Šiesta hodinka 28.3.
Jeréj: Blahoslovén Bóh náš, vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv. (ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. )
I mý: Amíň.
Sláva Tebí Bože náš, sláva Tebí.
Carjú nebésnyj, uťišiteľu, dúše ístiny, íže vezďí sýj i vsjá ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu, priidí i vselísja v ný, i očísti ný ot vsjákija skvérny, i spasí, bláže, dúšy náša.
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.
Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.
Amíň.
Hóspodi, pomíluj. (6x)
Hóspodi, pomíluj. (6x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.
Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.
Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.
Psalóm 53
Bóže, vo ímja Tvojé spasí mjá, * i v síľi Tvojéj sudí mí.
Bóže, uslýši molítvu mojú, * vnuší hlahóly úst mojích.
Jáko čuždíji vostáša na mjá i krípcyji vzyskáša dúšu mojú, * i ne predložíša Bóha préd sobóju.
Sé bo Bóh pomohájet mí, * i Hospóď Zastúpnik duší mojéj.
Otvratít zlája vrahóm mojím, * ístinoju Tvojéju potrebí ích.
Vóleju požrú Tebí, * Ispovímsja ímeni Tvojemú, Hóspodi,
jáko bláho, jáko ot vsjákija pečáli izbávil mjá jesí, * i na vrahí mojá vozzrí óko mojé.
Psalóm 54
Vnuší, Bóže, molítvu mojú * i ne prézri molénija mojehó.
Vonmí mí i uslýši mjá: * vozskorbích pečáliju mojéju i smjatóchsja.
Ot hlása vrážija i ot stužénija hríšniča, * jáko ukloníša na mjá bezzakónije i vo hňívi vraždováchu mí.
Sérdce mojé smjatésja vo mňí * i bojázň smérti napadé na mjá.
Strách i trépet prijíde na mjá * i pokrý mjá ťmá.
I rích: któ dást mí kriľí, jáko holubíňi * i poleščú, i počíjú
Sé udalíchsja bíhaja * i vodvoríchsja v pustýni.
Čájach Bóha, spasájuščaho mjá * ot malodúšija i ot búri.
Potopí, Hóspodi, i razďilí jazýki ích: * jáko víďich bezzakónije i prerikánije vo hráďi.
Dném i nóščiju obýdet i po sťinám jehó. * Bezzakónije i trúd posreďí jehó i neprávda.
I ne oskuďí * ot stóhn jehó lichvá i lésť.
Jáko ášče by vráh ponosíl mí, preterpíl bých úbo, * i ášče bý nenavíďaj mjá na mjá veleríčeval, ukrýl bých sjá ot nehó.
Tý že, čelovíče ravnodúšne, * vladýko mój i znájemyj mój,
íže kúpno naslaždálsja jesí so mnóju brášen, * v domú Bóžiji chodíchom jedinomyšlénijem.
Da prijídet že smérť na ňá, i da snídut vo ád žívi, * jáko lukávstvo v žilíščach ích, posreďí ích.
Áz k Bóhu vozzvách, * i Hospóď uslýša mjá.
Véčer i zaútra, i polúdne povím, * i vozviščú, i uslýšit hlás mój.
Izbávit mírom dúšu mojú ot približájuščichsja mňí, * jáko vo mnózi bjáchu so mnóju.
Uslýšit Bóh i smirít já, Sýj préžde vík. * Ňísť bo ím izminénija, jáko ne ubojášasja Bóha.
Prostré rúku svojú na vozdajánije, * oskverníša zavít Jehó.
Razďilíšasja ot hňíva licá Jehó, i priblížišasja serdcá ích, * umjáknuša slovesá ích páče jeléja, i tá súť stríly.
Vozvérzi na Hóspoda pečáľ tvojú, i Tój ťá prepitájet, * ne dást vo vík molvý právedniku.
Tý že, Bóže, nizvedéši ích vo studenéc istľínija, * múžije krovéj i ľstí ne prepolovját dnéj svoích. Áz že, Hóspodi, upováju na Ťá.
Psalóm 90
Živýj v pómošči Výšňaho, * v króvi Bóha Nebésnaho vodvorítsja.
