Jeréj: Blahoslovén Bóh náš, vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv. (ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. )
I mý: Amíň.
Sláva Tebí Bože náš, sláva Tebí.
Carjú nebésnyj, uťišiteľu, dúše ístiny, íže vezďí sýj i vsjá ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu, priidí i vselísja v ný, i očísti ný ot vsjákija skvérny, i spasí, bláže, dúšy náša.
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.
Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.
Amíň.
Hóspodi, pomíluj. (6x)
Hóspodi, pomíluj. (6x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.
Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.
Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.
Psalóm 103.
Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * Hóspodi Bóže moj, vozvelíčilsja jesí ziló. - Vo ispovídanije i vo veleľípotu obleklsja jesí, * oďijájsja svítom jako rízoju. - Prostirájaj nébo jako kóžu, * pokryvájaj vodámi prevýspreňaja svojá. - Polahájaj óblaki na voschoždénije svojé, * choďáj na krylú vítreňu. - Tvorjáj ánheli svojá dúchi, * i sluhí svojá plámeň óhnennyj. - Osnovájaj zémľu na tvérdi jejá, * ne preklonítsja vo vík víka. - Bézdna, jako ríza oďijánije jejá, * na horách stánut vódy. - Ot zapreščénija tvojehó pobíhnut, * ot hlása hróma tvojehó ubojátsja. - Voschóďat hóry, i nischóďat poľá v místo, * jéže osnovál jesí im. - Preďíl položíl jesí jehóže ne préjdut, * nižé obraťátsja pokrýti zémľu. - Posylájaj istóčniki v débrich, * posreďí hór prójdut vódy. - Napajájut vsja zvíri sélnyja, * ždút onáhri v žáždu svojú. - Na tich ptícy nebésnyja privitájut, * ot sredý kámenija daďát hlás. - Napajáj hóri ot prevýsprennych svojích, * ot plodá ďíl tvojích nasýtitsja zemľá. - Prozjabájaj travú skotóm, * i zlák na slúžbu čelovíkom. - Izvestí chľíb ot zemlí, * i vinó veselít sérdce čelovíka. - Umástiti licé jeléjem, * i chľíb sérdce čelovíka ukripít. - Nasýťatsja drevá poľskaja, kédri livánstiji íchže jesí nasadíl, * támo ptícy vozhňizďátsja - Jerodíjevo žilíšče predvodíteľstvujet ími, * hóry vysókija jelénem, kámeň pribížišče zájacem. - Sotvoríl jesí lúnu vo vremená, * sólnce pozná západ svój. - Položíl jesí ťmu i bysť nóšč, * v néjže prójdut vsi zvírije dubrávniji. - Skýmni rykájuščiji voschítiti, * i vzyskáti ot Bóha píšču sebí. - Vozsijá sólnce i sobrášasja, * i v lóžach svojích ľáhut. - Izýdet čelovík na ďílo svojé, * i na ďílanije svojé do véčera. - Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, vsja premúdrostiju sotvoríl jesí, * ispólnisja zemľá tvári tvojejá. - Sijé móre velíkoje i prostránnoje, * támo hádi íchže ňísť čislá. - Živótnaja málaja s velíkimi, * támo korablí preplávajut. - Zmíj sej, jehóže sozdál jesí ruhátisja jemú, * vsja k tebí čájut, dáti píšču ím vo blahó vrémja. - Dávšu tebí ím soberút, * otvérzšu tebí rúku vsjáčeskaja ispólňatsja bláhosti. - Otvráščšu že tebí licé vozmjatútsja, * otímeši duch ích i isčéznut, i v pérsť svojú vozvraťátsja. - Pósleši dúcha tvojehó i sozíždutsja, * i obnovíši licé zemlí. - Búdi sláva Hospódňa vo víki, * vozveselítsja Hóspoď o ďíľich svojích. - Prizirajáj na zémľu i tvorjáj ju trajstísja, * prikasajájsja horám i dymjátsja. - Vospojú Hospodévi v živoťí mojém, * pojú Bóhu mojemú dóndeže jesm. - Da usladítsja jemú besidá mojá, * áz že vozveseľúsja o Hóspoďi. - Da isčéznut hríšnicy ot zemlí i bezzakónicy, jákože ne býti im, * blahosloví duše mojá Hóspoda. - Sólnce pozná západ svoj, * položíl jesí ťmu i bysť nóšč. - Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, * vsja premúdrostiju sotvoríl jesí.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Jeréj že čtét svitílničnyja molítvy.
Molítva pérvaja.
Hóspodi ščédryj i mílostivyj, dolhoterpilíve i mnohomílostive, vnuší molítvu nášu, i vonmí hlásu molénija nášeho, sotvorí s námi známenije vo bláho, nastávi nás na púť Tvoj, jéže chodíti vo ístinňi Tvojéj. Vozveselí serdcá náša, vo jéže bojátisja ímene Tvojehó svjatáho: zané vélij jesí Tý, i tvorjáj čudesá, Tý jesí Bóh jedín, i ňísť podóben Tebí v bozích, Hóspodi: sílen v mílosti, i bláh v kríposti, vo jéže pomoháti, i uťišáti, i spasáti vsjá upovájuščyja vo ímja svjatóje Tvojé.
Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Molítva vtorája.
Hóspodi, da ne járostiju Tvojéju obličíši nás, nižé hňívom Tvojím nakážeši nás, no sotvorí s námi po mílosti Tvojéj, vračú i iscilíteľu dúš nášich. Nastávi nás ko pristánišču choťínija Tvojehó: prosvití óči serdéc nášich v poznánie Tvojejá ístiny: i dáruj nám próčeje nastojáščaho dné mírnoje i bezhríšnoje, i vsé vrémja životá nášeho, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých.
Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Molítva trétija.
