Utiereň 30.11.

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (8. hlas)

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár voskrésen, hlás 8: S vysotý snizšél jesí blahoutróbne, pohrebénije prijál jesí tridnévnoje, da nás svobodíši strastéj, životé i voskresénije náše, Hóspodi sláva tebí. Dvaždy

Sláva, tropár, hlás 4: Jáko apóstolov pervozvánnyj i verchóvnaho súščij brát Vladýci vsích, Andréje, molísja, mír vselénňij darováti, i dušám nášym véliju mílosť.

I nýňi, Bohoródičen: Jéže ot víka utajénoje, i ánhelom nesvídomoje tájinstvo: tobóju Bohoródice súščym na zemlí javísja Bóh, v neslítnom sojedinéniji voploščájem, i krest vóleju nás rádi vosprijím, ímže voskresív pervozdánnaho, spasé ot smérti dúšy náša.

Psalóm 9

Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, * povím vsjá čudesá Tvojá.

Vozveseľúsja i vozrádujusja o Tebí, * pojú ímeni Tvojemú, Výšnij.

Vnehdá vozvratítisja vrahú mojemú vspjáť, * iznemóhut i pohíbnut ot licá Tvojehó.

Jáko sotvoríl jesí súd mój i prjú mojú, * síl jesí na Prestóľi, suďáj právdu.

Zapretíl jesí jazýkom, i pohíbe nečestívyj, * ímja jehó potrebíl jesí vo vík i vo vík víka.

Vrahú oskuďíša orúžija v konéc, i hrády razrušíl jesí, * pohíbe pámjať jehó s šúmom.

I Hospóď vo vík prebyvájet, uhotóva na súd Prestól Svój, * i Tój sudíti ímať vselénňij v právdu, sudíti ímať ľúdem v pravoťí.

I býsť Hospóď pribížišče ubóhomu, * pomóščnik vo blahovrémenijich, v skórbech.

I da upovájut na Ťá znájuščiji ímja Tvojé, * jáko ne ostávil jesí vzyskájuščich Ťá, Hóspodi.

Pójte Hóspodevi, živúščemu v Sijóňi, * vozvistíte vo jazýcich načinánija Jehó.

Jáko vzyskájaj króvi ích pomjanú, * ne zabý zvánija ubóhich.

Pomíluj mjá, Hóspodi, vížď smirénije mojé ot vráh mojích, * voznosjáj mjá ot vrát smértnych.

Jáko da vozviščú vsjá chvály Tvojá vo vraťích dščére Sijóňi, * vozrádujemsja o spaséniji Tvojém.

Uhľibóša jazýcy v páhubi, júže sotvoríša, * v síti séj, júže skrýša, uvjazé nohá ích.

Znájem jésť Hospóď suďbý tvorjáj, * v ďíľich rukú svojéju uvjazé hríšnik.

Da vozvraťátsja hríšnicy vo ád, * vsí jazýcy zabyvájuščiji Bóha.

Jáko ne do koncá zabvén búdet níščij, * terpínije ubóhich ne pohíbnet do koncá.

Voskresní, Hóspodi, da ne kripítsja čelovík, * da súďatsja jazýcy préd Tobóju.

Postávi, Hóspodi, zakonopoložíteľa nád ními, * da razumíjut jazýcy, jáko čelovícy súť.

Vskúju, Hóspodi, otstojá daléče, * preziráeši vo blahovrémenjiich, v skórbech?

Vnehdá hordítisja nečestívomu, * vozharájetsja níščij, uvjazájut v sovíťich, jáže pomyšľájut.

Jáko chválim jésť hríšnyj v póchotech duší svojejá, * i obíďaj blahoslovím jesť.

Razdraží Hóspoda hríšnyj, po mnóžestvu hňíva svojehó ne vzýščet, * ňísť Bóha préd ním.

Oskverňájutsja putijé jehó na vsjákoje vrémja, * otjémľutsja suďbý Tvojá ot licá jehó, vsími vráhi svojími obladájet.

Rečé bo v sérdci svojém, * ne podvížusja ot róda v ród bez zlá,

jehóže kľátvy ustá jehó polná súť, i hóresti i ľstí, * pod jazýkom jehó trúd i boľízň.

Prisidít v lovíteľstvi s bohátymi v tájnych, * jéže ubíti nepovínnaho, óči jehó na níščaho prizirájeťi.

Lovít v tájňi jáko lév vo ohráďi svojéj, * lovít éže voschítiti níščaho,

voschítiti níščaho, * vnehdá privleščí í v síti svojéj.

Smirít jehó, preklonítsja i padét, * vnehdá jemú obladáti ubóhimi.

Rečé bo v sérdci svojém: zabý Bóh, otvratí licé Svojé, * da ne vídit do koncá.

Voskresní, Hóspodi Bóže mój, * da voznesétsja ruká Tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Česó rádi prohňíva nečestívyj Bóha? * Rečé bo v sérdci svojém: ne vzýščet.

Vídiši, jáko Tý boľízň i járosť smotrjáješi, * da prédan búdet v rúci Tvojí,

Tebí ostávlen jésť níščij, * síru Tý búdi pomóščnik.

Sokruší mýšcu hríšnomu i lukávomu, * vzýščetsja hrích jehó i ne obrjáščetsja.

Hospóď Cár vo vík i v vík víka, * pohíbnete, jazýcy, ot zemlí Jehó.

Želánije ubóhich uslýšal jesí, Hóspodi, * uhotóvaniju sérdca ích vňát úcho Tvojé.

Sudí síru i smirénu, * da ne priložít ktomú veličátisja čelovík na zemlí.

Psalóm Davídu, 10

Na Hóspoda upovách, káko rečéte duší mojéj: * previtáj po horám, jáko ptíca.

Jáko sé, hríšnicy naľakóša lúk, * uhotóvaša stríly v túľi, sostriľáti vo mráci právyja sérdcem.

Zané jáže Tý soveršíl jesí, oní razrušíša, * právednik že čtó sotvorí Hospóď vo chrámi svjáťim Svojém.

Hóspoď, na nebesí Prestól Jehó, * óči Jehó na níščaho prizirájeťi, víždi Jehó ispytájeťi sýny čelovíčeskija.

Ispytájet právednaho i nečestívaho, * ľúbjaj že neprávdu nenavídit svojú dúšu.

Odoždít na hríšniki síti, óhň i žúpel, * i dúch búren čásť čáši ích.

Jáko práveden Hospóď, i právdy vozľubí, * pravotý víďi licé Jehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 11

Spasí mjá, Hóspodi, jáko oskuďí prepodóbnyj, * jáko umálišasja ístiny ot synóv čelovíčeskich.

Sújetnaja hlahóla kíjždo ko ískrennemu svojemú, * ustňí ľstívyja v sérdci, i v sérdci hlahólaša zlája.

Potrebít Hospóď vsjá ustný ľstívyja, * jazýk veleríčivyj,

Rékšyja: jazýk náš vozvelíčim, * ustný náša pri nás súť, któ nám Hospóď jésť?

Strásti rádi níščich i vozdychánija ubóhich nýňi voskresnú, * hlahólet Hospóď, položúsja vo spasénije, ne obiňúsja o ném.

Slovesá Hospódňa slovesá čísta, * srebró razžžéno, iskušéno zemlí, očiščéno sedmeríceju.

Tý, Hóspodi, sochraníši ný * i sobľudéši ný ot róda sehó i vo vík.

Ókrest nečestíviji chóďat; * po vysoťí Tvojéj umnóžil jesí sýny čelovíčeskija.

Psalóm Davídu, 12

Dokóľi, Hóspodi, zabúdeši mjá do koncá? * Dokóľi otvraščáješi licé Tvojé ot mené?

Dokóľi položú sovíty v dúši mojéj, boľízni v sérdci mojém déň i nóšč? * Dokóľi voznesétsja vráh mój na mjá?

Prízri, uslýši mjá, Hóspodi Bóže mój, * prosvití óči mojí, da ne kohdá usnú v smérť,

da ne kohdá rečét vráh mój: * ukripíchsja na nehó.

Stužájuščiji mí vozrádujutsja, * ášče podvížusja.

Áz že na mílosť Tvojú upovách, * vozrádujetsja sérdce mojé o spaséniji Tvojém,

vospojú Hóspodevi blahoďijavšemu mňí * i pojú ímeni Hóspoda Výšňaho.

Psalóm Davídu, 13

Rečé bezúmen v sérdce svojém: ňísť Bóh. * Rastľíša i omerzíšasja v načinánijich, ňísť tvorjáj blahostýňu.

Hospóď s Nebesé priníče na sýny čelovíčeskija, * víďiti, ášče jésť razumivájaj ilí vzyskájaj Bóha.

Vsí ukloníšasja, vkúpi nekľučími býša: * ňísť tvorjaj blahostýňu, ňísť do jedínaho.

Ni lí urazumíjut vsí ďílajuščiji bezzakónije, sňidájuščiji ľúdi mojá v sňíď chľíbá? * Hóspoda ne prizváša.

Támo ubojášasja strácha, iďíže ne bí strách, * jáko Hospóď v róďi právednych.

Sovít níščaho posramíste, * Hospóď že upovánije jehó jésť.

Któ dást ot Sijóna * spasénije Izráilevo?

Vnehdá vozvratít Hospóď pľinénije ľudéj Svojích, * vozrádujetsja Jákov, i vozveselítsja Izráiľ.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 14

Hóspodi, któ obitájet v žilíšči Tvojém, * ilí któ vselítsja vo svjátuju hóru Tvojú?

Choďáj neporóčen i ďílajaj právdu, * hlahóľaj ístinu v sérdci svojém.

Íže ne uľstí jazýkom svojím i ne sotvorí ískrennemu svojemú zlá, * i ponošénija ne priját na blížnija svojá.

Uničižén jésť préd ním lukávnujaj, bojáščyja že sjá Hóspoda slávit, * klenýjsja ískrennemu svojemú i ne otmetájasja.

Srebrá svojehó ne dadé v lichvú i mzdý na nepovínnych ne priját. * Tvorjáj sijá ne podvížitsja vo vík.

Psalóm Davidu, 15

Sochraní mjá, Hóspodi, * jáko na Ťá upovách.

Rích Hóspodevi: Hospóď mój jesí Tý, * jáko blahích mojích ne trébuješi.

Svjátym, íže súť na zemlí Jehó, * udiví Hospóď vsjá choťínija Svojá v ních.

Umnóžišasja némošči ích, po sích uskoríša: ne soberú sobóry ích ot krovéj, * ni pomjanú že imén ích ustnáma mojíma.

Hospóď čásť dostojánija mojehó i čáši mojejá, * Tý jesí ustrojájaj dostojánije mojé mňí.

Úžja napadóša mí v deržávnych mojích, * íbo dostojánije mojé deržávno jésť mňí.

Blahoslovľú Hóspoda, vrazumívšaho mjá, * ješčé že i do nóšči nakazáša mjá utróby mója.

Predzrích Hóspoda prédo mnóju výnu, * jáko odesnúju mené jésť, da ne podvížusja.

Sehó rádi vozveselísja sérdce mojé, i vozrádovasja jazýk mój, * ješčé že i plóť mojá vselítsja na upovániji.

Jáko ne ostáviši dúšu mojú vo áďi, * nižé dási prepodóbnomu Tvojemú víďiti istľínija.

Skazál mí jesí putí životá, ispólniši mjá vesélija s licém Tvoím, * krasotá v desníci Tvojéj v konéc.

Psalóm 16

Uslýši, Hóspodi, právdu mojú, vonmí moléniju mojemú, * vnuší molítvu mojú ne vo ustnách ľstívych.

Ot licá Tvojehó suďbá mojá izýdet, * óči mojí da vídita pravotý.

