Utiereň 11.1.

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (6. hlas)

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár voskrésen, hlás 6: Ánheľskija síly na hróbi tvojém, i strehúščiji omertvíša: i stojáše Maríja vo hróbi, íščušči prečístaho ťíla tvojehó. Pľiníl jesí ád, ne iskusívsja ot nehó: srítil jesí Ďívu dárujaj živót. Voskrésýj iz mértvych, Hóspodi sláva tebí. Dvaždy

Sláva, tropár, hlás 8: Sléz tvojích tečéňmi, pustýni bezplódnoje vozďílal jesí, i íže iz hlubiný vozdycháňmi vo stó trudóv uplodonosíl jesí, i býl jesí svitíľnik vselénňij, sijája čudésy: Theodósije ótče náš, molí Christá Bóha, spastísja dušám nášym.

I nýňi, prázdnika, hlás 1: Vo Jordáňi kreščájuščusja tebí, Hóspodi, Tróičeskoje javísja poklonénije: rodítelev bo hlás sviďíteľstvovaše tebí, vozľúblennaho ťá Sýna imenúja, i Dúch, v víďi holubíňi, izvístvovaše slovesé utverždénije. Javléjsja Christé Bóže, i mír prosviščéj, sláva tebí.

Psalóm 9

Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, * povím vsjá čudesá Tvojá.

Vozveseľúsja i vozrádujusja o Tebí, * pojú ímeni Tvojemú, Výšnij.

Vnehdá vozvratítisja vrahú mojemú vspjáť, * iznemóhut i pohíbnut ot licá Tvojehó.

Jáko sotvoríl jesí súd mój i prjú mojú, * síl jesí na Prestóľi, suďáj právdu.

Zapretíl jesí jazýkom, i pohíbe nečestívyj, * ímja jehó potrebíl jesí vo vík i vo vík víka.

Vrahú oskuďíša orúžija v konéc, i hrády razrušíl jesí, * pohíbe pámjať jehó s šúmom.

I Hospóď vo vík prebyvájet, uhotóva na súd Prestól Svój, * i Tój sudíti ímať vselénňij v právdu, sudíti ímať ľúdem v pravoťí.

I býsť Hospóď pribížišče ubóhomu, * pomóščnik vo blahovrémenijich, v skórbech.

I da upovájut na Ťá znájuščiji ímja Tvojé, * jáko ne ostávil jesí vzyskájuščich Ťá, Hóspodi.

Pójte Hóspodevi, živúščemu v Sijóňi, * vozvistíte vo jazýcich načinánija Jehó.

Jáko vzyskájaj króvi ích pomjanú, * ne zabý zvánija ubóhich.

Pomíluj mjá, Hóspodi, vížď smirénije mojé ot vráh mojích, * voznosjáj mjá ot vrát smértnych.

Jáko da vozviščú vsjá chvály Tvojá vo vraťích dščére Sijóňi, * vozrádujemsja o spaséniji Tvojém.

Uhľibóša jazýcy v páhubi, júže sotvoríša, * v síti séj, júže skrýša, uvjazé nohá ích.

Znájem jésť Hospóď suďbý tvorjáj, * v ďíľich rukú svojéju uvjazé hríšnik.

Da vozvraťátsja hríšnicy vo ád, * vsí jazýcy zabyvájuščiji Bóha.

Jáko ne do koncá zabvén búdet níščij, * terpínije ubóhich ne pohíbnet do koncá.

Voskresní, Hóspodi, da ne kripítsja čelovík, * da súďatsja jazýcy préd Tobóju.

Postávi, Hóspodi, zakonopoložíteľa nád ními, * da razumíjut jazýcy, jáko čelovícy súť.

Vskúju, Hóspodi, otstojá daléče, * preziráeši vo blahovrémenjiich, v skórbech?

Vnehdá hordítisja nečestívomu, * vozharájetsja níščij, uvjazájut v sovíťich, jáže pomyšľájut.

Jáko chválim jésť hríšnyj v póchotech duší svojejá, * i obíďaj blahoslovím jesť.

Razdraží Hóspoda hríšnyj, po mnóžestvu hňíva svojehó ne vzýščet, * ňísť Bóha préd ním.

Oskverňájutsja putijé jehó na vsjákoje vrémja, * otjémľutsja suďbý Tvojá ot licá jehó, vsími vráhi svojími obladájet.

Rečé bo v sérdci svojém, * ne podvížusja ot róda v ród bez zlá,

jehóže kľátvy ustá jehó polná súť, i hóresti i ľstí, * pod jazýkom jehó trúd i boľízň.

Prisidít v lovíteľstvi s bohátymi v tájnych, * jéže ubíti nepovínnaho, óči jehó na níščaho prizirájeťi.

Lovít v tájňi jáko lév vo ohráďi svojéj, * lovít éže voschítiti níščaho,

voschítiti níščaho, * vnehdá privleščí í v síti svojéj.

Smirít jehó, preklonítsja i padét, * vnehdá jemú obladáti ubóhimi.

Rečé bo v sérdci svojém: zabý Bóh, otvratí licé Svojé, * da ne vídit do koncá.

Voskresní, Hóspodi Bóže mój, * da voznesétsja ruká Tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Česó rádi prohňíva nečestívyj Bóha? * Rečé bo v sérdci svojém: ne vzýščet.

Vídiši, jáko Tý boľízň i járosť smotrjáješi, * da prédan búdet v rúci Tvojí,

Tebí ostávlen jésť níščij, * síru Tý búdi pomóščnik.

Sokruší mýšcu hríšnomu i lukávomu, * vzýščetsja hrích jehó i ne obrjáščetsja.

Hospóď Cár vo vík i v vík víka, * pohíbnete, jazýcy, ot zemlí Jehó.

Želánije ubóhich uslýšal jesí, Hóspodi, * uhotóvaniju sérdca ích vňát úcho Tvojé.

Sudí síru i smirénu, * da ne priložít ktomú veličátisja čelovík na zemlí.

Psalóm Davídu, 10

Na Hóspoda upovách, káko rečéte duší mojéj: * previtáj po horám, jáko ptíca.

Jáko sé, hríšnicy naľakóša lúk, * uhotóvaša stríly v túľi, sostriľáti vo mráci právyja sérdcem.

Zané jáže Tý soveršíl jesí, oní razrušíša, * právednik že čtó sotvorí Hospóď vo chrámi svjáťim Svojém.

Hóspoď, na nebesí Prestól Jehó, * óči Jehó na níščaho prizirájeťi, víždi Jehó ispytájeťi sýny čelovíčeskija.

Ispytájet právednaho i nečestívaho, * ľúbjaj že neprávdu nenavídit svojú dúšu.

Odoždít na hríšniki síti, óhň i žúpel, * i dúch búren čásť čáši ích.

Jáko práveden Hospóď, i právdy vozľubí, * pravotý víďi licé Jehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 11

Spasí mjá, Hóspodi, jáko oskuďí prepodóbnyj, * jáko umálišasja ístiny ot synóv čelovíčeskich.

Sújetnaja hlahóla kíjždo ko ískrennemu svojemú, * ustňí ľstívyja v sérdci, i v sérdci hlahólaša zlája.

Potrebít Hospóď vsjá ustný ľstívyja, * jazýk veleríčivyj,

Rékšyja: jazýk náš vozvelíčim, * ustný náša pri nás súť, któ nám Hospóď jésť?

Strásti rádi níščich i vozdychánija ubóhich nýňi voskresnú, * hlahólet Hospóď, položúsja vo spasénije, ne obiňúsja o ném.

Slovesá Hospódňa slovesá čísta, * srebró razžžéno, iskušéno zemlí, očiščéno sedmeríceju.

Tý, Hóspodi, sochraníši ný * i sobľudéši ný ot róda sehó i vo vík.

Ókrest nečestíviji chóďat; * po vysoťí Tvojéj umnóžil jesí sýny čelovíčeskija.

Psalóm Davídu, 12

Dokóľi, Hóspodi, zabúdeši mjá do koncá? * Dokóľi otvraščáješi licé Tvojé ot mené?

Dokóľi položú sovíty v dúši mojéj, boľízni v sérdci mojém déň i nóšč? * Dokóľi voznesétsja vráh mój na mjá?

Prízri, uslýši mjá, Hóspodi Bóže mój, * prosvití óči mojí, da ne kohdá usnú v smérť,

da ne kohdá rečét vráh mój: * ukripíchsja na nehó.

Stužájuščiji mí vozrádujutsja, * ášče podvížusja.

Áz že na mílosť Tvojú upovách, * vozrádujetsja sérdce mojé o spaséniji Tvojém,

vospojú Hóspodevi blahoďijavšemu mňí * i pojú ímeni Hóspoda Výšňaho.

Psalóm Davídu, 13

Rečé bezúmen v sérdce svojém: ňísť Bóh. * Rastľíša i omerzíšasja v načinánijich, ňísť tvorjáj blahostýňu.

Hospóď s Nebesé priníče na sýny čelovíčeskija, * víďiti, ášče jésť razumivájaj ilí vzyskájaj Bóha.

Vsí ukloníšasja, vkúpi nekľučími býša: * ňísť tvorjaj blahostýňu, ňísť do jedínaho.

Ni lí urazumíjut vsí ďílajuščiji bezzakónije, sňidájuščiji ľúdi mojá v sňíď chľíbá? * Hóspoda ne prizváša.

Támo ubojášasja strácha, iďíže ne bí strách, * jáko Hospóď v róďi právednych.

Sovít níščaho posramíste, * Hospóď že upovánije jehó jésť.

Któ dást ot Sijóna * spasénije Izráilevo?

Vnehdá vozvratít Hospóď pľinénije ľudéj Svojích, * vozrádujetsja Jákov, i vozveselítsja Izráiľ.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 14

Hóspodi, któ obitájet v žilíšči Tvojém, * ilí któ vselítsja vo svjátuju hóru Tvojú?

Choďáj neporóčen i ďílajaj právdu, * hlahóľaj ístinu v sérdci svojém.

Íže ne uľstí jazýkom svojím i ne sotvorí ískrennemu svojemú zlá, * i ponošénija ne priját na blížnija svojá.

Uničižén jésť préd ním lukávnujaj, bojáščyja že sjá Hóspoda slávit, * klenýjsja ískrennemu svojemú i ne otmetájasja.

Srebrá svojehó ne dadé v lichvú i mzdý na nepovínnych ne priját. * Tvorjáj sijá ne podvížitsja vo vík.

Psalóm Davidu, 15

Sochraní mjá, Hóspodi, * jáko na Ťá upovách.

Rích Hóspodevi: Hospóď mój jesí Tý, * jáko blahích mojích ne trébuješi.

Svjátym, íže súť na zemlí Jehó, * udiví Hospóď vsjá choťínija Svojá v ních.

Umnóžišasja némošči ích, po sích uskoríša: ne soberú sobóry ích ot krovéj, * ni pomjanú že imén ích ustnáma mojíma.

