Utiereň 1.3.

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (5. hlas)

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár, hlás 5: Sobeznačáľnoje Slóvo Otcú i Dúchovi, ot Ďívy róždšejesja na spasénije náše, vospojím vírniji i poklonímsja: jáko blahovolí plótiju vzýti na krest, i smérť preterpíti, i voskresíti uméršyja slávnym voskresénijem svojím. Dvaždy

Sláva, hlás 8: Právostiju úmnoju dúšu tvojú privjazávši v ľubóv Christóvu, tľínnych i krásnych, i vrémennych zabýtijem preteklá jesí, jáko Slóva učeníca: poščénijem strásti pérvije umertvívši, stradáľčeski vtoróje vrahá posramíla jesí. Ťím Christós suhúbych vincá spodóbi ťá, slávnaja Jevdokíje, prepodóbnaja strastotérpice, molí Christá Bóha, spastísja dušám nášym.

I nýňi: Iže nas rádi roždéjsja ot Ďívy, i raspjátije preterpív blahíj, isprovérhij smertiju smerť, i voskresénije javléj jáko Boh: ne prézri jáže sozdál jesí rukóju tvojeju: jávi čelovikoľubije tvojé Mílostive; prijmi róždšuju ťa Bohoródicu, moľáščujusja za ny, í spasi Spase naš ľúdí otčájannyja.

Psalóm 9

Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, * povím vsjá čudesá Tvojá.

Vozveseľúsja i vozrádujusja o Tebí, * pojú ímeni Tvojemú, Výšnij.

Vnehdá vozvratítisja vrahú mojemú vspjáť, * iznemóhut i pohíbnut ot licá Tvojehó.

Jáko sotvoríl jesí súd mój i prjú mojú, * síl jesí na Prestóľi, suďáj právdu.

Zapretíl jesí jazýkom, i pohíbe nečestívyj, * ímja jehó potrebíl jesí vo vík i vo vík víka.

Vrahú oskuďíša orúžija v konéc, i hrády razrušíl jesí, * pohíbe pámjať jehó s šúmom.

I Hospóď vo vík prebyvájet, uhotóva na súd Prestól Svój, * i Tój sudíti ímať vselénňij v právdu, sudíti ímať ľúdem v pravoťí.

I býsť Hospóď pribížišče ubóhomu, * pomóščnik vo blahovrémenijich, v skórbech.

I da upovájut na Ťá znájuščiji ímja Tvojé, * jáko ne ostávil jesí vzyskájuščich Ťá, Hóspodi.

Pójte Hóspodevi, živúščemu v Sijóňi, * vozvistíte vo jazýcich načinánija Jehó.

Jáko vzyskájaj króvi ích pomjanú, * ne zabý zvánija ubóhich.

Pomíluj mjá, Hóspodi, vížď smirénije mojé ot vráh mojích, * voznosjáj mjá ot vrát smértnych.

Jáko da vozviščú vsjá chvály Tvojá vo vraťích dščére Sijóňi, * vozrádujemsja o spaséniji Tvojém.

Uhľibóša jazýcy v páhubi, júže sotvoríša, * v síti séj, júže skrýša, uvjazé nohá ích.

Znájem jésť Hospóď suďbý tvorjáj, * v ďíľich rukú svojéju uvjazé hríšnik.

Da vozvraťátsja hríšnicy vo ád, * vsí jazýcy zabyvájuščiji Bóha.

Jáko ne do koncá zabvén búdet níščij, * terpínije ubóhich ne pohíbnet do koncá.

Voskresní, Hóspodi, da ne kripítsja čelovík, * da súďatsja jazýcy préd Tobóju.

Postávi, Hóspodi, zakonopoložíteľa nád ními, * da razumíjut jazýcy, jáko čelovícy súť.

Vskúju, Hóspodi, otstojá daléče, * preziráeši vo blahovrémenjiich, v skórbech?

Vnehdá hordítisja nečestívomu, * vozharájetsja níščij, uvjazájut v sovíťich, jáže pomyšľájut.

Jáko chválim jésť hríšnyj v póchotech duší svojejá, * i obíďaj blahoslovím jesť.

Razdraží Hóspoda hríšnyj, po mnóžestvu hňíva svojehó ne vzýščet, * ňísť Bóha préd ním.

Oskverňájutsja putijé jehó na vsjákoje vrémja, * otjémľutsja suďbý Tvojá ot licá jehó, vsími vráhi svojími obladájet.

Rečé bo v sérdci svojém, * ne podvížusja ot róda v ród bez zlá,

jehóže kľátvy ustá jehó polná súť, i hóresti i ľstí, * pod jazýkom jehó trúd i boľízň.

Prisidít v lovíteľstvi s bohátymi v tájnych, * jéže ubíti nepovínnaho, óči jehó na níščaho prizirájeťi.

Lovít v tájňi jáko lév vo ohráďi svojéj, * lovít éže voschítiti níščaho,

voschítiti níščaho, * vnehdá privleščí í v síti svojéj.

Smirít jehó, preklonítsja i padét, * vnehdá jemú obladáti ubóhimi.

Rečé bo v sérdci svojém: zabý Bóh, otvratí licé Svojé, * da ne vídit do koncá.

Voskresní, Hóspodi Bóže mój, * da voznesétsja ruká Tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Česó rádi prohňíva nečestívyj Bóha? * Rečé bo v sérdci svojém: ne vzýščet.

Vídiši, jáko Tý boľízň i járosť smotrjáješi, * da prédan búdet v rúci Tvojí,

Tebí ostávlen jésť níščij, * síru Tý búdi pomóščnik.

Sokruší mýšcu hríšnomu i lukávomu, * vzýščetsja hrích jehó i ne obrjáščetsja.

Hospóď Cár vo vík i v vík víka, * pohíbnete, jazýcy, ot zemlí Jehó.

Želánije ubóhich uslýšal jesí, Hóspodi, * uhotóvaniju sérdca ích vňát úcho Tvojé.

Sudí síru i smirénu, * da ne priložít ktomú veličátisja čelovík na zemlí.

Psalóm Davídu, 10

Na Hóspoda upovách, káko rečéte duší mojéj: * previtáj po horám, jáko ptíca.

Jáko sé, hríšnicy naľakóša lúk, * uhotóvaša stríly v túľi, sostriľáti vo mráci právyja sérdcem.

Zané jáže Tý soveršíl jesí, oní razrušíša, * právednik že čtó sotvorí Hospóď vo chrámi svjáťim Svojém.

Hóspoď, na nebesí Prestól Jehó, * óči Jehó na níščaho prizirájeťi, víždi Jehó ispytájeťi sýny čelovíčeskija.

Ispytájet právednaho i nečestívaho, * ľúbjaj že neprávdu nenavídit svojú dúšu.

Odoždít na hríšniki síti, óhň i žúpel, * i dúch búren čásť čáši ích.

Jáko práveden Hospóď, i právdy vozľubí, * pravotý víďi licé Jehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 11

Spasí mjá, Hóspodi, jáko oskuďí prepodóbnyj, * jáko umálišasja ístiny ot synóv čelovíčeskich.

Sújetnaja hlahóla kíjždo ko ískrennemu svojemú, * ustňí ľstívyja v sérdci, i v sérdci hlahólaša zlája.

Potrebít Hospóď vsjá ustný ľstívyja, * jazýk veleríčivyj,

Rékšyja: jazýk náš vozvelíčim, * ustný náša pri nás súť, któ nám Hospóď jésť?

Strásti rádi níščich i vozdychánija ubóhich nýňi voskresnú, * hlahólet Hospóď, položúsja vo spasénije, ne obiňúsja o ném.

Slovesá Hospódňa slovesá čísta, * srebró razžžéno, iskušéno zemlí, očiščéno sedmeríceju.

Tý, Hóspodi, sochraníši ný * i sobľudéši ný ot róda sehó i vo vík.

Ókrest nečestíviji chóďat; * po vysoťí Tvojéj umnóžil jesí sýny čelovíčeskija.

Psalóm Davídu, 12

Dokóľi, Hóspodi, zabúdeši mjá do koncá? * Dokóľi otvraščáješi licé Tvojé ot mené?

Dokóľi položú sovíty v dúši mojéj, boľízni v sérdci mojém déň i nóšč? * Dokóľi voznesétsja vráh mój na mjá?

Prízri, uslýši mjá, Hóspodi Bóže mój, * prosvití óči mojí, da ne kohdá usnú v smérť,

da ne kohdá rečét vráh mój: * ukripíchsja na nehó.

Stužájuščiji mí vozrádujutsja, * ášče podvížusja.

Áz že na mílosť Tvojú upovách, * vozrádujetsja sérdce mojé o spaséniji Tvojém,

vospojú Hóspodevi blahoďijavšemu mňí * i pojú ímeni Hóspoda Výšňaho.

Psalóm Davídu, 13

Rečé bezúmen v sérdce svojém: ňísť Bóh. * Rastľíša i omerzíšasja v načinánijich, ňísť tvorjáj blahostýňu.

Hospóď s Nebesé priníče na sýny čelovíčeskija, * víďiti, ášče jésť razumivájaj ilí vzyskájaj Bóha.

Vsí ukloníšasja, vkúpi nekľučími býša: * ňísť tvorjaj blahostýňu, ňísť do jedínaho.

Ni lí urazumíjut vsí ďílajuščiji bezzakónije, sňidájuščiji ľúdi mojá v sňíď chľíbá? * Hóspoda ne prizváša.

Támo ubojášasja strácha, iďíže ne bí strách, * jáko Hospóď v róďi právednych.

Sovít níščaho posramíste, * Hospóď že upovánije jehó jésť.

Któ dást ot Sijóna * spasénije Izráilevo?

Vnehdá vozvratít Hospóď pľinénije ľudéj Svojích, * vozrádujetsja Jákov, i vozveselítsja Izráiľ.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 14

Hóspodi, któ obitájet v žilíšči Tvojém, * ilí któ vselítsja vo svjátuju hóru Tvojú?

Choďáj neporóčen i ďílajaj právdu, * hlahóľaj ístinu v sérdci svojém.

Íže ne uľstí jazýkom svojím i ne sotvorí ískrennemu svojemú zlá, * i ponošénija ne priját na blížnija svojá.

Uničižén jésť préd ním lukávnujaj, bojáščyja že sjá Hóspoda slávit, * klenýjsja ískrennemu svojemú i ne otmetájasja.

Srebrá svojehó ne dadé v lichvú i mzdý na nepovínnych ne priját. * Tvorjáj sijá ne podvížitsja vo vík.

Psalóm Davidu, 15

Sochraní mjá, Hóspodi, * jáko na Ťá upovách.

Rích Hóspodevi: Hospóď mój jesí Tý, * jáko blahích mojích ne trébuješi.

Svjátym, íže súť na zemlí Jehó, * udiví Hospóď vsjá choťínija Svojá v ních.

Umnóžišasja némošči ích, po sích uskoríša: ne soberú sobóry ích ot krovéj, * ni pomjanú že imén ích ustnáma mojíma.

Hospóď čásť dostojánija mojehó i čáši mojejá, * Tý jesí ustrojájaj dostojánije mojé mňí.

Úžja napadóša mí v deržávnych mojích, * íbo dostojánije mojé deržávno jésť mňí.

Blahoslovľú Hóspoda, vrazumívšaho mjá, * ješčé že i do nóšči nakazáša mjá utróby mója.

Predzrích Hóspoda prédo mnóju výnu, * jáko odesnúju mené jésť, da ne podvížusja.

Sehó rádi vozveselísja sérdce mojé, i vozrádovasja jazýk mój, * ješčé že i plóť mojá vselítsja na upovániji.

Jáko ne ostáviši dúšu mojú vo áďi, * nižé dási prepodóbnomu Tvojemú víďiti istľínija.

Skazál mí jesí putí životá, ispólniši mjá vesélija s licém Tvoím, * krasotá v desníci Tvojéj v konéc.

Psalóm 16

Uslýši, Hóspodi, právdu mojú, vonmí moléniju mojemú, * vnuší molítvu mojú ne vo ustnách ľstívych.

Ot licá Tvojehó suďbá mojá izýdet, * óči mojí da vídita pravotý.

Iskusíl jesí sérdce mojé, positíl jesí nóščiju, * iskusíl mjá jesí, i ne obrítesja vo mňí neprávda.

Jáko da ne vozhlahóľut ustá mojá ďíl čelovíčeskich, * za slovesá ustén Tvojích áz sochraních putí žéstoki.

Soverší stópy mojá vo stezjách Tvojích, * da ne podvížutsja stópy mojá.

Áz vozzvách, jáko uslýšal mjá jesí, Bóže, * priklóni úcho Tvojé mňí i uslýši hlahóly mojá.

Udiví mílosti Tvojá, spasájaj upovájuščyja na Ťá * ot protívjaščichsja desníci Tvojéj.

Sochraní mjá, Hóspodi, jáko zínicu óka, * v króvi krilú Tvojéju pokrýješi mjá ot licá nečestívych, ostrástšich mjá:

vrazí mojí dúšu mojú oderžáša, túk svój zatvoríša; * ustá ích hlahólaša hordýňu.

Izhoňáščiji mjá nýňi obydóša mjá, * óči svojí vozložíša ukloníti na zémľu.

