Utiereň 6.9.

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: A míň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3

Hóspodi, čtó sjá umnóžiša stužájuščiji mí * Mnózi vostajút na mjá,

mnózi hlahóľut duší mojéj: * nísť spasénija jemú v Bózi jehó.

Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá i voznosjáj hlavú mojú.

Hlásom moím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjátyja Svojejá.

Áz usnúch i spách; * vostách, jáko Hospóď zastúpit mjá.

Ne ubojúsja ot tém ľudéj, * ókrest napádajuščich na mja.

Voskresní, Hóspodi, spási mjá, Bóže mój; * jáko Tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje, zúby hríšnikov sokrušíl jesí.

Hospódne jésť spasénije, * i na ľúdech Tvojích blahoslovénije Tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalom 37

Hóspodi, da ne járostiju Tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom Tvoím nakážeši mené.

Jáko stríly Tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku Tvojú.

Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva Tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích ot licá hrích mojích.

Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí.

Vozsmerďíša i sohníša rány mojá * ot licá bezúmija mojehó.

Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách.

Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj.

Ozlóblen bých i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó.

Hóspodi, préd Tobóju vsé želánije mojé * i vozdychánije mojé ot Tebé ne utajísja.

Sérdce mojé smjatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju.

Drúzi mojí i ískrenniji mojí prjámo mňí priblížišasja i stáša, * i blížniji mojí otdaléče mené stáša i nuždáchusja íščuščiji dúšu mojú,

i íščuščiji zlája mňí hlahólachu sújetnaja * i ľstívnym vés déň poučáchusja.

Áz že jáko hlúch ne slýšach * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích.

I bých jáko čelovík ne slýšaj * i ne imýj vo usťích svojích obličénija.

Jáko na Ťá, Hóspodi, upovách, * Tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój.

Jáko rích: da ne kohdá porádujut mí sjá vrazí mojí: * i vnehdá podvižátisja nohám mojím, na mjá veleríčevaša.

Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá prédo mnóju jésť výnu.

Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú * i popekúsja o hrisí mojém.

Vrázi že mojí živút i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mjá bez právdy.

Vozdajúščiji mí zlája vóz blahája obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62

Bóže, Bóže mój, * k Tebí útreňuju, vozžadá Tebé dušá mojá,

kóľ mnóžiceju Tebí plóť mojá, * v zemlí púsťi i neprochódňi, i bezvódňi.

Táko vo svjaťím javíchsja Tebí, * víďiti sílu Tvojú i slávu Tvojú.

Jáko lúčši mílosť Tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi Ťá.

Táko blahoslovľú Ťá v živoťí mojém, * o ímeni Tvojém vozďižú rúci mojí.

Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat Ťá ustá mojá.

Ášče pominách Ťá na postéli mojéj, * na útrennich poučáchsja v Ťá.

Jáko býl jesí pomóščnik mój, * i v króvi krilú Tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po Tebí, * mené že priját desníca Tvojá.

Tíji že vsúje iskáša dúšu mojú, * vnídut v preispódňaja zemlí,

predaďátsja v rúki orúžija, * části lísovom búdut.

Cár že vozveselítsja o Bózi, pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu. I nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň.

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x; bez poklónov)

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu. I nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň.

Psalóm 87

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí pred Tobóju.

Da vnídet pred Ťá molítva mojá: * prikloní úcho Tvojé k moléniju mojemú,

jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja.

Privmenén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči, v mértvych svobóď,

jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí Tvojejá otrinovéni býša.

Položíša mjá v róvi preispódnim, * v témnych i síni smértňij.

Na mňí utverdísja járosť Tvojá, * i vsjá vólny Tvojá navél jesí na mjá.

Událil jesí znájemych mojích ot mené, položíša mjá mérzosť sebí: * prédan bých i ne ischoždách.

Óči mojí iznemohósťi ot niščetý, vozzvách k Tebí, Hóspodi, * vés déň, vozďích k Tebí rúci mojí.

Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * Ilí vráčeve voskresját, i ispovíďatsja Tebí?

Jedá povísť któ vo hróbi mílosť Tvojú, * i ístinu Tvojú v pohíbelí?

Jedá poznána búdut vo ťmí čudesá Tvojá, * i právda Tvojá v zemlí zabvénňij?

I áz k Tebí, Hóspodi, vozzvách * i útro molítva mojá predvarít Ťá.

Vskúju, Hóspodi, otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé Tvojé ot mené?

Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá; * voznés že sjá, smiríchsja, i iznemohóch.

Na mňí preidóša hňívi Tvojí, ustrašénija Tvojá vozmutíša mjá, * obydóša mjá jáko vodá, vés déň oderžáša mjá vkúpi.

Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm Davídu, 102

Blahosloví, dušé mojá, Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje Jehó.

Blahosloví, dušé mojá, Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij Jehó,

očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá,

izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťá mílostiju i ščedrótami,

ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé: * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá.

Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i suďbú vsím obídimym.

Skazá putí Svojá Moiséovi, * synovóm Izráilevym choťínija Svojá.

Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv.

Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet,

ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám.

Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť Svojú na bojáščichsja Jehó.

Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša.

Jákože ščédrit otéc sýny, * uščédri Hospóď bojáščichsja Jehó.

Jáko Tój pozná sozdánije náše, * pomjanú, jáko pérsť jesmý.

Čelovík, jáko travá dníje jehó, * jáko cvít séľnyj, táko ocvitét,

jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó.

Mílosť že Hospódňa ot víka * i do víka na bojáščichsja Jehó,

i právda Jehó na syňích synóv, chraňáščich zavít Jehó, * i pómňaščich zápovidi Jehó tvoríti já.

Hospóď na nebesí uhotóva Prestól Svój, * i Cárstvo Jehó vsími obladájet.

Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli Jehó, síľniji krípostiju, * tvorjáščiji slóvo Jehó, uslýšati hlás slovés Jehó.

Blahoslovíte Hóspoda vsjá síly Jehó, * sluhí Jehó, tvorjáščiji vóľu Jehó.

Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá Jehó, na vsjákom mísťi vladýčestva Jehó, * blahosloví, dušé mojá, Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalom Davídu, jehdá hoňáše jehó Avessalóm, sýn jehó, 142

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj.

I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj.

Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój:

Posadíl mjá jésť v témnych, * jáko mértvyja víka.

I uný vo mňí dúch mój: * vo mňí smjatésja sérdce mojé.

Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja.

Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí.

Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój.

Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv.

Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách.

Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú.

Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, * k tebí pribihóch.

Naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój: * dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu.

Imene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá * právdoju tvojéju izvedéši ot pečáli dúšu mojú.

I mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá, i pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu. I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Allilúia, allilúia, allilúia, sláva tebí, Bóže. (3x)

Šestopsálmiju čitájemu, jeréj hlahólet molítvy sija:

Molitva 1

Blahodarim ťá, Hóspodi Bóže náš vozstavívšaho nás ot lóž nášych, i vložívšaho vo ustá náša slóvo chvalénija, jéže poklaňátisja, i prizyváti ímja tvojé svjatóje: i mólimsja Tvojím ščedrótam, ichže vsehdá upotrebľál jesí o nášej žizni: i nýňi posli pómošč tvojú na predstojáščyja pred licém svjatýja slávy tvojejá i ožidájuščyja ot tebé bohátyja milosti: i dážď ím, so stráchom i ľubóviju vsehdá tebí služáščym, chvalaíti neispovidímuju tvojú bláhosť.

Jáko podobajet tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, ámiň.

Molitva 2

Ot nóšči útreňujet dúch náš k tebí, Bóže náš, zané svít poveľínija tvojá na zemlí. Právdu i svjatýňu soveršáti vo strási tvojém vrazumí ný: Tebé bo slávim, voístínnu i súščaho Bóha nášeho. Prikloní úcho tvojé, i uslýši ný, i pomjaní, Hóspodi, súščyja i moľáščyjasja s námi vsjá po imeni, i spasí já siloju tvojéju. Blahosoví ľúdi tvojá, i osvjati dostojánije tvojé, mír mírovi tvojemú dáruj, cérkvam tvojím, svjaščénnikom, bohochranímym carém i vsím ľúdem tvojím.

Jáko blahoslovísja i proslávisja vsečestnóje i velikoľípnoje ímja tvojé, Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, Amiň.

Molitva 3

Ot nóšči útreňijet dúch náš k tebí, Bóže, zane svit poveľínija tvojá. Naučí nás, Bóže, právd'i tvojéj, zápovidem tvojím i opravdánijem tvojím. Prosvití óči mýslej nášych, da ne kohdá úsnem vo hrisích v smérť. Otžení vsjákij mrák ot serdéc našych. Dáruj nám sólnce právdy, i nenavítnu žízň nášu sobľudí pečátiju svfjatáho tvojehó Dúcha. Isprávi stopý náša na púť míra. Dážď nám víďiti útro i déň v rádovaniji, da tebí útrennija vozsylájem molitvy.

Jáko tvojá deržáva i tvojé jésť cárstvo, i síla i sláva, Otcá, i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molitva 4

Vladýko Bóže, svjatýj i nepostižímyj, rekíj iz tmý svítu vozsijáti, upokójivyj nás v noščňím sňí, i vozstávivyj k slavoslóviju i moľbí tvojejá bláhosti, umoľájem ot svojehó tí blahoutróbija, prijmí nás i nýňi poklaňájuščichsja tebí, i po síľi blahodarjáščich ťá, i dáruj nám vsjá, jáže ko spaséniju, prošénija. Pokaží ný sýny svíta i dné, i nasľídniki víčnych tvojích bláh. Pomjaní, Hóspodi, vo množestvi ščedrót tvojích, i vsjá ľúdi tvojá, súščyja i moľáščyjasja s námi, i vsjú brátíju nášu, jáže na zemlí, na móri, na vsjákom mísťi vladýčestvija tvojehó, trébujuščich tvojehó čelovikoľúbija i pómošči, i vsím dáruj velíkuju tvojú mílosť.: da spaséni dušéju že i ťílom, vsehdá prebyvájušče, so derznovénijem slávim čúdnoje i blahoslovénnoje ímja tvojé.

Jáko Bóh milosti, ščedrót, i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, Amíň.

Molitva 5

Blahích sokróvišče, istóčniče prisnotekúščij, Ótče svjatýj, čudotvórče, vsesíľne, i vsederžiteľu, vsí tebí poklaňájemsja, i tebí mólimsja, Tvojá milosti i tvojá ščedróty prizyvájušče na pómošč i zastuplénije nášeho smirénija: pomjaní, Hóspodi, tvojá rabý, prijmí vsích nás útrenňaja molenija, jáko kadílo pred tobóju, i da ni jedínaho ot nás neiskúsna sotvoríši, no vsjá ný snabdí sčedrótami tvojími. Pomjaní, Hóspodi, bďáščyja i pojúščyja vo slávu tvojú, i jedinoródnaho tvojehó Sýna i Bóha nášeho, i svjatáho tvojehó Dúcha: budi ťím pomóščnik i zastúpnik, prijmí ích moľby v prenebésnyj i mýslennyj tvój žértvennik.

Jáko tý jesí Bóh náš, i tebí slávuvozsylájem, Otcú i Synu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i víki vikóv, amíň.

Molitva 6

Blahodarim ťá, Hóspodi Bóže spasénij nášych, jáko vsjá tvoríši vo blahoďíteľstvo žizni našeja, da vsehdá k tebí vzyrájem, Spásu i Blahoďíteľu dúš našych: jáko prepokójil jesí náš v mimošédšeje nóšči vrémja, i vozdvíhl jesí ný ot lóž nášych, i postávil jesí v poklonénije čestnáho ímene tvojehó. Ťímže mólim ťá, Hóspodi, dážď nám blahodáť i sílu, da spodóbimsja píti tebí razúmno, i molítisja neprestánno, vo strási i trépeťi náše spasénije soďilovájušče zastuplénijem Christá tvojehó. Pomjaní, Hóspodi, i v noščí k tebí vopijúščyja, uslýši já i pomíluj, i sokruší pod nózi ích nevídimyja i boríteľnyja vrahí.

Tý bo jesí cár míra, i Spás dúš nášych, i tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molitva 7

Bóže i Ótče Hóspoda nášeho Isúsa Christá, vozstávivyj ný ot lóž nášych, i sobrávyj v čás molítvy, dážď nám blahodáť vo otverzénije úst nášych, i prijmí náša po síľi blahodarénija, i naučí ný opravdánijem tvojím: zane pomolítisja, jákože podobájet, ne vimy, ášče ne tý Hóspodi, svjatým tvojím Dúchom nastáviši ný. Ťímže mólimsja tebí: ášče čtó sohrišíchom dáže do nastojáščaho časá, slóvom ilí ďílom ilí pomyšlénijem, vóleju ilí nevóleju, ostávi, prosti, ášče bo bezzakónija názriši, Hóspodi, Hóspodi, któ postojíť? Jáko u tebé izbavlénije jésť: Ty jesí jedín svjatýj, pomóščnik deržávnyj, zaščítiteľ žizni nášeja, i o tebí pínije náše vsehdá.

Búdi deržáva cárstvija tvojehó blahoslovénna i preproslávlena, Otcá i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molitva 8

Hóspodi Bóže náš, sónnoje unýnije othnávyj ot nás, i soprizvávyj ný zvánijem svjatým, jéže i v nóšči vozďiváti rúki náša, i ispovidatisja tebí o suďbách právdy tvojejá, prijmí moľbý náša, molénija, ispovídanija, noščnýja slúžby. I dáruj nám Bóže víru nepostýdnu, nadéždu izvístnu, ľubóv nelicemírnu. Blahosloví náša vchódy i ischódy, ďijánija, ďilá, slovesá, pomyšlenija. I dážď nám postihnúti v načálo dné, chváľaščym, pojúščym, blahoslovjáščym tvojejá neizrečénnyja síly bláhosť.

Jáko blahoslovísja vsesvjatóje ímja tvojé, i proslávisja cárstvo tvojé, Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amiň.

Molitva 9

Hóspodi Bóže náš, pokajánijem ostavlénije čelovíkom darovávyj, i vo óbraz nám poznánija hrichóv, i ispovídanija, proróka Davída pokajánije k proščéniju pokazávyj: sám, Vladýko, vo mnóhaja ný i velíkaja pádšyja sohrišénija, pomíluj po velicij milosti tvojéj, i po mnóžestvu ščedrót tvojích, očisti bezzakónija náša: jáko tebí sohrišíchom, Hóspodi, i bezvístnaja i tájnaja sérdca čelovíčeskaho víduščemu, i jedínomu imúščemu vlásť ostavľáti hrichí: sérdce že čísto sozdáv v nás, i Dúchom Vladýčnim utverdív nás, i rádosť spasénija tvojehó skazáv nám, ne otríni nás ot licá tvojehó: no blahovolí jáko bláh i čelovikoľúbec, dáže do posľídňaho nášeho izdychánija, prinositi tebí žértvu právdy, i voznošénije vo svjatých tvojích žértvennicich.

