Utiereň 8.11.

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (4. hlas)

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár, hlás 4: Nebésnych vójinstv archistratízi, mólim vás prísno mý nedostójniji: da vášimi molítvami ohradité nás króvom kríl neveščéstvennyja vášeja slávy, sochraňájušče ný pripádajuščyja priľížno i vopijúščyja: ot bíd izbávite ný, jáko činonačáľnicy výšnich síl. (2x)

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Jéže ot víka utajénoje, i ánhelom nesvídomoje tájinstvo: tobóju Bohoródice súščym na zemlí javísja Bóh, v neslítnom sojedinéniji voploščájem, i krest vóleju nás rádi vosprijím, ímže voskresív pervozdánnaho, spasé ot smérti dúšy náša.

Allilúia, 134

Chvalíte ímja Hóspodne, * chvalíte, rabí Hóspoda:

Stojáščiji vo chrámi Hóspodni, * vo dvórich dómu Bóha nášeho.

Chvalíte Hóspoda, jáko Bláh Hóspoď, * pójte ímeni Jehó, jáko dobró:

Jáko Jákova izbrá sebí Hóspoď, * Izráiľa v dostojánije Sebí.

Jáko áz poznách, jáko Vélij Hóspoď, * i Hóspoď náš nad vsími bóhi.

Vsjá, jelíka voschoťí Hóspoď, * sotvorí na nebesí i na zemlí, v morjách i vo vsích bézdnach.

Vozvoďá óblaki ot posľídnich zemlí, * mólniji v dóžď sotvorí, izvoďáj vítry ot sokróvišč Svojích.

Iže porazí pérvency Jehípetskija, * ot čelovíka do skotá.

Poslá známenija i čudesá posreďí Tebé, Jehípte, * na faraóna i na vsjá rabý jehó.

Iže porazí jazýki mnóhi i izbí carí krípki: * Sijóna, carjá Amorréjska, i Oha, carjá Vasánska, i vsjá cárstvija Chanaánska,

i dadé zemľu ích dostojánije, * dostojánije Izráiľu, ľúdem Svojím.

Hóspodi, ímja Tvojé v vík * i pámjať Tvojá v ród i ród:

jáko sudíti ímať Hóspoď ľúdem Svojím, * i o rabích Svojích umólitsja.

Ídoli jazýk, srebró i zláto, * ďíla rúk čelovíčeskich.

Ustá ímut, i ne vozlahóľut, óči ímut, i ne úzrjat, * úši ímut, i ne uslýšat, nižé bo jésť dúch vo usťích ích.

Podóbni ím da búdut tvorjáščiji já, * i vsí naďíjuščijisja na ňá.

Dóme Izrájilev, blahoslovíte Hóspoda, dóme Aaróň, blahoslovíte Hóspoda,* dóme Levíjin, blahoslovíte Hóspoda.

Bojáščijisja Hóspoda, blahoslovíte Hóspoda. * Blahoslovén Hóspoď ot Sijóna, živýj vo Jerusalími.

Allilúia 135

Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, * jáko v vík mílosť Jehó.

Ispovídajtesja Bóhu bohóv, * jáko v vík mílosť Jehó.

Ispovídajtesja Hóspodevi hóspodej, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sotvóršemu čudesá vélija jedínomu, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sotvóršemu nebesá rázumom, * jáko v vík mílosť Jehó.

Utverdívšemu zémľu na vodách, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sotvóršemu svitíla vélija jedínomu, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sólnce vo óblasť dné, * jáko v vík mílosť Jehó.

Lunú i zvízdy vo óblasť nošči, * jáko v vík mílosť Jehó.

Porazívšemu Jehípta s pérvency jehó, * jáko v vík mílosť Jehó,

i izvédšemu Izrájilja ot sredý ích, * jáko v vík mílosť Jehó.

Rukóju krípkoju i mýšceju vysókoju, * jáko v vík mílosť Jehó.

Razďíľšemu Čermnóje móre v razďilenija, * jáko v vík mílosť Jehó.

I provédšemu Izrájiľa posreďí jehó, * jáko v vík mílosť Jehó.

I istrjásšemu faraóna i sílu jehó v móre Čermnóje, * jáko v vík mílosť Jehó.

Provédšemu ľudi Svojá v pustýni, * jáko v vík mílosť Jehó.

Porazívšemu carí vélija, * jáko v vík mílosť Jehó,

i ubívšemu carí krípkija, * jáko v vík mílosť Jehó:

Sijóna, carjá Amorréjska, * jáko v vík mílosť Jehó,

i Oha, carjá Vasánska, * jáko v vík mílosť Jehó.