Rečét Hóspodevi: zastúpnik mój jesí i pribížišče mojé, * Bóh mój, i upováju na Nehó.
Jáko Tój izbávit ťá ot síti lóvči, * i ot slovesé mjatéžna,
pleščmá Svojíma osinít ťá, i pod kriľi Jehó naďíješisja: * orúžijem obýdet ťá ístina Jehó.
Ne ubojíšisja ot strácha noščnáho, * ot strilý leťáščija vo dní,
ot véšči vo ťmí prechoďášija, * ot srjášča, i bísa polúdennaho.
Padét ot strány tvojejá týsjašča, * i ťmá odesnúju tebé, k tebí že ne priblížitsja,
obáče očíma tvojíma smótriši, * i vozdajánije hríšnikov úzriši.
Jáko Tý, Hóspodi, upovánije mojé, * Výšňaho položíl jesí pribížišče Tvojé.
Ne priídet k tebé zló, * i rána ne priblížitsja ťilesí tvojemú,
jáko Ánhelom Svoím zapovísť o tebí, * sochraníti ťá vo vséch putéch tvojích.
Na rukách vózmut ťá, * da ne kohdá pretknéši o kámeň nóhu tvojú,
na áspida i vasilíska nastúpiši, * i poperéši ľvá i zmíja.
Jáko na Mjá upová, i izbávľu í: * pokrýju í, jáko pozná ímja Mojé.
Vozzovét ko Mňí, i uslýšu jehó: * s ním jésm v skórbi, izmú jehó, i proslávľu jehó,
dolhotóju dnéj ispólňu jehó, * i javľú jemú spasénije Mojé.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Sláva, i nýňi:
Allilúija, 105
Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.
Któ vozhlahólet síly Hospódní? * Slýšany sotvorít vsjá chvalý Jehó?
Blažéni chraňáščiji súd * i tvorjáščiji právdu vo vsjákoje vrémja.
Pomjaní nás, Hóspodi, vo blahovoléniji ľudéj Tvojích, * posití nás spasénijem Tvoím.
Víďiti vo bláhosti izbránnyja Tvojá, vozveselítisja vo veséliji jazýka Tvojehó, * chvalítisja s dostojánijem Tvojím.
Sohrišíchom so otcý nášimi, * bezzakónnovachom, nepravdováchom.
Otcý náši vo Jehípťi * ne razumíša čudés Tvojích,
ni pomjanúša mnóžestva mílosti Tvojejá * i preohorčíša voschoďášče v Čermnóje móre.
I spasé ích ímene Svojehó rádi, * skazáti sílu Svojú,
i zapretí Čermnómu mórju, i izsjáče, * i nastávi já v bézdňi, jáko v pustýni.
I spasé já iz rukí nenavíďaščich, * i izbávi já iz rukí vrahóv.
Pokrý vodá stužájuščyja ím, * ni jedín ot ních izbýsť.
I vírovaša slovesí Jehó, * i vospíša chvalú Jehó.
Uskoríša, zabýša ďilá Jehó, * ne sterpíša sovíta Jehó
i pochoťíša želániju v pustýni, * i iskusíša Bóha v bezvódňij.
I dadé ím prošénije ích, * poslá sýtosť v dúšy ích.
I prohňívaša Moiséja v stánu, * Aaróna svjatáho Hospódňa.
Otvérzesja zemľá i požré Dathána, * i pokrý na sónmišči Aviróna,
I razžžésja óhň v sónmi ích, * plámeň popalí hríšniki.
I sotvoríša teľcá v Chorívi, * i pokloníšasja istukánnomu,
I izminíša slávu Jehó v podóbije * teľcá jadúščaho travú,
I zabýša Bóha spasájuščaho ích, * sotvóršaho vélija vo Jehípťi,
Čudesá v zemlí Chámovi, * strášnaja v móri Čermňím.
I rečé potrebíti ích, ášče ne bý Moiséj, * izbránnyj Jehó, stál v sokrušéniji pred Ním,
vozvratíti járosť Jehó, * da ne pohubít ích.
I uničižíša zémľu želánnuju, * ne jáša víry slovesí Jehó,
I poroptáša v selénijich svojích, * ne uslýšaša hlása Hospódňa.
