Veľká večiereň 7.8.

Jeréj: Blahoslovén Bóh náš, vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva Tebí, Bože náš, sláva Tebí.

Carjú nebésnyj, uťišiteľu, dúše ístiny, íže vezďí sýj i vsjá ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu, priidí i vselísja v ný, i očísti ný ot vsjákija skvérny, i spasí, bláže, dúšy náša.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.

Psalóm Davídu, o mirsťím bytíji, 103

Blahosloví, dušé mojá, Hóspoda. Hóspodi, Bóže mój, vozvelíčilsja jesí ziló, * vo ispovídanije i v veleľípotu obléklsja jesí.

Oďijájsja svítom, jáko rízoju, * prostirájaj nébo, jáko kóžu.

Pokryvájaj vodámi prevýsprenňaja Svojá, * polahájaj óblaki na voschoždénije Svojé, choďáj na krilú vítreňu.

Tvorjáj Ánhely Svojá dúchi * i sluhí Svojá plámeň óhnennyj.

Osnovájaj zémľu na tvérdi jejá, * ne preklonítsja vo vík víka.

Bézdna, jáko ríza, oďijánije jejá, * na horách stánut vódy,

ot zapreščénija Tvojehó pobíhnut, * ot hlása hróma Tvojehó ubojátsja.

Voschóďat hóry i nischóďat poľá v místo, * jéže osnovál jesí ím.

Preďíl položíl jesí, jehóže ne préjdut, * nižé obraťátsja pokrýti zémľu.

Posylájaj istóčniki v débrich, * posreďí hór prójdut vódy.

Napajájut vsjá zvíri séľnyja, * ždút onáhri v žáždu svojú.

Na tých ptícy nebésnyja privitájut, * ot sredý kámenija daďát hlás.

Napajájaj hóry ot prevýsprennich Svojích, * ot plodá ďíl Tvojích nasýtitsja zemľá.

Prozjabájaj travú skotóm, * i zlák na slúžbu čelovíkom, izvestí chľíb ot zemlí.

I vinó veselít sérdce čelovíka, umástiti licé jeléjem, * i chľíb sérdce čelovíka ukripít.

Nasýťatsja drevá poľskája, * kédri Livánstiji, íchže jesí nasadíl.

Támo ptícy vohňizďátsja, * jerodíjevo žilíšče predvodíteľstvujet ími.

Hóry vysókija jelénem, * kámeň pribížišče zájacem.

Sotvoríl jésť lunú vo vremená, * sólnce pozná západ svój.

Položíl jesí tmú, i býsť nóšč, * v néjže prójdut vsí zvírije dubrávniji.

Skímni rykájuščiji, voschítiti * i vzyskáti ot Bóha píšču sebí.

Vozsijá sólnce i sobrášasja * i v lóžach svojích ľáhut.

Izýdet čelovík na ďílo svojé * i na ďílanije svojé do véčera.

Jáko vozvelíčišasja ďilá Tvojá, Hóspodi, * vsjá premúdrostiju sotvoríl jesí, ispólnisja zemľá tvári Tvojejá.

Sijé móre velíkoje i prostránnoje, * támo hádi, íchže ňísť čislá, živótnaja málaja s velíkimi,

támo korablí preplávajut, * zmíj séj, jehóže sozdál jesí ruhátisja jemú.

Vsjá k Tebí čájut, * dáti píšču ím vo bláho vrémja.

Dávšu Tebí ím soberút, * otvérzšu Tebí rúku vsjáčeskaja ispólňatsja bláhosti,

otvráščšu že Tebí licé, vozmjatútsja, * otímeši dúch ích, i isčéznut, i v pérsť svojú vozvraťátsja.

Pósleši Dúcha Tvojehó, i sozíždutsja, * i obnovíši licé zemlí.

Búdi sláva Hospódňa vo víki, * vozveselítsja Hospóď o ďíľich Svoích,

prizirájaj na zémľu, i tvorjáj jú trjastísja, * prikasájajsja horám, i dymjátsja.

Vospojú Hóspodevi v živoťí mojém, * pojú Bóhu mojemú, dóndeže jésm,

da usladítsja Jemú besída mojá, * áz že vozveseľúsja o Hóspoďi.

Da isčéznut hríšnicy ot zemlí, i bezzakónnicy, jákože ne býti ím. * Blahosloví, dušé mojá, Hóspoda.

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu. I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Allilúia, allilúia, allilúia, sláva tebí, Bóže. (3x)

Jeréj že čtét svitílničnyja molítvy.

Molítva pérvaja.