I dávšemu zémľu ích dostojánije, * jáko v vík mílosť Jehó.

Dostojánije Izrajiľu, rabú Svojemú, * jáko v vík mílosť Jehó.

Jáko vo smiréniji nášem pomjanú ný Hóspoď, * jáko v vík mílosť Jehó.

I izbávil ný jésť ot vrahóv nášich, * jáko v vík mílosť Jehó.

Dajáj píšču vsjákoj plóti, * jáko v vík mílosť Jehó.

Ispovídajtesja Bóhu Nebésnomu, * jáko v vík mílosť Jehó.

Davídu jeremíjem, 136

Na rikách Vavilónskich, támo sidóchom i plákachom, * vnehdá pomjanúti nám Sijóna.

Na vérbijich posreďí jehó * obísichom orhány náša.

Jáko támo voprosíša ný pľínšiji nás o slovesích písnej, i védšiji nás o píniji: * vospójte nám ot písnej Sijónskich.

Káko vospojém písň Hóspodňu * na zemlí čuždéj?

Ášče zabúdu tebé, Jerusalíme, * zabvéna búdi desníca mojá.

Priľpní jazýk mój hortáni mojemú, ášče ne pomjanú tebé, * ášče ne predložú Jerusalima, jáko v načáľi vesélija mojehó.

Pomjaní, Hóspodi, sýny Jedómskija, v déň jerusalímľ hlahoľúščyja: * istoščájte, istoščájte do osnovánij jehó.

Dščí Vavilóňa okajánnaja, blažén iže vozdást tebí vozdajánije tvojé, * jéže vozdalá jesí nám.

Blažén íže ímet * i razbijét mladéncy tvojá o kámeň.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalom Davídu, Ahhéa i Zacháriji, 137

Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, i pred Ánhely vospojú Tebí, * jáko uslýšal jesí vsjá hlahóly úst mojích.

Pokloňúsja ko chrámu svjatómu Tvojemú i ispovímsja ímeni Tvojemú o mílosti Tvojéj i ístiňi Tvojéj, * jáko vozvelíčil jesí nad vsím ímja Tvojé svjatóje.

Vóňže ášče déň prizovú Ťá, skóro uslýši mjá: * umnóžiši mjá v duší mojéj síloju Tvojéju.

Da ispovíďatsja Tebí, Hóspodi, vsí cárije zémstiji, * jáko uslýšaša vsjá hlahóly úst Tvojích,

i da vospojút v putéch Hóspodnich, * jáko vélija sláva Hóspodňa,

jáko Vysók Hóspoď, i smirénnyja prizirájet, * i vysókaja izdaléča vísť.

Ášče pojdú posreďí skórbi, živíši mjá, * na hňív vráh mojích prostérl jesí rúku Tvojú, i spasé mjá desníca Tvojá.

Hóspoď vozdást za mjá. * Hóspodi, mílosť Tvojá vo vík, ďíl rukú Tvojéju ne prézri.

V konéc Davídu, psalóm Zachárijin, v razsíjanij, 138

Hóspodi, iskusíl mjá jesí i poznál mjá jesí. * Tý poznál jesí sidánije mojé i vostánije mojé.

Tý razumíl jesí pomyšlénija mojá izdaléča: * stezjú mojú i úže mojé Tý jesí izsľídoval, i vsjá putí mojá províďil jesí.

Jáko ňísť ľstí v jazýci mojém: * sé, Hóspodi, Tý poznál jesí.

Vsjá posľídňaja i drévňaja: * Tý sozdál jesí mjá, i položíl jesí na mňí rúku Tvojú.

Udivísja rázum Tvój ot mené, * utverdísja, ne vozmohú k nemú.

Kámo pojdú ot Dúcha Tvojehó? * I ot licá Tvojehó kámo bižú?

Ášče vzýdu na nébo, Tý támo jesí, * ášče snídu vo ád, támo jesí.

Ášče vozmú kriľí mojí ráno * i vseľúsja v posľídnich mórja:

i támo bo ruká Tvojá nastávit mjá * i uderžít mjá desníca Tvojá.

I rích: jedá tmá poperét mjá, * i nóšč prosviščénije v sládosti mojéj?

Jáko tmá ne pomračítsja ot Tebé, * i nóšč, jáko déň, prosvitítsja, jáko tmá jejá, táko i svít jejá.

Jáko Tý sozdál jesí utróby mojá, * vosprijál mjá jesí iz čréva mátere mojejá.

Ispovímsja Tebí, jáko strášno udivílsja jesí: * čúdna ďilá Tvojá, i dušá mojá znájet ziló.

Ne utaísja kósť mojá ot Tebé, * júže sotvoríl jesí v tájňi, i sostáv mój v preispódnich zemlí.