Hóspodi, Bóže náš, pomjaní nás hríšnych i nepotrébnych ráb Tvojích, vnehdá prizyváti nám svjatóje poklaňájemoje ímja Tvojé, i ne posramí nás ot čájanija mílosti Tvojejá: no dáruj nám, Hóspodi, vsjá jáže ko spaséniju prošénija, i spodóbi nás ľubíti, i bojátisja Tebé ot vsehó sérdca nášeho, i tvoríti vo vsích vóľu Tvojú.
Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Molítva četvértaja.
Nemólčnymi písňmi, i neprestánnymi slavoslovléňmi ot svjatých síl vospivájemyj, ispólni ustá náša chvalénija Tvojehó, jéže podáti velíčestvije ímeni Tvojemú svjatómu: i dážď nám učástije, i nasľídije so vsími bojáščimisja Tebé ístinnoju, i chraňáščimi zápovidi Tvojá, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých Tvojích.
Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň. Amen.
Molítva pjátaja.
Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže vsederžíteľu, svídyj úm čelovíčeskij, svídyj íchže trébujem, mnóho mnóžaje páče néželi prósim, ilí razumivájem. Sám, čelovikoľúbče carjú, vo vsém blahíj, udovlí nás mnóžestvom ščedrót Tvojích, jéže nepostýdnoju sóvistiju prizyváti svjatóje ímja Tvojé: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho, i smotrénijem Tvojím vsé jéže ko póľzi nášej ustrój.
Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Molítva šestája.
Hóspodi, Hóspodi, prečístoju Tvojéju dlániju soderžáj vsjáčeskaja, dolhoterpjáj na vsích nás, i kájajsja o zlóbach nášich, pomjaní ščedróty Tvojá, i mílosť Tvojú, posití ny Tvojéju bláhostiju, i dážď nám izbižáti i próčeje nastojáščaho dné, Tvojéju blahodátiju, ot razlíčnych kóznej lukávaho, i nenavítnu žízň nášu sobľudí blahodátiju vsesvjatáho Tvojehó Dúcha.
Mílostiju i čelovikoľúbijem jedinoródnaho Tvojehó Sýna, s nímže blahoslovén jesí, so vsesvjatým i blahím i životvorjáščim Tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víi vikóv, amíň.
Molítva sedmája.
Bóže velíkij i dívnyj, neizrečénnoju bláhostiju i bohátym prómyslom upravľájaj vsjáčeskaja, i mirskája nám blahája darovávyj: i sporučívyj nám obiščánnoje cárstvo, darovánnymi nám blahími: sotvorívyj ný i dné mimošédšuju čásť ot vsjákaho uklonítisja zlá: dáruj nám i próčeje neporóčno soveršíti pred svjatóju slávoju Tvojéju, píti Ťá jedínaho blaháho i čelovikoľubívaho Bóha nášeho.
Jáko Tý jesí Bóh náš, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Molítva osmája.
Bóže velíkij i výšnij, jedín imijáj bezsmértije, vo svíťi živýj nepristúpňim, vsjú tvár premúdrostiju sozdávyj, razďilívyj meždú svítom i meždú ťmóju, i sólnce položívyj vo óblasť dné, lunú že i zvízdy vo óblasť nóšči: spodóbivyj nás hríšnych i v nastojáščij čás predvaríti licé Tvojé vo ispovídaniji, i večérneje Tebí slavoslóvije prinestí: sám, čelovikoľúbče, isprávi molítvu nášu jáko kadílo pred Tobóju, i priimí jú v voňú blahouchánija: podážď že nám nastojáščij véčer, i prichoďáščuju nóšč mírnu: oblecý ny orúžijem svíta: izbávi ný ot strácha noščnáho, i vsjákija véšči vo ťmí prechoďáščija: i dážď són, jehóže vo upokojénije némošči nášej darovál jesí, vsjákaho mečtánija dijávoľa svobóden. Jéj, Vladýko blahích podáteľu, da i na lóžach nášich umiľájuščesja, pominájem v noščí ímja Tvojé, i poučénijem Tvojích zápovidej prosviščájemi, v rádosti dušévňij vostánem ko slavoslóviju Tvojejá bláhosti: molítvy i molénija Tvojemú blahoutróbiju prinosjášče, o nášich sohrišénijich, i vsích ľudéj Tvojích, jáže, molítvami svjatýja Bohoródicy, mílostiju posití.
Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )
Mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.
O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.
O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.
O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.
O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.
O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.
O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.
O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.
O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.
O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Písň stepénej, 119
Ko Hóspodu, vnehdá skorbíti mí, vozzvách, * i uslýša mjá.
Hóspodi, izbávi dúšu mojú * ot ustén neprávednych i ot jazýka ľstíva.
Čtó dástsja tebí, * ilí čtó priložítsja tebí k jazýku ľstívú?
Stríly síľnaho izoščrény, * so úhľmi pustýnnymi.
Uvý mňí, jáko prišéľstvije mojé prodólžisja, * vselíchsja so seléniji Kidárskimi.
Mnóho prišéľstvova dušá mojá, * s nenavíďaščimi míra bích míren:
Jehdá hlahólach ím, * borjáchu mjá túne.
Písň stepénej, 120
Vozvedóch óči mojí v hóry, * otňúduže priídet pómošč mojá.
Pómošč mojá ot Hóspoda, * sotvóršaho nébo i zémľu.
Ne dážď vo smjaténije nohí tvojejá, * nižé vozdrémlet chraňáj ťá,
sé ne vozdrémlet, * nižé úsnet chraňáj Izráiľa.
Hospóď sochranít ťá, * Hospóď pokróv tvój na rúku desnúju tvojú.
Vo dní sólnce ne ožžét tebé, * nižé luná nóščiju.
Hospóď sochranít ťá ot vsjákaho zlá, * sochranít dúšu tvojú Hospóď.
Hospóď sochranít vchoždénije tvojé * i ischoždénije tvojé, ot nýňi i do víka.
Písň stepénej, 121
Vozveselíchsja o rékšich mňí: * v dóm Hospódeň pójdem.