Objáša mjá jáko lév hotóv na lóv * i jáko skímen obitájaj v tájnych.

Voskresní, Hóspodi, predvarí já i zapní ím, * izbávi dúšu mojú ot nečestívaho,

orúžije Tvojé * ot vráh rukí Tvojéja.

Hóspodi, ot málych ot zémli, razďilí já v živoťí ích, * i sokrovénnych Tvójich ispólnisja črévo ích,

nasýtišasja synóv, * i ostáviša ostánki mladéncem svojím.

Áz že právdoju javľúsja licú Tvojemú, * nasýščusja, vnehdá javíti mí sjá slávi Tvojéj.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-m stichoslóviji sidálny voskrésny,

hlás 5: Krest Hospódeň pochválim, pohrebénije svjatóje písňmi počtím, i voskresénije jehó preproslávim: jáko sovozstávi mértvyja ot hrób jáko Bóh, pľinív smérti deržávu, i kríposť dijávoľu, i súščym vo áďi svít vozsijá.

Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Hóspodi mértv naréklsja jesí, umertvívyj smérť, vo hróbi položílsja jesí, istoščívyj hróby: horí vóini hróba strežáchu, dóľi ot víka mértvyja voskrésíl jesí. Vsesíľne i nepostižíme Hóspodi, sláva tebí.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Rádujsja svjatája horó i Bohoprochódnaja, rádujsja oduševlénnaja kupinó i neopalímaja. Rádujsja jedína k Bóhu mírovi móste, prevoďáj mértvyja k víčnomu životú. Rádujsja netľínnaja otrokovíce, neiskusomúžno róždšaja spasénije dúš nášich.

Psalóm 17

Vozľubľú Ťá, Hóspodi, * kríposte mojá.

Hospóď utverždénije mojé, i pribížišče mojé, i Izbáviteľ Mój, * Bóh mój, Pomóščnik mój, i upováju na Nehó,

Zaščítitel mój, * i róh spasénija mojehó, i Zastúpnik mój.

Chvaľá prizovú Hóspoda * i ot vráh mojích spasúsja.

Oderžáša mjá boľízni smértnyja, i potócy bezzakónija smjatóša mjá, * boľízni ádovy obydóša mjá, predvaríša mjá síti smértnyja.

I vnehdá skorbíti mí, * prizvách Hóspoda, i k Bóhu mojemú vozzvách,

uslýša ot chráma svjatáho Svojehó hlás mój, * i vópľ mój préd Ním vnídet vo úši Jehó.

I podvížesja, i trépetna býsť zemľá, * i osnovánija hór smjatóšasja i podvihóšasja, jáko prohňívasja na ňá Bóh.

Vzýde dým hňívom Jehó, i óhň ot licá Jehó vosplámenitsja, * úhlije vozhorísja ot Nehó.

I prikloní nebesá, i sníde, * i mrák pod noháma Jehó.

I vzýde na Cheruvímy, * i leťí, leťí na krilú vítreňu.

I položí tmú zakróv Svój, ókrest Jehó selénije Jehó, * temná vodá vo óblacich vozdúšnych.

Ot oblistánija préd Ním óblacy proidóša, * hrád i úhlije óhnennoje.

I vozhremí s nebesé Hospóď * i Výšnij dadé hlás Svój.

Nizposlá stríly i razhná já, * i mólniji umnóži, i smjaté já.

I javíšasja istóčnicy vodníji, i otkrýšasja osnovánija vselénnyja, * ot zapreščénija Tvojehó, Hóspodi, ot dochnovénija dúcha hňíva Tvojehó.

Nizposlá s vysotý, i priját mjá, * vospriját mjá ot vód mnóhich.

Izbávit mjá ot vrahóv mojích síľnych i ot nenavíďaščich mjá, * jáko utverdíšasja páče mené.

Predvaríša mjá v déň ozloblénija mojehó, * i býsť Hospóď utverždénije móje.

I izvedé mjá na širotú, * izbávit mjá, jáko voschoťí mjá.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju vozdást mí.

Jáko sochraních putí Hospódni * i ne nečéstvovach ot Bóha mojehó.

Jáko vsjá suďbý Jehó prédo mnóju * i opravdánija Jehó ne otstupíša ot mené.

I búdu neporóčen s Ním, * i sochraňúsja ot bezzakónija mojehó.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju préd očíma Jehó.

S prepodóbnym prepodóben búdeši, * i s múžem nepovínnym nepovínen búdeši, i so izbránnym izbrán búdeši, i so stroptívym razvratíšisja.

Jáko Tý ľúdi smirénnyja spaséši * i óči hórdych smiríši.

Jáko Tý prosvitíši svitíľnik mój, Hóspodi, Bóže mój, * prosvitíši tmú mojú.

Jáko Tobóju izbávľusja ot iskušénija * i Bóhom mojím prejdú sťínu.

Bóh mój, neporóčen púť Jehó, slovesá Hospódňa razžžéna, * Zaščítiteľ jésť vsích upovájuščich na Nehó.

Jáko któ Bóh, rázvi Hóspodá, Ilí kto Bóh, rázvi Bóha nášehó? * Bóh prepojasújaj mjá síloju, i položí neporóčen púť mój.

Soveršájaj nózi mojí, jáko jeléni, * i na vysókich postavľájaj mjá.

Naučájaj rúci mojí na bráň, * i položíl jesí lúk míďan mýšca mojá.

I dál mi jesí zaščiščénije spásenija, * i desníca Tvojá vospriját mjá,

i nakazánije Tvojé isprávit mjá v konéc, * i nakazánije Tvojé tó mjá naučít.

Uširíl jesí stopý mojá pódo mnóju, * i ne iznemohósťi plesňí mojí.

Poženú vrahí mojá, i postíhnu já, * i ne vozvraščúsja, dóndeže skončájutsja.

Oskorbľú ích, i ne vozmóhut státi, * padút pod noháma mojíma.

I prepojásal mjá jesí síloju na bráň, * spjál jesí vsjá vostajúščyja na mjá pod mjá.

I vrahóv mojích dál mí jesí chrebét, * i nenavíďaščyja mjá potrebíl jesí.

Vozzváša, i ne bí spasájaj: * ko Hóspodu, i ne uslýša ích.

I istňú já jáko prách préd licém vítra, * jáko brénije putéj pohláždu já.

Izbáviši mjá ot prerikánija ľudéj, * postáviši mjá vo hlavú jazýkov.

Ľúdije, íchže ne víďich, rabótaša mí. * V slúch úcha poslúšaša mjá.

Sýnove čuždíji solháša mí. * Sýnove čuždíji obetšáša i ochromóša ot stéz svojích.

Žív Hospóď, i blahoslovén Bóh, * i da voznesétsja Bóh spasénija mojehó.

Bóh dajáj otmščénije mňí * i pokorívyj ľúdi pod mjá.

Izbáviteľ mój ot vráh mojích hňivlívych, * ot vostajúščich na mjá vozneséši mjá, ot múža neprávedna izbáviši mjá.

Sého rádi ispovímsja Tebí vo jazýcich, Hóspodi, * i ímeni Tvojemú pojú:

veličájaj spasénija caréva, * i tvórjaj mílosť christú svojemú Davídu, i símeni jehó do víka.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 18

Nebesá povídajut slávu Bóžiju, * tvorénije že rukú Jehó vozviščájet tvérď.

Déň dní otryhájet hlahól, * i nóšč nóšči vozviščájet rázum.

Ne súť ríči, nižé slovésa, * íchže ne slýšatsja hlási ích.

Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích * i v koncý vsélennyja hlahóly ích.

V sólnce položí selénije svojé, i tój, jáko ženích ischoďáj ot čertóha Svojehó, * vozrádujetsja, jáko ispolín teščí púť.

Ot krája nebesé ischód Jehó, i srítenije Jehó do krája nebesé, * i ňísť íže ukrýjetsja teplotý Jehó.

Zakón Hospódeň neporóčen, obraščájaj dúšy, * sviďíteľstvo Hospódne vírno, umudrjájuščeje mladéncy.

Opravdánija Hospódňa práva, veseľáščaja sérdce, * zápoviď Hospódňa svitlá, prosviščájuščaja óči.

Strách Hospódeň číst, prebyvájaj vo vík víka: * suďbý Hospódni ístinny, opravdány vkúpi,

voždeľínny páče zláta i kámene čéstna mnóha, * i sláždša páče méda i sóta.

Íbo ráb Tvój chranít já, vnehdá sochraníti já, * vozdajánije mnóho.

Hrichopadénija któ razumíjet? * ot tájnych mojích očísti mjá, i ot čuždích poščadí rabá Tvojehó,

ášče ne obladájut mnóju, tohdá neporóčen búdu * i očíščusja ot hrichá velíka.

I búdut vo blahovolénije slovesá úst mojích, i poučénije sérdca mojehó préd Tobóju výnu, * Hóspodi, Pomóščniče mój i Izbáviteľu mój.

Psalóm 19

Uslýšit ťá Hospóď v déň pečáli, * zaščítit ťá ímja Bóha Jákovľa.

Póslet tí pómošč ot Svjatáho * i ot Sijóna zastúpit ťá.

Pomjanét vsjáku žértvu tvojú, * i vsesožžénije tvojé túčno búdi.

Dást tí Hospóď po sérdcu tvojemú * i vés sovít tvój ispólnit.

Vozrádujemsja o spaséniji tvojém * i vo ímja Hóspoda Bóha nášeho vozvelíčimsja.

Ispólnit Hospóď vsjá prošénija tvojá. * Nýňi poznách, jáko spasé Hospóď christá Svojehó,

uslýšit jehó s nebesé svjatáho Svojehó, * v sílach spasénije desnícy Jehó.

Síji na kolesnícach, i síi na kóňich, * mý že vo ímja Hóspoda Bóha nášeho prizovém.

Tíji spjáti býša i padóša, * mý že vostáchom i isprávichomsja.

Hóspodi, spasí carjá i uslýši ný, * vóňže ášče déň prizovém Ťá.

Psalóm 20

Hóspodi, síloju Tvojéju vozveselítsja cár * i o spaséniji Tvojém vozrádujetsja ziló.

Želánije sérdca jehó dál jesí jemú, * i choťínija ustnú jehó ňísi lišíl jehó.

Jáko predvaríl jesí jehó blahoslovénijem blahostýnnym, * položíl jesí na hlaví jehó vinéc ot kámene čéstna.

Životá prosíl jésť u Tebé, * i dál jesí jemú dolhotú dníj vo vík víka.

Vélija sláva jehó spasénijem Tvojím, * slávu i veleľípije vozložíši na nehó.

Jáko dási jemú blahoslovénije vo vík víka, * vozveselíši jehó rádostiju s licém Tvoím.

Jáko cár upovájet na Hóspoda, * i mílostiju Výšňaho ne podvížitsja.

Da obrjáščetsja ruká Tvojá vsím vrahóm Tvojím, * desníca Tvojá da obrjáščet vsjá nenavíďaščyja Tebé.

Jáko položíši ích jáko péšč óhnennuju vo vrémja licá Tvojehó, * Hospóď hňívom Svojím smjatét já, i sňísť ích óhň.

Plód ích ot zemlí pohubíši, * i símja ích ot synóv čelovíčeskich.

Jáko ukloníša na Ťá zlája, * pomýsliša sovíty, íchže ne vozmóhut sostáviti.

Jáko položíši já chrebét, * vo izbýtcich Tvojích uhotóviši licé ích.

Voznesísja, Hóspodi, síloju Tvojéju, * vospojém i pojém síly Tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 21

Bóže, Bóže mój, vonmí mí, * vskúju ostávil mjá jesí?

Daléče ot spasénija mojehó * slovesá hrichopadénij mojích.

Bóže mój, vozzovú vo dní, i ne uslýšiši, * i v noščí, i ne v bezúmije mňí.

Tý že vo svjaťím živéši, * chvaló Izráileva.

Na Ťá upováša otcý náši, * upováša i izbávil jesí já.

K Tebí vozzváša, i spasóšasja, * na Ťá upováša, i ne postyďíšasja.

Áz že jésm čérv, a ne čelovík, * ponošénije čelovíkov i uničižénije ľudéj.

Vsí víďaščiji mjá poruháša mí sjá, * hlahólaša ustnámi, pokiváša hlavóju:

upová na Hóspoda, da izbávit jehó, * da spasét jehó, jáko chóščet jehó.

Jáko Tý jesí istórhij mjá iz čréva, * upovánije mojé ot soscú mátere mojejá.

K Tebí privéržen jésm ot ložésn, * ot čréva mátere mojejá Bóh mój jesí Tý.

Da ne otstupíši ot mené, jáko skórb blíz, * jáko ňísť pomohájaj mí.

Obydóša mjá teľcý mnózi, * juncý túčniji oderžáša mjá.

Otverzóša na mjá ustá svojá, * jáko lév voschiščájaj i rykájaj.

Jáko vodá izlijáchsja, i razsýpašasja vsjá kósti mojá, * býsť sérdce mojé jáko vósk, tájaj posreďí čréva mojehó.

Ízsše jáko skudéľ kríposť mojá, i jazýk mój priľpé hortáni mojemú, i v pérsť smérti svél mjá jesí.