I vozdvíže rúku Svojú na ňá, * nizložíti já v pustýni.
I nizložíti símja ích vo jazýcich, * i rastočíti já v straný.
I pričastíšasja Vejeľfehóru, * i sňidóša žértvy mértvych.
I razdražíša Jehó v načinánijich svojích, * i umnóžisja v ních padénije.
I stá Finejés, i umílostivi, i prestá síč. * I vminísja jemú v právdu, v ród i ród do víka.
I prohňívaša Jehó na voďí prerikánija, * i ozlóblen býsť Moiséj ích rádi,
Jáko preohorčíša dúch jehó * i ráznstvova ustnáma svojíma.
Ne potrebíša jazýki, jáže rečé Hospóď ím, * i smisíšasja vo jazýcich, i navykóša ďilóm ích.
I porabótaša istukánnym ích, * i býsť ím v soblázn.
I požróša sýny svojá * i dščéri svojá bisovóm,
i prolijáša króv nepovínnuju, króv synóv svoích i dščeréj, * jáže požróša istukánnym chanaánskim, i ubijéna býsť zemľá ích krovmí,
i oskvernísja v ďíľich ích, * i sobludíša v načinánijich svojích.
I razhňívasja járostiju Hospóď na ľúdi Svojá, * i omerzí dostojánije Svojé,
i predadé já v rúki vrahóv, * i obladáša ími nenavíďaščiji ích.
I stužíša ím vrazí ích, * i smiríšasja pod rukámi ích.
Mnóžiceju izbávi já, tíji že preohorčíša Jehó sovítom svojím * i smiríšasja v bezzakónijich svojích.
I víďi Hospóď, vnehdá skorbíti ím, * vnehdá uslýšaše molénije ích.
I pomjanú zavít Svój, * i raskajásja po mnóžestvu mílosti Svojejá,
i dadé já v ščedróty * pred vsími pľinívšimi já.
Spasí ný, Hóspodi Bóže náš, i soberí ný ot jazýk ispovídatisja ímeni Tvojemú svjatómu, * chvalítisja vo chvaľí Tvojéj.
Blahoslovén Hospóď Bóh Izraílev ot víka i do víka. * I rekút vsí ľúdije: búdi, búdi.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Allilúija, 106
Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.
Da rekút izbávleniji Hóspodem, * íchže izbávi iz rukí vrahá,
i ot strán sobrá ích, * ot vostók i západ, i sívera, i mórja.
Zabludíša v pustýni bezvódňij, * putí hráda obíteľnaho ne obritóša.
Álčušče i žáždušče, dušá ích v ních isčezé. * I vozzváša ko Hóspodu, vnehdá skorbíti ím, i ot núžd ích izbávi já,
i nastávi já na púť práv, * vníti vo hrád obíteľnyj.
Da ispovíďatsja Hóspodevi mílosti Jehó, * i čudesá Jehó synovóm čelovíčeskim,
jáko nasýtil jésť dúšu tščú * i dúšu álčušču ispólni bláh.
Siďáščyja vo tmí i síni smértňij, * okovánnyja niščetóju i žeľízom,
jáko preohorčíša slovesá Bóžija * i sovít Výšňaho razdražíša.
I smirísja v truďích sérdce ích, * i iznemohóša, i ne bí pomohájaj.
I vozzváša ko Hóspodu, vnehdá skorbíti ím, * i ot núžd ích spasé já,
i izvedé já iz ťmý i síni smértnyja, * i úzy ích rasterzá.
Da ispovíďatsja Hóspodevi mílosti Jehó, * i čudesá Jehó synovóm čelovíčeskim,
jáko sokruší vratá mídnaja * i veréji žeľíznyja slomí.
Vospriját já ot putí bezzakónija ích, * bezzakónij bo rádi svojích smiríšasja.
Vsjákaho brášna vozhnušásja dušá ích, * i priblížišasja do vrát smértnych.
I vozzváša ko Hóspodu, vnehdá skorbíti ím, * i ot núžd ích spasé já,
poslá slóvo Svojé i iscilí já, * i izbávi já ot rastľínij ích.