Mílostiju i ščedrótami i čelovikoľúbijem jedinoródnaho tvojehó Sýna, s nímže blahoslovén jesí, so vsesvjatým i blahícm i životvorjáščim tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amiň.

Molitva 10

Bóže, Bóže náš, úmnyja i slovésnyja sostávivyj síly tvojéju vóleju, ťá mólim, i tebímíli ďíjemsja: prijmí náše po síľi slavoslóvije, so vsimi sozdániji tvojími, i bohátymi tvojejá bláhosti vozdážď darováňmi: jáko tebí prekloňájetsja vsjákoje koľíno nebésnych i zemných, i preispódnych, i svjákoje dychánije i sozdánije pojét nepostížímuju tvojú slávu: jedín bo jesí Bóh ístinnyj i mnohomílostivyj.

Jáko ťá chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýniu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molitva 11

Chválim, pojém, blahoslovím i blahodarim ťá, Bóže otéc nášych, jáko prevél jesí síň nóščnuju, i pokazál jesí nám páki svít dnévnyj. No mólim tvojú bláhosť: očisti hrichí náša, i prijmí molénije náše, velíkim tvojím blahoutróbijem, jáko k tebí pribihájem mílostivomu, i vsesíľnomu Bóhu. Vozsijáj v serdcách nášych ístinnoje sólnce právdy tvojejá, prosvití úm náš, i čúvstva vsjá sobľudí, da jáko vo dní blahoobráznochoďášče putém zápovidej tvojích, dostíhnem v žízň víčnuju: jáko u tebé jésť istóčnik žizni, i v naslaždéniji býti spodóbimsja nepristúpnaho tvojehó svíta.

Jáko tý jesí Bóh náš, i tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Diákon: Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne.

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár voskrésen, hlás 6:

Ánheľskija síly na hróbi tvojém, i strehúščiji omertvíša: i stojáše Maríja vo hróbi, íščušči prečístaho ťíla tvojehó. Pľiníl jesí ád, ne iskusívsja ot nehó: srítil jesí Ďívu dárujaj živót. Voskrésýj iz mértvych, Hóspodi sláva tebí. Dvaždy.

Sláva, tropár, hlás 4:

Nebésnych vóinstv archistratíže, mólim ťá prísno mý nedostójniji, da tvojími molítvami ohradíši nás króvom kríl neveščéstvennyja tvojejá slávy, sochraňája nás pripádajuščich priľížno, i vopijúščich: ot bíd izbávi nás, jáko činonačáľnik výšnich síl.

I nýňi, Bohorodičen:

Jéže ot vika utajénoje, í Ánhelom nesvídomoje tájinstvo, tobóju Boho­ródice súščym na zemlí javísja Boh, v nesľítňim sojedinéniji voploščajem, i krest vóleju nas rádi voszprijím: ímže voskresív pervozdánnaho, spase ot smérti dúšy náša.

Psalóm 9

Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, * povím vsjá čudesá Tvojá.

Vozveseľúsja i vozrádujusja o Tebí, * pojú ímeni Tvojemú, Výšnij.

Vnehdá vozvratítisja vrahú mojemú vspjáť, * iznemóhut i pohíbnut ot licá Tvojehó.

Jáko sotvoríl jesí súd mój i prjú mojú, * síl jesí na Prestóľi, suďáj právdu.

Zapretíl jesí jazýkom, i pohíbe nečestívyj, * ímja jehó potrebíl jesí vo vík i vo vík víka.

Vrahú oskuďíša orúžija v konéc, i hrády razrušíl jesí, * pohíbe pámjať jehó s šúmom.

I Hospóď vo vík prebyvájet, uhotóva na súd Prestól Svój, * i Tój sudíti ímať vselénňij v právdu, sudíti ímať ľúdem v pravoťí.

I býsť Hospóď pribížišče ubóhomu, * pomóščnik vo blahovrémenijich, v skórbech.

I da upovájut na Ťá znájuščiji ímja Tvojé, * jáko ne ostávil jesí vzyskájuščich Ťá, Hóspodi.

Pójte Hóspodevi, živúščemu v Sijóňi, * vozvistíte vo jazýcich načinánija Jehó.

Jáko vzyskájaj króvi ích pomjanú, * ne zabý zvánija ubóhich.

Pomíluj mjá, Hóspodi, vížď smirénije mojé ot vráh mojích, * voznosjáj mjá ot vrát smértnych.

Jáko da vozviščú vsjá chvály Tvojá vo vraťích dščére Sijóňi, * vozrádujemsja o spaséniji Tvojém.

Uhľibóša jazýcy v páhubi, júže sotvoríša, * v síti séj, júže skrýša, uvjazé nohá ích.

Znájem jésť Hospóď suďbý tvorjáj, * v ďíľich rukú svojéju uvjazé hríšnik.

Da vozvraťátsja hríšnicy vo ád, * vsí jazýcy zabyvájuščiji Bóha.

Jáko ne do koncá zabvén búdet níščij, * terpínije ubóhich ne pohíbnet do koncá.

Voskresní, Hóspodi, da ne kripítsja čelovík, * da súďatsja jazýcy préd Tobóju.

Postávi, Hóspodi, zakonopoložíteľa nád ními, * da razumíjut jazýcy, jáko čelovícy súť.

Vskúju, Hóspodi, otstojá daléče, * preziráeši vo blahovrémenjiich, v skórbech?

Vnehdá hordítisja nečestívomu, * vozharájetsja níščij, uvjazájut v sovíťich, jáže pomyšľájut.

Jáko chválim jésť hríšnyj v póchotech duší svojejá, * i obíďaj blahoslovím jesť.

Razdraží Hóspoda hríšnyj, po mnóžestvu hňíva svojehó ne vzýščet, * ňísť Bóha préd ním.

Oskverňájutsja putijé jehó na vsjákoje vrémja, * otjémľutsja suďbý Tvojá ot licá jehó, vsími vráhi svojími obladájet.

Rečé bo v sérdci svojém, * ne podvížusja ot róda v ród bez zlá,

jehóže kľátvy ustá jehó polná súť, i hóresti i ľstí, * pod jazýkom jehó trúd i boľízň.

Prisidít v lovíteľstvi s bohátymi v tájnych, * jéže ubíti nepovínnaho, óči jehó na níščaho prizirájeťi.

Lovít v tájňi jáko lév vo ohráďi svojéj, * lovít éže voschítiti níščaho,

voschítiti níščaho, * vnehdá privleščí í v síti svojéj.

Smirít jehó, preklonítsja i padét, * vnehdá jemú obladáti ubóhimi.

Rečé bo v sérdci svojém: zabý Bóh, otvratí licé Svojé, * da ne vídit do koncá.

Voskresní, Hóspodi Bóže mój, * da voznesétsja ruká Tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Česó rádi prohňíva nečestívyj Bóha? * Rečé bo v sérdci svojém: ne vzýščet.

Vídiši, jáko Tý boľízň i járosť smotrjáješi, * da prédan búdet v rúci Tvojí,

Tebí ostávlen jésť níščij, * síru Tý búdi pomóščnik.

Sokruší mýšcu hríšnomu i lukávomu, * vzýščetsja hrích jehó i ne obrjáščetsja.

Hospóď Cár vo vík i v vík víka, * pohíbnete, jazýcy, ot zemlí Jehó.

Želánije ubóhich uslýšal jesí, Hóspodi, * uhotóvaniju sérdca ích vňát úcho Tvojé.

Sudí síru i smirénu, * da ne priložít ktomú veličátisja čelovík na zemlí.

Psalóm Davídu, 10

Na Hóspoda upovách, káko rečéte duší mojéj: * previtáj po horám, jáko ptíca.

Jáko sé, hríšnicy naľakóša lúk, * uhotóvaša stríly v túľi, sostriľáti vo mráci právyja sérdcem.

Zané jáže Tý soveršíl jesí, oní razrušíša, * právednik že čtó sotvorí Hospóď vo chrámi svjáťim Svojém.

Hóspoď, na nebesí Prestól Jehó, * óči Jehó na níščaho prizirájeťi, víždi Jehó ispytájeťi sýny čelovíčeskija.

Ispytájet právednaho i nečestívaho, * ľúbjaj že neprávdu nenavídit svojú dúšu.

Odoždít na hríšniki síti, óhň i žúpel, * i dúch búren čásť čáši ích.

Jáko práveden Hospóď, i právdy vozľubí, * pravotý víďi licé Jehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 11

Spasí mjá, Hóspodi, jáko oskuďí prepodóbnyj, * jáko umálišasja ístiny ot synóv čelovíčeskich.

Sújetnaja hlahóla kíjždo ko ískrennemu svojemú, * ustňí ľstívyja v sérdci, i v sérdci hlahólaša zlája.

Potrebít Hospóď vsjá ustný ľstívyja, * jazýk veleríčivyj,

Rékšyja: jazýk náš vozvelíčim, * ustný náša pri nás súť, któ nám Hospóď jésť?

Strásti rádi níščich i vozdychánija ubóhich nýňi voskresnú, * hlahólet Hospóď, položúsja vo spasénije, ne obiňúsja o ném.

Slovesá Hospódňa slovesá čísta, * srebró razžžéno, iskušéno zemlí, očiščéno sedmeríceju.

Tý, Hóspodi, sochraníši ný * i sobľudéši ný ot róda sehó i vo vík.

Ókrest nečestíviji chóďat; * po vysoťí Tvojéj umnóžil jesí sýny čelovíčeskija.

Psalóm Davídu, 12

Dokóľi, Hóspodi, zabúdeši mjá do koncá? * Dokóľi otvraščáješi licé Tvojé ot mené?

Dokóľi položú sovíty v dúši mojéj, boľízni v sérdci mojém déň i nóšč? * Dokóľi voznesétsja vráh mój na mjá?

Prízri, uslýši mjá, Hóspodi Bóže mój, * prosvití óči mojí, da ne kohdá usnú v smérť,

da ne kohdá rečét vráh mój: * ukripíchsja na nehó.

Stužájuščiji mí vozrádujutsja, * ášče podvížusja.

Áz že na mílosť Tvojú upovách, * vozrádujetsja sérdce mojé o spaséniji Tvojém,

vospojú Hóspodevi blahoďijavšemu mňí * i pojú ímeni Hóspoda Výšňaho.

Psalóm Davídu, 13

Rečé bezúmen v sérdce svojém: ňísť Bóh. * Rastľíša i omerzíšasja v načinánijich, ňísť tvorjáj blahostýňu.

Hospóď s Nebesé priníče na sýny čelovíčeskija, * víďiti, ášče jésť razumivájaj ilí vzyskájaj Bóha.

Vsí ukloníšasja, vkúpi nekľučími býša: * ňísť tvorjaj blahostýňu, ňísť do jedínaho.

Ni lí urazumíjut vsí ďílajuščiji bezzakónije, sňidájuščiji ľúdi mojá v sňíď chľíbá? * Hóspoda ne prizváša.

Támo ubojášasja strácha, iďíže ne bí strách, * jáko Hospóď v róďi právednych.

Sovít níščaho posramíste, * Hospóď že upovánije jehó jésť.

Któ dást ot Sijóna * spasénije Izráilevo?

Vnehdá vozvratít Hospóď pľinénije ľudéj Svojích, * vozrádujetsja Jákov, i vozveselítsja Izráiľ.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 14

Hóspodi, któ obitájet v žilíšči Tvojém, * ilí któ vselítsja vo svjátuju hóru Tvojú?

Choďáj neporóčen i ďílajaj právdu, * hlahóľaj ístinu v sérdci svojém.

Íže ne uľstí jazýkom svojím i ne sotvorí ískrennemu svojemú zlá, * i ponošénija ne priját na blížnija svojá.

Uničižén jésť préd ním lukávnujaj, bojáščyja že sjá Hóspoda slávit, * klenýjsja ískrennemu svojemú i ne otmetájasja.

Srebrá svojehó ne dadé v lichvú i mzdý na nepovínnych ne priját. * Tvorjáj sijá ne podvížitsja vo vík.

Psalóm Davidu, 15

Sochraní mjá, Hóspodi, * jáko na Ťá upovách.

Rích Hóspodevi: Hospóď mój jesí Tý, * jáko blahích mojích ne trébuješi.

Svjátym, íže súť na zemlí Jehó, * udiví Hospóď vsjá choťínija Svojá v ních.

Umnóžišasja némošči ích, po sích uskoríša: ne soberú sobóry ích ot krovéj, * ni pomjanú že imén ích ustnáma mojíma.

Hospóď čásť dostojánija mojehó i čáši mojejá, * Tý jesí ustrojájaj dostojánije mojé mňí.

Úžja napadóša mí v deržávnych mojích, * íbo dostojánije mojé deržávno jésť mňí.

Blahoslovľú Hóspoda, vrazumívšaho mjá, * ješčé že i do nóšči nakazáša mjá utróby mója.

Predzrích Hóspoda prédo mnóju výnu, * jáko odesnúju mené jésť, da ne podvížusja.

Sehó rádi vozveselísja sérdce mojé, i vozrádovasja jazýk mój, * ješčé že i plóť mojá vselítsja na upovániji.

Jáko ne ostáviši dúšu mojú vo áďi, * nižé dási prepodóbnomu Tvojemú víďiti istľínija.

Skazál mí jesí putí životá, ispólniši mjá vesélija s licém Tvoím, * krasotá v desníci Tvojéj v konéc.

Psalóm 16

Uslýši, Hóspodi, právdu mojú, vonmí moléniju mojemú, * vnuší molítvu mojú ne vo ustnách ľstívych.

Ot licá Tvojehó suďbá mojá izýdet, * óči mojí da vídita pravotý.

Iskusíl jesí sérdce mojé, positíl jesí nóščiju, * iskusíl mjá jesí, i ne obrítesja vo mňí neprávda.

Jáko da ne vozhlahóľut ustá mojá ďíl čelovíčeskich, * za slovesá ustén Tvojích áz sochraních putí žéstoki.

Soverší stópy mojá vo stezjách Tvojích, * da ne podvížutsja stópy mojá.

Áz vozzvách, jáko uslýšal mjá jesí, Bóže, * priklóni úcho Tvojé mňí i uslýši hlahóly mojá.

Udiví mílosti Tvojá, spasájaj upovájuščyja na Ťá * ot protívjaščichsja desníci Tvojéj.

Sochraní mjá, Hóspodi, jáko zínicu óka, * v króvi krilú Tvojéju pokrýješi mjá ot licá nečestívych, ostrástšich mjá:

vrazí mojí dúšu mojú oderžáša, túk svój zatvoríša; * ustá ích hlahólaša hordýňu.

Izhoňáščiji mjá nýňi obydóša mjá, * óči svojí vozložíša ukloníti na zémľu.

Objáša mjá jáko lév hotóv na lóv * i jáko skímen obitájaj v tájnych.

Voskresní, Hóspodi, predvarí já i zapní ím, * izbávi dúšu mojú ot nečestívaho,

orúžije Tvojé * ot vráh rukí Tvojéja.

