Veľká večiereň 12.7.
Jeréj: Blahoslovén Bóh náš, vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Sláva Tebí, Bože náš, sláva Tebí.
Carjú nebésnyj, uťišiteľu, dúše ístiny, íže vezďí sýj i vsjá ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu, priidí i vselísja v ný, i očísti ný ot vsjákija skvérny, i spasí, bláže, dúšy náša.
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.
Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Hóspodi, pomíluj. (12x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.
Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.
Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.
Psalóm Davídu, o mirsťím bytíji, 103
Blahosloví, dušé mojá, Hóspoda. Hóspodi, Bóže mój, vozvelíčilsja jesí ziló, * vo ispovídanije i v veleľípotu obléklsja jesí.
Oďijájsja svítom, jáko rízoju, * prostirájaj nébo, jáko kóžu.
Pokryvájaj vodámi prevýsprenňaja Svojá, * polahájaj óblaki na voschoždénije Svojé, choďáj na krilú vítreňu.
Tvorjáj Ánhely Svojá dúchi * i sluhí Svojá plámeň óhnennyj.
Osnovájaj zémľu na tvérdi jejá, * ne preklonítsja vo vík víka.
Bézdna, jáko ríza, oďijánije jejá, * na horách stánut vódy,
ot zapreščénija Tvojehó pobíhnut, * ot hlása hróma Tvojehó ubojátsja.
Voschóďat hóry i nischóďat poľá v místo, * jéže osnovál jesí ím.
Preďíl položíl jesí, jehóže ne préjdut, * nižé obraťátsja pokrýti zémľu.
Posylájaj istóčniki v débrich, * posreďí hór prójdut vódy.
Napajájut vsjá zvíri séľnyja, * ždút onáhri v žáždu svojú.
Na tých ptícy nebésnyja privitájut, * ot sredý kámenija daďát hlás.
Napajájaj hóry ot prevýsprennich Svojích, * ot plodá ďíl Tvojích nasýtitsja zemľá.
Prozjabájaj travú skotóm, * i zlák na slúžbu čelovíkom, izvestí chľíb ot zemlí.
I vinó veselít sérdce čelovíka, umástiti licé jeléjem, * i chľíb sérdce čelovíka ukripít.
Nasýťatsja drevá poľskája, * kédri Livánstiji, íchže jesí nasadíl.
Támo ptícy vohňizďátsja, * jerodíjevo žilíšče predvodíteľstvujet ími.
Hóry vysókija jelénem, * kámeň pribížišče zájacem.
Sotvoríl jésť lunú vo vremená, * sólnce pozná západ svój.
Položíl jesí tmú, i býsť nóšč, * v néjže prójdut vsí zvírije dubrávniji.
Skímni rykájuščiji, voschítiti * i vzyskáti ot Bóha píšču sebí.
Vozsijá sólnce i sobrášasja * i v lóžach svojích ľáhut.
Izýdet čelovík na ďílo svojé * i na ďílanije svojé do véčera.
Jáko vozvelíčišasja ďilá Tvojá, Hóspodi, * vsjá premúdrostiju sotvoríl jesí, ispólnisja zemľá tvári Tvojejá.
Sijé móre velíkoje i prostránnoje, * támo hádi, íchže ňísť čislá, živótnaja málaja s velíkimi,
támo korablí preplávajut, * zmíj séj, jehóže sozdál jesí ruhátisja jemú.
Vsjá k Tebí čájut, * dáti píšču ím vo bláho vrémja.
Dávšu Tebí ím soberút, * otvérzšu Tebí rúku vsjáčeskaja ispólňatsja bláhosti,
otvráščšu že Tebí licé, vozmjatútsja, * otímeši dúch ích, i isčéznut, i v pérsť svojú vozvraťátsja.
Pósleši Dúcha Tvojehó, i sozíždutsja, * i obnovíši licé zemlí.
Búdi sláva Hospódňa vo víki, * vozveselítsja Hospóď o ďíľich Svoích,
prizirájaj na zémľu, i tvorjáj jú trjastísja, * prikasájajsja horám, i dymjátsja.
Vospojú Hóspodevi v živoťí mojém, * pojú Bóhu mojemú, dóndeže jésm,
da usladítsja Jemú besída mojá, * áz že vozveseľúsja o Hóspoďi.
Da isčéznut hríšnicy ot zemlí, i bezzakónnicy, jákože ne býti ím. * Blahosloví, dušé mojá, Hóspoda.
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu. I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Allilúia, allilúia, allilúia, sláva tebí, Bóže. (3x)
Jeréj že čtét svitílničnyja molítvy.
Molítva pérvaja.