Hospóď čásť dostojánija mojehó i čáši mojejá, * Tý jesí ustrojájaj dostojánije mojé mňí.

Úžja napadóša mí v deržávnych mojích, * íbo dostojánije mojé deržávno jésť mňí.

Blahoslovľú Hóspoda, vrazumívšaho mjá, * ješčé že i do nóšči nakazáša mjá utróby mója.

Predzrích Hóspoda prédo mnóju výnu, * jáko odesnúju mené jésť, da ne podvížusja.

Sehó rádi vozveselísja sérdce mojé, i vozrádovasja jazýk mój, * ješčé že i plóť mojá vselítsja na upovániji.

Jáko ne ostáviši dúšu mojú vo áďi, * nižé dási prepodóbnomu Tvojemú víďiti istľínija.

Skazál mí jesí putí životá, ispólniši mjá vesélija s licém Tvoím, * krasotá v desníci Tvojéj v konéc.

Psalóm 16

Uslýši, Hóspodi, právdu mojú, vonmí moléniju mojemú, * vnuší molítvu mojú ne vo ustnách ľstívych.

Ot licá Tvojehó suďbá mojá izýdet, * óči mojí da vídita pravotý.

Iskusíl jesí sérdce mojé, positíl jesí nóščiju, * iskusíl mjá jesí, i ne obrítesja vo mňí neprávda.

Jáko da ne vozhlahóľut ustá mojá ďíl čelovíčeskich, * za slovesá ustén Tvojích áz sochraních putí žéstoki.

Soverší stópy mojá vo stezjách Tvojích, * da ne podvížutsja stópy mojá.

Áz vozzvách, jáko uslýšal mjá jesí, Bóže, * priklóni úcho Tvojé mňí i uslýši hlahóly mojá.

Udiví mílosti Tvojá, spasájaj upovájuščyja na Ťá * ot protívjaščichsja desníci Tvojéj.

Sochraní mjá, Hóspodi, jáko zínicu óka, * v króvi krilú Tvojéju pokrýješi mjá ot licá nečestívych, ostrástšich mjá:

vrazí mojí dúšu mojú oderžáša, túk svój zatvoríša; * ustá ích hlahólaša hordýňu.

Izhoňáščiji mjá nýňi obydóša mjá, * óči svojí vozložíša ukloníti na zémľu.

Objáša mjá jáko lév hotóv na lóv * i jáko skímen obitájaj v tájnych.

Voskresní, Hóspodi, predvarí já i zapní ím, * izbávi dúšu mojú ot nečestívaho,

orúžije Tvojé * ot vráh rukí Tvojéja.

Hóspodi, ot málych ot zémli, razďilí já v živoťí ích, * i sokrovénnych Tvójich ispólnisja črévo ích,

nasýtišasja synóv, * i ostáviša ostánki mladéncem svojím.

Áz že právdoju javľúsja licú Tvojemú, * nasýščusja, vnehdá javíti mí sjá slávi Tvojéj.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-m stichoslóviji, sidálny voskrésny,

hlás 6: Hróbu otvérstu, ádu pláčuščusja, Maríja vopijáše ko skrývšymsja apóstolom: izydíte vinohráda ďílatelije, propovídite voskrésnija slóvo: voskrése Hospóď, podajá mírovi véliju mílosť.

Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Hóspodi, predstojáše hróbu tvojemú Maríja Mahdalína, i plákaše vopijúšči, vertohrádarja ťá mňášči, hlahólaše: hďí sokrýl jesí véčnyj živót? Hďí položíl jesí, íže na prestóľi cheruvímsťim? Strehúščiji bo sehó, ot strácha omertvíša. Ilí Hóspoda mojehó dadíte mí, ilí so mnóju vozopíjte: íže v mértvych býv, i mértvyja voskresív, sláva tebí.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Prednapisújet Hedeón začátije, i skazújet Davíd roždestvó tvojé Bohoródice: sníde bo jáko dóžď na runó, Slóvo vo črévo tvojé, i prozjablá jesí bez símene, zemlé svjatája, mírovi spasénije, Christá Bóha nášeho, blahodátnaja.

Psalóm 17

Vozľubľú Ťá, Hóspodi, * kríposte mojá.

Hospóď utverždénije mojé, i pribížišče mojé, i Izbáviteľ Mój, * Bóh mój, Pomóščnik mój, i upováju na Nehó,

Zaščítitel mój, * i róh spasénija mojehó, i Zastúpnik mój.

Chvaľá prizovú Hóspoda * i ot vráh mojích spasúsja.

Oderžáša mjá boľízni smértnyja, i potócy bezzakónija smjatóša mjá, * boľízni ádovy obydóša mjá, predvaríša mjá síti smértnyja.

I vnehdá skorbíti mí, * prizvách Hóspoda, i k Bóhu mojemú vozzvách,

uslýša ot chráma svjatáho Svojehó hlás mój, * i vópľ mój préd Ním vnídet vo úši Jehó.

I podvížesja, i trépetna býsť zemľá, * i osnovánija hór smjatóšasja i podvihóšasja, jáko prohňívasja na ňá Bóh.

Vzýde dým hňívom Jehó, i óhň ot licá Jehó vosplámenitsja, * úhlije vozhorísja ot Nehó.

I prikloní nebesá, i sníde, * i mrák pod noháma Jehó.

I vzýde na Cheruvímy, * i leťí, leťí na krilú vítreňu.

I položí tmú zakróv Svój, ókrest Jehó selénije Jehó, * temná vodá vo óblacich vozdúšnych.

Ot oblistánija préd Ním óblacy proidóša, * hrád i úhlije óhnennoje.

I vozhremí s nebesé Hospóď * i Výšnij dadé hlás Svój.

Nizposlá stríly i razhná já, * i mólniji umnóži, i smjaté já.

I javíšasja istóčnicy vodníji, i otkrýšasja osnovánija vselénnyja, * ot zapreščénija Tvojehó, Hóspodi, ot dochnovénija dúcha hňíva Tvojehó.

Nizposlá s vysotý, i priját mjá, * vospriját mjá ot vód mnóhich.

Izbávit mjá ot vrahóv mojích síľnych i ot nenavíďaščich mjá, * jáko utverdíšasja páče mené.

Predvaríša mjá v déň ozloblénija mojehó, * i býsť Hospóď utverždénije móje.

I izvedé mjá na širotú, * izbávit mjá, jáko voschoťí mjá.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju vozdást mí.

Jáko sochraních putí Hospódni * i ne nečéstvovach ot Bóha mojehó.

Jáko vsjá suďbý Jehó prédo mnóju * i opravdánija Jehó ne otstupíša ot mené.

I búdu neporóčen s Ním, * i sochraňúsja ot bezzakónija mojehó.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju préd očíma Jehó.

S prepodóbnym prepodóben búdeši, * i s múžem nepovínnym nepovínen búdeši, i so izbránnym izbrán búdeši, i so stroptívym razvratíšisja.

Jáko Tý ľúdi smirénnyja spaséši * i óči hórdych smiríši.

Jáko Tý prosvitíši svitíľnik mój, Hóspodi, Bóže mój, * prosvitíši tmú mojú.

Jáko Tobóju izbávľusja ot iskušénija * i Bóhom mojím prejdú sťínu.

Bóh mój, neporóčen púť Jehó, slovesá Hospódňa razžžéna, * Zaščítiteľ jésť vsích upovájuščich na Nehó.

Jáko któ Bóh, rázvi Hóspodá, Ilí kto Bóh, rázvi Bóha nášehó? * Bóh prepojasújaj mjá síloju, i položí neporóčen púť mój.

Soveršájaj nózi mojí, jáko jeléni, * i na vysókich postavľájaj mjá.

Naučájaj rúci mojí na bráň, * i položíl jesí lúk míďan mýšca mojá.

I dál mi jesí zaščiščénije spásenija, * i desníca Tvojá vospriját mjá,

i nakazánije Tvojé isprávit mjá v konéc, * i nakazánije Tvojé tó mjá naučít.

Uširíl jesí stopý mojá pódo mnóju, * i ne iznemohósťi plesňí mojí.

Poženú vrahí mojá, i postíhnu já, * i ne vozvraščúsja, dóndeže skončájutsja.

Oskorbľú ích, i ne vozmóhut státi, * padút pod noháma mojíma.

I prepojásal mjá jesí síloju na bráň, * spjál jesí vsjá vostajúščyja na mjá pod mjá.

I vrahóv mojích dál mí jesí chrebét, * i nenavíďaščyja mjá potrebíl jesí.

Vozzváša, i ne bí spasájaj: * ko Hóspodu, i ne uslýša ích.

I istňú já jáko prách préd licém vítra, * jáko brénije putéj pohláždu já.

Izbáviši mjá ot prerikánija ľudéj, * postáviši mjá vo hlavú jazýkov.

Ľúdije, íchže ne víďich, rabótaša mí. * V slúch úcha poslúšaša mjá.

Sýnove čuždíji solháša mí. * Sýnove čuždíji obetšáša i ochromóša ot stéz svojích.

Žív Hospóď, i blahoslovén Bóh, * i da voznesétsja Bóh spasénija mojehó.

Bóh dajáj otmščénije mňí * i pokorívyj ľúdi pod mjá.

Izbáviteľ mój ot vráh mojích hňivlívych, * ot vostajúščich na mjá vozneséši mjá, ot múža neprávedna izbáviši mjá.

Sého rádi ispovímsja Tebí vo jazýcich, Hóspodi, * i ímeni Tvojemú pojú:

veličájaj spasénija caréva, * i tvórjaj mílosť christú svojemú Davídu, i símeni jehó do víka.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 18

Nebesá povídajut slávu Bóžiju, * tvorénije že rukú Jehó vozviščájet tvérď.

Déň dní otryhájet hlahól, * i nóšč nóšči vozviščájet rázum.

Ne súť ríči, nižé slovésa, * íchže ne slýšatsja hlási ích.

Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích * i v koncý vsélennyja hlahóly ích.

V sólnce položí selénije svojé, i tój, jáko ženích ischoďáj ot čertóha Svojehó, * vozrádujetsja, jáko ispolín teščí púť.

Ot krája nebesé ischód Jehó, i srítenije Jehó do krája nebesé, * i ňísť íže ukrýjetsja teplotý Jehó.

Zakón Hospódeň neporóčen, obraščájaj dúšy, * sviďíteľstvo Hospódne vírno, umudrjájuščeje mladéncy.

Opravdánija Hospódňa práva, veseľáščaja sérdce, * zápoviď Hospódňa svitlá, prosviščájuščaja óči.

Strách Hospódeň číst, prebyvájaj vo vík víka: * suďbý Hospódni ístinny, opravdány vkúpi,

voždeľínny páče zláta i kámene čéstna mnóha, * i sláždša páče méda i sóta.

Íbo ráb Tvój chranít já, vnehdá sochraníti já, * vozdajánije mnóho.

