Utiereň 14.9.

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (1. hlas)

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár, hlás 1. Spasí, Hóspodi, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, pobídy blahovírnomu na soprotívnyja dáruja, i tvojé sochraňája krestóm tvojím žíteľstvo. Tríždy.

Psalóm 9

Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, * povím vsjá čudesá Tvojá.

Vozveseľúsja i vozrádujusja o Tebí, * pojú ímeni Tvojemú, Výšnij.

Vnehdá vozvratítisja vrahú mojemú vspjáť, * iznemóhut i pohíbnut ot licá Tvojehó.

Jáko sotvoríl jesí súd mój i prjú mojú, * síl jesí na Prestóľi, suďáj právdu.

Zapretíl jesí jazýkom, i pohíbe nečestívyj, * ímja jehó potrebíl jesí vo vík i vo vík víka.

Vrahú oskuďíša orúžija v konéc, i hrády razrušíl jesí, * pohíbe pámjať jehó s šúmom.

I Hospóď vo vík prebyvájet, uhotóva na súd Prestól Svój, * i Tój sudíti ímať vselénňij v právdu, sudíti ímať ľúdem v pravoťí.

I býsť Hospóď pribížišče ubóhomu, * pomóščnik vo blahovrémenijich, v skórbech.

I da upovájut na Ťá znájuščiji ímja Tvojé, * jáko ne ostávil jesí vzyskájuščich Ťá, Hóspodi.

Pójte Hóspodevi, živúščemu v Sijóňi, * vozvistíte vo jazýcich načinánija Jehó.

Jáko vzyskájaj króvi ích pomjanú, * ne zabý zvánija ubóhich.

Pomíluj mjá, Hóspodi, vížď smirénije mojé ot vráh mojích, * voznosjáj mjá ot vrát smértnych.

Jáko da vozviščú vsjá chvály Tvojá vo vraťích dščére Sijóňi, * vozrádujemsja o spaséniji Tvojém.

Uhľibóša jazýcy v páhubi, júže sotvoríša, * v síti séj, júže skrýša, uvjazé nohá ích.

Znájem jésť Hospóď suďbý tvorjáj, * v ďíľich rukú svojéju uvjazé hríšnik.

Da vozvraťátsja hríšnicy vo ád, * vsí jazýcy zabyvájuščiji Bóha.

Jáko ne do koncá zabvén búdet níščij, * terpínije ubóhich ne pohíbnet do koncá.

Voskresní, Hóspodi, da ne kripítsja čelovík, * da súďatsja jazýcy préd Tobóju.

Postávi, Hóspodi, zakonopoložíteľa nád ními, * da razumíjut jazýcy, jáko čelovícy súť.

Vskúju, Hóspodi, otstojá daléče, * preziráeši vo blahovrémenjiich, v skórbech?

Vnehdá hordítisja nečestívomu, * vozharájetsja níščij, uvjazájut v sovíťich, jáže pomyšľájut.

Jáko chválim jésť hríšnyj v póchotech duší svojejá, * i obíďaj blahoslovím jesť.

Razdraží Hóspoda hríšnyj, po mnóžestvu hňíva svojehó ne vzýščet, * ňísť Bóha préd ním.

Oskverňájutsja putijé jehó na vsjákoje vrémja, * otjémľutsja suďbý Tvojá ot licá jehó, vsími vráhi svojími obladájet.

Rečé bo v sérdci svojém, * ne podvížusja ot róda v ród bez zlá,

jehóže kľátvy ustá jehó polná súť, i hóresti i ľstí, * pod jazýkom jehó trúd i boľízň.

Prisidít v lovíteľstvi s bohátymi v tájnych, * jéže ubíti nepovínnaho, óči jehó na níščaho prizirájeťi.

Lovít v tájňi jáko lév vo ohráďi svojéj, * lovít éže voschítiti níščaho,

voschítiti níščaho, * vnehdá privleščí í v síti svojéj.

Smirít jehó, preklonítsja i padét, * vnehdá jemú obladáti ubóhimi.

Rečé bo v sérdci svojém: zabý Bóh, otvratí licé Svojé, * da ne vídit do koncá.

Voskresní, Hóspodi Bóže mój, * da voznesétsja ruká Tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Česó rádi prohňíva nečestívyj Bóha? * Rečé bo v sérdci svojém: ne vzýščet.

Vídiši, jáko Tý boľízň i járosť smotrjáješi, * da prédan búdet v rúci Tvojí,

Tebí ostávlen jésť níščij, * síru Tý búdi pomóščnik.

Sokruší mýšcu hríšnomu i lukávomu, * vzýščetsja hrích jehó i ne obrjáščetsja.

Hospóď Cár vo vík i v vík víka, * pohíbnete, jazýcy, ot zemlí Jehó.

Želánije ubóhich uslýšal jesí, Hóspodi, * uhotóvaniju sérdca ích vňát úcho Tvojé.

Sudí síru i smirénu, * da ne priložít ktomú veličátisja čelovík na zemlí.

Psalóm Davídu, 10

Na Hóspoda upovách, káko rečéte duší mojéj: * previtáj po horám, jáko ptíca.

Jáko sé, hríšnicy naľakóša lúk, * uhotóvaša stríly v túľi, sostriľáti vo mráci právyja sérdcem.

Zané jáže Tý soveršíl jesí, oní razrušíša, * právednik že čtó sotvorí Hospóď vo chrámi svjáťim Svojém.

Hóspoď, na nebesí Prestól Jehó, * óči Jehó na níščaho prizirájeťi, víždi Jehó ispytájeťi sýny čelovíčeskija.

Ispytájet právednaho i nečestívaho, * ľúbjaj že neprávdu nenavídit svojú dúšu.

Odoždít na hríšniki síti, óhň i žúpel, * i dúch búren čásť čáši ích.

Jáko práveden Hospóď, i právdy vozľubí, * pravotý víďi licé Jehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 11

Spasí mjá, Hóspodi, jáko oskuďí prepodóbnyj, * jáko umálišasja ístiny ot synóv čelovíčeskich.

Sújetnaja hlahóla kíjždo ko ískrennemu svojemú, * ustňí ľstívyja v sérdci, i v sérdci hlahólaša zlája.

Potrebít Hospóď vsjá ustný ľstívyja, * jazýk veleríčivyj,

Rékšyja: jazýk náš vozvelíčim, * ustný náša pri nás súť, któ nám Hospóď jésť?

Strásti rádi níščich i vozdychánija ubóhich nýňi voskresnú, * hlahólet Hospóď, položúsja vo spasénije, ne obiňúsja o ném.

Slovesá Hospódňa slovesá čísta, * srebró razžžéno, iskušéno zemlí, očiščéno sedmeríceju.

Tý, Hóspodi, sochraníši ný * i sobľudéši ný ot róda sehó i vo vík.

Ókrest nečestíviji chóďat; * po vysoťí Tvojéj umnóžil jesí sýny čelovíčeskija.

Psalóm Davídu, 12

Dokóľi, Hóspodi, zabúdeši mjá do koncá? * Dokóľi otvraščáješi licé Tvojé ot mené?

Dokóľi položú sovíty v dúši mojéj, boľízni v sérdci mojém déň i nóšč? * Dokóľi voznesétsja vráh mój na mjá?

Prízri, uslýši mjá, Hóspodi Bóže mój, * prosvití óči mojí, da ne kohdá usnú v smérť,

da ne kohdá rečét vráh mój: * ukripíchsja na nehó.

Stužájuščiji mí vozrádujutsja, * ášče podvížusja.

Áz že na mílosť Tvojú upovách, * vozrádujetsja sérdce mojé o spaséniji Tvojém,

vospojú Hóspodevi blahoďijavšemu mňí * i pojú ímeni Hóspoda Výšňaho.