Stojášče bjáchu nóhi náša * vo dvórich tvojích, Jerusalíme.
Jerusalím zíždemyj jáko hrád, * jemúže pričástije jehó vkúpi.
Támo bo vzydóša koľína, koľína Hospódňa, * sviďínije Izráilevo, ispovídatisja ímeni Hospódňu.
Jáko támo sidóša prestóli na súd, * prestóli v domú Davídovi.
Voprosíte že jáže o míri Jerusálima: * i obílije ľúbjaščym ťá.
Búdi že mír v síľi tvojéj * i obílije v stolposťinách tvojích.
Rádi brátij mojích i blížnich mojích * hlahólach úbo mír o tebí.
Dómu rádi Hóspoda Bóha nášeho * vzyskách blahája tebí.
Písň stepénej, 122
K Tebí vozvedóch óči mojí, * živúščemu na nebesí.
Sé jáko óči ráb v rukú hospódij svojích, * jáko óči rabýni v rukú hospoží svojejá,
táko óči náši ko Hóspodu Bóhu nášemu, * dóndeže uščédrit ný.
Pomíluj nás, Hóspodi, pomíluj nás, * jáko po mnóhu ispólnichomsja uničižénija:
Najpáče napólnisja dušá náša ponošénija hobzújuščich * i uničižénija hórdych.
Písň stepenej, 123
Jáko ášče ne Hospóď by býl v nás, * da rečét úbo Izráiľ:
Jáko ášče ne Hospóď by býl v nás, vnehdá vostáti čelovíkom na ný, * úbo živých požérli býša nás:
Vnehdá prohňívatisja járosti ích na ný, * úbo vodá potopíla by nás.
Potók préjde dušá náša, * úbo préjde dušá náša vódu nepostojánnuju.
Blahoslovén Hospóď, * Íže ne dadé nás v lovítvu zubóm ích.
Dušá náša, jáko ptíca izbávisja ot síti lovjáščich: * síť sokrušísja, i mý izbávleni býchom.
Pómošč náša vo ímja Hóspoda, * sotvóršaho nébo i zémľu.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Písň stepénej, 124
Naďíjuščijisja na Hóspoda, jáko horá Sijón: * ne podvížitsja vo vík živýj vo Jerusalími.
Hóry ókrest jehó, * i Hospóď ókrest ľudéj Svojích ot nýňi i do víka.
Jáko ne ostávit Hospóď žezlá hríšnych na žrébij právednych, * jáko da ne prostrút právedniji v bezzakónija rúk svojích.
Ublaží, Hóspodi, blahíja * i právyja sérdcem.
Ukloňájuščyjasja že v razvraščénija otvedét Hospóď * s ďílajuščimi bezzakónije: mír na Izráiľa.
Písň stepénej, 125
Vnehdá vozvratíti Hóspodu pľín Sióň, * býchom jáko uťíšeni.
Tohdá ispólnišasja rádosti ustá náša i jazýk náš vesélija, tohdá rekút vo jazýcich: * vozvelíčil jésť Hospóď sotvoríti s ními.
Vozvelíčil jésť Hospóď sotvoríti s námi: * býchom veseľáščesja.
Vozvratí, Hóspodi, pľinénije náše, * jáko potóki júhom.
Síjuščiji slezámi, * rádostiju póžnut.
Choďáščiji choždáchu i plákachusja, metájušče símena svojá, * hrjadúšče že priídut rádostiju, vzémľuše rukojáti svojá.
Písň stepénej, 126
Ášče ne Hospóď sozíždet dóm, * vsúje trudíšasja zížduščiji.
Ášče ne Hospóď sochranít hrád, * vsúje bďí strehíj.
Vsúje vám jésť útrenevati, vostánete po siďíniji, * jadúščiji chľíb boľízni, jehdá dást vozľúblennym svojím són.
Sé dostojánije Hospódne sýnove, * mzdá plóda črévňaho.
Jáko stríly v rucí síľnaho, * táko sýnove ottrjasénnych.
Blažén, íže ispólnit želánije svojé ot ních. * Ne postyďátsja, jehdá hlahóľut vrahóm svojím vo vraťích.
Písň stepénej, 127
Blažéni vsí bojáščijisja Hóspoda, * choďáščiji v putéch Jehó.
Trudý plodóv rúk Tvojích sňísi: * blažén jesí, i dobró tebí búdet.
Žená tvojá, jáko lozá, * plodovíta v stranách dómu tvojehó:
Sýnove tvojí, jáko novosaždénija másličnaja, * ókrest trapézy tvojejá.
Sé táko blahoslovítsja čelovík * bojájsja Hóspoda.
Blahoslovít ťá Hospóď ot Sijóna, * i úzriši blahája Jerusalíma vsjá dní životá tvojehó.
I úzriši sýny synóv tvojích: * mír na Izráiľa.
Písň stepénej, 128
Mnóžiceju brášasja so mnóju ot júnosti mojejá, * da rečét úbo Izráiľ:
mnóžiceju brášasja so mnóju ot júnosti mojejá, * íbo ne premohóša mjá.
Na chrebťí mojém ďílaša hríšnicy, * prodolžíša bezzakónije svojé.
Hospóď práveden * ssičé výja hríšnikov.
Da postyďátsja i vozvraťátsja vspjáť * vsí nenavíďaščiji Sijóna.
Da búdut, jáko travá na zďích na króvlech, * jáže préžde vostoržénija ízsše,
jéjuže ne ispólni rukí svojejá žňáj, * i ňídra svojehó rukojáti sobirájaj,
i ne ríša mimochoďáščiji: blahoslovénije Hospódne na vý, * blahoslovíchom vý vo ímja Hospódne.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Písň stepénej, 129
Iz hlubiný vozzvách k Tebí, Hóspodi, * Hóspodi, uslýši hlás mój.
Da búdut úši Tvojí vnémľušči * hlásu molénija mojehó.
Ášče bezzakónija názriši, Hóspodi, Hóspodi, któ postojít? * Jáko u Tebé očiščénije jésť.