Hrichopadénija któ razumíjet? * ot tájnych mojích očísti mjá, i ot čuždích poščadí rabá Tvojehó,

ášče ne obladájut mnóju, tohdá neporóčen búdu * i očíščusja ot hrichá velíka.

I búdut vo blahovolénije slovesá úst mojích, i poučénije sérdca mojehó préd Tobóju výnu, * Hóspodi, Pomóščniče mój i Izbáviteľu mój.

Psalóm 19

Uslýšit ťá Hospóď v déň pečáli, * zaščítit ťá ímja Bóha Jákovľa.

Póslet tí pómošč ot Svjatáho * i ot Sijóna zastúpit ťá.

Pomjanét vsjáku žértvu tvojú, * i vsesožžénije tvojé túčno búdi.

Dást tí Hospóď po sérdcu tvojemú * i vés sovít tvój ispólnit.

Vozrádujemsja o spaséniji tvojém * i vo ímja Hóspoda Bóha nášeho vozvelíčimsja.

Ispólnit Hospóď vsjá prošénija tvojá. * Nýňi poznách, jáko spasé Hospóď christá Svojehó,

uslýšit jehó s nebesé svjatáho Svojehó, * v sílach spasénije desnícy Jehó.

Síji na kolesnícach, i síi na kóňich, * mý že vo ímja Hóspoda Bóha nášeho prizovém.

Tíji spjáti býša i padóša, * mý že vostáchom i isprávichomsja.

Hóspodi, spasí carjá i uslýši ný, * vóňže ášče déň prizovém Ťá.

Psalóm 20

Hóspodi, síloju Tvojéju vozveselítsja cár * i o spaséniji Tvojém vozrádujetsja ziló.

Želánije sérdca jehó dál jesí jemú, * i choťínija ustnú jehó ňísi lišíl jehó.

Jáko predvaríl jesí jehó blahoslovénijem blahostýnnym, * položíl jesí na hlaví jehó vinéc ot kámene čéstna.

Životá prosíl jésť u Tebé, * i dál jesí jemú dolhotú dníj vo vík víka.

Vélija sláva jehó spasénijem Tvojím, * slávu i veleľípije vozložíši na nehó.

Jáko dási jemú blahoslovénije vo vík víka, * vozveselíši jehó rádostiju s licém Tvoím.

Jáko cár upovájet na Hóspoda, * i mílostiju Výšňaho ne podvížitsja.

Da obrjáščetsja ruká Tvojá vsím vrahóm Tvojím, * desníca Tvojá da obrjáščet vsjá nenavíďaščyja Tebé.

Jáko položíši ích jáko péšč óhnennuju vo vrémja licá Tvojehó, * Hospóď hňívom Svojím smjatét já, i sňísť ích óhň.

Plód ích ot zemlí pohubíši, * i símja ích ot synóv čelovíčeskich.

Jáko ukloníša na Ťá zlája, * pomýsliša sovíty, íchže ne vozmóhut sostáviti.

Jáko položíši já chrebét, * vo izbýtcich Tvojích uhotóviši licé ích.

Voznesísja, Hóspodi, síloju Tvojéju, * vospojém i pojém síly Tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 21

Bóže, Bóže mój, vonmí mí, * vskúju ostávil mjá jesí?

Daléče ot spasénija mojehó * slovesá hrichopadénij mojích.

Bóže mój, vozzovú vo dní, i ne uslýšiši, * i v noščí, i ne v bezúmije mňí.

Tý že vo svjaťím živéši, * chvaló Izráileva.

Na Ťá upováša otcý náši, * upováša i izbávil jesí já.

K Tebí vozzváša, i spasóšasja, * na Ťá upováša, i ne postyďíšasja.

Áz že jésm čérv, a ne čelovík, * ponošénije čelovíkov i uničižénije ľudéj.

Vsí víďaščiji mjá poruháša mí sjá, * hlahólaša ustnámi, pokiváša hlavóju:

upová na Hóspoda, da izbávit jehó, * da spasét jehó, jáko chóščet jehó.

Jáko Tý jesí istórhij mjá iz čréva, * upovánije mojé ot soscú mátere mojejá.

K Tebí privéržen jésm ot ložésn, * ot čréva mátere mojejá Bóh mój jesí Tý.

Da ne otstupíši ot mené, jáko skórb blíz, * jáko ňísť pomohájaj mí.

Obydóša mjá teľcý mnózi, * juncý túčniji oderžáša mjá.

Otverzóša na mjá ustá svojá, * jáko lév voschiščájaj i rykájaj.

Jáko vodá izlijáchsja, i razsýpašasja vsjá kósti mojá, * býsť sérdce mojé jáko vósk, tájaj posreďí čréva mojehó.

Ízsše jáko skudéľ kríposť mojá, i jazýk mój priľpé hortáni mojemú, i v pérsť smérti svél mjá jesí.

Jáko obydóša mjá psí mnózi, sónm lukávych oderžáša mjá, * iskopáša rúci mojí i nózi mojí.

Isčetóša vsjá kósti mojá, * tíji že smotríša i prezríša mjá.

Razďilíša rízy mojá sebí, * i o odéždi mojéj metáša žrébij.

Tý že, Hóspodi, ne udalí pómošč Tvojú ot mené, * na zastuplénije mojé vonmí.

Izbávi ot orúžija dúšu mojú, * i iz rukí pésiji jedinoródnuju mojú.

Spasí mjá ot úst ľvóvych * i ot róh jedinoróž smirénije mojé.

Povím ímja Tvojé brátiji mojéj, * posreďí cérkve vospojú Ťá.

Bojáščijisja Hóspoda, voschvalíte Jehó, vsé símja Iákovle, proslávite Jehó, * da uboítsja že ot Nehó vsé símja Izráilevo.

Jáko ne uničiží, nižé nehodová molítvy níščaho, * nižé otvratí licé Svojé ot mené, i jehdá vozzvách k Nemú, uslýša mjá.

Ot Tebé pochvalá mojá, v cérkvi velícij ispovímsja Tebí, * molítvy mojá vozdám préd bojáščimisja Jehó.

Jaďát ubóziji i nasýťatsja, i voschváľat Hóspoda vzyskájuščiji Jehó, * živá búdut serdcá ích v vík víka.

Pomjanútsja i obraťátsja ko Hospódu vsí koncý zemlí, * i poklóňatsja préd Ním vsjá otéčestvija jazýk.

Jáko Hospódne jésť cárstvije, * i Tój obladájet jazýki.

Jadóša i pokloníšasja vsí túčniji zemlí, * préd Ním pripadút vsí nizchoďáščiji v zémľu, i dušá mojá Tomú živét.

I símja mojé porabótajet Jemú, * vozvistít Hóspodevi ród hrjadúščij.

I vozvisťát právdu Jehó ľúdem róždšymsja, * jáže sotvorí Hospóď.

Psalóm 22

Hospóď pasét mjá * i ničtóže má lišít.

Na mísťi zláčňi, támo vselí mjá, * na voďí pokójňi vospitá mjá.

Dúšu mojú obratí, nastávi mjá na stezí právdy, * ímene rádi Svojehó.

Ášče bo i pojdú posreďí síni smértnyja, * ne ubojúsja zlá,

jáko Tý so mnóju jesí: * žézl Tvój i pálica Tvojá, tá mjá uťíšista.

Uhotóval jesí prédo mnóju trapézu soprotív stužájuščym mňí, * umástil jesí jeléjom hlavú mojú, i čáša Tvojá upojavájušči mjá, jáko deržávna.

I mílosť Tvojá poženét mjá vsjá dní životá mojehó; * i jéže vselíti mí sjá v dóm Hospódeň v dolhotú dníj.

Psalóm 23

Hospódňa zemľá, i ispolnénije jejá, vsélennaja * i vsí živúščiji na néj.

Tój na morjách osnovál jú jésť, * i na rikách uhotóval jú jésť.

Któ vzýdet na hóru Hospódňú? * Ilí któ stánet na mísťi svjaťím Jehó?

Nepovínen rukáma i číst sérdcem, íže ne priját vsúje dúšu svojú, * i ne kľátsja léstiju ískrennemu svojemú.

Séj priímet blahoslovénije ot Hóspoda, * i mílostyňu ot Bóha, Spása svojehó.

Séj ród íščuščich Hóspoda, * íščuščich licé Bóha Jákovľa.

Vozmíte vratá kňázi váša, * i vozmítesja vratá víčnaja, i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď krípok i sílen, Hospóď sílen v bráni.

Vozmíte vráta kňázi váša, i vozmítesja vratá víčnaja, * i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď síl, Tój jésť Cár slávy.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 2-m stichoslóviji sidálny voskrésny,

hlás 6: Živót vo hróbi vozležáše, i pečáť na kámeni nadležáše: jáko carjá spjášča vójini strežáchu Christá, i vrahí svojá nevídimo porazívyj, voskrése Hospóď.

Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi, vsím sérdcem mojím, povím vsjá čudesá Tvojá.

Prednapisújet Jóna hrób tvój, i skazújet Simeón vostánije božéstvennoje, bezsmértne Hóspodi: sošél bo jesí jáko mértv vo hrób, razrušívyj ádova vratá. Voskrésl že jesí kromí tľínija jáko Vladýka, vo spasénije míra, Christé Bóže náš, prosvitívyj súščyja vo ťmí.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Bohoródice Ďívo, molí Sýna tvojehó, vóleju prihvoždénnaho na kresťí, i voskrésšaho iz mértvych Christá Bóha nášeho, spastísja dušám nášym.

Polijelej:

Chvalíte imja Hospódne, alliluja, chvalíte rabý Hóspoda. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Stojáščíi v chrami Hóspodni, v dvorích dómu Bóha nášeho. – Alliluja, alliluja, alliluja.

Hóspodi, imja tvojé vo viki, í pámjať tvojá v rod i rod. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Blahoslovén Hóspoď ot Sióna, žívyj v Jerusalími. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Ispovídajtesja Hospodevi jáko bláh, alliluja, jáko v viki mílosť jehó. - Alliluja, alliluja.

Utverdívšemu zémľu na vodách, alliluja, jáko v víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Rukóju krípkoju í mýšceju vysókoju, alliluja, jáko vo víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Ispovídajtesja Bóhu nebesnómu, alliluja, jáko vo viki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Po polijeléi Veličánije: Veličájem ťá, svjatíteľu ótče Theodósije, i čtém svjatúju pámjať tvojú: tý bo móliši o nás Christá Bóha nášeho.

Uslyšíte sijá vsí jazýcy, vnušíte vsí živúščiji po vselénňij.

Ustá mojá vozhlahóľut premúdrosť, i poučénije sérdca mojehó rázum.

Blahovistích právdu v cérkvi velícij

Uslýšati mí hlás chvály tvojejá, i povídati vsjá čudesá tvojá.