Hóspodi, ot málych ot zémli, razďilí já v živoťí ích, * i sokrovénnych Tvójich ispólnisja črévo ích,

nasýtišasja synóv, * i ostáviša ostánki mladéncem svojím.

Áz že právdoju javľúsja licú Tvojemú, * nasýščusja, vnehdá javíti mí sjá slávi Tvojéj.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.**

Lík: Amíň.

Po 1-m stichoslóviji, sidálny voskrésny,

hlás 6: Hróbu otvérstu, ádu pláčuščusja, Maríja vopijáše ko skrývšymsja apóstolom: izydíte vinohráda ďílatelije, propovídite voskrésnija slóvo: voskrése Hospóď, podajá mírovi véliju mílosť.

Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Hóspodi, predstojáše hróbu tvojemú Maríja Mahdalína, i plákaše vopijúšči, vertohrádarja ťá mňášči, hlahólaše: hďí sokrýl jesí véčnyj živót? Hďí položíl jesí, íže na prestóľi cheruvímsťim? Strehúščiji bo sehó, ot strácha omertvíša. Ilí Hóspoda mojehó dadíte mí, ilí so mnóju vozopíjte: íže v mértvych býv, i mértvyja voskresív, sláva tebí.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Prednapisújet Hedeón začátije, i skazújet Davíd roždestvó tvojé Bohoródice: sníde bo jáko dóžď na runó, Slóvo vo črévo tvojé, i prozjablá jesí bez símene, zemlé svjatája, mírovi spasénije, Christá Bóha nášeho, blahodátnaja.

Psalóm 17

Vozľubľú Ťá, Hóspodi, * kríposte mojá.

Hospóď utverždénije mojé, i pribížišče mojé, i Izbáviteľ Mój, * Bóh mój, Pomóščnik mój, i upováju na Nehó,

Zaščítitel mój, * i róh spasénija mojehó, i Zastúpnik mój.

Chvaľá prizovú Hóspoda * i ot vráh mojích spasúsja.

Oderžáša mjá boľízni smértnyja, i potócy bezzakónija smjatóša mjá, * boľízni ádovy obydóša mjá, predvaríša mjá síti smértnyja.

I vnehdá skorbíti mí, * prizvách Hóspoda, i k Bóhu mojemú vozzvách,

uslýša ot chráma svjatáho Svojehó hlás mój, * i vópľ mój préd Ním vnídet vo úši Jehó.

I podvížesja, i trépetna býsť zemľá, * i osnovánija hór smjatóšasja i podvihóšasja, jáko prohňívasja na ňá Bóh.

Vzýde dým hňívom Jehó, i óhň ot licá Jehó vosplámenitsja, * úhlije vozhorísja ot Nehó.

I prikloní nebesá, i sníde, * i mrák pod noháma Jehó.

I vzýde na Cheruvímy, * i leťí, leťí na krilú vítreňu.

I položí tmú zakróv Svój, ókrest Jehó selénije Jehó, * temná vodá vo óblacich vozdúšnych.

Ot oblistánija préd Ním óblacy proidóša, * hrád i úhlije óhnennoje.

I vozhremí s nebesé Hospóď * i Výšnij dadé hlás Svój.

Nizposlá stríly i razhná já, * i mólniji umnóži, i smjaté já.

I javíšasja istóčnicy vodníji, i otkrýšasja osnovánija vselénnyja, * ot zapreščénija Tvojehó, Hóspodi, ot dochnovénija dúcha hňíva Tvojehó.

Nizposlá s vysotý, i priját mjá, * vospriját mjá ot vód mnóhich.

Izbávit mjá ot vrahóv mojích síľnych i ot nenavíďaščich mjá, * jáko utverdíšasja páče mené.

Predvaríša mjá v déň ozloblénija mojehó, * i býsť Hospóď utverždénije móje.

I izvedé mjá na širotú, * izbávit mjá, jáko voschoťí mjá.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju vozdást mí.

Jáko sochraních putí Hospódni * i ne nečéstvovach ot Bóha mojehó.

Jáko vsjá suďbý Jehó prédo mnóju * i opravdánija Jehó ne otstupíša ot mené.

I búdu neporóčen s Ním, * i sochraňúsja ot bezzakónija mojehó.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju préd očíma Jehó.

S prepodóbnym prepodóben búdeši, * i s múžem nepovínnym nepovínen búdeši, i so izbránnym izbrán búdeši, i so stroptívym razvratíšisja.

Jáko Tý ľúdi smirénnyja spaséši * i óči hórdych smiríši.

Jáko Tý prosvitíši svitíľnik mój, Hóspodi, Bóže mój, * prosvitíši tmú mojú.

Jáko Tobóju izbávľusja ot iskušénija * i Bóhom mojím prejdú sťínu.

Bóh mój, neporóčen púť Jehó, slovesá Hospódňa razžžéna, * Zaščítiteľ jésť vsích upovájuščich na Nehó.

Jáko któ Bóh, rázvi Hóspodá, Ilí kto Bóh, rázvi Bóha nášehó? * Bóh prepojasújaj mjá síloju, i položí neporóčen púť mój.

Soveršájaj nózi mojí, jáko jeléni, * i na vysókich postavľájaj mjá.

Naučájaj rúci mojí na bráň, * i položíl jesí lúk míďan mýšca mojá.

I dál mi jesí zaščiščénije spásenija, * i desníca Tvojá vospriját mjá,

i nakazánije Tvojé isprávit mjá v konéc, * i nakazánije Tvojé tó mjá naučít.

Uširíl jesí stopý mojá pódo mnóju, * i ne iznemohósťi plesňí mojí.

Poženú vrahí mojá, i postíhnu já, * i ne vozvraščúsja, dóndeže skončájutsja.

Oskorbľú ích, i ne vozmóhut státi, * padút pod noháma mojíma.

I prepojásal mjá jesí síloju na bráň, * spjál jesí vsjá vostajúščyja na mjá pod mjá.

I vrahóv mojích dál mí jesí chrebét, * i nenavíďaščyja mjá potrebíl jesí.

Vozzváša, i ne bí spasájaj: * ko Hóspodu, i ne uslýša ích.

I istňú já jáko prách préd licém vítra, * jáko brénije putéj pohláždu já.

Izbáviši mjá ot prerikánija ľudéj, * postáviši mjá vo hlavú jazýkov.

Ľúdije, íchže ne víďich, rabótaša mí. * V slúch úcha poslúšaša mjá.

Sýnove čuždíji solháša mí. * Sýnove čuždíji obetšáša i ochromóša ot stéz svojích.

Žív Hospóď, i blahoslovén Bóh, * i da voznesétsja Bóh spasénija mojehó.

Bóh dajáj otmščénije mňí * i pokorívyj ľúdi pod mjá.

Izbáviteľ mój ot vráh mojích hňivlívych, * ot vostajúščich na mjá vozneséši mjá, ot múža neprávedna izbáviši mjá.

Sého rádi ispovímsja Tebí vo jazýcich, Hóspodi, * i ímeni Tvojemú pojú:

veličájaj spasénija caréva, * i tvórjaj mílosť christú svojemú Davídu, i símeni jehó do víka.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 18

Nebesá povídajut slávu Bóžiju, * tvorénije že rukú Jehó vozviščájet tvérď.

Déň dní otryhájet hlahól, * i nóšč nóšči vozviščájet rázum.

Ne súť ríči, nižé slovésa, * íchže ne slýšatsja hlási ích.

Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích * i v koncý vsélennyja hlahóly ích.

V sólnce položí selénije svojé, i tój, jáko ženích ischoďáj ot čertóha Svojehó, * vozrádujetsja, jáko ispolín teščí púť.

Ot krája nebesé ischód Jehó, i srítenije Jehó do krája nebesé, * i ňísť íže ukrýjetsja teplotý Jehó.

Zakón Hospódeň neporóčen, obraščájaj dúšy, * sviďíteľstvo Hospódne vírno, umudrjájuščeje mladéncy.

Opravdánija Hospódňa práva, veseľáščaja sérdce, * zápoviď Hospódňa svitlá, prosviščájuščaja óči.

Strách Hospódeň číst, prebyvájaj vo vík víka: * suďbý Hospódni ístinny, opravdány vkúpi,

voždeľínny páče zláta i kámene čéstna mnóha, * i sláždša páče méda i sóta.

Íbo ráb Tvój chranít já, vnehdá sochraníti já, * vozdajánije mnóho.

Hrichopadénija któ razumíjet? * ot tájnych mojích očísti mjá, i ot čuždích poščadí rabá Tvojehó,

ášče ne obladájut mnóju, tohdá neporóčen búdu * i očíščusja ot hrichá velíka.

I búdut vo blahovolénije slovesá úst mojích, i poučénije sérdca mojehó préd Tobóju výnu, * Hóspodi, Pomóščniče mój i Izbáviteľu mój.

Psalóm 19

Uslýšit ťá Hospóď v déň pečáli, * zaščítit ťá ímja Bóha Jákovľa.

Póslet tí pómošč ot Svjatáho * i ot Sijóna zastúpit ťá.

Pomjanét vsjáku žértvu tvojú, * i vsesožžénije tvojé túčno búdi.

Dást tí Hospóď po sérdcu tvojemú * i vés sovít tvój ispólnit.

Vozrádujemsja o spaséniji tvojém * i vo ímja Hóspoda Bóha nášeho vozvelíčimsja.

Ispólnit Hospóď vsjá prošénija tvojá. * Nýňi poznách, jáko spasé Hospóď christá Svojehó,

uslýšit jehó s nebesé svjatáho Svojehó, * v sílach spasénije desnícy Jehó.

Síji na kolesnícach, i síi na kóňich, * mý že vo ímja Hóspoda Bóha nášeho prizovém.

Tíji spjáti býša i padóša, * mý že vostáchom i isprávichomsja.

Hóspodi, spasí carjá i uslýši ný, * vóňže ášče déň prizovém Ťá.

Psalóm 20

Hóspodi, síloju Tvojéju vozveselítsja cár * i o spaséniji Tvojém vozrádujetsja ziló.

Želánije sérdca jehó dál jesí jemú, * i choťínija ustnú jehó ňísi lišíl jehó.

Jáko predvaríl jesí jehó blahoslovénijem blahostýnnym, * položíl jesí na hlaví jehó vinéc ot kámene čéstna.

Životá prosíl jésť u Tebé, * i dál jesí jemú dolhotú dníj vo vík víka.

Vélija sláva jehó spasénijem Tvojím, * slávu i veleľípije vozložíši na nehó.

Jáko dási jemú blahoslovénije vo vík víka, * vozveselíši jehó rádostiju s licém Tvoím.

Jáko cár upovájet na Hóspoda, * i mílostiju Výšňaho ne podvížitsja.

Da obrjáščetsja ruká Tvojá vsím vrahóm Tvojím, * desníca Tvojá da obrjáščet vsjá nenavíďaščyja Tebé.

Jáko položíši ích jáko péšč óhnennuju vo vrémja licá Tvojehó, * Hospóď hňívom Svojím smjatét já, i sňísť ích óhň.

Plód ích ot zemlí pohubíši, * i símja ích ot synóv čelovíčeskich.

Jáko ukloníša na Ťá zlája, * pomýsliša sovíty, íchže ne vozmóhut sostáviti.

Jáko položíši já chrebét, * vo izbýtcich Tvojích uhotóviši licé ích.

Voznesísja, Hóspodi, síloju Tvojéju, * vospojém i pojém síly Tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 21

Bóže, Bóže mój, vonmí mí, * vskúju ostávil mjá jesí?

Daléče ot spasénija mojehó * slovesá hrichopadénij mojích.

Bóže mój, vozzovú vo dní, i ne uslýšiši, * i v noščí, i ne v bezúmije mňí.

Tý že vo svjaťím živéši, * chvaló Izráileva.

Na Ťá upováša otcý náši, * upováša i izbávil jesí já.

K Tebí vozzváša, i spasóšasja, * na Ťá upováša, i ne postyďíšasja.

Áz že jésm čérv, a ne čelovík, * ponošénije čelovíkov i uničižénije ľudéj.

Vsí víďaščiji mjá poruháša mí sjá, * hlahólaša ustnámi, pokiváša hlavóju:

upová na Hóspoda, da izbávit jehó, * da spasét jehó, jáko chóščet jehó.

Jáko Tý jesí istórhij mjá iz čréva, * upovánije mojé ot soscú mátere mojejá.

K Tebí privéržen jésm ot ložésn, * ot čréva mátere mojejá Bóh mój jesí Tý.

Da ne otstupíši ot mené, jáko skórb blíz, * jáko ňísť pomohájaj mí.

Obydóša mjá teľcý mnózi, * juncý túčniji oderžáša mjá.

Otverzóša na mjá ustá svojá, * jáko lév voschiščájaj i rykájaj.

Jáko vodá izlijáchsja, i razsýpašasja vsjá kósti mojá, * býsť sérdce mojé jáko vósk, tájaj posreďí čréva mojehó.

Ízsše jáko skudéľ kríposť mojá, i jazýk mój priľpé hortáni mojemú, i v pérsť smérti svél mjá jesí.

Jáko obydóša mjá psí mnózi, sónm lukávych oderžáša mjá, * iskopáša rúci mojí i nózi mojí.

Isčetóša vsjá kósti mojá, * tíji že smotríša i prezríša mjá.

Razďilíša rízy mojá sebí, * i o odéždi mojéj metáša žrébij.

Tý že, Hóspodi, ne udalí pómošč Tvojú ot mené, * na zastuplénije mojé vonmí.

Izbávi ot orúžija dúšu mojú, * i iz rukí pésiji jedinoródnuju mojú.

Spasí mjá ot úst ľvóvych * i ot róh jedinoróž smirénije mojé.

Povím ímja Tvojé brátiji mojéj, * posreďí cérkve vospojú Ťá.

Bojáščijisja Hóspoda, voschvalíte Jehó, vsé símja Iákovle, proslávite Jehó, * da uboítsja že ot Nehó vsé símja Izráilevo.

Jáko ne uničiží, nižé nehodová molítvy níščaho, * nižé otvratí licé Svojé ot mené, i jehdá vozzvách k Nemú, uslýša mjá.

Ot Tebé pochvalá mojá, v cérkvi velícij ispovímsja Tebí, * molítvy mojá vozdám préd bojáščimisja Jehó.

Jaďát ubóziji i nasýťatsja, i voschváľat Hóspoda vzyskájuščiji Jehó, * živá búdut serdcá ích v vík víka.

Pomjanútsja i obraťátsja ko Hospódu vsí koncý zemlí, * i poklóňatsja préd Ním vsjá otéčestvija jazýk.

Jáko Hospódne jésť cárstvije, * i Tój obladájet jazýki.

Jadóša i pokloníšasja vsí túčniji zemlí, * préd Ním pripadút vsí nizchoďáščiji v zémľu, i dušá mojá Tomú živét.

I símja mojé porabótajet Jemú, * vozvistít Hóspodevi ród hrjadúščij.

I vozvisťát právdu Jehó ľúdem róždšymsja, * jáže sotvorí Hospóď.

