próčich časích v pérvyj tropár. Vo vtorýj že, hlahólet načénšij lík stích, i pojét í. Táže páki druhíj lík stích, i pojét i tój í. Trétij že hlahólem na Sláva, i na I nýňi.
hlás 8: Dnés cérkóvnaja zavísa, na obličénije bezzakónnych razdirájetsja, i sólnce lučý svojá skryvájet, Vladýku zrjá raspinájema.
I páki tújuže druhíj lík.
Táže hlahólet stích pérvyj lík:
Vskúju šatášasja jazýcy i ľúdije poučíšasja tščétnym?
I pojém nastojáščij tropár: Jáko ovčá na zakolénije vedén býl jesí Christé carjú, i jáko áhnec nezlóbivyj prihvozdílsja jesí krestú, ot bezzakónnych mužéj, hrích rádi nášich čelovikoľúbče.
Stích: Predstáša cárije zémstiji, i kňázi sobrášasja vkúpi na Hóspoda i na Christá jehó.
I pojét páki i druhíj lík tójže stích. Táže pérvyj lík.
Sláva: Jémšym ťá bezzakónnym, preterpivája, síce vopijál jesí Hóspodi: ášče i porazíste pástyrja, i rastočíste dvanádesjať ovéc učenikí mojá, možách vjáščši, néželi dvanádesjate leheónov predstáviti ánhelov. No dolhoterpľú, da ispólňatsja, jáže javích vám proróki mojími, bezvístnaja i tájnaja: Hóspodi sláva tebí.
I nýňi, páki tójže.
Prokímen proróčestva, hlás 4: Sérdce jehó sobrá bezzakónije sebí.
Stích: Blažén razumivájaj na níšča i ubóha.
proróčestva zachárijina čténije.
[Hlavá 11, st. 10- 13.] Táko hlahólet Hospóď: prijimí žézl mój dóbryj, i otvérhu jehó, jéže razoríti zavít mój, jehóže zaviščách ko vsím ľúdem: i razorítsja v déň ónyj, i urazumíjut chananéji óvcy chranímyja mňí, zané slóvo Hospódne jésť. I rekú k ním: ášče dobró pred vámi jésť, dadíte mzdú mojú, ilí otrecýtesja: i postáviša mzdú mojú trídesjať srébrenik. I rečé Hospóď ko mňí: vloží já v hornílo, i smotrí ášče iskušéno jésť, ímže óbrazom iskušén bých o ních. I prijách trídesjať srébrenik, i vložích ích v chrám Hospódeň v hornílo.
Táže apóstol k halátom,
začálo 215, ot polú. Brátije, mňí da ne búdet chvalítisja, tókmo o kresťí Hóspoda nášeho Iisúsa Christá, ímže mňí mír raspjásja, i áz míru. o Chrisťí bo Iisúsi ni obrízanije čtó móžet, ni neobrízanije, no nová tvár. I jelícy právilom sím žíteľstvujut, mír na ních i mílosť, i na Izráili Bóžiji. Próčeje trudý da niktóže mí dajét: áz bo jázvy Hóspoda Iisúsa na ťíľi mojém nošú. Blahodáť Hóspoda nášeho Iisúsa Christá, so dúchom vášim brátije, amíň.
Táže Jevánhelije ot matféja, začálo 110: Vo vrémja óno, útru bývšu, sovít sotvoríša vsí archijerée: Čtét že v rjád i začálo 111, 112, 113. Konéc: I máti sýnu Zevedéovu. Táže,
Stopý mojá naprávi po slovesí tvojemú, i da ne obladájet mnóju sjákoje bezzakónije. Izbávi mjá ot klevetý čelovíčeskija, i sochraňú zápovidi tvojá. Licé tvojé prosvití na rabá tvojehó, i naučí mjá opravdánijem tvojím. Da ispólňatsja ustá mojá chvalénija tvojehó, Hóspodi, jáko da vospojú slávu tvojú, vés déň velikoľípije tvojé.
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.
Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv. Amíň.
Kondák, hlás 8: Nás rádi raspjátaho prijidíte vsí vospojím, tohó bo víďi Maríja na drévi, i hlahólaše: ášče i raspjátije terpíši, tý jesí Sýn i Bóh mój.
Táže, Hóspodi, pomíluj. (40x) Íže na vsjákoje vrémja i na vsjákij čás, na nebesí i na zemlí poklaňájemyj i slávimyj, Bóže blahíj, dolhoterpilívyj i mnohomílostivyj, právednyja ľubjáj, i hríšnyja mílujaj, vsjá zovýj ko spaséniju, obiščánija rádi búduščich bláh: sám, Hóspodi, primí í náša v čás séj molítvy, i isprávi živót náš k zápovidem Tvojím, dúšy náša osvjatí i ťilesá očísti, pomyšlénija isprávi, rázum ucilomúdri i istrézvi, i izbávi nás ot vsjákija skórbi, zól i boľíznej, i ohradí nás svjatými ánhely Tvojími, jáko da opolčénijem ích sobľudájemi i nastavľájemi, dostíhnem v jedínstvo víry, i v rázum neprikosnovénnyja Tvojejá slávy: jáko blahoslovén jesí vo víki vikóv, amíň.
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju bez sravnénija Serafím, bez istľínija Bóha Slóva róždšuju súščuju Bohoródicu ťá veličájem.
Ímenem Hóspodnim blahosloví ótče.
Jeréj: Bóže, uščédri ný, i blahosloví ný, prosviti licé tvojé na ný, i pomíluj ný.
(ášče že ňísť jeréja moľáščasja, hlahólem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.) L: Amiň.
I molítvu: Christé svíte ístinnyj prosviščájaj i osvjaščájaj vsjákaho čelovíka hrjadúščaho v mír, da známenajetsja na nás svít licá tvojehó, da v ném úzrim svít nepristúpnyj, í isprávi stopý náša, k ďílaniju zápovidej tvojich, molítvami prečístyja tvojejá Mátere, i vsích Svjatých tvojích, amíň.