Ustá právednaho poučátsja premúdrosti, i jazýk jeho vozhlahólet súd.

Blažéni živúščiji v dómu tvojém, vo vík víka voschváľat ťá.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Anhelskij sobór udivísja, * zrjá tebé v mértvych vminívšasja, * smértnuju že, Spáse, kríposť razorívša, * i so sobóju Adáma vozdvíhša, * i ot áda vsjá svobódša.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Počtó mýra s mílostivnými slezámi, * o učenícy rastvorjájete? * Blistájajsja vo hróbi ánhel, * Myronósicam viščáše: * vídite vý hrób i urazumíjte: * Spás bo * voskresé ot hróba.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Ziló ráno, * Myronósicy tečáchu * ko hróbu tvojemú, rydájuščyja, * no predstá k ním Ánhel i rečé: * Rydánija vrémja prestá, ne pláčite, * voskresénije že * Apóstolom rcýte.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Myronósicy žený * s mýry prišédšyja * ko hróbu tvojemú, Spáse, rydáchu, * Ánhel že k ním rečé hlahóľa: * Čtó s mértvymi živáho pomyšľájete? * Jáko Bóh bo voskresé ot hróba.

Sláva: Poklonímsja Otcú, * i jehó Sýnovi, i svjatómu Dúchu, * svjaťíj Trójci vo jedíňim suščeství, * so Serafímy zovúšče: * svját, svját, * svját jesí, Hóspodi.

I nýňi: Žiznodávca roždši, * hrichá Ďívo Adáma izbávila jesí, * rádosť že Jévi * v pečáľi mistó podalá jesí: * pádšyja že ot žizni, * k séj naprávi, * iz tebé voplotívyjsja * Bóh i čelovík.

Allilúja, Allilúja, Allilúja, sláva tebí Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po neporóčnych, ipakoí, hlás 6: Vóľnoju i životvorjáščeju tvojéju smértiju Christé, vratá ádova sokrušív jáko Bóh, otvérzl jesí nám drévnij ráj, i voskrés iz mértvych, izbávil jesí ot tľínija živót náš.

sidálen, hlás 4. Podóben: udivísja Jósif: Iisús Navín vo Jordáňi ricí prevoďá ľúdi, i Bóžij kivót, sinnopíšet búduščeje blahoďíteľstvo: óbraz bo nám vozobražénija, i načertánije nelóžno poroždénija, táinstvennoje prechoždénije obojími sinnopíšet Dúchom. Christós javísja na Jordáňi osvjatíti vódy.

sidálen, hlás 5. Podóben: Sobeznačáľnoje slóvo: Jedinočéstnoje Slóvo Otcú i Dúchu, voploščénno za milosérdije, i kreščáemo, ánheľstiji lícy víďivše trepetáchu: i Jordán riká ustyďivšisja i ubojávšisja vozvratísja vspjáť, nás vozvoďá k vysoťí spasénija, strasťmí istľívšyja.

Sláva, sidálen, hlás 3. Podóben: Božéstvennyja víry: K božéstvenňij vysoťí tvojá vozďív rúki, stólp, prepodóbne, svitonósen javílsja jesí, molítvennymi zarjámi sijája: k nebesí bo vperív mýsľ, i neizhlahólannych býv pričástnik, vés oblistál jesí, Christá Bóha moľá, darováti nám véliju mílosť.

I nýňi, prázdnika. Podóben: Ďíva dnés: Vladýka dnés na Jordán priíde, kréščsja vo vodách ot božéstvennaho Predtéči. Svýše že Otéc sviďíteľstvovaše: séj jésť Sýn mój, o némže blahovolích. I Dúch javísja stránnym vídom holubínym nad ním.

Stepenna hlás 6.

Antifon 1. Na nébo óči mojí vozvoždú k tebí, Slove: uščedri mja, da živú tebí.

Pomíluj nas uničižénnych, ustrojája blahopotrébnyja tvojá sosúdy, Slove.

Sláva, i nýňi: Svjatómu Dúchu vsjakaja vsespasíteľnaja viná: ášče kójemu Sej po dostojániju dchnét, skóri vzémlet, ot zemných vosperjájet, vozraščájet, ustrojájet horí.

Antifon 2. Ášče ne Hóspoď by byl v nas, niktože ot nas protívu vozmóhl by vrážijim bránem odolíti: pobiždájuščiji bo, ot zďi voznósjatsja.

Zubý ich da ne játa búdet dušá mojá, jáko ptenéc, Slove: uvý mňi, káko ímam ot vrahá izbýti, hrichoľubív syj?

Sláva, i nýňi: Svatým Dúchom obožénije vsim, blahovolénije, rázum, mir i blahoslovénije: ravnoďíteľnyj bo jesf Otcú i Slóvu.

Antifon 3. Naďíjuščijisja na Hóspoda vrahóm strášni i vsím dívni: horí bo zrját.

V bezzakónija ruk svoích právedných žrébij, pomóščnika ťa imíja Spase, ne prostirájet.

Sláva, i nýňi: Svjatáho Dúcha deržava na vsích, jemúže výšňaja Voinstva poklaňájutsja, so vsjákim dychánijem dólnym.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokimen hlás 6. Hóspodi, vozdvíhní sílu Tvoju, i prijdí vo jéže spastí nas.

Stích: Pasýj Izráiľa vonmí, nastavľájaj jáko óvča Jósifa.

Jeréj: Hóspodu pomolímsja.

Lík: Hóspodi pomíluj.

Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.

Lík: Amíň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia. Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Joanna svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: V ťim časi večur toho dňa, peršoho v tyždňu, kiď dveri (domu), de sja zyšli učeniky, byli zamknuty zo strachu pered Judejami, prišov Isus, stav midži nich i poviv jim: „Mir vam!“ A jak toto poviv, ukazav jim ruky, nohy i bik. Jak učeniky uviďili Hospoda, zradovali sja. A Isus jim druhyj raz poviv: „Mir vam! Jak mene poslav Otec, tak i ja posylam vas.“ A jak toto poviv, dychnuv na nich i hovoriť jim: „Prijmijte Svjatoho Ducha. Komu odpustite hrichy, tomu buduť odpuščeny, a komu zatrimate, tomu buduť zatrimany.“ No jeden iz dvanadcjaťoch - Toma, nazvanyj Dvojňa, v ťim časi, koli Isus prišov, ne byv midži nima. I hovorjať jomu ostatňi učeniky: „My viďili Hospoda.“ A vin poviv: „Doky ne uvidžu joho rany od klinciv, i ne dam svij palec do joho ran od klinciv, i ne dam svoju ruku do joho boku - ne budu tomu viriti.“ A jak minulo visem dňiv, byli učeniky znova v domi, a z nima i Toma. A Isus prišov čerez zaperty dveri, stav midži nich i poviv: „Mir vam!“ Poťim poviv Tomovi: „Daj tu svij palec i posmoť na moji ruky, pidojmi svoju ruku i daj do moho boku, a ne buď nevirujučij, no virujučij.“ Toma jomu odpoviv: „Hospoď mij i Boh mij.“ Isus jomu hovoriť: „Ty uviriv zato, bo ty mene viďiv. Blaženy, kotry ne viďili, a uvirili.“ No Isus pered svojima učenikami zrobiv išči mnoho inšych čudesnych ďil, kotry ne suť zapisany v tych knihach. A toto je napisane, žeby vy uvirili, že Isus je Christos, Syn Božyj, a jak virujuči, mali žyvot v joho imeňi.

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Taže: Voskresenije Chrístóvo víďivše, poklo­nímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jedínomu bezhríšnomu. Krestú tvojemú poklaňájemsja Christé, í svjatoje voskre­senije tvojé pojém i slávim: Ty bo jesí Boh naš, rázvi tebé inóho ne znájem, ímja tvojé imenújem. Priidíte vsi vírniji, poklonimsja svjatomu Christóvu voskreséniju: se bo priíde Krestóm rádosť vsemú míru. Vsehdá bohoslóvjašče Hóspoda, pojém voskresenije Jehó: raspjátije bo preterpív, smertiju smerť razruší.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Sláva, hlás 6. Molítvami svjatých apóstol, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych.

I nýňi: Mólitv rádi Prečístyja Bohoródicy, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych

Stich: Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé.

Stichira, hlás 6. Voskrés Isús ot hróba jákože prorečé, dadé nám žývot víčnyj i véliju mílosť.

Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Lík: Hóspodi pomílu. (12x)

Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kanón voskrésen. Hlás 6.

[Písň 1]

irmós: Jáko po súchu pišešéstvovav Izráiľ, po bézdňi stopámi, honíteľa faraóna víďa potopľájema, Bóhu pobídnuju písň pojím, vopijáše.

Pripív: Sláva Hóspodi, svjatómu voskreséniju tvojemú.

Rasprostértyma dláňma na kresťí, Otéčeskaho ispólnil jesí blahovolénija, blahíj Iisúse, vsjáčeskaja. Ťímže pobídnuju písň tebí vsí pojím.

Stráchom k tebí jáko rabýňa, smérť poveľína pristupí Vladýci životá, tóju podajúščemu nám bezkonéčnyj živót i voskresénije.

Bohoródičen: Svojehó prijémši soďíteľa, jáko sám voschoťí, ot bezsímennaho tvojehó čréva, páče umá voploščájema, čístaja, tvárej voístinnu javílasja jesí Vladýčica.

irmós: Jáko po súchu pišešéstvovav Izráiľ, po bézdňi stopámi, honíteľa faraóna víďa potopľájema, Bóhu pobídnuju písň pojím, vopijáše.

Pričáščšisja Jéva sadú, preslušánnaho brášna, kľátvu vvedé: no sijú razríšila jesí čístaja, blahoslovénija načátok Christá róždši.

Jáže bísera ot božéstvennyja mólniji Christá róždši, strastéj mojích mhlú, i prehrišénij smuščénije čístaja, razžení svítom tvojejá svítlosti.

Kanón prázdnika so irmosóm na 8.

Hlás 2. Písň 1.

irmós: Šéstvujet morskúju volňáščujusja búrju, súšu ábije Izráiľ jávľšujusja: čérmnyj že pónt tristáty jehípetskija pokrý kúpno, vodostlánen hrób, síloju krípkoju desnícy Vladýčni.

Útru jávľšusja čelovíkom svitonósnu, nýňi iz pustýni k vodám Jordánskim, carjú prekloníl jesí sólnca tvojú výju, líka mráčna rodonačáľnika ischítiti, skvérny že vsjákija očístiti tvár.

Beznačáľne, strujám spohrébšasja tebí, Slóve, nóvaho prevódiši, istľívšaho léstiju: sehó neskazánny ot Otcá prijém hlás deržáven: séj vozľúblennyj, ráven že mňí ótrok jestestvóm.

Kanón svjatáho na 6. Theofánovo.