Ímene rádi Tvojehó poterpích Ťá, Hóspodi, * poterpí dušá mojá vo slóvo Tvojé, upová dušá mojá na Hóspoda.
Ot stráži útrennija do nóšči, ot stráži útrennija * da upovájet Izráiľ na Hóspoda.
Jáko u Hóspoda mílosť, i mnóhoje u Nehó izbavlénije, * i Tój izbávit Izráiľa ot vsích bezzakónij jehó.
Písň stepénej, 130
Hóspodi, ne voznesésja sérdce mojé, nižé voznesósťisja óči mojí, * nižé chodích vo velíkich, nižé v dívnych páče mené.
Ášče ne smirenomúdrstvovach, no voznesóch dúšu mojú, * jáko otdojénoje na máter svojú, táko vozdási na dúšu mojú.
Da upovájet Izráiľ na Hóspoda, * ot nýňi i do víka.
Písň stepénej, 131
Pomjaní, Hóspodi, Davída * i vsjú krótosť jehó:
jáko kľátsja Hóspodevi, * obiščásja Bóhu Jákovľu:
ášče vnídu v selénije dómu mojehó, * ilí vzýdu na ódr postéli mojejá,
ášče dám són očíma mojíma i víždoma mojíma dremánije, * i pokój skranijáma mojíma,
dóndeže obrjášču místo Hóspodevi, * selénije Bóhu Jákovľu.
Sé slýšachom já vo Jevfráthi, * obritóchom já v poľách dubrávy.
Vnídem v selénija Jehó, * poklonímsja na místo, iďíže stojásťi nózi Jehó.
Voskresní, Hóspodi, v pokój Tvój, * Tý i kivót svjatýni Tvojejá.
Svjaščénnicy Tvojí oblekútsja právdoju, * i prepodóbniji Tvojí vozrádujutsja.
Davída rádi rabá Tvojehó * ne otvratí licé pomázannaho Tvojehó.
Kľátsja Hospóď Davídu ístinoju i ne otvéržetsja jejá: * ot plodá čréva tvojehó posaždú na prestóľi tvojém.
Ášče sochraňát sýnove tvojí zavít mój, * i sviďínija Mojá sijá, ímže naučú já,
i sýnove ích do víka sjádut * na prestóľi tvojém.
Jáko izbrá Hospóď Sijóna, * izvóli i v žilíšče sebí.
Séj pokój mój vo vík víka, * zďí vseľúsja, jáko izvólich í.
Lovítvu jehó blahoslovľájaj blahoslovľú, * níščyja jehó nasýšču chľíby,
svjaščénniki jehó oblekú vo spasénije, * i prepodóbniji jehó rádostiju vozrádujutsja.
Támo vozraščú róh Davídovi, * uhotóvach svitíľnik pomázannomu mojemú.
Vrahí jehó oblekú studóm, * na némže procvitét svjatýňa mojá.
Písň stepénej, 132
Sé čtó dobró, ilí čtó krasnó, * no jéže žíti brátiji vkúpi?
Jáko míro na hlaví, schoďáščeje na bradú, bradú Aaróňu, * schoďáščeje na ométy odéždy jehó,
jáko rosá Ajermónskaja schoďáščaja na hóry Sijónskija, * jáko támo zapovída Hospóď blahoslovénije i živót do víka.
Písň stepénej, 133
Sé nýňi blahoslovíte Hóspoda vsí rabí Hospódni, * stojáščiji v chrámi Hospódni, vo dvórich dómu Bóha nášeho.
V nóščech vozďižíte rúki váša vo svjatája, * i blahoslovíte Hóspoda.
Blahoslovít ťá Hospóď ot Sijóna, * sotvorívyj nébo i zémľu.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )
Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Psalóm 140.
Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * uslýši mja Hóspodi. * Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * voňmí hlásu molénija mojehó, * vnehdá vozváti mi k tebí, uslýši mja, Hóspodi.**
Da isprávitsja molítva mojá * jáko kadílo préd tobóju: * vozďijánije rukú mojéju, * žértva večérňaja, uslýší mjá Hóspodi.**
Položí Hóspodi chranénije ustóm mojím, * i dvér ohraždénija o ustnách mojích. - Ne ukloní sérdca mojehó v slovesá lukávstvija, * nepščeváti viný o hrisích. - So čelovíki ďílajuščimi bezzakónije, * i ne sočtúsja s izbránnymi ích. - Nakážet mjá právednik mílostiju, i obličít mjá, * jeléj že hríšnaho da ne namástit hlavý mojejá. - Jáko jéšče i molítva mojá v blahovolénijich ích, * požérty býša pri kámeni sudijí ích. - Uslýšatsja hlahóly mojá jáko vozmohóša: * jáko tólšča zemlí prosídesja na zemlí, rastočíšasja kósti ích pri áďi. - Jáko k tebí Hóspodi, Hóspodi óči mojí, * na ťá upovách, ne otimí dušu mojú. - Sochraní mjá ot síti, júže sostáviša mí, * i ot soblázn ďílajuščich bezzakónije. - Pádut vo mréžu svojú hríšnicy, * jedín jésm áz dóndeže prejdú.
Psalóm 141.
Hlásom mojím k Hóspodu vozzvách, * hlasóm mojím ko Hóspodu pomolíchsja. - Prolíju préd ním molénije mojé, * pečáľ mojú préd ním vozviščú. - Vnehdá isčezáti ot mené dúchu mojemú, * i tý poznal jesí stezí mojá. - Na putí sém po nemúže choždách, * skrýša síť mňí. - Smotrjách odesnúju i vozhľadách, * i ne bí znájaj mené. - Pohíbe bíhstvo ot mené, * i ňísť vzyskajáj duší mojejá. - Vozzvách k tebí Hóspodi rích: * tý jesí upovánije mojé, čásť mojá jesí na zemlí žívych. - Voňmí moléniju mojemú, * jáko smiríchsja ziló. - Izbávi mjá ot hoňáščich mjá, * jáko ukripíšasja páče mené.