Psalóm Davídu, 13

Rečé bezúmen v sérdce svojém: ňísť Bóh. * Rastľíša i omerzíšasja v načinánijich, ňísť tvorjáj blahostýňu.

Hospóď s Nebesé priníče na sýny čelovíčeskija, * víďiti, ášče jésť razumivájaj ilí vzyskájaj Bóha.

Vsí ukloníšasja, vkúpi nekľučími býša: * ňísť tvorjaj blahostýňu, ňísť do jedínaho.

Ni lí urazumíjut vsí ďílajuščiji bezzakónije, sňidájuščiji ľúdi mojá v sňíď chľíbá? * Hóspoda ne prizváša.

Támo ubojášasja strácha, iďíže ne bí strách, * jáko Hospóď v róďi právednych.

Sovít níščaho posramíste, * Hospóď že upovánije jehó jésť.

Któ dást ot Sijóna * spasénije Izráilevo?

Vnehdá vozvratít Hospóď pľinénije ľudéj Svojích, * vozrádujetsja Jákov, i vozveselítsja Izráiľ.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 14

Hóspodi, któ obitájet v žilíšči Tvojém, * ilí któ vselítsja vo svjátuju hóru Tvojú?

Choďáj neporóčen i ďílajaj právdu, * hlahóľaj ístinu v sérdci svojém.

Íže ne uľstí jazýkom svojím i ne sotvorí ískrennemu svojemú zlá, * i ponošénija ne priját na blížnija svojá.

Uničižén jésť préd ním lukávnujaj, bojáščyja že sjá Hóspoda slávit, * klenýjsja ískrennemu svojemú i ne otmetájasja.

Srebrá svojehó ne dadé v lichvú i mzdý na nepovínnych ne priját. * Tvorjáj sijá ne podvížitsja vo vík.

Psalóm Davidu, 15

Sochraní mjá, Hóspodi, * jáko na Ťá upovách.

Rích Hóspodevi: Hospóď mój jesí Tý, * jáko blahích mojích ne trébuješi.

Svjátym, íže súť na zemlí Jehó, * udiví Hospóď vsjá choťínija Svojá v ních.

Umnóžišasja némošči ích, po sích uskoríša: ne soberú sobóry ích ot krovéj, * ni pomjanú že imén ích ustnáma mojíma.

Hospóď čásť dostojánija mojehó i čáši mojejá, * Tý jesí ustrojájaj dostojánije mojé mňí.

Úžja napadóša mí v deržávnych mojích, * íbo dostojánije mojé deržávno jésť mňí.

Blahoslovľú Hóspoda, vrazumívšaho mjá, * ješčé že i do nóšči nakazáša mjá utróby mója.

Predzrích Hóspoda prédo mnóju výnu, * jáko odesnúju mené jésť, da ne podvížusja.

Sehó rádi vozveselísja sérdce mojé, i vozrádovasja jazýk mój, * ješčé že i plóť mojá vselítsja na upovániji.

Jáko ne ostáviši dúšu mojú vo áďi, * nižé dási prepodóbnomu Tvojemú víďiti istľínija.

Skazál mí jesí putí životá, ispólniši mjá vesélija s licém Tvoím, * krasotá v desníci Tvojéj v konéc.

Psalóm 16

Uslýši, Hóspodi, právdu mojú, vonmí moléniju mojemú, * vnuší molítvu mojú ne vo ustnách ľstívych.

Ot licá Tvojehó suďbá mojá izýdet, * óči mojí da vídita pravotý.

Iskusíl jesí sérdce mojé, positíl jesí nóščiju, * iskusíl mjá jesí, i ne obrítesja vo mňí neprávda.

Jáko da ne vozhlahóľut ustá mojá ďíl čelovíčeskich, * za slovesá ustén Tvojích áz sochraních putí žéstoki.

Soverší stópy mojá vo stezjách Tvojích, * da ne podvížutsja stópy mojá.

Áz vozzvách, jáko uslýšal mjá jesí, Bóže, * priklóni úcho Tvojé mňí i uslýši hlahóly mojá.

Udiví mílosti Tvojá, spasájaj upovájuščyja na Ťá * ot protívjaščichsja desníci Tvojéj.

Sochraní mjá, Hóspodi, jáko zínicu óka, * v króvi krilú Tvojéju pokrýješi mjá ot licá nečestívych, ostrástšich mjá:

vrazí mojí dúšu mojú oderžáša, túk svój zatvoríša; * ustá ích hlahólaša hordýňu.

Izhoňáščiji mjá nýňi obydóša mjá, * óči svojí vozložíša ukloníti na zémľu.

Objáša mjá jáko lév hotóv na lóv * i jáko skímen obitájaj v tájnych.

Voskresní, Hóspodi, predvarí já i zapní ím, * izbávi dúšu mojú ot nečestívaho,

orúžije Tvojé * ot vráh rukí Tvojéja.

Hóspodi, ot málych ot zémli, razďilí já v živoťí ích, * i sokrovénnych Tvójich ispólnisja črévo ích,

nasýtišasja synóv, * i ostáviša ostánki mladéncem svojím.

Áz že právdoju javľúsja licú Tvojemú, * nasýščusja, vnehdá javíti mí sjá slávi Tvojéj.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-m stichoslóvii sidálen,

hlás 6: Tókmo vodruzísja drévo, Christé, krestá tvojehó, osnovánija pokolebášasja smérti, Hóspodi: jehóže bo požré želánijem ád, otpustí trépetom. Javíl jesí nám spasénije tvojé, svjatýj, i slavoslóvim ťá, Sýne Bóžij, pomíluj nás.

Sláva, i nýňi, hlás 1. Podóben: Kámeni zapečátanu. Krestá tvojehó drévu poklaňájemsja, čelovikoľúbče, jáko na ném prihvozdílsja jesí životé vsích. Ráj otvérzl jesí, Spáse, víroju prišédšemu tí razbójniku, i sládosti spodóbisja ispovídajasja tebí: pomjaní mja, Hóspodi. Priimí jákože ónaho i nás zovúščich: sohrišíchom vsí, blahoutróbijem tvojím ne prézri nás.

Psalóm 17

Vozľubľú Ťá, Hóspodi, * kríposte mojá.

Hospóď utverždénije mojé, i pribížišče mojé, i Izbáviteľ Mój, * Bóh mój, Pomóščnik mój, i upováju na Nehó,

Zaščítitel mój, * i róh spasénija mojehó, i Zastúpnik mój.

Chvaľá prizovú Hóspoda * i ot vráh mojích spasúsja.

Oderžáša mjá boľízni smértnyja, i potócy bezzakónija smjatóša mjá, * boľízni ádovy obydóša mjá, predvaríša mjá síti smértnyja.

I vnehdá skorbíti mí, * prizvách Hóspoda, i k Bóhu mojemú vozzvách,

uslýša ot chráma svjatáho Svojehó hlás mój, * i vópľ mój préd Ním vnídet vo úši Jehó.

I podvížesja, i trépetna býsť zemľá, * i osnovánija hór smjatóšasja i podvihóšasja, jáko prohňívasja na ňá Bóh.

Vzýde dým hňívom Jehó, i óhň ot licá Jehó vosplámenitsja, * úhlije vozhorísja ot Nehó.

I prikloní nebesá, i sníde, * i mrák pod noháma Jehó.

I vzýde na Cheruvímy, * i leťí, leťí na krilú vítreňu.

I položí tmú zakróv Svój, ókrest Jehó selénije Jehó, * temná vodá vo óblacich vozdúšnych.

Ot oblistánija préd Ním óblacy proidóša, * hrád i úhlije óhnennoje.