Hlás 2. Písň 1.

irmós: Vo hlubiňí postlá inohdá faraonítskoje vsevóinstvo preoružénnaja síla, voplóščšejesja že Slóvo vsezlóbnyj hrích potrebílo jésť, preproslávlennyj Hospóď, slávno bo proslávisja.

Jáko múdr činonačáľnik náš, ótče Theodósije, Bohoľípno písň prednační, prišédšemu vo vsemírnoje spasénije, Christú Bóhu, i vsesvjatúju pámjať tvojú s sobóju proslávľšemu.

Iz pustýni Predtéča Christóv, ot Aarónovy Jelisavéty prozjabýj priíde: v kupíli že Theodósij rodívsja Dúchom, pustynnohraždanín býsť, Iisúsu posľídstvuja.

Kréščšusja v strujách Christú, Izráiľteskaho sobórišča potrebísja šatánije, v cérkvi že ravnoánheľno žíteľstvo nasadísja, jéže neuklónno soveršíl jesí, vseblažénne Theodósije.

Óbščnik strásti býv, ótče, poščénijem, nás rádi na kresťí prihvoždénnomu, dostójno soobrázen býl jesí tohó voskresénija, i snasľídnik býl jesí slávy, Theodósije.

Bohoródičen: Otrokovíc Božéstvennyj lík, Božéstvenňijše v ženách ťá dóbruju imenújut, Bohoródice Vladýčice, dobrótami ukrášennuju Božestvá: dobrotvoríteľnoje bo Slóvo páče slóva rodilá jesí.

Katavásija: irmós: Hlubiný otkrýl jésť dnó, i súšeju svojá vlečét, v néj pokrýv protívnyja, krípkij vo branéch Hospóď, jáko proslávisja.

[Písň 3]

irmós: Ňísť svját, jákože tý Hóspodi Bóže mój, voznesýj róh vírnych tvojích bláže, i utverdívyj nás na kámeni ispovídanija tvojehó.

Bóha raspinájema plótiju zrjášči tvár rastajavášesja stráchom: no soderžítelnoju dlániju nás rádi raspjátaho, krípko deržíma bí.

Smértiju smérť razoréna ležít okajánnaja bez dychánija: životá bo ne terpjášči božéstvennaho priražénija, umerščvľájetsja krípkij, i dárujetsja vsím voskresénije.

Bohoródičen: Božéstvennaho roždestvá tvojehó čístaja, vsjákij jestestvá čín prevoschódit čúdo: Bóha bo prejestéstvenňi začalá jesí vo črévi, i róždši prebyváješi prísno Ďíva.

[Ín] irmós: Ňísť svját, jákože tý Hóspodi Bóže mój, voznesýj róh vírnych tvojích bláže, i utverdívyj nás na kámeni ispovídanija tvojehó.

Tľínnuju mojú plóť i smértnuju, vsečístaja Bohomáti, iz čréva tvojehó neskazánno prijém blahíj, i obeztľíniv sijú, víčňi sebí svjazál jésť.

Bóha voploščájema iz tebé zrjášče Ďívo, užasáchusja stráchom lícy ánheľstiji, i jáko Máter Bóžiju nemólčnymi písňmi ťá počitájut.

irmós: Jelícy drévnich izrišíchomsja sítej, brášen ľvóv sotrénnych členóvnymi, rádujimsja i razširím ustá, slóvo pletúšče ot slovés sladkopínija, ímže k nám naslaždájetsja darovánij.

Umerščvlénije pérvije nasadívyj tvári zvírja zloďíjstvennaho voobrážsja v jestestvó, omračájetsja plotskím prišéstvijem: útru jávľšusja prirazívsja Vladýci, sokrušíti svojú vraždébnuju hlavú.

Vlečét k sebí Bohozdánnoje jestestvó, utróby mučíteľa, pohrebénnoje preďíly: raždájetsja páki zemnoródnych obnovlénije, ďílo deržávno soveršája Vladýka: priíde bo, tóje očístiti choťá.

Ín. irmós: Procvilá jésť pustýňa, jáko krín, Hóspodi, jazýčeskaja neploďáščaja cérkov prišéstvijem tvojím, v néjže utverdísja mojé sérdce.

Vodámi pokryvája prevýsprenňaja Hospóď, ťilésno oďijašesja v strují iordánskija: v némže utverdísja sérdce mojé.

Svít vo Jordáňi Božéstvennyj vozsijávyj, prozjabénije súščym na zemlí Bohodánnoje, blahoslovénija i proizvolénija blaháho projavľáet ťá, Theodósije.

Ostávil jesí mír i jáže v míri, prepodóbne, bývšemu obnažéniju Vladýčňu podóbjasja na Jordáňi, Theodósije.

Krest Spásov na raména vzém, potékl jesí na hrób jehó, jákože jeléň na istóčniki vodnýja spasíteľnyja, vseblažénne Theodósije.

Bohoródičen: Číny užasóšasja ánheľstiji, vsečístaja, i čelovíčeskaja ustrašíšasja serdcá o roždeství tvojém: ťím ťá, Bohoródice, víroju počitájem.

Katavásija: irmós: Kríposť dajáj carém nášym Hospóď, i róh pomázannych svojích voznosjáj, ot Ďívy raždájetsja, hrjadét že ko kreščéniju. Tomú, vírniji, vozopijém: ňísť svját, jáko Bóh náš.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 8. Podóben: Vzbránnoj: Nasaždén vo dvórich Hóspoda tvojehó, prepodóbnymi tvojími dobroďíteľmi krasnó procvíl jesí, i umnóžil jesí čáda tvojá v pustýni, sléz tvojích túčami napajájemaja, stadonačáľniče Bóžiji božéstvennych dvoróv. Ťímže zovém: rádujsja, ótče Theodósije.

íkos: Čelovík úbo jestestvóm býl jesí, ótče, no javílsja jesí sohraždanín ánhelov: jáko bo bezplóten na zemlí požív, múdre, plotskóje vsé promyšlénije otvérhl jesí. Ťímže i ot nás slýšiši: rádujsja, otcá blahočestívaho ótrasle: rádujsja, mátere blahohovíjnyja vítv: rádujsja, pustýnnyj hraždaníne vsekrásnyj: rádujsja, vselénnyja svitíľniče mnohosvítlyj: rádujsja, jáko ot júnosti posľídoval jesí Christú: rádujsja, jáko uvjadíl jesí plotskíja slásti: rádujsja, monášestvujuščich chodátaj spasénija: rádujsja, unyvájuščich óbraz uťišénija: rádujsja, mnóhija ot lésti izbávivyj: rádujsja, tóki čudés dáruja: rádujsja, o níščich popečénije sotvorívyj: rádujsja, náš predstáteľu i izbáviteľu: rádujsja, ótče Theodósije.

Kondák, hlás 4: Javílsja jesí dnés vselénňij, i svít tvój, Hóspodi, známenasja na nás, v rázumi pojúščich ťá: prišél jesí, i javílsja jesí svít nepristúpnyj.

íkos: Haliléji jazýčesťij, Zavulónsťij straňí, i Nefthalímstej zemlí, jákože rečé prorók, svít velík vozsijá Christós. Omračénnym svítlá javísja zarjá, iz Vithlejéma oblistájuščaja, páče že iz Maríji Hospóď vséj vselénňij vozsijavájet lučí sólnce právdy. Ťímže, íže ot Adáma nazíji, priidíte, vsí oblečémsja v nehó, da sohríjemsja, pokryvájet bo nahíja, i prosviščájet témnyja: prišél jesí, i javílsja jesí svít nepristúpnyj.

Sidálen svjatáho, hlás 8. Podóben: Premúdrosti: Vozderžánijem i boľízňmi, i molítvami dúšu tvojú ukrasív Bohoľípno, býl jesí sopričástnik múčenikom, blažénne, i čudés voístinnu dáry prijál jesí, jéže isciľáti nedúhi víroju čtúščich ťá. Ťímže i démonov othoňája mnóžestva, podajéši iscilénija čelovíkom blahodátiju: Bohonóse Theodósije, molí Christá Bóha, hrichóv ostavlénije podáti prázdnujuščym víroju pámjať tvojú. Dváždy.

Sláva, i nýňi, prázdnika, hlás tójže: Jordán strujámi slúžit, i Joánn prostirájet rúku tľínnuju, jávľšusja tebí, nevídime, plótiju ko kreščéniju: no óv úbo vozvraščášesja vspjáť stráchom, óv že ábije deržáše s trépetom ťá netľínnaho. Voístinnu áhnéc Bóžij, istóčnik prisnoživótnyj, istóčniki že i morjá i čelovíki osvjatív: Tróica bo prosijá, svýše Sýna ťá imenújet rodíteľ, i svjatýj Dúch snizchódit.

[Písň 4]

irmós: Christós mojá síla, Bóh i Hospóď, čéstnája cérkov Bohoľípno pojét vzyvájušči, ot smýsla čísta o Hóspoďi prázdnujušči.

Drévo procviló jésť Christé, ístinnyja žízni: krest bo vodruzísja, i napojén býv króviju i vodóju ot netľínnaho tvojehó rebrá, živót nám prozjabé.

Ne ktomú zmíj mňí lóžňi obožénije podlahájet: Christós bo Bohoďílateľ čelovíčeskaho jestestvá, nýňi nevozbránno stezjú životá mňí otvérze.

Bohoródičen: Jáko voístinnu neizviščánna i nepostižíma, jáže tvojehó Bohoľípnaho Bohoródice súť roždestvá, súščym na zemlí i na nebesí, prisnoďívo, táinstva.

[Ín] irmós: Christós mojá síla, Bóh i Hospóď, čéstnája cérkov Bohoľípno pojét vzyvájušči, ot smýsla čísta o Hóspoďi prázdnujušči.

Pojém prečístaja tebé vseneporóčnuju, íže tobóju spásšijisja, i blahočéstno pojúšče vzyvájem: blahoslovénna, jáže Bóha prisnoďívo róždšaja.

Svít nezachodímyj Ďívo rodilá jesí, súščym vo ťmí žitijá, plótiju sviťášč vseblažénnaja, i pojúščym ťá, rádosť prisnoďívo istočíla jesí.

irmós: Ohném očíščsja tájnaho zrínija, pojá prorók čelovíkov novoďíjstvo, vozhlašájet hlás, dúchom pléščušč, voploščénije javľájušč neizrečénna Slóva, ímže síľnych deržávy sotróšasja.

Póslan ot Otcá vsesvítloje Slóvo, nóšči othnáti zlomráčnoje stremlénije, i iskoreníti hrjadéši čelovíkov hrichí, sýny že privleščí tvoím kreščénijem, bláže svítlyj, ot strúj iordánskich.

Sámoje províďiv narečénnoje Slóvo, jásno propovídnik vopijét tvári: séj préžde mené, vtorýj plótiju, soobrázen prosijá Božéstvennoju síloju, vraždébnyj náš otjáti hrích.