Psalóm 22

Hospóď pasét mjá * i ničtóže má lišít.

Na mísťi zláčňi, támo vselí mjá, * na voďí pokójňi vospitá mjá.

Dúšu mojú obratí, nastávi mjá na stezí právdy, * ímene rádi Svojehó.

Ášče bo i pojdú posreďí síni smértnyja, * ne ubojúsja zlá,

jáko Tý so mnóju jesí: * žézl Tvój i pálica Tvojá, tá mjá uťíšista.

Uhotóval jesí prédo mnóju trapézu soprotív stužájuščym mňí, * umástil jesí jeléjom hlavú mojú, i čáša Tvojá upojavájušči mjá, jáko deržávna.

I mílosť Tvojá poženét mjá vsjá dní životá mojehó; * i jéže vselíti mí sjá v dóm Hospódeň v dolhotú dníj.

Psalóm 23

Hspódňa zemľá, i ispolnénije jejá, vsélennaja * i vsí živúščiji na néj.

Tój na morjách osnovál jú jésť, * i na rikách uhotóval jú jésť.

Któ vzýdet na hóru Hospódňú? * Ilí któ stánet na mísťi svjaťím Jehó?

Nepovínen rukáma i číst sérdcem, íže ne priját vsúje dúšu svojú, * i ne kľátsja léstiju ískrennemu svojemú.

Séj priímet blahoslovénije ot Hóspoda, * i mílostyňu ot Bóha, Spása svojehó.

Séj ród íščuščich Hóspoda, * íščuščich licé Bóha Jákovľa.

Vozmíte vratá kňázi váša, * i vozmítesja vratá víčnaja, i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď krípok i sílen, Hospóď sílen v bráni.

Vozmíte vráta kňázi váša, i vozmítesja vratá víčnaja, * i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď síl, Tój jésť Cár slávy.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.**

Lík: Amíň.

Po 2-m stichoslóviji sidálny voskrésny,

hlás 6: Živót vo hróbi vozležáše, i pečáť na kámeni nadležáše: jáko carjá spjášča vójini strežáchu Christá, i vrahí svojá nevídimo porazívyj, voskrése Hospóď.

Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi, vsím sérdcem mojím, povím vsjá čudesá Tvojá.

Prednapisújet Jóna hrób tvój, i skazújet Simeón vostánije božéstvennoje, bezsmértne Hóspodi: sošél bo jesí jáko mértv vo hrób, razrušívyj ádova vratá. Voskrésl že jesí kromí tľínija jáko Vladýka, vo spasénije míra, Christé Bóže náš, prosvitívyj súščyja vo ťmí.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Bohoródice Ďívo, molí Sýna tvojehó, vóleju prihvoždénnaho na kresťí, i voskrésšaho iz mértvych Christá Bóha nášeho, spastísja dušám nášym.

Allilúia, Psalóm 118

Bláženi neporóčniji v púti, * choďáščiji v zakóňi Hospódni.

Blažéni ispytájuščiji sviďínija Jehó, vsím sérdcem vzýščut Jehó, * ne ďílajuščiji bo bezzakónija, v putéch Jehó chodíša.

Tý zapovídal jesí zápovidi Tvojá * sochraníti ziló.

Dabý isprávilisja putijé mojí, * sochraníti opravdánija Tvojá.

Tohdá ne postyžúsja, * vnehdá prizríti mí na vsjá zápovidi Tvojá.

Ispovímsja Tebí v právosti sérdca, * vnehdá naučíti mí sjá suďbám právdy Tvojejá.

Opravdánija Tvojá sochraňú, * ne ostávi mené do zilá.

V česóm isprávit juňíjšij púť svój? * vnehdá sochraníti slovesá Tvojá.

Vsím sérdcem mojím vzyskách Tebé, * ne otríni mené ot zápovidej Tvojích.

V sérdci mojém skrých slovesá Tvojá, * jáko da ne sohrišú Tebí.

Blahoslovén jesí, Hóspodi: * naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Ustnáma mojíma vozvistích * vsjá suďbý úst Tvojích.

Na putí sviďínij Tvoích nasladíchsja, * jáko o vsjákom bohátstvi.

V zápovidech Tvoích pohlumľúsja, * i urazumíju putí Tvojá.

Vo opravdánijich Tvojích poučúsja, * ne zabúdu slovés Tvojích.

Vozdážď rabú Tvojemú: * živí mjá, i sochraňú slovesá Tvojá.

Otkrýj óči mojí, * i urazumíju čudésa ot zakóna Tvojehó.

Prišléc áz jésm na zemlí: * ne skrýj ot mené zápovidi Tvojá.

Vozľubí dušá mojá vozželáti suďbý Tvojá * na vsjákoje vrémja.

Zapretíl jesí hórdym: * prókľati ukloňájuščijisja ot zápovidej Tvojích.

Otimí ot mené ponós i uničižénije, * jáko sviďínij Tvojích vzyskách.

Íbo sidóša kňázi, i na mjá klevetáchu, * ráb že Tvój hlumľášesja vo opravdánijich Tvojích:

Íbo sviďínija Tvojá poučénije mojé jésť, * i sovíti mojí opravdánija Tvojá.

Priľpé zemlí dušá mojá: * živí mjá po slovesí Tvojemú.

Putí mojá vozvistích, i uslýšal mjá jesí: * naučí mjá opravdánijem Tvojím:

Púť opravdánij Tvoích vrazumí mí, * i pohlumľúsja v čudesích Tvojích.

Vozdremá dušá mojá ot unýnija: * utverdí mjá v slovesích Tvojích.

Púť neprávdy otstávi ot mené, * i zakónom Tvojím pomíluj mjá.

Púť ístiny izvólich, * i suďbý Tvojá ne zabých.

Priľipíchsja sviďínijem Tvojím, Hóspodi, * ne posramí mené.

Púť zápovidej Tvojích tekóch, * jehdá rasšíril jesí sérdce mojé.

Zakonopoloží mňí, Hóspodi, * púť opravdánij Tvoích, i vzyščú i výnu:

Vrazumí mjá, i ispytáju zakón Tvój, * i sochraňú í vsím sérdcem mojím.

Nastávi mjá na stezjú zápovidej Tvoích, * jáko túju voschoťích.

Prikloní sérdce mojé vo sviďínija Tvojá, * a ne v lichoímstvo.

Otvratí óči mojí, jéže ne víďiti sujetý, * v putí Tvojém živí mjá.

Postaví rabú Tvojemú * slóvo Tvojé v strách Tvój.

Otimí ponošénije mojé, * jéže nepščevách: jáko suďbý Tvojá bláhi.

Sé vozželách zápovidi Tvojá, * v právďi Tvojéj živí mjá.

I da priídet na mjá mílosť Tvojá, * Hóspodi, spasénije Tvojé po slovesí Tvojemú.

I otviščáju ponošájuščym mí slóvo: * jáko upovách na slovesá Tvojá.

I ne otimí ot úst mojích slovesé ístinna do zilá, * jáko na suďbý Tvojá upovách.

I sochraňú zakón Tvój výnu, * vo vík i vo vík víka.

I choždách v širóťi, * jáko zápovidi Tvojá vzyskách.

I hlahólach o sviďínijich Tvojích pred carí, * i ne styďáchsja:

I poučáchsja v zápovidech Tvoích, * jáže vozľubích ziló:

I vozdvihóch rúci mojí k zápovidem Tvoím, jáže vozľubích, * i hlumľáchsja vo opravdánijich Tvoích.

Pomjaní slovesá Tvojá rabú Tvojemú, * íchže upovánije dál mí jesí.

Tó mjá uťíši vo smiréniji mojém, * jáko slóvo Tvojé živí mjá.

Hórdii zakonoprestúpovachu do zilá: * ot zakóna že Tvojehó ne ukloníchsja.

Pomjanúch suďbý Tvojá ot víka, Hóspodi, * i uťíšichsja.

Pečáľ priját mjá ot hríšnik, * ostavľájuščich zakón Tvój.

Píta bjáchu mňí opravdánija Tvojá, * na mísťi prišéľstvija mojehó.

Pomjanúch v noščí ímja Tvojé, Hóspodi, * i sochraních zakón Tvój.

Séj býsť mňí, * jáko opravdánij Tvoích vzyskách.

Čásť mojá jesí, Hóspodi, * rích sochraníti zakón Tvój.

Pomolíchsja licú Tvojemú vsím sérdcem mojím: * pomíluj mjá po slovesí Tvojemú.

Pomýslich putí Tvojá, * i vozvratích nózi mojí vo sviďínija Tvojá.

Uhotóvichsja i ne smutíchsja * sochraníti zápovidi Tvojá.

Úžja hríšnik objazášasja mňí, * i zakóna Tvojehó ne zabých.

Polúnošči vostách ispovídatisja Tebí * o suďbách právdy Tvojejá.

Pričástnik áz jésm vsím bojáščymsja Tebé, * i chraňáščym zápovidi Tvojá.

Mílosti Tvojejá, Hóspodi, ispólň zemľá: * opravdánijem Tvoím naučí mjá.

Bláhosť sotvoríl jesí s rabóm Tvojím, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú.

Bláhosti, i nakazániju i rázumu naučí mjá, * jáko zápovidem Tvojím vírovach.

Préžde dáže ne smiríti mí sjá, áz prehriších: * sehó rádi slóvo Tvojé sochraních.

Bláh jesí Tý, Hóspodi, * i bláhostiju Tvojéju naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Umnóžisja na mjá neprávda hórdych, * áz že vsím sérdcem mojím ispytáju zápovidi Tvojá.

Usyrísja jáko mléko sérdce ích, * áz že zakónu Tvojemú poučíchsja.

Bláho mňí, jáko smiríl mjá jesí, * jáko da naučúsja opravdánijem Tvojím.

Bláh mňí zakón úst Tvojích, * páče týsjašč zlatá i srebrá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Rúci Tvoí sotvorísťi mjá, i sozdásťi mjá: * vrazumí mjá, i naučúsja zápovidem Tvojím.

Bojáščijisja Tebé úzrjat mjá i vozveseľátsja, * jáko na slovesá Tvojá upovách.

Razumích Hóspodi, jáko právda suďbý Tvojá, * i voístinnu smiríl mjá jesí.

Búdi že mílosť Tvojá, * da uťíšit mjá po slovesí Tvojemú, rabú Tvojemú.

Da priídut mňí ščedróty Tvojá, i žív búdu, * jáko zakón Tvój poučénije mojé jésť.

Da postyďátsja hórdiji, jáko neprávedno bezzakónnovaša na mjá, * áz že pohlumľúsja v zápovidech Tvojích.

Da obraťát mjá bojáščijisja Tebé, * i víďaščiji sviďínija Tvojá.

Búdi sérdce mojé neporóčno vo opravdánijich Tvojích, * jáko da ne postyžúsja.

Isčezájet vo spasénije Tvojé dušá mojá, * na slovesá Tvojá upovách.

Isčezóša óči mojí v slóvo Tvojé, * hlahóľušče: kohdá uťíšiši mjá?

Zané bých jáko mích na sláňi: * opravdánij Tvoích ne zabých.

Kolíko jésť dnéj rabá Tvojehó? * kohdá sotvoríši mí ot hoňáščich mjá súd?

Povídaša mňí zakonoprestúpnicy hlumlénija, * no ne jáko zakón Tvój, Hóspodi.

Vsjá zápovidi Tvojá ístina: * neprávedno pohnáša mjá, pomozí mí.

Vmáľi ne skončáša mené na zemlí: * áz že ne ostávich zápovidej Tvojích.

Po mílosti Tvojéj živí mjá, * i sochraňú sviďínija úst Tvojích.

Vo vík, Hóspodi, slóvo Tvojé * prebyvájet na nebesí.

V ród i ród ístina Tvojá. * Osnovál jesí zémľu, i prebyvájet.

Učinénijem Tvojím prebyvájet déň, * jáko vsjáčeskaja rabótna Tebí.

Jáko ášče by ne zakón Tvój poučénije mojé býl, * tohdá úbo pohíbl bých vo smiréniji mojém.

Vo vík ne zabúdu opravdánij Tvojích, * jáko v ních oživíl mjá jesí.

[Sredá:]

Tvój jésm áz, spasí mjá, * jáko opravdánij Tvoích vzyskách.

Mené ždáša hríšnicy pohubíti mjá, * sviďínija Tvojá razumích.

Vsjákija končíny víďich konéc, * široká zápoviď Tvojá ziló.

Kóľ vozľubích zakón Tvój, Hóspodi, * vés déň poučénije mojé jésť.

Páče vráh mojích umudríl mjá jesí * zápovidiju Tvojéju, jáko v vík mojá jésť.

Páče vsích učáščich mjá razumích, * jáko sviďínija Tvojá poučénije mojé jésť.

Páče stárec razumích, * jáko zápovidi Tvojá vzyskách.

Ot vsjákaho putí lukáva vozbraních nohám mojím, * jáko da sochraňú slovesá Tvojá.

Ot sudéb Tvojích ne ukloníchsja, * jáko Tý zakonopoložíl mí jesí.

Kóľ sladká hortáni mojemú slovesá Tvojá, * páče méda ustóm mojím.

Ot zápovidej Tvojích razumích, * sehó rádi voznenavíďich vsják púť neprávdy.

Svitíľnik noháma mojíma zakón Tvój, * i svít stezjám mojím.

Kľáchsja i postávich * sochraníti suďbý právdy Tvojejá.

Smiríchsja do zilá, Hóspodi, * živí mjá po slovesí Tvojemú.

Vóľnaja úst mojích blahovolí že, Hóspodi, * i suďbám Tvoím naučí mjá.

Dušá mojá v rukú Tvojéju výnu, * i zakóna Tvojehó ne zabých.

Položíša hríšnicy síť mňí, * i ot zápovidej Tvojích ne zabludích.

Nasľídovach sviďínija Tvojá vo vík, * jáko rádovanije sérdca mojehó súť.

Prikloních sérdce mojé sotvoríti opravdánija Tvojá * v vík za vozdajánije.

Zakonoprestúpnyja voznenavíďich, * zakón že Tvój vozľubích.

Pomóščnik mój i zastúpnik mój jesí Tý, * na slovesá Tvojá upovách.

Uklonítesja ot mené lukávnujuščiji, * i ispytáju zápovidi Bóha mojehó.

Zastupí mjá po slovesí Tvojemú, * i žív búdu, i ne posramí mené ot čájanija mojehó.

Pomozí mí, i spasúsja, * i poučúsja vo opravdánijich Tvoích výnu.

Uničižíl jesí vsjá otstupájuščija ot opravdánij Tvojích, * jáko neprávedno pomyšlénije ích.

Prestupájuščija nepščevách vsjá hríšnyja zemlí, * sehó rádi vozľubích sviďínija Tvojá.

Prihvozdí stráchu Tvojemú plóti mojá, * ot sudéb bo Tvojích ubojáchsja.

Sotvorích súd i právdu, * ne predážď mené obíďaščym mjá.

Vospriimí rabá Tvojehó vo bláho, * da ne oklevetájut mené hórdiji.