Da ispovíďatsja Hóspodevi mílosti Jehó, * i čudesá Jehó synovóm čelovíčeskim,
i da požrút Jemú žértvu chvalý, * i da vozvisťát ďila Jehó v rádosti.
Schoďáščiji v móre v korabľách, * tvorjáščiji ďílanija v vodách mnóhich,
tíji víďiša ďilá Hospódňa * i čudesá Jehó vo hlubiňí.
Rečé, i stá dúch búren, * i voznesóšasja vólny jehó,
voschóďat do nebés i nizchóďat do bézdn, * dušá ích v zlých tájaše:
smjatóšasja, podvihóšasja, jáko pijányj, * i vsjá múdrosť ích pohloščená býsť.
I vozzváša ko Hóspodu, vnehdá skorbíti ím, * i ot núžd ích izvedé já,
i poveľí búri, i stá v tišinú, * i umolkóša vólny jehó.
I vozveselíšasja, jáko umolkóša, * i nastávi já v pristánišče choťínija svojehó.
Da ispovíďatsja Hóspodevi mílosti Jehó, * i čudesá Jehó synovóm čelovíčeskim:
da voznesút Jehó v cérkvi ľudsťij * i na sidálišči stárec voschváľat Jehó.
Položíl jésť ríki v pustýňu, * i ischódišča vodnája v žáždu,
zémľu plodonósnuju v slánosť, * ot zlóby živúščich na néj.
Položíl jésť pustýňu vo jezéra vodnája * i zémľu bezvódnuju vo ischódišča vodnája.
I naselí támo álčuščyja, * i sostáviša hrády obíteľny,
i nasíjaša séla, i nasadíša vinohrády, * i sotvoríša plód žíten.
I blahosloví já, i umnóžišasja ziló, * i skotý ích ne umáli.
I umálišasja, * i ozlóbišasja ot skórbi, zól i boľízni.
Izlijásja uničižénije na kňázi ích, * i oblazní já po neprochódňij, a ne po putí.
I pomóže ubóhu ot niščetý * i položí jáko óvcy otéčestvija.
Úzrjat práviji i vozveseľátsja, * i vsjákoje bezzakónije zahradít ustá svojá.
Któ premúdr i sochranít sijá? * I urazumíjut mílosti Hospódni?
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Písň, psálom Davídu, 107
Hotóvo sérdce mojé, Bóže, hotóvo sérdce mojé: * vospojú i pojú vo slávi mojéj.
Vostáni sláva mojá, * vostáni psaltírju i húsli, vostánu ráno.
Ispovímsja Tebí v ľúdech, Hóspodi, * pojú Tebí vo jazýcich.
Jáko vélija verchú nebés mílosť Tvojá * i do óblak ístina Tvojá.
Voznesísja na nebesá, Bóže, * i po vséj zemlí sláva Tvojá,
jáko da izbávjatsja vozľúblenniji Tvojí: * spasí desníceju Tvojéju i uslýši mjá.
Bóh vozhlahóla vo svjaťím Svojém: voznesúsja i razďiľú Sikímu, * i udóľ selénij razmírju.
Mój jésť Halaád i Mój jésť Manassíj, * i Jefrém zastuplénije hlavý Mojejá, Júda cár mój.
Moáv konób upovánija Mojehó, na Iduméju naložú sapóh Mój: * Mňí inopleménnicy pokoríšasja.
Któ vovedét mjá vo hrád ohraždénijá? * Ilí któ nastávit mjá do Iduméji?
Ne Tý li, Bóže, otrínuvyj nás? * I ne izýdeši, Bóže, v sílach nášich?
Dážď nám pómošč ot skórbi, * i sújetno spasénije čelovíčesko.
O Bózi sotvorím sílu, * i Tój uničižít vrahí náša.
V konéc, psalóm Davídu, 108
Bóže, chvalý mojejá * ne premolčí,
jáko ustá hríšniča i ustá ľstívaho na mjá otverzóšasja, * hlahólaša na mjá jazýkom ľstívym,
i slovesý nenavístnymi obydóša mjá, * i brášasja so mnóju túne.
Vmísto jéže ľubíti mjá, obolháchu mjá, * áz že moľáchsja,
i položíša na mjá zlája za bláhaja, * i nénavisť za vozľublénije mojé.