Hóspodi ščédryj i mílostivyj, dolhoterpilíve i mnohomílostive, vnuší molítvu nášu, i vonmí hlásu molénija nášeho, sotvorí s námi známenije vo bláho, nastávi nás na púť Tvoj, jéže chodíti vo ístinňi Tvojéj. Vozveselí serdcá náša, vo jéže bojátisja ímene Tvojehó svjatáho: zané vélij jesí Tý, i tvorjáj čudesá, Tý jesí Bóh jedín, i ňísť podóben Tebí v bozích, Hóspodi: sílen v mílosti, i bláh v kríposti, vo jéže pomoháti, i uťišáti, i spasáti vsjá upovájuščyja vo ímja svjatóje Tvojé.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva vtorája.

Hóspodi, da ne járostiju Tvojéju obličíši nás, nižé hňívom Tvojím nakážeši nás, no sotvorí s námi po mílosti Tvojéj, vračú i iscilíteľu dúš nášich. Nastávi nás ko pristánišču choťínija Tvojehó: prosvití óči serdéc nášich v poznánie Tvojejá ístiny: i dáruj nám próčeje nastojáščaho dné mírnoje i bezhríšnoje, i vsé vrémja životá nášeho, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých.

Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva trétija.

Hóspodi, Bóže náš, pomjaní nás hríšnych i nepotrébnych ráb Tvojích, vnehdá prizyváti nám svjatóje poklaňájemoje ímja Tvojé, i ne posramí nás ot čájanija mílosti Tvojejá: no dáruj nám, Hóspodi, vsjá jáže ko spaséniju prošénija, i spodóbi nás ľubíti, i bojátisja Tebé ot vsehó sérdca nášeho, i tvoríti vo vsích vóľu Tvojú.

Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva četvértaja.

Nemólčnymi písňmi, i neprestánnymi slavoslovléňmi ot svjatých síl vospivájemyj, ispólni ustá náša chvalénija Tvojehó, jéže podáti velíčestvije ímeni Tvojemú svjatómu: i dážď nám učástije, i nasľídije so vsími bojáščimisja Tebé ístinnoju, i chraňáščimi zápovidi Tvojá, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých Tvojích.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň. Amen.

Molítva pjátaja.

Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže vsederžíteľu, svídyj úm čelovíčeskij, svídyj íchže trébujem, mnóho mnóžaje páče néželi prósim, ilí razumivájem. Sám, čelovikoľúbče carjú, vo vsém blahíj, udovlí nás mnóžestvom ščedrót Tvojích, jéže nepostýdnoju sóvistiju prizyváti svjatóje ímja Tvojé: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho, i smotrénijem Tvojím vsé jéže ko póľzi nášej ustrój.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva šestája.

Hóspodi, Hóspodi, prečístoju Tvojéju dlániju soderžáj vsjáčeskaja, dolhoterpjáj na vsích nás, i kájajsja o zlóbach nášich, pomjaní ščedróty Tvojá, i mílosť Tvojú, posití ny Tvojéju bláhostiju, i dážď nám izbižáti i próčeje nastojáščaho dné, Tvojéju blahodátiju, ot razlíčnych kóznej lukávaho, i nenavítnu žízň nášu sobľudí blahodátiju vsesvjatáho Tvojehó Dúcha.

Mílostiju i čelovikoľúbijem jedinoródnaho Tvojehó Sýna, s nímže blahoslovén jesí, so vsesvjatým i blahím i životvorjáščim Tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víi vikóv, amíň.

Molítva sedmája.

Bóže velíkij i dívnyj, neizrečénnoju bláhostiju i bohátym prómyslom upravľájaj vsjáčeskaja, i mirskája nám blahája darovávyj: i sporučívyj nám obiščánnoje cárstvo, darovánnymi nám blahími: sotvorívyj ný i dné mimošédšuju čásť ot vsjákaho uklonítisja zlá: dáruj nám i próčeje neporóčno soveršíti pred svjatóju slávoju Tvojéju, píti Ťá jedínaho blaháho i čelovikoľubívaho Bóha nášeho.

Jáko Tý jesí Bóh náš, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva osmája.

Bóže velíkij i výšnij, jedín imijáj bezsmértije, vo svíťi živýj nepristúpňim, vsjú tvár premúdrostiju sozdávyj, razďilívyj meždú svítom i meždú ťmóju, i sólnce položívyj vo óblasť dné, lunú že i zvízdy vo óblasť nóšči: spodóbivyj nás hríšnych i v nastojáščij čás predvaríti licé Tvojé vo ispovídaniji, i večérneje Tebí slavoslóvije prinestí: sám, čelovikoľúbče, isprávi molítvu nášu jáko kadílo pred Tobóju, i priimí jú v voňú blahouchánija: podážď že nám nastojáščij véčer, i prichoďáščuju nóšč mírnu: oblecý ny orúžijem svíta: izbávi ný ot strácha noščnáho, i vsjákija véšči vo ťmí prechoďáščija: i dážď són, jehóže vo upokojénije némošči nášej darovál jesí, vsjákaho mečtánija dijávoľa svobóden. Jéj, Vladýko blahích podáteľu, da i na lóžach nášich umiľájuščesja, pominájem v noščí ímja Tvojé, i poučénijem Tvojích zápovidej prosviščájemi, v rádosti dušévňij vostánem ko slavoslóviju Tvojejá bláhosti: molítvy i molénija Tvojemú blahoutróbiju prinosjášče, o nášich sohrišénijich, i vsích ľudéj Tvojích, jáže, molítvami svjatýja Bohoródicy, mílostiju posití.

Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Diákon: Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Allilúija, 105

Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.

Któ vozhlahólet síly Hospódní? * Slýšany sotvorít vsjá chvalý Jehó?

Blažéni chraňáščiji súd * i tvorjáščiji právdu vo vsjákoje vrémja.

Pomjaní nás, Hóspodi, vo blahovoléniji ľudéj Tvojích, * posití nás spasénijem Tvoím.

Víďiti vo bláhosti izbránnyja Tvojá, vozveselítisja vo veséliji jazýka Tvojehó, * chvalítisja s dostojánijem Tvojím.

Sohrišíchom so otcý nášimi, * bezzakónnovachom, nepravdováchom.

Otcý náši vo Jehípťi * ne razumíša čudés Tvojích,

ni pomjanúša mnóžestva mílosti Tvojejá * i preohorčíša voschoďášče v Čermnóje móre.

I spasé ích ímene Svojehó rádi, * skazáti sílu Svojú,

i zapretí Čermnómu mórju, i izsjáče, * i nastávi já v bézdňi, jáko v pustýni.

I spasé já iz rukí nenavíďaščich, * i izbávi já iz rukí vrahóv.

Pokrý vodá stužájuščyja ím, * ni jedín ot ních izbýsť.

I vírovaša slovesí Jehó, * i vospíša chvalú Jehó.

Uskoríša, zabýša ďilá Jehó, * ne sterpíša sovíta Jehó

i pochoťíša želániju v pustýni, * i iskusíša Bóha v bezvódňij.

I dadé ím prošénije ích, * poslá sýtosť v dúšy ích.

I prohňívaša Moiséja v stánu, * Aaróna svjatáho Hospódňa.

Otvérzesja zemľá i požré Dathána, * i pokrý na sónmišči Aviróna,

I razžžésja óhň v sónmi ích, * plámeň popalí hríšniki.

I sotvoríša teľcá v Chorívi, * i pokloníšasja istukánnomu,

I izminíša slávu Jehó v podóbije * teľcá jadúščaho travú,

I zabýša Bóha spasájuščaho ích, * sotvóršaho vélija vo Jehípťi,

Čudesá v zemlí Chámovi, * strášnaja v móri Čermňím.

I rečé potrebíti ích, ášče ne bý Moiséj, * izbránnyj Jehó, stál v sokrušéniji pred Ním,

vozvratíti járosť Jehó, * da ne pohubít ích.

I uničižíša zémľu želánnuju, * ne jáša víry slovesí Jehó,

I poroptáša v selénijich svojích, * ne uslýšaša hlása Hospódňa.

I vozdvíže rúku Svojú na ňá, * nizložíti já v pustýni.

I nizložíti símja ích vo jazýcich, * i rastočíti já v straný.

I pričastíšasja Vejeľfehóru, * i sňidóša žértvy mértvych.

I razdražíša Jehó v načinánijich svojích, * i umnóžisja v ních padénije.

I stá Finejés, i umílostivi, i prestá síč. * I vminísja jemú v právdu, v ród i ród do víka.

I prohňívaša Jehó na voďí prerikánija, * i ozlóblen býsť Moiséj ích rádi,

Jáko preohorčíša dúch jehó * i ráznstvova ustnáma svojíma.

Ne potrebíša jazýki, jáže rečé Hospóď ím, * i smisíšasja vo jazýcich, i navykóša ďilóm ích.

I porabótaša istukánnym ích, * i býsť ím v soblázn.

I požróša sýny svojá * i dščéri svojá bisovóm,

i prolijáša króv nepovínnuju, króv synóv svoích i dščeréj, * jáže požróša istukánnym chanaánskim, i ubijéna býsť zemľá ích krovmí,

i oskvernísja v ďíľich ích, * i sobludíša v načinánijich svojích.

I razhňívasja járostiju Hospóď na ľúdi Svojá, * i omerzí dostojánije Svojé,

i predadé já v rúki vrahóv, * i obladáša ími nenavíďaščiji ích.