Jáko obydóša mjá psí mnózi, sónm lukávych oderžáša mjá, * iskopáša rúci mojí i nózi mojí.

Isčetóša vsjá kósti mojá, * tíji že smotríša i prezríša mjá.

Razďilíša rízy mojá sebí, * i o odéždi mojéj metáša žrébij.

Tý že, Hóspodi, ne udalí pómošč Tvojú ot mené, * na zastuplénije mojé vonmí.

Izbávi ot orúžija dúšu mojú, * i iz rukí pésiji jedinoródnuju mojú.

Spasí mjá ot úst ľvóvych * i ot róh jedinoróž smirénije mojé.

Povím ímja Tvojé brátiji mojéj, * posreďí cérkve vospojú Ťá.

Bojáščijisja Hóspoda, voschvalíte Jehó, vsé símja Iákovle, proslávite Jehó, * da uboítsja že ot Nehó vsé símja Izráilevo.

Jáko ne uničiží, nižé nehodová molítvy níščaho, * nižé otvratí licé Svojé ot mené, i jehdá vozzvách k Nemú, uslýša mjá.

Ot Tebé pochvalá mojá, v cérkvi velícij ispovímsja Tebí, * molítvy mojá vozdám préd bojáščimisja Jehó.

Jaďát ubóziji i nasýťatsja, i voschváľat Hóspoda vzyskájuščiji Jehó, * živá búdut serdcá ích v vík víka.

Pomjanútsja i obraťátsja ko Hospódu vsí koncý zemlí, * i poklóňatsja préd Ním vsjá otéčestvija jazýk.

Jáko Hospódne jésť cárstvije, * i Tój obladájet jazýki.

Jadóša i pokloníšasja vsí túčniji zemlí, * préd Ním pripadút vsí nizchoďáščiji v zémľu, i dušá mojá Tomú živét.

I símja mojé porabótajet Jemú, * vozvistít Hóspodevi ród hrjadúščij.

I vozvisťát právdu Jehó ľúdem róždšymsja, * jáže sotvorí Hospóď.

Psalóm 22

Hospóď pasét mjá * i ničtóže má lišít.

Na mísťi zláčňi, támo vselí mjá, * na voďí pokójňi vospitá mjá.

Dúšu mojú obratí, nastávi mjá na stezí právdy, * ímene rádi Svojehó.

Ášče bo i pojdú posreďí síni smértnyja, * ne ubojúsja zlá,

jáko Tý so mnóju jesí: * žézl Tvój i pálica Tvojá, tá mjá uťíšista.

Uhotóval jesí prédo mnóju trapézu soprotív stužájuščym mňí, * umástil jesí jeléjom hlavú mojú, i čáša Tvojá upojavájušči mjá, jáko deržávna.

I mílosť Tvojá poženét mjá vsjá dní životá mojehó; * i jéže vselíti mí sjá v dóm Hospódeň v dolhotú dníj.

Psalóm 23

Hospódňa zemľá, i ispolnénije jejá, vsélennaja * i vsí živúščiji na néj.

Tój na morjách osnovál jú jésť, * i na rikách uhotóval jú jésť.

Któ vzýdet na hóru Hospódňú? * Ilí któ stánet na mísťi svjaťím Jehó?

Nepovínen rukáma i číst sérdcem, íže ne priját vsúje dúšu svojú, * i ne kľátsja léstiju ískrennemu svojemú.

Séj priímet blahoslovénije ot Hóspoda, * i mílostyňu ot Bóha, Spása svojehó.

Séj ród íščuščich Hóspoda, * íščuščich licé Bóha Jákovľa.

Vozmíte vratá kňázi váša, * i vozmítesja vratá víčnaja, i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď krípok i sílen, Hospóď sílen v bráni.

Vozmíte vráta kňázi váša, i vozmítesja vratá víčnaja, * i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď síl, Tój jésť Cár slávy.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 2-m stichoslóviji sidálny voskrésny,

hlás 5: Hóspodi, po tridnévňim tvojém voskreséniji, i apóstolov poklonéniji, Pétr vopijáše tí: žený derznovénije prijáša, áz že ubojáchsja. Razbójnik bohoslóvjaše, áz že otverhóchsja. Úbo prizovéši li mjá próčeje učeniká býti? Ilí páki pokážeši mjá lovcá hlubínnaho? No kájuščasja prijimí mja Bóže, i spasí mja.

Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi, vsím sérdcem mojím, povím vsjá čudesá Tvojá.

Hóspodi, posreďí osuždénnych prihvozdíša ťá bezzakónniji, i kopijém rebró tvojé probodóša, o Mílostive! Pohrebénije že prijál jesí, razrušívyj ádova vratá, i voskrésl jesí tridnévno. Pritekóša žený víďiti ťá, i vozvistíša apóstolom vostánije: prevoznosímyj Spáse, jehóže pojút ánheli, blahoslovénnyj Hóspodi, sláva tebí.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Neiskusobráčnaja nevísto Bohorodíteľnice, jáže Jévinu pečáľ radostotvorívšaja, vospivájem vírniji i poklaňájemsja tebí, jáko vozvelá jesí nás ot drévnija kľátvy: i nýňi molí neprestánno, vsepítaja, presvjatája, vo jéže spastísja nám.

Allilúija, Pasalóm 118

Bláženi neporóčniji v púti, * choďáščiji v zakóňi Hospódni.

Blažéni ispytájuščiji sviďínija Jehó, vsím sérdcem vzýščut Jehó, * ne ďílajuščiji bo bezzakónija, v putéch Jehó chodíša.

Tý zapovídal jesí zápovidi Tvojá * sochraníti ziló.

Dabý isprávilisja putijé mojí, * sochraníti opravdánija Tvojá.

Tohdá ne postyžúsja, * vnehdá prizríti mí na vsjá zápovidi Tvojá.

Ispovímsja Tebí v právosti sérdca, * vnehdá naučíti mí sjá suďbám právdy Tvojejá.

Opravdánija Tvojá sochraňú, * ne ostávi mené do zilá.

V česóm isprávit juňíjšij púť svój? * vnehdá sochraníti slovesá Tvojá.

Vsím sérdcem mojím vzyskách Tebé, * ne otríni mené ot zápovidej Tvojích.

V sérdci mojém skrých slovesá Tvojá, * jáko da ne sohrišú Tebí.

Blahoslovén jesí, Hóspodi: * naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Ustnáma mojíma vozvistích * vsjá suďbý úst Tvojích.

Na putí sviďínij Tvoích nasladíchsja, * jáko o vsjákom bohátstvi.

V zápovidech Tvoích pohlumľúsja, * i urazumíju putí Tvojá.

Vo opravdánijich Tvojích poučúsja, * ne zabúdu slovés Tvojích.

Vozdážď rabú Tvojemú: * živí mjá, i sochraňú slovesá Tvojá.

Otkrýj óči mojí, * i urazumíju čudésa ot zakóna Tvojehó.

Prišléc áz jésm na zemlí: * ne skrýj ot mené zápovidi Tvojá.

Vozľubí dušá mojá vozželáti suďbý Tvojá * na vsjákoje vrémja.

Zapretíl jesí hórdym: * prókľati ukloňájuščijisja ot zápovidej Tvojích.

Otimí ot mené ponós i uničižénije, * jáko sviďínij Tvojích vzyskách.

Íbo sidóša kňázi, i na mjá klevetáchu, * ráb že Tvój hlumľášesja vo opravdánijich Tvojích:

Íbo sviďínija Tvojá poučénije mojé jésť, * i sovíti mojí opravdánija Tvojá.

Priľpé zemlí dušá mojá: * živí mjá po slovesí Tvojemú.

Putí mojá vozvistích, i uslýšal mjá jesí: * naučí mjá opravdánijem Tvojím:

Púť opravdánij Tvoích vrazumí mí, * i pohlumľúsja v čudesích Tvojích.

Vozdremá dušá mojá ot unýnija: * utverdí mjá v slovesích Tvojích.

Púť neprávdy otstávi ot mené, * i zakónom Tvojím pomíluj mjá.

Púť ístiny izvólich, * i suďbý Tvojá ne zabých.

Priľipíchsja sviďínijem Tvojím, Hóspodi, * ne posramí mené.

Púť zápovidej Tvojích tekóch, * jehdá rasšíril jesí sérdce mojé.

Zakonopoloží mňí, Hóspodi, * púť opravdánij Tvoích, i vzyščú i výnu:

Vrazumí mjá, i ispytáju zakón Tvój, * i sochraňú í vsím sérdcem mojím.

Nastávi mjá na stezjú zápovidej Tvoích, * jáko túju voschoťích.

Prikloní sérdce mojé vo sviďínija Tvojá, * a ne v lichoímstvo.

Otvratí óči mojí, jéže ne víďiti sujetý, * v putí Tvojém živí mjá.

Postaví rabú Tvojemú * slóvo Tvojé v strách Tvój.

Otimí ponošénije mojé, * jéže nepščevách: jáko suďbý Tvojá bláhi.

Sé vozželách zápovidi Tvojá, * v právďi Tvojéj živí mjá.

I da priídet na mjá mílosť Tvojá, * Hóspodi, spasénije Tvojé po slovesí Tvojemú.

I otviščáju ponošájuščym mí slóvo: * jáko upovách na slovesá Tvojá.

I ne otimí ot úst mojích slovesé ístinna do zilá, * jáko na suďbý Tvojá upovách.

I sochraňú zakón Tvój výnu, * vo vík i vo vík víka.

I choždách v širóťi, * jáko zápovidi Tvojá vzyskách.

I hlahólach o sviďínijich Tvojích pred carí, * i ne styďáchsja:

I poučáchsja v zápovidech Tvoích, * jáže vozľubích ziló:

I vozdvihóch rúci mojí k zápovidem Tvoím, jáže vozľubích, * i hlumľáchsja vo opravdánijich Tvoích.

Pomjaní slovesá Tvojá rabú Tvojemú, * íchže upovánije dál mí jesí.

Tó mjá uťíši vo smiréniji mojém, * jáko slóvo Tvojé živí mjá.

Hórdii zakonoprestúpovachu do zilá: * ot zakóna že Tvojehó ne ukloníchsja.

Pomjanúch suďbý Tvojá ot víka, Hóspodi, * i uťíšichsja.

Pečáľ priját mjá ot hríšnik, * ostavľájuščich zakón Tvój.

Píta bjáchu mňí opravdánija Tvojá, * na mísťi prišéľstvija mojehó.

Pomjanúch v noščí ímja Tvojé, Hóspodi, * i sochraních zakón Tvój.

Séj býsť mňí, * jáko opravdánij Tvoích vzyskách.

Čásť mojá jesí, Hóspodi, * rích sochraníti zakón Tvój.

Pomolíchsja licú Tvojemú vsím sérdcem mojím: * pomíluj mjá po slovesí Tvojemú.

Pomýslich putí Tvojá, * i vozvratích nózi mojí vo sviďínija Tvojá.

Uhotóvichsja i ne smutíchsja * sochraníti zápovidi Tvojá.

Úžja hríšnik objazášasja mňí, * i zakóna Tvojehó ne zabých.

Polúnošči vostách ispovídatisja Tebí * o suďbách právdy Tvojejá.

Pričástnik áz jésm vsím bojáščymsja Tebé, * i chraňáščym zápovidi Tvojá.

Mílosti Tvojejá, Hóspodi, ispólň zemľá: * opravdánijem Tvoím naučí mjá.

Bláhosť sotvoríl jesí s rabóm Tvojím, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú.

Bláhosti, i nakazániju i rázumu naučí mjá, * jáko zápovidem Tvojím vírovach.

Préžde dáže ne smiríti mí sjá, áz prehriších: * sehó rádi slóvo Tvojé sochraních.

Bláh jesí Tý, Hóspodi, * i bláhostiju Tvojéju naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Umnóžisja na mjá neprávda hórdych, * áz že vsím sérdcem mojím ispytáju zápovidi Tvojá.

Usyrísja jáko mléko sérdce ích, * áz že zakónu Tvojemú poučíchsja.

Bláho mňí, jáko smiríl mjá jesí, * jáko da naučúsja opravdánijem Tvojím.

Bláh mňí zakón úst Tvojích, * páče týsjašč zlatá i srebrá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Rúci Tvoí sotvorísťi mjá, i sozdásťi mjá: * vrazumí mjá, i naučúsja zápovidem Tvojím.

Bojáščijisja Tebé úzrjat mjá i vozveseľátsja, * jáko na slovesá Tvojá upovách.

Razumích Hóspodi, jáko právda suďbý Tvojá, * i voístinnu smiríl mjá jesí.

Búdi že mílosť Tvojá, * da uťíšit mjá po slovesí Tvojemú, rabú Tvojemú.

Da priídut mňí ščedróty Tvojá, i žív búdu, * jáko zakón Tvój poučénije mojé jésť.

Da postyďátsja hórdiji, jáko neprávedno bezzakónnovaša na mjá, * áz že pohlumľúsja v zápovidech Tvojích.

Da obraťát mjá bojáščijisja Tebé, * i víďaščiji sviďínija Tvojá.

Búdi sérdce mojé neporóčno vo opravdánijich Tvojích, * jáko da ne postyžúsja.

Isčezájet vo spasénije Tvojé dušá mojá, * na slovesá Tvojá upovách.