I vozhremí s nebesé Hospóď * i Výšnij dadé hlás Svój.

Nizposlá stríly i razhná já, * i mólniji umnóži, i smjaté já.

I javíšasja istóčnicy vodníji, i otkrýšasja osnovánija vselénnyja, * ot zapreščénija Tvojehó, Hóspodi, ot dochnovénija dúcha hňíva Tvojehó.

Nizposlá s vysotý, i priját mjá, * vospriját mjá ot vód mnóhich.

Izbávit mjá ot vrahóv mojích síľnych i ot nenavíďaščich mjá, * jáko utverdíšasja páče mené.

Predvaríša mjá v déň ozloblénija mojehó, * i býsť Hospóď utverždénije móje.

I izvedé mjá na širotú, * izbávit mjá, jáko voschoťí mjá.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju vozdást mí.

Jáko sochraních putí Hospódni * i ne nečéstvovach ot Bóha mojehó.

Jáko vsjá suďbý Jehó prédo mnóju * i opravdánija Jehó ne otstupíša ot mené.

I búdu neporóčen s Ním, * i sochraňúsja ot bezzakónija mojehó.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju préd očíma Jehó.

S prepodóbnym prepodóben búdeši, * i s múžem nepovínnym nepovínen búdeši, i so izbránnym izbrán búdeši, i so stroptívym razvratíšisja.

Jáko Tý ľúdi smirénnyja spaséši * i óči hórdych smiríši.

Jáko Tý prosvitíši svitíľnik mój, Hóspodi, Bóže mój, * prosvitíši tmú mojú.

Jáko Tobóju izbávľusja ot iskušénija * i Bóhom mojím prejdú sťínu.

Bóh mój, neporóčen púť Jehó, slovesá Hospódňa razžžéna, * Zaščítiteľ jésť vsích upovájuščich na Nehó.

Jáko któ Bóh, rázvi Hóspodá, Ilí kto Bóh, rázvi Bóha nášehó? * Bóh prepojasújaj mjá síloju, i položí neporóčen púť mój.

Soveršájaj nózi mojí, jáko jeléni, * i na vysókich postavľájaj mjá.

Naučájaj rúci mojí na bráň, * i položíl jesí lúk míďan mýšca mojá.

I dál mi jesí zaščiščénije spásenija, * i desníca Tvojá vospriját mjá,

i nakazánije Tvojé isprávit mjá v konéc, * i nakazánije Tvojé tó mjá naučít.

Uširíl jesí stopý mojá pódo mnóju, * i ne iznemohósťi plesňí mojí.

Poženú vrahí mojá, i postíhnu já, * i ne vozvraščúsja, dóndeže skončájutsja.

Oskorbľú ích, i ne vozmóhut státi, * padút pod noháma mojíma.

I prepojásal mjá jesí síloju na bráň, * spjál jesí vsjá vostajúščyja na mjá pod mjá.

I vrahóv mojích dál mí jesí chrebét, * i nenavíďaščyja mjá potrebíl jesí.

Vozzváša, i ne bí spasájaj: * ko Hóspodu, i ne uslýša ích.

I istňú já jáko prách préd licém vítra, * jáko brénije putéj pohláždu já.

Izbáviši mjá ot prerikánija ľudéj, * postáviši mjá vo hlavú jazýkov.

Ľúdije, íchže ne víďich, rabótaša mí. * V slúch úcha poslúšaša mjá.

Sýnove čuždíji solháša mí. * Sýnove čuždíji obetšáša i ochromóša ot stéz svojích.

Žív Hospóď, i blahoslovén Bóh, * i da voznesétsja Bóh spasénija mojehó.

Bóh dajáj otmščénije mňí * i pokorívyj ľúdi pod mjá.

Izbáviteľ mój ot vráh mojích hňivlívych, * ot vostajúščich na mjá vozneséši mjá, ot múža neprávedna izbáviši mjá.

Sého rádi ispovímsja Tebí vo jazýcich, Hóspodi, * i ímeni Tvojemú pojú:

veličájaj spasénija caréva, * i tvórjaj mílosť christú svojemú Davídu, i símeni jehó do víka.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 18

Nebesá povídajut slávu Bóžiju, * tvorénije že rukú Jehó vozviščájet tvérď.

Déň dní otryhájet hlahól, * i nóšč nóšči vozviščájet rázum.

Ne súť ríči, nižé slovésa, * íchže ne slýšatsja hlási ích.

Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích * i v koncý vsélennyja hlahóly ích.

V sólnce položí selénije svojé, i tój, jáko ženích ischoďáj ot čertóha Svojehó, * vozrádujetsja, jáko ispolín teščí púť.

Ot krája nebesé ischód Jehó, i srítenije Jehó do krája nebesé, * i ňísť íže ukrýjetsja teplotý Jehó.

Zakón Hospódeň neporóčen, obraščájaj dúšy, * sviďíteľstvo Hospódne vírno, umudrjájuščeje mladéncy.

Opravdánija Hospódňa práva, veseľáščaja sérdce, * zápoviď Hospódňa svitlá, prosviščájuščaja óči.

Strách Hospódeň číst, prebyvájaj vo vík víka: * suďbý Hospódni ístinny, opravdány vkúpi,

voždeľínny páče zláta i kámene čéstna mnóha, * i sláždša páče méda i sóta.

Íbo ráb Tvój chranít já, vnehdá sochraníti já, * vozdajánije mnóho.

Hrichopadénija któ razumíjet? * ot tájnych mojích očísti mjá, i ot čuždích poščadí rabá Tvojehó,

ášče ne obladájut mnóju, tohdá neporóčen búdu * i očíščusja ot hrichá velíka.

I búdut vo blahovolénije slovesá úst mojích, i poučénije sérdca mojehó préd Tobóju výnu, * Hóspodi, Pomóščniče mój i Izbáviteľu mój.

Psalóm 19

Uslýšit ťá Hospóď v déň pečáli, * zaščítit ťá ímja Bóha Jákovľa.

Póslet tí pómošč ot Svjatáho * i ot Sijóna zastúpit ťá.

Pomjanét vsjáku žértvu tvojú, * i vsesožžénije tvojé túčno búdi.

Dást tí Hospóď po sérdcu tvojemú * i vés sovít tvój ispólnit.

Vozrádujemsja o spaséniji tvojém * i vo ímja Hóspoda Bóha nášeho vozvelíčimsja.

Ispólnit Hospóď vsjá prošénija tvojá. * Nýňi poznách, jáko spasé Hospóď christá Svojehó,

uslýšit jehó s nebesé svjatáho Svojehó, * v sílach spasénije desnícy Jehó.

Síji na kolesnícach, i síi na kóňich, * mý že vo ímja Hóspoda Bóha nášeho prizovém.

Tíji spjáti býša i padóša, * mý že vostáchom i isprávichomsja.

Hóspodi, spasí carjá i uslýši ný, * vóňže ášče déň prizovém Ťá.

Psalóm 20

Hóspodi, síloju Tvojéju vozveselítsja cár * i o spaséniji Tvojém vozrádujetsja ziló.

Želánije sérdca jehó dál jesí jemú, * i choťínija ustnú jehó ňísi lišíl jehó.

Jáko predvaríl jesí jehó blahoslovénijem blahostýnnym, * položíl jesí na hlaví jehó vinéc ot kámene čéstna.

Životá prosíl jésť u Tebé, * i dál jesí jemú dolhotú dníj vo vík víka.

Vélija sláva jehó spasénijem Tvojím, * slávu i veleľípije vozložíši na nehó.

Jáko dási jemú blahoslovénije vo vík víka, * vozveselíši jehó rádostiju s licém Tvoím.

Jáko cár upovájet na Hóspoda, * i mílostiju Výšňaho ne podvížitsja.