I stužíša ím vrazí ích, * i smiríšasja pod rukámi ích.

Mnóžiceju izbávi já, tíji že preohorčíša Jehó sovítom svojím * i smiríšasja v bezzakónijich svojích.

I víďi Hospóď, vnehdá skorbíti ím, * vnehdá uslýšaše molénije ích.

I pomjanú zavít Svój, * i raskajásja po mnóžestvu mílosti Svojejá,

i dadé já v ščedróty * pred vsími pľinívšimi já.

Spasí ný, Hóspodi Bóže náš, i soberí ný ot jazýk ispovídatisja ímeni Tvojemú svjatómu, * chvalítisja vo chvaľí Tvojéj.

Blahoslovén Hospóď Bóh Izraílev ot víka i do víka. * I rekút vsí ľúdije: búdi, búdi.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Allilúija, 106

Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.

Da rekút izbávleniji Hóspodem, * íchže izbávi iz rukí vrahá,

i ot strán sobrá ích, * ot vostók i západ, i sívera, i mórja.

Zabludíša v pustýni bezvódňij, * putí hráda obíteľnaho ne obritóša.

Álčušče i žáždušče, dušá ích v ních isčezé. * I vozzváša ko Hóspodu, vnehdá skorbíti ím, i ot núžd ích izbávi já,

i nastávi já na púť práv, * vníti vo hrád obíteľnyj.

Da ispovíďatsja Hóspodevi mílosti Jehó, * i čudesá Jehó synovóm čelovíčeskim,

jáko nasýtil jésť dúšu tščú * i dúšu álčušču ispólni bláh.

Siďáščyja vo tmí i síni smértňij, * okovánnyja niščetóju i žeľízom,

jáko preohorčíša slovesá Bóžija * i sovít Výšňaho razdražíša.

I smirísja v truďích sérdce ích, * i iznemohóša, i ne bí pomohájaj.

I vozzváša ko Hóspodu, vnehdá skorbíti ím, * i ot núžd ích spasé já,

i izvedé já iz ťmý i síni smértnyja, * i úzy ích rasterzá.

Da ispovíďatsja Hóspodevi mílosti Jehó, * i čudesá Jehó synovóm čelovíčeskim,

jáko sokruší vratá mídnaja * i veréji žeľíznyja slomí.

Vospriját já ot putí bezzakónija ích, * bezzakónij bo rádi svojích smiríšasja.

Vsjákaho brášna vozhnušásja dušá ích, * i priblížišasja do vrát smértnych.

I vozzváša ko Hóspodu, vnehdá skorbíti ím, * i ot núžd ích spasé já,

poslá slóvo Svojé i iscilí já, * i izbávi já ot rastľínij ích.

Da ispovíďatsja Hóspodevi mílosti Jehó, * i čudesá Jehó synovóm čelovíčeskim,

i da požrút Jemú žértvu chvalý, * i da vozvisťát ďila Jehó v rádosti.

Schoďáščiji v móre v korabľách, * tvorjáščiji ďílanija v vodách mnóhich,

tíji víďiša ďilá Hospódňa * i čudesá Jehó vo hlubiňí.

Rečé, i stá dúch búren, * i voznesóšasja vólny jehó,

voschóďat do nebés i nizchóďat do bézdn, * dušá ích v zlých tájaše:

smjatóšasja, podvihóšasja, jáko pijányj, * i vsjá múdrosť ích pohloščená býsť.

I vozzváša ko Hóspodu, vnehdá skorbíti ím, * i ot núžd ích izvedé já,

i poveľí búri, i stá v tišinú, * i umolkóša vólny jehó.

I vozveselíšasja, jáko umolkóša, * i nastávi já v pristánišče choťínija svojehó.

Da ispovíďatsja Hóspodevi mílosti Jehó, * i čudesá Jehó synovóm čelovíčeskim:

da voznesút Jehó v cérkvi ľudsťij * i na sidálišči stárec voschváľat Jehó.

Položíl jésť ríki v pustýňu, * i ischódišča vodnája v žáždu,

zémľu plodonósnuju v slánosť, * ot zlóby živúščich na néj.

Položíl jésť pustýňu vo jezéra vodnája * i zémľu bezvódnuju vo ischódišča vodnája.

I naselí támo álčuščyja, * i sostáviša hrády obíteľny,

i nasíjaša séla, i nasadíša vinohrády, * i sotvoríša plód žíten.

I blahosloví já, i umnóžišasja ziló, * i skotý ích ne umáli.

I umálišasja, * i ozlóbišasja ot skórbi, zól i boľízni.

Izlijásja uničižénije na kňázi ích, * i oblazní já po neprochódňij, a ne po putí.

I pomóže ubóhu ot niščetý * i položí jáko óvcy otéčestvija.