Nesoďílannoje mojé víďisťi óči Tvojí, * i v knízi Tvojéj vsí napišútsja, vo dnéch sozíždutsja i niktóže v ních.

Mňí že zeló čéstni býša drúzi Tvojí, Bóže, * ziló utverdíšasja vladýčestvija ích.

Izočtú ích, i páče peská umnožátsja; * vostách, i jéšče jésm s Tobóju.

Ášče izbíješi hríšniki, Bóže, * múžije krovéj, uklonítesja ot mené.

Jáko revnívi jesté v pomyšlénijich, * priímut v sujetú hrády Tvojá.

Ne nenavíďaščyja li Ťá, Hóspodi, voznenavíďich,* i o vrazích Tvojích istajách?

Soveršénnoju nénavistiju voznenavíďich já, * vo vráhi býša mí.

Iskusí mjá, Bóže, i uvížď sérdce mojé, * isťaží mjá i razumíj stezí mojá.

I vížď, ášče púť bezzakónija vo mňí, * i nastávi mjá na púť víčen.

V konéc, psalóm Davídu, 139

Izmí mjá, Hóspodi, ot čelovíka lukáva, * ot múža neprávedna izbávi mjá,

íže pomyslíša neprávdu v sérdci, * vés déň opolčáchu bráni,

izostríša jazýk svój, jako zmijín, * jád áspidov pod ustnámi ích.

Sochraní mjá, Hóspodi, iz rúki hríšniči, * ot čelovík neprávednych izmí mja, íže pomyslíša zapjáti stopý mojá.

Skrýša hórdiji síť mňí, * i úžy prepjáša síť noháma mojíma.

Pri stezí soblázny * položíša mí.

Rích Hóspodevi: Bóh mój jesí Tý, * vnuší, Hóspodi, hlás molénija mojehó.

Hóspodi, Hóspodi, sílo spasénija mojehó, * osiníl jesí nad hlavóju mojéju v déň bráni.

Ne predážď mené, Hóspodi, ot želánija mojehó hríšniku: * pomyslíša na mjá, ne ostávi mené, da ne kohdá voznesútsja.

Hlavá okružénija ích, * trúd ústen ích pokrýet já.

Padút na ních úhlija óhnennaja, * nizložíši ja v strastéch, i ne postoját.

Múž jazýčen ne isprávitsja na zemlí: * múža neprávedna zlája ulovját vo istľínije.

Poznách, jáko sotvorít Hóspoď súd níščym, * i mésť ubóhim.

Obáče pravédniji ispovíďatsja ímeni Tvojemú, * i vseľátsja práviji s licém Tvojím.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 140

Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja: * vonmí hlásu molénija mojehó, vnehdá vozváti mi k tebí.

Da isprávitsja molítva mojá jáko kadílo préd tobóju: * vozďijánije rukú mojéju, žértva večérňaja,

Položí Hóspodi chranénije ustóm mojím, * i dvér ohraždénija o ustnách mojích.

Ne ukloní sérdca mojehó v slovesá lukávstvija, * nepščeváti viný o hrisích.

So čelovíki ďílajuščimi bezzakónije, * i ne sočtúsja s izbránnymi ích.

Nakážet mjá právednik mílostiju, i obličít mjá, * jeléj že hríšnaho da ne namástit hlavý mojejá: jáko jéšče molítva mojá v blahovolénijich ích.

Požérty býša pri kámeni sudijí ích: * uslýšatsja hlahóly mojá jáko vozmohóša.

Jáko tólšča zemlí prosídesja na zemlí, * rastočíšasja kósti ích pri áďi.

Jáko k tebí Hóspodi, Hóspodi óči mojí, * na ťá upovách, ne otimí dušu mojú.

Sochraní mjá ot síti, júže sostáviši mí, * i ot soblázn ďílajuščich bezzakónije.

Pádut vo mréžu svojú hríšnicy, * jedín jésm áz dóndeže prejdú.

Rázuma Davídu, vnehdá býti jemú vo vértpi moľáščemusja, 141

Hlásom mojím k Hóspodu vozzvách, * hlasóm mojím ko Hóspodu pomolíchsja.

Prolíju préd ním molénije mojé, * pečáľ mojú préd ním vozviščú.

Vnehdá isčezáti ot mené dúchu mojemú, * i tý poznal jesí stezí mojá.

Na putí sém po nemúže choždách, * skrýša síť mňí.

Smotrjách odesnúju i vozhľadách, * i ne bí znájaj mené.

Pohíbe bíhstvo ot mené, * i ňísť vzyskajáj dúšu mojú.