Iskusíl jesí sérdce mojé, positíl jesí nóščiju, * iskusíl mjá jesí, i ne obrítesja vo mňí neprávda.

Jáko da ne vozhlahóľut ustá mojá ďíl čelovíčeskich, * za slovesá ustén Tvojích áz sochraních putí žéstoki.

Soverší stópy mojá vo stezjách Tvojích, * da ne podvížutsja stópy mojá.

Áz vozzvách, jáko uslýšal mjá jesí, Bóže, * priklóni úcho Tvojé mňí i uslýši hlahóly mojá.

Udiví mílosti Tvojá, spasájaj upovájuščyja na Ťá * ot protívjaščichsja desníci Tvojéj.

Sochraní mjá, Hóspodi, jáko zínicu óka, * v króvi krilú Tvojéju pokrýješi mjá ot licá nečestívych, ostrástšich mjá:

vrazí mojí dúšu mojú oderžáša, túk svój zatvoríša; * ustá ích hlahólaša hordýňu.

Izhoňáščiji mjá nýňi obydóša mjá, * óči svojí vozložíša ukloníti na zémľu.

Objáša mjá jáko lév hotóv na lóv * i jáko skímen obitájaj v tájnych.

Voskresní, Hóspodi, predvarí já i zapní ím, * izbávi dúšu mojú ot nečestívaho,

orúžije Tvojé * ot vráh rukí Tvojéja.

Hóspodi, ot málych ot zémli, razďilí já v živoťí ích, * i sokrovénnych Tvójich ispólnisja črévo ích,

nasýtišasja synóv, * i ostáviša ostánki mladéncem svojím.

Áz že právdoju javľúsja licú Tvojemú, * nasýščusja, vnehdá javíti mí sjá slávi Tvojéj.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-m stichoslóviji, sidálny voskrésny,

hlás 8: Voskrésl jesí iz mértvych životé vsích, i ánhel svítel ženám vopijáše: prestánite ot sléz, apóstolom blahovestíte, vozopíjte pojúščja: jáko voskrése Christós Hospóď, blahovolívyj spastí jáko Bóh ród čelovíčeskij.

Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich tvojích do koncá.

Voskresýj iz hróba jáko voístinnu, prepodóbnym poveľíl jesí ženám propovídati vostánije apóstolom, jákože písano jésť: i skóryj Pétr predstá hróbu, i svít zrjá vo hróbi, užasášesja. Ťímže i uvíďiv plaščanícy, kromí božéstvennaho ťíla v ném ležáščyja, so stráchom vozopí: sláva tebí Christé Bóže, jáko spasáješi vsjá Spasé náš: Ótčeje bo jesí sijánije.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Nebésnuju dvér, i kivót, vsesvjatúju hóru, svitozárnyj óblak vospojím, nebésnuju ľístvicu, slovésnyj ráj, Jévino izbavlénije, vselénnyja vsejá velíkoje sokróvišče, jáko spasénije v néj soďílasja mírovi, i ostavlénije drévnich sohrišénij. sehó rádi vopijém tí: molí Sýna tvojehó i Bóha, prehrišénij ostavlénije darováti, blahočéstno poklaňájuščymsja presvjatómu roždéstvú tvojemú.

Psalóm 17

Vozľubľú Ťá, Hóspodi, * kríposte mojá.

Hospóď utverždénije mojé, i pribížišče mojé, i Izbáviteľ Mój, * Bóh mój, Pomóščnik mój, i upováju na Nehó,

Zaščítitel mój, * i róh spasénija mojehó, i Zastúpnik mój.

Chvaľá prizovú Hóspoda * i ot vráh mojích spasúsja.

Oderžáša mjá boľízni smértnyja, i potócy bezzakónija smjatóša mjá, * boľízni ádovy obydóša mjá, predvaríša mjá síti smértnyja.

I vnehdá skorbíti mí, * prizvách Hóspoda, i k Bóhu mojemú vozzvách,

uslýša ot chráma svjatáho Svojehó hlás mój, * i vópľ mój préd Ním vnídet vo úši Jehó.

I podvížesja, i trépetna býsť zemľá, * i osnovánija hór smjatóšasja i podvihóšasja, jáko prohňívasja na ňá Bóh.

Vzýde dým hňívom Jehó, i óhň ot licá Jehó vosplámenitsja, * úhlije vozhorísja ot Nehó.

I prikloní nebesá, i sníde, * i mrák pod noháma Jehó.

I vzýde na Cheruvímy, * i leťí, leťí na krilú vítreňu.

I položí tmú zakróv Svój, ókrest Jehó selénije Jehó, * temná vodá vo óblacich vozdúšnych.

Ot oblistánija préd Ním óblacy proidóša, * hrád i úhlije óhnennoje.

I vozhremí s nebesé Hospóď * i Výšnij dadé hlás Svój.

Nizposlá stríly i razhná já, * i mólniji umnóži, i smjaté já.

I javíšasja istóčnicy vodníji, i otkrýšasja osnovánija vselénnyja, * ot zapreščénija Tvojehó, Hóspodi, ot dochnovénija dúcha hňíva Tvojehó.

Nizposlá s vysotý, i priját mjá, * vospriját mjá ot vód mnóhich.

Izbávit mjá ot vrahóv mojích síľnych i ot nenavíďaščich mjá, * jáko utverdíšasja páče mené.

Predvaríša mjá v déň ozloblénija mojehó, * i býsť Hospóď utverždénije móje.

I izvedé mjá na širotú, * izbávit mjá, jáko voschoťí mjá.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju vozdást mí.

Jáko sochraních putí Hospódni * i ne nečéstvovach ot Bóha mojehó.

Jáko vsjá suďbý Jehó prédo mnóju * i opravdánija Jehó ne otstupíša ot mené.

I búdu neporóčen s Ním, * i sochraňúsja ot bezzakónija mojehó.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju préd očíma Jehó.

S prepodóbnym prepodóben búdeši, * i s múžem nepovínnym nepovínen búdeši, i so izbránnym izbrán búdeši, i so stroptívym razvratíšisja.

Jáko Tý ľúdi smirénnyja spaséši * i óči hórdych smiríši.

Jáko Tý prosvitíši svitíľnik mój, Hóspodi, Bóže mój, * prosvitíši tmú mojú.

Jáko Tobóju izbávľusja ot iskušénija * i Bóhom mojím prejdú sťínu.

Bóh mój, neporóčen púť Jehó, slovesá Hospódňa razžžéna, * Zaščítiteľ jésť vsích upovájuščich na Nehó.

Jáko któ Bóh, rázvi Hóspodá, Ilí kto Bóh, rázvi Bóha nášehó? * Bóh prepojasújaj mjá síloju, i položí neporóčen púť mój.

Soveršájaj nózi mojí, jáko jeléni, * i na vysókich postavľájaj mjá.

Naučájaj rúci mojí na bráň, * i položíl jesí lúk míďan mýšca mojá.

I dál mi jesí zaščiščénije spásenija, * i desníca Tvojá vospriját mjá,

i nakazánije Tvojé isprávit mjá v konéc, * i nakazánije Tvojé tó mjá naučít.

Uširíl jesí stopý mojá pódo mnóju, * i ne iznemohósťi plesňí mojí.

Poženú vrahí mojá, i postíhnu já, * i ne vozvraščúsja, dóndeže skončájutsja.

Oskorbľú ích, i ne vozmóhut státi, * padút pod noháma mojíma.

I prepojásal mjá jesí síloju na bráň, * spjál jesí vsjá vostajúščyja na mjá pod mjá.

I vrahóv mojích dál mí jesí chrebét, * i nenavíďaščyja mjá potrebíl jesí.

Vozzváša, i ne bí spasájaj: * ko Hóspodu, i ne uslýša ích.

I istňú já jáko prách préd licém vítra, * jáko brénije putéj pohláždu já.

Izbáviši mjá ot prerikánija ľudéj, * postáviši mjá vo hlavú jazýkov.

Ľúdije, íchže ne víďich, rabótaša mí. * V slúch úcha poslúšaša mjá.

Sýnove čuždíji solháša mí. * Sýnove čuždíji obetšáša i ochromóša ot stéz svojích.

Žív Hospóď, i blahoslovén Bóh, * i da voznesétsja Bóh spasénija mojehó.

Bóh dajáj otmščénije mňí * i pokorívyj ľúdi pod mjá.

Izbáviteľ mój ot vráh mojích hňivlívych, * ot vostajúščich na mjá vozneséši mjá, ot múža neprávedna izbáviši mjá.

Sého rádi ispovímsja Tebí vo jazýcich, Hóspodi, * i ímeni Tvojemú pojú:

veličájaj spasénija caréva, * i tvórjaj mílosť christú svojemú Davídu, i símeni jehó do víka.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 18

Nebesá povídajut slávu Bóžiju, * tvorénije že rukú Jehó vozviščájet tvérď.

Déň dní otryhájet hlahól, * i nóšč nóšči vozviščájet rázum.

Ne súť ríči, nižé slovésa, * íchže ne slýšatsja hlási ích.

Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích * i v koncý vsélennyja hlahóly ích.

V sólnce položí selénije svojé, i tój, jáko ženích ischoďáj ot čertóha Svojehó, * vozrádujetsja, jáko ispolín teščí púť.

Ot krája nebesé ischód Jehó, i srítenije Jehó do krája nebesé, * i ňísť íže ukrýjetsja teplotý Jehó.

Zakón Hospódeň neporóčen, obraščájaj dúšy, * sviďíteľstvo Hospódne vírno, umudrjájuščeje mladéncy.

Opravdánija Hospódňa práva, veseľáščaja sérdce, * zápoviď Hospódňa svitlá, prosviščájuščaja óči.

Strách Hospódeň číst, prebyvájaj vo vík víka: * suďbý Hospódni ístinny, opravdány vkúpi,

voždeľínny páče zláta i kámene čéstna mnóha, * i sláždša páče méda i sóta.

Íbo ráb Tvój chranít já, vnehdá sochraníti já, * vozdajánije mnóho.

Hrichopadénija któ razumíjet? * ot tájnych mojích očísti mjá, i ot čuždích poščadí rabá Tvojehó,

ášče ne obladájut mnóju, tohdá neporóčen búdu * i očíščusja ot hrichá velíka.

I búdut vo blahovolénije slovesá úst mojích, i poučénije sérdca mojehó préd Tobóju výnu, * Hóspodi, Pomóščniče mój i Izbáviteľu mój.

Psalóm 19

Uslýšit ťá Hospóď v déň pečáli, * zaščítit ťá ímja Bóha Jákovľa.

Póslet tí pómošč ot Svjatáho * i ot Sijóna zastúpit ťá.

Pomjanét vsjáku žértvu tvojú, * i vsesožžénije tvojé túčno búdi.

Dást tí Hospóď po sérdcu tvojemú * i vés sovít tvój ispólnit.

Vozrádujemsja o spaséniji tvojém * i vo ímja Hóspoda Bóha nášeho vozvelíčimsja.

Ispólnit Hospóď vsjá prošénija tvojá. * Nýňi poznách, jáko spasé Hospóď christá Svojehó,

uslýšit jehó s nebesé svjatáho Svojehó, * v sílach spasénije desnícy Jehó.

Síji na kolesnícach, i síi na kóňich, * mý že vo ímja Hóspoda Bóha nášeho prizovém.

Tíji spjáti býša i padóša, * mý že vostáchom i isprávichomsja.

Hóspodi, spasí carjá i uslýši ný, * vóňže ášče déň prizovém Ťá.

Psalóm 20

Hóspodi, síloju Tvojéju vozveselítsja cár * i o spaséniji Tvojém vozrádujetsja ziló.

Želánije sérdca jehó dál jesí jemú, * i choťínija ustnú jehó ňísi lišíl jehó.

Jáko predvaríl jesí jehó blahoslovénijem blahostýnnym, * položíl jesí na hlaví jehó vinéc ot kámene čéstna.