Pážiť u sebí životvórnu nosjá, ulovľájet zmijév hňízdam natekája mnóhimi siťmí, nizlahája Bóh Slóvo: zapináet že ujazvívšaho vsemírnyj ród, sehó potrébľ, izbavľájet tvár.

Ín. irmós: Prišél jesí ot Ďívy, ne chodátaj, ni ánhel, no sám, Hóspodi, voplóščsja, i spásl jesí vsehó mja čelovíka. Ťím zovú ti: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Vo vodách hlavý zmijév sokrušíl jesí, i Dúchom, Slóve Bóžij, obnovíl jesí vsehó mja čelovíka. Ťím vopijú ti: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Preklónšemu hlavú Predtéči, upodóbivsja Christú pokorénijem, i izrjádnym smirénijem, ótče Theodósije, na dobroďíteli vozšél jesí stólp nepokolebímyj.

Ďívi i Máteri poslužív Christá Bóha, nepoborímu blahodáť prijál jesí Dúcha, ótče Theodósije, i vrahí nevídimyja nizložíl jesí.

Volchvóv ťá slávnyj vertép prijémyj, daronósca pokazá nás rádi kréščšemusja Christú, víru, Theodósije, i s nadéždeju ľubóv prinosjášča.

Strásťmí Vladýki Christá ukripľájem, sóvistiju ľubéznoju preterpíl jesí mučénije, ótče Theodósije, s témnym borjásja mirodéržcem.

Bohoródičen: Začalá jesí vo utróbi tvojéj bezsímenno Hóspoda, i sehó rodilá jesí voploščénna, spasájuščaho mír molítvami tvojími. Ťímže tí zovém: rádujsja, prisnoďívo Vladýčice.

Katavásija: irmós: Uslýšach, Hóspodi, hlás tvój jehóže rékl jesí, hlás vopijúščaho v pustýni, jáko vozhremíl jesí nad vodámi mnóhimi, tvojemú sviďíteľstvujaj Sýnu, vés býv sošédšaho Dúcha, vozopí: tý jesí Christós, Bóžija múdrosť i síla.

[Písň 5]

irmós: Bóžijim svítom tvojím bláže, útreňujuščich tí dúšy ľubóviju ozarí, moľúsja, ťá víďiti Slóve Bóžij, ístinnaho Bóha, ot mráka hrichóvnaho vzyvájušča.

Ustupájut mňí Cheruvímy nýňi, i plámennoje orúžije, Vladýko, pleščí mňí dajét, ťá víďivše Slóve Bóžij ístinnaho Bóha, razbójniku púť sotvóršaho v ráj.

Ne ktomú bojúsja, jéže v zémľu Vladýko Christé vozvraščénija: tý bo ot zemlí mjá vozvél jesí zabvénna, blahoutróbija rádi mnóhaho, k vysoťí netľínija voskresénijem tvojím.

Bohoródičen: Íže Bohoródicu ťá ot duší, Vladýčice míra blahája, ispovídajuščich spasí: tebé bo predstáteľstvo nepoborímoje ímamy, ístinnuju Bohorodíteľnicu.

[Ín] irmós: Bóžijim svítom tvojím bláže, útreňujuščich tí dúšy ľubóviju ozarí, moľúsja, ťá víďiti Slóve Bóžij, ístinnaho Bóha, ot mráka hrichóvnaho vzyvájušča.

Čistotóju vozsijávši svítlo božéstvennoje prebyvánije Vladýki vsepítaja bylá jesí. Tý bo jedína Máti Bóžija javílasja jesí, vo objátijich jáko mladénca sehó nosívši.

Nosjášči dobrótu úmnuju, krasňíjšija tvojejá duší, nevísta Bóžija bylá jesí, zapečátstvovana ďívstvom čístaja, i svítom čistotý mír prosviščájušči.

irmós: Vrahá témnaho i oskvernénnaho jáda očiščénijem Dúcha izmovéni, k nóvoj pristáchom nebláznennoj stezí, voďáščej v nepristúpnuju rádosť, jedíňim pristúpnu, ímže Bóh primirísja

Víďiv ziždíteľ, vo mráci prehrišénij plenícami neizbížnymi, jehóže voobrazí pérsty, postavľájet na obojú rámu vozdvíh horí, nýňi vo mnohotekúščich vodách omyvája studá drévňaho, adámova zláho nráva.

So blahočéstijem pritecém priľížno ko istóčnikom prečístym, tečénija spasíteľnaho. Slóvo usmotrjájušče ot netľínnyja, počerpála prinosjášče žáždi božéstvennyja, míra sládostňi isciľája nedúh.

Ín. irmós: Chodátaj Bóhu i čelovíkom býl jesí, Christé Bóže: tobóju bo Vladýko, k svitonačáľniku Otcú tvojemú, ot nóšči nevíďinija, privedénije ímamy.

Vozžéh úm, íže nás v vodách obnovívšaho múdre utverdíl jesí nizvéržennyj poščénijem, povíšeňmi ťílo, vseblažénne Theodósije.

Žitijé prísno smérti položív poučénije, otití že tščávsja k jávľšemusja nás rádi plótiju, sebí sotvoríl jesí hrób, Theodósije.

Smérť Christóvu vóľnuju tvój učeník slávnyj Vasílij, ótče Theodósije, podražája, nóvyj obnovľájet hrób rádujasja.

Bohoródičen: Sé vo utróbi, Bohoródice vsečístaja, Christá Bóha, páče slóva, imíla jesí, jákože Isáia prorečé, páče jestestvá že sehó, Bohorodíteľnice, rodilá jesí.

Katavásia: irmós: Iisús, životá načáľnik, razrišíti osuždénije hrjadét Adáma pervozdánnaho. Očiščénij že, jáko Bóh, ne trébuja, pádšaho očiščájet vo Jordáňi: v némže vraždú ubív, preimúšč vsják úm mír dárujet.

[Písň 6]

irmós: Žitéjskoje móre vozdvizájemoje zrjá napástej búreju, k tíchomu pristánišču tvojemú priték vopijú ti: vozvedí ot tlí živót mój, mnohomílostive.

Raspinájem Vladýko, hvozďmí úbo kľátvu júže na nás potrebíl jesí: kopijém že probodájem v rebró, Adámovo rukopisánije rasterzáv, mír svobodíl jesí.

Adám nizvedésja, léstiju zapját býv, ko ádovi própasti: no íže jestestvóm, Bóh že i mílostiv, sšél jesí na vzyskánije, i na rámu ponés, sovoskresíl jesí.

Bohoródičen: Prečístaja Vladýčice, róždšaja čelovíkom kórmčiju Hóspoda, strastéj mojích nepostojánnoje i ľútoje utolí smuščénije, i tišinú podážď sérdcu mojemú.

[Ín] irmós: Žitéjskoje móre vozdvizájemoje zrjá napástej búreju, k tíchomu pristánišču tvojemú priték vopijú ti: vozvedí ot tlí živót mój, mnohomílostive.

Velíkij prednapisá vo prorócich Moiséj ťá, kovčéh, i trapézu, i svíščnik, i rúčku, obrázno naznámenuja voploščénije, jéže iz tebé výšňaho, Máti Ďívo.

Umerščvľájetsja smérť, i tľínije upražňájetsja Adámova osuždénija, o Vladýčice! Plodú tvojemú prirazívšejesja: žízň bo rodilá jesí, ot istľínija izbavľájuščuju pojúščich ťá.

irmós: Voždéľínnaho jávstvova so vseblažénnym hlásom Otéc, jehóže iz čréva otrýhnu: jéj, hlahólet, séj sojestéstven Sýn sýj svitozáren, proizníče iz čelovíča róda: slóvo že mojé žívo, i čelovík promyšlénijem.

Ot hlubínnaho ľvá, trevečérnij stranňí prorók vo vnútrennich vaľájasja, ábije proizýde pakibytijá spasénije, ot zmíja čelovikoubíjcy vsím predjavľája v posľídňaja ľíta.

Otvérstu nébu vsesvítlych pisánij, učeník zrít ot Otcá posylájemyj: prebyvájušč že Dúch na prečísťím Slóvi našéd, jáko hólub, neizrečénnym óbrazom, ľudém že javľájetsja, prišédšym ko Vladýci.

Ín. irmós: V bézdňi hrichóvňij vaľájasja neizsľídnuju milosérdija tvojehó prizyváju bézdnu: ot tlí, Bóže, mjá vozvedí.

Netľínije nám darovál jesí, Christé, v voskreséniji tvojém, ťímže Vasílij, slávnyj uhódnik tvój, i úmer, jákože žív javľájetsja.

Očiščájaj mír kreščájetsja, mené rádi Bóh čelovík po mňí býv: jehóže vo dvúch jestestvách, Theodósije blažénne, propovídal jesí.

Sládosť vesélija Christú Bóhu, mironósic slézy obráščšemu v rádosť, Theodósije, tóki sléz tvoích iskápaša.

Bohoródičen: Milosérdija tvojehó spodóbi mjá, jáže mílostivijšaho Slóva róždšaja, svojéju króviju ot tlí čelovíki izbávľšaho.

Katavásia: irmós: Hlás Slovesé, svitíľnik svíta, denníca sólnca, Predtéča v pustýni, pokájtesja, vsím vopijét ľúdém, i predočístitesja: sé bo predstoít Christós, ot tlí mír izbavľájaj.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 6: Živonačáľnoju dlániju, uméršyja ot mráčnych udólij, žiznodávec voskresív vsích Christós Bóh, voskresénije podadé čelovíčeskomu ródu: jésť bo vsích Spasíteľ, voskresénije i živót, i Bóh vsích.

íkos: Krest i pohrebénije tvojé žiznodávče, vospivájem vírniji, i poklaňájemsja, jáko ád svjazál jesí bezsmértne, jáko Bóh vsesíľnyj: i mértvyja sovoskresíl jesí, i vratá smértnaja sokrušíl jesí, i deržávu ádovu nizložíl jesí, jáko Bóh. Ťímže zemnoródniji slavoslóvim ťá ľubóviju, voskrésšaho, i nizložívšaho vrážiju deržávu vsepáhubnuju, i vsích voskresívšaho v ťá vírovavšich, i mír izbávľšaho ot stríl zmijínych, i ot prélesti vrážija, jáko Bóh vsích.

[Písň 7]

irmós: Rosodáteľnu úbo péšč soďíla ánhel prepodóbnym otrokóm, chaldéji že opaľájuščeje veľínije Bóžije, mučíteľa uviščá vopíti: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Rydájuščeje vo strásti tvojéj sólnce, vo mrák oblečésja, i vo dní po vséj Vladýko, zemlí svít pomérče, vopijá: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Oblekóšasja Christé schoždénijem tvojím vo svít preispódňaja, práotec že vesélija ispólň javísja likovstvúja, vzyhrásja vopijá: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Bohoródičen: Tobóju Máti Ďívo, svít vozsijá vséj vselénňij svítlyj: ziždíteľa bo tý vsích rodilá jesí Bóha. Jehóže prosí vsečístaja, nám nizposláti vírnym véliju mílosť.

