Utiereň 15.8.

Ornament

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (1. hlas)

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár, hlás 1. V roždeství ďívstvo sochraníla jesí, vo uspéniji míra ne ostávila jesí, Bohoródice, prestávilasja jesí k životú, Máti súšči životá: i molítvami tvojími izbavľáješi ot smérti dúšy náša. tríždy.

Ornament

Psalóm 109

Rečé Hospóď Hóspodevi mojemú: sidí odesnúju Mené, * dóndeže položú vrahí Tvojá podnóžije nóh Tvojích.

Žézl síly póslet tí Hospóď ot Sijóna, * i hospóďstvuj posreďí vrahóv Tvojích.

S Tobóju náčalo v déň síly Tvojejá, vo svítlostech svjatých Tvojích, * iz čréva préžde dennícy rodích Ťá.

Kľátsja Hospóď i ne raskájetsja: * Tý jeréj vo vík, po čínu Melchisedékovu.

Hospóď odesnúju Tebé * sokrušíl jésť v déň hňíva Svojehó carí.

Súdit vo jazýcich, ispólnit padénija, * sokrušít hlavý na zemlí mnóhich.

Ot potóka na putí pijét, * sehó rádi voznesét hlavú.

Ornament

Allilúija, Psalóm 110

Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím * v sovíťi právych i sónmi.

Vélija ďilá Hospódňa, * izýskana vo vsích vóľach Jehó.

Ispovídanije i velikoľípije ďílo Jehó * i právda Jehó prebyvájet v vík víka.

Pámjať sotvoríl jésť čudés Svojích, * mílostiv i ščédr Hospóď.

Píšču dadé bojáščymsja Jehó, * pomjanét v vík zavít Svój.

Kríposť ďíl Svojích vozvistí ľúdem Svojím, * dáti ím dostojánije jazýk.

Ďilá rúk Jehó ístina i súd, * vírny vsjá zápovidi Jehó,

utveržény v vík víka, * sotvorény vo ístiňi i pravoťí.

Izbavlénije poslá ľúdem Svojím: zapovída v vík zavít Svój; * svjáto i strášno ímja Jehó.

Načálo premúdrosti strách Hospódeň, rázum že bláh vsím tvorjáščym í. * Chvalá Jehó prebyvájet v vík víka.

Ornament

Allilúija, Psalóm 111

Blažén múž, bojájsja Hóspoda, * v zápovidech Jehó voschóščet ziló.

Síľno na zemlí búdet símja jehó, * ród právych blahoslovítsja:

sláva i bohátstvo v domú jehó, * i právda jehó prebyvájet v vík víka.

Vozsijá vo tmí svít právym, * mílostiv i ščédr, i práveden.

Bláh múž, ščédrja i dajá: ustrójit slovesá svojá na suďí, * jáko v vík ne podvížitsja.

V pámjať víčnuju búdet právednik. * Ot slúcha zlá ne uboítsja,

hotóvo sérdce jehó upováti na Hóspoda. * Utverdísja sérdce jehó, ne ubojítsja, dóndeže vozzrít na vrahí svojá.

Rastočí, dadé ubóhim, právda jehó prebyvájet vo vík víka, * róh jehó voznesétsja v slávi.

Hríšnik úzrit i prohňívajetsja, zubý svojími poskrežéščet i rastájet, * želánije hríšnika pohíbnet.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Ornament

Allilúija, Psalóm 112

Chvalíte, ótrocy, Hóspoda, * chvalíte ímja Hospódne.

Búdi ímja Hospódne blahoslovénno * ot nýňi i do víka.

Ot vostók sólnca do západ * chváľno ímja Hospódne.

Vysók nad vsími jazýki Hospóď: * nad nebesý sláva Jehó.

Któ jáko Hóspoď Bóh náš? * Na vysókich živýj

i na smirénnyja prizirájaj * na nebesí i na zemlí,

vozdvizájaj ot zemlí níšča * i ot hnóišča vozvyšájaj ubóha,

posadíti jehó s kňázi, * s kňázi ľudéj svoích,

vseľája neplódov v dóm, * máter o čáďich veseľáščusja.

Ornament

Allilúija, Psalóm 113

Vo ischóďi Izráilevi ot Jehípta, * dómu Iákovľa iz ľudéj várvar,

býsť Judéja svjatýňa Jehó, * Izráil óblasť Jehó.

Móre víďi i pobižé, * Jordán vozvratísja vspjáť,

hóry vzyhrášasja, jáko ovní, * i chólmi, jáko áhncy óvčiji.

Čtó tí jésť, móre, jáko pobíhlo jesí? * I tebí, Jordáne, jáko vozvratílsja jesí vspjáť?

Hóry, jáko vzyhrástesja, jáko ovní, i chólmi, * jáko áhncy óvčiji?

Ot licá Hospódňa podvížesja zemľá, * ot licá Bóha Jákovľa,

obráščšaho kámeň vo jezéra vodnája * i nesikómyj vo istóčniki vodnýja.

Ne nám, Hóspodi, ne nám, no ímeni Tvojemú * dážď slávu, o mílosti Tvojéj i ístiňi Tvojéj.

Da ne kohdá rekút jazýcy: * hďí jésť Bóh ích.

Bóh že náš na nebesí i na zemlí, * vsjá jelíka voschoťí, sotvorí.

Ídoli jazýk srebró i zláto, * ďilá rúk čelovíčeskich.

Ustá ímut, i ne vozhlahóľut, * óči ímut i ne úzrjat,

úši ímut, i ne uslýšat, * nózdri ímut, i ne oboňájut,

rúci ímut, i ne osjážut, nózi ímut, i ne pójdut, * ne vozhlasját hortánem svojím.

Podóbni ím da búdut tvorjáščiji já, * i vsí naďíjuščijisja na ňá.

Dóm Izráilev upová na Hóspoda: * pomóščnik i zaščítiteľ ím jésť.

Dóm Aaróň upová na Hóspoda: * pomóščnik i zaščítiteľ ím jésť.

Bojáščijisja Hóspoda upováša na Hóspoda: * pomóščnik i zaščítiteľ ím jésť.

Hospóď pomjanúv ný blahoslovíl jésť nás, * blahoslovíl jésť dóm Izráilev, blahoslovíl jésť dóm Aaróň,

blahoslovíl jésť bojáščyjasja Hóspoda, * mályja s velíkimi.

Da priložít Hospóď na vý, * na vý i na sýny váša.

Blahoslovéni vý Hóspodevi, * sotvóršemu nébo i zémľu.

Nebó nebesé Hóspodevi, * zemľú že dadé synovóm čelovíčeskim.

Ne mértviji voschváľat Ťá, Hóspodi, * nižé vsí nizchoďáščiji vo ád,

no mý, živíji, * blahoslovím Hóspoda ot nýňi i do víka.

Ornament

Allilúija, Psalóm 114

Vozľubích, jáko uslýšit Hospóď * hlás molénija mojehó,

jáko prikloní úcho Svojé mňí, * i vo dní mojá prizovú.

Objáša mjá boľízni smértnyja, bídy ádovy obritóša mjá, * skórb i boľízň obritóch, i ímja Hospódne prizvách:

o, Hóspodi, izbávi dúšu mojú. * Mílostiv Hospóď i práveden, i Bóh náš mílujet.

Chraňáj mladéncy Hospóď: * smiríchsja, i spasé mjá.