Da obrjáščetsja ruká Tvojá vsím vrahóm Tvojím, * desníca Tvojá da obrjáščet vsjá nenavíďaščyja Tebé.

Jáko položíši ích jáko péšč óhnennuju vo vrémja licá Tvojehó, * Hospóď hňívom Svojím smjatét já, i sňísť ích óhň.

Plód ích ot zemlí pohubíši, * i símja ích ot synóv čelovíčeskich.

Jáko ukloníša na Ťá zlája, * pomýsliša sovíty, íchže ne vozmóhut sostáviti.

Jáko položíši já chrebét, * vo izbýtcich Tvojích uhotóviši licé ích.

Voznesísja, Hóspodi, síloju Tvojéju, * vospojém i pojém síly Tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 21

Bóže, Bóže mój, vonmí mí, * vskúju ostávil mjá jesí?

Daléče ot spasénija mojehó * slovesá hrichopadénij mojích.

Bóže mój, vozzovú vo dní, i ne uslýšiši, * i v noščí, i ne v bezúmije mňí.

Tý že vo svjaťím živéši, * chvaló Izráileva.

Na Ťá upováša otcý náši, * upováša i izbávil jesí já.

K Tebí vozzváša, i spasóšasja, * na Ťá upováša, i ne postyďíšasja.

Áz že jésm čérv, a ne čelovík, * ponošénije čelovíkov i uničižénije ľudéj.

Vsí víďaščiji mjá poruháša mí sjá, * hlahólaša ustnámi, pokiváša hlavóju:

upová na Hóspoda, da izbávit jehó, * da spasét jehó, jáko chóščet jehó.

Jáko Tý jesí istórhij mjá iz čréva, * upovánije mojé ot soscú mátere mojejá.

K Tebí privéržen jésm ot ložésn, * ot čréva mátere mojejá Bóh mój jesí Tý.

Da ne otstupíši ot mené, jáko skórb blíz, * jáko ňísť pomohájaj mí.

Obydóša mjá teľcý mnózi, * juncý túčniji oderžáša mjá.

Otverzóša na mjá ustá svojá, * jáko lév voschiščájaj i rykájaj.

Jáko vodá izlijáchsja, i razsýpašasja vsjá kósti mojá, * býsť sérdce mojé jáko vósk, tájaj posreďí čréva mojehó.

Ízsše jáko skudéľ kríposť mojá, i jazýk mój priľpé hortáni mojemú, i v pérsť smérti svél mjá jesí.

Jáko obydóša mjá psí mnózi, sónm lukávych oderžáša mjá, * iskopáša rúci mojí i nózi mojí.

Isčetóša vsjá kósti mojá, * tíji že smotríša i prezríša mjá.

Razďilíša rízy mojá sebí, * i o odéždi mojéj metáša žrébij.

Tý že, Hóspodi, ne udalí pómošč Tvojú ot mené, * na zastuplénije mojé vonmí.

Izbávi ot orúžija dúšu mojú, * i iz rukí pésiji jedinoródnuju mojú.

Spasí mjá ot úst ľvóvych * i ot róh jedinoróž smirénije mojé.

Povím ímja Tvojé brátiji mojéj, * posreďí cérkve vospojú Ťá.

Bojáščijisja Hóspoda, voschvalíte Jehó, vsé símja Iákovle, proslávite Jehó, * da uboítsja že ot Nehó vsé símja Izráilevo.

Jáko ne uničiží, nižé nehodová molítvy níščaho, * nižé otvratí licé Svojé ot mené, i jehdá vozzvách k Nemú, uslýša mjá.

Ot Tebé pochvalá mojá, v cérkvi velícij ispovímsja Tebí, * molítvy mojá vozdám préd bojáščimisja Jehó.

Jaďát ubóziji i nasýťatsja, i voschváľat Hóspoda vzyskájuščiji Jehó, * živá búdut serdcá ích v vík víka.

Pomjanútsja i obraťátsja ko Hospódu vsí koncý zemlí, * i poklóňatsja préd Ním vsjá otéčestvija jazýk.

Jáko Hospódne jésť cárstvije, * i Tój obladájet jazýki.

Jadóša i pokloníšasja vsí túčniji zemlí, * préd Ním pripadút vsí nizchoďáščiji v zémľu, i dušá mojá Tomú živét.

I símja mojé porabótajet Jemú, * vozvistít Hóspodevi ród hrjadúščij.

I vozvisťát právdu Jehó ľúdem róždšymsja, * jáže sotvorí Hospóď.

Psalóm 22

Hospóď pasét mjá * i ničtóže má lišít.

Na mísťi zláčňi, támo vselí mjá, * na voďí pokójňi vospitá mjá.

Dúšu mojú obratí, nastávi mjá na stezí právdy, * ímene rádi Svojehó.

Ášče bo i pojdú posreďí síni smértnyja, * ne ubojúsja zlá,

jáko Tý so mnóju jesí: * žézl Tvój i pálica Tvojá, tá mjá uťíšista.

Uhotóval jesí prédo mnóju trapézu soprotív stužájuščym mňí, * umástil jesí jeléjom hlavú mojú, i čáša Tvojá upojavájušči mjá, jáko deržávna.

I mílosť Tvojá poženét mjá vsjá dní životá mojehó; * i jéže vselíti mí sjá v dóm Hospódeň v dolhotú dníj.

Psalóm 23

Hospódňa zemľá, i ispolnénije jejá, vsélennaja * i vsí živúščiji na néj.

Tój na morjách osnovál jú jésť, * i na rikách uhotóval jú jésť.

Któ vzýdet na hóru Hospódňú? * Ilí któ stánet na mísťi svjaťím Jehó?

Nepovínen rukáma i číst sérdcem, íže ne priját vsúje dúšu svojú, * i ne kľátsja léstiju ískrennemu svojemú.

Séj priímet blahoslovénije ot Hóspoda, * i mílostyňu ot Bóha, Spása svojehó.

Séj ród íščuščich Hóspoda, * íščuščich licé Bóha Jákovľa.

Vozmíte vratá kňázi váša, * i vozmítesja vratá víčnaja, i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď krípok i sílen, Hospóď sílen v bráni.

Vozmíte vráta kňázi váša, i vozmítesja vratá víčnaja, * i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď síl, Tój jésť Cár slávy.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 2-m stichoslóvii sidálen,

hlás 6: Dnés proróčeskoje ispólnisja slóvo: sé bo poklaňájemsja na místo, iďíže stojáša nóhi tvojá Hóspodi. i drévo spasénija prijémše, hrichóvnych strastéj svobódu polučíchom, molítvami Bohoródicy, jedíne čelovikoľúbče.

Sláva, i nýňi, hlás 8. Podóben: Poveľínnoje tájno: Proobražáše táinstvenno drévle Isús Navín krestá óbraz, jehdá rúci prostré krestovídno, Spáse mój, i stá sólnce, dóndeže vrahí nizloží protivostojáščyja tebí Bóhu. Nýňi bo zájde na kresťí ťa zrjá, i deržávu smértnuju razrušív, vés mír sovozdvíhl jesí.

Polijelej:

Chvalíte imja Hospódne, alliluja, chvalíte rabý Hóspoda. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Stojáščíi v chrami Hóspodni, v dvorích dómu Bóha nášeho. – Alliluja, alliluja, alliluja.

Hóspodi, imja tvojé vo viki, í pámjať tvojá v rod i rod. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Blahoslovén Hóspoď ot Sióna, žívyj v Jerusalími. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Ispovídajtesja Hospodevi jáko bláh, alliluja, jáko v viki mílosť jehó. - Alliluja, alliluja.