Isčezóša óči mojí v slóvo Tvojé, * hlahóľušče: kohdá uťíšiši mjá?

Zané bých jáko mích na sláňi: * opravdánij Tvoích ne zabých.

Kolíko jésť dnéj rabá Tvojehó? * kohdá sotvoríši mí ot hoňáščich mjá súd?

Povídaša mňí zakonoprestúpnicy hlumlénija, * no ne jáko zakón Tvój, Hóspodi.

Vsjá zápovidi Tvojá ístina: * neprávedno pohnáša mjá, pomozí mí.

Vmáľi ne skončáša mené na zemlí: * áz že ne ostávich zápovidej Tvojích.

Po mílosti Tvojéj živí mjá, * i sochraňú sviďínija úst Tvojích.

Vo vík, Hóspodi, slóvo Tvojé * prebyvájet na nebesí.

V ród i ród ístina Tvojá. * Osnovál jesí zémľu, i prebyvájet.

Učinénijem Tvojím prebyvájet déň, * jáko vsjáčeskaja rabótna Tebí.

Jáko ášče by ne zakón Tvój poučénije mojé býl, * tohdá úbo pohíbl bých vo smiréniji mojém.

Vo vík ne zabúdu opravdánij Tvojích, * jáko v ních oživíl mjá jesí.

[Sredá:]

Tvój jésm áz, spasí mjá, * jáko opravdánij Tvoích vzyskách.

Mené ždáša hríšnicy pohubíti mjá, * sviďínija Tvojá razumích.

Vsjákija končíny víďich konéc, * široká zápoviď Tvojá ziló.

Kóľ vozľubích zakón Tvój, Hóspodi, * vés déň poučénije mojé jésť.

Páče vráh mojích umudríl mjá jesí * zápovidiju Tvojéju, jáko v vík mojá jésť.

Páče vsích učáščich mjá razumích, * jáko sviďínija Tvojá poučénije mojé jésť.

Páče stárec razumích, * jáko zápovidi Tvojá vzyskách.

Ot vsjákaho putí lukáva vozbraních nohám mojím, * jáko da sochraňú slovesá Tvojá.

Ot sudéb Tvojích ne ukloníchsja, * jáko Tý zakonopoložíl mí jesí.

Kóľ sladká hortáni mojemú slovesá Tvojá, * páče méda ustóm mojím.

Ot zápovidej Tvojích razumích, * sehó rádi voznenavíďich vsják púť neprávdy.

Svitíľnik noháma mojíma zakón Tvój, * i svít stezjám mojím.

Kľáchsja i postávich * sochraníti suďbý právdy Tvojejá.

Smiríchsja do zilá, Hóspodi, * živí mjá po slovesí Tvojemú.

Vóľnaja úst mojích blahovolí že, Hóspodi, * i suďbám Tvoím naučí mjá.

Dušá mojá v rukú Tvojéju výnu, * i zakóna Tvojehó ne zabých.

Položíša hríšnicy síť mňí, * i ot zápovidej Tvojích ne zabludích.

Nasľídovach sviďínija Tvojá vo vík, * jáko rádovanije sérdca mojehó súť.

Prikloních sérdce mojé sotvoríti opravdánija Tvojá * v vík za vozdajánije.

Zakonoprestúpnyja voznenavíďich, * zakón že Tvój vozľubích.

Pomóščnik mój i zastúpnik mój jesí Tý, * na slovesá Tvojá upovách.

Uklonítesja ot mené lukávnujuščiji, * i ispytáju zápovidi Bóha mojehó.

Zastupí mjá po slovesí Tvojemú, * i žív búdu, i ne posramí mené ot čájanija mojehó.

Pomozí mí, i spasúsja, * i poučúsja vo opravdánijich Tvoích výnu.

Uničižíl jesí vsjá otstupájuščija ot opravdánij Tvojích, * jáko neprávedno pomyšlénije ích.

Prestupájuščija nepščevách vsjá hríšnyja zemlí, * sehó rádi vozľubích sviďínija Tvojá.

Prihvozdí stráchu Tvojemú plóti mojá, * ot sudéb bo Tvojích ubojáchsja.

Sotvorích súd i právdu, * ne predážď mené obíďaščym mjá.

Vospriimí rabá Tvojehó vo bláho, * da ne oklevetájut mené hórdiji.

Óči mojí isčezósťi vo spasénije Tvojé, * i v slóvo právdy Tvojejá.

Sotvorí s rabóm Tvojím po mílosti Tvojéj, * i opravdánijem Tvojím naučí mjá.

Ráb Tvój jésm áz: vrazumí mjá, * i uvím sviďínija Tvojá.

Vrémja sotvoríti Hóspodevi: * razoríša zakón Tvój.

Sehó rádi vozľubích zápovidi Tvojá * páče zláta i topázija.

Sehó rádi ko vsím zápovidem Tvojím napravľáchsja, * vsják púť neprávdy voznenavíďich.

Dívna sviďínija Tvojá, * sehó rádi ispytá já dušá mojá.

Javlénije slovés Tvojích prosviščájet * i vrazumľájet mladéncy.

Ustá mojá otverzóch, i privlekóch dúch, * jáko zápovidej Tvojích želách.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Prízri na mjá i pomíluj mjá, * po sudú ľúbjaščich ímja Tvojé.

Stopý mojá naprávi po slovesí Tvojemú, * i da ne obladájet mnóju vsjákoje bezzakónije.

Izbávi mjá ot klevetý čelovíčeskija, * i sochraňú zápovidi Tvojá.

Licé Tvojé prosvití na rabá Tvojehó, * i naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Ischódišča vodnája izvedósťi óči mojí, * ponéže ne sochraních zakóna Tvojehó.

Práveden jesí, Hóspodi, * i právi sudí Tvojí.

Zapovídal jesí právdu sviďínija Tvojá, * i ístinu ziló.

Istájala mjá jésť révnosť Tvojá, * jáko zabýša slovesá Tvojá vrazí mojí.

Razžžéno slóvo Tvojé ziló, * i ráb Tvój vozľubí jé.

Juňíjšij áz jésm i uničižén, * opravdánij Tvojích ne zabých.

Právda Tvojá právda vo vík, * i zakón Tvój ístina.

Skórbi i núždy obritóša mjá, * zápovidi Tvojá poučénije mojé.

Právda sviďínija Tvojá v vík, * vrazumí mjá, i žív búdu.

Vozzvách vsím sérdcem mojím, * uslýši mjá, Hóspodi, opravdánija Tvojá vzyščú.

Vozzvách Tí, spasí mjá, * i sochraňú sviďínija Tvojá.

Predvarích v bezhódiji i vozzvách, * na slovesá Tvojá upovách.

Predvarísťi óči mojí ko útru, * poučítisja slovesém Tvojím.

Hlás mój uslýši, Hóspodi, po mílosti Tvojéj: * po suďbí Tvojéj živí mjá.

Priblížišasja hoňáščiji mjá bezzakónijem, * ot zakóna že Tvojehó udalíšasja.

Blíz jesí Tý, Hóspodi, * i vsí putijé Tvoí ístina.

Ispérva poznách ot sviďínij Tvojích, * jáko v vík osnovál já jesí.

Vížď smirénije mojé i izmí mjá, * jáko zakóna Tvojehó ne zabých.

Sudí súd mój i izbávi mjá, * slovesé rádi Tvojehó živí mjá.

Daléče ot hríšnik spasénije, * jáko opravdánij Tvojích ne vzyskáša.

Ščedróty Tvojá mnóhi, Hóspodi, * po suďbí Tvojéj živí mjá.

Mnózi izhoňáščiji mjá i stužájuščiji mí, * ot sviďínij Tvojích ne ukloníchsja.

Víďich nerazumivájuščija i istájach, * jáko slovés Tvojích ne sochraníša.

Vížď, jáko zápovidi Tvojá vozľubích, * Hóspodi, po mílosti Tvojéj živí mjá.

Načálo slovés Tvojích ístina, * i vo vík vsjá suďbý právdy Tvojejá.

Kňázi pohnáša mjá túne, * i ot slovés Tvojích ubojásja sérdce mojé.

Vozrádujusja áz o slovesích Tvojích, * jáko obritájaj korýsť mnóhu.

Neprávdu voznenavíďich i omerzích, * zakón že Tvój vozľubích.

Sedmeríceju dném chvalích Ťá * o suďbách právdy Tvojejá.

Mír mnóh ľúbjaščym zakón Tvój, * i ňísť ím soblázna.

Čájach spasénija Tvojehó, Hóspodi, * i zápovidi Tvojá vozľubích.

Sochraní dušá mojá sviďínija Tvojá * i vozľubí já ziló.

Sochraních zápovidi Tvojá i sviďínija Tvojá, * jáko vsí putijé mojí pred Tobóju, Hóspodi.

Da priblížitsja molénije mojé pred Ťá, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú vrazumí mjá.

Da vnídet prošénije mojé pred Ťá, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú izbávi mjá.

Otrýhnut ustňí mojí pínije, * jehdá naučíši mjá opravdánijem Tvojím.

Proviščáet jazýk mój slovesá Tvojá, * jáko vsjá zápovidi Tvojá právda.

Da búdet ruká Tvojá jéže spastí mjá, * jáko zápovidi Tvojá izvólich.

Vozželách spasénije Tvojé, Hóspodi, * i zakón Tvój poučénije mojé jésť.

Živá búdet dušá mojá i voschválit Ťá, * i suďbý Tvojá pomóhut mňí.

Zabludích, jáko ovčá pohíbšeje, vzyščí rabá Tvojehó, * jáko zápovidej Tvojích ne zabých.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Anhelskij sobór udivísja, * zrjá tebé v mértvych vminívšasja, * smértnuju že, Spáse, kríposť razorívša, * i so sobóju Adáma vozdvíhša, * i ot áda vsjá svobódša.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Počtó mýra s mílostivnými slezámi, * o učenícy rastvorjájete? * Blistájajsja vo hróbi ánhel, * Myronósicam viščáše: * vídite vý hrób i urazumíjte: * Spás bo * voskresé ot hróba.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Ziló ráno, * Myronósicy tečáchu * ko hróbu tvojemú, rydájuščyja, * no predstá k ním Ánhel i rečé: * Rydánija vrémja prestá, ne pláčite, * voskresénije že * Apóstolom rcýte.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Myronósicy žený * s mýry prišédšyja * ko hróbu tvojemú, Spáse, rydáchu, * Ánhel že k ním rečé hlahóľa: * Čtó s mértvymi živáho pomyšľájete? * Jáko Bóh bo voskresé ot hróba.

Sláva: Poklonímsja Otcú, * i jehó Sýnovi, i svjatómu Dúchu, * svjaťíj Trójci vo jedíňim suščeství, * so Serafímy zovúšče: * svját, svját, * svját jesí, Hóspodi.

I nýňi: Žiznodávca roždši, * hrichá Ďívo Adáma izbávila jesí, * rádosť že Jévi * v pečáľi mistó podalá jesí: * pádšyja že ot žizni, * k séj naprávi, * iz tebé voplotívyjsja * Bóh i čelovík.

Allilúja, Allilúja, Allilúja, sláva tebí Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko blahoslovísja ímja Tvoje, i proslávisja cárstvo Tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Ipakoí, hlás 5: Ánheľskim zrákom úm smuščájuščja, i božéstvennym vostánijem dušéju prosviščájemy, mironósicy apóstolom blahovistvováchu: vozvistíte vo jazýcich voskresénije, Hóspodu soďíjstvujušču čudesý, podajúščemu nám véliju mílosť.

Stepenna hlás 5.

Antifon 1. Vnehdá skorbíti mňi, Davídski pojú tebí Spase moj: izbávi dúšu mojú ot jazýka ľstívaho,

Pustýnnym živót blažen jesť, bóžestvennym račénijem voskryľájuščymsja.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom oderžátsja vsja, vídimaja že s nevídimymi: samoderžáven bo syj, Trójcy jedín jesf nelóžno.

Antifon 2. Na hóry dušé, vozdvíhnemsja: hrjadí támo otňúduže pómošč ídet.

Desnája tvojá ruká i mené Christé kasájuščajasja, ot lésti vsjákija da sochranít.

Sláva, i nýňi: Svjatómu Dúchu bohoslóvjašče rcim: ty jesí Boh, živót, račénije, svit, um, Ty blahostýňa, Ty cárstvuješi vo víki.

Antifon 3. O rékšich mňi: Vo dvorý vnídem Hospodňa, rádosti mnóhija ispólnen byv, molitvy vozsyláju.

V domú Davídovi strášnaja soveršájutsja: ohň bo támo paľá vsjak srámnyj um.

Sláva, i nýňi: Svjatómu Dúchu, živonačálnoje dostóinstvo, ot Nehóže vsjákoje živótno oduševľájetsja, jáko vo Otcí, kúpno že i Slovi.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokimen hlás 5. Voskresní Hóspodi Bóže moj, da voznesétsja ruká tvojá, jáko ty cárstvuješi vo víki.

Stích: Ispovímsja tebí, Hóspodi vsím sérdcem mojím.

Jeréj: Hóspodu pomolímsja.

Lík: Hóspodi pomíluj.

Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.