Obratísja, dušé mojá, v pokój tvój, * jáko Hospóď blahoďíjstvova ťá.

Jáko izját dúšu mojú ot smérti, * óči mojí ot sléz i nózi mojí ot popolznovénija.

Blahouhoždú pred Hóspodem * vo straňí živých.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Ornament

Allilúija, Psalóm 115

Virovach, ťímže vozhlahólach, * áz že smiríchsja ziló.

Áz že rích vo izstupléniji mojém: * vsják čelovík lóž.

Čtó vozdám Hóspodevi o vsích, * jáže vozdadé mí?

Čášu spasénija prijimú * i ímja Hospódne prizovú,

molítvy mojá Hóspodevi vozdám * pred vsími ľuďmí Jehó.

Čestná pred Hóspodem * smérť prepodóbnych Jehó.

O, Hóspodi, áz ráb Tvój, áz ráb Tvój i sýn rabýni Tvojejá; * rasterzál jesí úzy mojá.

Tebí požrú žértvu chvalý, * i vo ímja Hospódne prizovú.

Molítvy mojá Hóspodevi vozdám * pred vsími ľuďmí Jehó,

vo dvórich dómu Hospódňa, * posreďítebé, Jerusalíme.

Ornament

Allilúija, Psalóm 116

Chvalíte Hóspoda vsí jazýcy, * pochvalíte Jehó vsí ľúdije,

jáko utverdísja mílosť Jehó na nás, * i ístina Hospódňa prebyvájet vo vík.

Ornament

Allilúija, Psalóm 117

Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.

Da rečét úbo dóm Izráilev: jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.

Da rečét úbo dóm Aaróň: jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.

Da rekút úbo vsí bojáščijisja Hóspoda: jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.

Ot skórbi prizvách Hóspoda, * i uslýša mjá v prostránstvo.

Hospóď mňí pomóščnik, i ne ubojúsja, * čtó sotvorít mňí čelovík?

Hospóď mňí pomóščnik, * i áz vozzrjú na vrahí mojá.

Bláho jésť naďíjatisja na Hóspoda, * néželi naďíjatisja na čelovíka.

Bláho jésť upováti na Hóspoda, * néželi upováti na kňázi.

Vsí jazýcy obydóša mjá, * i ímenem Hospódnim protivľáchsja ím,

obyšédše obydóša mjá, * i ímenem Hospódnim protivľáchsja ím,

obydóša mjá, jáko pčély sót, i razhoríšasja, * jáko óhň v térniji, i ímenem Hospódnim protivľáchsja ím.

Otrinovén prevratíchsja pásti, * i Hospóď priját mjá.

Kríposť mojá i pínije mojé Hospóď, * i býsť mí vo spasénije.

Hlás rádosti i spasénija v selénijich právednych: * desníca Hospódňa sotvorí sílu.

Desníca Hospódňa voznesé mjá, * desníca Hospódňa sotvorí sílu.

Ne umrú, no žív búdu, * i povím ďilá Hospódňa.

Nakazúja nakazá mjá Hospóď, * smérti že ne predadé mjá.

Otvérzite mňí vratá právdy, * všéd v ňá ispovímsja Hóspodevi.

Sijá vratá Hospódňa, * právedniji vnídut v ňá.

Ispovímsja Tebí, jáko uslýšal mjá jesí, * i býl jesí mňí vo spasénije.

Kámeň, jehóže nebrehóša zížduščiji, * séj býsť vo hlavú úhla:

ot Hóspoda býsť séj, * i jésť díven vo očesích nášich.

Séj déň, jehóže sotvorí Hospóď, * vozrádujemsja i vozveselímsja vóň.

O, Hóspodi, spasí že, * o Hóspodi, pospiší že.

Blahoslovén hrjadýj vo ímja Hospódne, * blahoslovíchom vý iz dómu Hospódňa.

Bóh Hospóď, i javísja nám: * sostávite prázdnik vo učaščájuščich do róh oltarévych.

Bóh mój jesí Tý, i Ispovímsja Tebí, Bóh mój jesí Tý, i voznesú Ťá. * Ispovímsja Tebí, jáko uslýšal mjá jesí, i býl jesí mňí vo spasénije.

Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Ornament

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-j kathísmi sidálen,

hlás 1. Podóben: Hrób tvój, Spáse: Vsečestnýj lík premúdrych apóstol sobrásja čúdno pohrebstí slávno ťílo tvojé prečístoje, Bohoródice vsepítaja. S nímiže vospíša i ánhel mnóžestvo, prestavlénije tvojé čéstno chváľašče, jéže víroju prázdnujem.

Sláva, i nýňi, tójže. Vsečestnýj lík premúdrych apóstol sobrásja čúdno pohrebstí slávno ťílo tvojé prečístoje, Bohoródice vsepítaja. S nímiže vospíša i ánhel mnóžestvo, prestavlénije tvojé čéstno chváľašče, jéže víroju prázdnujem.

Ornament

Allilúija, Pasalóm 118

Bláženi neporóčniji v púti, * choďáščiji v zakóňi Hospódni.

Blažéni ispytájuščiji sviďínija Jehó, vsím sérdcem vzýščut Jehó, * ne ďílajuščiji bo bezzakónija, v putéch Jehó chodíša.

Tý zapovídal jesí zápovidi Tvojá * sochraníti ziló.

Dabý isprávilisja putijé mojí, * sochraníti opravdánija Tvojá.

Tohdá ne postyžúsja, * vnehdá prizríti mí na vsjá zápovidi Tvojá.

Ispovímsja Tebí v právosti sérdca, * vnehdá naučíti mí sjá suďbám právdy Tvojejá.

Opravdánija Tvojá sochraňú, * ne ostávi mené do zilá.

V česóm isprávit juňíjšij púť svój? * vnehdá sochraníti slovesá Tvojá.

Vsím sérdcem mojím vzyskách Tebé, * ne otríni mené ot zápovidej Tvojích.

V sérdci mojém skrých slovesá Tvojá, * jáko da ne sohrišú Tebí.

Blahoslovén jesí, Hóspodi: * naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Ustnáma mojíma vozvistích * vsjá suďbý úst Tvojích.

Na putí sviďínij Tvoích nasladíchsja, * jáko o vsjákom bohátstvi.

V zápovidech Tvoích pohlumľúsja, * i urazumíju putí Tvojá.

Vo opravdánijich Tvojích poučúsja, * ne zabúdu slovés Tvojích.

Vozdážď rabú Tvojemú: * živí mjá, i sochraňú slovesá Tvojá.

Otkrýj óči mojí, * i urazumíju čudésa ot zakóna Tvojehó.

Prišléc áz jésm na zemlí: * ne skrýj ot mené zápovidi Tvojá.

Vozľubí dušá mojá vozželáti suďbý Tvojá * na vsjákoje vrémja.

Zapretíl jesí hórdym: * prókľati ukloňájuščijisja ot zápovidej Tvojích.

Otimí ot mené ponós i uničižénije, * jáko sviďínij Tvojích vzyskách.

Íbo sidóša kňázi, i na mjá klevetáchu, * ráb že Tvój hlumľášesja vo opravdánijich Tvojích:

Íbo sviďínija Tvojá poučénije mojé jésť, * i sovíti mojí opravdánija Tvojá.

Priľpé zemlí dušá mojá: * živí mjá po slovesí Tvojemú.