Hóspodi ščédryj i mílostivyj, dolhoterpilíve i mnohomílostive, vnuší molítvu nášu, i vonmí hlásu molénija nášeho, sotvorí s námi známenije vo bláho, nastávi nás na púť Tvoj, jéže chodíti vo ístinňi Tvojéj. Vozveselí serdcá náša, vo jéže bojátisja ímene Tvojehó svjatáho: zané vélij jesí Tý, i tvorjáj čudesá, Tý jesí Bóh jedín, i ňísť podóben Tebí v bozích, Hóspodi: sílen v mílosti, i bláh v kríposti, vo jéže pomoháti, i uťišáti, i spasáti vsjá upovájuščyja vo ímja svjatóje Tvojé.
Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Molítva vtorája.
Hóspodi, da ne járostiju Tvojéju obličíši nás, nižé hňívom Tvojím nakážeši nás, no sotvorí s námi po mílosti Tvojéj, vračú i iscilíteľu dúš nášich. Nastávi nás ko pristánišču choťínija Tvojehó: prosvití óči serdéc nášich v poznánie Tvojejá ístiny: i dáruj nám próčeje nastojáščaho dné mírnoje i bezhríšnoje, i vsé vrémja životá nášeho, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých.
Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Molítva trétija.
Hóspodi, Bóže náš, pomjaní nás hríšnych i nepotrébnych ráb Tvojích, vnehdá prizyváti nám svjatóje poklaňájemoje ímja Tvojé, i ne posramí nás ot čájanija mílosti Tvojejá: no dáruj nám, Hóspodi, vsjá jáže ko spaséniju prošénija, i spodóbi nás ľubíti, i bojátisja Tebé ot vsehó sérdca nášeho, i tvoríti vo vsích vóľu Tvojú.
Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Molítva četvértaja.
Nemólčnymi písňmi, i neprestánnymi slavoslovléňmi ot svjatých síl vospivájemyj, ispólni ustá náša chvalénija Tvojehó, jéže podáti velíčestvije ímeni Tvojemú svjatómu: i dážď nám učástije, i nasľídije so vsími bojáščimisja Tebé ístinnoju, i chraňáščimi zápovidi Tvojá, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých Tvojích.
Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň. Amen.
Molítva pjátaja.
Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže vsederžíteľu, svídyj úm čelovíčeskij, svídyj íchže trébujem, mnóho mnóžaje páče néželi prósim, ilí razumivájem. Sám, čelovikoľúbče carjú, vo vsém blahíj, udovlí nás mnóžestvom ščedrót Tvojích, jéže nepostýdnoju sóvistiju prizyváti svjatóje ímja Tvojé: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho, i smotrénijem Tvojím vsé jéže ko póľzi nášej ustrój.
Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Molítva šestája.
Hóspodi, Hóspodi, prečístoju Tvojéju dlániju soderžáj vsjáčeskaja, dolhoterpjáj na vsích nás, i kájajsja o zlóbach nášich, pomjaní ščedróty Tvojá, i mílosť Tvojú, posití ny Tvojéju bláhostiju, i dážď nám izbižáti i próčeje nastojáščaho dné, Tvojéju blahodátiju, ot razlíčnych kóznej lukávaho, i nenavítnu žízň nášu sobľudí blahodátiju vsesvjatáho Tvojehó Dúcha.
Mílostiju i čelovikoľúbijem jedinoródnaho Tvojehó Sýna, s nímže blahoslovén jesí, so vsesvjatým i blahím i životvorjáščim Tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víi vikóv, amíň.
Molítva sedmája.
Bóže velíkij i dívnyj, neizrečénnoju bláhostiju i bohátym prómyslom upravľájaj vsjáčeskaja, i mirskája nám blahája darovávyj: i sporučívyj nám obiščánnoje cárstvo, darovánnymi nám blahími: sotvorívyj ný i dné mimošédšuju čásť ot vsjákaho uklonítisja zlá: dáruj nám i próčeje neporóčno soveršíti pred svjatóju slávoju Tvojéju, píti Ťá jedínaho blaháho i čelovikoľubívaho Bóha nášeho.
Jáko Tý jesí Bóh náš, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Molítva osmája.