Vozzvách k tebí Hóspodi rích: * tý jesí upovánije mojé, čásť mojá jesí na zemlí žívych.

Voňmí moléniju mojemú, * jáko smiríchsja ziló.

Izbávi mjá ot hoňáščich mjá, * jáko ukripíšasja páče mené.

Izvedí iz temnícy dúšu mojú,ispovídatisja ímeni tvojemú. * Mené ždút právednicy, dóndeže vozdási mňi.

Psalom Davídu, jehdá hoňáše jehó Avessalóm, sýn jehó, 142

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj.

I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj.

Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój:

Posadíl mjá jésť v témnych, * jáko mértvyja víka.

I uný vo mňí dúch mój: * vo mňí smjatésja sérdce mojé.

Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja.

Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí.

Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój.

Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv.

Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách.

Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú.

Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, * k tebí pribihóch.

Naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój: * dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu.

Imene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá * právdoju tvojéju izvedéši ot pečáli dúšu mojú.

I mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá, i pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-m stichoslóvii sidálen,

hlás 1. Pod: Hrób tvój, Spáse: Prestólu strášnomu predstojášče prísno, i svítlymi zarjámi trisólnečnaho Božestvá osijájemi, prosvitíte ný, hrichóvnyj mrák othoňášče, váš sobór prázdnujuščyja svítlo, i priľížno molíte izbávitisja nám ot bíd, presvítliji molítvennicy.

Sláva, hlás tójže. Podóben: Lík ánhelskij. Lík ánheľskij archistratíha imíja Božéstvennaho Michaíla, s ním svjaťíj Tróici prinošájet pínije, ot ne súščich bo soďítel vsjáčeskich, vójinstva ohnezráčnych činóv slóvom privedé.

I nýňi, Bohoródičen: Upovánije christiján, presvjatája Ďívo, jehóže rodilá jesí Bóha, páče umá i slóva, neprestánno molí s hórnimi sílami, podáti ostavlénije hrichóv nášich vsích, i ispravlénije žitijá, víroju i ľubóviju prísno slávjaščym ťá.

Psalóm Davídu, k Holiáthu, 143

Blahoslovén Hóspoď Bóh mój, * naučájaj rúci mojí na opolčénije, pérsty mojá na bráň.

Mílosť mojá i pribížišče mojé, * Zastúpnik mój i Izbávitel mój,

Zaščítiteľ mój, i na Nehó upovách: * povinújaj ľúdi mojá pod mjá.

Hóspodi, čtó jésť čelovík, jáko poználsja jesí jemú? * Ili sýn čelovíč, jáko vmiňáješi jehó?

Čelovík sujeťí upodóbisja: * dníje jehó jáko síň prechóďat.

Hóspodi, prikloní nebesá *, i snídi, kosnísja horám, i vozdymjátsja.

Blesní mólniju, i razženéši já, * poslí stríly Tvojá, i smjatéši já.

Poslí rukú Tvojú s vysotý, izmí mjá i izbávi mjá ot vód mnóhich, * iz rukí synóv čúždich,

íchže ustá hlahólaša sujetú, * i desníca ích, desníca neprávdy.

Bóže, písň nóvu vospojú Tebí, * vo psaltíri desjatostrúnňim pojú Tebí,

dajúščemu spasénije carém, * izbavľájušemu Davída, rabá Svojehó, ot mečá ľúta.

Izbávi mjá, i izmí mjá iz rukí synóv čúždich, * íchže ustá hlahólaša sujetú, i desníca ích, desníca neprávdy.

Ichže synove ich jako novosaždenija vodružennaja v junosti svojej. * Dščeri ich udobreny, preukrašeny, jako podobije chrama.

Chranilišča ich ispolnena, otryhajuščaja ot seho v sije, ovcy ich mnohoplodny, * množaščyjasja vo ischodiščach svoich, volove ich tolsti.

Nísť padenija oplotu, nižé prochoda,* nižé voplja v stohnach ich.

Ublažiša ľúdi, ímže sija súť. * Blažéni ľúdije, ímže Hóspoď Bóh ích.

Chvalá Davídu 144

Voznesú ťá, Bóže mój, carjú mój, * i blahoslovľú ímja tvojé vo vík i vík víka.

Na vsják déň blahoslovľú ťá, * i voschvaľú ímja tvojé vo vík i vo vík víka.

Vélij Hóspoď i chválen ziló, * i velíčiju jehó ňísť koncá.

Ród i ród voschváľat ďíla tvojá, * i sílu tvojú vozvisťát.

Velikoľípije slávy svjatýni tvojejá vozhlahóľut, * i čudesá tvojá povíďat.