Utverdívšemu zémľu na vodách, alliluja, jáko v víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Rukóju krípkoju í mýšceju vysókoju, alliluja, jáko vo víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Ispovídajtesja Bóhu nebesnómu, alliluja, jáko vo viki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Po polijeléji

Veličánije: Veličájem Ťa, žívotdávče Christé, i čtém Krést Tvój čestnýj, ímže nás spásl jesí ot rabóty vrážija.

Súdi Hóspodi obiďáščyja mjá, pobóri borjúščyja mjá. — Známenasja na nás svít líca Tvojehó Hóspodi.

Dal jesí bojáščymsja Tebé známenije jéže ubižáti ot licá lúka. — Víďiša vsí koncý zemlí spasénije Bóha nášeho.

Poklonímsja na místo, íďíže stojásťi nozí Jehó. — Bóh že Cár naš préžde vík, soďíla spasénije posreďí zemlí.

Voznosíte Hóspoda Bóha nášeho, i poklaňájtesja podnóžiju nohú Jehó, jáko svjáto jesť. — Spasí ľúdi Tvojá i upasí, i voznesí ja do vika.

Sláva i nýňi: Alliluja 3x. Sláva tebí Bóže.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

sidálen, hlás 8. Podóben: Poveľínnoje tájno: V rají mja préžde drévo obnaží, o vkušéniji vráh prinosjá umerščvlénije: krestá že drévo, životá oďijánije čelovíkom nosjá, vodruzísja na zemlí, i mír vés ispólnisja vsjákija rádosti. Jehóže zrjášče vozvyšájema, Bóhu víroju ľúdije sohlásno vozopijím: ispólň slávy dóm tvój.

Sláva, i nýňi, tójže. V rají mja préžde drévo obnaží, o vkušéniji vráh prinosjá umerščvlénije: krestá že drévo, životá oďijánije čelovíkom nosjá, vodruzísja na zemlí, i mír vés ispólnisja vsjákija rádosti. Jehóže zrjášče vozvyšájema, Bóhu víroju ľúdije sohlásno vozopijím: ispólň slávy dóm tvój.

V prazniky stepena hlás 4.

Antifon 1. Ot júnosti mojá mnóhija bórjut mja strásti: no sam mja zastupí, i spasí Spase moj.

Nenavíďaščii Sióna, postydítesja ot Hóspoda, jáko travá bo ohném búdete izsóchše.

Sláva: Svjatým Dúchom vsjáka dušá žívitsja, i čistotóju vozvyšájetsja, svitľíjetsja trójčeskim jedínstvom, svjaščennotájňi.

I nýňi: Svjatým Dúchom tóčatsja blahodátnyja struji, napajájušče vsjaku tvár ko ožívléniju.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokímen, hlás 4: Víďiša vsí koncý zemlí spasénije Bóha nášeho.

Stích: Vospójte Hóspodevi písň nóvu, jáko dívna sotvorí Hospóď.

Jeréj: Hóspodu pomolímsja.

Lík: Hóspodi pomíluj.

Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.

Lík: Amíň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Joánna svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: Otče, proslav svoje imja!“ Tohdy iz neba bylo čuti holos: „Ja proslaviv i znova proslavľu!“ A narod, kotryj tam stojav i toto čuv, hovoriv: „Zahyrmilo.“ Dakotry povidali: „To anhel prohovoriv ku ňomu.“ Isus jim odpoviv: „Tot holos ne byv pro mene, no pro vas. Teper je sud nad tym svitom; teper odty bude vyhnanyj vladyka toho svita. A ja, kiď budu pidňatyj zo zemľi, všytkych priťahnu ku sobi.“ Toto hovoriv, žeby dav znati, jakov smerťov mať umerti. Narod jomu odpoviv: „My čuli zo zakona, že Christos perebyvať naviky. Čom tody hovoriš: - Potribno, štoby Syn čolovika byv pidňatyj -? Chto je tot Syn čolovika? A Isus jim poviv: „Išči kurtyj čas je svitlo midži vami. Iďte, poky mate svitlo, žeby vas ne obňala tma. Chto chodiť v tmi, ne znať de ide. Poky mate svitlo, virte v svitlo, štoby vy byli synami svitla.“

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Taže: Voskresenije Chrístóvo víďivše, poklo­nímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jedínomu bezhríšnomu. Krestú tvojemú poklaňájemsja Christé, í svjatoje voskre­senije tvojé pojém i slávim: Ty bo jesí Boh naš, rázvi tebé inóho ne znájem, ímja tvojé imenújem. Priidíte vsi vírniji, poklonimsja svjatomu Christóvu voskreséniju: se bo priíde Krestóm rádosť vsemú míru. Vsehdá bohoslóvjašče Hóspoda, pojém voskresenije Jehó: raspjátije bo preterpív, smertiju smerť razruší.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Sláva, hlás 6. Molítvami svjatých apóstol, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych.

I nýňi: Mólitv rádi Prečístyja Bohoródicy, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych

Stich: Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé.

Po 50-m psalmé stichíra, hlás 6: Kreste Christóv, christiján upovánije, zablúždšich nastávniče, oburevájemych pristánišče, v bráňich pobída, vselénnyja utverždénije, nedúžnych vračú, mértvych voskresénije, pomíluj nás.

Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Lík: Hóspodi pomílu. (12x)

Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kanón Krestá, jehóže krajehranésije: Krestú naďíjavsja pínije otryháju. Tvorénije kír Kosmý. irmosý po dváždy: troparí že na 12.

Hlás 8. Písň 1.

irmós: Krest načertáv Moiséj, vprjámo žezlóm čermnóje presičé, Izráiľu pišechoďášču, tóže obrátno faraónovym kolesnícam udáriv sovokupí, voprekí napisáv nepobidímoje orúžije: ťím Christú pojím Bóhu nášemu, jáko proslávisja.

Óbraz drévle Moiséj prečístyja strásti v sebí samóm proobrazí, svjaščénnych sreďí stojá: Krest že voobrazív, prostértymi pobídu dláňmi vozdvíže, deržávu pohubív Amalíka vsehubíteľa. Ťím Christú pojím Bóhu nášemu, jáko proslávisja.

Vozloží Moiséj na stolpí vračevstvó, tletvorívaho izbavlénije, i jadovítaho uhryzénija: i drévu óbrazom krestá, po zemlí presmykájuščahosja zmíja privjazá, lukávnyj v sém obličív vréd. Ťím Christú pojím Bóhu nášemu, jáko proslávisja.

Pokazá nébo krestá pobídu blahočéstija deržáteľu, i carjú Bohomúdru, vrahóv v némže zlosérdych nizložísja svirípstvo, lésť že prevratísja, i víra rasprostrésja zemným koncém Božéstvennaja. Ťím Christú pojím Bóhu nášemu, jáko proslávisja.

Katavásia, óba líka vkúpi: irmós: Krest načertáv Moiséj, vprjámo žezlóm čermnóje presičé, Izráiľu pišechoďášču, tóže obrátno faraónovym kolesnícam udáriv sovokupí, voprekí napisáv nepobidímoje orúžije: ťím Christú pojím Bóhu nášemu, jáko proslávisja.

Písň 3.

irmós: Žézl v óbraz tájny prijémletsja, prozjabénijem bo predrazsuždájet svjaščénnika: neploďáščej že préžde cérkvi, nýňi procvité drévo krestá, v deržávu i utverždénije.

Jáko ispustí udarjájem vódu krajesikómyj, nepokorívym ľúdem i žestosérdym, Bohozvánnyja projavľáše cérkve táinstvo, jejáže krest deržáva i utverždénije.