Bóže velíkij i výšnij, jedín imijáj bezsmértije, vo svíťi živýj nepristúpňim, vsjú tvár premúdrostiju sozdávyj, razďilívyj meždú svítom i meždú ťmóju, i sólnce položívyj vo óblasť dné, lunú že i zvízdy vo óblasť nóšči: spodóbivyj nás hríšnych i v nastojáščij čás predvaríti licé Tvojé vo ispovídaniji, i večérneje Tebí slavoslóvije prinestí: sám, čelovikoľúbče, isprávi molítvu nášu jáko kadílo pred Tobóju, i priimí jú v voňú blahouchánija: podážď že nám nastojáščij véčer, i prichoďáščuju nóšč mírnu: oblecý ny orúžijem svíta: izbávi ný ot strácha noščnáho, i vsjákija véšči vo ťmí prechoďáščija: i dážď són, jehóže vo upokojénije némošči nášej darovál jesí, vsjákaho mečtánija dijávoľa svobóden. Jéj, Vladýko blahích podáteľu, da i na lóžach nášich umiľájuščesja, pominájem v noščí ímja Tvojé, i poučénijem Tvojích zápovidej prosviščájemi, v rádosti dušévňij vostánem ko slavoslóviju Tvojejá bláhosti: molítvy i molénija Tvojemú blahoutróbiju prinosjášče, o nášich sohrišénijich, i vsích ľudéj Tvojích, jáže, molítvami svjatýja Bohoródicy, mílostiju posití.
Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Diákon: Mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.
O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.
O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.
O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.
O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.
O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.
O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.
O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.
O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.
O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
**Psalóm 1**
Blažén múž, íže ne íde na sovít nečestívych * i na putí hríšnych ne stá, i na sidálišči hubítelej ne síde,
no v zakóňi Hospódni vóľa jehó, * i v zakóňi Jehó poučítsja déň i nóšč.
I búdet jáko drévo nasaždénno prí ischódiščich vód, * jéže plód svój dást vo vrémja svojé,
i líst jehó ne otpadét; * i vsjá, jelíka ášče tvorít, uspíjet.
Ne táko nečestíviji, ne táko: * no jáko prách, jehóže vozmetájet vítr ot licá zemlí.
Sehó rádi ne voskrésnut nečestíviji na súd, * nižé hríšnicy v sovít právednych.
Jáko vísť Hospóď púť právednych, * i púť nečestívych pohíbnet.
Psalóm 2
Vskúju šatášasja jazýcy, * i ľúdije poučíšasja tščétnym?
Predstáša cárije zémstiji i kňázi sobrášasja vkúpi na Hóspoda * i na Christá Jehó.
Rastórhnem úzy ích * i otvéržem ot nás ího ích.
Živýj na nebesích posmijétsja ím, * i Hospóď poruhájetsja ím.
Tohdá vozhlahólet k ním hnívom Svojím * i járostiju Svojéju smjatét já.
Áz že postávlen jésm Cár ot Nehó nad Sijónom, * horóju svjatóju Jehó, vozviščájaj poveľínije Hospódne.
Hospóď rečé ko Mní: Sýn Mój jesí Tý, * Áz dnés rodích Ťá.
Prosí ot Mené, i dám Tí jazýki * dostojánije Tvojé i oderžánije Tvojé koncý zemlí.
Upaséši já žezlóm žeľíznym, * jáko sosúdy skudéľniči sokrušíši já.
I nýňi, cárije, razumíjte, * nakažítesja vsí suďáščiji zemlí.
Rabótajte Hóspodevi so stráchom * i rádujtesja Jemú s trépetom.
Priimíte nakazánije, da ne kohdá prohnívaetsja Hospóď, * i pohíbnete ot putí právednoho, jehdá vozhorítsja vskóri járosť Jehó.
Blažéni vsí, * nadíjuščijisja Náň.
Psalóm 3
Hóspodi, čtó sjá umnóžiša stužájuščiji mí * Mnózi vostajút na mjá,
mnózi hlahóľut duší mojéj: * nísť spasénija jemú v Bózi jehó.
Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá i voznosjáj hlavú mojú.
Hlásom moím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjátyja Svojejá.
Áz usnúch i spách; * vostách, jáko Hospóď zastúpit mjá.
Ne ubojúsja ot tém ľudéj, * ókrest napádajuščich na mja.
Voskresní, Hóspodi, spási mjá, Bóže mój; * jáko Tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje, zúby hríšnikov sokrušíl jesí.
Hospódne jésť spasénije, * i na ľúdech Tvojích blahoslovénije Tvojé.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Psalóm 4
Vnehdá prizváti mí, uslýša mjá Bóh právdy mojejá; * v skórbi rasprostraníl mjá jesí, uščédri má i uslýši molítvu mojú.
Sýnove čelovíčestiji, dokóľi ťažkosérdiji? * Vskúju ľúbite sujetú i íščete lží?
I uvídite, jáko udiví Hospóď prepodóbnaho Svojehó: * Hospóď uslýšit mjá, vnehdá vozzváti mí k Nemú.