I sílu strášnych tvojích rekút, * i velíčije tvojé povíďať.

Pámjať mnóžestva bláhosti tvojejá otrýhnut * i právdoju tvojéju vozrádujutsja.

Ščédr i mílostiv Hóspoď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv.

Bláh Hóspoď vsjáčeskim, * i ščdróty jehó na vsích ďíľich jehó.

Da ispovíďatsja tebí Hóspodi vsjá ďilá tvojá, * i prepodóbnyji tvojí da blahoslovját ťá.

Slávu cárstvija tvojehó rekút * i sílu tvojú vozhlahóľut.

Skazáti sýnovom čelovíčeskim sílu tvojú * i slávu velikoľípija cárstvija tvojehó.

Cárstvo tvojé cárstvo vsích vikóv, * i vladýčestvo tvojé vo vsjákom róďi i róďi.

Víren Hóspoď vo vsích slovesích svojích * i prepodóben vo vsích ďíľich svojích.

Utverždájet Hóspoď vsjá nizpádajuščyja * i vozstavľájet vsjá nizvéržennyja.

Óči vsích na ťá upovájut, * i tý dajéši ím píšču vo blahovrémenniji.

Otverzáješi tý rúku tvojú * i ispoľňáješi vsjáko živótno blahovolénija.

Práveden Hóspoď vo vsích putéch svojích * i prepodóben vo vsích ďiľích svojích.

Blíz Hóspoď vsím prizyvájuščym jehó, * vsím prizyvájuščym jehó vo ístiňi.

Vóľu bojáščychsja jehó sotvorít, * i molítvu ích uslýšit, i spasét já.

Chranít Hóspoď vsjá ľúbjaščyja jehó, * i vsjá hríšniki potrebít.

Chvalú Hóspodňu vozhlahóľut ustá mojá: * i da blahoslovít vsjáka plóť ímja svjatóje jehó vo vík i vo vík víka.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Allilúja, Ahhéa i Zachariji, 145

Chvalí duše mojá, Hóspoda: * voschvaľu Hóspoda v živoťí mojém, pojú Bóhu mojemú dóndeže jésm.

Ne naďíjtesja na kňázi, * na sýny čelovíčeskija, v níchže ňísť spasénija.

Izýdet dúch jehó, i vozvratítsja v zémľu svojú: * v tój déň pohíbnut vsjá pomyšlénija jehó.

Blažén, jemúže Bóh Jákovľ pomóščník jehó, * upovánije jehó na Hóspoda Bóha svojehó:

Sotvóršaho nébo i zémľu, móre i vsjá jáže v ních: * Chraňáščaho ístinu v vík:

Tvorjáščaho súd obídimym, dajúščaho píšču álčuščym. * Hóspoď rišít okovánnyja:

Hóspoď umudrjájet sľipcý, * Hóspoď vozvódit nizvéržennyja, Hóspoď ľúbit právedniki.

Hóspoď chranít prišéľcy, síra í vdovú prijímet: * i púť hríšnych pohubít.

Vocarítsja Hóspoď vo vík, * Bóh tvój, Sijóne, v ród i ród.

Allilúja, 146

Chvalíte Hóspoda, jáko bláh psalóm. * Bóhovi nášemu da usladítsja chvalénije.

Zíždaj Jerusalíma Hóspoď, * razsíjanija Izráileva soberét.

Isciľájaj sokrušénnyja sérdcem * i objazújaj sokrušénija ích.

Isčitájaj mnóžestvo zvízd * i vsím ím ímena naricájaj.

Vélij Hóspoď náš, i vélija kríposť Jehó, * i rázuma Jehó ňísť čislá,

Prijémľaj krótkija Hóspoď, * smirjájaj že hríšniki do zemlí.

Načníte Hóspodevi vo ispovídaniji, * pójte Bóhovi nášemu v húslech.

Oďivájuščemu nébo óblaki, uhotovľájuščemu zemlí dóžď, * prozjabájuščemu na horách travú i zlák na slúžbu čelovíkom,

dajúščemu skotóm píšču ích, * i ptencém vránovym prizyvájuščym Jehó.

Ne v síľi kónsťij voschóščet, * nižé v lýsťich múžeskich blahovolít.

Blahovolít Hóspoď v bojáščichsja Jehó * i vo upovájuščich na mílosť Jehó.

Allilúja, Ahhéa i Zachariji, 147

Pochvalí, Jerusalíme, Hóspoda, * chvalí Bóha Tvojehó, Sijóne,

jáko ukripí verejí vrát Tvojích, * blahosloví sýny tvojá v tebí.

Polahájaj preďíly Tvojá mír,* i túka pšeníčna nasyščájaj ťá.