Stích 10: Izvedí iz temnícy dúšu mojú, ispovídatisja ímeni tvojemú.
Stích 9: Mené ždút právednicy, dóndeže vozdási mňi.
Stích 8: Iz hlubiný vozvách k tebí Hóspodi, Hóspodi uslýši hlas moj.
Stích 7: Da búdut úši tvojí vnémľušči hlásu molénija mojehó.
Stích 6: Ašče bezzakónija nazriši Hóspodi, Hóspodi kto postojít, jáko u tebé očiščénije jesť.
Stichíry, hlás 4. Podóben: Dál jesí známenije: Žitijé neskvérno, * terpínije i krótosť, i ľubóv nelicemírnu, * vozderžánije bezmírno, * vsenóščnoje stojánije, umilénije Božéstvenno, * víru, nadéždu ístinnu v sostradániji, ótče, sťažáv, * jáko ánhel požíl jesí na zemlí s plótiju, * Ilarióne blažénne, * molítvenniče o dušách nášich.
Stích 5: Imené rádi tvojehó poterpích ťa Hóspodi, poterpí dušá mojá vo slóvo tvojé, upová dušá mojá na Hóspoda.
Zemnýj ánhel, * i nebésnyj čelovík býl jesí, prepodóbne, istóčnik umilénija, * sostradánija strujá, * pučína čudés, hríšnych porúčnik, * máslina voístinnu Bóžija plodovíta, * jeléjem trudóv tvojích umaščája líca, * Ilarióne čúdne, * vírno voschvaľájuščich ťá.
Stích 4: Ot stráži útrenija do nóšči, ot stráži útrénija da upovájet Isrájiľ na Hóspoda.
Úm tvój prosviščájem Božéstvennymi rázumy, * ťilésnych strastéj prevýše býsť, * neprimíšen zemným, * nosjá načertánije, * i izobražája v sebí Božéstvennuju dobrótu: * i poznavájem vés bohovídňijšij * soďíjstvom Dúcha, * Ilarióne ótče náš, * monášestvujuščich ukrašénije.
Íny stichíry svjatáho stefána,
Stích 3: Jáko u Hóspoda mílosť i mnóhoje u ného izbavlénije, i toj izbávit isrájiľa ot vsich bezzakónij jehó.
hlás 4. Podóben: jáko dóbľa: Monách ístinňijšij, * zvizdá svitľíjšaja, * i istóčnik býv umilénija, * ľubvé javílsja jesí ispólnen, * i krótok, i tích, * sostradátelen i smirén, * bezzlóbiv, neporóčen, ótče Stefáne. * Sehó rádi Christós ťá prepodóbnych postavľájet stadóm pástyrja, * čudoďíjstviji počitájema.
Stích 2: Chvalíte Hóspoda vsi jazýcy, pochvalíte jehó vsi ľúdije.
Bďínije vsenóščnoje, * i vozderžánije neizrečénno, * molítvu nemútnu, * žitijé Božéstvenno, * víru, nadéždu, ískrenňu, * pravoslávnu múdrosť, čúdno prebyvánije, * i veličájšeje sostradánije, ótče, imíl jesí, * i úmer i préžde koncá oblistáv vo známeniich preslávnych: * ťímže ťá počitájem, prepodóbne Stefáne.
Stích 1: Jáko utverdísja mílosť jehó na nás, i ístina Hospódňa prebyvájet vo vík.
Jáko zvizdú mnohosvítlu, * i jáko sólnce nezachodímo, * i jáko nébo oduševlénnoje, * Božéstvennymi čudesý jáko zvizdámi ukrášeno: * i jáko cvítnik blahovónnyj, i ráj sládosti: * jáko istóčnik svjaščénija, * jáko prevelíka vračá nemoščstvújuščich: * jáko pástyrja i dóbraho nášeho predstáteľa, * voschvaľájem ťá, Stefáne.
Túčami Dúcha presvjatáho, prečístaja, * mojú mýsľ orosí, * jáže kápľu róždšaja Christá neizčétno, * bezmírnaja bezzakónija čelovíkov * ščedrótami izmývšuju, * izsuší istóčnik strastéj moích, * i potóka mjá spodóbi * píšči živýja prísno, * molítvami tvojími.
Diákon: Premúdrosť, prósti.
Lík: Svíte tíchij, * svjatýja slávy, * bezsmértnaho Otcá nebésnaho, * svjatáho blažénnaho, * Iisúse Christé: * Prišédše sólnca na západ, * víďivše svít večérnij, * pojém Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha Bóha. * Dostójin jesí * vo vsja vremená, * pít býti * hlásy prepodóbnými, * Sýne Bóžij, * živót dajáj vsemú míru, * jehóže rádi * vés mír slávit ťa.
Diákon: Vónmim.
Jeréj: Mír vsím.
Diákon: Premúdrosť, vónmim.
Prokímen, psalóm 106, hlás 4: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo vík mílosť jehó.
Stích: Da rekút izbávlenniji Hóspodem, íchţe izbávi iz rukí vrahá i ot stran sobrá ích, ot vostók i západ, i sévera, i mórja.
Bytijá čténije.