Úzrjat práviji i vozveseľátsja, * i vsjákoje bezzakónije zahradít ustá svojá.

Któ premúdr i sochranít sijá? * I urazumíjut mílosti Hospódni?

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Písň, psálom Davídu, 107

Hotóvo sérdce mojé, Bóže, hotóvo sérdce mojé: * vospojú i pojú vo slávi mojéj.

Vostáni sláva mojá, * vostáni psaltírju i húsli, vostánu ráno.

Ispovímsja Tebí v ľúdech, Hóspodi, * pojú Tebí vo jazýcich.

Jáko vélija verchú nebés mílosť Tvojá * i do óblak ístina Tvojá.

Voznesísja na nebesá, Bóže, * i po vséj zemlí sláva Tvojá,

jáko da izbávjatsja vozľúblenniji Tvojí: * spasí desníceju Tvojéju i uslýši mjá.

Bóh vozhlahóla vo svjaťím Svojém: voznesúsja i razďiľú Sikímu, * i udóľ selénij razmírju.

Mój jésť Halaád i Mój jésť Manassíj, * i Jefrém zastuplénije hlavý Mojejá, Júda cár mój.

Moáv konób upovánija Mojehó, na Iduméju naložú sapóh Mój: * Mňí inopleménnicy pokoríšasja.

Któ vovedét mjá vo hrád ohraždénijá? * Ilí któ nastávit mjá do Iduméji?

Ne Tý li, Bóže, otrínuvyj nás? * I ne izýdeši, Bóže, v sílach nášich?

Dážď nám pómošč ot skórbi, * i sújetno spasénije čelovíčesko.

O Bózi sotvorím sílu, * i Tój uničižít vrahí náša.

V konéc, psalóm Davídu, 108

Bóže, chvalý mojejá * ne premolčí,

jáko ustá hríšniča i ustá ľstívaho na mjá otverzóšasja, * hlahólaša na mjá jazýkom ľstívym,

i slovesý nenavístnymi obydóša mjá, * i brášasja so mnóju túne.

Vmísto jéže ľubíti mjá, obolháchu mjá, * áz že moľáchsja,

i položíša na mjá zlája za bláhaja, * i nénavisť za vozľublénije mojé.

Postávi na nehó hríšnika, * i dijávol da stánet odesnúju jehó.

Vnehdá sudítisja jemú, da izýdet osuždén, * i molítva jehó da búdet v hrích.

Da búdut dníje jehó máli, * i jepískopstvo jehó da priímet ín:

da búdut sýnove jehó síri, * i žená jehó vdová:

dvížuščesja da preseľátsja sýnove jehó i vosprósjat, * da izhnáni búdut iz domóv svojích.

Da vzýščet zaimodávec vsjá, jelíka súť jehó, * i da voschíťat čuždíji trudý jehó.

Da ne búdet jemú zastúpnika, * nižé da búdet uščedrjájaj sirotý jehó.

Da búdut čáda jehó v pohublénije, * v róďi jedínom da potrebítsja ímja jehó.

Da vospomjánetsja bezzakónije otéc jehó pred Hóspodem, * i hrích mátere jehó da ne očístitsja.

Da búdut pred Hóspodem výnu * i da potrebítsja ot zemlí pámjať ích.

Zanéže ne pomjanú sotvoríti mílosť, i pohná čelovíka níšča i ubóha, * i umiléna sérdcem umertvíti.

I vozľubí kľátvu, i priídet jemú, * i ne voschoťí blahoslovénija, i udalítsja ot nehó.

I oblečésja v kľátvu jáko v rízu, i vníde jáko vodá vo utróbu jehó, * i jáko jeléj v kósti jehó.

Da búdet jemú jáko ríza, v ňúže oblačítsja, * i jáko pójas, ímže výnu opojasújetsja.

Sijé ďílo obolhájuščich mjá u Hóspoda * i hlahóľuščich lukávaja na dúšu mojú.

I tý, Hóspodi, Hóspodi, sotvorí so mnóju ímene rádi Tvojehó, * jáko blaha mílosť Tvojá.

Izbávi mjá, jáko níšč i ubóh jésm áz, * i sérdce mojé smjatésja vnútr mené.

Jáko síň, vnehdá uklonítisja jéj, * otjáchsja, strjasóchsja jáko prúzi.

Koľína mojá iznemohósta ot postá, * i plóť mojá izminísja jeléja rádi.

I áz bých ponošénije ím, víďiša mjá, * pokiváša hlavámi svoími.

Pomozí mí, Hóspodi Bóže mój, * i spasí mjá po mílosti Tvojéj,

i da razumíjut, jáko ruká Tvojá sijá, * i Tý, Hóspodi, sotvoríl jesí jú.