Posylájaj slóvo Svojé zemlí, * do skórosti tečét slóvo Jehó,

dajúščaho sňíh Svój, jáko vólnu, * mhlú, jáko pépel, posypájuščaho,

metájuščaho hóloť Svój, jáko chľíby: * protívu licá mráza Jehó któ postojít?

Póslet slóvo Svojé, i istájet já, * dchnét dúch Jehó, i potekút vódy.

Vozviščájaj slóvo Svojé Jákovu, * opravdánija i suďbý Svojá Izráilevi.

Ne sotvorí táko vsjákomu jazýku, * i suďbý Svojá ne javí ím.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Allilúja, Ahhéa i Zachariji, 148

Chvalíte Hospoda s nebes, * chvalite jeho vo vyšnich.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, * chvalíte jehó vsjá síly jehó,

Chvalíte jehó sólnce i luná, * chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít.

Chvalíte jehó nebesá nebés, * i vodá jáže prevýše nebés.

Da voschváľat ímja Hóspodne: jáko tój rečé i býša, * tój poveľí i sozdášasja.

Postávi já vo vík i vo vík víka, * poveľínije položí i ne mímo idét.

Chvalíte Hóspoda ot zemlí * zmijéve i vsjá bézdny.

Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, * tvorjáščaja slóvo jehó.

Hóry i vsí chólmi, * dréva plodonósna i vsí kédry.

Zvírije i vsí skóti, * hádi i ptícy pernáty.

Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, * kňázi i vsí sudijí zémstiji.

Júnoši i ďívy, * stárcy s júnotami,

da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho: * ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí.

I voznesét róh ľudéj svojích: písň vsím prepodóbnym jehó, * synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Allilúja, 149

Vospójte Hospodévi písň nóvu, * chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych.

Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, * i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém.

Da voschváľat ímja jehó v líci, * v tympáňi i psaltíri da pojút jemú.

Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, * i voznesét krótkija vo spasénije.

Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, * i vozrádujutsja na ložách svojích.

Voznošénija Bóžija v hortáni ích, *i meči obojúdu ostrý v rukách ích.

Sotvoríti otmščénije v jazýcich, * obličénija v ľúdech.

Svjazáti carí ích púty, * i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Sotvoríti v ních súd napísan, * sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

Allilúja, 150

Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, * chvalíte jehó v utverždéniji síly jehó.

Chvalíte jehó na sílach jehó, * chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

Chvalíte jehó v hlási trúbňim, * chvalíte jehó v psaltíri i húsľich.

Chvalíte jehó v tympáňi i líci, * chvalíte jehó v strúnach i orháňi.

Chvalíte jehó v kymváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kymváľich vosklicánija, * vsjákoje dychánije da chvalít Hóspoda.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 2-m stichoslóvii sidálen,

hlás 2. Pod: jehdá snizšél jesí: Posreďí polkóv ánheľskich staríjšij javílsja jesí, Michajíle archistratíže, výšňaho carjá neprestánno molí, dólnich mučítelej hordýňu nizložíti. I jáko imíja derznovénije u prestóla ohnezráčnaho, molí za ný neprestánno rabý tvojá.

Sláva, hlás 4. Podóben: Skóro predvarí: Cheruvími i Serafími, mnohoočítaja archánhelov služítelej vójinstva, so vlasťmí prestóli, hospóďstva, ánheli, síly že i načála, móľat ťá tvorcá nášeho i Bóha i Vladýku, da ne prézriši molénija ľudéj sohrišívšich, Bóže mnohomílostive.

I nýňi, Bohoródičen: Ďívo vseneporóčnaja, jáže presúščnaho Bóha róždšaja, so bezplótnymi tohó neprestánno molí, ostavlénije prehrišénij, i ispravlénije žitijá dáti nám préžde koncá, víroju i ľubóviju pojúščym ťá po dólhu, jedína vsepítaja.

Polijelej:

Chvalíte imja Hospódne, alliluja, chvalíte rabý Hóspoda. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Stojáščíi v chrami Hóspodni, v dvorích dómu Bóha nášeho. – Alliluja, alliluja, alliluja.

Hóspodi, imja tvojé vo viki, í pámjať tvojá v rod i rod. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Blahoslovén Hóspoď ot Sióna, žívyj v Jerusalími. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Ispovídajtesja Hospodevi jáko bláh, alliluja, jáko v viki mílosť jehó. - Alliluja, alliluja.