Óči mojí isčezósťi vo spasénije Tvojé, * i v slóvo právdy Tvojejá.

Sotvorí s rabóm Tvojím po mílosti Tvojéj, * i opravdánijem Tvojím naučí mjá.

Ráb Tvój jésm áz: vrazumí mjá, * i uvím sviďínija Tvojá.

Vrémja sotvoríti Hóspodevi: * razoríša zakón Tvój.

Sehó rádi vozľubích zápovidi Tvojá * páče zláta i topázija.

Sehó rádi ko vsím zápovidem Tvojím napravľáchsja, * vsják púť neprávdy voznenavíďich.

Dívna sviďínija Tvojá, * sehó rádi ispytá já dušá mojá.

Javlénije slovés Tvojích prosviščájet * i vrazumľájet mladéncy.

Ustá mojá otverzóch, i privlekóch dúch, * jáko zápovidej Tvojích želách.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Prízri na mjá i pomíluj mjá, * po sudú ľúbjaščich ímja Tvojé.

Stopý mojá naprávi po slovesí Tvojemú, * i da ne obladájet mnóju vsjákoje bezzakónije.

Izbávi mjá ot klevetý čelovíčeskija, * i sochraňú zápovidi Tvojá.

Licé Tvojé prosvití na rabá Tvojehó, * i naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Ischódišča vodnája izvedósťi óči mojí, * ponéže ne sochraních zakóna Tvojehó.

Práveden jesí, Hóspodi, * i právi sudí Tvojí.

Zapovídal jesí právdu sviďínija Tvojá, * i ístinu ziló.

Istájala mjá jésť révnosť Tvojá, * jáko zabýša slovesá Tvojá vrazí mojí.

Razžžéno slóvo Tvojé ziló, * i ráb Tvój vozľubí jé.

Juňíjšij áz jésm i uničižén, * opravdánij Tvojích ne zabých.

Právda Tvojá právda vo vík, * i zakón Tvój ístina.

Skórbi i núždy obritóša mjá, * zápovidi Tvojá poučénije mojé.

Právda sviďínija Tvojá v vík, * vrazumí mjá, i žív búdu.

Vozzvách vsím sérdcem mojím, * uslýši mjá, Hóspodi, opravdánija Tvojá vzyščú.

Vozzvách Tí, spasí mjá, * i sochraňú sviďínija Tvojá.

Predvarích v bezhódiji i vozzvách, * na slovesá Tvojá upovách.

Predvarísťi óči mojí ko útru, * poučítisja slovesém Tvojím.

Hlás mój uslýši, Hóspodi, po mílosti Tvojéj: * po suďbí Tvojéj živí mjá.

Priblížišasja hoňáščiji mjá bezzakónijem, * ot zakóna že Tvojehó udalíšasja.

Blíz jesí Tý, Hóspodi, * i vsí putijé Tvoí ístina.

Ispérva poznách ot sviďínij Tvojích, * jáko v vík osnovál já jesí.

Vížď smirénije mojé i izmí mjá, * jáko zakóna Tvojehó ne zabých.

Sudí súd mój i izbávi mjá, * slovesé rádi Tvojehó živí mjá.

Daléče ot hríšnik spasénije, * jáko opravdánij Tvojích ne vzyskáša.

Ščedróty Tvojá mnóhi, Hóspodi, * po suďbí Tvojéj živí mjá.

Mnózi izhoňáščiji mjá i stužájuščiji mí, * ot sviďínij Tvojích ne ukloníchsja.

Víďich nerazumivájuščija i istájach, * jáko slovés Tvojích ne sochraníša.

Vížď, jáko zápovidi Tvojá vozľubích, * Hóspodi, po mílosti Tvojéj živí mjá.

Načálo slovés Tvojích ístina, * i vo vík vsjá suďbý právdy Tvojejá.

Kňázi pohnáša mjá túne, * i ot slovés Tvojích ubojásja sérdce mojé.

Vozrádujusja áz o slovesích Tvojích, * jáko obritájaj korýsť mnóhu.

Neprávdu voznenavíďich i omerzích, * zakón že Tvój vozľubích.

Sedmeríceju dném chvalích Ťá * o suďbách právdy Tvojejá.

Mír mnóh ľúbjaščym zakón Tvój, * i ňísť ím soblázna.

Čájach spasénija Tvojehó, Hóspodi, * i zápovidi Tvojá vozľubích.

Sochraní dušá mojá sviďínija Tvojá * i vozľubí já ziló.

Sochraních zápovidi Tvojá i sviďínija Tvojá, * jáko vsí putijé mojí pred Tobóju, Hóspodi.

Da priblížitsja molénije mojé pred Ťá, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú vrazumí mjá.

Da vnídet prošénije mojé pred Ťá, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú izbávi mjá.

Otrýhnut ustňí mojí pínije, * jehdá naučíši mjá opravdánijem Tvojím.

Proviščáet jazýk mój slovesá Tvojá, * jáko vsjá zápovidi Tvojá právda.

Da búdet ruká Tvojá jéže spastí mjá, * jáko zápovidi Tvojá izvólich.

Vozželách spasénije Tvojé, Hóspodi, * i zakón Tvój poučénije mojé jésť.

Živá búdet dušá mojá i voschválit Ťá, * i suďbý Tvojá pomóhut mňí.

Zabludích, jáko ovčá pohíbšeje, vzyščí rabá Tvojehó, * jáko zápovidej Tvojích ne zabých.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Anhelskij sobór

V neďíli, lík ábije pojét sija

TROPARI VOSKRÉSNY

Hlás 5.

Pripív: Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Anhelskij sobór udivísja, * zrjá tebé v mértvych vminívšasja, * smértnuju že, Spáse, kríposť razorívša, * i so sobóju Adáma vozdvíhša, * i ot áda vsjá svobódša.

Pripív: Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Počtó mýra s mílostivnými slezámi, * o učenícy rastvorjájete? * Blistájajsja vo hróbi ánhel, * Myronósicam viščáše: * vídite vý hrób i urazumíjte: * Spás bo * voskresé ot hróba.

Pripív: Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Ziló ráno, * Myronósicy tečáchu * ko hróbu tvojemú, rydájuščyja, * no predstá k ním Ánhel i rečé: * Rydánija vrémja prestá, ne pláčite, * voskresénije že * Apóstolom rcýte.

Pripív: Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Myronósicy žený * s mýry prišédšyja * ko hróbu tvojemú, Spáse, rydáchu, * Ánhel že k ním rečé hlahóľa: * Čtó s mértvymi živáho pomyšľájete? * Jáko Bóh bo voskresé ot hróba.

Sláva, trójčen:

Poklonímsja Otcú, * i jehó Sýnovi, i svjatómu Dúchu, * svjaťíj Trójci vo jedíňim suščeství, * so Serafímy zovúšče: * svját, svját, * svját jesí, Hóspodi.

I nýňi, bohoródičen:

Žiznodávca roždši, * hrichá Ďívo Adáma izbávila jesí, * rádosť že Jévi * v pečáľi mistó podalá jesí: * pádšyja že ot žizni, * k séj naprávi, * iz tebé voplotívyjsja * Bóh i čelovík.

Allilúja, Allilúja, Allilúja, sláva tebí Bóže. Tríždy

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko blahoslovísja ímja Tvojé, i proslávisja cárstvo Tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po neporóčnych, ipakoí, hlás 6:

Vóľnoju i životvorjáščeju tvojéju smértiju Christé, vratá ádova sokrušív jáko Bóh, otvérzl jesí nám drévnij ráj, i voskrés iz mértvych, izbávil jesí ot tľínija živót náš.

Stepenna hlás 6.

Antifon 1. Na nébo óči mojí vozvoždú k tebí, Slove: uščedri mja, da živú tebí.

Pomíluj nas uničižénnych, ustrojája blahopotrébnyja tvojá sosúdy, Slove.

Sláva, i nýňi: Svjatómu Dúchu vsjakaja vsespasíteľnaja viná: ášče kójemu Sej po dostojániju dchnét, skóri vzémlet, ot zemných vosperjájet, vozraščájet, ustrojájet horí.

Antifon 2. Ášče ne Hóspoď by byl v nas, niktože ot nas protívu vozmóhl by vrážijim bránem odolíti: pobiždájuščiji bo, ot zďi voznósjatsja.

Zubý ich da ne játa búdet dušá mojá, jáko ptenéc, Slove: uvý mňi, káko ímam ot vrahá izbýti, hrichoľubív syj?

Sláva, i nýňi: Svatým Dúchom obožénije vsim, blahovolénije, rázum, mir i blahoslovénije: ravnoďíteľnyj bo jesf Otcú i Slóvu.

Antifon 3. Naďíjuščijisja na Hóspoda vrahóm strášni i vsím dívni: horí bo zrját.

V bezzakónija ruk svoích právedných žrébij, pomóščnika ťa imíja Spase, ne prostirájet.

Sláva, i nýňi: Svjatáho Dúcha deržava na vsích, jemúže výšňaja Voinstva poklaňájutsja, so vsjákim dychánijem dólnym.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokimen hlás 6.

Hóspodi, vozdvíhní sílu Tvoju, i prijdí vo jéže spastí nas.

Stích: Pasýj Izráiľa vonmí, nastavľájaj jáko óvča Jósifa.

Diákon: Hóspodu pomolímsja.

Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.

Lík: Amíň.

Diákon: Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.**

Lík: Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó.

Lík: Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Lík: Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Diákon: I o spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, Hóspoda Bóha molím.

Lík: Hóspodi pomíluj. (3x)

Diákon: Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia.

Jeréj: Mír vsím.

Lík: I dúchovi tvojemú.

Ot Luki svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vonmim: V ťim časi, na peršyj deň v tyždňu, skoro rano, prišli ku hrobu iz prihotovlenyma aromatičnyma masťami. Z nima išli i dakotry druhy (ženy). Jak prišli ku hrobu, našli kamiň odvalenyj. Vošli, no ťilo Hospoda Isusa tam ne našli. A jak sja tomu čudovali, pojavili sja jim dva mužy v bliščačim oblečiňu. Oni sja perestrašyli i schylili svoji holovy ku zemľi. Toty jim povili: „Čom hľadate žyvoho midži mertvyma? Ne je tu, voskres. Zdohadajte sja, što vam poviv, kiď byv išči v Galileji. Poviv vam: - Syn čolovika mať byti vydanyj do ruk hrišnikiv, bude rospjatyj a na treťij deň voskresne. -“Oni sja zdohadali, že tak hovoriv. Vernuli sja od hroba i všytko rospovili jedenadcjaťom i všytkym ostatňim. Toty, kotry to rospovili apostolam byli: Marija Magdalina, Joanna, Marija Jakovova a z nima išči i druhy. No apostoly dumali, že vydumujuť, (zato) jim ne uvirili.

Lík: Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Voskresenije Chrístóvo víďivše, poklo­nímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jedínomu bezhríšnomu. Krestú tvojemú poklaňájemsja Christé, í svjatoje voskre­senije tvojé pojém i slávim: Ty bo jesí Boh naš, rázvi tebé inóho ne znájem, ímja tvojé imenújem. Priidíte vsi vírniji, poklonimsja svjatomu Christóvu voskreséniju: se bo priíde Krestóm rádosť vsemú míru. Vsehdá bohoslóvjašče Hóspoda, pojém voskresenije Jehó: raspjátije bo preterpív, smertiju smerť razruší.

(tríždy)

Psalóm 50

Pomíluj mjá, Bóže, po velícij mílosti Tvojéj, * i po mnóžestvu ščedrót Tvojích očísti bezzakónije mojé.

Najpáče omýj mjá ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mjá.

Jáko bezzakónije mojé áz znáju * i hrích mój prédo mnóju jésť výnu.

Tebí Jedínomu sohriších, i lukávoje préd Tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích Tvojích i pobidíši, vnehdá sudíti Tí.

Sé bo v bezzakóniich začát jésm, * i vo hrisích rodí mjá máti mojá.

Sé bo ístinu vozľubíl jesí, * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti Tvojejá javíl mí jesí.

Okropíši mjá issópom, i očíščusja, * omýješi mjá, i páče sňíha ubiľúsja.

Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja.

Otvratí licé Tvojé ot hrích mojích, * i vsjá bezzakónija mojá očísti.

Sérdce čísto sozíždi vo mňí, Bóže, * i dúch práv obnoví vo utróbi mojéj.

Ne otvérži mené ot licá Tvojehó, * i Dúcha Tvojehó Svjatáho ne otimí ot mené.

Vozdážď mí rádosť spasénija Tvojehó, * i Dúchom Vladýčnim utverdí mjá.

Naučú bezzakónnyja putém Tvojím, * i nečestíviji k Tebí obraťátsja.

Izbávi mjá ot krovéj, Bóže, Bóže spasénija mojehó, * vozrádujetsja jazýk mój právďi Tvojéj.

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši, * i ustá mojá vozvisťát chvalú Tvojú.

Jáko ášče by voschoťíl jesí žértvy, dál bých ubó, * vsesožžénija ne blahovolíši.

Žértva Bóhu dúch sokrušén, * sérdce sokrušénno i smirénno Bóh ne uničižít.

Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem Tvoím Sióna, * i da sozíždutsja sťíny Jerusalímskija.

Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehájemaja: * tohdá vozložát na oltár Tvój teľcý.

Diákon: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Lík: Hóspodi pomíluj. (12x)

Jeréj vozhlás: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

PÍSŇ 1.

Kanón voskrésen. Hlás 6.

[Písň 1]

irmós: Jáko po súchu pišešéstvovav Izráiľ, po bézdňi stopámi, honíteľa faraóna víďa potopľájema, Bóhu pobídnuju písň pojím, vopijáše.

Pripív: Sláva Hóspodi, svjatómu voskreséniju tvojemú.

Rasprostértyma dláňma na kresťí, Otéčeskaho ispólnil jesí blahovolénija, blahíj Iisúse, vsjáčeskaja. Ťímže pobídnuju písň tebí vsí pojím.

Stráchom k tebí jáko rabýňa, smérť poveľína pristupí Vladýci životá, tóju podajúščemu nám bezkonéčnyj živót i voskresénije.

Bohoródičen: Svojehó prijémši soďíteľa, jáko sám voschoťí, ot bezsímennaho tvojehó čréva, páče umá voploščájema, čístaja, tvárej voístinnu javílasja jesí Vladýčica.

Ín kanón, krestovoskresen.

[Písň 1]

irmós: Volnóju morskóju, skrývšaho drévle honíteľa mučíteľa, pod zemléju skrýša, spasénnych ótrocy: no mý jáko otrokovícy, Hóspdevi pojím, slávno bo proslávisja.

Sudílišču Pilátovu predstojít choťá bezzakónnomu sudú, jáko sudím sudijá, i ot rukí neprávdy po licú zaušájetsja Bóh, jehóže trepéščut zemľá, i nebésnaja.