Životá prosíl jésť u Tebé, * i dál jesí jemú dolhotú dníj vo vík víka.

Vélija sláva jehó spasénijem Tvojím, * slávu i veleľípije vozložíši na nehó.

Jáko dási jemú blahoslovénije vo vík víka, * vozveselíši jehó rádostiju s licém Tvoím.

Jáko cár upovájet na Hóspoda, * i mílostiju Výšňaho ne podvížitsja.

Da obrjáščetsja ruká Tvojá vsím vrahóm Tvojím, * desníca Tvojá da obrjáščet vsjá nenavíďaščyja Tebé.

Jáko položíši ích jáko péšč óhnennuju vo vrémja licá Tvojehó, * Hospóď hňívom Svojím smjatét já, i sňísť ích óhň.

Plód ích ot zemlí pohubíši, * i símja ích ot synóv čelovíčeskich.

Jáko ukloníša na Ťá zlája, * pomýsliša sovíty, íchže ne vozmóhut sostáviti.

Jáko položíši já chrebét, * vo izbýtcich Tvojích uhotóviši licé ích.

Voznesísja, Hóspodi, síloju Tvojéju, * vospojém i pojém síly Tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 21

Bóže, Bóže mój, vonmí mí, * vskúju ostávil mjá jesí?

Daléče ot spasénija mojehó * slovesá hrichopadénij mojích.

Bóže mój, vozzovú vo dní, i ne uslýšiši, * i v noščí, i ne v bezúmije mňí.

Tý že vo svjaťím živéši, * chvaló Izráileva.

Na Ťá upováša otcý náši, * upováša i izbávil jesí já.

K Tebí vozzváša, i spasóšasja, * na Ťá upováša, i ne postyďíšasja.

Áz že jésm čérv, a ne čelovík, * ponošénije čelovíkov i uničižénije ľudéj.

Vsí víďaščiji mjá poruháša mí sjá, * hlahólaša ustnámi, pokiváša hlavóju:

upová na Hóspoda, da izbávit jehó, * da spasét jehó, jáko chóščet jehó.

Jáko Tý jesí istórhij mjá iz čréva, * upovánije mojé ot soscú mátere mojejá.

K Tebí privéržen jésm ot ložésn, * ot čréva mátere mojejá Bóh mój jesí Tý.

Da ne otstupíši ot mené, jáko skórb blíz, * jáko ňísť pomohájaj mí.

Obydóša mjá teľcý mnózi, * juncý túčniji oderžáša mjá.

Otverzóša na mjá ustá svojá, * jáko lév voschiščájaj i rykájaj.

Jáko vodá izlijáchsja, i razsýpašasja vsjá kósti mojá, * býsť sérdce mojé jáko vósk, tájaj posreďí čréva mojehó.

Ízsše jáko skudéľ kríposť mojá, i jazýk mój priľpé hortáni mojemú, i v pérsť smérti svél mjá jesí.

Jáko obydóša mjá psí mnózi, sónm lukávych oderžáša mjá, * iskopáša rúci mojí i nózi mojí.

Isčetóša vsjá kósti mojá, * tíji že smotríša i prezríša mjá.

Razďilíša rízy mojá sebí, * i o odéždi mojéj metáša žrébij.

Tý že, Hóspodi, ne udalí pómošč Tvojú ot mené, * na zastuplénije mojé vonmí.

Izbávi ot orúžija dúšu mojú, * i iz rukí pésiji jedinoródnuju mojú.

Spasí mjá ot úst ľvóvych * i ot róh jedinoróž smirénije mojé.

Povím ímja Tvojé brátiji mojéj, * posreďí cérkve vospojú Ťá.

Bojáščijisja Hóspoda, voschvalíte Jehó, vsé símja Iákovle, proslávite Jehó, * da uboítsja že ot Nehó vsé símja Izráilevo.

Jáko ne uničiží, nižé nehodová molítvy níščaho, * nižé otvratí licé Svojé ot mené, i jehdá vozzvách k Nemú, uslýša mjá.

Ot Tebé pochvalá mojá, v cérkvi velícij ispovímsja Tebí, * molítvy mojá vozdám préd bojáščimisja Jehó.

Jaďát ubóziji i nasýťatsja, i voschváľat Hóspoda vzyskájuščiji Jehó, * živá búdut serdcá ích v vík víka.

Pomjanútsja i obraťátsja ko Hospódu vsí koncý zemlí, * i poklóňatsja préd Ním vsjá otéčestvija jazýk.

Jáko Hospódne jésť cárstvije, * i Tój obladájet jazýki.

Jadóša i pokloníšasja vsí túčniji zemlí, * préd Ním pripadút vsí nizchoďáščiji v zémľu, i dušá mojá Tomú živét.

I símja mojé porabótajet Jemú, * vozvistít Hóspodevi ród hrjadúščij.

I vozvisťát právdu Jehó ľúdem róždšymsja, * jáže sotvorí Hospóď.

Psalóm 22

Hospóď pasét mjá * i ničtóže má lišít.

Na mísťi zláčňi, támo vselí mjá, * na voďí pokójňi vospitá mjá.

Dúšu mojú obratí, nastávi mjá na stezí právdy, * ímene rádi Svojehó.

Ášče bo i pojdú posreďí síni smértnyja, * ne ubojúsja zlá,

jáko Tý so mnóju jesí: * žézl Tvój i pálica Tvojá, tá mjá uťíšista.

Uhotóval jesí prédo mnóju trapézu soprotív stužájuščym mňí, * umástil jesí jeléjom hlavú mojú, i čáša Tvojá upojavájušči mjá, jáko deržávna.

I mílosť Tvojá poženét mjá vsjá dní životá mojehó; * i jéže vselíti mí sjá v dóm Hospódeň v dolhotú dníj.

Psalóm 23

Hospódňa zemľá, i ispolnénije jejá, vsélennaja * i vsí živúščiji na néj.

Tój na morjách osnovál jú jésť, * i na rikách uhotóval jú jésť.

Któ vzýdet na hóru Hospódňú? * Ilí któ stánet na mísťi svjaťím Jehó?

Nepovínen rukáma i číst sérdcem, íže ne priját vsúje dúšu svojú, * i ne kľátsja léstiju ískrennemu svojemú.

Séj priímet blahoslovénije ot Hóspoda, * i mílostyňu ot Bóha, Spása svojehó.

Séj ród íščuščich Hóspoda, * íščuščich licé Bóha Jákovľa.

Vozmíte vratá kňázi váša, * i vozmítesja vratá víčnaja, i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď krípok i sílen, Hospóď sílen v bráni.

Vozmíte vráta kňázi váša, i vozmítesja vratá víčnaja, * i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď síl, Tój jésť Cár slávy.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 2-m stichoslóviji sidálny voskrésny,

hlás 8: Čelovícy Spáse, hrób tvój zapečátaša: ánhel kámeň ot dveréj otvalí: žený víďiša vostávša ot mértvych, i týja blahovistíša učenikóm tvojím v Sijóňi, jáko voskrésl jesí životé vsích, i razrišíšasja úzy smértnyja: Hóspodi sláva tebí.

Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi, vsím sérdcem mojím, povím vsjá čudesá tvojá.

Míra pohrebáteľnaja žený prinésša, hlás ánheľskij iz hróba slýšachu: prestánite ot sléz, i vmísto pečáli rádosť prijimíte, vozopíjte pojúščja: jáko voskrése Christós Hospóď, blahovolívyj spastí jáko Bóh ród čelovíčeskij.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen, ne siďášče pojém, no stojášče, i so stráchom i blahohovínijem:

O tebí rádujetsja blahodátnaja vsjákaja tvár, ánheľskij sobór, i čelovíčeskij ród, osvjaščénnyj chráme, i rajú slovésnyj: Ďívstvennaja pochvaló, iz nejáže Bóh voplotísja, i mladénec býsť, préžde vík sýj Bóh náš: ložesná bo tvojá prestól sotvorí, i črévo tvojé prostránňije nebés soďíla. O tebí rádujetsja, blahodátnaja, vsjákaja tvár, sláva tebí.

Allilúia, 134

Chvalíte ímja Hóspodne, * chvalíte, rabí Hóspoda:

Stojáščiji vo chrámi Hóspodni, * vo dvórich dómu Bóha nášeho.

Chvalíte Hóspoda, jáko Bláh Hóspoď, * pójte ímeni Jehó, jáko dobró:

Jáko Jákova izbrá sebí Hóspoď, * Izráiľa v dostojánije Sebí.

Jáko áz poznách, jáko Vélij Hóspoď, * i Hóspoď náš nad vsími bóhi.

Vsjá, jelíka voschoťí Hóspoď, * sotvorí na nebesí i na zemlí, v morjách i vo vsích bézdnach.

Vozvoďá óblaki ot posľídnich zemlí, * mólniji v dóžď sotvorí, izvoďáj vítry ot sokróvišč Svojích.

Iže porazí pérvency Jehípetskija, * ot čelovíka do skotá.

Poslá známenija i čudesá posreďí Tebé, Jehípte, * na faraóna i na vsjá rabý jehó.

Iže porazí jazýki mnóhi i izbí carí krípki: * Sijóna, carjá Amorréjska, i Oha, carjá Vasánska, i vsjá cárstvija Chanaánska,

i dadé zemľu ích dostojánije, * dostojánije Izráiľu, ľúdem Svojím.

Hóspodi, ímja Tvojé v vík * i pámjať Tvojá v ród i ród:

jáko sudíti ímať Hóspoď ľúdem Svojím, * i o rabích Svojích umólitsja.

Ídoli jazýk, srebró i zláto, * ďíla rúk čelovíčeskich.

Ustá ímut, i ne vozlahóľut, óči ímut, i ne úzrjat, * úši ímut, i ne uslýšat, nižé bo jésť dúch vo usťích ích.

Podóbni ím da búdut tvorjáščiji já, * i vsí naďíjuščijisja na ňá.

Dóme Izrájilev, blahoslovíte Hóspoda, dóme Aaróň, blahoslovíte Hóspoda,* dóme Levíjin, blahoslovíte Hóspoda.

Bojáščijisja Hóspoda, blahoslovíte Hóspoda. * Blahoslovén Hóspoď ot Sijóna, živýj vo Jerusalími.

Allilúia 135

Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, * jáko v vík mílosť Jehó.

Ispovídajtesja Bóhu bohóv, * jáko v vík mílosť Jehó.

Ispovídajtesja Hóspodevi hóspodej, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sotvóršemu čudesá vélija jedínomu, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sotvóršemu nebesá rázumom, * jáko v vík mílosť Jehó.

Utverdívšemu zémľu na vodách, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sotvóršemu svitíla vélija jedínomu, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sólnce vo óblasť dné, * jáko v vík mílosť Jehó.

Lunú i zvízdy vo óblasť nošči, * jáko v vík mílosť Jehó.

Porazívšemu Jehípta s pérvency jehó, * jáko v vík mílosť Jehó,

i izvédšemu Izrájilja ot sredý ích, * jáko v vík mílosť Jehó.

Rukóju krípkoju i mýšceju vysókoju, * jáko v vík mílosť Jehó.

Razďíľšemu Čermnóje móre v razďilenija, * jáko v vík mílosť Jehó.

I provédšemu Izrájiľa posreďí jehó, * jáko v vík mílosť Jehó.

I istrjásšemu faraóna i sílu jehó v móre Čermnóje, * jáko v vík mílosť Jehó.

Provédšemu ľudi Svojá v pustýni, * jáko v vík mílosť Jehó.

Porazívšemu carí vélija, * jáko v vík mílosť Jehó,

i ubívšemu carí krípkija, * jáko v vík mílosť Jehó:

Sijóna, carjá Amorréjska, * jáko v vík mílosť Jehó,

i Oha, carjá Vasánska, * jáko v vík mílosť Jehó.