Putí mojá vozvistích, i uslýšal mjá jesí: * naučí mjá opravdánijem Tvojím:

Púť opravdánij Tvoích vrazumí mí, * i pohlumľúsja v čudesích Tvojích.

Vozdremá dušá mojá ot unýnija: * utverdí mjá v slovesích Tvojích.

Púť neprávdy otstávi ot mené, * i zakónom Tvojím pomíluj mjá.

Púť ístiny izvólich, * i suďbý Tvojá ne zabých.

Priľipíchsja sviďínijem Tvojím, Hóspodi, * ne posramí mené.

Púť zápovidej Tvojích tekóch, * jehdá rasšíril jesí sérdce mojé.

Zakonopoloží mňí, Hóspodi, * púť opravdánij Tvoích, i vzyščú i výnu:

Vrazumí mjá, i ispytáju zakón Tvój, * i sochraňú í vsím sérdcem mojím.

Nastávi mjá na stezjú zápovidej Tvoích, * jáko túju voschoťích.

Prikloní sérdce mojé vo sviďínija Tvojá, * a ne v lichoímstvo.

Otvratí óči mojí, jéže ne víďiti sujetý, * v putí Tvojém živí mjá.

Postaví rabú Tvojemú * slóvo Tvojé v strách Tvój.

Otimí ponošénije mojé, * jéže nepščevách: jáko suďbý Tvojá bláhi.

Sé vozželách zápovidi Tvojá, * v právďi Tvojéj živí mjá.

I da priídet na mjá mílosť Tvojá, * Hóspodi, spasénije Tvojé po slovesí Tvojemú.

I otviščáju ponošájuščym mí slóvo: * jáko upovách na slovesá Tvojá.

I ne otimí ot úst mojích slovesé ístinna do zilá, * jáko na suďbý Tvojá upovách.

I sochraňú zakón Tvój výnu, * vo vík i vo vík víka.

I choždách v širóťi, * jáko zápovidi Tvojá vzyskách.

I hlahólach o sviďínijich Tvojích pred carí, * i ne styďáchsja:

I poučáchsja v zápovidech Tvoích, * jáže vozľubích ziló:

I vozdvihóch rúci mojí k zápovidem Tvoím, jáže vozľubích, * i hlumľáchsja vo opravdánijich Tvoích.

Pomjaní slovesá Tvojá rabú Tvojemú, * íchže upovánije dál mí jesí.

Tó mjá uťíši vo smiréniji mojém, * jáko slóvo Tvojé živí mjá.

Hórdii zakonoprestúpovachu do zilá: * ot zakóna že Tvojehó ne ukloníchsja.

Pomjanúch suďbý Tvojá ot víka, Hóspodi, * i uťíšichsja.

Pečáľ priját mjá ot hríšnik, * ostavľájuščich zakón Tvój.

Píta bjáchu mňí opravdánija Tvojá, * na mísťi prišéľstvija mojehó.

Pomjanúch v noščí ímja Tvojé, Hóspodi, * i sochraních zakón Tvój.

Séj býsť mňí, * jáko opravdánij Tvoích vzyskách.

Čásť mojá jesí, Hóspodi, * rích sochraníti zakón Tvój.

Pomolíchsja licú Tvojemú vsím sérdcem mojím: * pomíluj mjá po slovesí Tvojemú.

Pomýslich putí Tvojá, * i vozvratích nózi mojí vo sviďínija Tvojá.

Uhotóvichsja i ne smutíchsja * sochraníti zápovidi Tvojá.

Úžja hríšnik objazášasja mňí, * i zakóna Tvojehó ne zabých.

Polúnošči vostách ispovídatisja Tebí * o suďbách právdy Tvojejá.

Pričástnik áz jésm vsím bojáščymsja Tebé, * i chraňáščym zápovidi Tvojá.

Mílosti Tvojejá, Hóspodi, ispólň zemľá: * opravdánijem Tvoím naučí mjá.

Bláhosť sotvoríl jesí s rabóm Tvojím, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú.

Bláhosti, i nakazániju i rázumu naučí mjá, * jáko zápovidem Tvojím vírovach.

Préžde dáže ne smiríti mí sjá, áz prehriších: * sehó rádi slóvo Tvojé sochraních.

Bláh jesí Tý, Hóspodi, * i bláhostiju Tvojéju naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Umnóžisja na mjá neprávda hórdych, * áz že vsím sérdcem mojím ispytáju zápovidi Tvojá.

Usyrísja jáko mléko sérdce ích, * áz že zakónu Tvojemú poučíchsja.

Bláho mňí, jáko smiríl mjá jesí, * jáko da naučúsja opravdánijem Tvojím.

Bláh mňí zakón úst Tvojích, * páče týsjašč zlatá i srebrá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Rúci Tvoí sotvorísťi mjá, i sozdásťi mjá: * vrazumí mjá, i naučúsja zápovidem Tvojím.

Bojáščijisja Tebé úzrjat mjá i vozveseľátsja, * jáko na slovesá Tvojá upovách.

Razumích Hóspodi, jáko právda suďbý Tvojá, * i voístinnu smiríl mjá jesí.

Búdi že mílosť Tvojá, * da uťíšit mjá po slovesí Tvojemú, rabú Tvojemú.

Da priídut mňí ščedróty Tvojá, i žív búdu, * jáko zakón Tvój poučénije mojé jésť.

Da postyďátsja hórdiji, jáko neprávedno bezzakónnovaša na mjá, * áz že pohlumľúsja v zápovidech Tvojích.

Da obraťát mjá bojáščijisja Tebé, * i víďaščiji sviďínija Tvojá.

Búdi sérdce mojé neporóčno vo opravdánijich Tvojích, * jáko da ne postyžúsja.

Isčezájet vo spasénije Tvojé dušá mojá, * na slovesá Tvojá upovách.

Isčezóša óči mojí v slóvo Tvojé, * hlahóľušče: kohdá uťíšiši mjá?

Zané bých jáko mích na sláňi: * opravdánij Tvoích ne zabých.

Kolíko jésť dnéj rabá Tvojehó? * kohdá sotvoríši mí ot hoňáščich mjá súd?

Povídaša mňí zakonoprestúpnicy hlumlénija, * no ne jáko zakón Tvój, Hóspodi.

Vsjá zápovidi Tvojá ístina: * neprávedno pohnáša mjá, pomozí mí.

Vmáľi ne skončáša mené na zemlí: * áz že ne ostávich zápovidej Tvojích.

Po mílosti Tvojéj živí mjá, * i sochraňú sviďínija úst Tvojích.

Vo vík, Hóspodi, slóvo Tvojé * prebyvájet na nebesí.

V ród i ród ístina Tvojá. * Osnovál jesí zémľu, i prebyvájet.

Učinénijem Tvojím prebyvájet déň, * jáko vsjáčeskaja rabótna Tebí.

Jáko ášče by ne zakón Tvój poučénije mojé býl, * tohdá úbo pohíbl bých vo smiréniji mojém.

Vo vík ne zabúdu opravdánij Tvojích, * jáko v ních oživíl mjá jesí.

[Sredá:]

Tvój jésm áz, spasí mjá, * jáko opravdánij Tvoích vzyskách.

Mené ždáša hríšnicy pohubíti mjá, * sviďínija Tvojá razumích.

Vsjákija končíny víďich konéc, * široká zápoviď Tvojá ziló.