Lík: Amíň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia. Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Luki svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: V ťim časi Petro vstav, uťikav ku hrobu, posmotriv do ňoho i uviďiv tam ležati lem polotna. Vernuv sja i čudovav sja tomu, što sja stalo. I smoť, v tot deň dvomi z učenikiv išli do sela nazvanoho Emmaus, kotre bylo od Jerusalima približno jedenadcjať kilometriv. I bisidovali o všytkim, što sja stalo. A jak tak bisidovali i vjedno rozdumovali, prišov ku nim sam Isus i išov iz nima. No dašto jak by speralo jim oči, žeby joho ne poznali. A vin jim poviv: „O čim to iduči bisidujete midži sobov, a čom vy zasmučeny?“ A jeden iz nich, što sja zvav Kleopa, jomu odpoviv: „Ci ty lem sam iz čudžinciv v Jerusalimi, kotryj ne znať o ťim, što sja stalo v tych dňach?“ Oprosiv sja jich: „A što?“ I rospovili mu, što sja stalo z Isusom Nazarjanom, kotryj byv prorok, silnyj v ďiľi i v slovi pered Bohom i cilym narodom; jak joho našy archijereji i načalniky peredali, žeby byv odsudženyj na smerť, i rozpjali. - A my naďijali sja, že vin vyslobodiť Izraiľ. Dnes je už treťij deň, jak sja toto všytko stalo. No dakotry iz našych žen nas začudovali; byli rano kolo hroba, a jak ne našli joho ťilo, prišli i hovorili, že viďili i pojavľiňa anheľiv, kotry povidali, že žyje. A dakotry iz našych išli ku hrobu i našli všytko tak, jak povidali ženy, no joho ne viďili.- A vin jim poviv: „O, vy nerozumnoho i ťažkodumnoho serdcja uviriti všytkomu, što hovorili proroky. Ci ne bylo potribne, žeby Christos toto vyterpiv i vošov do svojoj slavy?“ I začav od Mojseja i od všytkych prorokiv i pojasňovav jim, što rečene o ňim v ciľim Pismi. A koli prichodili ku selu, do kotroho išli, vin jak by poberav sja iti dale. No oni joho strimali i hovorili: „Zistaň iz nami, bo deň už kinčiť i prichodiť večur.“ I zistav, i pišov iz nima. A jak siďili kolo stola, vzjav chľib, blahosloviv, lamav i davav jim. I otvorili sja jim oči i poznali joho; no vin sja jim stav nevidimym. I poviv jeden druhomu: „Ci ne horilo v nas naše serdce, kiď iz nami hovoriv na dorozi i pojasňovav nam Pismo?“ I takoj vstali, vernuli sja do Jerusalima i našli vjedno jedenadcjaťoch i tych, što z nima byli, jak bisidujuť: „Hospoď spravdy voskres i pojaviv sja Simonovi.“ A oni rospovili, što sja stalo po dorozi i jak joho poznali, kiď lamav chľib.

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Taže: Voskresenije Chrístóvo víďivše, poklo­nímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jedínomu bezhríšnomu. Krestú tvojemú poklaňájemsja Christé, í svjatoje voskre­senije tvojé pojém i slávim: Ty bo jesí Boh naš, rázvi tebé inóho ne znájem, ímja tvojé imenújem. Priidíte vsi vírniji, poklonimsja svjatomu Christóvu voskreséniju: se bo priíde Krestóm rádosť vsemú míru. Vsehdá bohoslóvjašče Hóspoda, pojém voskresenije Jehó: raspjátije bo preterpív, smertiju smerť razruší.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Sláva, hlás 8: Pokajánija otvérzi mí dvéri žiznodávče, útreňujet bo dúch mój ko chrámu svjatómu tvojemú, chrám nosjáj ťilésnyj vés oskvernén: no jáko ščédr, očísti blahoutróbnoju tvojéju mílostiju.

I nýňi, Bohoródičen: Na spasénija stezí nastávi mjá Bohoródice, stúdnymi bo okaľách dúšu hrichmí, i v ľínosti vsé žitijé mojé iždích: no tvojími molítvami izbávi mjá ot vsjákija nečistotý.

Táže, hlás 6: Pomíluj mjá Bóže, po velícej mílosti tvojéj, i po mnóžestvu ščedrót tvojích, očísti bezzakónije mojé.

Mnóžestva soďíjannych mnóju ľútych, pomyšľája okajánnyj, trepéšču strášnaho dné súdnaho: no naďíjasja na mílosť bahoutróbija tvojehó, jáko Davíd vopijú ti: pomíluj mjá Bóže po velícij tvojéj mílosti.

Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Lík: Hóspodi pomílu. (12x)

Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kanón voskrésen, hlás 5:

[Písň 1]

irmós: Koňá i vsádnika v móre čermnóje, sokrušájaj bráni mýšceju vysókoju, Christós istrjasé: Izráiľa že spasé, pobídnuju písň pojúšča.

Pripív: Sláva Hóspodi, svjatómu voskreséniju tvojemú.

Tebé ternonósnyj jevréjskij sónm, ľubvé blahoďíteľu k tebí ne sochráň máternija, Christé vinčá, rodonačáľnika razrišájušča ternóvnoje zapreščénije.

Vozdvíhl jesí mja pádšaho v róv, preklóňsja žiznodávče, bezhríšne: i mojejá zlosmrádnyja tlí Christé, preterpív neiskušénno, božéstvennaho suščestvá mírom mjá oblahouchál jesí.

Bohoródičen: Razrišísja kľátva, pečáľ prestá: blahoslovénnaja bo i blahodátnaja, vírnym rádosť vozsijá, blahoslovénije vsím koncém cvitonosjášči Christá.

Ín kanón presvjaťíj Bohoródici [jehóže kraestróčije: Svít róždšaja, prosvití mja Ďívo. ]

Písň 1, hlás tójže.

irmós: Koňá i vsádnika v móre čermnóje, sokrušájaj bráni mýšceju vysókoju, Christós istrjasé: Izráiľa že spasé, pobídnuju písň pojúšča.

Svíta vséľšahosja v ťá prečístaja, i prosvíščšaho mír lučámi božestvá, Christá molí, prosvitíti vsjá pojúščyja ťá, Máti Ďívo.

Jáko ukrašájema dobrótoju dobroďítelej blahodátnaja, dobrotvórnoje blahoľípije lučéju Dúcha, podjála jesí vsečístaja, vsjáčeskaja udobrívšaho.

Tebé drévle proobrazújušči kupiná v Sináji, ne opalísja Ďívo, ohňú prisovokúpľšisja: Ďíva bo rodilá jesí, i Ďíva prebylá jesí, páče smýsla Máti Ďívo.

i trijódi na 4,

Hlás 8. Písň 1.

irmós: Kolesnicehoníteľa Faraóna pohruzí čudotvorjáj inohdá Mojséjskij žézl, krestoobrázno porazív, i razďílív móre: Izráiľa že bihlecá pišechódca spasé, pisň Bóhovi vospivájušča.

Vosprijémše téplymi slezámi, blúdnaho hlás, tebí Otcú vsích i Bóhu pripádajem, vopijúšče: jáko sohrišíchom ot tebé udalívšesja, i bludú rabótavše, prijimí náše pokajánije.

Cárskoje preobíďiv blahoródije, jéže darovál jesí mňí, mené rádi Slóve, čelovík bývyj: ľúťi osudíchsja uhodíti svinijám, hrichóvnym vkúsom: no poščadí mjá Spáse, milosérdijem tvojím.

Na koľínu pádajušča mjá, jákože pérvije blúdnaho Vladýko Hóspodi, tý priték prijimí, i rukáma objém, podážď mí óbrazy tvojehó spasénija, vmísto najémnika čelovikoľúbče, páki tvojehó sýna sotvorjája.

Bohoródičen: Bohojavlénija tobóju spodóbisja Bohorádovannaja, čelovíčeskoje jestestvó: jedína bo chodátaica Ďívo, bylá jesí Bóhu i čelovíkom. Ťím jáko Bóžiju ťá rodíteľnicu vsí dostójno slávim.

Kanón, hlás 2.

Písň 1.

irmós: Hrjadíte, ľúdije, poím písň Christú Bóhu, razďíľšemu móre, i nastávľšemu ľúdi, jáže izvedé iz rabóty jehípetskija, jáko proslávisja.

Dušévnoje ozloblénije usladíti mí, blahíj, blahoizvóli, strastonósicy tvojejá Jevdokíji moľbámi, i sijú vospíti, Slóve, podážď mí.

Któ tvojú, Christé, blahosérdija pučínu jáve ispovísť? Jáko spasénija soďíla pristánišče, drévle prehrišénij hlubinú súščuju.

Jákože zemľá blahája tvojá dušá preslávnaja, dóžď priját učénija Hérmana prepodóbnaho, i klás blahočéstija plód prinesé.

Mýslennyj úhľ v sérdci Christá prijémši, vsečístaja, kreščénijem, jákože chvrástije, lésť i plotskíja strásti voístinnu popalíla jesí.

Bohoródičen: Bohopodóbnoje selénije voístinnu tý javílasja jesí, nebés prostránňijši, i čestňíjši, Bohoródice Ďívo, i nýňi o tebí rádujetsja ánheľskij lík.

Katavásija: Kolesnicehoníteľa Faraóna pohruzí čudotvorjáj inohdá Mojséjskij žézl, krestoobrázno porazív, i razďílív móre: Izráiľa že bihlecá pišechódca spasé, pisň Bóhovi vospivájušča.

[Písň 3]

irmós: Vodruzívyj na ničesómže zémľu poveľínijem tvojím, i povísivyj neoderžímo ťahoťíjuščuju, na nedvížimim, Christé, kámeni zápovidej tvojích, cérkov tvojú utverdí, jedíne bláže i čelovikoľúbče.

Žélč úbo íže iz kámene méd ssávšiji, v pustýni čudoďíjstvovavšemu tebí prinesóša Christé: ócet že za mánnu voz blahoďijánije tí vozdáša ótrocy Izráilevy neblahodárniji.

Íže drévle svitovídnym óblakom pokryvájemi, živót vo hróbi Christá položíša: no samovlástno voskrés, vsím vírnym podadé tájno osiňájuščeje svýše Dúcha sijánije.

Bohoródičen: Tý Máti Bóžija nesočetánno rodilá jesí, íže o netľínna Otcá vozsijávšaho, kromí boľíznej máternich: ťímže ťá Bohoródicu, voploščénna bo rodilá jesí Slóva, pravoslávno propovídujem.

[Ín] irmós: Vodruzívyj na ničesómže zémľu poveľínijem tvojím, i povísivyj neoderžímo ťahoťíjuščuju, na nedvížimim, Christé, kámeni zápovidej tvojích, cérkov tvojú utverdí, jedíne bláže i čelovikoľúbče.

Ľístvica, jéjuže k nám sníde výšnij, istľívšeje jestestvó ispráviti, tý jávstvenno čístaja, vsím nýňi víďina bylá jesí, tobóju bo preblahíj mírovi besídovati pričastítisja blahovolí.

Jéže drévle predustávlennoje Ďívo táinstvo, i préžde vík provídimoje vsjá víduščemu Bóhu, ľítom nýňi naposľídok v ložesnách tvojích vseneporóčnaja, konéc prijém javísja.

Razrišísja kľátvy drévnija osuždénije tvojím chodátajstvom Ďívo prečístaja: iz tebé bo Hospóď jávľsja, vsím blahoslovénije jáko preblahíj istočí, jedína čelovíkom udobrénije.

irmós: Nébesnaho krúha verchotvórče Hóspodi, i cérkve ziždíteľu, tý mené utverdí v ľubví tvojéj, želánij kráju, vírnych utverždénije, jedíne čelovikoľúbče.

Ubojávsja mojích ďíl, i daléčnaho otšéstvija, i rastočénnaho tvojehó bohátstva, jehóže iždích v blúdnych stremlénijich, v pokajániji k tebí zovú, Otcú i Bóhu mojemú: sohriších, spasí mjá.

Na zemlí sohrišája, nebesé ubojáchsja: síce bo mí búdet súd tohdá prepirájaj, jehdá vsjáčeskaja predstánut Slóve, právednym sudóm tvojím sudímaja.

Mráčnaja i skvérnaja mjá pomyšlénija pitáchu, jehdá ot tebé Spáse, daléče bých blúdnyj, nýňi že zovú ti: sohriších, sohriších, spasí tépľi pribihájuščaho milosérdiju tvojemú.

Bohoródičen: Obožísja Ďívo Adámovo smišénije: iz čréva bo tvojehó Bóh plotonósec javísja, ímže vozzváni býchom ot drévňaho osuždénija, solháni nadéždeju drévle obožénija.

irmós: Utverdí nás v tebí, Hóspodi, drévom umerščvéj hrích, i strách tvój vsadí v serdcá nás pojúščich ťá.

Utverždénije, Christé, i sťínu neoborímu, v pérsich prepodóbnaja tvojá sťažávši, prilóhi ne pokolebásja vrahá: no sehó do koncá potrebí.

Vozželávši Christóvy krasotý, i sehó ľubóviju sňidájema, stradánijem sočetálasja jesí jemú, Jevdokíje Bohomúdraja i vseslávnaja.