I dávšemu zémľu ích dostojánije, * jáko v vík mílosť Jehó.

Dostojánije Izrajiľu, rabú Svojemú, * jáko v vík mílosť Jehó.

Jáko vo smiréniji nášem pomjanú ný Hóspoď, * jáko v vík mílosť Jehó.

I izbávil ný jésť ot vrahóv nášich, * jáko v vík mílosť Jehó.

Dajáj píšču vsjákoj plóti, * jáko v vík mílosť Jehó.

Ispovídajtesja Bóhu Nebésnomu, * jáko v vík mílosť Jehó.

Po polijeléi Veličanije: Veličájem ťá, Apóstole Christóv Andréje, i čtém boľízni i trudý tvojá, ímiže trúdilsja jesí v blahovístiji Christóvi

Nebesá povídajut slávu Bóžiju, tvorénije že rukú jehó vozviščájet tvérď.

Ustáviši ích kňázi po vséj zemlí.

Osvitíša mólnija tvojá vselénnuju.

Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích i v koncý vselénnyja hlahóly ích.

Bóh stá v sóňmí bohóv, posreďí že bóhi razsudít.

Tój dásť sílu i deržávu ľúdem svojím, blahoslovénnyj Bóh.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Anhelskij sobór udivísja, * zrjá tebé v mértvych vminívšasja, * smértnuju že, Spáse, kríposť razorívša, * i so sobóju Adáma vozdvíhša, * i ot áda vsjá svobódša.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Počtó mýra s mílostivnými slezámi, * o učenícy rastvorjájete? * Blistájajsja vo hróbi ánhel, * Myronósicam viščáše: * vídite vý hrób i urazumíjte: * Spás bo * voskresé ot hróba.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Ziló ráno, * Myronósicy tečáchu * ko hróbu tvojemú, rydájuščyja, * no predstá k ním Ánhel i rečé: * Rydánija vrémja prestá, ne pláčite, * voskresénije že * Apóstolom rcýte.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Myronósicy žený * s mýry prišédšyja * ko hróbu tvojemú, Spáse, rydáchu, * Ánhel že k ním rečé hlahóľa: * Čtó s mértvymi živáho pomyšľájete? * Jáko Bóh bo voskresé ot hróba.

Sláva: Poklonímsja Otcú, * i jehó Sýnovi, i svjatómu Dúchu, * svjaťíj Trójci vo jedíňim suščeství, * so Serafímy zovúšče: * svját, svját, * svját jesí, Hóspodi.

I nýňi: Žiznodávca roždši, * hrichá Ďívo Adáma izbávila jesí, * rádosť že Jévi * v pečáľi mistó podalá jesí: * pádšyja že ot žizni, * k séj naprávi, * iz tebé voplotívyjsja * Bóh i čelovík.

Allilúja, Allilúja, Allilúja, sláva tebí Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

ipakoj, hlás 8: Mironósicy žiznodávca predstojáščja hróbu, Vladýku iskáchu v mértvych bezsmértnaho, i rádosť blahovíščenija ot ánhela prijémša, apóstolom vozviščáchu: jáko voskrése Christós Bóh, podajáj mírovi véliju mílosť.

Sidalen, hlás 5. Podóben: Sobeznačáľnoje slóvo: Apóstola vsí voschválim, jáko samovídca Slóva, i Božéstvennaho propovídnika, i jazýkov duchóvnaho lovcá, jáko voístinnu: íbo privedé ny v poznánije Christóvo Andréj Bohohlahólivyj, vélij ístinno náš predstáteľ: i nýňi mólitsja neprestánno, vo jéže spastí dúšy náša.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Íže na ťá nadéždy, Ďívo prečístaja, nesomňínno imúščich pokróv súšči, ot razlíčnych napástej i obstojánij, i bíd ľútych svobodí nás, moľášči Sýna tvojehó, so apóstoly jehó: i spasí vsjá vospivájuščyja ťá.

Stepenna hlás 8.

Antifon 1. Ot júnosti mojejá vráh mja is-kušájet, slasťmi palít mja: az že naďíjasja na Ťa Hóspodi, pobíždáju sehó.

Nenavíďaščii Sióna, da búdut úbo préžde istoržéníja jáko travá: ssičét bo Christós výja ich usičénijem muk.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom, jéže žíti vsjáčeskim: Svit ot Svíta, Boh velik: so Otcem pojém Jemú, i so Slóvom.

Antifon 2. Vozzvach Tebí Hóspodi, voňmi, prikloní mí úcho tvojé vopijúšču, i očísti préžde dáže ne vózmeši mené otsjúdu.

Na Hóspoda imívyj nadéždu, ne ustrašítsja tohdá, jehdá ohném vsja sudíti ímať i múkoju.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom, vsjak kto božéstvennyj vídit, i predhlahólet, čudoďíjstvujet výšňaja, v trijéch jedinaho Bóha poja: ášče bo í trisijájet, jedinonačáľstvujet Božestvó.

Antifon 3. Sérdce mojé strachom Tvoím da pokrýjetsja, smirenomúdrstvujuščeje: da ne voznésšejesja otpadét ot Tebé, Vseščédre.

K máteri svojéj zemlí otchoďáj vsjak páki razrišájetsja prijati múkí, ilí póčesti požívšich.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom bohoslóvíje, Jedínica trisvjatája: Otéc bo beznačálen, ot Nehóže rodílsja Syn bezľítno, i Duch soprestólen, soobrážen, ot Otcá sprosijávšij.

Antifon 4. Se nýňi čto dobró, ilí čto krasnó? no jéže žíti brátii vkúpi: v sém bo Hóspoď obiščá živót vičnyj.

O rízi svojéj, íže kríny séľnyja ukrašájaj, poveľívájet, jáko ne podobajet peščísja.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom, jedinovídnoju vinóju, vsja soderžátsja miropodáteľňi: Boh bo sej jesť, Otcú že i Sýnovi jedinosúščen Hospódstvenňi.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokimen hlás 8. Vocarítsja Hóspoď vo vik, Boh tvoj Sijóne v rod i rod.

Stích: Chvalí dušé mojá Hóspoda, voschvaľu Hóspoda v živoťí mojém.

Jeréj: Hóspodu pomolímsja.

Lík: Hóspodi pomíluj.

Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.

Lík: Amíň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia. Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Marka svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: V ťim časi, na peršyj deň v tyždňu rano Isus voskres, pojaviv sja samoperše Mariji Magdaliňi, z kotroj kolis vyhnav sim nečistych duchiv. Ona pišla i oholosila to joho učenikam, kotry iz nim perebyvali. (Oni) plakali i zavodili. No jak jim povila, že žyje i že joho viďila, ne uvirili. Poťim v inšij podobi pojaviv sja druhym dvom iz nich, jak išli do sela. A oni sja vernuli i rospovili to ostatňim. No ne uvirili ani jim. Nakonec sja pojaviv i jedenadcjaťom, jak siďili kolo stola i napomjanuv jich za nevirstvo i zakamjaňilosť jich serdc, bo ne virili tym, kotry joho viďili voskresenoho. I poviv jim: „Iďte do ciloho svita i propovidajte jevanhelije každomu sotvoriňu. Chto uviriť i dasť sja pokrestiti, bude spasenyj, a chto ne uviriť, bude odsudženyj. A tych, kotry uvirjať, buduť provaditi toty znamena: čerez moje imja buduť vyhaňati nečistych duchiv; buduť hovoriti novyma jazykami; buduť brati do ruk zmyji, a kiď by dašto otrovlene vypili, ne poškodiť jim; buduť klasti ruky na chvorych a chvory vyzdravijuť.“ Jak jim Hospoď toto poviv, vozňis sja na nebo i zasiv po pravij storoňi Boha. A oni išli i vsjahdy propovidali. Hospoď jim pomahav i stverdžovav jich slova znamenami, kotry jich provadili. Amiň.

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Taže: Voskresenije Chrístóvo víďivše, poklo­nímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jedínomu bezhríšnomu. Krestú tvojemú poklaňájemsja Christé, í svjatoje voskre­senije tvojé pojém i slávim: Ty bo jesí Boh naš, rázvi tebé inóho ne znájem, ímja tvojé imenújem. Priidíte vsi vírniji, poklonimsja svjatomu Christóvu voskreséniju: se bo priíde Krestóm rádosť vsemú míru. Vsehdá bohoslóvjašče Hóspoda, pojém voskresenije Jehó: raspjátije bo preterpív, smertiju smerť razruší.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Sláva, hlás 6. Molítvami svjatých apóstol, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych.

I nýňi: Mólitv rádi Prečístyja Bohoródicy, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych

Stich: Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé.

Stichira, hlás 6. Voskrés Isús ot hróba jákože prorečé, dadé nám žývot víčnyj i véliju mílosť.

Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Lík: Hóspodi pomílu. (12x)

Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kanón voskrésen, hlás 8.

Hlás 8: [Písň 1]

irmós: Kolesnicehoníteľa faraóňa pohruzí, čudotvorjáj inohdá moiséjskij žézl, krestoobrázno porazív, i razďilív móre: Izráiľa že bihlecá, pišechódca spasé, písň Bóhovi vospivájušča.

Pripív: Sláva Hóspodi, svjatómu voskreséniju tvojemú.

Vsesíľnu Christóvu Bóžestvú káko ne divímsja? Ot strastéj úbo vsím vírnym, bezstrástije i netľínije točášču, ot rebrá že svjatáho istóčnik bezsmértija iskápajušču, i živót iz hróba prisnosúščnyj.

Jáko blahoľípen ženám ánhel nýňi javísja, svítlyja nosjá óbrazy jestéstvennyja neveščéstvennyja čistotý, zrákom že vozviščája svít voskresénija, zovýj: voskrése Hospóď.

Bohoródičen: Preslávnaja vozhlahólašasja o tebí v roďích rodóv, Bóha Slóva vo črévi vmíščšaja, čistá že prebývši Bohoródice Maríje. Ťímže ťá vsí počitájem, súščeje po Bózi zastuplénije náše.

Ín kanón presvjaťíj Bohoródici.

irmós: Pojím Hóspodevi, provédšemu ľúdi svojá skvozí čermnóje móre, jáko jedín slávno proslávisja.

Prečístaja Bohoródice, voplóščšejesja prisnosúščnoje i prebožéstvennoje Slóvo, páče jestestvá róždši, pojém ťá.

Hrózd ťá živonósen, vsemírnaho iskápajušč sládosť spasénija, Ďíva Christé rodí.

I apstola dvá kanóna, na 8. Kanón pérvyj, tvorénije ioánna monácha.

Hlás 1. Písň 1.

irmós: Tvojá pobidítelnaja desníca Bohoľípno v kríposti proslávisja: tá bo, bezsmértne, jáko vsemohúščaja, protívnyja sotré, Izráilťanom púť hlubiný novosoďílavšaja.

Smutívšujusja mojú dúšu pomyšléniji že i slovesý očísti vséľšejusja v ťá, propovídniče Christóv Andréje, Božéstvennoju blahodátiju: jáko da čísťi istočú ti pínije dostójnoje.

Čestnóje, Predtéča Christóv, svojích učenikóv verchóvňijšeje, ot neplódove prozjábšij, iz Ďívy róždšemusja Christú preproslávlennomu, Andréja, rádujasja, privedé.

Želánijem i ľubóviju neuklónnoju, dobroďíteli stepénej načén, i voschoždéniju prísno poučájasja, ot nemoščnýja síly k verchóvňijšej, Andréje, síľi dostíhl jesí.

Bohoródičen: Rádujsja, blahodáti istóčniče, rádujsja, ľístvice i dvére nebésnaja: rádujsja, svíščniče i stámno zlatája, i horó nesikómaja, jáže žiznodávca Christá míru róždšaja.