Prostérl jesí božéstvenniji dláni tvojí Spáse, na prečísťim tvojém i živonósňim kresťí: i sobrál jesí jazýki v poznánije tvojé Vladýko, poklaňájuščyjasja Hóspodi, slávnomu tvojemú raspjátiju.

krestobohoródičen: Stojáše sléz istóčniki ispuščájušči, preneporóčnaja pri kresťí tvojém Spáse, jáže ot rebrá tvojehó kápli krovéj zrjášči Christé, i tvojú bezprikládnuju mílosť slávjašči.

Ín kanón presvjaťíj Bohoródici, [jehóže kraestróčije: Máti Bóžija, nezavístnuju mí dážď blahodáť. ]

irmós: Jáko po súchu pišešéstvovav Izráiľ, po bézdňi stopámi, honíteľa faraóna víďa potopľájema, Bóhu pobídnuju písň pojím, vopijáše.

Pričáščšisja Jéva sadú, preslušánnaho brášna, kľátvu vvedé: no sijú razríšila jesí čístaja, blahoslovénija načátok Christá róždši.

Jáže bísera ot božéstvennyja mólniji Christá róždši, strastéj mojích mhlú, i prehrišénij smuščénije čístaja, razžení svítom tvojejá svítlosti.

Jazýkov čájanije, Jákov iz tebé voploščájemaho predzrjáše tájno úmnyma očíma Bóha, izbávľšaho nás chodátajstvom tvojím.

Oskuďívšym kňazém ot koľína júdova prečístaja, Sýn tvój i Bóh, prošéd vóžď, nad koncý zemnými nýňi voístinnu vocarísja.

i archánhela kanón na 6, jehóže kraehranésije: Pérvaho pojú bezťilésnych umóv. Jósif.

Hlás 4. Písň 1.

irmós: Otvérzu ustá mojá, i napólňatsja dúcha, i slóvo otrýhnu caríci Máteri, i javľúsja svítlo toržestvúja, i vospojú rádujasja tojá čudesá.

Božéstvennymi svitlosťmí oblistavájem vsehdá, úm mój ozarí, jéže vospíti ťá, Archistratíže hórnich vójinstv, vsích utverždénije pritekájuščich k tebí.

Úm prebeznačáľnyj, premírnaho činonačáľnika pokazá čína, ťá preslávne Archistratíže, i svít súščich vo tmí, i Božéstvennoje ukrašénije cérkve svojejá.

Umóv predvarjája nebésnych v dúsi, dóľnym že vseizrjádňijše Michaíle dálsja jesí, ohraždénije, i utverždénije, i orúžije, vrahí zakalájuščeje i potrebľájuščeje.

Bohoródičen: Ďívo vseneporóčnaja, jáže ánhelov blahoľípije, čelovíkov pómošče: tý mňí pomozí moreplávajuščemu, i v búri hrichá prísno vpádajušču i bídstvujušču.

irmós: Krest načertáv Moiséj, vprjámo žezlóm čermnóje presičé, Izráiľu pišechoďášču, tóže obrátno faraónovym kolesnícam udáriv sovokupí, voprekí napisáv nepobidímoje orúžije: ťím Christú pojím Bóhu nášemu, jáko proslávisja.

PÍSŇ 3.

[Písň 3]

irmós: Ňísť svját, jákože tý Hóspodi Bóže mój, voznesýj róh vírnych tvojích bláže, i utverdívyj nás na kámeni ispovídanija tvojehó.

Bóha raspinájema plótiju zrjášči tvár rastajavášesja stráchom: no soderžítelnoju dlániju nás rádi raspjátaho, krípko deržíma bí.

Smértiju smérť razoréna ležít okajánnaja bez dychánija: životá bo ne terpjášči božéstvennaho priražénija, umerščvľájetsja krípkij, i dárujetsja vsím voskresénije.

Bohoródičen: Božéstvennaho roždestvá tvojehó čístaja, vsjákij jestestvá čín prevoschódit čúdo: Bóha bo prejestéstvenňi začalá jesí vo črévi, i róždši prebyváješi prísno Ďíva.

[Ín] irmós: Tebé na vodách povísivšaho, vsjú zémľu neoderžímo, tvár víďivši na lóbňim vísima úžasom mnóhim sodrohášesja, ňísť svját, rázvi tebé Hóspodi, vzyvájušči.

Vo hróbi tridnévstvovavyj voskresíl jesí životvorjáščim vostánijem tvojím préžde umerščvlénnyja, i osuždénija razrišívšesja rádostno veseľáchusja, sé izbavlénije prišél jesí Hóspodi, vzyvájušče.

Sláva tvojemú vostániju Spáse náš, jáko nás ot áda tľínija, i smérti izbávil jesí jáko vsesílen, i pojúšče hlahólem: ňísť svját rázvi tebé Hóspodi čelovikoľúbče.

Bohoródičen: Tý ot tebé róždšahosja jáko víďila jesí ujázvlena kopijém, ujazvílasja jesí sérdcem presvjatája vseneporóčnaja, i užasájuščisja hlahólala jesí: čtó tebí vozdadé, čádo, naród prebezzakónnyj?

[Ín] irmós: Ňísť svját, jákože tý Hóspodi Bóže mój, voznesýj róh vírnych tvojích bláže, i utverdívyj nás na kámeni ispovídanija tvojehó.

Tľínnuju mojú plóť i smértnuju, vsečístaja Bohomáti, iz čréva tvojehó neskazánno prijém blahíj, i obeztľíniv sijú, víčňi sebí svjazál jésť.

Bóha voploščájema iz tebé zrjášče Ďívo, užasáchusja stráchom lícy ánheľstiji, i jáko Máter Bóžiju nemólčnymi písňmi ťá počitájut.

Užasésja, hóru úmnuju víďiv ťá prorók Danijíl, iz nejáže kámeň otsičésja kromí rúk: i démonskaja kápišča, Bohomáti, krípko sokruší.

Ne móžet slóvo ťá čelovíčeskoje, nižé jazýk Ďívo pochvalíti dostójno: iz tebé bo bez símene žiznodávec Christós voplotítisja, prečístaja, blahovolí.

irmós: Ne múdrostiju, i síloju, i bohátstvom chválimsja, no tobóju Ótčeju ipostásnoju múdrostiju, Christé: ňísť bo svját, páče tebé, čelovikoľúbče.

Krípostiju Božéstvennoju, vojevódo ánhelov vsechváľne, obchódiši vsjú zémľu, ot ľútych ný izimája prizyvájuščyja tvojé Božéstvennoje ímja.

Jáko Božéstven propovídnik, jáko predstáteľ vírnych nepostýden, zablúždšich putevóžď, i nakazáteľ býl jesí, Bóžij archistratíže bohovídňijšij.

Božéstvennaho sijánija čístšije zercálo býl jesí, javlénija čestnáho svítlo prijém Dúcha, Michaíle pervoánhele dostočúdne.

Bohoródičen: Neveščéstvennyja umý sostávivyj vóleju, v veščéstvennoje tvojé črévo vselísja choťínijem, vseneporóčnaja, plótiju zrím nezrínnyj.

irmós: Žézl v óbraz tájny prijémletsja, prozjabénijem bo predrazsuždájet svjaščénnika: neploďáščej že préžde cérkvi, nýňi procvité drévo krestá, v deržávu i utverždénije.

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 2:

Archistratíže Bóžij, služíteľu Bóžéstvennyja slávy, ánhelov načáľniče, i čelovíkov nastávniče, poléznoje nám prosí, i véliju mílosť, jáko bezplótnych archistratíh.

íkos:

Rékl jesí, čelovikoľúbče, v pisánijich tvojích, mnóžestvu rádovatisja ánhelov na nebesí, o čelovéci jedínom kájuščemsja, bezsmértne. Ťímže mý, íže v bezzakónijich, bezhríšne jedíne serdcevídče, ťá molíti vsehdá derzájem jáko blahoutróbnaho, uščédriti i nizposláti nedostójnym umilénije, Vladýko, podajá nám proščénije: o vsích bo nás mólitsja tebí bezplótnych archistratíh.

Sidálen, hlás 8. Podóben: Premúdrosti:

Nebésnych činóv nastávnik, služíteľ že slávy Božéstvennyja, dostójno býv poveľínijem ziždíteľa tvojehó, christijánom jesí chodátaj spasíteľnyj, neveščéstvennoju tvojéju slávoju zemnýja nazirája. Ťímže po dólhu blahochválim ťá vsí, Božéstvennoje tvojé dnés vospivájušče toržestvó, Michaíle archistratíže, molí Christá Bóha, hrichóv ostavlénije darováti, prázdnujuščym ľubóviju Božéstvennyja tvojá čudesá.

Sláva, ín sidálen, hlás 1. Podóben: Lík ánhelskij:

Lík ánheľskij archistratíha imíja, Božéstvennaho Michaíla, s ním svjáťíj Tróici nemólčnoje prinošájet pisnopínije: iz ne súščich bo soďíteľ vsjáčeskich, vóinstva ohnezráčnych činóv, slóvom privedé.

I nýňi, Bohoródičen:

Upovánije christiján, presvjatája Ďívo, jehóže rodilá jesí Bóha, páče umá že i slóva, neprestánno molí s výšnimi sílami, podáti ostavlénije hrichóv nášich vsích, i ispravlénije žitijá, víroju i ľubóviju prísno ťá slávjaščym.

PÍSŇ 4.

[Písň 4]

irmós: Christós mojá síla, Bóh i Hospóď, čéstnája cérkov Bohoľípno pojét vzyvájušči, ot smýsla čísta o Hóspoďi prázdnujušči.

Drévo procviló jésť Christé, ístinnyja žízni: krest bo vodruzísja, i napojén býv króviju i vodóju ot netľínnaho tvojehó rebrá, živót nám prozjabé.

Ne ktomú zmíj mňí lóžňi obožénije podlahájet: Christós bo Bohoďílateľ čelovíčeskaho jestestvá, nýňi nevozbránno stezjú životá mňí otvérze.

Bohoródičen: Jáko voístinnu neizviščánna i nepostižíma, jáže tvojehó Bohoľípnaho Bohoródice súť roždestvá, súščym na zemlí i na nebesí, prisnoďívo, táinstva.

[Ín] irmós: Na kresťí tvojé božéstvennoje istoščánije províďa Avvakúm, užássja vopijáše: Tý síľnych presíkl jesí deržávu Bláže, priobščájasja súščym vo áďi, jáko vsesílen.

Čéstnýj krest tvój počitájem, i hvózdi Christé, i svjatóe kopijé s tróstiju, vinéc íže ot térnij, ímiže ot ádova istľínija izbávichomsja.

Hrób Spáse ťá podját vóleju mértva o nás jávľšahosja, no nikákože vozmóže Slóve, uderžáti: jáko Bóh bo voskrésl jesí, spasája ród náš.

krestobohoródičen: Bohorodíteľnice prisnoďívo, Spása Christá čelovíkom róždšaja, ot bíd i múk izbávi nás, pribihájuščich víroju k božéstvennomu pokróvu tvojemú.

[Ín] irmós: Christós mojá síla, Bóh i Hospóď, čéstnája cérkov Bohoľípno pojét vzyvájušči, ot smýsla čísta o Hóspoďi prázdnujušči.

Pojém prečístaja tebé vseneporóčnuju, íže tobóju spásšijisja, i blahočéstno pojúšče vzyvájem: blahoslovénna, jáže Bóha prisnoďívo róždšaja.

Svít nezachodímyj Ďívo rodilá jesí, súščym vo ťmí žitijá, plótiju sviťášč vseblažénnaja, i pojúščym ťá, rádosť prisnoďívo istočíla jesí.

Bláhodáť procvité, zakón prestá, tobóju vsesvjatája: tý bo čístaja, rodilá jesí Hóspoda, podajúščaho nám prisnoďívo, ostavlénije.

Mértva mjá pokazá sadá vkušénije, žízni že drévo iz tebé jávľšejesja prečístaja, voskresí, i rájskija sládosti nasľídnika mjá ustróji.

irmós: Siďáj v slávi na prestóľi Božestvá, vo óblaci léhci, priíde Iisús prebožéstvennyj, netľínnoju dlániju, i spasé zovúščyja: sláva, Christé, síľi tvojéj.

Úm sýj pérvyj, sostávil jesí Božéstvennyja umý choťínijem, načáľnika posreďí sích Michaíla soďíla, vseblažénnym pričástijem prosviščájema, i úmnymi Bohonačáliji oblistájema.

Pínije svjatóje so prestóly, i načály, i sílami, i vlasťmí, i svjaščénnymi Hospóďstvy vozhlašáješi Tróici, preslávne Michaíle, spasája ný pojúščyja ťá.

Veličájem vsích tvorcá že i Hóspoda, za blahoutróbije dávšaho obchranénije veličájšeje, i neoborímu sťínu, i zabrálo, Michaíla nám svitozárnaho archistratíha.

Bohoródičen: Mýslenno, Ďívo, tvojehó roždestvá preslávnoje skázovaše drévle svjaščennojavlénnyj, Dúchom hóru prisénnuju víďa ťá jasňíjše, iz nejáže svjatýj priíde Bóh voploščájem.

irmós: Uslýšach, Hóspodi, smotrénija tvojehó tájinstvo, razumích ďilá tvojá, i proslávich tvojé Božestvó.

PÍSŇ 5.

[Písň 5]

irmós: Bóžijim svítom tvojím bláže, útreňujuščich tí dúšy ľubóviju ozarí, moľúsja, ťá víďiti Slóve Bóžij, ístinnaho Bóha, ot mráka hrichóvnaho vzyvájušča.

Ustupájut mňí Cheruvímy nýňi, i plámennoje orúžije, Vladýko, pleščí mňí dajét, ťá víďivše Slóve Bóžij ístinnaho Bóha, razbójniku púť sotvóršaho v ráj.

Ne ktomú bojúsja, jéže v zémľu Vladýko Christé vozvraščénija: tý bo ot zemlí mjá vozvél jesí zabvénna, blahoutróbija rádi mnóhaho, k vysoťí netľínija voskresénijem tvojím.

Bohoródičen: Íže Bohoródicu ťá ot duší, Vladýčice míra blahája, ispovídajuščich spasí: tebé bo predstáteľstvo nepoborímoje ímamy, ístinnuju Bohorodíteľnicu.

[Ín] irmós: Bohojavlénija tvojehó Christé, k nám mílostivno bývšaho, Isáija svít víďiv nevečérnij iz nóšči útrenevav vzyváše: voskrésnut mértviji, i vostánut súščiji vo hrobích, i vsí zemnoródniji vozrádujutsja.

Sňídiju dréva vo Jedémi prelstívyjsja v tľú popolzé rodonačáľnik, preslúšavyj Hóspodi zápovidi tvojá preblahíj: no sehó krestóm páki vozvél jesí v pérvuju dobrótu, poslušlív Otcú Spáse bývyj.