Kreščénijem Christóvym, i slezámi tvojími, i po sém krovmí mučénija očístivšisja, chrám bylá jesí Tróici, i místo svjaščénija.

Bohoródičen: Ot Ánny rádosť ródu procvilá jesí, i raždáješi, Ďívo, carjá: i srádujutsja roždestvú tvojemú žený, razríššesja tobóju ot kľátvy.

irmós: Nébesnaho krúha verchotvórče Hóspodi, i cérkve ziždíteľu, tý mené utverdí v ľubví tvojéj, želánij kráju, vírnych utverždénije, jedíne čelovikoľúbče.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 4: Vo stradániji tvojém dóbri podvizávšisja, i po smérti nás osvjaščáješi čudés izlijániji, vsechváľnaja, víroju pribihájuščyja v Božéstvennuju cérkov tvojú, i toržestvújušče mólim ťá, prepodóbnaja múčenice Jevdokíje: da izbávimsja nedúh dušévnych, i čudés blahodáť počerpém.

íkos: Strastotérpčeskaja cérkov poróda javísja, sreďí sťažávši sád bezsmértija, ťílo sejá čestnóje, íže sehó objémľuščii plodý, vítvmi krípko osvjaščájutsja: zrjášče že udivľájutsja, káko voístinnu mértvo ťílo istočájet iscilénija, vrazumľája vsjá? Ťím so tščánijem priidíte nýňi vsí so mnóju smirénnym, i očíščše skvérnu, čudés blahodáť počerpém.

Sidálen, hlás 8. Podóben: Premúdrosti: Prosvíščšisja zaréju Božéstvennoju, preléstnuju ostávila jesí tmú, i žitijé vosprijála jesí s plótiju neveščéstvennoje, blahodáťmi Božéstvennymi ispólnivšisja Dúcha, málym proviščánijem mértvyja voskresíla jesí. Ťím pri končíňi mučénija vincém Božéstvenňi ukrasílasja jesí, i ľstívaho posramíla jesí, Jevdokíje ravnoánheľnaja: molí Christá Bóha, prehrišénij ostavlénije darováti čtúščym ľubóviju svjatúju pámjať tvojú.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Jáko Ďívu i jedínu v ženách, ťá bez símene róždšuju Bóha plótiju, vsí ublažájem ródi čelovíčestiji: óhň bo vselísja v ťá Božestvá, i jáko mladénca mlekóm pitáješi ziždíteľa i Hóspoda. Ťím ánheľskij i čelovíčeskij ród dostójno slávim presvjatóje roždestvó tvojé, i sohlásno vopijém tí: molí Christá Bóha, sohrišénij ostavlénije darováti poklaňájuščymsja víroju presvjatómu roždestvú tvojemú.

[Písň 4]

irmós: Božéstvennoje tvojé razumív istoščánije, prozorlívo Avvakúm, Christé, so trépetom vopijáše tebí: vo spasénije ľudéj tvojích spastí pomázannyja tvojá prišél jesí.

Jáže ot Mérry horčájšyja vódy, jáko vo óbrazi pronačertája prečístyj krest tvój bláže, hrichóvnoje umerščvľájušč vkušénije, drévom usladíl jesí.

Krest za drévo razúmnoje, za sládkuju že píšču žélč, Spáse mój, prijál jesí, za tľínije že smérti króv tvojú božéstvennuju izlijál jesí.

Bohoródičen: Kromí úbo sočetánija začalá jesí netľínno vo črévi, i bez boľízni rodilá jesí, i po roždeství Ďíva, Bóha plótiju róždši, sochranílasja jesí.

[Ín] irmós: Božéstvennoje tvojé razumív istoščánije, prozorlívo Avvakúm, Christé, so trépetom vopijáše tebí: vo spasénije ľudéj tvojích spastí pomázannyja tvojá prišél jesí.

Sérdcem i umóm, dušéju že i ustý ispovíduju vseblahočéstno ťá Bohoródicu voístinnu, čístaja, spasénija plód objémľa, i spasájusja Ďívo, molítvami tvojími.

Sozdávyj ot ne súščich vsjáčeskaja, ot tebé čístyja sozdátisja jáko blahoďíteľ blahovolí, na spasénije víroju i ľubóviju ťá pojúščich, vseneporóčnaja.

Pojút tvojé roždestvó vseneporóčnaja premírniji lícy, spaséniju rádujuščesja, ístinnuju Bohoródicu múdrstvujuščich ťá, Ďívo neskvérnaja.

Ťá žézl Isáija imenová, ot nehóže prozjabé nám krásnyj cvít, Christós Bóh, na spasénije víroju i ľubóviju pritekájuščich k pokróvu tvojemú.

irmós: Ty mojá kríposť Hóspodi, Ty mojá síla, Ty moj Boh, Ty mojé rádovanije, ne ostavi ňídra Ótča, i nášu niščetú positív: ťim s prorókom Avvakúmom zovú Ti: síľi Tvojéj sláva, Čelovikolúbče.

Otmetáteľnoje Otéčeskich mí poveľinij bohátstvo, jéže mí darovál jesí, v sladostrástiji iždív, bých Božéstvennych darovánij níšč okajánnyj. Ťímže kájuščasja so ispovídanijem ne omerzí mené Vladýko Hóspodi.

Bohoľípno vosprijím niščetú mené, daléče tebé drévle bývšaho, sobóju k sebí prisvojáješi, i osvjaščáješi mjá k veséliju čelovikoľúbče: ťílo tvojé Božéstvennoje Slóve, vozzvánije mojé, vesélija tvorjá.

Da daléče slezámi neprestánnymi, víčnyja múki izbávimsja, júže uhotóva Bóh lukávym duchovóm, jáko blúdnyj, vopijém: sohrišíchom tí ótče, no prijimí vsjá pribihájuščyja ný k tvojéj mílosti.

Bohoródičen: Sobeznačáľnoje Otcú Slóvo sýj i Dúchu, ot neiskusomúžnyja Ďívy raždájetsja kromí zakóna: prebýv úbo jéže bí, prebýv že páki jéže ot nás priját. Vo dvojú bo jestestvú jedín Sýn jésť, vo obojú chraňá jestéstvennoje.

irmós: Uslýšach, Hóspodi, slúch tvojehó smotrénija, i proslávich ťá, jedíne čelovikoľúbče.

Bezbóžija pučínu, rikóju Božéstvennych tvojích krovéj, Jevdokíje slávnaja, izsušíla jesí.

Jáže pérvije ulovľájuščaja blúdnymi bezúmnyja mréžami, nýňi k cárstvu Bóžiju ulovľájet vírnyja.

Jéže bez právdy sóbrannoje tebí bohátstvo tľínnoje rastočívši právedno, netľínija bohátstvo nasľídovala jesí.

Bohoródičen: Svít vozsijál jesí, Hóspodi, íže v noščí i tmí prehrišénija, ot čístyja Ďívy voploščájem.

irmós: Ty mojá kríposť Hóspodi, Ty mojá síla, Ty moj Boh, Ty mojé rádovanije, ne ostavi ňídra Ótča, i nášu niščetú positív: ťim s prorókom Avvakúmom zovú Ti: síľi Tvojéj sláva, Čelovikolúbče.

[Písň 5]

irmós: Oďijájsja svítom jáko rízoju, k tebí útreňuju, i tebí zovú: dúšu mojú prosvití omračénnuju Christé, jáko jedín blahoutróben.

Íže slávy Hospóď v neslávňi zráci, na drévi obezčéščen vóleju vísit, o božéstvenňij mňí slávi neskazánno promyšľája.

Tý mja preoblékl jesí v netľínije, Christé, tlí smértnyja neistľínno plótiju vkúš, i vozsijáv iz hróba tridnéven.

Bohoródičen: Tý právdu že i izbavlénije nám róždši Christá bez símene, svobódno soďíjala jesí ot kľátvy Bohoródice, jestestvó práotca.

~~[Ín] irmós: Oďijájsja svítom jáko rízoju, k tebí útreňuju, i tebí zovú: dúšu mojú prosvití omračénnuju Christé, jáko jedín blahoutróben.

Vsí prorócy ťá jávi predvozvistíša choťáščuju býti Bóžiju Máter, Bohoródice čístaja: jedína bo obrilásja jesí čístaja, soveršénna neporóčnaja.

Svítel óblak ťá živótnyja vodý, nám túču netľínija Christá odoždívšij otčájannym, čístaja, poznavájem.

Jáko blíz vsjú ťa dóbru i neporóčnu, zapečatľínnu ďívstvom čísťi vozľubí, v ťá vselívyjsja Bóh, jáko jedín blahoutróben.

irmós: Vskúju mja otrínul jesí ot licá Tvojehó Svíte nezachodímyj, i pokrýla mja jesť čuždája tma, okajánnaho: no obratí mja, i k svítu zápovidej Tvoich putí mojá naprávi,moľúsja.

Bohátstva i darovánij Božéstvennych lišíchsja, i v stranú prijidóch blahích živótnych hládom tája: no tý mjá ótče jáko blahíj, drévnija slávy i sládosti, blahosérdija rádi tvojehó, ispólni.

Pómysl blúdnaho, v bluďí žitijé iždívša prijímše, Otcú mílostivomu pritecém, nesumňínnoju víroju, i sokrušénijem sérdca, jáko da sohrišénij ostavlénije prijímem.

Ne kosní dušé mojá, v dáľňij straňí prebyvájušči: no tecý vskóri, Bóhu i Otcú ispovídajuščisja, da prijímeši razrišénije, íchže zľí soďílala jesí žitijé iznurívši.

Bohoródičen: Svítlyj ťá óblak, nosjáj sólnce právdy, v tebí nosímoje, prečístaja Ďívo vímy, nerazúmija ťmú ídoľskuju othoňájuščeje, i rázumom ístinnym prosviščájuščeje.

irmós: Svíta podáteľu i vikóv tvórče, Hóspodi, vo svíťi tvoích poveľínij nastávi nás: rázvi bo tebé, inóho bóha ne znájem.

Svít nevečérnij ozarív voístinnu slávnuju, ot strástnyja izját mhlý, i k bezstrástija putí navéd, vsesvítlu pokazá.

Cárjá Bóha, jákože vnevístivšisja Sýnu, vozstávila jesí čestným jehó prizyvánijem uméršaho ľúťi caréva sýna, preslávnaja.

Múžeskim pómyslom na sudíšči Christá, slávnaja, ispovíduješi Bóha voploščénna: i mečém vo hlavú usíčena, likúješi s múčeniki.

Bohoródičen: Jákože nadéždu tvojé predstáteľstvo vírniji imúšče, i bidámi hórkich boľíznej okružéni, k tebí usérdno, Ďívo, pribihájem, Vladýčice.

irmós: Vskúju mja otrínul jesí ot licá Tvojehó Svíte nezachodímyj, i pokrýla mja jesť čuždája tma, okajánnaho: no obratí mja, i k svítu zápovidej Tvoich putí mojá naprávi,moľúsja.

[Písň 6]

irmós: Neístovstvujuščejesja búreju dušetľínnoju, Vladýko Christé, strastéj móre ukrotí, i ot tlí vozvedí mja jáko blahoutróben.

V tľínije popólzsja rodonačáľnik, Vladýko Christé, preslúšannaho brášna vkúš, i k životú vozvedén býsť strástiju tvojéju.

Živót nizšél jesí ko ádu, Vladýko Christé, i tľínije rastľívšemu býv, tľínijem istočíl jesí voskresénije.

Bohoródičen: Ďíva rodí, i róždši prebýsť čistá, na rukú nosjáščaho vsjáčeskaja, jáko voístinnu Ďíva Máti ponésšaja.

[Ín] irmós: Neístovstvujuščejesja búreju dušetľínnoju, Vladýko Christé, strastéj móre ukrotí, i ot tlí vozvedí mja jáko blahoutróben.

Íže vsemú vinóvnyj, i jéže býti vsím podávyj, jáko vinóvnu imjáše voploščájem, jéže po nám, ťá Bohomáti vseneporóčnaja.

Iscilénij Vladýčice, dušepitáteľnyj točáščij istóčnik vírno pritekájuščym k pokróvu tvojemú blahoslávnomu, vímy ťá vseneporóčnaja.

Spáséniju vinóvna Žiznodávca rodilá jesí nám, víčnoje izbavlénije dárujuščaho, ístinnuju Bohoródicu ťá propovídajuščym.

irmós: Molítvu prolíju ko Hóspodu, i tomú vozviščú pečáli mojá, jáko zól dušá mojá ispólnisja, i živót mój ádu priblížisja, i moľúsja jáko Jóna: ot tlí Bóže vozvedí mjá.

Juňíjšij bých sýn tvój, i bohátstvo tvojé zľí iždích, udalénijem zláho žitijá, i blahích tvojích lišájasja čelovikoľúbče, prichoždú tebí Otcú i Bóhu mojemú, i prošú proščénija.

Stránničestvo bezčelovíčnoje polučích, i pastí svinijí osuždén bých, jáko mojé rastočích bohátstvo, jéže mílostivno vskóri podál jesí, i bých ot vsích náh: no tý jáko Bóh mój uščédri.

Ne ímam derznovénija čelovikoľúbče, vozzríti i víďiti, sohrišív na nébo, bezmírnuju vysotú, ni nareščísja sýn tvój, blúdnyj: no uščédri mjá túne, imíjaj bezmírnuju mílosť.