Druhíj kanón apostola, hlás tójže.

Písň 1.

irmós: Stolpóm óhnennym i óblačnym Izráiľa nastavléj, jáko Bóh, móre razvérze, kolesnícy že faraónovy hlubinóju pokrý: poím písň pobídnuju, jáko jedín proslávisja.

Tróstiju Jevánhelia iz hlubiný lésti izjém, Andréje mnohopítyj, tý ulovíl jesí ľúdi, jáko obiščá Christós, naučívyj ťá čelovíki jáko rýby lovíti.

Íže víry stólp, sidálišče ístinnych dohmát Christóvych, Andréj Bohodochnovénnyj, vsjá dnés prizyvájet zemnýja koncý, prázdnestvo ľítnoje sostáviti: stecémsja úbo vsí vírniji.

Morskáho kíta mréžami ispytúja, chudóžestvom lovéc mréžeju Dúcha jazýki, plemená i ľúdi ulovľáješi Dúchom jávstvenňije, i výšňuju hlubinú, mnohočúdne, jávi otkryváješi nám.

Tajnohrádče nebésnyj, samovídče i rítore neizrečénnaho poznánija Christóva, prijémyj svýše Dúcha svjatáho, hlahóľušča, v jazýcich siďáščaho, ohném razďiľájušča darovánija, molí spastísja nám.

Sláva, Tróičen: Prebeznačáľnyja Tróicy, jedínici presúščestvenňij víroju poklaňájusja, ne razsicája Božestvá: jésť bo jedinovídna, prostá, nerazďíľna: sovokupľáju že sijú suščestvóm, lícy že vírňi razďiľáju.

I nýňi, Bohoródičen: Mladénstvujet Bóh iz Ďívy i obnovľájet rastľívšyjasja iz Adáma, razrušájet že sredosťínije i vraždý prehraždénije plótiju svojéju: kľátvu blahoslovľájet pramáterňuju, iz prečístyja Mátere prošéd.

Katavásia: hlás 1. Christós raždájetsja, slávite. Christós s nebés, srjáščite. Christós na zemlí, voznosítesja. Pójte Hóspodevi vsjá zemľá, i vesélijem vospójte, ľúdije, jáko proslávisja.

[Písň 3]

irmós: Utverždéj v načáľi nebesá rázumom, i zémľu na vodách osnovávyj, na kámeni mjá, Christé, zápovidej tvojích utverdí, jáko ňísť svját, páče tebé jedíne čelovikoľúbče.

Osuždéna bývša Adáma vkušénijem hrichá, plóti tvojejá spasíteľnoju strástiju opravdál jesí Christé: sám bo nepovínen smértnaho iskúsa býl jesí bezhríšne.

Voskresénija svít vozsijá súščym vo ťmí, i síni smértňij siďáščym, Bóh mój Iisús, i svojím Božestvóm krípkaho svjazáv, sehó sosúdy raschítil jésť.

Bohoródičen: Cheruvímov i Serafímov prevýšši javílasja jesí Bohoródice: tý bo jedína prijála jesí nevmistímaho Bóha v tvojém črévi, neskvérnaja: ťímže ťá vírniji vsí písňmi čístaja, ublažájem.

[Ín] irmós: Tý jesí utverždénije pritekájuščich k tebí Hóspodi, tý jesí svít omračénnych, i pojét ťá dúch mój.

Dážď nám pómošč tvojími molítvami vsečístaja, prilóhi otražájušči ľútych obstojánij.

Jévi pramáteri tý ispravlénije bylá jesí, načáľnika žízni mírovi, Christá Bohoródice róždši.

Ín. irmós: Jedíne vídyj čelovíčeskaho suščestvá némošč, i mílostivno v né voobrážsja, prepojáši mjá s vysotý síloju, jéže vopíti tebí, svjatýj: oduševlénnyj chráme, neizrečénnyja slávy tvojejá, čelovikoľúbče.

Pritékl jesí žáždeju ne zván, Andréje, no samovóľňi žízni ko istóčniku, jákože jeléň, i vsíém sehó obrít propovídal jesí: i pív, napojíl jesí netľínija vodámi istájavšyja žáždeju koncý.

Uvíďiv jestéstvennyja zakóny, Andréje dostočúdne, i óbščnika sródnika prijál jesí, vopijá: obritóchom želájemaho, i putesotvorívšaho plóti roždénije, skazál jesí rázum duchóvnyj.

Mréžeju slóva iz hlubiný prélesti ulovíl jesí slovésnyja rýby, apóstole, i trapézi Christóvij sňíď čístuju prinésl jesí, prosviščénnyja blahodáti jávľšahosja v podóbiji plóti.

Bohoródičen: Bóha začénši vo utróbi, Ďívo, Dúchom vsesvjatým, prebylá jesí neopáľna: ponéže ťá kupiná, zakonopolóžniku Moiséju palímu, nesožžénna jávi predvozvistí, óhň priímšuju nesterpímyj.

Ín. irmós: Da utverdítsja sérdce mojé v vóli tvojéj, Christé Bóže, íže nad vodámi nébo utverždéj vtoróje, i osnovávyj na vodách zémľu, vsesíľne.

Slóvom prizyvájuščemu, hrjadí vo sľíd mené, Christú ábije posľídova so Andréjem i Kífa, rodíteľa ostávivše, i ladijú i mréži, jáko víry predusmotrítelije.

Kápišča pretvorív v chrámy Bóžija, vsečéstne, osvjatíl jesí v ních sýny kreščénija, jáže blahodáť obnoví vodóju i Dúchom.

Bíser mnohocéínnyj táinstvenňi míru predložíl jesí, v seľí sérdca tvojehó sokrovénnyj, apóstole: jehóže víroju sokróviščstvovaša jazýcy obrítšiji.

Jáko sokróvišče, Jevánhelije v rúki prijím, mnohopíte, vsjú obohatíl jesí zémľu Božéstvennyja própovidi. Ťímže i pámjať tvojú počitájet so stradániji tvojími.

Sláva, Tróičen: V Tróici jedínu sílu pravoslávňi vsí vospojím beznačáľnaho, nesozdánnaho Bóha, jedinosúščnaho, soprestóľnaho, triipostásnaho, trisólnečnaho, sijú vospivájušče.

I nýňi, Bohoródičen: Vsjáka úbo máti, čádo róždši, ne ktomú ďívstvovati móžet: tý že, róždši Christá, Ďívo Máti prebylá jesí, mlekopitájušči žízň nášu i čistá prebývši.

Irmos: Préžde vík ot Otcá roždénnomu netľínno Sýnu, i v posľídňaja ot Ďívy voploščénnomu bezsímenno Christú Bóhu vozopijím: voznesýj róh náš, svját jesí, Hóspodi.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 2. Podóben: V molítvach: Múžestva tezoimenítaho Bohohlahóľnika, i cérkve vozsľídovateľa verchóvnaho, Petróva sródnika voschválim: zané jákože drévle semú, i nýňi nám vozzvá: priidíte, obritóchom želájemaho.

íkos: Drévle úbo Davíd vozsťaháet hríšnaho, jáko mené, povéídati Bóžija blahoslóvňi opravdánija: obáče k víri učít páki, i slezámi mnóžajšimi izhlahólstvujet: dnés bo hlás jehó ášče uslýšite, serdéc ne ožestočíte, jáko ňíkohda Izráiľ preohorčí. Navódit že próčeje vo psalmí: Hóspodevi vsjá zemľá vospójte, priidíte, obritóchom želájemaho.

Sidálen, hlás 8. Podóben: Premúdrosti: Jáko pervozvánnaho vsích učenikóv, i samovídca Slóva i služíteľa, Andréje apóstole, po dólhu čtím ťá: áhncu bo, vzémľuščemu hrichí míra, nesomňínnoju víroju tépľi posľídoval jesí: otonúduže i strásti jehó óbščnik pokazálsja jesí, plótiju preterpívšaho nás rádi vóľno smérť. Sehó rádi vopijém tí: molísja Christú Bóhu, hrichóv ostavlénije podáti prázdnujuščym ľubóviju svjatúju pámjať tvojú.

Sláva, ín sidálen, hlás i podóben tójže: Ídoľlskija svirípstva nizložív, Spásovy strásti voždeľív, Andréje blažénne, pokazálsja jesí apóstol, s nebesé vsím točá čudesá, i jazýkov býl jesí, vseblažénne, učíteľ. Ťím tvojú pámjať dostójno čtúšče, v písnech slávim, i vírno veličájem, Hospódeň apóstole, molísja Christú Bóhu, hrichóv ostavlénije darováti prázdnujuščym ľubóviju svjatúju pámjať tvojú.

I nýňi, Bohoródičen: Rádujsja, prestóle ohnezráčnyj Bóžij: rádujsja, otrokovíce, sidálišče cárskoje, ódre upeščrennopostlánnyj, zlatoporfírnyj čertóže, chlamído červlenošárnaja, ukrašénnyj chráme, molnijenósnaja kolesníce, svitíľniče mnohosvítlyj: rádujsja, Bohoródice, dvonadesjatosténnyj hráde, i dvér zlatokóvannaja, i čertóže svitoobráznyj, svitlopozlaščénnaja trapézo, Bohoukrašénnaja skínije: rádujsja, slávnaja nevísto solncekápľuščaja: rádujsja, jedína duší mojejá blahoľípije.

[Písň 4]

irmós: Tý mojá kríposť Hóspodi, tý mojá i síla, tý mój Bóh, tý mojé rádovanije, ne ostávl ňídra Ótča, i nášu niščetú positív. Ťím s prorókom Avvakúmom zovú ti: síľi tvojéj sláva čelovikoľúbče.

Tý vrahá súšča mjá ziló vozľubíl jesí: tý istoščánijem stránnym sošél jesí na zémľu, blahoutróbne Spáse, posľídňaho mojehó dosaždénija ne otvérhsja, i prebýv na vysoťí prečístyja tvojejá slávy, préžde bezčéstvovannaho proslávil jesí.

Któ zrjá Vladýko, nýňi ne užasájetsja, strástiju smérť razrušájemu? Krestóm bižáščeje tľínije, i smértiju ád bohátstva istoščavájemyj, božéstvennoju síloju tebé raspjátaho? Čúdno ďílo, čelovikoľúbče!

Bohoródičen: Tý vírnym pochvalá jesí beznevístnaja, tý predstáteľnice, tý i pribížišče christiján, sťiná i pristánišče: k Sýnu bo tvojemú moľbý nósiši vseneporóčnaja, i spasáješi ot bíd, víroju i ľubóviju Bohoródicu čístuju tebé znájuščich.

[Ín] irmós tójže.

Klás vozrastívšaja životvórnyj, neoránnaja nívo, podajúščaho mírovi žízň, Bohoródice, spasáj pojúščyja ťá.

Bohoródicu ťá vsečístaja, prosviščšijisja vsí propovídujem: sólnce bo právdy rodilá jesí prisnoďívo.

Ín. irmós: Hóru ťá, blahodátiju Bóžijeju priosinénnuju, prozorlívyma Avvakúm usmotrív očíma, iz tebé izýti Izráilevu provozhlašáše svjatómu, vo spasénije náše i obnovlénije.

Božéstvennaja, istrebíteľnaja hóršaho, vseďíteľnaho i svitozárnaho Dúcha síla, v ťá, Andréje, vséľšisja Bohoľípňi, óhnennaho jazýka vo óbrazi, neizrečénnych pokazá ťa propovídnika.

Ne orúžija ko mščéniju vzjáše plotskája, i k nizveržéniju krípkich tverdýň vrážijich Andréj vsečestnýj, no Christóm ohradívsja prinesé, pľinív jazýki v poslušánije.