[Hlavá 27, st. 1-41.] Býsť že, povnehdá sostarítisja Isaákovi, i pritupíšasja óči jehó jéže víďiti: i prizvá Isáva sýna svojehó staríjšaho, i rečé jemú: sýne mój. I rečé: sé áz. I rečé Isaák: sé sostaríchsja, i ne vím dné skončánija mojehó. Nýňi úbo vozmí orúdije tvojé, túl že i lúk, i izýdi na póle, i uloví mi lóv: I sotvorí mi sňídi, jákože ľubľú áz: i prinesí mi, da jám, jáko da blahoslovít ťá dušá mojá, préžde dáže ne umrú. Revékka že slýša hlahóľušča Isaáka ko Isávu sýnu svojemú: izýde že Isáv na póle ulovíti lóv otcú svojemú. Revékka že rečé ko Jákovu sýnu svojemú méňšemu: sé, áz slýšach otcá tvojehó besídujušča ko Isávu brátu tvojemú, hlahóľušča: Prinesí mi lóv, i sotvorí mi sňídi, da jadýj blahoslovľú ťa pred Hóspodem, préžde néže umréti mí. Nýňi úbo sýne mój, poslúšaj mené, jákože áz zapovídaju tí. I šéd vo óvcy, pojmí mňí ottúdu dvá kózlišča mjáhka i dobrá, i sotvorjú já sňídi otcú tvojemú, jákože ľúbit: I vneséši otcú tvojemú, i búdet jásti, jáko da bláhoslovít ťá otéc tvój, préžde dáže ne úmret. Rečé že Jákov k Revékci máteri svojéj: Isáv brát mój jésť múž kosmát, áz že múž hládkij: Da ne káko osjážet mjá otéc mój, i búdu pred ním jáko prezirájaj, i navedú na sebé kľátvu, a ne blahoslovénije. Rečé že jemú máti: na mňí kľátva tvojá, čádo: tóčiju poslúšaj hlása mojehó, i šéd prinesí mi. Šéd že vzjá, i prinesé máteri, i sotvorí máti jehó sňídi, jákože ľubľáše otéc jehó. I vzémši revékka odéždu isáva sýna svojehó staríjšaho dóbruju, jáže býsť u nejá v domú, oblečé ónoju Jákova sýna svojehó méňšaho. I kóžicami kozľáčijimi obloží mýšcy jehó, i nahóJe výJi jehó. I dadé sňídi i chľíby, jáže sotvorí, v rúci Jákovu sýnu svojemú. I vnesé otcú svojemú, i rečé: ótče. Ón že rečé: sé áz. kKtó jesí tý, čádo? I rečé Jákov otcú: áz Isáv pérvenec tvój, sotvorích, jákože rékl mí jesí: vostáv sjádi, i jážď ot lóva mojehó, jáko da blahoslovít mjá dušá tvojá. Rečé že Isaák sýnu svojemú: čtó sijé, jéže skóro obríl jesí o čádo? Ón že rečé: jéže dadé Hospóď Bóh tvój predo mnóju. Rečé že Isaák Jákovu: priblížisja ko mňí, i osjažú ťá čádo, ášče tý jesí sýn mój Isáv, ilí ní? Priblížisja že Jákov ko isaáku otcú svojemú, i osjazá jehó, i rečé: hlás úbo, hlás Jákovľ: rúci že, rúci Isávovi. I ne pozná jehó, bísťi bo rúci jehó, jáko rúci Isáva bráta jehó kosmáťi: i blahosloví jehó. I rečé: tý li jesí sýn mój Isáv? Ón že rečé: áz. I rečé: prinesí mi, i jám ot lóva tvojehó čádo, da blahoslovít ťá dušá mojá. i prinesé jemú, i jadé: i prinesé jemú vinó, i pí. I rečé jemú Isaák otéc jehó: priblížisja ko mňí, i oblobyzáj mjá čádo. I priblíživsja lobyzá jehó: i oboňá voňú ríz jehó, i blahosloví jehó, i rečé: sé voňá sýna mojehó, jáko voňá nívy ispólneny, júže blahosloví Hospóď. I da dást tebí Bóh ot rosý nebésnyja, i ot túka zemlí, i mnóžestvo pšenícy i viná: I da porabótajut tebí jazýcy, i da poklóňatsja tebí kňázi, i búdi hospodín brátu tvojemú, i poklóňatsja tebí sýnove otcá tvojehó: proklinájaj ťá, prókľat: blahoslovľájaj že ťá, blahoslovén. I býsť po jéže prestáti Isaáku blahoslovľájušču Jákova sýna svojehó: i býsť jehdá izýde Jákov ot licá Isaáka otcá svojehó, i Isáv brát jehó prijíde s lovítvy. Sotvorí že i tój sňídi, i prinesé otcú svojemú, i rečé otcú: da vostánet otéc mój, i da jást ot lóva sýna svojehó, jáko da blahoslovít mjá dušá tvojá. I rečé jemú Isaák otéc jehó: któ jesí tý? Ón že rečé: áz jésm sýn tvój pérvenec Isáv. Užasésja že Isaák úžasom vélijim ziló, i rečé: któ úbo ulovívyj mňí lóv, i prinesýj mí, i jadóch ot vsích, préžde néže prijití tebé? I blahoslovích jehó, i blahoslovén búdet. Býsť že jehdá uslýša Isáv hlahóly otcá svojehó Isaáka, vozopí hlásom vélijim i hórkim ziló, i rečé: blahosloví úbo i mené, ótče. Rečé že jemú: prišéd brát tvój s léstiju, vzjá blahoslovénije tvojé. I rečé [Isáv] právedno narečésja ímja jemú Jákov: zapjá bo mjá sé užé vtoríceju, i pérvenstvo mojé vzjá, i nýňi vzjá blahoslovénije mojé. I rečé Isáv otcú svojemú: ne ostávil li jesí [i] mňí blahoslovénija, ótče? Otviščáv že Isaák, rečé Isávu: ášče hospodína jehó sotvorích tebí, i vsjú brátiju jehó sotvorích rabý jemú, pšeníceju i vinóm utverdích jehó: tebí že čtó sotvorjú, čádo? Rečé že Isáv ko otcú svojemú: jedá jedíno jésť blahoslovénije u tebé ótče? Blahosloví úbo i mené ótče. Umilívšusja že Isaáku, vozopí hlásom vélijim Isáv, i vosplákasja. Otviščáv že Isaák otéc jehó, rečé jemú: sé ot túka zemlí búdet vselénije tvojé, i ot rosý nebésnyja svýše: I mečém tvojím žíti búdeši, i brátu tvojemú porabótaeši: búdet že [vrémja] jehdá nizložíši i otrišíši jarém jehó ot výi tvojejá. I vraždováše Isáv na Jákova o blahoslovéniji, ímže blahosloví jehó otéc jehó.