Hnívajtesja, i ne sohrišájte, * jáže hlahólete v serdcách vášich, na lóžach vášich umilítesja.
Požríte žértvu právdy * i upovájte na Hóspoda.
Mnózi hlahóľut: któ javít nám blahája. * Známenasja na nás svít licá Tvojehó, Hóspodi.
Dál jesí vesélije v sérdci mojém; * ot plodá pšenícy, viná i jeléja svojehó umnóžišasja.
V míri vkúpi usnú i počíju, * jáko Tý, Hóspodi, jedínaho na upovániji vsélil mjá jesí.
Psalóm 5
Hlahóly mojá vnuší, Hóspodi, * razúmij zvánije mojé.
Vónmi hlásu molénija mojehó, Carjú mój i Bóže mój, * jáko k Tebí pomoľúsja, Hóspodi.
Zaútra uslýši hlás mój, * zaútra predstánu Tí, i úzriši mjá.
Jáko Bóh ne choťáj bezzakónija, Tý jesí: * ne priselítsja k Tebí lukávnujaj,
nižé prebúdut bezzakónnicy préd očíma Tvojíma: * voznenavíďil jesí vsjá dílajuščyja bezzakónije.
Pohubíši vsjá hlahóľuščyja lžú: * múža krovéj i ľstíva hnušájetsja Hospóď.
Áz že mnóžestvom mílosti Tvojejá, vnídu v dóm Tvój, * pokloňúsja ko chrámu svjatómu Tvojemú, v strási Tvojém.
Hóspodi, nastávi mjá právdoju Tvojéju, * vráh mojích rádi isprávi préd Tobóju púť mój.
Jáko nísť vo usťích ích ístiny, sérdce ích sújetno, * hrób otvérst hortáň ích: jazýki svojími ľščáchu.
Sudí ím, Bóže, da otpadút ot mýslej svojích, * po mnóžestvu nečéstija ích izríni já, jáko preohorčíša Ťá, Hóspodi.
I da vozveseľátsja vsí upovájuščiji na Ťá, * vo vík vozrádujutsja, i vselíšisja v ních, i pochváľatsja o Tebí ľúbjaščiji ímja Tvojé.
Jáko Tý blahoslovíši právednika, Hóspodi: * jáko orúžijem blahovolénija vinčál jesí nás.
Psalóm 6
Hóspodi, da ne járostiju Tvojéju obličíši mené, * nižé hnívom Tvojím nakážeši mené.
Pomíluj mjá, Hóspodi, jáko némoščen jésm, * iscilí mjá, Hóspodi, jáko smjatóšasja kósti mojá.
I dušá mojá smjatésja ziló: * i Tý, Hóspodi, dokóľi?
Obratísja, Hóspodi, izbávi dúšu mojú: * spasí mjá rádi mílosti Tvojejá.
Jáko nísť v smérti pominájaj Tebé: * vo áďi že któ ispovístsja Tebí?
Utrudíchsja vozdychánijem mojím, izmýju na vsjáku nóšč lóže mojé, * slézami mojími postéľu mojú omočú.
Smjatésja ot járosti óko mojé, * obetšách vo vsích vrazích mojích.
Otstupíte ot mené, vsí ďilajuščiji bezzakónije, * jáko uslýša Hospóď hlás pláča mojehó:
uslýša Hospóď molénije mojé, * Hospóď molítvu mojú priját.
Da postyďátsja i smjatútsja vsí vrazí mojí, * da vozvraťátsja i ustyďátsja ziló vskóri.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Psalóm 7
Hóspodi Bóže mój, na Ťá upovách, * spasí mjá ot vsích hoňáščich mjá i izbávi mjá:
da ne kohdá pochítit jáko lév dúšu mojú, * ne súšču izbavľájušču, nižé spásajušču.
Hóspodi Bóže mój, ášče sotvorích sijé, * ášče jésť neprávda v rukú mojéju,
ášče vozdách vozdajúščym mí zlá, * da otpadú úbo ot vráh mojích tóšč.
Da poženét úbo vráh dúšu mojú i da postíhnet, * i poperét v zémľu živót mój, i slávu mojú v pérsť vselít.
Voskresní, Hóspodi, hňívom Tvojím, * voznesísja v koncách vráh Tvojích,
i vostáni, Hóspodi Bóže mój, poveľínijem, * ímže zapovídal jesí.
I sónm ľudéj obýdet Ťá, * i o tóm na vysotú obratísja.
Hospóď súdit ľúdem: * sudí mí, Hóspodi, po právďi mojéj, i po nezlóbi mojéj na mjá.
Da skončájetsja zlóba hríšnych, i ispráviši právednaho, * ispytájaj serdcá i utróby, Bóže, právedno.