Hóru ťá, kápľuščuju razúmnoje vesélije, prejestéstvennyj Bóh, osuščestvívyjsja jéže o nás, Andréje, javí, hóry hórkija démonskaho voznošénija potrebľájuščuju síloju Dúcha.

Ľubóviju soveršájuščyja tvojú pámjať v písnech, ot obíľna dára učíteľa tvojehó Christá, Andréje preboháte, duchóvnaho vesélija vodámi ispolňája ne prestáj, molítvami tvojími.

Bohoródičen: Pojém vélije i strášnoje tvojé táinstvo: premírnych bo utaívsja činonačálij, na ťá, prísno sýj, sníde jáko dóžď na runó, vsepítaja, na spasénije náše i obnovlénije.

Ín. irmós: Dúchom províďa, proróče Avvakúme, slovesé voploščénije, propovídal jesí, vopijá: vnehdá priblížitisja ľítom, poznáješisja: vnehdá priití vrémeni, pokážešisja. Sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Mréži tvojá povérh, i vzém krest, putém posľídoval jesí zovúščemu Christú, i mréžu Dúcha rasprostér, vmísto rýb čelovíki lóviši: sláva dávšemu tí Dúchu.

Dúcha plámeň jazýkom prijím, býl jesí, apóstole, Bohoprijáten múž, nebésnyja krasotý obchoďá, i jáže v ťích úmnaja poznavája dobróty, i nám otkryvájaj sijá.

Pustýňu žážduščuju napojíl jesí, múdre, Božéstvennymi slovesý tvojími, i pokazál sijú mnohoplódnu, čáda cerkóvnaja plodonosjáščuju própovidi símja: sláva dávšemu tí Dúchu.

Neizrečénnuju tvojú dobrótu Andréj preduvíďiv, Iisúse, sródnika prizvá svítľi: Pétre jedinokróvne, obritóchom messíju, v zakóňi i prorócich propovídannaho, hrjadí, priľipímsja ístinno žízni.

Sláva, Tróičen: Tróicu vo jedínici vospojím, vírnii, vo jedínom Boóžeství, Otcá, i Sýna, i Dúcha Božéstvennaho, suščestvó jedíno, i jestestvó, nerazďíľňi, nerazlúčňi, nečástňi: jedín bo v tréch lícich Bóh.

I nýňi, Bohoródičen: Jedínaho ot Tróicy neizrečénno vo čréve začénši, rodilá jesí netľínno jáko Sýna, i Tróica úbo prilóha otňúd ne vozimí: i čistá jákože bí i préžde roždestvá, cilá Bohomáti prebývši.

Irmos: Žézl iz kórene Jesséova, i cvít ot nehó, Christé, ot Ďívy prozjábl jesí, iz horý chvášnyj priosinénnyja čášči, prišél jesí voplóščsja, ot neiskusomúžnyja, neveščéstvennyj Bóže: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

[Písň 5]

irmós: Vskúju mjá otrínul jesí ot licá tvojehó svíte nezachodímyj, i pokrýla mjá jésť čuždája ťmá okajánnaho? No obratí mja, i k svítu zápovidej tvojích putí mojá naprávi, moľúsja.

Oďíjatisja preterpíl jesí v bahrjanícu préžde strásti tvojejá Spáse, poruhájem, pervozdánnaho pokryvája bezobráznoje obnažénije: i náh prihvozdílsja jesí na kresťí plótiju, sovlačája Christé, rízu umerščvlénija.

Ot pérsti smértnyja, tý pádšeje mojé páki nazdál jesí suščestvó, voskrés: i nestaríjuščejesja Christé ustrójil jesí, javív páki jákože cárskij óbraz, netľínija žízň blistájušč.

Bohoródičen: Máterneje derznovénije, jéže k Sýnu tvojemú imúšči vsečístaja, sródnaho promyšlénija, jéže o nás, ne prézri, mólimsja: jáko tebé i jedínu christijáne ko Vladýci očiščénije mílostivno predlahájem.

[Ín] irmós: Utreňujušče vopijém tí, Hóspodi spasí ný: tý bo jesí Bóh náš, rázvi tebé inóho ne vímy.

Utolí nesterpímuju búrju strastéj mojích, jáže Bóha róždšaja okormíteľa i Hóspoda.

Slúžat roždéstvú tvojemú prečístaja Bohoródice, ánheľstiji čínove, i čelovíkov sobránije.

Ín. irmós: Prosvitívyj sijánijem prišéstvija tvojehó, Christé, i osvitívyj krestóm tvojím míra koncý, serdcá prosvití, svítom tvojehó Bohorazúmija, pravoslávno pojúščich ťá.

Vosprijál jesí, jehóže voždeľíl jesí, Andréje apóstole, v netľínnych s ním obitáv selénijich, trudóv tvojích snopý požáv dostójno: ťímže ťá písňmi slávim.

Vozľubíl jesí Vladýku, i tohó vo sľíd bystró potékl jesí, stopámi jehó k žízni nastavľájem, i strástéj tohó nelžívo, prečéstne Andréje, dáže do smérti podražája.

Naprjáh ťá jáko strilú síľnu, blažénne, ispustí v vés mír Hospóď, uraňája démony, i zločéstijem ujázvlennyja čelovíki vračúja.

Bohoródičen: Veseľátsja nebésnyja síly, zrjášče ťá, rádujutsja s ními i čelovíčeskaja sobránija: roždestvóm bo tvojím sojediníšasja, Ďívo Bohoródice, ťá dostójno slávjašče.

Ín. irmós: Ozarí náš úm, Bóže, svítom zápovidej tvojích i svítlostiju blahodáti tvojejá, dáruja nám, bláže, tvojá mílosti, zané svít i mír poveľínija tvojá.

Voždeľívyj krestá, Christóv učeničé, polučíl jesí krestóm tvojím netľínnoje cárstvo: k nemúže vsjá privlékl jesí krestóm Bohotaínniki, nasľídstvo podajáj Bohoslóvom tohó.

Poiskál jesí Christá ístinno životá, i vzyskáv, pérvyj obríl jesí: obrít že, tájňi prijál jesí: i prijém sehó, v samóm dávšem, i býl jesí sokróvišče žízni netľínnyja.

Hlahóly tvojích Božéstvennych hremínij izlijášasja v míri, i ot krajév do krajév zemlí proidóša: okružíša bo jákože kolesó, i javíšasja tvojá mólnija, jáko hlahólet Davíd, vselénňij.

Pomináj nás, Christóv učeničé, soveršájuščich tvojú pámjať, i čtúščich móšči tvojá: molísja prísno priľížno o pástvi, jejáže býl jesí iznačála chraníteľ i spasénije.

Sláva, Tróičen: Otcá i Sýna i Dúcha, Bóha, nerazďíľnuju Tróicu, triipostásnoje cárstvo proslávim sohlásno, vírniji, bezprestánnymi Bohoslóviji sijú vírno pisnoslóvjašče.

I nýňi, Bohoródičen: Rodilá jesí svít, ne vídušči káko, vsesvítlyj svíščniče sólnca svitonosjáščaja: i bylá jesí neveščéstvennaho svíta nóvoje prijátelišče, točáščeje vséj zemlí Bohoznánija zarí.

Irmos: Bóh sýj míra, Otéc ščedrót, velíkaho sovíta tvojehó ánhela, mír podavájušča, poslál jesí nám: ťím Bohorazúmija k svítu nastávľšesja, ot nóšči útreňujušče, slavoslóvim ťá, čelovikoľúbče.

[Písň 6]

irmós: Očísti mjá Spáse, mnóha bo bezzakónija mojá, i iz hlubiný zól vozvedí, moľúsja: k tebí bo vozopích, i uslýši mjá, Bóže spasénija mojehó.

Drévom krípko nizloží mja načalozlóbnyj: tý že Christé, voznéssja na kresťí, krepčáje nizložíl jesí, posramív sehó, pádšaho že voskresíl jesí.

Tý uščédril jesí Sijóna, vozsijávyj ot hróba, nóvaho vmísto vétchaho soveršív, jáko blahoutróben, božéstvennoju tvojéju króviju: i nýňi cárstvuješi v ném vo víki, Christé.

Bohoródičen: Da izbávimsja ot ľútych prehrišénij, moľbámi tvojími Bohorodíteľnice čístaja, i da ulučím prečístaja božéstvennoje sijánije, iz tebé neizrečénno voploščénnaho Sýna Bóžija.

[Ín] irmós: Rízu mňí podážď svítlu, oďíjajsja svítom jáko rízoju, mnohomílostive Christé Bóže náš.

Chrám ťá Bóžij i kovčéh, i čertóh oduševlénnyj, i dvér nebésnuju, Bohoródice vírniji vozviščájem.

Trébišč razrušíteľ jáko Bóh, bývšeje roždestvó tvojé Maríje Bohonevísto, poklaňájemo jésť so Otcém i Dúchom.

Ín. irmós: Obýde nás posľídňaja bézdna, ňísť izbavľájaj, vminíchomsja jáko óvcy zakolénija, spasí ľúdi tvojá, Bóže náš: tý bo kríposť nemoščstvújuščich i ispravlénije.

Móre žitéjskoje preplávaja v ladijí ťilésňij, vsjáčeskaja právjaščaho Christá obríl jesí kórmčija, vseblažénne, i k nemú rádujasja pristál jesí, Andréje vsečéstne.

Dúchi slóvom prohoňájutsja, nedúzi bíhajut, dušévnych že strastéj mnóžestvo daléče ot nedúžnych othoňájutsja, dánnoju tebí ot Bóha, Andréje, blahodátiju.

Jáko volná tíchaja, krótkim dúchom dvížim, blažénne, izsušíl jesí morjá lukávaja mnohobóžija Božéstvennymi strujámi, i ríki Bohoznánija vsím istočíl jesí.

Bohoródičen: Veseľátsja o tebí, Ďívo prečístaja, róda nášeho práotcy, Jedém vosprijémše tobóju, jehóže prestuplénijem pohubíša: tý bo, čístaja, i préžde roždestvá, i po roždeství jesí.

Ín. irmós: Jónu podražája, vopijú: živót mój, bláže, svobodí iz tlí, i spasí mja, Spáse míra, zovúšča: sláva tebí.

Íže iz Vithsaídy izvodímyj nás prázdnovati sozyvájet, toržestvó svojé predložív nám izrjádstva borénij svojích.

Chudóžestvom rýbar, víroju že učeník: jáko hlubinú ispytúja serdcá vírnych, údicu nizpuščájet slóva i ulovľájet nás.

Ľubvé Christóvy v sérdci tvojém óhň obnosjá, učeničé, vopijál jesí jazýkom: plámeň váš uhasé, ístinno jávľšusja Christú.

Sóliju úm osolívše Christóvoju, jádi váša usladíša vám, dohmáty nebésnyja i netľínnyja sládosti.

Sláva, Tróičen: Otcú, i Sýnu, i Dúchu právomu poklonímsja, vírniji, triipostásnomu jestestvú, nerazďíľnomu, vopijúšče: sláva v Tróici Bóhu.

I nýňi, Bohoródičen: Blahovolénijem Otcá voplotísja Sýn, Dúchom Bóžijim, vo utróbi tvojéj, čístaja, i spasé préždnij óbraz, Bohorodíteľnice, jávi.

Irmos: Iz utróby Jónu mladénca izblevá morskíj zvír, jaková priját: v Ďívu že vséľšejesja Slóvo, i plóť prijémše prójde sochránšeje netľínnu. Jehóže bo ne postradá istľínija, róždšuju sochraní nevreždénnu.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 8: Podóben: jáko načátki: Voskrés iz hróba, uméršyja vozdvíhl jesí, i Adáma voskrésíl jesí, i Jéva likúet vo tvojém voskreséniji, mirstíji koncý toržestvújut, jéže iz mértvych vostánijem tvojím, mnohomílostive.