Rébrom prečístym, kopijém probodénnym, vodá s króviju istečé, obnovľájuščaja zavít i omyváteľnaja hrichá: vírnych bo krest pochvalá, i caréj deržáva i utverždénije.

irmós: Žézl v óbraz tájny prijémletsja, prozjabénijem bo predrazsuždájet svjaščénnika: neploďáščej že préžde cérkvi, nýňi procvité drévo krestá, v deržávu i utverždénije.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sidálen, hlás 4. Podóben: Skóro predvarí: V tebí, treblážénne i žiznodávče kreste, ľúdije učreždájuščesja sprázdnujut, s neveščéstvennymi líki, číni archijeréjstiji blahohovíjno vospivájut, mnóžestvo že monášestvujuščich i póstnikov poklaňájutsja, Christá že raspénšahosja vsí slávim.

Sláva, i nýňi, tójže. V tebí, treblážénne i žiznodávče kreste, ľúdije učreždájuščesja sprázdnujut, s neveščéstvennymi líki, číni archijeréjstiji blahohovíjno vospivájut, mnóžestvo že monášestvujuščich i póstnikov poklaňájutsja, Christá že raspénšahosja vsí slávim.

~~Písň 4.

irmós: Uslýšach, Hóspodi, smotrénija tvojehó tájinstvo, razumích ďilá tvojá, i proslávich tvojé Božestvó.

Horkoródnyja preloží drévom Moiséj istóčniki v pustýni drévle, krestóm bo blahočéstiju jazýkov projavľája preložénije.

Hlubiňí vňídrivyj sikúščuju izdadé Jordán drévu, krestóm i kreščénijem sičénije lésti známenuja.

Svjaščénno opolčájutsja, četveročástniji ľúdije predchoďášče óbrazom sviďíteľstva skíniji, krestoobráznymi čínmi proslavľájemiji.

Čúdno prostirájem, sólnečnyja lučý ispuščáše krest, i povídaša nebesá slávu Bóha nášeho.

irmós: Uslýšach, Hóspodi, smotrénija tvojehó tájinstvo, razumích ďilá tvojá, i proslávich tvojé Božestvó.

Písň 5.

irmós: O treblažénnoje drévo, na némže raspjásja Christós, cár i Hospóď, ímže padé, drévom preľstívyj, tobóju preľstívsja, Bóhu prihvozdívšusja plótiju, podajúščemu mír dušám nášym.

Tebé prisnopítoje drévo, na némže prostrésja Christós, Jedém chraňáščeje obraščájuščejesja orúžije, kreste ustyďísja: strášnyj že Cheruvím ustupí, na tebí prihvoždénnomu Christú, podajúščemu mír dušám nášym.

Podzémnych síly protívnyja krestá strašátsja, načertájema známenija na vozdúsi, po nemúže chóďat nebésnych i zemnoródnych ródi, koľína prekloňájušče Christú, podajúščemu mír dušám nášym.

Zarjámi netľínnymi jávľsja Božéstvennyj krest, omračénnym jazýkom, zabluždénnym v prélesti, Božéstvennyj svít oblistáv, usvojájet na ném prihvoždénnomu Christú, podajúščemu mír dušám nášym.

irmós: O treblažénnoje drévo, na némže raspjásja Christós, cár i Hospóď, ímže padé, drévom preľstívyj, tobóju preľstívsja, Bóhu prihvozdívšusja plótiju, podajúščemu mír dušám nášym.

Písň 6.

irmós: Vódnaho zvírja vo utróbi, dláni Jóna krestovídno rasprostér, spasíteľnuju strásť proobražáše jávi. Ťím tridnéven izšéd, premírnoje voskresénije propisáše, plótiju prihvoždénnaho Christá Bóha, i tridnévnym voskresénijem mír prosvíščšaho.

Stárostiju preklonívsja, i nedúhom oťahčén isprávisja, Jákov rúci preminív, ďíjstvije javľája žiznonósnaho krestá: íbo vétchosť zakónnaho sinóvnaho pisánija novopisá, na sém plótiju prihvozdívyjsja Bóh, i dušehubíteľnyj nedúh lésti othná.

Na júnyja vozložív dláni božéstvennyj Izráiľ, krestovídno hlavý javľáše, jáko staríjšaja sláva, zakonoslužíteli ľúdije. Ťímže podmňívsja táko ispreľstítisja, ne izminí žiznonósnaho óbraza: prevzýdut bo ľúdije Christóvy Bóžiji novoutverždénniji, vopijáchu, krestóm ohraždájemi.

irmós: Vódnaho zvírja vo utróbi, dláni Jóna krestovídno rasprostér, spasíteľnuju strásť proobražáše jávi. Ťím tridnéven izšéd, premírnoje voskresénije propisáše, plótiju prihvoždénnaho Christá Bóha, i tridnévnym voskresénijem mír prosvíščšaho.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 4. Podóben: Voznesýjsja na krest vóleju, tezoimenítomu tvojemú nóvomu žíteľstvu, ščedróty tvojá dáruj, Christé Bóže. Vozveselí síloju tvojéju vírnyja ľúdi tvojá, pobídy dajá ím na sopostáty, posóbije imúščym tvojé orúžije míra, nepobidímuju pobídu.

íkos: Íže do trétijaho nebesé voschiščén býsť v ráj, i hlahóly slýšav neizrečénnyja i Božéstvennyja, íchže ne ľíť jazýki (čelovíčeskimi) hlahólati. Čtó Halátom píšet, jáko račítelije pisánij pročtóste i poznáste: mňí, hlahólet, chvalítisja da ne búdet, tókmo vo jedínom kresťí Hospódni, na némže stradáv ubí strásti. Tohó úbo i mý izvístno deržím, krest Hospódeň, chvalú vsí: jésť bo nám spasíteľnoje sijé drévo, orúžije míra, nepobidímaja pobída.

Písň 7.

irmós: Bezúmnoje veľínije mučíteľa zločestívaho ľúdi pokolebá, dýšuščeje preščénije i zlochulénije Bohomérzskoje: obáče trí ótroki ne ustraší járosť zvírskaja, ni óhň sňidájaj, no protivodýšušču rosonósnomu Dúchu, so ohném súšče pojáchu: prepítyj otcév i nás Bóže, blahoslovén jesí.

Ot dréva vkusív pérvyj v čelovícich, v tľínije vselísja otveržénijem bo žízni bezčéstňijšim osudívsja, vsemú ródu ťilotľínen ňíkij, jáko vréd nedúha prepodadé: no obrítše zemnoródniji vozzvánije krestnym drévom, zovém: prepítyj otcév i nás Bóže, blahoslovén jesí.

Razriší poveľínije Bóžije preslušánije, i drévo prinesé smérť čelovíkom, jéže neblahovrémenno pričástno bývšeje: vo utverždénije že ziló čestnáho. Ottúdu žízni drévo vozbraňájemo bí, jéže razbójniku zlouméršu otvérze, blahorazúmno zovúšču: prepítyj otcév i nás Bóže, blahoslovén jesí.

Žezlá objémlet kráj Jósifova, búduščaja zrjá Izráiľ, cárstvija deržávnoje, jáko vozimúščestvit preslávnyj krest projavľája: séj bo pobidonósnaja pochvalá, i svít víroju zovúščym: prepítyj otcév i nás Bóže, blahoslovén jesí.

irmós: Bezúmnoje veľínije mučíteľa zločestívaho ľúdi pokolebá, dýšuščeje preščénije i zlochulénije Bohomérzskoje: obáče trí ótroki ne ustraší járosť zvírskaja, ni óhň sňidájaj, no protivodýšušču rosonósnomu Dúchu, so ohném súšče pojáchu: prepítyj otcév i nás Bóže, blahoslovén jesí.