Pómošč mojá ot Bóha, * spasájuščaho právyja sérdcem.
Bóh sudíteľ práveden i krípok, i dolhoterpilív, * i ne hnív navoďáj na vsják déň.
Ášče ne obratitésja, orúžije svojé očístit, * lúk Svój naprjažé i uhotóva í.
I v ném uhotóva sosúdy smértnyja, * stríly Svojá sharájemym soďíla.
Sé boľí neprávdoju, začát boľízň, i rodí bezzakónije: * róv izrý, i iskopá í, i padét v jámu, júže sodíla.
Obratítsja boľízň jehó na hlavú jehó, * i na vérch jehó neprávda jehó snídet.
Ispovímsja Hóspodevi po právďi Jehó * i pojú ímeni Hóspoda Výšňaho.
Psalóm 8
Hóspodi, Hospóď náš, jáko čúdno ímja Tvojé po vséj zemlí, * jáko vzjátsja velikoľípije Tvojé prevýše nebés.
Iz úst mladénec i ssúščich soveršíl jesí chvalú, * vráh Tvojích rádi, jéže razrušíti vrahá i méstnika.
Jáko uzrjú nebesá, ďilá pérst Tvojích, * lunú i zvízdy, jáže Tý osnovál jesí.
Čtó jésť čelovík, jáko pómniši jehó? * Ilí sýn čelovíč, jáko posiščáješi jehó?
Umálil jesí jehó málym čím ot ánhel, * slávoju i čéstiju vinčál jesí jehó.
I postávil jesí jehó nad ďíly rukú Tvojéju, * vsjá pokoríl jesí pod nózi jehó.
Óvcy i volý vsjá, ješčé že i skotý poľskíja, * ptícy nebésnyja, i rýby morskíja, prechoďáščyja stezí morskíja.
Hóspodi, Hospóď náš, * jáko čúdno ímja Tvojé po vséj zemlí.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko Tý jesí Boh náš, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Posem: Hóspodi, vozzvách: hlás 6.
Psalóm 140.
Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * uslýši mja Hóspodi. * Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * vonmí hlásu molénija mojehó, * vnehdá vozváti mi k tebí, * uslýši mja, Hóspodi.
Da isprávitsja molítva mojá * jáko kadílo préd tobóju: * vozďijánije rukú mojéju, * žértva večérňaja, * uslýší mjá Hóspodi.
Položí Hóspodi chranénije ustóm mojím, * i dvér ohraždénija o ustnách mojích.
Ne ukloní sérdca mojehó v slovesá lukávstvija, * nepščeváti viný o hrisích.
So čelovíki ďílajuščimi bezzakónije, * i ne sočtúsja s izbránnymi ích.
Nakážet mjá právednik mílostiju, i obličít mjá, * jeléj že hríšnaho da ne namástit hlavý mojejá.
Jáko jéšče i molítva mojá v blahovolénijich ích, * požérty býša pri kámeni sudijí ích.
Uslýšatsja hlahóly mojá jáko vozmohóša: * jáko tólšča zemlí prosídesja na zemlí, rastočíšasja kósti ích pri áďi.
Jáko k tebí Hóspodi, Hóspodi óči mojí, * na ťá upovách, ne otimí dušu mojú.
Sochraní mjá ot síti, júže sostáviša mí, * i ot soblázn ďílajuščich bezzakónije.
Pádut vo mréžu svojú hríšnicy, * jedín jésm áz dóndeže prejdú.
Psalóm 141.
Hlásom mojím k Hóspodu vozzvách, * hlasóm mojím ko Hóspodu pomolíchsja.
Prolíju préd ním molénije mojé, * pečáľ mojú préd ním vozviščú.
Vnehdá isčezáti ot mené dúchu mojemú, * i tý poznal jesí stezí mojá.
Na putí sém po nemúže choždách, * skrýša síť mňí.
Smotrjách odesnúju i vozhľadách, * i ne bí znájaj mené.
Pohíbe bíhstvo ot mené, * i ňísť vzyskajáj duší mojejá.
Vozzvách k tebí Hóspodi rích: * tý jesí upovánije mojé, čásť mojá jesí na zemlí žívych.
Voňmí moléniju mojemú, * jáko smiríchsja ziló.
Izbávi mjá ot hoňáščich mjá, * jáko ukripíšasja páče mené.
Stích: Izvedí iz temnícy dúšu mojú, ispovídatisja ímeni tvojemú.
hlás 6: Pobídu imíja Christé, júže na áda, na krest vozšél jesí: da vo ťmí smérti seďáščyja voskrésíši s sobóju, íže v mértvych svobóď, istočájaj živót ot svojehó svíta, vsesíľne Spáse, pomíluj nás.