[Ín] irmós: Rosodáteľnu úbo péšč soďíla ánhel prepodóbnym otrokóm, chaldéji že opaľájuščeje veľínije Bóžije, mučíteľa uviščá vopíti: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Júnoš trijéch péšč ne opalí, roždestvó proobrazújuščich tvojé: božéstvennyj bo óhň tebé ne opalív, vselísja v ťá, i vsjá naučí vopíti: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Blážát koncý ťa vsečístaja Máti, jákože proreklá jesí, prosviščájemi svitolúčnymi sijáňmi tvojími, i blahodátiju pojúšče, vopijút: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

irmós: Opalí strujéju zmíjevy hlavý péščnyj vysókij plámeň, júnoši nosjášč blahočestívyja, utíšivyj neudobodéržimuju mhlú iz hrichá, vsjú že omyvájet rosóju Dúcha.

Tebé živopisújuščij assiríjskij plámeň, užásen postavľáješi, v rósu prevedén: ťímže vodá nýňi, jákože plámeň oďivájaj vrédnuju zlóbu, Christé, prikrovénnuju opaľájet, ot popoľznovénnyja stezí prizyvájušči.

Razďíľšusja Jordánu drévle, no súchu prechóďat ľúdije Izráiľtestiji, tebé deržávňijšaho, sodéržášča tvár nekosníteľňi, nýňi v vodách napisújuščiji, k netľínňij i polézňij stezí.

Vímy pérvije vsepáhubnyj potóp, mílostivno ťá vsích vo tľú privestí, o trevelíkaja sotvorjája, i stránnaja! Nýňi že potópľša, Christé, hrích za blahosérdije i čelovíčeskoje spasénije.

Ín. irmós: Bohoprotívnoje veľínije bezzakónnujuščaho mučíteľa, vysók pláméň voznesló jésť: Christós že prostré Bohočestívym otrokóm rósu Duchóvnuju, sýj blahoslovén i preproslávlen.

Strujú popaľájuščuju hrích, i plámeň orošájušč čelovíčeskij ród, Hóspodi, vo tvojém kreščéniji sovokupív, Slóve Bóžij, prevoznosímyj Bóže, blahoslovén jesí i preproslávlen.

Péšč sotvóršemu Jordán, tebé samáho jáko kadílo vsesožéhl jesí, prepodóbne, i plámeň nébesnyj, nelóžen óbraz Božéstvennaho manovénija prijém, chrám vodruzíl jesí dúš spasíteľnyj.

Tvojími vojevódstvy Moiséjeva povinújutsja, blahodáti jávľšejsja, prepodóbne: vrahí bo nevídimyja nizložív, hrád nebésnyj nasľídujut tvoí ľúdije, vsechváľne.

Strujámi pohrébšemu hrích, tebé samáho obitálišče sotvoríl jesí, Theodósije, Bohouhódnoje, chrám sozdáv prinosíti neprestánnuju písň, zakonopoložíl jesí mnohojazýčnymi hlásy.

Otrokóv podražája derznovénije, mučíteľa ohnedochnovénnoje preščénije ukoríl jesí, múdre predstáteľstvuja po cérkvi Christóvi, ótče Theodósije, jejáže rádi vóľno javísja plótiju raspinájemyj.

Bohoródičen: Vsečístoje začátije, netľínnoje roždestvó, tý jedína pokazála jesí, Ďíva prebývši: Bóha bo začalá jesí nad vsími súščaho, čístaja, čelovíka bývša, vírnych na spasénije i izbavlénije.

Katavásia: irmós: Júnošy blahočestívyja, péšči óhnenňij priobščívšyjasja, šumjášč Dúch rósnyj nevredímy sochraní, i Bóžija ánhela snischoždénije. Ťímže, v plámeni orošájemi, blahodárstvenno vospiváchu: prepítyj Otcév Hóspodi i Bóže, blahoslovén jesí.

[Písň 8]

irmós: Iz plámene prepodóbnym rósu istočíl jesí, i právednaho žértvu vodóju popalíl jesí: vsjá bo tvoríši Christé, tókmo jéže choťíti, ťá prevoznósim vo vsjá víki.

Judéjskija drévle prorokoubíjcy ľúdi, Bohoubíjcy závisť nýňi soďíla, tebé na krest voznésšyja, Slóve Bóžij: jehóže prevoznósim vo vsjá víki.

Nebésnaho krúha ne ostávil jesí, i vo ád sošéd, vsehó sovozdvíhl jesí ležáščaho vo hnójišči Christé čelovíka, ťá prevoznosjášča vo vsjá víki.

Bohoródičen: Ot svíta svitodávca Slóva začalá jesí, i róždši neizrečénno sehó, proslávilasja jesí: Dúch bo v ťá otrokovíce Bóžij vselísja. Ťímže ťá pojém vo vsjá víki.

[Ín] irmós: Iz plámene prepodóbnym rósu istočíl jesí, i právednaho žértvu vodóju popalíl jesí: vsjá bo tvoríši Christé, tókmo jéže choťíti, ťá prevoznósim vo vsjá víki.

Pozlaščénoju rízoju jákože carícu Sýn tvój prosvitív zaréju Dúcha, tebé odesnúju sebé postávi prečístaja: jehóže prevoznósim vo vsjá víki.

Íže choťínijem jedínym mír vodruzívyj, ot prečístyja tvojejá utróby plóť vzémlet, svýše sijú nazdáti choťá: jehóže prevoznósim vo vsjá víki.

irmós: Svobódna úbo tvár poznavájetsja, i sýnove svíta préžde omračénniji: jedín sténet tmý predstáteľ. Nýňi da blahoslovít usérdno vinóvnaho, préžde okajánnoje jazýkov vsenasľídije.

Trijé bohovídniji, vo ohní orošájemi, ozarjájuščesja tremí vsesvítľi svjatýňami, jávi pokázovachu prevýšneje jestestvó smišénijem čelovíčeskim, ohnépaľáščeje rosóju mílostivno vsjáku páhubnuju lésť.

Da ubilítsja vsjákoje zemnóje jestestvó, ot padénija nýňi na nébo vozvodímo: ímže bo vsjá sobľudájutsja slóvom, tekúščimi strujámi omývšesja, prehrišénij préžnich ubižé, presvítlo izmovéno.

Ín. irmós: Péšč inohdá óhnennaja vo Vavilóňi ďíjstva razďiľáše, Bóžijim veľínijem chaldéji opaľájuščaja, vírnyja že orošájuščaja, pojúščyja: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Péšč inohdá vo Vavilóňi strují jordánskija izobrazí, Božéstvennym kreščénijem, protívnyja opaľájušči, vírnyja že orošájušči, pojúščyja: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Ťilésnych strastéj predizšéd préžde otšéstvija, Theodósije, ot ňídr zemných vód izimája, júnoši javľáješisja, zovúšču: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Býsť tvojích rúk blahoslovénije, vo strujách kreščájuščahosja Christá Božéstvenňijšeje poveľínije, nevlážnéj zemlí rodňíjšaja vodá, i hríjuščeje sólnce: zernó bo vo mnohoplóden klás pšenícy, bezsímenno pitášesja.

Vo mrák mýslennyj svíta Božéstvenňijšaho tý všéd, Theodósije, i skrižáli pérstom Bóžijim napisáv sérdcu tvojemú, blahočéstija učénija prinésl jesí učenikóm tvojím, kníhu žízni, vseblažénne.

Víru tvérdu krovotočívyja, ótče, podražávši žená, rúbišču kosnúvšisja, jákože tmá súščym v tebí prosviščénijem nedúh othnásja: býl bo jesí izbránija sosúd jávľšemusja Christú.

Tróičen: Ťá iz Bóha Bóha víďivše, ťilésňi jávľšahosja Christá neizhlahólanno, poznáchom úbo nevídimaho Otcá tvojehó, i Dúcha tvojehó svjatáho, zovúšče: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Bohoródičen: Tý Otcú nerazlúčnaho, vo utróbi Bohomúžno žíteľstvovavšaho, bezsímenno začalá, i neskazánno rodilá jesí. Ťím ťá spasénije vsích nás vímy.

Katavásija: irmós: Tájnu preslávnuju vavilónskaja pokazá péšč, istočívšaja rósu, jáko strujámi imjáše neveščéstvennyj óhň vosprijáti Jordán, i objáti plótiju kreščájema ziždíteľa: jehóže blahoslovját ľúdije, i prevoznósjat vo vsjá víki.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Velíčit dušá mojá Hóspoda, i vozrdádovasja dúch mój o Bózi Spási mojém.

Čestňíjšuju Chruvím i slavňíjšuju bez sravnénija Serefím bez istľínija Bóha Slova róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá velčájem.

Jáko prizrí na smirénije rabý svojejá, se bo ot nýňi ublažát mjá vsí ródi.

Jáko sotvorí mňí velíčije síľnyj, i svjáto ímja jehó, i mílosť jehó v ródy rodóv bojáščymsja jehó.

Sotvorí deržávu mýšcejú svojéju, rastočí hórdyja mýsliju sérdca ích.

Nizloží síľnyja s prestól i voznesé smirénnyja, álčuščyja ispólni bláh, i bohaťáščyjasja otpustí tščý.

Vospriját Izráiľa ótroka svojehó, pomjanúti mílosti, jákože hlahóla k otcém nášym Avraámu i símeni jehó do víka.

[Písň 9]

irmós: Bóha čelovíkom ne vozmóžno víďiti, na nehóže ne smíjut číni ánheľstiji vziráti: tobóju že vsečístaja, javísja čelovíkom slóvo voploščénno, jehóže veličájušče, s nebésnymi vóji ťá ublážájem.

Strastéj nepričásten tý prebýl jesí Slóve Bóžij, plótiju priobščívsja strástém: no rišíši ot strastéj čelovíka, strastém býv strásť Spáse náš: jedín bo jesí bezstrásten, i vsesílen.

Tľú smértnuju prijém, tľínija sobľúl jesí ťílo tvojé nevkúsno, tvojá že životvorjáščaja i božéstvennaja Vladýko dušá, vo áďi ne ostávlena býsť: no jákože ot sná voskrés, nás sovozdvíhl jesí.

Tróičen: Bóha Otcá, Sýna sobeznačáľna, vsí čelovícy ustnámi úbo čístymi slávim, neizrečénnuju že i preslávnuju Dúcha vsesvjatáho sílu čtím: jedína bo jesí vsesíľnaja Tróica nerazlúčnaja.

[Ín] irmós: Bóha čelovíkom ne vozmóžno víďiti, na nehóže ne smíjut číni ánheľstiji vziráti: tobóju že vsečístaja, javísja čelovíkom slóvo voploščénno, jehóže veličájušče, s nebésnymi vóji ťá ublážájem.