Prokímen, psalóm 107, hlás 7: Voznesísja na nebesá Bóže, i po vséj zemlí sláva tvojá.
Stích: Hotóvo sérdce mojé Bóže, hotóvo sérdce mojé.
Prítčej čténije.
[Hlavá 19, st. 16-25.] Íže chranít zápovidi, sobľudájet svojú dúšu: a neraďáj o svojích putéch, pohíbnet. Mílujaj níšča, vzaím dajét Bóhovi: po dajániju že jehó vozdástsja jemú. Nakazúj sýna tvojehó, táko bo búdet blahonadéžen: v dosaždénije že ne vzémlisja dušéju tvojéju. Zloúmen múž mnóho otščetítsja: ášče že hubíteľ jésť, i dúšu svojú priložít. Slúšaj sýne otcá tvojehó nakazánija, da múdr búdeši v posľídňaja tvojá. Mnóhi mýsli v sérdci múža: sovít že Hospódeň vo vík prebyvájet. Plód múževi, mílostyňa: lúčše že níšč právednyj, néželi bohát lžív. Strách Hospódeň v živót múževi: a bezstrášnyj vodvorítsja na mísťich, iďíže ne nabľudájetsja rázum. Skryvájaj v ňídrich rúci svojí neprávedno, nižé ko ustóm svojím prinesét já. Hubíteľu rány prijémľušču, bezúmnyj kovárňije búdet: ášče že obličáješi múža razúmna, urazumíjet čúvstvo.
Spodóbi, Hóspodi, vo véčer sej, * bez hrichá sochranitísja nám. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, Bóže otéc nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amíň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazúmi nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosvití nás opravdániji tvojími. - Hóspodi, mílosť tvojá vo vik, * ďíl rukú tvojéju ne prezri. - Tebí podobájet chvalá, * tebí podobájet pínije. - Tebí sláva podobájet * Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu. - Nýňi i prísno, * i vo víki vikóv, amíň.
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (12x)
Sláva, i nýňi: )
Diákon: Ispólnim večerňuju molítvu nášu Hóspodevi.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Véčera vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.
Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.
Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.
Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.
Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.
Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Jeréj: Mír vsím
Lík: I dúchovi tvojemú.
Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Molítva hlavopriklonénija: Hóspodi Bóže naš, priklonívyj nebesá i sošédyj na spasénije róda čelovíčeskaho, prízri na rabý Tvojá, i na dostojánije Tvojé. Tebí bo strášnomu i čelovikoľúbcu sudijí, Tvojí rabí podkloníša hlavý, svojá pokoriša výja, ne ot čelovík ožidájušče pómošči, no Tvojejá naďíjuščesja mílosti, i Tvojehó čájušče spasénija: jáže sochraní na vsjákoje vrémja, i po nastojáščem véčeri, i v prichoďáščuju nošč, ot vsjákaho vrahá, ot vsjákaho protívnaho ďíjstva diávoľskaho, i ot pomyšlénij sújetnych, i vospominánij lukávych.
Jeréj: Búdi deržáva cárstvija Tvojehó blahoslovéna i preproslávlena, Otcá i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Na stichóvňi samohlásen dné, dváždy.
Hlás 4: Duševrédnaho lichojímstva svobodí Spáse, i s Lázarem ubóhim v ňídrich Avraámovych pričtí nás: tý bo v mílostech bohát sýj, vóleju nás rádi obniščál jesí, i ot tlí na netľínije prevél jesí, jáko mílostiv Bóh, i čelovikoľúbec.
Stích: K tebí vozvedóch óči mojí, živúščemu na nebesí. Sé jáko óči ráb v rukú hospódij svoích, jáko óči rabýni v rukú hospoží svojejá, táko óči náši ko Hóspodu Bóhu nášemu, dóndeže uščédrit ný.
Duševrédnaho lichojímstva svobodí Spáse, i s Lázarem ubóhim v ňídrich Avraámovych pričtí nás: tý bo v mílostech bohát sýj, vóleju nás rádi obniščál jesí, i ot tlí na netľínije prevél jesí, jáko mílostiv Bóh, i čelovikoľúbec.
Stích: Pomíluj nás Hóspodi, pomíluj nás, jáko po mnóhu ispólnichomsja uničižénija: najpáče napólnisja dušá náša ponošénija hobzújuščich i uničižénija hórdych.
Múčeničen: Svjatých múčenik prijémyj terpínije, i ot nás prijimí pínije čelovikoľúbče, dáruj nám ťích molítvami véliju mílosť.
Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Izbávi nás ot núžd nášich, Máti Christá Bóha, róždšaja vsích tvorcá, da vsí zovém tí: rádujsja jedíno predstáteľstvo dúš nášich.
Táže:
Nýňi otpuščáješi rabá tvojehó, Vladýko, * po hlahólu tvojemú s mírom. * Jáko víďista oči mojí spasénije tvojé, * jéže jesí uhotovál pred licém vsich ľudéj. * Svít vo otkrovénije jazýkov * i slávu ľudéj tvojích Ísraiľa
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.
Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.
Amíň.
Tropár, hlás 4. Bohoródice Ďívo, rádujsja obrádovannaja Maríje, Hospóď s tobóju: blahoslovénna ty v ženách, i blahoslovén Plód čréva tvojehó; jáko rodilá jesí Christá Spása, Izbáviteľa dušám nášym. Poklon dozemnyj.
Sláva: Krestíteľu Christóv, tebí mólimsja, vsích nás pomjaní, da izbávimsja ot bezzakónij nášich: tebí bo daná býsť blahodáť molítisja za ný. Poklon dozemnyj.