Stích: Mené ždút právednicy, dóndeže vozdási mňí.
Dnés Christós smérť popráv, jákože rečé, voskrése, i rádovanije mírovi darová, da vsí vzyvájušče, písň táko rcém: istóčniče žízni, nepristúpnyj svíte, vsesíľne Spáse, pomíluj nás.
Stích: Iz hlubiný vozzvách k tebí Hóspodi, Hóspodi, uslýši hlás mój.
Tebé Hóspodi, súščaho po vséj tvári, hríšniji kámo bižím? Na nebesí sám živéši, vo áďi poprál jesí smérť, vo hlubiný morskíja? Támo ruká tvojá Vladýko. K tebí pribihájem, tebí pripádajušče mólimsja: voskrésýj iz mértvych pomíluj nás.
Íny stichíry anatólijevy, hlás tójže.
Stích: Da búdut úši tvojí vnémľušči hlásu molénija mojehó.
Krestóm tvojím Christé chválimsja, i voskresénije tvojé pojém i slávim: tý bo jesí Bóh náš. Rázve tebé ináho ne vímy.
Stích: Ašče bezzakónija nazriši Hóspodi, Hóspodi kto postojít, jáko u tebé očiščénije jesť.
hlás 1. Podóben: Nebésnych činóv:
Mnohovídnyja múki preterpívše, * svitovídnyja vincý prijáste vkúpi, Ilárije i Prókle. * ťímže vášu vseprázdnstvennuju pámjať * vírno sotvorjájem, * moľáščesja priľížno, * jéže molíti o vsích nás.
Stích: Imené rádi tvojehó poterpích ťa Hóspodi, poterpí dušá mojá vo slóvo tvojé, upová dušá mojá na Hóspoda.
Rasterzánija plóti tvojejá, * Prókle, preterpíl jesí, * víčnuju slávu prozrjá, blažénne, * i rájskoje prebyvánije, * i svít nevečérnij: * v némže sýj, * molí i nám prosvitítisja pojúščym ťá.
Stích: Ot stráži útrenija do nóšči, ot stráži útrénija da upovájet Isrájiľ na Hóspoda.
Jákože dvá svitíla * mír prosviščáete čudés lučéju, * strastotérpcy Hospódni, Ilárije i Prókle, * omračénije strastéj othoňášče. * Ťímže vás vospivájem rádostno, prázdnujušče pámjať vášu.
Íny stichíry prepodóbnaho,
Stích: Jáko u Hóspoda mílosť i mnóhoje u ného izbavlénije, i toj izbávit isrájiľa ot vsich bezzakónij jehó.
hlás 5. Podóben: prepodóbne ótče:
Prepodóbne ótče, ot júnosti ravnoánheľnoje oblobyzál jesí žitijé, i míra krásnaja, jáko uméty vminív: i jáko síň slávy vrémennyja, ne súščija, otbíhl jesí, slávy Božéstvennyja ne zabyvája. Jejáže nýňi pričaščáješisja, otvérhsja úz dólu plotskích, i predstojá svítu trisólnečnomu, i nasyščájasja Christóva svitolítija. Tohó molí, tomú molísja vsehdá, darováti cérkvi jedinomýslije, mír i véliju mílosť.
Stích: Chvalíte Hóspoda vsi jazýcy, pochvalíte jehó vsi ľúdije.
Prepodóbne ótče, sijánije umilénija, svitíľniče súščym vo tmí otčájanija, nezachodímaja denníca, pokajánija úhľ prečestnýj, dobroďítelej Božéstvennyj bíser, i mílostyňa svíščnik velík molítvam, sírym predstáteľu i vdovícam: zakónnoje právilo cérkve, i ďíteľnyj svitíľnik vozderžánija, Christá molí, Christóvi molísja vsehdá, darováti cérkvi jedinomýslije, mír i véliju mílosť.
Stích: Jáko utverdísja mílosť jehó na nás, i ístina Hospódňa prebyvájet vo vík.
Prepodóbne ótče, osvjatílsja jesí préžde roždénija, jákože Jeremíja svjaščénňijšij: tebí bo róždšej, Hospódňa Máti prorečé ťa dáti plód, íže i dán býti jéj ot pelén, i provozvistí jávi. I priját ábije mýsliju právoju, žitijá mjatéž bižášča ťá, Bohomúdre, i bezmólvnoje žitijé vozľubívša, jéže i prošél jesí. Jáko pisók sobóri jedinoobráznych, nasadíl jesí pri ischódiščach vód Bóžija Dúcha.