Proklenút tíji, i Tý blahoslovíši, * vostajúščiji na mjá da postyďátsja, ráb že Tvój vozveselítsja.

Da oblekútsja obolhájuščiji mjá v sramotú, * i odéždutsja, jáko odéždeju, studóm svojím.

Ispovímsja Hóspodevi ziló ustý mojími, * i posreďí mnóhich voschvaľú Jehó,

jáko predstá odesnúju ubóhaho, * jéže spastí ot hoňáščich dúšu mojú.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.**

Lík: Amíň.

Posem: Hóspodi, vozzvách: hlás 4.

Psalóm 140.

Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * uslýši mja Hóspodi. * Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * vonmí hlásu molénija mojehó, * vnehdá vozváti mi k tebí, * uslýši mja, Hóspodi.

Da isprávitsja molítva mojá * jáko kadílo préd tobóju: * vozďijánije rukú mojéju, * žértva večérňaja, * uslýší mjá Hóspodi.

Položí Hóspodi chranénije ustóm mojím, * i dvér ohraždénija o ustnách mojích.

Ne ukloní sérdca mojehó v slovesá lukávstvija, * nepščeváti viný o hrisích.

So čelovíki ďílajuščimi bezzakónije, * i ne sočtúsja s izbránnymi ích.

Nakážet mjá právednik mílostiju, i obličít mjá, * jeléj že hríšnaho da ne namástit hlavý mojejá.

Jáko jéšče i molítva mojá v blahovolénijich ích, * požérty býša pri kámeni sudijí ích.

Uslýšatsja hlahóly mojá jáko vozmohóša: * jáko tólšča zemlí prosídesja na zemlí, rastočíšasja kósti ích pri áďi.

Jáko k tebí Hóspodi, Hóspodi óči mojí, * na ťá upovách, ne otimí dušu mojú.

Sochraní mjá ot síti, júže sostáviša mí, * i ot soblázn ďílajuščich bezzakónije.

Pádut vo mréžu svojú hríšnicy, * jedín jésm áz dóndeže prejdú.

Psalóm 141.

Hlásom mojím k Hóspodu vozzvách, * hlasóm mojím ko Hóspodu pomolíchsja.

Prolíju préd ním molénije mojé, * pečáľ mojú préd ním vozviščú.

Vnehdá isčezáti ot mené dúchu mojemú, * i tý poznal jesí stezí mojá.

Na putí sém po nemúže choždách, * skrýša síť mňí.

Smotrjách odesnúju i vozhľadách, * i ne bí znájaj mené.

Pohíbe bíhstvo ot mené, * i ňísť vzyskajáj duší mojejá.

Vozzvách k tebí Hóspodi rích: * tý jesí upovánije mojé, čásť mojá jesí na zemlí žívych.

Voňmí moléniju mojemú, * jáko smiríchsja ziló.

Izbávi mjá ot hoňáščich mjá, * jáko ukripíšasja páče mené.

Stích: Izvedí iz temnícy dúšu mojú, ispovídatisja ímeni tvojemú.

Stích: Mené ždút právednicy, dóndeže vozdási mňí.

Stích: Iz hlubiný vozzvách k tebí Hóspodi, Hóspodi, uslýši hlás mój.

Stích: Da búdut úši tvojí vnémľušči hlásu molénija mojehó.

Stích: Ašče bezzakónija nazriši Hóspodi, Hóspodi kto postojít, jáko u tebé očiščénije jesť.

hlás 4. ~~ ~~Podóben: Zvánnyj svýše:

Préžde čestnáho krestá tvojehó i stradánija, * pojím íchže prorazsudíl jesí, * ot svjaščénnych učeník, * na Thavórskuju, Vladýko, vozšél jesí hóru, * pokazáti voschoťív sím slávu tvojú: * íže i víďivše ťá preobrazívšasja, * i páče sólnca prosijávša, * nícy pádše, síľi tvojéj udivíšasja, vzyvájušče: * tý bezľíten svít jesí, Christé, i sijánije Ótčeje, * ášče i vóleju plóť javílsja jesí, neizmínne.

Stích: Imené rádi tvojehó poterpích ťa Hóspodi, poterpí dušá mojá vo slóvo tvojé, upová dušá mojá na Hóspoda.

Íže préžde vík sýj Bóh Slóvo, * íže svítom jáko rízoju odevájajsja, * preobrazújuščijsja pred učenikí tvojími, * páče sólnca Slóve, prosijál jesí: * Mojséj že i Ilijá tebí predstáša, * mértvym i živým ťá Hóspoda povídajušče, * i tvojé slávjašče neizrečénnoje smotrénije i mílosť, * i mnóhoje milosérdije, * ímže spásl jesí mír, * hrichóm pohibájuščij.