I nýňi Molíte o nás svjatíji apostóly, prorócy, múčenicy, i vsi svjatíji, da izbávimsja ot bíd í skorbéj: vás bo predstátelej téplych k Spásu vsí sťažáchom. Poklon dozemnyj.
Pod Tvojú mílosť pribihájem Bohoródice Ďívo: molítv nášich ne prézri vo skórbich, no ot bíd izbávi nás, jedína čístaja í blahoslovénnaja.
Hóspodi pomíluj, 40x Hóspodi blahosloví.
Jerej: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno i vo víky vikóv.
Amiň.
Jerej: Nebésnyj Carjú, Cérkov nášu ukripí, víru utverdí, jazýki ukrotí, mir umirí, hrád séj (vés sijú) dóbri sochraní, préžde otšédšyja otcý i brátíju nášu v króvich právednych učiní, í nás v pokajániji i ispovídaniji, Hóspodi, prijmí i pomíluj, jáko bláh i čelovikoľúbec.
Amiň. Hóspodi pomiluj 3x
Sláva: I nýňi:
Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju bez srávnenija Serafím, bez istľínija Bóha Slóva róždšuju súščuju Bohoródicu ťá veličájem.
Ímenem Hóspodnim blahoslovi ótče.
Jerej: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Isúse Christé, Bóže naš, pomíluj nas.
Amiň.
Jerej: Hóspodi i Vladýko životá mojehó, duch unýnija, nebrežénija, ľubonačálija í prazdnoslóvija otžení ot mené. Poklon dozemnyj.
Duch že cilomúdrija i smirenomúdrija, terpínija í ľubvé dáruj mí nedostójnomu rabú tvojemú. Poklon dozemnyj.
Hóspodi Carjú, dážď mňí zríti mojá sohrišénija i ne osuždáti bráta mojehó, jáko blahoslovén jesí vo víki vikóv, amiň. Poklon dozemnyj.
12 malych poklónov, hlahóľušče na kíjždo poklón:
Bóže, mílostiv búdi mňi hríšnomu.
Bóže, očísti hrichí moja i pomíluj mjá.
Bez čislá sohriších, Hóspodi, prostí mjá.
i páki: Hóspodi i Vladýko životá mojehó, duch unýnija, nebrežénija, ľubonačálija í prazdnoslóvija otžení ot mené. Duch že cilomúdrija i smirenomúdrija, terpínija í ľubvé dáruj mí nedostójnomu rabú tvojemú. Hóspodi Carjú, dážď mňí zríti mojá sohrišénija i ne osuždáti bráta mojehó, jáko blahoslovén jesí vo víki vikóv, amiň. Poklon dozemnyj.
Táže:
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.
Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.
Amíň.
Hospodi pomíluj. 12x
i molítva
Jerej: Vsesvjatája Trójce, jedinosúščnaja (neoderžímaja) deržávo, i nerazďilímoe cárstvo, jáže vsích blahích vinóvnaja: blahovolí v nastojáščij séj čás i o mňí hríšňim, i vsjá mí omýj skvérny, i prosvití mí smýsl, jáko da vsehdá vospiváju, slavoslovľu i hlahóľu; jedín svját, jedín Hóspoď Isús Christós, vo slávu Bóha Otcá, amíň.
Búdi ímja Hóspodne blahoslovéno ot nýňi i do vika. 3x
Psalom 33.
Blahoslovľú Hóspoda na vsjákoje vrémja, * výnu chvalá jehó vo usťích mojích. – O Hóspoďi pochválitsja dušá mojá, * da uslýšat krótcyjí, i vozveseľátsja. — Vozvelíčite Hóspoda so mnóju, * i voznesém ímja jehó vkúpi. — Vzyskách Hóspoda i uslýša mjá, * i ot vsích skorbéj mojích izbávi mja. — Prístupíte k nemú, í prosvitítesja, * í líca váša ne postyďátsja. — Séj níščij vozzvá, i Hóspoď uslýša í, * i ot vsích skorbéj jehó spasé í. — Opolčítsja ánhel Hóspodeň ókrest bojáščichsja jehó, * í izbávit ích. — Vkusíte i vídite, jáko bláh Hóspoď, * blažén múž, íže upovájet náň. — Bójtesja Hóspoda vsí svjatíji jehó, * jáko ňísť lišénija bojáščimsja jehó. — Bohátiji obniščáša i vzalkáša, * vzyskájuščiji že Hóspoda, ne lišátsja vsjákaho bláha. — Priidíte čáda, poslúšajte mené, * stráchu Hóspodňu naučú vás. — Któ jésť čelovík choťáj živót, * ľubjáj dní víďiti bláhi? — Uderží jazýk tvój ot zlá, * í ustňí tvojí jéže ne hlahólati lstí. – Uklonísja ot zlá, i sotvorí bláho: * vzysčí míra, i požení í. — Óči Hóspodni na právednyja, * i úši jehó v molítvu ích. — Licé že Hóspodne na tvorjáščyja zlája, * jéže potrebíti ot zemlí pámjať ích. — Vozváša právedniji, i Hóspoď uslýša ích, * i ot vsích skorbéj ích izbávi ích. — Blíz Hóspoď sokrušénnych sérdcem,* i smirénnyja dúchom spasét. — Mnóhi skórbi právedným, * i ot vsích ích izbávit já Hóspoď. — Chranít Hóspoď vsjá kósti ích: * ni jedína ot ních sokrušitsja. — Smérť hríšnikov ľutá, * i nenavíďaščiji právednaho prehrišát. — Izbávit Hóspoď dúšy ráb svojích, * i ne prehrišát vsí upovájuščiji náň.
Dostójno jésť jáko vo ístinu blažíti ťá Bohoródicu, prisnoblažénnuju i preneporóčnuju i Máter Bóha nášeho. Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju bez srávnenija Serafím, bez istľínija Bóha Slóva róždšuju súščuju Bohoródicu ťá veličájem. Poklón.
Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.
Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.
Jeréj: Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.
Lík: Amíň.
Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.