íkos: Ádova cárstvija pľinívyj, i mértvyja voskresívyj, dolhoterpilíve, žený mironósicy srítil jesí, vmísto pečáli rádosť prinesýj: i apóstolom tvojím vozvistíl jesí pobidíteľnaja Spáse mój známenija živodáteľu, i tvár prosviščáješi čelovikoľúbče. Sehó rádi i mír srádujetsja, jéže iz mértvych vostániju tvojemú mnohomílostive.

[Písň 7]

irmós: Bóžija snizchoždénija óhň ustyďísja v Vavilóňi inohdá: sehó rádi ótrocy v peščí rádovannoju nohóju, jáko vo cvítnici likújušče pojáchu: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Slávnoje istoščánije, božéstvennoje bohátstvo tvojejá niščetý Christé, udivľájet ánhely, na kresťí zrjáščyja ťá prihvoždájema, za jéže spastí víroju zovúščyja: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich.

Božéstvennym tvojím sošéstvijem svíta ispólnil jesí preispódňaja, i ťmá prohnána býsť préžde hoňáščaja. Otňúduže voskresóša íže ot víka júznicy, zovúšče: blahoslovén Bóh otéc nášich.

Tróičen: Vsím úbo Hóspoda, jedínaho že jedínomu jedinoródnomu Sýnu pravoslávno Otcá, bohoslóvjašče ťá vozviščájem, i jedínaho víďašče ot tebé ischoďášča Dúcha právaho, sojestéstvenna i soprisnosúščna.

[Ín] irmós: Ot Judéji došédše ótrocy, vo Vavilóňi inohdá, víroju trójčeskoju plámeň péščnyj popráša pojúšče: otcév Bóže blahoslovén jesí.

Ot Ďívstvennych ložésn voplóščsja, javílsja jesí na spasénije náše. Ťímže tvojú Máter víďašče Bohoródicu pravoslávno zovém: otcév Bóže blahoslovén jesí.

Žézl prorastíla jesí Ďívo, ot kórene Jesséova vseblažénnaja, plód cvitonosjášči spasíteľnyj, víroju Sýnu tvojemú zovúščym: otcév Bóže blahoslovén jesí.

Ín. irmós: Tebé úmnuju, Bohoródice, péšč, razsmotrjájem, vírnii, jákože bo ótroki spasé trí prevoznosímyj, mír obnoví vo črévi tvojém vsecíl, chváľnyj otcév Bóh i preproslávlen.

Nelžívo jávstvenno ispólnisja obiščánije tvojé, Christé, búri bo učeník tvój Božéstveňijšij slóvom zapreščája, na krótkuju tišinú preloží: chváľnyj otcév Bóže, i preproslávlennyj.

Na úmnuju Sijóna, apóstole, vzýti hóru poveľín, spasénija že prijím čášu, rádujasja podajéši, prechoďá smértiju k Božéstvenňij žízni, chváľnaho otcév Bóha, i preproslávlennaho.

Ťá slovésnuju rikú pokazá, Božéstvennaja vodá žízni, preléstnyja ríki potóki izsušájuščuju, blažénne, propovídanija, i vopijúščyja napajájuščuju: chváľnyj otcév Bóže i preproslávlennyj.

Tý, zemnoróden sýj apóstole, prejestéstvenno čudoďíjstvuješi: ľubóviju bo strastvorívsja, tomú posľídoval jesí vozľubívšemu ťá Christú: chváľnyj, vospivája, Bóh, i preproslávlennyj.

Bohoródičen: Ťá Jákov, Bohoródice, ľístvicu proróčeski razumí: tobóju bo na zemlí prevyšájemyj javísja čelovéíkom, i poživé, jákože blahovolí: chváľnyj otcév Bóh i preproslávlennyj.

Ín. irmós: Súščym v peščí otrokóm tvojím, Spáse, ne prikosnúsja, nižé stuží óhň. Tohdá trijé, jáko jedíňimi ustý pojáchu i blahoslovľáchu, hlahóľušče: blahoslovén Bóh Otéc nášich.

Vsesvjatáho Dúcha óhň sošédyj, svýše, apóstole Christóv, jazýki nóvy, ímiže nikohdáže viščál jesí, míra koncém, poveľí tebí hlahólati velíčija jehó.

Preudivľájet vsjáku mýsľ própoviď, júže vostrubíste zemlí, taínnicy Christóvy i zríteli výšnich, jáko jedíni dvanádesjate, tmý zemlí prosvitíste.

Udivléna býsť, Vladýko Christé, blahodáť tvojá v Bohomúdrych učenicích, jáko máliji i prostcý súšče, vsjú zémľu protekóša, ot konéc jejá dáže do konéc vsích.

Któ naučí ťa táko hlahólati, apóstole? Któ prosvití tvój úm, zríti jásno nepristúpnyja slávy zarjú, vozsijávšuju ístiny svít v serdcách nášich?

Sláva, Tróičen: Tróičeski vospojím vírnii, slávjašče beznačáľnaho Otcá, i Sýna, i Dúcha právaho, jedínstvennoje suščestvó jedíno, júže trehúbo da vospojím: svját, svját, svját jesí vo víki, amíň.

I nýňi, Bohoródičen: Jáko ot Tróicy jedínaho ťá, Christé, slávim: jáko iz Ďívy voplotívyjsja kromí vraščénija, čelovíčeski vsjá ponésl jesí, ne otstupív jestestvá Otéčeskaho, Iisúse, ášče i sojedinílsja jesí nám.

Irmos: Ótroki blahočéstiju sovospitáni, zločestívaho veľínija nebréhše, óhnennaho preščénija ne ubojášasja, no, posreďí plámene stojášče, pojáchu: Otcév Bóže, blahoslovén jesí.

[Písň 8]

irmós: Sedmeríceju péšč chaldéjskij mučíteľ Bohočestívym neístovno razžžé, síloju že lúčšeju spasény sijá víďiv, tvorcú i izbáviteľu vopijáše: ótrocy blahoslovíte, svjaščénnicy vospójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

Iisúsova božestvá prebožéstvennaja síla, v nás Bohoľípno vozsijála jésť: plótiju vo vkúš za vsích smérť krestnuju, razruší ádovu kríposť. Jehóže neprestánno ďíti blahoslovíte , svjaščénnicy vospójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

Raspnýjsja vostá, velikovýjnyj padé, padýj i sokrušénnyj isprávisja, tľá otvéržena býsť, i netľínije procvité: žízniju vo mértvennoje požérto býsť. Ďíti blahoslovíte, svjaščénnicy vospójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

Tróičen: Trisvítloje Božestvó, jedínu sijájuščeje zarjú ot jedínaho trijipostásnaho jestestvá, rodíteľa beznačálna: jedinojestéstvenno že Slóvo Otcú, i scárstvujuščaho jedinosúščnaho Dúcha, ďíti blahoslovíte , svjaščénnicy vospójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

[Ín] irmós: Carjá nebésnaho , jehóže pojút vóji ánheľstiji, chvalíte i prevoznosíte vo vsjá víki.

Soprotívnych razžžénnyja i plamenovídnyja na nás uhasí stríly: jáko da pojém ťá vo vsjá víki.

Prejestéstvenňi soďíteľa i Spása, Bóha slóva rodilá jesí Ďívo: ťímže ťá pojém, i prevoznósim vo vsjá víki.

Ín. irmós: V peščí ótrocy Izráilevy, jákože v horníľi, dobrótoju blahočéstija čisťije zláta bleščáchusja, hlahóľušče: blahoslovíte vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda, pójte i prevoznosíte vo vsjá víki.

Svitonósnaja i veselotvórnaja lučá vračevánij, Andréje Christóv apóstole, osijaváet nás Božéstvennaja pámjať tvojá, vopijúščich: vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda pójte i prevoznosíte vo vsjá víki.

Čelovíčeskoje jestestvó polučív, tohó prevozšél jesí zakóny, i ko ánheľsťij prešél jesí skíniji, Andréje apóstole, i zovéši: vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda pójte i prevoznosíte vo vsjá víki.

Jéže s vysotý Dúcha Bóžija dochnovénije ťá préžde óhnenno prosvití rítora, Bohohlahólive, pokazújet tépla. Vopijúšča, apóstole, Christú tvojemú: vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda pójte i prevoznosíte vo vsjá víki.

Svitolúčen jákože mólnija vo svít jazýkov izšél jesí, tmú nevíďinija othoňá, i vírnyja prosviščája zovúščyja: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda pójte i prevoznosíte jehó vo víki.

Bohoródičen: Rádujsja, prestóle slávy Bóžija, rádujsja, vírnych sťinó, jéjuže svít súščym vo tmí vozsijá Christós, tebé blažáščym, i vopijúščym: vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda pójte i prevoznosíte jehó vo víki.

Ín. irmós: Na Sináji kupinú horjášču neopáľnu sochránšaho, i ótroki posreďí horjáščaho pláme izbávľšaho Bóha, pójte, blahoslovíte i prevoznosíte jehó vo víki.

Chudóžestvom rýbarstva iz mórja ulovíl jesí rýby, vsemúdre, nýňi že víroju čelovíki lóviši Christú ot lésti vrážija: hlubiná bo bí lésť inohdá, pohružájuščaja jazýki búreju nevíďinija.

Úmnuju žitijá nevólnenno preplýl jesí hlubinú, apóstole, preleťív vítrilom dúcha, víroju Christóvoju. Ťímže i v pristánišče žízni dostíhl jesí rádujasja vo vsjá víki.

Úmnomu sólncu na drévi zašédšu samovlástnoju vóleju, íže sólnca svitíľnik srazreišítisja iščáj, i zaití vo Christá, na drévi povíšen býsť krestňim Andréj velíkij, svítílo cerkóvnoje.

O učeničé i ľubímiče Christóv, i sočíslenne apóstolov jehó. Jehdá na prestóľile sjádet sudijá s vámi dvanádesjaťmi sudíti, jáko obiščánije hlahólet, búdite tohdá nám čelovikoľúbija sťiná.

Blahoslovím Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, Hóspoda.

Tróičen: Trisvítluju jedínicu, i Tróicu soprestóľnuju vozslavoslóvim ne razďiľájušče, sojediňájušče že jú sojestéstvenno, jáko jedíno ístinno suščestvó, sojedinénno v lícich tréch ne slivájemo.

Bohoródičen: Súšča ot Tróicy jedínaho začénši, rodilá jesí, voploščénnaho iz tebé, i obnovľájuščaho zakóny jestestvá roždestvóm tvojím, čístaja: tohó o nás jáko Bóha prísno moľášči ne prestáj, Bohoródice.

Irmos: Čúda prejestéstvennaho rosodáteľnaja izobrazí péšč óbraz: ne bó, jáže priját, palít júnyja, jáko nižé óhň Božestvá Ďíva, v ňúže vníde utróbu. Ťím vospivájušče vospojém: da blahoslovít tvár vsjá Hóspoda, i prevoznósit vo vsjá víki.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Velíčit dušá mojá Hóspoda, i vozrdádovasja dúch mój o Bózi Spási mojém.

Čestňíjšuju Chruvím i slavňíjšuju bez sravnénija Serefím bez istľínija Bóha Slova róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá velčájem.

Jáko prizrí na smirénije rabý svojejá, se bo ot nýňi ublažát mjá vsí ródi.

Jáko sotvorí mňí velíčije síľnyj, i svjáto ímja jehó, i mílosť jehó v ródy rodóv bojáščymsja jehó.

Sotvorí deržávu mýšcejú svojéju, rastočí hórdyja mýsliju sérdca ích.

Nizloží síľnyja s prestól i voznesé smirénnyja, álčuščyja ispólni bláh, i bohaťáščyjasja otpustí tščý.

Vospriját Izráiľa ótroka svojehó, pomjanúti mílosti, jákože hlahóla k otcém nášym Avraámu i símeni jehó do víka.