Bohoródičen: Neskazánnoje tvojé roždestvó, i neizrečénnyj roždestvá tvojehó óbraz Ďivíce, jáko Bóha výše umá raždáješi, ďívstvo neskvérnoje imúšči: ťím ťá vsí ístinnuju Bohoródicu dostójno slávim.

irmós: V bézdňi hrichóvňij vaľájasja, neizsľídnuju milosérdija tvojehó prizyváju bézdnu: ot tlí, Bóže, mjá vozvedí.

Jáko teplá révnosť víry tvojejá, múčenice Jevdokíje, jéjuže poprála jesí nevírnych nastojánije, i pobídu požála jesí stradánija.

Sléznyja tóki sovokúpľši, mučénija kápľami króve tvojejá, jedínu ot obojú čášu spasénija soveršíla jesí.

Jáže préžde smráda ispólnena, mnóžestvom nečistotý súšči, nýňi blahovónija ispólnisja, i s ďivíčeskimi líki veselítsja.

Bohoródičen: Jáže míra rádosť, Bohoródice čístaja, rádujsja, tebí zovúščich so ánhelom vírno, tvojejá rádosti spodóbi, i pečáľ nášu razorí.

irmós: Molítvu prolíju ko Hóspodu, i tomú vozviščú pečáli mojá, jáko zól dušá mojá ispólnisja, i živót mój ádu priblížisja, i moľúsja jáko Jóna: ot tlí Bóže vozvedí mjá.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 4: Nýňi vrémja ďílatelnoje javísja, pri dvérech súd, vostánem úbo posťáščesja, prinesém slézy umilénija, mílostyňami, zovúšče: sohrišíchom páče peská morskáho. no oslábi Soďíteľu vsích, jáko da prijímem netľínnyja vincý.

[Písň 7]

irmós: Prevoznosímyj otcév Hospóď plámeň uhasí, ótroki orosí, sohlásno pojúščyja: Bóže, blahoslovén jesí.

Plótiju oblóžsja jákože na údici ľščénija, božéstvennoju tvojéju síloju zmíja nizvlékl jesí vozvoďá vopijúščyja: Bóže, blahoslovén jesí.

Zemlí neprochódnoje osuščestvovávyj sostavlénije, vo hróbi pokryvájetsja plótiju nevmistímyj. Jemúže vsí pojém: Bóže, blahoslovén jesí.

Bohoródičen: Jedínu úbo ipostás vo dvojú jestestvú, vseneporóčnaja rodilá jesí voploščénnaho Bóha. Jemúže vsí pojém: Bóže, blahoslovén jesí.

[Ín] irmós: Prevoznosímyj otcév Hospóď plámeň uhasí, ótroki orosí, sohlásno pojúščyja: Bóže, blahoslovén jesí.

Neopreďilénnyj prebýv neprelóžen, plóti po ipostási sojedinísja, jáko blahoutróben, v tebí presvjaťíj: íže jedín blahoslovén Bóh otéc nášich.

Nevístu ťá vseneporóčnuju Bohoródice Vladýčice, sohlásno slávim i prestól ziždíteľa tvojehó. Jemúže vsí pojém: Bóže, blahoslovén jesí.

Máti vsích carjá, očíščšisja Dúchom Ďívo, bylá jesí, tebé sozdávšaho. Jemúže vsí pojém: Bóže, blahoslovén jesí.

Spásé mja Hospóď, Bohomáti prečístaja, odéždeju plóti iz tebé oďíjavsja. Jemúže vsí pojém: Bóže, blahoslovén jesí.

irmós: Ot Judéji došédše ótrocy, vo Vavilóňi inohdá, víroju trójčeskoju plámeň péščnyj popráša pojúšče: otcév Bóže blahoslovén jesí.

Derznovénija ne ímam, jéže nareščísja sýn tvój, Ótče čelovikoľúbče, jáko jedínaho ot najémnik tvojích býti moľúsja, ne hnušájsja mené zovúšča: otéc nášich Bóže blahoslovén jesí.

Oskvernívše pérvym žitijém žízň, i pohubívše blahoródije pérvoje, pritecém jedínomu Otcú i Bóhu nášemu, pokajánijem téplym prijáti spasénije.

Žéstok hraždanín, jemúže rabótati okajánnyj osudíchsja: hlád že, jehóže podjách, svinijám uhoždája, krípok i nesterpím: no obráščsja prošú, Spáse, pomíluj mjá.

Bohoródičen: Umerščvlénnoje jestestvó oživíla jesí, jedína živót róždšaja Ďívo Bohoródice: ťímže ťá spasénije vírniji svímy, Otéc nášich Bóha plótiju róždšuju.

irmós: Óbrazu zlatómu, na póli deíri služímu, trijé tvojí ótrocy nebrehóša bezbóžnaho veľínija. Posreďí že ohňá vvérženi, orošájemi pojáchu: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.

Íže drévle ulovľájaj, odoždéniji zlóbnymi vsjú objém ťá, vráh ľstéc popirájem tvoími nohámi, veľmí zváše: uvý mňí, pobidíchsja, hlahóľa, Jevdokíje prechváľnaja, tvoím neprelóžnym k Bóhu prisvojénijem, čístaja.

Vozderžánijem mnóhim, mudrovánija tvojejá plóti umertvívši, mértvym podaváješi voskresénije, k Bóhu derznovénijem tvojím, i k nemú nesomňínnoju, Jevdokíje, moľbóju tvojéju: íbo vóľu tvorít bojáščichsja jehó.

Strásti Christóvy, jákože ukrašénije Bohoľípno, na výji tvojejá duší nosjášči, sehó privleklá jesí netľínija želánijem, otonúduže ťá obručí nevístu, neporóčno zovúščuju: blahoslovén Bóh otéc nášich.

Bohoródičen: Pérvije Hedeón provozviščája tvojé, čístaja, Božéstvennoje roždestvó jávi, okrín nósit póln vodý, júže ot runá ocidí: vsé bo v ťá Božestvó vselísja, prečístaja, blahoslovén plód čréva tvojehó.

irmós: Ot Judéji došédše ótrocy, vo Vavilóňi inohdá, víroju trójčeskoju plámeň péščnyj popráša pojúšče: otcév Bóže blahoslovén jesí.

[Písň 8]

irmós: Tebí vseďíteľu, v peščí ótrocy, vsemírnyj lík splétše pojáchu: ďilá vsjákaja Hóspoda pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Tý o vólňij spasíteľnyja strásti pomolílsja jesí čáši, jákože nevólňij: dvá choťínija, dvimá bo po kojemúždo nósiši suščestvóma Christé, vo víki.

Tvojím vseďíteľnym schoždénijem, ád Christé, porúhannyj izblevá vsjá, jáže drévle léstiju umerščvlénnyja, tebé prevoznosjáščyja vo vsjá víki.

Bohoródičen: Ťá jáže páče umá Bohomúžňi slóvom róždšuju Hóspoda, i ďívstvujuščuju, vsjá ďilá Ďívo blahoslovím, i prevoznósim vo vsjá víki.

[Ín] irmós: Tebí vseďíteľu, v peščí ótrocy, vsemírnyj lík splétše pojáchu: ďilá vsjákaja Hóspoda pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Prestá nýňi jáže práotčaja pečáľ, rádosť prijémši tí Bohomáterni. Ťímže neprestánno pojém ťá Ďívo, i prevoznósim vo vsjá víki.

Pojét s námi bezplótnych sobór, Ďívo roždestvó tvojé nepostižímoje, jedín lík sostávľše ľubóviju, i prevoznosjášče jehó vo víki.

Strujá prozráčnaja bezsmértija otrokovíce iz tebé izýde, íže vsích Hospóď, skvérnu omyvája víroju ťá pojúščich, i prevoznosjáščich vo vsjá víki.

Božéstvennyj voístinnu, i svitonósnyj prestól, i skrižáli blahodáti ispovídujem ťá, Slóvo Ďívo Ótčeje jáko prijémšuju: jehóže prevoznósim vo vsjá víki.

irmós: Sedmeríceju pešč, Chaldéjskij mučíteľ, bohočestívym neístovno razžé, siloju že lúčšeju: spasény sijá víďiv, Tvorcú i Izbávitelu vopijáše: Ótrocy blahoslovíte, svjaščénnicy vospójte, ľúdije prevoznosíte vo vsja víki.

Bezmírnaho Vladýko, i mnóhaho milosérdija tvojehó, vímy bohátstvo v ťá vírovavšiji. Ťímže tí pripádajem s blúdnym vsí tépľi: prijimí sohrišívšyja, i k tebí pribíhšyja: ňísť bo, ňísť hrích ščédre, tvojé čelovikoľúbije pobidíti mohíj.

Milosérdija rádi Vladýko sebé smirív, pádšym tvojím synóm priblížilsja jesí: sám bo čelovikoľúbče sríl jesí pádšich, i oblobyzáješi, i spasénije dáruješi: ášče któ i dólu pádnet, mílostiv sýj ne hňívaješisja, jáko čelovikoľúbec.

Strášňijšij súd mené usrjáščet o Vladýko, jáko ťá čelovikoľúbca i nezlóbiva zrjá, ne pritekáju k tebí, blúdnaho zovýj hlásom, no v ľínosti žitijé preprovoždáju: tý úbo mílostiv búdi mí, i osuždénija ónaho ischití ščédre, pokajánija rádi.

Tróičen: Ne trí bóhi slávim, no jedíno Božestvó, trí že voístinnu ipostási čtím, Otcá neroždénna, i roždénna Sýna ot Otcá, i ischódna ot Otcá svjatáho Dúcha, Bóha jedínaho trí, ášče i zvánije kóježdo, jákože Bóh jésť vírno slávimaja.

Bohoródičen: Ot mnóhich mjá vseneporóčnaja napástej preklonéna, i pečáľej búreju potopľájema pristánišče spasénija, tvojéju molítvoju prečístaja izbávi, i ot vsích ischitívši spasí: da ťá dostójno jáko tépluju predstáteľnicu, slávľu Bohoródicu vo vsjá víki.

irmós: V péšč óhnennuju ko otrokóm jevréjskim snizšédšaho, i plámeň v rósu prelóžšaho Bóha, pójte, ďilá, jáko Hóspoda, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Jákože prišédši umóm ko ístinnomu račíteľu, udób terpíši plotskíja jázvy, i ohňá hórkuju boľízň, múčenice vseslávnaja, blahoslovjášči Christá vo víki vsjá.

Trevolnénija bíd sokrušíla jesí kréstnym jádrilom, i dušévnoje kormílo, v cárstvija Bóžija pristánišča spaslá jesí, slávnaja, blahoslovjášči Christá vo víki.

Bezobrázija strastéj sovleklásja jesí, i dúšu obložíla jesí krásnoju odéždeju bezstrástija: ťímže Christós ťá nevístu obručív, v nebésnyja vselí chrámy.

Bohoródičen: Svoboždájetsja tobóju prábaba, Bohoródice, osuždénija, i sé nýňi žený stráždut za Christá, i rádujetsja jestestvó žénskoje, jákože pervomúčenica vopijét ďíva Thékla.

irmós: Sedmeríceju pešč, Chaldéjskij mučíteľ, bohočestívym neístovno razžé, siloju že lúčšeju: spasény sijá víďiv, Tvorcú i Izbávitelu vopijáše: Ótrocy blahoslovíte, svjaščénnicy vospójte, ľúdije prevoznosíte vo vsja víki.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Velíčit dušá mojá Hóspoda, i vozrdádovasja dúch mój o Bózi Spási mojém.

Čestňíjšuju Chruvím i slavňíjšuju bez sravnénija Serefím bez istľínija Bóha Slova róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá velčájem.

Jáko prizrí na smirénije rabý svojejá, se bo ot nýňi ublažát mjá vsí ródi.

Jáko sotvorí mňí velíčije síľnyj, i svjáto ímja jehó, i mílosť jehó v ródy rodóv bojáščymsja jehó.

Sotvorí deržávu mýšcejú svojéju, rastočí hórdyja mýsliju sérdca ích.

Nizloží síľnyja s prestól i voznesé smirénnyja, álčuščyja ispólni bláh, i bohaťáščyjasja otpustí tščý.

Vospriját Izráiľa ótroka svojehó, pomjanúti mílosti, jákože hlahóla k otcém nášym Avraámu i símeni jehó do víka.

[Písň 9]

irmós: Isáije likúj, Ďíva imí vo črévi, i rodí Sýna Jemmanújila, Bóha že i čelovíka, vostók ímja jemú: jehóže veličájušče, Ďívu ublažájem.

Pádšaho čelovíka vosprijál jesí Vladýko Christé, iz ložésn devíčeskich vsemú sovokúpľsja, hrichú že ni jedínomu pričáščsja: vsehó ot istľínija tý svobodíl jesí prečístymi tvojími strásťmí.

Bohotóčnoju króviju istoščénnoju Vladýko Christé, ot tvojích prečístych rébr i životvorjáščich, žértva úbo prestá ídoľskaja, vsjá že zemľá tebí chvalénija žértvu prinósit.