Písň 8.

irmós: Blahoslovíte ótrocy, Tróicy ravnočíslenniji, soďíteľa Otcá Bóha, pójte snizšédšeje Slóvo, i óhň v rósu pretvóršeje, i prevoznosíte vsím žízň podavájuščaho, Dúcha vsesvjátáho, vo víki.

Vozdvizájemu drévu okroplénu króviju voplóščšahosja Slóva Bóha, pójte nebésnyja síly: zemných vozzvánije, prázdnujušče ľúdije, poklonítesja Christóvu krestú, ímže míru vostánije, vo víki.

Zemnoródniji dláňmi, strojítelije blahodáti krest, na némže stojáše Christós Bóh, voznosíte svjaščennoľípno i kopijé, Bóžija Slóva ťílo probódšeje, da víďat jazýcy vsí spasénije Bóžije, slávjašče jehó vo víki.

Božéstvennym sudóm predizbránniji veselítesja, christijánstiji vírniji ľúdije chvalítesja pobidonósnym orúžijem, prijémše ot Bóha krest čestnýj: v sém bo koľína bránej dérzosti íščušče, razsypájutsja vo víki.

irmós: Blahoslovíte ótrocy, Tróicy ravnočíslenniji, soďíteľa Otcá Bóha, pójte snizšédšeje Slóvo, i óhň v rósu pretvóršeje, i prevoznosíte vsím žízň podavájuščaho, Dúcha vsesvjátáho, vo víki.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Na 9-j písni Čestňíjšuju ne pojém. no pojém pripív prázdnika:

Veličáj, dušé mojá, prečestnýj krest Hospódeň.

Táže, irmós 1-ho kanóna: Táin jesí, Bohoródice:

I druhíj lík podóbne pripív, i irmós. I k próčim 6 stichóm tójže pripív pojém.

Písň 9.

irmós: Táin jesí, Bohoródice, ráj, nevozďílanno vozrastívšij Christá, ímže kréstnoje živonósnoje na zemlí nasadísja drévo. Ťím nýňi voznosímu, poklaňájuščesja jemú ťá veličájem.

Da vozrádujutsja drevá dubrávnaja vsjá, osvjatívšusja jestestvú ích, ot nehóže iznačála nasadíšasja, Christú rasprostéršusja na drévi. Ťím nýňi voznosímu, poklaňájuščesja jemú, ťá veličájem.

Svjaščénnyj vostá róh, i hlavá vsím Bohomúdrym krést, ímže hríšnych mýslenno stirájutsja róhi vsí. Ťím nýňi voznosímu, poklaňájuščesja jemú, ťá veličájem.

Druhíj pripív: Veličáj, dušé mojá, životvorjáščaho krestá Hospódňa vozdvíženije.

I irmós: Sňídiju dréva:

I druhíj lík podóbne pripív, i irmós. troparí že 6, s símže pripívom.

Ín. irmós: Sňídiju dréva, ródu pribývšaja smérť, krestóm uprazdnísja dnés: íbo pramáterňaja vseródnaja kľátva razrušísja, prozjabénijem čístyja Bohomátere: júže vsjá síly nebésnyja veličájut.

Hóresti ubíjstvennyja, jáže ot dréva, ne ostáviv Hóspodi, krestóm bo sijú soveršénno istrebíl jesí. Sehó rádi i drévom usladí inohdá hóresť vód Mérry, proobrazújuščeje krestá ďíjstvo, jéže vsjá síly nebésnyja veličájut.

Neprestánno hružájemyja mrákom práotca Hóspodi, krestóm vozvýsil jesí dnés. Jáko bo léstiju vesmá neuderžánno jestestvó prednizvedésja: vseródňi ný páki isprávi svít krestá tvojehó, jehóže vírniji veličájem.

Da óbraz pokážeši míru poklaňájemyj, Hóspodi, krestá, vo vsích jáko preslávnyj na nebesích izobrazíl jesí, svítom bezmírnym ozarén: carjú vseorúžije nepobidímoje. Ťím ťá vsjá síly nebésnyja veličájut.

Katavásia: irmós: Táin jesí, Bohoródice, ráj, nevozďílanno vozrastívšij Christá, ímže kréstnoje živonósnoje na zemlí nasadísja drévo. Ťím nýňi voznosímu, poklaňájuščesja jemú ťá veličájem.

Druhíj: irmós: Sňídiju dréva, ródu pribývšaja smérť, krestóm uprazdnísja dnés: íbo pramáterňaja vseródnaja kľátva razrušísja, prozjabénijem čístyja Bohomátere: júže vsjá síly nebésnyja veličájut.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Svitílen. Podóben: učenikóm: Krest, chraníteľ vsejá vselénnyja, krest, krasotá cérkve: krest, vírnych utverždénije: krest, ánhelov sláva, i démonov jázva. Dváždy.

Sláva, i nýňi: Podóben: Žený, uslýšite: Krest vozdvizájetsja dnés, i mír osvjaščájetsja: íže bo so Otcém siďáj, i Dúchom svjatým, na sém rúci rasprostré: mír vés privlečé k tvojemú, Christé, poznániju. Íže úbo na ťá naďíjuščyjasja, Božéstvennyja spodóbi slávy.

(Hlás 8.) Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Na chvalítech stichíry,

Stich: Sotvoríti v ních súd napísan, sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

Stich: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždéniji síly jehó.

Stích: Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

hlás 8. Samopodóben: O preslávnaho čudesé, * živonósnyj sád, * krest presvjátýj * na vysotú voznosím javľájetsja dnés. * slavoslóvjat vsí koncý zemníji, * ustrašájutsja démonskija polkí, * o kakovýj dár zemným darovásja, * ímže, Christé, spasí dúšy náša, * jáko jedín blahoutróben.

Stich: Chvalíte jehó v hlási trúbňim, * chvalíte jehó v psaltíri i húsľich.

O preslávnaho čudesé, * živonósnyj sád, * krest presvjátýj * na vysotú voznosím javľájetsja dnés. * slavoslóvjat vsí koncý zemníji, * ustrašájutsja démonskija polkí, * o kakovýj dár zemným darovásja, * ímže, Christé, spasí dúšy náša, * jáko jedín blahoutróben.

Stich: Chvalíte jehó v tympáňi i líci, * chvalíte jehó v strúnach i orháňi.

O preslávnaho čudesé, * jáko hrózd ispólnen životá, * ponesýj výšňaho, * ot zemlí vozdvizájem krest víditsja dnés, * ímže vsí k Bóhu privlekóchomsja, * i požérta býsť do koncá smérť. * O drévo prečestnóje, * ímže vosprijáchom vo Jedémi bezsmértnuju píšču, * Christá slávjašče!

Stich: Chvalíte jehó v kymváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kymváľich O preslávnaho čudesé, * širotá krestá i dolhotá * nebésí ravná jésť: * jáko Božéstvennoju blahodátiju osvjaščájet vsjáčeskaja. * O sém jazýcy várvarstiji pobiždájutsja. * O sém víra utverždájetsja. * O Božéstvennyja ľístvicy, * jéjuže voschódim na nebesá. * Voznosjášče v písnech Christá Hóspoda!

Sláva, i nýňi, hlás 6: Dnés proischódit krest Hospódeň, i vírniji prijémľut tohó želánijem, i vzémľut iscilénija duší že i ťíla, i vsjákija boľízni. Sehó cilújim rádostiju i stráchom: stráchom, hrichá rádi, jáko nedostójni súšče: rádostiju že, spasénija rádi, jéže podajét míru na tóm prihvozdívyjsja Christós Bóh, imíjaj véliju mílosť.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje.

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir , v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa , kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj , Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * po­miluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mí­losť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, prí­bížišče byl jesí nam, v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, po­miluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch *, naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Nastojáteľ velehlásno: Premúdrosť prósti.