Zvizdá sijájušči zarjámi Božestvá ot Jákova, ot mráka soderžímym vozsijá: tobóju bo vsečístaja, Christós Bóh Slóvo voploščénno: ímže prosviščájemi, s nebésnymi vói ťá ublažájem.

Ukrípľsja síloju tvojéju i blahodátiju , tebí písň usérdno ot sérdca vozložích: no sijú prijimí Ďívo čístaja, blahodáť vozdajúšči tvojú mnohosvítluju, ot netľínnych sokróvišč, Bohoblažénnaja.

I irmós: O páče umá roždestvá tvojehó čudés, nevísto vsečístaja, Máti blahoslovénnaja! jéjuže polučívše vsesoveršénnoje spasénije, dostójno chválim, jáko blahoďíteľa, dár nosjášče písň blahodarénija.

Uvíďichom Moiséju kupinóju javlénnaja, hrjadí stránnymi ustávy soďílannaja: jáko bo spasésja óhň nosjášči Ďíva, svitonósna róždši blahoďíteľa, vo Jordánskich že strujách javlénna.

Pomazúješi soveršája čelovíčeskoje suščestvó, carjú beznačáľne, Dúcha obščénijem, strujámi čístymi otmýv: i tmý kríposť že posrámľ vozvýšennuju, nýňi v bezprestánňim vozdáti žitijí.

Ín. irmós: Beznačáľna rodíteľa Sýn, Bóh i Hospóď, voplóščsja ot Ďívy, nám javísja, omračénnaja prosvitíti, sobráti rastočénnaja. Ťím vsepítuju Bohoródicu veličájem.

Sobóry propovídal jesí, Bohomúdre Theodósije, čéstných ravnočísleny Jevánheliji Christóvych, proizvolénijem króv múčeničesku prijém révnostiju, i múčenik bez króve blahočéstija javílsja jesí.

Súd neprávednaho právedno osudí, za tvojé izhnánije prohnávš, i chúľnymi ustnámi nečestívuju dúšu izjémš, žízni že lišívš žízni vrahá, prepodóbne.

Tvojá pominájušče učénija, Theodósije, vo dvojú suščestvú Christá propovídajem, dví vóli vídušče, jestéstvenny i ďíjstvenny i samovlástny, v Bózi kréščšemsja plótiju.

Tezoiménno dajánije bláho ot Otcá svítov, dúš i ťilés vráč býl jesí, sňíď obíľna i pitijé, íže vo hláďi tájuščich i žáždi, i nahích oďijánije, i pádajuščich ispravlénije.

Né prestáj stádo tvojé nazirája, ótče prepodóbne, i tvojé pominája obiščánije, jéže jáko nadéždi kótvy neprelómny privjazáchom káméňu, ko Christú chodátaja ťá imúšče, Theodósije.

Jedínicu tričíslennuju, Tróicu jedinosúščnuju pravoslávno pojúšče, vírniji, proslávim, nésikómo prebožéstvennoje jestestvó trisijánnoje, nevečérňuju zarjú jedínu netľínnuju, svít nám vozsijávšuju.

Bohoródičen: Jáko útro obrilásja jesí ránneje v žitéjsťij nóšči, ďívstva zarjámi oblistájušči, vostók sólnca mýslennaho právdy nám jávľšaja, Bohomáti vsečístaja.

Katavásija: irmós: Nedoumíjet vsják jazýk blahochvalíti po dostojániju, izumivájet že úm i premírnyj píti ťá, Bohoródice. Obáče, blahája súšči, víru priimí, íbo ľubóv vési Božéstvennuju nášu: tý bo christiján jesí predstáteľnica, ťá veličájem.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Svját Hospóď Boh náš. (hlás 6.)

Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.

Stích: Voznosíte Hospóda Boha našeho i poklaňájtesja podnóžiju nohú jeho, jáko svjáto jesť.

Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.

Svitilen. Zaklučénym, Vladýko, dvérem, jáko všél jesí, Apóstoly ispólnil jesí Dúcha presvjatáho, mírno dúnuv. ímže vjazáti že i rišáti hríchí rékl jesí: i po osmí dnéch, tvojá rébra Tomí pokazál jesí i ruci: s nimže pojém: Hospoď i Boh ty jesí.

Svitílen. Podóben: Positíl ný: Očístichomsja svítlo, Christé mój, očiščénijem tvojím, i nýňi prázdničnoju rádostiju, Theodósija čestnáho pámjatiju obohatíchomsja: ťímže monášestvujuščich veseľátsja číni. Dváždy.

Sláva, i nýňi, prázdnika: Javísja Spás blahodáť i ístina vo strujách jordánskich, i súščyja vo tmí i síni spjáščyja prosvitíl jésť: íbo pridé i javísja svít nepristúpnyj.

(Hlás 6.)

Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Na chvalítech stichíry voskrésny,

Stích: Sotvoríti v ních súd napísan, sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

hlás 6: Krest tvój Hóspodi, žízň i voskresénije ľúdem tvojím jésť, i naďíjuščesja náň, tebé voskrésšaho Bóha nášeho pojém: pomíluj nás.

Stích: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó vo utveržéniji síly jehó.

Pohrebénije tvojé Vladýko, ráj otvérze ródu čelovíčeskomu: i ot istľínija izbávľšesja, tebé voskrésšaho Bóha nášeho pojém: pomíluj nás.

Stích: Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

So Otcém i Dúchom Christá vospoím, voskrésšaho iz mértvych, i k nemú vopiím: tý živót jesí náš, i voskresénije, pomíluj nás.

Stich: Chvalíte jehó v hlási trúbňim, * chvalíte jehó v psaltíri i húsľich.

Tridnéven voskrésl jesí Christé ot hróba jákože písano jésť, sovozdvíhnuvyj práotca nášeho. Ťímže ťá i slávit ród čelovíčeskij, i vospivájet tvojé voskresénije.

Stích: Chvalíte jehó v timpáňi i líci, chvalíte jehó vo strúnach i orháňi.

hlás 5. Podóben: Rádujsja: Dóm vysókich dobroďítelej, predustrójiv tebé samáho, Theodósije, v božéstvenňim Bohoródicy spodóbilsja jesí chrámi obitáti, i séj posiščáti: Bóžiju bo svítlosť zríti vozľubíl jesí, ístinnyja že nýňi síni blahoľípije, i neizrečénnuju zríši krasotú, júže úbo osnová výšnij, prepodóbne, i vseľájet preusérdno k nemú vzirájuščyja: tohó molí nizposláti dušám nášym véliju mílosť.

Stích: Chvalíte jehó v kimváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kimváľich vosklicánija: vsjákoje dychánije da chválit Hóspoda.

Boľízňmi póstničeskimi tebé samáho očístiv, podražáteľ býl jesí, vseblažénne, tvojehó Vladýki: íbo krája rízy tvojejá prikosnúvšejsja, nedúh iscilíl jesí: hládom tájuščyja v pustýni napitál jesí, ot neistoščímaho podajá sokróvišča, jáko tezoiménít Bóžija dajánija býv: víru že pravoslávnuju propovídal jesí, prepodóbne, mučíteľa neístovstvo v ničtóže vminív, Christá moľá, podajúščaho míru véliju mílosť.

Stích: Sehó rádi pomjanúch ťá ot zemlí ijordánski i jermoniímski.

Plámeň k Bóhu neuklónnyja i razžžénnyja i téplyja ľubvé vžéh, s nebesé vosprijál jesí sijánije, blahovolénije božéstvennoje tebí vozviščájuščeje, chrám svjaťíjšij dobroďíteli nakazánije sozdáti, i dúš popečénije: jehóže načén blahočéstno soveršíl jesí, iďíže i mnohostradáľnoje ležít ťílo tvojé, položéňmi čístymi, vseblažénne, preizjáščno počitájemo. Christá molí, nizposláti dušám nášym véliju mílosť.

Stích: Víďiša ťá vódy, Bóže, víďiša ťá vódy, i ubojášasja.

Voístinnu dáže do skíniji čúdnyja, dáže do dómu Bóžija, Theodósije, prošél jesí rádovanijem, i vesélijem duší: iďíže hlás, ótče, prázdnujuščich, krásnaho slýšati choťáj i sládkaho pínija, i neizrečénnyja dušesládosti i uťišénija býv v pričástiji, blažénne, jejáže sámyja želája plóť umértvíl jesí, júže i polučíl jesí, božéstvennoju právdoju ukrašájem, Christá moľá, dušám nášym dáti véliju mílosť.

Sláva, hlás 2: Dobroďítelej ľístvica, óbraz pokazásja na zemlí tájno, sehó voschválim jáko póstnikov udobrénije, postívsja bo ístinno jákože velíkij Antónij, bezmírnoje smirénije pokazáv: i upás ľúdi svojá blahočéstno, vo ohrádu svjatúju vselí, iďíže lík ánheľskij prebyvájet, priľížno vopijém tí: ne zabúdi i nýňi stáda tvojehó, vseblažénne Theodósije, no molítvami tvojími ko Hóspodu, spasí nás, mólimsja.

I nýňi, hlás 2: Preblahoslovénna jesí, Bohoródice Ďívo: * voplóščšimbosja iz tebé, * ád pľinísja, Adám vozzvásja, * kľátva potrebísja, Jéva svobodísja, * smérť umertvísja, i mý ožíchom, * ťímže pojúšče vozopijém: * blahoslovén Christós Bóh náš, izvólivyj táko sláva tebí.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje.

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir, * v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa, * kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj, * Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * po­miluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mí­losť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, prí­bížišče byl jesí nam, * v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, po­miluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, * naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Tropár po Slavosloviji:

hlás 1, 3, 5, 7. Dnés spasénije míru býsť, pojém voskrésšemu iz hróba, i načáľniku žízni nášeja, razrušív bo smértiju smérť, pobídu dadé nám i véliju mílosť.

hlás 2, 4, 6, 8. Voskrés iz hróba, i úzy rasterzál jesí áda, razrušív bo osuždénije smérti Hóspodi, vsjá ot sitéj vrahá izbávivyj, javívyj že sebé apóstolom tvojím, poslál jesí ích na própoviď, i ťími mír tvój podál jesí vselénňij, jedíne čelovikoľúbče.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)­, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Voskresýj iz mértvych, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.

Sláva, i nýňi: IX. Stichira ev., hlás 5. Jáko v posľídňaja ľíta, * súšču pózďi ot subbót, * predstál jesí druhóm, Christé, * i čudesém čúdo izvistvúješi, * zakľučénym vchodom dvérnym, * jéže iz mert­vych tvojé voskresénije, * no ispólnil jesí rádosti učenikí, * i Dúcha svjatáho prepodál jesí im, * i vlásť podál jesí ostavlénija hrichóv, * i Tomý ne ostávil jesí v nevírstvija pohružátisja búri: * ťímže podážď i nam rázum ístinnyj, * i ostavlénije prehrišénij, * blahoutróbne Hóspodi.