Stích: Ot stráži útrenija do nóšči, ot stráži útrénija da upovájet Isrájiľ na Hóspoda.

Ot Ďivíčeskaho óblaka ťá roždéna, * i plóť bývša, i na horí Thavórsťij preobrazújuščasja, Hóspodi, * i óblakom svítlym ťá okružájema, * hlás rodítelev vozľúblennaho ťá Sýna * učenikóm predstojáščym tebí jáví skázovaše, * jáko jedinosúščna i jedinoprestóľna. * Ťímže Pétr udivľájasja, * dobró jésť zďí býti, hlahólaše, * ne vídyj jéže hlahólaše, * blahoďíteľu mnohomílostive.

Íny stichíry svjatáho,

Stích: Jáko u Hóspoda mílosť i mnóhoje u ného izbavlénije, i toj izbávit isrájiľa ot vsich bezzakónij jehó.

hlás 6: ~~ ~~Podóben: Vsé otlóžše:

Vsé otložív volšébnoje obajánije, * i pérsskoje skvernénije, * i mérzskaja služénija, * Bóhu pritékl jesí, * múdrym promyšlénijem * okormľájuščemu čelovíčestvo, * jehóže ímenem apóstoľski iscilíl jesí * bezslovésnych nedúhi * i čelovíčeskija boľílézni, * pritekájuščich usérdno k tebí, uhódniče Christóv. * jehóže so derznovénijem molí * o dušách nášich.

Stích: Chvalíte Hóspoda vsi jazýcy, pochvalíte jehó vsi ľúdije.

Vés vozložíl jesí tvój živót Hóspodu, * i tépľi otlučílsja jesí * k póstnomu tečéniju, prepodóbne, * molítvu nesumňínnu, * bďínije vsenóščnoje, * pínije neprestánnoje, * i žitijé neporóčnoje * i ánheľskoje pokazúja. * Otsjúdu ďíjstvijem čudés obohatílsja jesí, * vísť bo sláviti Hospóď rabý svojá: * jehóže so derznovénijem molí * o dušách nášich.

Stích: Jáko utverdísja mílosť jehó na nás, i ístina Hospódňa prebyvájet vo vík.

Vés oďíjavsja krestnym vseorúžijem, i nerazrušímym ščitóm víry obložívsja, * strášen býl jesí * suprotívnym démonskim opolčénijem: * íchže i othnál jesí, * ránoju víry pomázavsja, * i božéstvennymi prizyvániji, * i v púť šéstvujuščyja spásl jesí vréda óňich, * Dometíje uhódniče Christóv. * Jehóže so derznovénijem molí * o dušách nášich.

Sláva, i nýňi, hlás 6. Anatólia:

Proobrazúja Voskresénije tvojé, Christé Bóže, tohdá poját trí tvojá učenikí, Petrá i Jákova i Joánna, na Thavór vozšél jesí. Tebí že, Spáse, preobrazújuščusja, Thavórskaja horá svítom pokryvášesja: učenicý tvojí, Slóve, poverhóša sebé dólu na zemlí, ne terpjášče zríti nevídimaho zráka, ánheli služáchu stráchom i trépetom, nebesá ubojášasja, zemľá vostrepetá, víďašče na zemlí slávy Hóspoda.

Diákon hlahólet k jeréju tájno: Hóspodu pomólimsja.

Jeréj že hlahólet tájno molítvu vchóda:

Blahíj čelovikoľúbče Carjú, blahoslovívyj vsjáčeskaja, mólimtisja priľížno, sérdcem sokrušénnym i dúchom smirénnym blahosloví vchódy náša i ischódy, Christé ístinnyj Bóže náš: jáko prišéstvije Tvojé i vozšéstvije, i požítije s čelovíki blahoslovéno jésť, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Posém diákon hlahólet k jeréju: Blahosloví, vladýko, svjatýj vchód.

Jeréj: Blahoslovén vchód svjatých Tvojích, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Diákon: Amíň.

Diákon: Premúdrosť, prósti.

Lík že:

Svíte tíchij, * svjatýja slávy, * bezsmértnaho Otcá nebésnaho, * svjatáho blažénnaho, * Iisúse Christé: * Prišédše sólnca na západ, * víďivše svít večérnij, * pojém Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha Bóha. * Dostójin jesí * vo vsja vremená, * pít býti * hlásy prepodóbnými, * Sýne Bóžij, * živót dajáj vsemú míru, * jehóže rádi * vés mír slávit ťa.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokímen, hlás 7: Bóh náš na nebesí i na zemlí, vsjá jelíka voschoťí, sotvorí.