Postávi na nehó hríšnika, * i dijávol da stánet odesnúju jehó.
Vnehdá sudítisja jemú, da izýdet osuždén, * i molítva jehó da búdet v hrích.
Da búdut dníje jehó máli, * i jepískopstvo jehó da priímet ín:
da búdut sýnove jehó síri, * i žená jehó vdová:
dvížuščesja da preseľátsja sýnove jehó i vosprósjat, * da izhnáni búdut iz domóv svojích.
Da vzýščet zaimodávec vsjá, jelíka súť jehó, * i da voschíťat čuždíji trudý jehó.
Da ne búdet jemú zastúpnika, * nižé da búdet uščedrjájaj sirotý jehó.
Da búdut čáda jehó v pohublénije, * v róďi jedínom da potrebítsja ímja jehó.
Da vospomjánetsja bezzakónije otéc jehó pred Hóspodem, * i hrích mátere jehó da ne očístitsja.
Da búdut pred Hóspodem výnu * i da potrebítsja ot zemlí pámjať ích.
Zanéže ne pomjanú sotvoríti mílosť, i pohná čelovíka níšča i ubóha, * i umiléna sérdcem umertvíti.
I vozľubí kľátvu, i priídet jemú, * i ne voschoťí blahoslovénija, i udalítsja ot nehó.
I oblečésja v kľátvu jáko v rízu, i vníde jáko vodá vo utróbu jehó, * i jáko jeléj v kósti jehó.
Da búdet jemú jáko ríza, v ňúže oblačítsja, * i jáko pójas, ímže výnu opojasújetsja.
Sijé ďílo obolhájuščich mjá u Hóspoda * i hlahóľuščich lukávaja na dúšu mojú.
I tý, Hóspodi, Hóspodi, sotvorí so mnóju ímene rádi Tvojehó, * jáko blaha mílosť Tvojá.
Izbávi mjá, jáko níšč i ubóh jésm áz, * i sérdce mojé smjatésja vnútr mené.
Jáko síň, vnehdá uklonítisja jéj, * otjáchsja, strjasóchsja jáko prúzi.
Koľína mojá iznemohósta ot postá, * i plóť mojá izminísja jeléja rádi.
I áz bých ponošénije ím, víďiša mjá, * pokiváša hlavámi svoími.
Pomozí mí, Hóspodi Bóže mój, * i spasí mjá po mílosti Tvojéj,
i da razumíjut, jáko ruká Tvojá sijá, * i Tý, Hóspodi, sotvoríl jesí jú.
Proklenút tíji, i Tý blahoslovíši, * vostajúščiji na mjá da postyďátsja, ráb že Tvój vozveselítsja.
Da oblekútsja obolhájuščiji mjá v sramotú, * i odéždutsja, jáko odéždeju, studóm svojím.
Ispovímsja Hóspodevi ziló ustý mojími, * i posreďí mnóhich voschvaľú Jehó,
jáko predstá odesnúju ubóhaho, * jéže spastí ot hoňáščich dúšu mojú.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Tropár, hlás 2.
Íže v šestýj déň že i čás, na kresťí prihvoždéj, * v rají derznovénnyj Adámov hrích, i sohrišénij nášych rukopisánije razderí, ** Christé Bóže, i spasí nás.
Stích 1: Vnuší, Bóže, molítvu mojú, i ne prézri molénija mojehó.
Íže v šestýj déň že i čás, na kresťí prihvoždéj, * v rají derznovénnyj Adámov hrích, i sohrišénij nášych rukopisánije razderí, ** Christé Bóže, i spasí nás.
Stích 2: Áz k Bóhu vozzvách, i Hóspoď uslýša mjá.
Íže v šestýj déň že i čás, na kresťí prihvoždéj, * v rají derznovénnyj Adámov hrích, i sohrišénij nášych rukopisánije razderí, ** Christé Bóže, i spasí nás.