Utverdívšemu zémľu na vodách, alliluja, jáko v víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Rukóju krípkoju í mýšceju vysókoju, alliluja, jáko vo víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Ispovídajtesja Bóhu nebesnómu, alliluja, jáko vo viki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Veličánije: Veličájem ťá svjatýj Archánhele Christóv Mi­chaíle, i vás svjatíji Archánheli, Ánheli, Načála, Vlásti, Prestóli, Hospóďstvija, Síly, Cheruvími, i strášnii Serafími, proslavľájuščích Hóspoda.

Veličájem ťa, Archánhele Christóv Michajíle, i čtem óbraz tvój svjatýj, jáko v podóbii božéstvennaho licá tvojehó.

Ispovímsja Tebí Hóspodi vsím sérdcem mojímf i pred Ánhely vospojú tebí.

Tvorjáj Ánhely Svojá dúchi, i sluhí Svojá plámeň óhnennyj.

Blahoslovite Hóspoda vsí Ánheli Jehó.

Poklaňájtesja Jemú vsí Ánheli Jehó.

Opolčítsja Anhel Hospodeň ókrest bojáščichsja Jehó.

Blahoslovite Hóspoda vsjá Síly Jehó, sluhí Jehó tvorjáščiji vóľu Jehó.

Blahoslovite Ánheli Hóspodní, nebesá Hospodňa Hó­spoda pójte.

Vsjákoje dychánije da chvalít Hóspoda.

Sláva i nýňi: Alliluja 3x. Sláva tebí Bóže.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sidálen, hlás 8. Podóben: Premúdrosti: Nebésnych činóv nastávnik, služíteľ že slávy Božéstvennyja, dostójno býv poveľínijem ziždíteľa tvojehó, christijánom jesí chodátaj spasénnyj, neveščéstvennoju tvojéju slávoju zemnýja nazirája. Ťímže po dólhu voschvaľájem ťá vsí, Božéstvennoje tvojé dnés vospivájušče toržestvó, Michajíle archistratíže, molí Christá Bóha, hrichóv ostavlénije darováti prázdnujuščym ľubóviju svjatóje tvojé toržestvó.

Sláva, hlás 4. Podóben: Skóro predvarí: Ánheľstiji číni so stráchom predstoját prestólu tvojemú, Vladýko Christé Bóže, i íže ottúdu zarjámi prísno prosviščájemi, písň tí nemólčno pobídnuju vospivájut, íchže svjaščénnymi molítvami mír míru dáruj, i dušám nášym véliju mílosť.

I nýňi, Bohoródičen: Čístaja i vseneporóčnaja i neiskusomúžnaja Ďívo Máti, jáže jedína bezľítnaho Sýna i Slóva Bóžija v ľíto poróždši, sehó so bezplótnymi čestnými nebésnymi sílami molí, darováti nám očiščénije hrichóv, i véliju mílosť.

V prazniky stepena hlás 4.

Antifon 1. Ot júnosti mojá mnóhija bórjut mja strásti: no sam mja zastupí, i spasí Spase moj.

Nenavíďaščii Sióna, postydítesja ot Hóspoda, jáko travá bo ohném búdete izsóchše.

Sláva: Svjatým Dúchom vsjáka dušá žívitsja, i čistotóju vozvyšájetsja, svitľíjetsja trójčeskim jedínstvom, svjaščennotájňi.

I nýňi: Svjatým Dúchom tóčatsja blahodátnyja struji, napajájušče vsjaku tvár ko ožívléniju.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokímen, hlás 4: Tvorjáj ánhely svojá dúchi, i sluhí svojá plámeň óhnennyj.

Stích: Blahosloví, dušé mojá, Hóspoda, Hóspodi, Bóže mój, vozvelíčilsja jesí ziló.

Jeréj: Hóspodu pomolímsja.

Lík: Hóspodi pomíluj.

Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.