Sláva, hlás 6:
Prepodóbne ótče Michaíle, vo vsjú zémľu izýde viščánije ispravlénij tvoích. Ťím na nebesích obríl jesí mzdú trudóv tvoích, démonskija pohubíl jesí polkí, i ánheľskija dostíhl jesí číny, íchže žitijú bez poróka porevnovál jesí, derznovénije imíja ko Christú Bóhu, mír isprosí dušám nášym.
I nýňi, Bohoródičen, hlás 6:
Któ tebé ne ublažít presvjatája Ďívo? Któ li ne vospojét tvojehó prečístaho roždestvá? Bezľítno bo ot Otcá vozsijávyj Sýn jedinoródnyj, tójže ot tebé čístyja prójde, neizrečénno voplóščsja, jestestvóm Bóh sýj, i jestestvóm býv čelovík nás rádi, ne vo dvojú licú razďiľájemyj, no vo dvojú jestestvú neslítno poznavájemyj. Tohó molí čístaja, vseblažénnaja, pomílovatisja dušám nášym.
Diákon hlahólet k jeréju tájno: Hóspodu pomólimsja.
Jeréj že hlahólet tájno molítvu vchóda:
Blahíj čelovikoľúbče Carjú, blahoslovívyj vsjáčeskaja, mólimtisja priľížno, sérdcem sokrušénnym i dúchom smirénnym blahosloví vchódy náša i ischódy, Christé ístinnyj Bóže náš: jáko prišéstvije Tvojé i vozšéstvije, i požítije s čelovíki blahoslovéno jésť, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Posém diákon hlahólet k jeréju: Blahosloví, vladýko, svjatýj vchód.
Jeréj: Blahoslovén vchód svjatých Tvojích, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Diákon: Amíň.
Diákon: Premúdrosť, prósti.
Lík že:
Svíte tíchij, * svjatýja slávy, * bezsmértnaho Otcá nebésnaho, * svjatáho blažénnaho, * Iisúse Christé: * Prišédše sólnca na západ, * víďivše svít večérnij, * pojém Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha Bóha. * Dostójin jesí * vo vsja vremená, * pít býti * hlásy prepodóbnými, * Sýne Bóžij, * živót dajáj vsemú míru, * jehóže rádi * vés mír slávit ťa.
Diákon: Vónmim.
Jeréj: Mír vsím.
Diákon: Premúdrosť, vónmim.
Prokímen, hlás 6, psalóm 92:
Hóspoď vocarísja, v ľipótu oblečesja.
Stích: Oblečesja Hóspoď v sílu i prepojásasja.
Stích: Ibo utverdí vselénnuju, jaže ne podvížitsja.
Stích: Dómu tvojemú podobajet svjatýňa, Hóspodi, v dolhotú dníj.
Diákon: Rcím vsí ot vsejá duší, i ot vsehó pomyšlénija nášeho rcím.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Hóspodi vsederžíteľu, Bóže otéc nášich, mólimtisja, uslýši i pomíluj.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.
Na jedínom kójemždo prošéniji lík pojét: Hóspodi, pomíluj. (3x)
Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), pápi rímsťim, i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.
Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.
Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.
Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Táže:
Spodóbi, Hóspodi, vo véčer sej, * bez hrichá sochranitísja nám. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, Bóže otéc nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amíň. Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazúmi nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosvití nás opravdániji tvojími. Hóspodi, mílosť tvojá vo vik, * ďíl rukú tvojéju ne prezri. - Tebí podobájet chvalá, * tebí podobájet pínije. - Tebí sláva podobájet * Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu. - Nýňi i prísno, * i vo víki vikóv, amíň.
Diákon: Ispólnim večerňuju molítvu nášu Hóspodevi.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Véčera vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.
Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.
Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.
Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.
Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.
Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv
Lík: Amíň.
Jeréj: Mír vsím
Lík: I dúchovi tvojemú.
Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Molítva hlavopriklonénija:
Hóspodi Bóže naš, priklonívyj nebesá i sošédyj na spasénije róda čelovíčeskaho, prízri na rabý Tvojá, i na dostojánije Tvojé. Tebí bo strášnomu i čelovikoľúbcu sudijí, Tvojí rabí podkloníša hlavý, svojá pokoriša výja, ne ot čelovík ožidájušče pómošči, no Tvojejá naďíjuščesja mílosti, i Tvojehó čájušče spasénija: jáže sochraní na vsjákoje vrémja, i po nastojáščem véčeri, i v prichoďáščuju nošč, ot vsjákaho vrahá, ot vsjákaho protívnaho ďíjstva diávoľskaho, i ot pomyšlénij sújetnych, i vospominánij lukávych.