Sláva, i nýňi, Bohoródičen:
Jáko ne ímamy derznovénija za premnóhija hrichí náša: * ty íže ot tebé róždšahosja molí, Bohoródice Ďívo: * mnóho bo móžet molénije máterneje ko blahosérdiju Vladýki. * Ne prézrí hríšnych moľbý, vsečístaja, * jáko mílostiv jésť í spastí mohíj, * íže i stradáti o nás izvólivyj.
tropár proróčestva, hlás 5: Neoborímuju sťínu dál jesí hrádu nášemu, róždšuju ťá Ďívu: tóju Spáse ot okružájuščich zlých izmí, mólimsja, dúšy náša.
Sláva, i nýňi, tójže: Neoborímuju sťínu dál jesí hrádu nášemu, róždšuju ťá Ďívu: tóju Spáse ot okružájuščich zlých izmí, mólimsja, dúšy náša.
Prokímen, psalóm 108, hlás 4: Pomozí mi Hóspodi Bóže mój, i spasí mjá po mílosti tvojéj.
Stích: Bóže, chvalý mojejá ne premolčí.
proróčestva Isáijina čténije.
[Hlavá 49, st. 6- 10.] Táko hlahólet Hospóď: sé dách ťá v zavít róda, vo svít jazýkom, jéže býti tebí vo spasénije, dáže do posľídnich zemlí. Táko hlahólet Hospóď, izbávivyj ťá Bóh Izráilev: osvjatíte uničižájuščaho dúšu svojú, hnušájemaho ot jazýk rabóv kňážeskich: cárije úzrjat jehó, i vostánut kňázi, i poklóňatsja jemú, Hóspoda rádi: jáko víren jésť svjatýj Izráilev, i izbrách ťá. Táko hlahólet Hospóď: vo vrémja prijátno poslúšach tebé, i v déň spasénija pomohóch tí, i sotvorích ťá, i dách ťá v zavít víčnyj jazýkov, jéže ustróiti zémľu, i nasľíditi nasľídija pustýni, Hlahóľušča súščym vo úzach izydíte, i súščym vo ťmí, otkrýjtesja: na vsích putéch pastísja búdut, i na vsích stezjách pážiť ích. Ne vzálčut, nižé vžáždut, nižé porazít ích znój, nižé sólnce: no mílujaj ích uťíšit ích.
Prokímen, psalóm 109, hlás 4: Tý jeréj vo vík, po čínu Melchisedékovu.
Stích: Rečé Hospóď Hóspodevi mojemú: sidí odesnúju mené.
Skóro da predvarját ný ščedróty Tvojá, Hóspodi, jáko obniščáchom ziló. Pomozí nám, Bóže Spáse náš, slávy rádi ímene Tvojehó, Hóspodi, izbávi nás, i očísti hríchí náša, ímene rádi tvojehó.
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.
Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.
Amíň.
Troparí, hlás 2.
Spasénije soďílal jesí posreďí zemlí, Christé Bóže, * na kresťí prečísťiji rúci Tvojí prostérl jesí, * sobirája vsjá jazýki, zovúščyja: ** Hóspodi, sláva Tebí.
Sláva:
Prečístomu óbrazu Tvojemú poklaňájemsja, blahíj, * prosjášče proščénija prehrišénij nášich, Christé Bóže: * vóleju bo blahovolíl jesí plótiju vzýti na krést, * da izbáviši, jáže sozdál jesí ot rabóty vrážija. * Ťím blahodárstvenno vopijém Tí: * rádosti ispólnil jesí vsjá, Spáse náš, ** prišédyj spastí mír.
I nýňi: (v poneďiľnik, vtórnik i četvertók)
Milosérdija súšči istóčnik, * mílosti spodóbi nás, Bohoródice, * prízri na ľúdi sohrišívšyja, javí jáko prísno sílu tvojú: * na ťá bo upovájušče, rádujsja vopijém tí, ** jákože inohdá Havrijíl, bezplótnych archistratíh.
I nýňi: (sréda i pjatók) Krestobohoródičen:
Preproslávlena jesí, Bohoródice ďívo, pojém ťá: * krestóm bo sýna tvojehó nizložísja ád, * i smérť umertvísja, umerščvléniji vostáchom i životá spodóbichomsja, * ráj vosprijáchom, drévneje naslaždénije. * Ťím blahodarjášče slavoslóvim, * jáko deržávnaho Christá Bóha nášeho, ** i jedínaho mnohomílostivaho.