Tvojéju smértiju bláže, smérti potrebísja deržáva, istóčnik žízni nám istočí, i bezsmértije darovásja: sehó rádi pohrebéniju tvojemú i voskreséniju víroju poklaňájemsja, ímže jáko Bóh mír vés prosvitíl jesí.

krestobohoródičen: Živýj na nebesích i tvoréc vsích Hospóď, vo tvojú vseneporóčnaja, vselísja neizrečénno utróbu, proslávivyj ťá prevýššuju nebés, i svjaťíjšuju činóv neveščéstvennych: ťímže nýňi íže na zemlí ťa ublažájem.

[Ín] irmós: Bóžijim svítom tvojím bláže, útreňujuščich tí dúšy ľubóviju ozarí, moľúsja, ťá víďiti Slóve Bóžij, ístinnaho Bóha, ot mráka hrichóvnaho vzyvájušča.

Čistotóju vozsijávši svítlo božéstvennoje prebyvánije Vladýki vsepítaja bylá jesí. Tý bo jedína Máti Bóžija javílasja jesí, vo objátijich jáko mladénca sehó nosívši.

Nosjášči dobrótu úmnuju, krasňíjšija tvojejá duší, nevísta Bóžija bylá jesí, zapečátstvovana ďívstvom čístaja, i svítom čistotý mír prosviščájušči.

Da rydájet sobránije zločestívych, ne propovídajuščich ťá jávi čístuju Bohomáter: tý bo vratá Bóžija svíta javílasja jesí nám, mrák prehrišénij razhoňájušči.

irmós: Nečestíviji ne úzrjat slávy tvojejá, Christé, no mý ťá jedinoródne, Otéčeskija slávy sijánije Božestvá, ot nóšči útreňujušče, vospivájem ťá, čelovikoľúbče.

Javílsja jesí predvoďášč drévňaho Izráiľa, poveľínijem súščaho iz Jákova, čelovíkom jávľšahosja debeľstvóm ťíla, Michaíle bezťilésnyj, ánhelov archistratíže.

Neveščéstvennymi sijániji obožájem prísno, pričástijem Bohonačáľnym, i nám osijánije svitodáteľnoje podaváješi pervoánhele, preslávno udivľájem.

Ukrasísja blahodátiju Božéstvennyj tvój chrám: v tój bo prišéd, vračévstv pučínu jehó pokazál jesí, Michaíle pervoánhele, i strastéj potrebíteľa.

Bohoródičen: Úmnych ánhelov ťá pokazá Bóh výššuju, vselívsja v tvojá, ložesná čístaja, vseneporóčnaja, jehóže molí vsehdá, uščédriti pojúščyja ťá.

irmós: O treblažénnoje drévo, na némže raspjásja Christós, cár i Hospóď, ímže padé, drévom preľstívyj, tobóju preľstívsja, Bóhu prihvozdívšusja plótiju, podajúščemu mír dušám nášym.

PÍSŇ 6.

[Písň 6]

irmós: Žitéjskoje móre vozdvizájemoje zrjá napástej búreju, k tíchomu pristánišču tvojemú priték vopijú ti: vozvedí ot tlí živót mój, mnohomílostive.

Raspinájem Vladýko, hvozďmí úbo kľátvu júže na nás potrebíl jesí: kopijém že probodájem v rebró, Adámovo rukopisánije rasterzáv, mír svobodíl jesí.

Adám nizvedésja, léstiju zapját býv, ko ádovi própasti: no íže jestestvóm, Bóh že i mílostiv, sšél jesí na vzyskánije, i na rámu ponés, sovoskresíl jesí.

Bohoródičen: Prečístaja Vladýčice, róždšaja čelovíkom kórmčiju Hóspoda, strastéj mojích nepostojánnoje i ľútoje utolí smuščénije, i tišinú podážď sérdcu mojemú.

[Ín] irmós: Ját býsť, no ne uderžán v pérsech kítovych Jóna: Tvój bo óbraz nosjá, stradávšaho, i pohrebéniju dávšahosja, jáko ot čertóha ot zvírja izýde, prihlašáše že kustodíji, chraňáščiji sujétnaja i lóžnaja, mílosť sijú ostávili jesté.

Christoubíjca i prorokoubíjca býsť jevréjskoje mnóžestvo: jáko bo proróki drévle ístiny súščyja tájnyja lučý, ubíti ne ubojásja: síce i nýňi Hóspoda, jehóže propovídachu oní tohdá, závistiju vlekómi ubíša. No nám býsť živót umerščvlénije jehó.

Ját býl jesí, no ne uderžán Spáse vo hróbi, ášče bo i vóleju vkusíl jesí smérti Slóve, no voskrésl jesí jáko Bóh bezsmérten, sovozdvíhnuvyj úzniki súščyja vo áďi, i rádosť ženám vmísto pečáli préžnija, páki preminívyj.

Bohoródičen: Bezčésten tvój i skúden javísja víd plotskíj páče čelovíkov, vo vrémja strásti: íbo božestvá suščestvóm, krasén dobrótoju Davídu pokazásja: no žezlóm tvojehó cárstvija vrahóv sotrýj kríposť, hlahólaše čístaja: o Sýne mój i Bóže, ot hróba vostáni.

[Ín] irmós: Žitéjskoje móre vozdvizájemoje zrjá napástej búreju, k tíchomu pristánišču tvojemú priték vopijú ti: vozvedí ot tlí živót mój, mnohomílostive.

Velíkij prednapisá vo prorócich Moiséj ťá, kovčéh, i trapézu, i svíščnik, i rúčku, obrázno naznámenuja voploščénije, jéže iz tebé výšňaho, Máti Ďívo.

Umerščvľájetsja smérť, i tľínije upražňájetsja Adámova osuždénija, o Vladýčice! Plodú tvojemú prirazívšejesja: žízň bo rodilá jesí, ot istľínija izbavľájuščuju pojúščich ťá.

Zakón iznemóže, i síň mímo íde, páče umá i smýsla jávľšejsja mí blahodáti, jéže ot tebé Ďívo roždestvá, Bóha i Spása, mnohopítaja.

irmós: Vozopí, proobrazúja pohrebénije tridnévnoje, prorók Jóna, v kíťi moľásja: ot tlí izbávi mjá, Iisúse, carjú síl.

Rádujetsja vírnych mnóžestvo blahochváľaščeje ťá, i slávit vsesvjatáho Slóva, sovokúpľšaho zemnýja so ánhely, Michaíle, svojéju bláhostiju.

Vóinstva Izráileva spásl jesí, javľájasja, i Božéstvennaja podajá poveľínija, archistratíže, vrahí nizložíl jesí, i v konéc sijá istrebíl jesí.

Jáko víďi ťá Isús Navín, poklonísja, voprosív čestnáho tvojehó i svjatáho ímene, načáľniče ánhelov, blahohovínijem i stráchom deržím.

Bohoródičen: Blážéni ľúdije prísno blažáščiji ťá, blažénnaja, jáže Bóha blažénnaho róždšaja, zemnýja za milosérdije neizrečénnym jedinénijem obožívšaho.

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

irmós: Vódnaho zvírja vo utróbi, dláni Jóna krestovídno rasprostér, spasíteľnuju strásť proobražáše jávi. Ťím tridnéven izšéd, premírnoje voskresénije propisáše, plótiju prihvoždénnaho Christá Bóha, i tridnévnym voskresénijem mír prosvíščšaho.

Kondák, hlás 6:

Živonačáľnoju dlániju, uméršyja ot mráčnych udólij, žiznodávec voskresív vsích Christós Bóh, voskresénije podadé čelovíčeskomu ródu: jésť bo vsích Spasíteľ, voskresénije i živót, i Bóh vsích.

íkos:

Krest i pohrebénije tvojé žiznodávče, vospivájem vírniji, i poklaňájemsja, jáko ád svjazál jesí bezsmértne, jáko Bóh vsesíľnyj: i mértvyja sovoskresíl jesí, i vratá smértnaja sokrušíl jesí, i deržávu ádovu nizložíl jesí, jáko Bóh. Ťímže zemnoródniji slavoslóvim ťá ľubóviju, voskrésšaho, i nizložívšaho vrážiju deržávu vsepáhubnuju, i vsích voskresívšaho v ťá vírovavšich, i mír izbávľšaho ot stríl zmijínych, i ot prélesti vrážija, jáko Bóh vsích.

PÍSŇ 7.

[Písň 7]

irmós: Rosodáteľnu úbo péšč soďíla ánhel prepodóbnym otrokóm, chaldéji že opaľájuščeje veľínije Bóžije, mučíteľa uviščá vopíti: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Rydájuščeje vo strásti tvojéj sólnce, vo mrák oblečésja, i vo dní po vséj Vladýko, zemlí svít pomérče, vopijá: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Oblekóšasja Christé schoždénijem tvojím vo svít preispódňaja, práotec že vesélija ispólň javísja likovstvúja, vzyhrásja vopijá: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Bohoródičen: Tobóju Máti Ďívo, svít vozsijá vséj vselénňij svítlyj: ziždíteľa bo tý vsích rodilá jesí Bóha. Jehóže prosí vsečístaja, nám nizposláti vírnym véliju mílosť.

[Ín] irmós: Neizrečénoje čúdo, v peščí izbávivyj prepodóbnyja ótroki iz plámene, vo hróbi mértv bezdychánen polahájetsja, vo spasénije nás pojúščich: Izbáviteľu Bóže blahoslovén jesí.

O stránnaho óbraza! Izráiľa izbavléj ot rabóty faraónskija, raspinájetsja vóleju ot nehó, i razrišájet veríhi sohrišénij. Jemúže víroju pojém: izbáviteľu Bóže, blahoslovén jesí.

Tebé Spása na lóbňim raspjáša prebezzakónnych ótrocy nečestíviji, vratá mídnaja i verejí slomívšaho, vo spasénije nás pojúščich: izbáviteľu Bóže, blahoslovén jesí.

Bohoródičen: Jévy drévnija svoboždénije róždšaja ot kľátvy, razrišáješi Adáma Ďívo čístaja. Ťímže so ánhely ťá, s Sýnom tvojím pojém i vopijém: izbáviteľu Bóže, blahoslovén jesí.

[Ín] irmós: Rosodáteľnu úbo péšč soďíla ánhel prepodóbnym otrokóm, chaldéji že opaľájuščeje veľínije Bóžije, mučíteľa uviščá vopíti: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Júnoš trijéch péšč ne opalí, roždestvó proobrazújuščich tvojé: božéstvennyj bo óhň tebé ne opalív, vselísja v ťá, i vsjá naučí vopíti: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Blážát koncý ťa vsečístaja Máti, jákože proreklá jesí, prosviščájemi svitolúčnymi sijáňmi tvojími, i blahodátiju pojúšče, vopijút: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Páhubnyja úbo zúby v mjá vonzé zmíj lukávňijšij: no sám {sijá} tvój Bohomáti, sokruší Sýn, kríposť že mňí dadé vopíti: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Očistílišče jestestvá tý jesí jedína Bohoblažénnaja, na rámu bo cheruvímsku siďáščaho Bóha bo objátijich nosjášči vopijéši: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

irmós: Spasýj vo ohní avraámskija tvojá ótroki, i chaldéji ubív, jáže právda právedno ulovľáše, prepítyj Hóspodi, Bóže otéc nášich, blahoslovén jesí.

Usmotrív Danijíl, víďi kupnostojášča ťá, blažénne, i umudrjájušča tohó v chovári, viďínije, jéže víďi Havrijíle molnijezráčne, Michaíla činonačáľnika tomú javľájušča.

Ánhelov nastávniki Bohovídnyja, i svitonósnyja, Michaíla i Havriíla náši blahíja uťíšiteli, i predstáteli, i chraníteli voschválim víroju velehlásno.

Krasén i vseblahoľípen i bohovíden sýj, vóžď páče umá neveščéstvennych duchóv býl jesí, Michaíle svitozárňijše: s ními úbo o vsích nás molísja.

Bohoródičen: Umá velíkaho ístinno Slóvo prisnosúščnoje, Ďívo, v ťá neizhlahólanno i strášno vselívšasja víďa, vozopí Havrijíl archánhel: rádujsja, prestóle vysočájšaho, blahoslovénnaja.

irmós: Bezúmnoje veľínije mučíteľa zločestívaho ľúdi pokolebá, dýšuščeje preščénije i zlochulénije Bohomérzskoje: obáče trí ótroki ne ustraší járosť zvírskaja, ni óhň sňidájaj, no protivodýšušču rosonósnomu Dúchu, so ohném súšče pojáchu: prepítyj otcév i nás Bóže, blahoslovén jesí.

PÍSŇ 8.

[Písň 8]

irmós: Iz plámene prepodóbnym rósu istočíl jesí, i právednaho žértvu vodóju popalíl jesí: vsjá bo tvoríši Christé, tókmo jéže choťíti, ťá prevoznósim vo vsjá víki.

Judéjskija drévle prorokoubíjcy ľúdi, Bohoubíjcy závisť nýňi soďíla, tebé na krest voznésšyja, Slóve Bóžij: jehóže prevoznósim vo vsjá víki.

Nebésnaho krúha ne ostávil jesí, i vo ád sošéd, vsehó sovozdvíhl jesí ležáščaho vo hnójišči Christé čelovíka, ťá prevoznosjášča vo vsjá víki.

Bohoródičen: Ot svíta svitodávca Slóva začalá jesí, i róždši neizrečénno sehó, proslávilasja jesí: Dúch bo v ťá otrokovíce Bóžij vselísja. Ťímže ťá pojém vo vsjá víki.

[Ín] irmós: Užasnísja bojájsja nébo, i da podvižútsja osnovánija zemlí: sé bo v mertvecích vmiňájetsja vo výšnich živýj, i vo hrób mál stránnoprijémletsja. Jehóže ótrocy blahslovíte, svjaščénnicy vospójte,ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

Užasésja vsják slúch, káko výšnij vóleju priíde na zémľu, ádovu kríposť razrušíti krestóm i pohrebénijem, i vsjá vozdvíhnuti zváti: ótrocy blahoslovíte, svjaščénnicy vospójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

Prestá ádovo mučíteľstvo, i cárstvo uničižísja próčeje, na kresťí bo na zemlí vodrúzivsja, íže nad vsími Bóh, sehó mohútstvo nizloží. Jehóže ótrocy blahoslovíte, svjaščénnicy vospójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

O neizrečénnaho tvojehó Christé čelovikoľúbija, i neizhlahólannych bláh! Mené bo víďa pohibájušča vo ádovi temníci, strásti preterpívyj izbávil jesí. Ťímže ťá blahoslovím vsích Vladýku, i prevoznósim vo vsjá víki.

[Ín] irmós: Iz plámene prepodóbnym rósu istočíl jesí, i právednaho žértvu vodóju popalíl jesí: vsjá bo tvoríši Christé, tókmo jéže choťíti, ťá prevoznósim vo vsjá víki.

Pozlaščénoju rízoju jákože carícu Sýn tvój prosvitív zaréju Dúcha, tebé odesnúju sebé postávi prečístaja: jehóže prevoznósim vo vsjá víki.

Íže choťínijem jedínym mír vodruzívyj, ot prečístyja tvojejá utróby plóť vzémlet, svýše sijú nazdáti choťá: jehóže prevoznósim vo vsjá víki.