Bohoródičen: Ne Bóha bezplótna, nižé páki čelovíka prósta proizvedé čístaja otrokovíca, i neskvérnaja: no čelovíka soveršénna, i nelóžno soveršénna Bóha. Jehóže veličájem so Otcém že i Dúchom.

[Ín] irmós: Isáije likúj, Ďíva imí vo črévi, i rodí Sýna Jemmanújila, Bóha že i čelovíka, vostók ímja jemú: jehóže veličájušče, Ďívu ublažájem.

Ot čístych krovéj tvojích usyrísja plóť prejestéstvenno vsích soďíteľu, jedinoródnomu Sýnu Rodítelevu, ne ot múža, bez símene že úmna i oduševlénna, Bohoródice prisnoďívo.

Obchodímoje ustávila jesí smérti neuderžímoje stremlénije, róždši plótiju voístinnu páče umá žízň víčnuju: jéjže prilóžsja ustý hórkimi ád uprazdnísja, presvjatája Máti Ďívo.

Na prestóľi siďá Sýn tvój Vladýčňi, rjásny ťá zlatými božéstvennych dobroďítelej svít sijájušču, odesnúju postávi sebé čístaja, dajá čésť jáko Máteri tebí, vseneporóčnaja.

Páče umá roždestvó tvojé Bohomáti: bez múža bo začátije v tebí, i ďivíčeski roždénije býsť: íbo Bóh jésť roždéjsja, jehóže veličájušče, ťá Ďívo ublažájem.

irmós: Užasésja o sem nébo, í zemlí udivíšasja koncý: jáko Boh javisja čelovíkom plótski, i črévo Tvojé býsť prostránňijšeje nebes; ťim ťa Bohoródicu Anhélom i čelovík činonačálija veličájut.

Rádosti i vesélija nýňi, mené rádi zaklávšemusja tvojemú teľcú, ispólni sehó ot tebé čájuščuju mojú dúšu Bóže: zabluždéna prijimí mjá, i umerščvléna k žízni vozvedí, i v Božéstvennuju odéždu spasénija, v netľínije mjá oblecý.

Dúšy udalényja ot Bóha, i Božéstvennych darovánij lišényja, prijidíte tépľi, i blúdnaho obraščénije vosprijímše zovém: Ótče blahíj, íže na nebesích, sohrišíchom tí vsí, očísti i spasí pribihájuščyja k mílosti tvojéj.

Jáko imýj milosérdija mnóžestvo mnóhoje, ne hnušájsja mené Hóspodi Hóspodi, vo mnóhich slastéch bohátstvo iždívša, i pribihájušča nýňi, i zovúšča blúdnaho hlásom: sohriších tí, spasí pribihájuščaho k mílosti tvojéj.

Bohoródičen: Spasénija pristánišče i nastavlénije, i predstáteľnicu ťá ímam ráb tvój, ľútych vsích prepjátij, jáko blahája k Bóhu moľbámi tvojími Vladýčice da izbávľusja: jáko na ťá vsjú mojú nadéždu vozložích ľubóviju, da víroju veličáju ťá.

irmós: Ot Bóha, Bóha Slóva, neizrečénnoju múdrostiju prišédšaho obnovíti Adáma, jádiju v tľínije pádšaho ľúťi: ot svjatýja Ďívy neizrečénno voplotívšahosja nás rádi, vírniji, jedinomúdrenno písňmi veličájem.

Licá tvojehó zrínije duchóvnoju zaréju, jákože sólnce vozsijávši, čístaja, stránno pokazášesja viďínije zrjáščym nevírnym: íbo jákože vozľubívši Christá, ot nehó proslávilasja jesí dostójno, vsečestnája.

Duší tvojejá sviščú vžéhši, múčenice, jeléjem krovéj tvoích svítlo, rádujuščisja, nýňi vozšlá jesí v Božéstvennyj nevístnik Christóv s múdrymi ďívami: s nímiže pomináj vsích víroju chváľaščich ťá.

Ot ternóvnyja prélesti, jáko šipók, Bohomúdraja, sladkouchánen izraslá jesí krásno, i vírnych oblahovónila jesí dúšy, Jevdokíje, nevírnych že otrazíla jesí tvérdo smrád preléstnyj: témže ťá blažím.

Soveršájuščich ľubóviju molébnuju pámjať tvojú k Bóhu i izbáviteľu, múčenice čístaja, molítvami ot vsjákich bíd spasí: i mojú dušévnuju skvérnu, íže chúdo ťá vospívšaho, otmýj.

Bohoródičen: O nás moľášči Sýna tvojehó ne prestáj, Ďívo, čelovikoľúbca Bóha: ťá bo nadéždu sťažáchom, i tvojím predstáteľstvom izbavľájemsja bíd i strastéj, i prehrišénij, i boľíznej, víroju ťá slávjaščiji.

irmós: Užasésja o sem nébo, í zemlí udivíšasja koncý: jáko Boh javisja čelovíkom plótski, i črévo Tvojé býsť prostránňijšeje nebes; ťim ťa Bohoródicu Anhélom i čelovík činonačálija veličájut.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Svját Hospóď Boh náš. (hlás 5.)

Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.

Stích: Voznosíte Hospóda Boha našeho i poklaňájtesja podnóžiju nohú jeho, jáko svjáto jesť.

Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.

Svitilen. Živót i puť, Christós vostáv iz mérvych, Kleópi i Lucí sputešéstvova: ímaže i poznásja vo Emmaúsi, prelomľájaj chľíb: íže dúšy i sérdca horjášča bjáchu, jehdá ťíma hlahólaše na puti, i pisánija skázovaše, jáže preterpí: s nímiže vostá, zovém: javísja že i Petróvi.

Bohorodičen: Pojú bezčíslennuju tvoju mílosť, Tvórče moj, jáko sebé istoščíl jesí, ponestí i spastí čelovíčeskoje jestestvó ozlóblennoje: i Boh syj, izvolil jesí, ot čístyja Bohootrokovícy po mňi býti: i sníti dáže do áda, choťaj mi spa­stísja, molítvami Róždšija ťa Vladýko vseščédryj.

(Hlás 5.)

Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Na chvalítech stichíry voskrésny,

Stích: Sotvoríti v ních súd napísan, sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

hlás 5: Hóspodi, zapečátanu hróbu ot bezzakónnikov, prošél jesí iz hróba, jákože rodílsja jesí ot Bohoródicy: ne urazumíša, káko voplotílsja jesí, bezplótniji tvojí ánheli: ne čúvstvovaša, kohdá voskrésl jesí, strehúščiji ťá vójini. Obojá bo zapečatľístasja ispytújuščym, javíšasja že čudesá kláňajuščymsja víroju táinstvu: jéže vospivájuščym, vozdážď nám rádosť i véliju mílosť.

Stích: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó vo utveržéniji síly jehó.

Hóspodi, verejí víčnyja sokrušív, i úzy rasterzáv, ot hróba voskrésl jesí, ostávľ tvojá pohrebáľnaja, vo sviďíteľstvo ístinnaho tridnévnaho tvojehó pohrebénija: i predvaríl jesí v Haliléi, v peščéri strehómyj. Vélija tvojá mílosť, nepostižíme Spáse, pomíluj i spasí nás.

Stích: Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

Hóspodi, žený tekóša na hrób, víďiti ťá Christá nás rádi postradávšaho, i prišédša, obritóša ánhela na kámeni siďášča, stráchom otváľšemsja, i k ním vozopí hlahóľa: voskrése Hospóď, rcýte učenikóm, jáko voskrése ot mértvych, spasájaj dúšy náša.

Stích: Chvalíte jehó vo hláse trúbňim, chvalíte jehó vo psaltíri i húslech.

Hóspodi, jákože izšél jesí ot zapečátannaho hróba, táko všél jesí i dvérem zakľučénym ko učenikóm tvojím, pokazúja ím ťilésnaja stradánija, jáže podjál jesí Spáse dolhoterpilívyj: jáko ot símene Davídova jázvy preterpíl jesí: jáko Sýn že Bóžij, mír svobodíl jesí. Vélija tvojá mílosť, nepostižíme Spáse, pomíluj i spasí nás.

Íny stichíry anatólijevy.

Stích: Chvalíte jehó v timpáňi i líci, chvalíte jehó vo strúnach i orháňi.

Hóspodi carjú vikóv, i tvórče vsích, nás rádi raspjátije i pohrebénije plótiju prijímyj, da nás ot áda svobodíši vsích: tý jesí Bóh náš, rázvi tebé inóho ne vímy.

Stích: Chvalíte jehó v kimváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kimváľich vosklicánija: vsjákoje dychánije da chválit Hóspoda.

Hóspodi, presijájuščaja tvojá čudesá któ ispovísť? Ilí któ vozvistít strášnaja tvojá táinstva? Vočelovéčivyjsja bo nás rádi, jáko sám voschoťíl jesí, deržávu javíl jesí síly tvojejá: krestóm bo tvojím razbójniku ráj otvérzl jesí, i pohrebénijem tvojím verejí ádovy sokrušíl jesí, voskresénijem že tvojím vsjáčeskaja obohatíl jesí: blahoutróbne, Hóspodi, sláva tebí.

Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich tvojích do koncá.

Mironósicy žený hróba tvojehó dostíhša, ziló ráno iskáchu tebé míry pomázati, bezsmértnaho Slóva i Bóha: i ánhela hlahóly ohlasívšasja, vozvraščáchusja rádostiju, apóstolom vozvistíti jávi, jáko voskrésl jesí, životé vsích, i pódal jesí mírovi očiščénije i véliju mílosť.

Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi vsím sérdcem moím, povím vsjá čudesá tvojá.

Bohoprijátnaho hróba ko judéjom strážije hlahólachu: o vášeho sujemúdrennaho sovíta! Streščí neopísannaho pokusívšesja, vsúje trudístesja, sokrýti voskresénije raspjátaho choťášče, jásno pokazáste. O vášeho sujemúdrennaho sobórišča! Čtó páki sokrýti sovítujete, jéže nekrýjetsja? Páče že ot nás uslýšite, i vírovati voschoščíte bývšich ístiňi: ánhel molnijenósec s nebesé sošéd kámeň otvalí, jehóže stráchom mértvostiju soderžími býchom, i vozhlasív kripkoúmnym mironósicam, hlahólaše ženám: ne zrité li stražéj umerščvlénija, i pečátej razrišénija, ádova že istoščánija? Počtó pobídu ádovu uprazdnívšaho, i smértnoje žálo sokrušívšaho, jáko mértva vzyskújete? Blahovistíte že skóro šédša apóstolom voskresénije, bez strácha zovúščja: voístinnu voskrése Hospóď, imíja véliju mílosť.

I hlahólem stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich tvojích do koncá.

I pojém samohlásen, hlás 6: Vo ťmí sohrišénij choďáščym, svít vozsijál jesí Christé vrémenem vozderžánija, i blahouchánnyj déň strásti tvojejá pokaží nám, da vopijém tebí: vostáni Bóže, pomíluj nás.

Sláva, tójže. Vo ťmí sohrišénij choďáščym, svít vozsijál jesí Christé vrémenem vozderžánija, i blahouchánnyj déň strásti tvojejá pokaží nám, da vopijém tebí: vostáni Bóže, pomíluj nás.

I nýňi, hlás 2: Preblahoslovénna jesí, Bohoródice Ďívo: * voplóščšimbosja iz tebé, * ád pľinísja, Adám vozzvásja, * kľátva potrebísja, Jéva svobodísja, * smérť umertvísja, i mý ožíchom, * ťímže pojúšče vozopijém: * blahoslovén Christós Bóh náš, izvólivyj táko sláva tebí.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje.

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir, * v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa, * kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj, * Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * po­miluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mí­losť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, prí­bížišče byl jesí nam, * v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, po­miluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, * naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Tropár po Slavosloviji:

hlás 1, 3, 5, 7. Dnés spasénije míru býsť, pojém voskrésšemu iz hróba, i načáľniku žízni nášeja, razrušív bo smértiju smérť, pobídu dadé nám i véliju mílosť.

hlás 2, 4, 6, 8. Voskrés iz hróba, i úzy rasterzál jesí áda, razrušív bo osuždénije smérti Hóspodi, vsjá ot sitéj vrahá izbávivyj, javívyj že sebé apóstolom tvojím, poslál jesí ích na própoviď, i ťími mír tvój podál jesí vselénňij, jedíne čelovikoľúbče.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)­, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Voskresýj iz mértvych, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.

Sláva, i nýňi, V. Stichira ev., hlás 5. Ot premúdrych sudéb tvoijch,Christé! * káko Petrú ubo plaščanicami jedíňimi, * dal jesí razumiti tvoje voskresénije: * Lucí že i Kleópi sputešéstvuja, besídoval jesí, * i besídujaj, ne ábije sebé javľáješi * ťímže i ponosím byváješí, * jáko jedín prišéľstvujaj vo Jerusalím, * i ne priobščájajsja íže v konéc sovítam jehó, * no íže vsjá k sozdániju póľzí strojáj, * i jáže o tebí proróčestvija otkrýl jesí, * í vnehdá blahosloviti chľíb, poználsja jesí imí, * ichže i préžde tohó sérdca k poznániju tvojemú raspalástasja: * iže učenikóm sobránnym užé jásno propovídasta tvojé voskresénije, * ímže pomiluj nas.