Tropár po Slavosloviji:

Tropár, hlás 1. Spasí, Hóspodi, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, pobídy blahovírnomu na soprotívnyja dáruja, i tvojé sochraňája krestóm tvojím žíteľstvo. Tríždy.

~~I prichódit nastojáteľ, nosja na hlavi čestnýj krest do sredý cerkve pred svjatýja carkija dvéri: támu úbo uhotovánnomu analóhiju, polahájet verchú jeho čestýj krést i kadit krestnoobrazdno. Táže tvorit poklóny tri do zémli, v kíjlibo búdi deň, i vzém čestnýj krést so blahovónnymi vasíľkami na podnožéniji krésta obložénnymi, stánet pred analóhijem zrja k vostókom. I diákon vozhlašájet velehlásno vo uslyšánije vsích:

Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja tebi, uslýši nás, Hóspodi, i pomíluj, rcém vsi.

I načinájem pérvuju sótnicu, Hóspodi pomíluj, ~~ 50: známenajušču nastojáteľu v načáľi čestným krestóm, tríždy.~~

Táže prekloňájet hlavu, jelíko pjádiju odstojáti hlavi ot zemli, i pomálu vozdvizájetsja hori dáže do skončánija vtoráho, 50, Hospódi pomíluj.

Táže k zapádňij straňi. I hlaholet diákon: Ješče mólimsja o mílosti, žízňi i ostavléniji hrichóv svjaťíjšaho vselénkaho archijereja nášeho Ľva pápu rímskaho, o zdráviji i spaséniji jehó, rcém vsí.

K poludennoj straňi: Ješče o bohochranímij straňi nášej, vlastéch i vojínstvi jejá, da tíchoje i bezmólvnoje žitije poživém vo vsjákom blahočéstiji i čistoťi.

K sivernoj straňi: Jéšče mólimsja o vsjakoj dúši christijánsťij, skorbjaščej že i ozloblénňij, zdrávija, spasénija, i ostavlénija hrichóv trébujuščej, rcém vsí.

K vóstokom: Ješče mólimsja o vsích služáščich, i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, otéc i bráťij nášich o zdráviji i o spaséniji, o ostavléniji hrichóv ich, rcém vsí.

Po pjatom vozvižéniji:

Sláva, i nýňi:

Kondák, hlás 4. Podóben: Voznesýjsja na krest vóleju, tezoimenítomu tvojemú nóvomu žíteľstvu, ščedróty tvojá dáruj, Christé Bóže. Vozveselí síloju tvojéju vírnyja ľúdi tvojá, pobídy dajá ím na sopostáty, posóbije imúščym tvojé orúžije míra, nepobidímuju pobídu.

Tropár vo hlás 6: Krestú Tvojemú poklaňájemsja, Vladýko, i svjatóje voskresénije Tvojé slávim. Triždy

Jehdá že cilújem čestnýj Krest: pojém stichíry samohlásny čestnáho krestá,

hlás 2: Priidíte, vírniji, životvorjáščemu drévu poklonímsja: na némže Christós cár slávy vóleju rúci rasprostér, voznesé nás na pérvoje blažénstvo, jáže préžde vráh slástiju ukrád, izhnány ot Bóha sotvorí. Priidíte, vírniji, drévu poklonímsja, ímže spodóbichomsja nevídimych vráh sokrušíti hlavý. Priidíte, vsjá otéčestvija jazýkov, krest Hospódeň písňmi počtím. Rádujsja, Kreste, pádšaho Adáma soveršénnoje izbavlénije: ťá nýňi so stráchom christijáne cilújušče, na tebí prihvozdívšahosja Bóha slávim hlahóľušče: Hóspodi, na tóm prihvozdívyjsja, pomíluj nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Hlás 5: Priidíte, ľúdije, preslávnoje čúdo víďašče, krestá síľi poklonímsja: jáko drévo v raí smérť prozjabé, sijé že žízň procvité, bezhríšnaho imúščeje prihvoždénna Hóspoda. Ot nehóže vsí jazýcy netľínije vzémľušče zovém: íže krestóm smérť uprazdnívyj, i nás svobodívyj, sláva tebí.

Hlás tójže: Hlás prorók tvojích, Isáiji i Davída, ispólnisja, Bóže, hlahóľuščij: priídut vsí jazýcy, Hóspodi, i poklóňatsja pred tobóju: sé bo ľúdije, íže tvojejá, bláže, blahodáti napólnišasja, vo dvórich tvojích Jerusalíma, krest preterpívyj za ný i voskresénijem tvojím životvorjáj, sochraní i spasí ny.

Hlás 6: Četverokonéčnyj mír dnés osvjaščájetsja, četveročástnomu vozdvizájemu tvojemú krestú, Christé Bóže náš, i róh vírnych christiján sovoznósitsja. Ťím vrahóv sokrušájem róhi: vélij jesí Hóspodi, i díven v ďíľich tvojích, sláva tebí.

Prorókov hlási, drévo svjatóje predvozvistíša, ímže drévnija svobodísja kľátvy smértnyja Adám, tvár že, dnés voznosímu tomú, sovozvyšájet hlás, ot Bóha prosjášči bohátyja mílosti: no jedínyj v blahoutróbiji, bezmírnyj Vladýko, očiščénije búdi nám, i spasí dúšy náša.

Hlás 8: Hlás proróka tvojehó Moiséa, Bóže, ispólnisja hlahóľaj: úzrite živót váš vísjašč pred očesý vášimi, dnés krest vozdvizájetsja, i mír, ot lésti svoboždájetsja: dnés Christóvo Voskresénije obnovľájetsja, i koncý zemlí rádujutsja, v kimváľich Davídski písň tebí prinosjášče i hlahóľušče: soďílal jesí spasénije posreďí zemlí, Bóže, krest i voskresénije: íchže rádi nás spásl jesí, bláže i čelovikoľúbče, vsesíľne Hóspodi, sláva tebí.

Hlás tójže: Dnés Vladýka tvári, i Hospóď slávy, na kresťí prihvoždájetsja, i v rébra probodájetsja, žélči i ócta vkušájet, sládosť cérkóvnaja: vincém ot térnija oblahájetsja, pokryvájaj nébo óblaki, odéždeju oblačítsja poruhánija: i zaušájetsja brénnoju rukóju, rukóju sozdávyj čelovíka, po pleščéma bijén byvájet, oďivájaj nébo óblaki, zaplevánija i rány prijémlet, ponošénija i zaušénija, i vsjá terpít mené rádi osuždénnaho, izbáviteľ mój i Bóh, da spasét mír ot prélesti, jáko blahoutróben.

Sláva, i nýňi, hlás tójže: Dnés neprikosnovénnyj suščestvóm, prikosnovén mňí byvájet, i stráždet strásti, svoboždájaj mjá ot strastéj, svít podavájaj sľípým, ot bezzakónnych ustén oplevájetsja, i dajét pleščí zapľinénnyja na rány. Sehó čístaja Ďíva i Máti na kresťí zrjášči, boľíznenno viščáše: uvý mňí, čádo mojé, čtó sijé sotvoríl jesí? Krásnyj dobrótoju páče vsích čelovík, bezdychánnyj, bezzráčnyj javľáješisja, ne imíja vída, nižé dobróty: uvý mňí, mój svíte, ne mohú spjášča zríéti ťá, utróboju ujazvľájusja, i ľútoje orúžije sérdce mojé prochódit: vospiváju tvojá strásti, poklaňájusja blahoutróbiju tvojemú, dolhoterpilíve Hóspodi, sláva tebí.

~~(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:~~

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)­, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, jehóže dnés vsemírnoje vozdvíženije svítlo prázdnujem i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.