Kóľ vozľubích zakón Tvój, Hóspodi, * vés déň poučénije mojé jésť.

Páče vráh mojích umudríl mjá jesí * zápovidiju Tvojéju, jáko v vík mojá jésť.

Páče vsích učáščich mjá razumích, * jáko sviďínija Tvojá poučénije mojé jésť.

Páče stárec razumích, * jáko zápovidi Tvojá vzyskách.

Ot vsjákaho putí lukáva vozbraních nohám mojím, * jáko da sochraňú slovesá Tvojá.

Ot sudéb Tvojích ne ukloníchsja, * jáko Tý zakonopoložíl mí jesí.

Kóľ sladká hortáni mojemú slovesá Tvojá, * páče méda ustóm mojím.

Ot zápovidej Tvojích razumích, * sehó rádi voznenavíďich vsják púť neprávdy.

Svitíľnik noháma mojíma zakón Tvój, * i svít stezjám mojím.

Kľáchsja i postávich * sochraníti suďbý právdy Tvojejá.

Smiríchsja do zilá, Hóspodi, * živí mjá po slovesí Tvojemú.

Vóľnaja úst mojích blahovolí že, Hóspodi, * i suďbám Tvoím naučí mjá.

Dušá mojá v rukú Tvojéju výnu, * i zakóna Tvojehó ne zabých.

Položíša hríšnicy síť mňí, * i ot zápovidej Tvojích ne zabludích.

Nasľídovach sviďínija Tvojá vo vík, * jáko rádovanije sérdca mojehó súť.

Prikloních sérdce mojé sotvoríti opravdánija Tvojá * v vík za vozdajánije.

Zakonoprestúpnyja voznenavíďich, * zakón že Tvój vozľubích.

Pomóščnik mój i zastúpnik mój jesí Tý, * na slovesá Tvojá upovách.

Uklonítesja ot mené lukávnujuščiji, * i ispytáju zápovidi Bóha mojehó.

Zastupí mjá po slovesí Tvojemú, * i žív búdu, i ne posramí mené ot čájanija mojehó.

Pomozí mí, i spasúsja, * i poučúsja vo opravdánijich Tvoích výnu.

Uničižíl jesí vsjá otstupájuščija ot opravdánij Tvojích, * jáko neprávedno pomyšlénije ích.

Prestupájuščija nepščevách vsjá hríšnyja zemlí, * sehó rádi vozľubích sviďínija Tvojá.

Prihvozdí stráchu Tvojemú plóti mojá, * ot sudéb bo Tvojích ubojáchsja.

Sotvorích súd i právdu, * ne predážď mené obíďaščym mjá.

Vospriimí rabá Tvojehó vo bláho, * da ne oklevetájut mené hórdiji.

Óči mojí isčezósťi vo spasénije Tvojé, * i v slóvo právdy Tvojejá.

Sotvorí s rabóm Tvojím po mílosti Tvojéj, * i opravdánijem Tvojím naučí mjá.

Ráb Tvój jésm áz: vrazumí mjá, * i uvím sviďínija Tvojá.

Vrémja sotvoríti Hóspodevi: * razoríša zakón Tvój.

Sehó rádi vozľubích zápovidi Tvojá * páče zláta i topázija.

Sehó rádi ko vsím zápovidem Tvojím napravľáchsja, * vsják púť neprávdy voznenavíďich.

Dívna sviďínija Tvojá, * sehó rádi ispytá já dušá mojá.

Javlénije slovés Tvojích prosviščájet * i vrazumľájet mladéncy.

Ustá mojá otverzóch, i privlekóch dúch, * jáko zápovidej Tvojích želách.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Prízri na mjá i pomíluj mjá, * po sudú ľúbjaščich ímja Tvojé.

Stopý mojá naprávi po slovesí Tvojemú, * i da ne obladájet mnóju vsjákoje bezzakónije.

Izbávi mjá ot klevetý čelovíčeskija, * i sochraňú zápovidi Tvojá.

Licé Tvojé prosvití na rabá Tvojehó, * i naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Ischódišča vodnája izvedósťi óči mojí, * ponéže ne sochraních zakóna Tvojehó.

Práveden jesí, Hóspodi, * i právi sudí Tvojí.

Zapovídal jesí právdu sviďínija Tvojá, * i ístinu ziló.

Istájala mjá jésť révnosť Tvojá, * jáko zabýša slovesá Tvojá vrazí mojí.

Razžžéno slóvo Tvojé ziló, * i ráb Tvój vozľubí jé.

Juňíjšij áz jésm i uničižén, * opravdánij Tvojích ne zabých.

Právda Tvojá právda vo vík, * i zakón Tvój ístina.

Skórbi i núždy obritóša mjá, * zápovidi Tvojá poučénije mojé.

Právda sviďínija Tvojá v vík, * vrazumí mjá, i žív búdu.

Vozzvách vsím sérdcem mojím, * uslýši mjá, Hóspodi, opravdánija Tvojá vzyščú.

Vozzvách Tí, spasí mjá, * i sochraňú sviďínija Tvojá.

Predvarích v bezhódiji i vozzvách, * na slovesá Tvojá upovách.

Predvarísťi óči mojí ko útru, * poučítisja slovesém Tvojím.

Hlás mój uslýši, Hóspodi, po mílosti Tvojéj: * po suďbí Tvojéj živí mjá.

Priblížišasja hoňáščiji mjá bezzakónijem, * ot zakóna že Tvojehó udalíšasja.

Blíz jesí Tý, Hóspodi, * i vsí putijé Tvoí ístina.

Ispérva poznách ot sviďínij Tvojích, * jáko v vík osnovál já jesí.

Vížď smirénije mojé i izmí mjá, * jáko zakóna Tvojehó ne zabých.

Sudí súd mój i izbávi mjá, * slovesé rádi Tvojehó živí mjá.

Daléče ot hríšnik spasénije, * jáko opravdánij Tvojích ne vzyskáša.

Ščedróty Tvojá mnóhi, Hóspodi, * po suďbí Tvojéj živí mjá.

Mnózi izhoňáščiji mjá i stužájuščiji mí, * ot sviďínij Tvojích ne ukloníchsja.

Víďich nerazumivájuščija i istájach, * jáko slovés Tvojích ne sochraníša.

Vížď, jáko zápovidi Tvojá vozľubích, * Hóspodi, po mílosti Tvojéj živí mjá.

Načálo slovés Tvojích ístina, * i vo vík vsjá suďbý právdy Tvojejá.

Kňázi pohnáša mjá túne, * i ot slovés Tvojích ubojásja sérdce mojé.

Vozrádujusja áz o slovesích Tvojích, * jáko obritájaj korýsť mnóhu.

Neprávdu voznenavíďich i omerzích, * zakón že Tvój vozľubích.

Sedmeríceju dném chvalích Ťá * o suďbách právdy Tvojejá.

Mír mnóh ľúbjaščym zakón Tvój, * i ňísť ím soblázna.

Čájach spasénija Tvojehó, Hóspodi, * i zápovidi Tvojá vozľubích.

Sochraní dušá mojá sviďínija Tvojá * i vozľubí já ziló.

Sochraních zápovidi Tvojá i sviďínija Tvojá, * jáko vsí putijé mojí pred Tobóju, Hóspodi.

Da priblížitsja molénije mojé pred Ťá, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú vrazumí mjá.