Stích: Vo ischóďi Izráiľevi ot Jehípta, dómu Jákovľa iz ľudéj várvar, býsť Judéa svjátýňa jehó, Izráiľ óblasť jehó.

Stích: Móre víďi i pobižé, Jordán vozvratísja vspjáť.

Stích: Čtó ti jésť, móre, jáko pobíhlo jesí, i tebí, Jordáne, jáko vozvratílsja jesí vspjáť?

Diákon: Rcím vsí ot vsejá duší, i ot vsehó pomyšlénija nášeho rcím.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Hóspodi vsederžíteľu, Bóže otéc nášich, mólimtisja, uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Na jedínom kójemždo prošéniji lík pojét: Hóspodi, pomíluj. (3x)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), pápi rímsťim, i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Táže:

Spodóbi, Hóspodi, vo véčer sej, * bez hrichá sochranitísja nám. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, Bóže otéc nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amíň. Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazúmi nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosvití nás opravdániji tvojími. Hóspodi, mílosť tvojá vo vik, * ďíl rukú tvojéju ne prezri. - Tebí podobájet chvalá, * tebí podobájet pínije. - Tebí sláva podobájet * Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu. - Nýňi i prísno, * i vo víki vikóv, amíň.

Diákon: Ispólnim večerňuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Véčera vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Molítva hlavopriklonénija:

Hóspodi Bóže naš, priklonívyj nebesá i sošédyj na spasénije róda čelovíčeskaho, prízri na rabý Tvojá, i na dostojánije Tvojé. Tebí bo strášnomu i čelovikoľúbcu sudijí, Tvojí rabí podkloníša hlavý, svojá pokoriša výja, ne ot čelovík ožidájušče pómošči, no Tvojejá naďíjuščesja mílosti, i Tvojehó čájušče spasénija: jáže sochraní na vsjákoje vrémja, i po nastojáščem véčeri, i v prichoďáščuju nošč, ot vsjákaho vrahá, ot vsjákaho protívnaho ďíjstva diávoľskaho, i ot pomyšlénij sújetnych, i vospominánij lukávych.

I jeréj vozhlašájet:

Búdi deržáva cárstvija Tvojehó blahoslovéna i preproslávlena, Otcá i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Na stichovňi stichíry,

hlás 6. ~~ ~~Podóben: Tridnéven:

Voobrážsja za milosérdije, Christé, vo Adáma pérvaho čelovíka ot Ďívy, javílsja jesí vtorýj Adám: na horí že, Spáse mój, Thavórsťij preobrazílsja, obnažája božestvó tvojé.

Stích: Tvojá súť nebesá, i tvojá jésť zemľá.

Udivíšasja, zrjášče tvojejá blahodáti lúčšiji zakóna, preobražénija, Christé, na horí svjaťíj: s nímiže poklaňájemsja tebí so Otcém, i božéstvennym Dúchom.

Stích: Thavór i Jermón o ímeni tvojém vozrádujetasja.

Prosviščájetsja tvár jásno tvojím preobražénijem, Christé, jéže božéstvennym apóstolom na Thavóri, Mojséju že i Ilijí pokazál jesí Bóh sýj, neizrečénno prosijáv páče sólnca.

Sláva, i nýňi, hlás 5:

Priidíte, vzýdem na hóru Hospódňu, i v dóm Bóha nášeho, i úzrim slávu preobražénija jehó, slávu jáko jedinoródnaho ot Otcá: svítom priímem svít, i vozvýšeni bývše dúchom, Tróicu jedinosúščnuju vospojím vo víki.

Nýňi otpuščáješi rabá tvojehó, Vladýko, * po hlahólu tvojemú s mírom. * Jáko víďista oči mojí spasénije tvojé, * jéže jesí uhotovál pred licém vsich ľudéj. * Svít vo otkrovénije jazýkov * i slávu ľudéj tvojích Ísraiľa

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Tropár, hlás 4:

Póstničeski predpodvizávsja na horí, úmnaja vrahóv opolčénija vseorúžijem krestá pohubíl jesí, vseblážénne. Páki že ko stradáľčestvu múžeski obléklsja jesí, ubív Koproníma mečém víry i obojích rádi vinčálsja jesí ot Bóha, prepodobnomúčeniče Dometíje prisnopámjatne.

Sláva, i nýňi, prázdnika, hlás 7:

Preobrazílsja jesí na horí, Christé Bóže, pokazávyj učenikóm tvoím slávu tvojú, jákože možáchu. Da vozsijáet i nám hríšnym svít tvój prisnosúščnyj, molítvami Bohoródicy, svitodávče, sláva tebí.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju ) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Preobrazívyjsja na hori Thavórsťij vo slávi pred svjatými svojjími učeniki i apóstoli, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol svjatáho prepodóbnomúčenika Dometíja i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.