[Písň 9]

irmós: Užasésja o sém nébo, i zemlí udivíšasja koncý, jáko Bóh javísja čelovíkom plótski, i črévo tvojé býsť prostránňijšeje nebés. Ťím ťá Bohoródicu, ánhelov i čelovík činonačálija veličájut.

Božéstvennym i beznačáľnym jestestvóm próst sýj, složílsja jesí prijátijem plóti, v tebí samóm sijú sostáviv Slóve Bóžij, i postradáv jáko čelovík, prebýl jesí kromí strastéj jáko Bóh. Ťímže ťá vo dvojú suščestvú nerazďíľno i neslijánno veličájem.

Otcá po suščestvú božéstvennomu, jákože jestestvóm býv čelovík, rékl jesí Bóha výšnij rabóm snizchoďá, voskrés ot hróba, blahodátiju Otcá zemnoródnym polóž, íže po jestestvú Bóha že i Vladýku, s nímže ťá vsí veličájem.

Bohoródičen: Javílasja jesí, o Ďívo Máti Bóžija, páče jestestvá róždši plótiju Bóha Slóva, jehóže Otéc otrýhnu ot sérdca svojehó préžde vsích vík, jáko bláh, jehóže nýňi i ťilés prevýšša razumíjem, ášče i v ťílo oblečésja.

[Ín] irmós: Voístinnu Bohoródicu ťá ispovídujem, spasénniji tobóju Ďívo

čístaja, s bezplótnymi líki ťá veličájušče.

Rádosti i vesélija ispólň jésť pámjať tvojá, pristupájuščym iscilénija točášči, i blahočéstno Bohoródicu ťá vozviščájuščym.

Psalmý ťá vospivájem blahodátnaja, i nemólčno, jéže rádujsja, prinósim: tý bo istočíla jesí vsím rádosť.

Ín. irmós: Óbraz čístaho roždestvá tvojehó ohnepalímaja kupiná pokazá neopáľnaja: i nýňi na nás napástej svirípijuščuju uhasíti, mólimsja, péšč, da ťá, Bohoródice, neprestánno veličájem.

Jáko učeník vseizjáščňijšij, na kresťí choťínijem raspénšemusja Vladýci tvojemú, dáže do smérti posľíduja, vozšél jesí rádujasja na vysotú krestá, iďáj šéstvijem na nebesá, blažénne apóstole.

Dvér Jedéma tebí otvérzesja, i predložísja ľístvica nebésnaja, i prijáša ťá nebésnyja obíteli, i predstál jesí rádujasja, apóstole, Christú žiznodávcu, o míri molítvennik izjáščňijšij.

Rávnymi proslávilsja jesí stradáňmi učíteľa tvojehó, blažénne, Andréje vsemúdre: krestóm bo Božéstvennyj konéc prijál jesí, i pričástijem bóh býl jesí. Ťímže ťá mólim, o nás prísno molísja.

Rádujsja, dvóice vseizrjádňijšaja, na nebesích nasľídovavši nýňi hraždánstvo: nazirájete že vincév proizvolénije, ťích pobiždájušči sílu, i Božéstvennych darovánij prosviščáete svitlosťmí.

Bohoródičen: Iz kórene Davídova prozjablá jesí proróčeskaho, Ďívo, i Bohootéčeskaho: no i Davída jáko ístinno tý proslávila jesí, jáko róždšaja proróčestvujemaho Hóspoda slávy: jehóže pojúšče, dostójňi veličájem.

Ín. irmós: Svitonósnyj óblak, v óňže vsích Vladýka, jáko dóžď s nebesé na runó sníde, i voplotísja nás rádi, býv čelovík, beznačáľnyj, veličájem vsí jáko Máter Bóha nášeho čístuju.

Íže mréžu rasprostrýj táinstvennaho Bohoviďínija, i jáko rýby v néj ulovívyj dobrótami nebésnych razumínij, molí, svjáte, svjatúju Tróicu, istočíti i nám očiščénije.

Blahodarím jazýcy tobóju prosvíščšijisja, i ot zemlí na nebesá tobóju vozvedénniji: služénija bo vrážija otstúpľše, býchom sopričástnicy svjatých ánhel, Hospódnija že slávy óbščnicy.

Neizrečénnych samovídcy i služítelije Slóva, tainstvennovódcy i zrítelije neizsľídnych, snasľídnikom i nám býti molítesja, apóstoli, Christóva cárstvija, i pričástnikom Božestvá jehó.

Vjazáti i rišíti prijémše ot Christá vlásť, razrišíte vsjá ot úz mnóhich prehrišénij, jehdá priídet Christós, i vsí sjádete dvanádesjať, na prestóľich tolícich, sudíti vsjá plemená Izráileva.

Sláva, Tróičen: Triipostásnoje jestestvó, i nerazďíľnuju slávu v Božiství jedínom pievájemuju, neprestánno na nebesí i na zemlí Tróicu nerazlúčnuju proslávim, s Sýnom Otcú i Dúchu poklaňájuščesja blahočéstno.

I nýňi, Bohoródičen: Pod tvojé blahoutróbije pribihájuščyja víroju, i poklaňájuščyjasja blahočéstno Sýnu tvojemú, Ďívo Bohorodíteľnice: tohó jáko Bóha míra, i Hóspoda molí, ot tľínija i bíd izbáviti, i vsjákich napástej.

irmós: Tájinstvo stránnoje vížu i preslávnoje: nébo, vertép: prestól cheruvímskij, Ďívu: jásli, vmistílišče, v níchže vozležé nevmistímyj Christós Bóh, jehóže vospivájušče veličájem.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Svját Hospóď Boh náš. (hlás 8.)

Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.

Stích: Voznosíte Hospóda Boha našeho i poklaňájtesja podnóžiju nohú jeho, jáko svjáto jesť.

Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.

Svitilen. Jáko Christós voskrése, niktože da ne nevírujet: javísja bo Maríji: potóm že víďin býsť na seló idúščema: taínnikom že páki javísja, vozležáščym jedinonadesjátim, ichže kreščátí posláv, na nebesá voznesésja, otňúduže i sníde: utverždájaj propovídanie mnóžestvy známenij.

Sláva, svitílen. Podóben: Dúchom vo svjátílišči: Slóvo prebeznačáľnoje obrít ťá, vseblažénne, pervozvánna pokazá vsích apóstolov, Andréje prisnopámjatne: i sehó stopám vozsľíduja, pokazálsja jesí putevóžď zablúždšich, k nebésnomu sijá vozvoďá Božéstvennomu šéstviju.

I nýňi, bohorodičen: Vozsijávšeje sólnce, jáko ot čertóha Ženích iz hróba dnes: i ada pľinívšeje, i smerť uprazdnívšeje, tebé Róždšija molítvami, svit nam nizposli: svit prosviščájaj sérdca i duši: svit, chodíti vsích nastavľájaj na stezí poveľínij tvojich, i na puť míra.

(Hlás 8.)

Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Na chvalítech stichíry voskrésny.

Stich: Sotvoríti v ních súd napísan, sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

hlás 8: Hóspodi, ášče i sudílišču predstál jesí ot Piláta sudímyj, no ne otstupíl jesí ot prestóla so Otcém siďá: i voskrés iz mértvych, mír svobodíl jesí ot rabóty čuždáho, jáko ščédr i čelovikoľúbec.

Stich: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždéniji síly jehó.

Hóspodi, orúžije na dijávola krest tvój dál jesí nám: trepéščet bo i trjasétsja, ne terpjá vziráti na sílu jehó: jáko mértvyja vozstavľájet, i smérť uprazdní. Sehó rádi poklaňájemsja pohrebéniju tvojemú i vostániju.

Stich: Chvalíte jehó na sílach jehó, * chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

Hóspodi, ášče i jáko mértva vo hróbi judéji položíša: no jáko carjá spjášča vójini ťá strežáchu, i jáko životá sokróvišče, pečátiju pečátaša: no voskrésl jesí, i pódal jesí netľínije dušám nášym.

Stich: Chvalíte jehó v hlási trúbňim, * chvalíte jehó v psaltíri i húsľich.

Ánhel tvój Hóspodi, voskresénije propovídavyj, stráži úbo ustraší, ženám že vozhlasí hlahóľa: čtó íščete živáho s mértvymi? Voskrése Bóh sýj, i vselénňij žízň darová.

Stich: Chvalíte jehó v tympáňi i líci, * chvalíte jehó v strúnach i orháňi.

Hlás 1. Podóben: Nebésnych činóv: Vithsaído, nýňi veselísja: * v tebí bo procvitóša ot máterňa udólija * blahovónňijšiji kríni Pétr i Andréj, * míru vsemú própoviď víry blahovóinstvujušče * blahodátiju Christóvoju: * jehóže i strastém priobščíšasja.

Stich: Chvalíte jehó v kymváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kymváľich vosklicánija, * vsjákoje dychánije da chvalít Hóspoda.

Andréje, rádujsja i ihráj, * jáko prijál jesí jávi vo slovesí sijániji, * sólnce slávy Christá žiznodávca, * jehóže i deržásja víroju propovídal jesí. * tohó molí neprestánno o nás, * víroju vospivájuščich ťá.

Stích: Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích, i v koncý vselénnyja hlahóly ích.

Tajnoučíteľ Božéstvennaho strojénija Christóva, * izbránnyj pérvych, * učeník býti Slóva, Andréj bohovídec, * vopijá hlahólet: * jedinokróvnaho Petrá uvíďiv, * obritóchom messíju, * jehóže pisánije i prorócy predpropovídaša.

Stích: Nebesá povídajut slávu Bóžiju, tvorénije že rukú jehó vozviščájet tvérď.

Pátrskij ťá hrád pástyrja sťažá, * i hradodéržca Božéstvennaho, * i bíd vsjáčeskich izbáviteľa * i chraníteľa ťá, Andréje múdre, * blahodárno čtúščij ťá: * no molí neprestánno o ném, * spastísja nevreždénnu.

Sláva, III. Stichira ev., hlás 3. Mahdalíňi Maríji, * Spásovo blahovístvujuščej iz mertvych voskrésenije i javlénije, * nevírujušče učenicý, ponosími býša o žestosérdijí: * no známeňmi voorúžšesja i čudesý, ko propovídaniju posyláchusja: * i ty ubo, Hóspodi, k načáľnomu svítu voznéslsja jesí Otcu: * oní že propovídaša vsjúdu slóvo, * čudesý uvirjájušče: * tímže prosvitívšesja ťími, * slávim tvojé, jéže iz mertvych voskrésenije * čelovikoľubče Hóspodi.

I nýňi, hlás 2: Preblahoslovénna jesí, Bohoródice Ďívo: * voplóščšimbosja iz tebé, * ád pľinísja, Adám vozzvásja, * kľátva potrebísja, Jéva svobodísja, * smérť umertvísja, i mý ožíchom, * ťímže pojúšče vozopijém: * blahoslovén Christós Bóh náš, izvólivyj táko sláva tebí.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje.

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir, * v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa, * kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj, * Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * po­miluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mí­losť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, prí­bížišče byl jesí nam, * v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, po­miluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, * naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Tropár po Slavosloviji:

hlás 1, 3, 5, 7. Dnés spasénije míru býsť, pojém voskrésšemu iz hróba, i načáľniku žízni nášeja, razrušív bo smértiju smérť, pobídu dadé nám i véliju mílosť.

hlás 2, 4, 6, 8. Voskrés iz hróba, i úzy rasterzál jesí áda, razrušív bo osuždénije smérti Hóspodi, vsjá ot sitéj vrahá izbávivyj, javívyj že sebé apóstolom tvojím, poslál jesí ích na própoviď, i ťími mír tvój podál jesí vselénňij, jedíne čelovikoľúbče.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)­, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Voskresýj iz mértvych, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.