Da vnídet prošénije mojé pred Ťá, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú izbávi mjá.

Otrýhnut ustňí mojí pínije, * jehdá naučíši mjá opravdánijem Tvojím.

Proviščáet jazýk mój slovesá Tvojá, * jáko vsjá zápovidi Tvojá právda.

Da búdet ruká Tvojá jéže spastí mjá, * jáko zápovidi Tvojá izvólich.

Vozželách spasénije Tvojé, Hóspodi, * i zakón Tvój poučénije mojé jésť.

Živá búdet dušá mojá i voschválit Ťá, * i suďbý Tvojá pomóhut mňí.

Zabludích, jáko ovčá pohíbšeje, vzyščí rabá Tvojehó, * jáko zápovidej Tvojích ne zabých.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Ornament

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 2-j kathísmi sidálen,

hlás 3. Podóben: Krasoté ďívstva: V roždeství tvojém začátije bezsímennoje, vo uspéniji tvojém mértvosť netľínnaja, čúdo v čudesí suhúbo stečétsja, Bohoródice: káko bo neiskusomúžnaja, mladopitáteľnica čistá súšči? Káko že Máti Bóhu mertvonósna mirouchájušči? Ťímže so ánhelom vopijém tí: rádujsja, blahodátnaja.

Sláva, i nýňi, tójže. V roždeství tvojém začátije bezsímennoje, vo uspéniji tvojém mértvosť netľínnaja, čúdo v čudesí suhúbo stečétsja, Bohoródice: káko bo neiskusomúžnaja, mladopitáteľnica čistá súšči? Káko že Máti Bóhu mertvonósna mirouchájušči? Ťímže so ánhelom vopijém tí: rádujsja, blahodátnaja.

Polijelej:

Chvalíte imja Hospódne, alliluja, chvalíte rabý Hóspoda. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Stojáščíi v chrami Hóspodni, v dvorích dómu Bóha nášeho. – Alliluja, alliluja, alliluja.

Hóspodi, imja tvojé vo viki, í pámjať tvojá v rod i rod. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Blahoslovén Hóspoď ot Sióna, žívyj v Jerusalími. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Ispovídajtesja Hospodevi jáko bláh, alliluja, jáko v viki mílosť jehó. - Alliluja, alliluja.

Utverdívšemu zémľu na vodách, alliluja, jáko v víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Rukóju krípkoju í mýšceju vysókoju, alliluja, jáko vo víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Ispovídajtesja Bóhu nebesnómu, alliluja, jáko vo viki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Po polijeléji

Veličánije: Veličájem ťa, preneporóčnaja Máti Christá Bóha nášeho, i vseslávnoje slávim uspénije tvojé.

Vosklíknite Hospodévi vsjá zemľá, pójte že ímeni Jehó, dadíte slávu chvaľí Jehó. Preslávnaja hlahólašasja o tebí, hráde Bóžij.

Osvjatíl jesí selénije Svojé Výšnij.

V miri vkúpi usnú i počíju.

Obratísja duše mojá v pokój tvój, jáko Hóspoď blahosotvorí tebí.

Voskresní Hóspodi v pokój tvój, ty i kivót svjatýni tvojejá.

Dómu tvojemú podobajet svjatýňa, Hóspodi, v dolhotú dnij.

Pomjanú ímja tvojé vo vsjákom róďi í róďi.

Sláva i nýňi: Alliluja 3x. Sláva tebí Bóže.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

sidálen, hlás 4. Podóben: Udivísja Jósif: Vozopíj, Davíde: čtó séj prázdnik, jehóže vospíl jesí drévle v knízi psalómsťij? Jáko dščér Bohootrokovícu i Ďívu, preloží jú na óny obíteli Christós, íže iz nejá bez símene róždsja: i sehó rádi rádujutsja máteri i dščéri, i nevísty Christóvy, vopijúšče: rádujsja, prestávivšajasja k výšnemu cárstviju.

Sláva, i nýňi, tójže: Vozopíj, Davíde: čtó séj prázdnik, jehóže vospíl jesí drévle v knízi psalómsťij? Jáko dščér Bohootrokovícu i Ďívu, preloží jú na óny obíteli Christós, íže iz nejá bez símene róždsja: i sehó rádi rádujutsja máteri i dščéri, i nevísty Christóvy, vopijúšče: rádujsja, prestávivšajasja k výšnemu cárstviju.

V prazniky stepena hlás 4.

Antifon 1. Ot júnosti mojá mnóhija bórjut mja strásti: no sam mja zastupí, i spasí Spase moj.

Nenavíďaščii Sióna, postydítesja ot Hóspoda, jáko travá bo ohném búdete izsóchše.

Sláva: Svjatým Dúchom vsjáka dušá žívitsja, i čistotóju vozvyšájetsja, svitľíjetsja trójčeskim jedínstvom, svjaščennotájňi.

I nýňi: Svjatým Dúchom tóčatsja blahodátnyja struji, napajájušče vsjaku tvár ko ožívléniju.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokímen, hlás 4: Pomjanú ímja tvojé vo vsjákom róďi i róďi.

Stích: Slýši, dščí, i vížď, i prikloní úcho tvojé.

Jeréj: Hóspodu pomolímsja.

Lík: Hóspodi pomíluj.

Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.

Lík: Amíň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Luki svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: Čerez toty dňi Marija vstala i ponahľala sja do judovoho mista na verchoviňi. Vošla do domu Zachariji i pozdravkala Jelisaveťi. Jak Jelisaveta začula pozdravkaňa Mariji, od radosti porušalo sja ďiťatko v jej utrobi, a ona sja napovnila Svjatym Duchom. Holosno povila: „Ty blahoslovlena spomidži žen, a plod tvojoj utroby je blahoslovlenyj. Odky mam totu česť, že mati mojoho Hospoda prišla ku mi? Bo smoť, jak mij sluch začuv tvoje pozdravkaňa, od radosti sja porušalo ďiťatko v mojij utrobi. A blažena, kotra uvirila, bo spovniť sja toto, što jej bylo rečene od Hospoda.“ Marija odpovila: „Veličať moja duša Hospoda. i raduje sja mij duch v Bohu, mojim Spasiteľovi, bo posmotriv na pokoru svojoj služebňici. A smoť, od teper mene buduť blahosloviti všytky pokoľiňa. Bo velike ďilo mi zrobiv Silnyj. Joho imja je svjate Marija zistala u Jelisavety das tri misjaci a (poťim) vernula sja do svoho domu.

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Sláva, hlás 6. Molítvami svjatých apóstol, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych.

I nýňi: Mólitv rádi Prečístyja Bohoródicy, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych

Stich: Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé.

Stichíra samohlásna, hlás 5: Jehdá prestavlénije prečístaho tvojehó ťíla hotovľášesja, tohdá apóstoli, obstojášče ódr, s trépetom zrjáchu ťá: i óvi úbo vzirájušče na ťílo, úžasom oderžími bjáchu, Pétr že so slezámi vopijáše tí: o Ďívo, víždu ťá jásno prostértu próstu, životá vsích, i udivľájusja, v néjže vselísja búduščija žízni naslaždénije, no, o prečístaja, molísja priľížno Sýnu i Bóhu tvojemú, spastísja stádu tvojemú nevredímu.

Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Lík: Hóspodi pomílu. (12x)

Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kanóna dvá, kír Kosmý i kír Joánna. irmosý oboích kanónov po dváždy: troparí že na 12. Katavásia: kíjždo lík svój irmós. Kanón pérvyj, jehóže kraehranésije: Da toržestvújut Bohomúdriji.

Hlás 1. Písň 1.

irmós: Preukrašénnaja Božéstvennoju slávoju, svjaščénnaja i slávnaja, Ďívo, pámjať tvojá vsjá sobrá k veséliju vírnyja, načinájuščej Marijámi, s líki i timpány, tvojemú pojúščyja jedinoródnomu: slávno jáko proslávisja.

Da provoždájut neveščéstvenniji čínove nébošéstvennoje v Sijón božéstvennoje ťílo tvojé, vnezápu že stékšesja apóstol mnóžestvo ot konéc, Bohoródice, tebí predstáša ábije: s nímiže, čístaja, tvojú čestnúju, Ďívo, pámjať slávim.

Pobídnyja póčesti vzjalá jesí na jestestvó, čístaja, Bóha róždši: obáče že podóbjaščisja tvorcú tvojemú i Sýnu, páče jestestvá povinúješisja jestéstvennym zakónom: ťímže umérši, so Sýnom vostajéši víčnujušči.

Druhíj kanón Joánna Damaskína.

Hlás 4. Písň 1.

irmós: Otvérzu ustá mojá, i napólňatsja Dúcha, i slóvo otrýhnu caríci Máteri, i javľúsja, svítlo toržestvúja, i vospojú rádujasja tojá uspénije.

Ďívy otrokovícy s Marijamíjeju proróčiceju písň ischódnuju nýňi vosklíknite: Ďíva bo i jedína Bohomáti ko prijátiju nebésnomu prestavľájetsja.

Dostójno jáko oduševlénnoje ťá nébo, prijáša nebésnaja prečístaja božéstvennaja selénija: i predstá svítlo ukrášena, jáko nevísta vseneporóčnaja, carjú i Bóhu.

KATAVÁSIA: irmós: Preukrašénnaja Božéstvennoju slávoju, svjaščénnaja i slávnaja, Ďívo, pámjať tvojá vsjá sobrá k veséliju vírnyja, načinájuščej Marijámi, s líki i timpány, tvojemú pojúščyja jedinoródnomu: slávno jáko proslávisja.

irmós: Otvérzu ustá mojá, i napólňatsja Dúcha, i slóvo otrýhnu caríci Máteri, i javľúsja, svítlo toržestvúja, i vospojú rádujasja tojá uspénije.

Písň 3.

irmós: Soďíteľnaja i soderžíteľnaja vsích Bóžija múdroste i sílo, nepreklónnu, nedvížimu cérkov utverdí, Christé: jedín bo jesí svját, vo svjatých počivájaj.

Ženú ťa mértvennu, no páče jestestvá i Máter Bóžiju víďivše, vseneporóčnaja, slávniji apóstoli, užásno prikasáchusja rukámi slávoju oblistájuščej, jáko Bohoprijátnoje selénije víďašče.

Postíže rúci dosadíteľnyja dérzaho, usečénijem súd nanés, Bóhu sochránšu čésť, oduševlénnomu kivótu, slávoju Bóžestvá v némže Slóvo plóť býsť.

Ín. irmós: Tvojá pisnoslóvcy, Bohoródice, živýj i nezavístnyj istóčniče, lík sebí sovokúpľšyja, duchóvno utverdí, v božéstvenňij pámjati tvojéj vincév slávy spodóbi.

Ot mértvych črésl proizvédšisja, jestestvóm podóbna, čístaja, ischoždénije razriší: róždši že súščuju žízň, k žízni prestávisja božéstvenňij i ipostásňij.

Lík Bohoslóvov ot konéc, svýše že ánhel mnóžestva k Sijónu iďáchu, vsesíľnym manovénijem, dostodólžno, Vladýčice, tvojemú pohrebéniju služášče.

irmós: Soďíteľnaja i soderžíteľnaja vsích Bóžija múdroste i sílo, nepreklónnu, nedvížimu cérkov utverdí, Christé: jedín bo jesí svját, vo svjatých počivájaj.

Ín. irmós: Tvojá pisnoslóvcy, Bohoródice, živýj i nezavístnyj istóčniče, lík sebí sovokúpľšyja, duchóvno utverdí, v božéstvenňij pámjati tvojéj vincév slávy spodóbi.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

ipakoí, hlás 8: Blažím ťá vsí ródi, Bohoródice Ďívo, v ťá bo nevmistímyj Christós Bóh náš vmistítisja blahovolí. Blažéni jesmý i mý, predstáteľstvo ťá imúšče: déň bo i nóšč mólišisja o nás, i skíptry cárstvija tvojími molítvami utverždájutsja. Ťím vospivájušče vopijém tí: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju.

Písň 4.

irmós: Ríči prorókov i hadánija voploščénije projavíša ot Ďívy tvojé, Christé: sijánije blistánija tvojehó vo svít jazýkov izýdet, i vozhlasít tebí bézdna s vesélijem: síľi tvojéj sláva, čelovikoľúbče.

Vídite ľúdije i čudítesja: horá bo svjatája, i jávstvennaja Bóhu, v nebésnyja obíteli prevýšše vzémletsja, Nébo zemnóje v nebésnoje i netľínnoje selénije vseľájemo.

Žízni prisnosúščnyja i lúčšija smérť tvojá býsť prechoždénije, čístaja, ot privrémennyja k Božéstvenňij voístinnu i neprechodími, prestavľája ťá, čístaja, v veséliji Sýna zríti tvojehó i Hóspoda.

Vzjášasja dvéri nebésnyja, i ánheli vospíša: i priját Christós ďívstva svojejá Mátere sosúd: Cheruvími podjáša ťá s vesélijem, Serafími že slávjat rádujuščesja.

Ín. irmós: Neizsľídnyj Bóžij sovít, jéže ot Ďívy voploščénija tebé výšňaho, prorók Avvakúm usmotrjája, zovjáše: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Čúdo bjáše zríti , Nébo vsích carjá oduševlénnoje, ispražnénija prechoďáščeje zemnája, jáko čúdna ďilá tvojá: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Ášče i nepostížnyj sejá plód, ímže nebesá býša, pohrebénije priját vóleju, jáko mértv: káko pohrebénija otvéržetsja, neiskusobráčno róždšaja?

V prestavléniji tvojém, Máti Bóžija, prostránňijšeje ťílo tvojé i Bohoprijátnoje, ánheľskaja vójinstva svjaščénnymi kríly, trépetom i rádostiju pokryváchu.

Ín. irmós: Neizsľídnyj Bóžij sovít, jéže ot Ďívy voploščénija tebé výšňaho, prorók Avvakúm usmotrjája, zovjáše: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Písň 5.

irmós: Bóžiju i neizrečénnuju dobrótu dobroďítelej tvojích, Christé, ispovím: ot prisnosúščnyja bo slávy soprisnosúščnoje i ipostásnoje vozsijávyj sijánijem, iz ďívstvennyja utróby, súščym vo tmí i séni, voplóščsja, vozsijál jesí sólnce.

Jáko na óblaci, Ďívo, apóstoľskij lík nosím, k Sijónu ot konéc, služíti tebí, óblaku léhkomu sobirášesja: ot nejáže výšnij Bóh súščym vo tmí i síni právednoje vozsijá sólnce.