I jeréj vozhlašájet:
Búdi deržáva cárstvija Tvojehó blahoslovéna i preproslávlena, Otcá i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Na stichóvňi stichíry.
Hlás 6: Voskresénije tvojé Christé Spáse, ánheli pojút na nebesích, i nás na zemlí spodóbi, čístym sérdcem tebé sláviti.
Po alfavítu.
Stích: Hospóď vocarísja, v ľípotu oblečésja.
Vratá sokrušív mídnaja, i verejí ádovy sotrýj, jáko Bóh vsesílen, ród čelovíčeskij pádšij voskresíl jesí. sehó rádi i mý sohlásno vopijém: voskresýj iz mértvych, Hóspodi sláva tebí.
Stích: Íbo utverdí vselénnuju jáže ne podvížitsja.
Tľínija nás drévňaho Christós ispráviti choťá, na kresťí prihvoždájetsja, i vo hróbi polahájetsja, jehóže mironósicy žený so slezámi iskáchu, pláčuščja hlahólachu: uvý nám spáse vsích, káko izvólil jesí vo hróbe vselítisja? Vselívyjsja že choťá, káko ukráden býl jesí? Káko preložílsja jesí? Kóje že místo tvojé živonósnoje sokrý ťílo? No Vladýko, jáko obiščálsja jesí nám javísja, i utolí ot nás rydánije sléz. Pláčuščymsja že ím, ánhel k ním vozopí: ot pláča prestávša apóstolom rcýte, jáko voskrése Hospóď, mírovi dáruja očiščénije, i véliju mílosť.
Stích: Dómu tvojemú podobájet svjatýňa Hóspodi, v dolhotú dnij.
Raspnýjsja jáko voschoťíl jesí Christé, i smérť pohrebénijem tvojím pľinívyj, tridnéven voskrésl jesí, jáko Bóh so slávoju, mírovi dáruja bezkonéčnuju žízň, i véliju mílosť.
Sláva, hlás 8: Monáchov mnóžestva nastávnika ťá počitájem, ótče náš Michaíle: tvojéju bo stezéju voístinnu právo chodíti poznáchom. Blažén jesí Christú rabótav, i vrážiju obličíl jesí sílu, ánhelov sobesídniče, i prepodóbnych sopričástniče i právednych: s nímiže molísja Hóspodevi pomílovatisja dušám nášym.
I nýňi, Bohoródičen: Beznevístnaja Ďívo, jáže Bóha neizrečénno začénši plótiju, Máti Bóha výšňaho, tvojích rabóv moľbý prijimí vseneporóčnaja, vsím podajúšči očiščénije prehrišénij: nýňi náša molénija prijémľušči, molí spastísja vsím nám.
Nýňi otpuščáješi rabá tvojehó, Vladýko, * po hlahólu tvojemú s mírom. * Jáko víďista oči mojí spasénije tvojé, * jéže jesí uhotovál pred licém vsich ľudéj. * Svít vo otkrovénije jazýkov * i slávu ľudéj tvojích Ísraiľa
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.
Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Tropár voskrésen, hlás 6:
Ánheľskija síly na hróbi tvojém, i strehúščiji omertvíša: i stojáše Maríja vo hróbi, íščušči prečístaho ťíla tvojehó. Pľiníl jesí ád, ne iskusívsja ot nehó: srítil jesí Ďívu dárujaj živót. Voskrésýj iz mértvych, Hóspodi sláva tebí.
Sláva, tropár, hlás 8:
V tebí, ótče, izvístno spasésja, jéže po óbrazu: priím bo krest, posľídoval jesí Christú, i ďíja učíl jesí preziráti úbo plóť, prechódit bo, priľižáti že o duší, véšči bezsmértňij. ťímže i so ánhely srádujetsja, prepodóbne Michaíle, dúch tvój.
I nýňi, bohorodičen:
Iže nas rádi roždéjsja ot Ďívy, i raspjátije preterpív blahíj, isprovérhij smertiju smerť, i voskresénije javléj jáko Boh: ne prézri jáže sozdál jesí rukóju tvojeju: jávi čelovikoľubije tvojé Mílostive; prijmi róždšuju ťa Bohoródicu, moľáščujusja za ny, í spasi Spase naš ľúdí otčájannyja.
Diákon: Premúdrosť.
Lík: Blahosloví.
Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju ) víru, vo víki vikóv.
Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.
Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.
Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.
Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.
Jeréj: Voskresýj iz mértvych, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých múčenik, Prókla i Ilária: I prepodóbnaho otcá nášeho Michaíla Maleiná, i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.
Lík: Amíň.