Sčetánijem slóva ko mňí čelovíku, božéstvennoje žilíšče bylá jesí prečístaja, prosijávši jávi ďívstva svítlostiju: ťímže ťá pojém vo vsjá víki.

Zlatozárnyj ťá svíščnik predvoobrazí, prijémšuju neskazánno svít nepristúpnyj, rázumom svoím ozarjájušč vsjáčeskaja. Ťímže ťá pojém čístaja, vo víki.

irmós: Izbáviteľu vsích vsesíľne, posreďí plámene blahočéstvovavšyja, snizšéd, orosíl jesí, i naučíl jesí píti: vsjá ďilá blahoslovíte, pójte Hóspoda.

Mýslennych bezťilésnych činonačáľnik, molítvennik čelovíkov spasítelen, Božéstven Bóžij služíteľ, Michaíle, pokazálsja jesí, pojá neprestánno: vsjá ďilá blahoslovíte, pójte Hóspoda.

Svitíľnika dvá vsesvítlaja, Michaíle i Havriíle, archánheli, trisvítlaho Božestvá sijáňmi, tvár prosviščájuščiji, ľútych mhlú othoňájete.

Jáko dóbriji kórmčiji archánheli, ko pristánišču Božéstvennyja vóli dušévnyj korábľ mój spasájte, ot búri hrichóv pádšij i bídstvujuščij.

Bohoródičen: Nevistokrasíteľ Božéstvennyj archánhel predstáv, prihlašáše tebí, jéže rádujsja nevísto Bóžija beznevístnaja, ánhelov slávo, i čelovíkov spasénije i ohraždénije.

irmós: Blahoslovíte ótrocy, Tróicy ravnočíslenniji, soďíteľa Otcá Bóha, pójte snizšédšeje Slóvo, i óhň v rósu pretvóršeje, i prevoznosíte vsím žízň podavájuščaho, Dúcha vsesvjátáho, vo víki.

Diakon: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Velíčit dušá mojá Hóspoda, i vozrdádovasja dúch mój o Bózi Spási mojém.

Čestňíjšuju Chruvím i slavňíjšuju bez sravnénija Serefím bez istľínija Bóha Slova róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá velčájem.

Jáko prizrí na smirénije rabý svojejá, se bo ot nýňi ublažát mjá vsí ródi.

Jáko sotvorí mňí velíčije síľnyj, i svjáto ímja jehó, i mílosť jehó v ródy rodóv bojáščymsja jehó.

Sotvorí deržávu mýšcejú svojéju, rastočí hórdyja mýsliju sérdca ích.

Nizloží síľnyja s prestól i voznesé smirénnyja, álčuščyja ispólni bláh, i bohaťáščyjasja otpustí tščý.

Vospriját Izráiľa ótroka svojehó, pomjanúti mílosti, jákože hlahóla k otcém nášym Avraámu i símeni jehó do víka.

PÍSŇ 9.

[Písň 9]

irmós: Bóha čelovíkom ne vozmóžno víďiti, na nehóže ne smíjut číni ánheľstiji vziráti: tobóju že vsečístaja, javísja čelovíkom slóvo voploščénno, jehóže veličájušče, s nebésnymi vóji ťá ublážájem.

Strastéj nepričásten tý prebýl jesí Slóve Bóžij, plótiju priobščívsja strástém: no rišíši ot strastéj čelovíka, strastém býv strásť Spáse náš: jedín bo jesí bezstrásten, i vsesílen.

Tľú smértnuju prijém, tľínija sobľúl jesí ťílo tvojé nevkúsno, tvojá že životvorjáščaja i božéstvennaja Vladýko dušá, vo áďi ne ostávlena býsť: no jákože ot sná voskrés, nás sovozdvíhl jesí.

Tróičen: Bóha Otcá, Sýna sobeznačáľna, vsí čelovícy ustnámi úbo čístymi slávim, neizrečénnuju že i preslávnuju Dúcha vsesvjatáho sílu čtím: jedína bo jesí vsesíľnaja Tróica nerazlúčnaja.

[Ín] irmós: Ne rydáj mené Máti, zrjášči vo hróbi, jehóže vo črévi bez símene začalá jesí Sýna: vostánu bo i proslávľusja, i voznesú so slávoju neprestánno jáko Bóh, víroju i ľubóviju ťá veličájuščyja.

Ášče i vo hrób sošél jesí jáko mértv žiznodávče, no ádovu kríposť razrušíl jesí Christé, sovozdvíhnuv mértvyja, jáže i pohlotí, i voskresénije vsím pódal jesí, jáko Bóh, víroju i ľubóviju ťá veličájuščym.

Da rádujetsja tvár, i da procvitét jáko krín: Christós bo ot mértvych vostá jáko Bóh. Hďí tvojé, smérte, nýňi žálo, vozzovém? Hďí tvojá áde, pobída? Nizloží ťa v zémľu, vozvýsivyj róh náš, jáko blahoutróben.

krestobohoródičen: Nósiši nosjáščaho vsjá, i deržíši jáko mladénca v rukách, iz rukí izbavľájuščaho nás boríteľa vrahá, prečístaja Vladýčice, i vídiši na krest dréva vozvyšájema, ot róva zlóby nás vozvýsivša.

[Ín] irmós: Bóha čelovíkom ne vozmóžno víďiti, na nehóže ne smíjut číni ánheľstiji vziráti: tobóju že vsečístaja, javísja čelovíkom slóvo voploščénno, jehóže veličájušče, s nebésnymi vóji ťá ublážájem.

Zvizdá sijájušči zarjámi Božestvá ot Jákova, ot mráka soderžímym vozsijá: tobóju bo vsečístaja, Christós Bóh Slóvo voploščénno: ímže prosviščájemi, s nebésnymi vói ťá ublažájem.

Ukrípľsja síloju tvojéju i blahodátiju , tebí písň usérdno ot sérdca vozložích: no sijú prijimí Ďívo čístaja, blahodáť vozdajúšči tvojú mnohosvítluju, ot netľínnych sokróvišč, Bohoblažénnaja.

Postáv pokazálasja jesí jávi Božestvá, v némže rízu ťilesé Slóvo istká, Bohosoďílav mój Ďívo zrák: v nehóže obléksja vsích spasé, ot smýsla čísta tebé veličájuščich.

Mértvym voskresénije nýňi darovásja, tvojím neskazánnym i neizrečénnym roždestvóm, Bohoródice vsečístaja: žízň bo iz tebé plótiju oblékšisja, vsím vozsijá, i smértnuju drjáchlosť jávi razruší.

irmós: Jéva úbo nedúhom preslušánija kľátvu vselíla jésť: tý že, Ďívo Bohoródice, prozjabénijem črevonošénija, mírovi blahoslovénije procvilá jesí: ťím ťá vsí veličájem.

Sé blahoľípije tvojehó, archánhele, Božéstvennaho chráma osijájuščeje, svitozárnym tvojím prisútstvijem, čudés mólniji ispuščájet, i tmý nedúhov vsehdá othoňájet Božéstvennoju blahodátiju.

Jáko suprúh krasén, i ľípoten súšče, Vladýčnim poveľínijem, súščym na zemlí slúžite, archánheli, ot ľútych izimájušče, i vsím prosviščénije posylájušče spasíteľnoje, Božéstvennym Dúchom.

Dnés rádujutsja s námi bezťilésniji Božéstvenniji úmi, vospivájema víďašče sehó ot vsích, velíkaho i svítlaho archistratíha, i ľubóviju s námi prázdnujut žiznodávca veličájušče.

Božéstvennaja dvóice, i svitozárna, archánheli, Michajíle vsečéstne, i Havrijíle preproslávlenne, Tróici čestňíj predstojášče, prehrišénij viný i múki chváľaščyja vás izbávite.

Bohoródičen: Hlás tebí Božéstvennaho Havrijíla prinósim rádostno, i vzyvájem: rádujsja rajú, drévo posreďí žízni imíjaj prečístaja preslávnaja slóva paláto, rádujsja, Ďívo vseneporóčnaja.

irmós: Táin jesí, Bohoródice, ráj, nevozďílanno vozrastívšij Christá, ímže kréstnoje živonósnoje na zemlí nasadísja drévo. Ťím nýňi voznosímu, poklaňájuščesja jemú ťá veličájem.

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko ťa chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Diákon: Svját Hospóď Boh náš.

Lík: Svját Hospóď Boh náš. (3x)

Stích: Voznosíte Hospóda Boha našeho i poklaňájtesja podnóžiju nohú jeho, jáko svjáto jesť.

Lík: Svját Hospóď Boh náš. (3x)

Svitilen:

Dobroďíteľmi blistávšesja, da vidím predstojáščyja v živonósňim hrobi, múžy v bliščáščichsja rízach: Mironósicam preklónšym lica na zémľu, nebesý vladýčestvujuščaho voskreseniju da naučimsja, í k života hróbu s Petróm pritecém, i soďíjannomu udívľšesja, prebúdem Christá víďití.

Svitílen:

Jákože drévle pohruzíl jesí ríkí bezčínnaja šéstvija i šumínija, archistratíže slávy: táko i nýňi archánhele, jazýkov hordýňu, i démonov svirípstva potrebí, jáko da po dólhu ťá čtém v písnech dostójno.

Bohorodičen:

Rádovatisja viščávyj, pretvoríl jesí pečáľ prarodítelej, Hóspodi, rádosť vnosjáj, vostánija tvojehó v miri: tohó ubo žiznodávče, Róždšeju ťa, svit prosviščájaj sérdca, svit ščedrót tvojich nizposli, jéže vopiti tebí: čelo­vikoľubče, Bohočelovíče, sláva tvojemú vostániju.

Na chvalítech stichíry voskrésny,

Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.**

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Stích: Sotvoríti v ních súd napísan, sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

hlás 6: Krest tvój Hóspodi, žízň i voskresénije ľúdem tvojím jésť, i naďíjuščesja náň, tebé voskrésšaho Bóha nášeho pojém: pomíluj nás.

Stích: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó vo utveržéniji síly jehó.

Pohrebénije tvojé Vladýko, ráj otvérze ródu čelovíčeskomu: i ot istľínija izbávľšesja, tebé voskrésšaho Bóha nášeho pojém: pomíluj nás.

Stích: Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

So Otcém i Dúchom Christá vospoím, voskrésšaho iz mértvych, i k nemú vopiím: tý živót jesí náš, i voskresénije, pomíluj nás.

Stich: Chvalíte jehó v hlási trúbňim, * chvalíte jehó v psaltíri i húsľich.

Tridnéven voskrésl jesí Christé ot hróba jákože písano jésť, sovozdvíhnuvyj práotca nášeho. Ťímže ťá i slávit ród čelovíčeskij, i vospivájet tvojé voskresénije.

Íny stichíry anatólijevy.

*Stich: Ch**valíte jehó v tympáňi i líci, * chvalíte jehó v strúnach i orháňi.

Hóspodi, vélije i strášno jésť tvojehó voskresénija tájinstvo: táko bo proizšél jesí ot hróba, jáko ženích ot čertóha, smértiju smérť razrušívyj, da Adáma svobodíši. Ťímže na nebesích ánheli likovstvújut, i na zemlí čelovícy slávjat, jéže na nás bývšeje blahoutróbije tvojé, čelovikoľúbče.

Stich: Chvalíte jehó v kymváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kymváľich vosklicánija, * vsjákoje dychánije da chvalít Hóspoda.

O prebezzakónniji judéje, hďí súť pečáti i srébrenicy, jáže dáste vóinom? Ne ukrádeno býsť sokróvišče, no voskrése jáko sílen: sámi že posramístesja otvérhšijisja Christá Hóspoda slávy, postradávša i pohrebénna, i voskrésša iz mértvych: tomú poklonímsja.

Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich tvojích do koncá.

Zapečátanu hróbu, káko okrádeni býste judée, strážy postávľše, i známenija polóžše, dvérem zakľučénnym prójde cár. Ilí jáko mértva predstávite, ilí jáko Bóhu poklonítesja, s námi pojúšče: sláva Hóspodi krestú tvojemú, i voskreséniju tvojemú.

Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi, vsím sérdcem mojím, povím vsjá čudesá tvojá.

Živoprijátnaho tvojehó hróba, mironósicy žený rydájuščja, dostihóša Hóspodi, i mv́ra nosjáščja, ťílo tvojé prečístoje pomázati iskáchu: obritóša že svitonósna ánhela na kámeni siďášča, i k ním viščájušča, i hlahóľušča: čtó slezité, iz rébr istočívšaho žízň mírovi? Čtó íščete jáko mértva vo hróbi bezsmértnaho? Tékša že páče vozvistíte tohó učenikóm, slávnaho jehó voskresénija vsemírnoje rádovanije, ímže i nás Spáse prosvitívyj, dáruj očiščénije i véliju mílosť.

Sláva, hlás 4.:

Útro bi hlubokó, i žený prijidóša na hrob tvoj, Christé: no ťílo ne obrítesja, želájemoje imí: ťímže nedoumivájuščymsja, íže v rízach bleščáščichsja pred-stávšiji hlahólachu: čto Živáho s mértvymi íščete? vostá, jákože predrečé, čtó ne pómnite hlahól jehó? ímže virovavše víďinnaja propovídachu: no mňáchusja ľža blahoviščénija, táko býša ješčé kósni učenicý, no Petr tečé, i víďív* proslávi tvojá v sebí čudesá.

I nýňi, hlás 2:

Preblahoslovénna jesí, Bohoródice Ďívo: * voplóščšimbosja iz tebé, * ád pľinísja, Adám vozzvásja, * kľátva potrebísja, Jéva svobodísja, * smérť umertvísja, i mý ožíchom, * ťímže pojúšče vozopijém: * blahoslovén Christós Bóh náš, izvólivyj táko sláva tebí.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir, * v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa, * kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj, * Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * po­miluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mí­losť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, prí­bížišče byl jesí nam, * v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, po­miluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, * naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

I pojém tropár po hlásu osmohlásnika

Voskrés iz hróba, i úzy rasterzál jesí áda, razrušív bo osuždénije smérti Hóspodi, vsjá ot sitéj vrahá izbávivyj, javívyj že sebé apóstolom tvojím, poslál jesí ích na própoviď, i ťími mír tvój podál jesí vselénňij, jedíne čelovikoľúbče.

Diákon: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Na jedínom kójemždo prošéniji lík pojét: Hóspodi, pomíluj. (3x)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), pápi rímsťim, i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Diákon: Ispólnim utrénňuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Útra vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prosím.

Na jedínom kójemždo proščénii lík pojét: Podáj, Hóspodi.

Ánhela míra, vírna nastávnika, chraníteľa dušám i ťílom nášym, u Hóspoda prosím.

Proščénija i ostavlénija hrichóv i prehrišénij nášich, u Hóspoda prosím.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prosím.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prosím.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prosím.

Presvjatúju, Prečístuju, Preblahoslovén-nuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím.

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno:

Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju ) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Voskresyj iz mértvych, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol, i svjatáho archistratíha Michaíla: i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.