Trúb Bohoprijátniji jazýcy Bohoslóvnych mužéj blahohlásňijše Bohoródice vopijáchu, ischódnuju vozhlašájušče písň dúchom: rádujsja, netľínnyj istóčniče Bóžija živonačáľnaho i spasíteľnaho vsím voploščénija.

Ín. irmós: Užasóšasja vsjáčeskaja o čestňím uspéniji tvojém: tý bo, neiskusobráčnaja Ďívo, ot zemlí prestávilasja jesí k víčnym obítelem, i k bezkonéčňij žízni, vsím vospivájuščym ťá spasénije podavájuščaja.

Da vozhlasját trubý bohoslóvov dnés: jazýk že mnohoviščánnyj čelovíčeskij nýňi da voschválit: da ohlasít že vozdúch, bezmírnym sijája svítom: ánheli da pojút prečístyja Ďívy uspénije.

Sosúd podobáše izbránnyj, pínijem tí vés udivľájem, Ďívíce, ischóden, vés osvjaščén Bóhovi, vsím Bohoprijáten, i séj ístinno javľájemyj, Bohoródice vsepítaja.

Písň 6.

Irmós: Morskíj pučinoródnyj kítov vnútrennij óhň, tridnévnaho tvojehó pohrebénija proobražénije, jehóže Jóna prorók pokazásja: spasén bo jáko i predposlásja nevreždén vopijáše: požrú ti so hlásom chvalénija, Hóspodi.

Dajét tebí, že prevýše jestestvá, cár vsích Bóh: v roždeství bo Ďívu jákože sochraní, táko vo hróbi ťílo sobľudé netľínno, i sproslávi božéstvennym prestavlénijem, čésť tebí jáko Sýn Máteri dáruja.

Voístinnu ťá jáko svítel svíščnik neveščéstvennaho svíta, kadíľnicu zlatúju božéstvennaho úhľa, vo svjatája svjatých vselí: rúčku i žézl, skrižál Bohopísannuju, kovčéh svjatýj, trapézu Slóva žízni, Ďívo roždestvó tvojé.

Ín. irmós: Božéstvennoje sijé i vsečestnóje soveršájušče prázdnestvo, Bohomúdriji, Bohomátere, priidíte, rukámi vospléščim, ot nejá róždšahosja Bóha slávim.

Iz tebé žízň vozsijá, kľučí ďívstva ne rušívši: káko úbo prečístoje i živonačáľnoje tvojé ťílo iskušénija smérti býsť pričástno.

Žízni bývši chrám, žízň prisnosúščnuju ulučíla jesí: smértiju bo k životú preminúla jesí, jáže žízň róždši voipostásnuju.

Ín. irmós: Božéstvennoje sijé i vsečestnóje soveršájušče prázdnestvo, Bohomúdriji, Bohomátere, priidíte, rukámi vospléščim, ot nejá róždšahosja Bóha slávim.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 2: V molítvach neusypájuščuju Bohoródicu i v predstáteľstvach neprelóžnoje upovánije, hrób i umerščvlénije ne uderžásta: jákože bo životá Máter, k životú prestávi, vo utróbu vselívyjsja prisnoďívstvennuju.

íkos: Ohradí mojá pomyšlénija Christé mój, íbo sťínu míra vospíti derzáju, čístuju Máter tvojú, na stolpí hlahól ukripí mja, i v ťážkich mýslech zastupí mja: tý bo vzyvájuščym, i prosjáščym víroju, molénija ispolňáješi. Tý mňí úbo dáruj jazýk prinósen, i pómysl nepostýden: vsjákoje bo dajánije sijánija ot tebé nizposylájetsja svitopodáteľu, vo utróbu vselívyjsja prisnoďívstvennuju.

Písň 7.

irmós: Bezstúdňij járosti že i ohňú, božéstvennoje želánije soprotivľájasja, óhň úbo orošáše, járosti že smijášesja, bohodochnovénnoju slovésnoju prepodóbnych triviščánnoju civníceju, protivoviščája musikíjskim orhánom posredí plámene: preproslávlennyj otcév i náš Bóže, blahoslovén jesí.

Bohoďílannyja skrižáli Mojséj, písannyja božéstvennym Dúchom, járostiju sokrúš: no sehó Vladýka Róždšuju nevreždénnu v nebésnyja sochráň dómy, nýňi vnútr vselí. S néju ihrájušče vopijém Christú: preproslávlennyj otcév i náš Bóže, blahoslovén jesí.

V kimváľich ustý čístymi, musikíjski že sérdcem svítlym, dobrohlásnoju trubóju, vysókoju mýsliju, Ďívy i čístyja v naróčityj izbránnyj déň prestavlénija, ďíteľnymi pléščušče rukámi, vopijém: preproslávlennyj otcév i náš Bóže, blahoslovén jesí.

Bohomúdriji soberítesja ľúdije: Bóžija bo slávy selénije, ot Sijóna prestavľájetsja k nebésnomu žilíšču, iďíže hlás číst prázdnujuščich, hlás neskazánnaho rádovanija, i v veséliji vopijúščich Christú: preproslávlennyj otcév i náš Bóže, blahoslovén jesí.

Ín. irmós: Ne poslužíša tvári Bohomúdriji páče sozdávšaho, no óhnennoje preščénije múžeski poprávše, rádovachusja pojúšče: prepítyj otcév Hospóď i Bóh, blahoslovén jesí.

Júnoši i ďívy, Ďívyja že i Bohomátere pámjať čtúšče, stárcy i monási, cárije i sudijí pójte: otéc nášich Hóspodi i Bóže, blahoslovén jesí.

Da vostrúbjat trubóju duchóvnoju hóry nebésnyja: da rádujutsja chólmi, i da ihrájut božéstvenniji apóstoli: caríca k Sýnu prestavľájetsja, s ním cárstvujušči.

Vsesvjaščénnoje prestavlénije, božéstvennyja tvojejá i netľínnyja Mátere, premírnyja výšnich síl sovokupí číny, veselítisja s súščimi na zemlí tebí pojúščimi: Bóže, blahoslovén jesí.

Písň 8.

irmós: Plámeň orošájušč prepodóbnyja, zločestívyja že popaľájušč, ánhel Bóžij vsemóščnyj, pokazá otrokóm, živonačáľnyj že istóčnik soďíla Bohoródicu, tľú smérti, i živót točášču pojúščym: soďíteľa jedínaho pojím izbavléniji, i prevoznósim vo vsjá víki.

Hlahóly posľídovachu božéstvennomu kovčéhu svjaščénnomu, vsé mnóžestvo bohoslóvov v Sijóňi: kámo ídeši nýňi, skínije, zovúšče, Bóha živáho? Ne prestáj prizirájušči víroju pojúščyja: soďíteľa jedínaho pojém izbavlénniji i prevoznósim vo vsjá víki.

Jákože vozďívši rúci, ischódiši, vseneporóčnaja, rúci, ímiže Bóha nosíla jesí plótiju, so derznovénijem jáko Máti reklá jesí k roždénnomu: jáže mí dál jesí, vo víki sochraní, vopijúščyja tebí: soďíteľa jedínaho pojém izbávlenniji i prevoznósim vo vsjá víki.

Ín. irmós: Ótroki blahočestívyja v peščí roždestvó Bohoródičo spasló jésť: tohdá úbo obrazújemoje, nýňi že ďíjstvujemoje, vselénnuju vsjú vozdvizájet píti tebí: Hóspoda pójte, ďilá, i prevoznosíte jehó vo vsjá víki.