Hóspodi, pomíluj. (40x)
Íže na vsjákoje vrémja i na vsjákij čás, na nebesí i na zemlí poklaňájemyj i slávimyj, Bóže blahíj, dolhoterpilívyj i mnohomílostivyj, právednyja ľubjáj, i hríšnyja mílujaj, vsjá zovýj ko spaséniju, obiščánija rádi búduščich bláh: sám, Hóspodi, primí í náša v čás séj molítvy, i isprávi živót náš k zápovidem Tvojím, dúšy náša osvjatí i ťilesá očísti, pomyšlénija isprávi, rázum ucilomúdri i istrézvi, i izbávi nás ot vsjákija skórbi, zól i boľíznej, i ohradí nás svjatými ánhely Tvojími, jáko da opolčénijem ích sobľudájemi i nastavľájemi, dostíhnem v jedínstvo víry, i v rázum neprikosnovénnyja Tvojejá slávy: jáko blahoslovén jesí vo víki vikóv, amíň.
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju bez sravnénija Serafím, bez istľínija Bóha Slóva róždšuju súščuju Bohoródicu ťá veličájem.
Ímenem Hóspodnim blahosloví ótče.
Jeréj: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.
(ášče že ňísť jeréja moľáščasja, hlahólem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. )
Lík: Amiň.
Molitva sv. Jefrema:
Jerej: Hóspodi i Vladýko životá mojehó, duch unýnija, nebrežénija, ľubonačálija í prazdnoslóvija otžení ot mené. Poklon dozemnyj.
Duch že cilomúdrija i smirenomúdrija, terpínija í ľubvé dáruj mí nedostójnomu rabú tvojemú. Poklon dozemnyj.
Hóspodi Carjú, dážď mňí zríti mojá sohrišénija i ne osuždáti bráta mojehó, jáko blahoslovén jesí vo víki vikóv, amiň. Poklon dozemnyj.
12 malych poklónov, hlahóľušče na kíjždo poklón:
Bóže, mílostiv búdi mňi hríšnomu.
Bóže, očísti hrichí moja i pomíluj mjá.
Bez čislá sohriších, Hóspodi, prostí mjá.
i páki: Hóspodi i Vladýko životá mojehó, duch unýnija, nebrežénija, ľubonačálija í prazdnoslóvija otžení ot mené. Duch že cilomúdrija i smirenomúdrija, terpínija í ľubvé dáruj mí nedostójnomu rabú tvojemú. Hóspodi Carjú, dážď mňí zríti mojá sohrišénija i ne osuždáti bráta mojehó, jáko blahoslovén jesí vo víki vikóv, amiň. Poklon dozemnyj.
Táže:
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.
Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.
Amíň.
Hospodi pomíluj. (12x)
Posém molítvu sijú:
Bóže i Hóspodi síl, i vsejá tvári soďíteľu, íže za milosérdije neizrečénnyja mílosti tvojejá, jedinoródnaho Sýna tvojehó, Hóspoda nášeho Isúsa Christá, nizposlávyj na spasénije róda nášeho: i čestným jehó krestóm, rukopisánije hrích nášich rasterzávyj, í pobidívyj ťím načála, i vlásti tmý: sám Vladýko čelovikoľúbče, prijmí i nás hríšnych blahodárstvennyja sijá í molébnyja molítvy, i izbávi nás ot vsjákaho vsehubíteľnaho, i mráčnaho hrichopadénija, í vsích ozlóbiti nás íščuščich vídimych í nevídimych vráh, prihvozdí stráchu tvojemú plóti náša, í ne ukloní serdéc nášich v slovesá ilí pomyšlénija lukávstvija, no ľubóviju tvojéju ujazví dúšy náša, da k tebí vsehdá vzirájušče, i jéže ot tebé svítom nastavľájemi, tebé nepristúpnaho i prisnosúščnaho zrjášče svíta, neprestánnoje tebí ispovídanije, í blahodarénije vozsylájem, beznačáľnomu Otcú, so jedinoródnym tvojím Sýnom, i vsesvjatým i blahím, i životvorjáščim tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.
Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.
Jeréj: Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.
Lík: Amíň.
Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.