Pámjať tvojú, čístaja Ďívo, načála že i vlásti i síly, ánheli, archánheli, prestóli, Hospóďstva, Cheruvími slávjat, i strášniji Serafími: čelovíčeskij že ród pojém i prevoznósim vo vsjá víki.

Íže stránno vselívyjsja, Bohoródice, v čístoje črévo tvojé voploščájem, séj vsesvjaščénnyj dúch tvój prijém, u sebí upokóji: jáko dolžník Sýn. Ťímže ťá pojém, Ďívo, i prevoznósim vo vsjá víki.

O výše umá čudés prisnoďívy že i Bohomátere! Vo hrób bo vséľšisja, pokazá ráj, jemúže predstojášče dnés, rádujuščesja pojém: Hóspodi pójte ďilá, i prevoznosíte jehó vo vsjá víki.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Na 9-j písni Čestňíjšuju ne pojém, no pojém pripívy prázdnika:

Ródi vsí blažím ťá jedínu Bohoródicu.

Ilí: Ánheli, uspénije prečístyja víďivše, udivíšasja, káko Ďívaja voschódit ot zemlí na nébo.

Táže irmós: Pobiždájutsja jestestvá ustávy: I vtorýj lík pojét tójže pripív i irmós. I na kíjždo tropár pojút tójže pripív, po jedínoždy.

Písň 9.

irmós: Pobiždájutsja jestestvá ustávy v tebí, Ďívo čístaja: ďívstvujet bo roždéstvó, i živót predobručájet smérť: po roždeství Ďíva, i po smérti živá, spasáješi prísno, Bohoródice, nasľídije tvojé.

Divľáchusja ánheľskija síly, v Sijóňi smotrjájušče svojehó Vladýku, žénskuju dúšu rukámi nosjáščaho: prečísto bo róždšej, synoľípno provozhlašáše: hrjadí, čístaja, s Sýnom i Bohom proslávlena búdi.

Oprjáta lík apóstoľskij Bohoprijátnoje ťílo tvojé, so stráchom zrjášče, i hlásom vélijim viščájušče: v nebésnyja dómy k Sýnu voschoďášči, spasáješi prísno, Bohoródice, nasľídije tvojé.

Posém pérvyj lík pojét vtoráho kanóna pripív:

Veličáj, dušé mojá, ot zemlí na nébo čestnóje prestavlénije Bóžija Mátere.

I irmós: Vsják zemnoródnyj: I vtorýj lík pojét tójže pripív i irmós. I na kíjždo tropár pojút tójže pripév po jedínoždy.

Ín. irmós: Vsják zemnoródnyj da vzyhrájetsja, dúchom prosviščájem, da toržestvújet že bezplótnych umóv jestestvó, počitájuščeje svjaščénnoje prestavlénije Bohomátere, i da vopijét: rádujsja, vseblažénnaja Bohoródice, čístaja prisnoďívo.

Priidíte v Sijón, na božéstvennuju i túčnuju hóru živáho Bóha, vozrádujemsja, Bohoródicu zrjášče: k ziló bo lúčšej i božéstvenňij síni, jáko Máter sijú vo svjatája svjatých Christós prestávi.

Priidíte, vírniji, ko hróbu pristúpim Bóžija Mátere, i obýmem serdcý i ustnámi, očesý i licém čísto prikasájuščesja, i počerpájušče iscilénij nezavístnyja dáry ot istóčnika prisnotekúščaho.

Priimí ot nás písň ischódnuju, Máti živáho Bóha, i svitonósnoju tvojéju i Božéstvennoju osiní blahodátiju, vójinstvu pobidíteľnaja, Christoľúbnym ľúdem mír, ostavlénije pojúščym, i dušám spasénije podajúšči.

Táže óba líka, sšédšesja vkúpi, pojút pérvaho kanóna pripív, i irmós: Pobiždájutsja jestestvá: I vtoráho kanóna pripív, i irmós: Vsják zemnoródnyj:

I poklón.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Svitílen. Podóben: Nébo zvizdámi: Apóstoli ot konéc sovokúpľšesja zďí, v Hethsimaníjsťij vési pohrebíte ťílo mojé: i tý, Sýne i Bóže mój, priimí dúch mój. Tríždy.

(Hlás 4.) Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Na chvalítech stichíry,

Stích: Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

hlás 4. Podóben: jáko dóbľa: V slávnom uspéniji tvojém * nebesá rádujutsja, * i ánheľskaja vozrádovašasja vójinstva, * vsjá že zemľá veselítsja, * písň tebí ischódnuju provozhlašájušči, * Máteri vsími Vladýčestvujuščaho, * neiskusobráčnaja presvjatája Ďívo, * jáže ród čelovíčeskij izbávľšaja * prarodíteľnaho osuždénija.

Stich: Chvalíte jehó v hlási trúbňim, * chvalíte jehó v psaltíri i húsľich.

V slávnom uspéniji tvojém * nebesá rádujutsja, * i ánheľskaja vozrádovašasja vójinstva, * vsjá že zemľá veselítsja, * písň tebí ischódnuju provozhlašájušči, * Máteri vsími Vladýčestvujuščaho, * neiskusobráčnaja presvjatája Ďívo, * jáže ród čelovíčeskij izbávľšaja * prarodíteľnaho osuždénija.

Stich: Chvalíte jehó v tympáňi i líci, * chvalíte jehó v strúnach i orháňi.

Ot konéc stekóšasja * apóstolov lúčšiji, * Bohonačáľnym manovénijem, pohrebstí ťa, i ot zemlí vzémlemu ťá * k vysoťí zrjášče, * hlás Havrijílov rádostiju vopijáchu tebí: * rádujsja, nosílo boóžestvá vsehó: rádujsja, jedína, zemnája s výšnimi * roždéstvóm tvojím sovokúpľšaja.

Stich: Chvalíte jehó v kymváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kymváľich vosklicánija, * vsjákoje dychánije da chvalít Hóspoda.

Jáže živót róždšaja, * k žízni preminúla jesí * čestným uspénijem tvojím bezsmértňij, * dorinosjáščym ťá ánhelom, * načálom i sílam, * apóstolom i prorókom, * i vséj tvári, prijémšu že netľínnymi dláňmi Sýnu tvojemú * neporóčnuju dúšu tvojú, Ďívo Máti Bohonevísto.

Sláva, i nýňi, hlás 6: Na bezsmértnoje tvojé uspénije, Bohoródice Máti životá, óblacy apóstoly po vozdúchu voschiščáchu, i po míru razsíjannyja, vo jedínom líci predstáša presvjatómu tvojemú ťílu, jéže i pohrébše čéstno, hlás tebí Havrijílov pojúšče vopijáchu: rádujsja, blahodátnaja, Ďívo Máti beznevístnaja, Hospóď s tobóju. S nímiže jáko Sýna tvojehó i Bóha nášeho molí, spastísja dušám nášym.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje.

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir , v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa , kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj , Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * pomiluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, príbížišče byl jesí nam, v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, pomiluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch *, naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Tropár po Slavosloviji:

~~(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:~~

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.

Ornament

Texty projektu Časoslov sú určené na vnútornú potrebu. Ďakujeme, že nás podporujete! www.casoslov.sk