Lík: Amíň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Matthéja svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: Poviv Hospoď tot obraznyj priklad: „Carstvo nebesne je podobne čolovikovi, kotryj na svojim poľi zasijav dobre zerno. No koli ľude spali, prišov joho neprijateľ i zasijav midži pšeňicju kukiľ. Poťim odyšov. Jak zerno vyroslo a kolosja požovťilo, ukazav sja i kukiľ. A raby hospodarja prišli i povili jomu: - Hospodi, ci ty na svojim poľi ne zasijav dobre zerno? Odky sja tam vzjav kukiľ? Vin jim poviv: - Toto zrobiv čolovik - neprijateľ. - A raby jomu povili: - Ci chočeš, žeby my išli kukiľ vypoloti? - No vin (jim) poviv: - Ňi! Bo vy by iz nim vytorhali (i) pšeňicju. Ochabte, naj do žniv rostuť obidvoje vjedno. - A v časi žniv, povim žencjam: - Napered zožnijte kukiľ i zvjažte ho do snopiv - bude spalenyj; pšeňicju dajte do moho sypancja. -“ A učeniky prišli ku ňomu i prosili ho: „Pojasni nam obraznyj priklad o kukoľi na poľi.“ A vin jim odpoviv tak: „Sijač, kotryj sije dobre zerno, je Syn čolovika. Pole je svit, dobre zerno suť synove Carstva, no kukiľ suť synove zla. Neprijateľ, kotryj ho zasijav, je dijavol, žniva - to konec svita, a ženci - anhely. A tak, jak zberajuť kukiľ i paľať joho v ohňi, tak bude i na kinci svita. Syn čolovika pošle svojich anheľiv, a oni z joho Carstva pozberajuť všytko pohiršiňa i tych, kotry robili ďila proťiv zakona. I buduť verženy do ohňanoho peca. Tam bude plač i skrehotaňa zubiv. Tohdy v Carstvi svoho Otcja spravedlivy zasviťať jak sonce. Chto mať ucha na sluchaňa (slova Božoho), naj sluchať!“

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Sláva, hlás 6. Molítvami archánhelov, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych.

I nýňi: Mólitv rádi Prečístyja Bohoródicy, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych

Stich: Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé.

Stichira, hlás 6. Ánheli tvojí, Christé, prestólu velíčestva vo strási predstojášče, i tvojím svitolítijem prísno osijavájemi, v výšnich pisnopívcy tvojí, i sovíta tvojehó služítelije, ot tebé nizposylájemi, dajút prosviščénija dušám nášym.

Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Lík: Hóspodi pomílu. (12x)

Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kanón Bohoródicy, so irmosóm na 6. Hlás 8. irmós po dváždy: Pojím Hóspodevi, provédšemu ľúdi svojá: písan vo októichi vo osmóm hlási: v neďíľu na útreňi trétij kanón.

Hlás 8: [Písň 1]

Irmós: Pojím Hóspodevi, provédšemu ľúdi svojá skvozí čermnóje móre, jáko jedín slávno proslávisja.

Prečístaja Bohoródice, voplóščšejesja prisnosúščnoje i prebožéstvennoje Slóvo, páče jestestvá róždši, pojém ťá.

Hrózd ťá živonósen, vsemírnaho iskápajušč sládosť spasénija, Ďíva Christé rodí.

Ród Adámľ, ko jéže páče umá blažénstvu, tobóju vozvedénnyj Bohoródice, dostójno slávit ťá.

I bezplótnych dvá kanóna, na 8.

Pérvyj kanón, tvorénije ioánna monácha, jehóže krajehranésije: Da toržestvúem, Bohomúdriji, pochvalú sobóru bezplótnych.

Hlás 8. Písň 1.

irmós: Písň vozslém, ľúdije, čúdnomu Bóhu nášemu, svobodívšemu Izráiľa ot rabóty, písň pobídnuju pojúšče i vopijúšče: pojím tebí jedínomu Vladýci.

Vsí vospojím vírniji, vsjá upravľájuščuju neveščéstvennyja hórnich likóv činonačálija, Tróicu nesozdánnuju, svját, svját, svját jesí, vopijúšče, Bóže vsederžíteľu.

Položíl jesí tvárej načálo, suščestvó bezplótnoje, tvórče ánhelov, prečístyj tvój prestól okružájuščeje zváti tebí: svját, svját, svját jesí, Bóže vsederžíteľu.

Rádujsja, Havrijíle, tajnovídče Bóžija voploščénija, Michajíle že, činóv neveščéstvennych pervostojáteľu, neprestánno zovúšče: svját, svját, svját jesí, Bóže vsederžíteľu.

Bohoródičen: Trepéšču tájinstva, Christé, tvojehó snizchoždénija, jáko, íže jestestvóm Bóh, prijál jesí ot Ďívy rodítisja, jáko čelovík, da spaséši mír ot rabóty protívnaho.

Druhíj kanón, tvorénije tohóžde ioánna monácha.

Hlás 8, Písň 1.

irmós: Kolesnicehoníteľa faraóňa pohruzí, čudotvorjáj inohdá moiséjskij žézl, krestoobrázno porazív i razďilív móre, Izráiľa že bihlecá, pišechódca spasé, písň Bóhovi vospivájušča.

Úmnyja bezplótnych činóv líki, písňmi, jáko služíteli Božéstvennyja, priidíte, voschválim, lík sovokúpľše, o nášem spaséniji neprestánno moľáščyjasja, i o pokajániji nášem srádujuščyjasja.

Íže ánhelov načalovoždí, i predizbránniji, i činonačáľnicy svítliji, bezplótnyja umý dnés vozdvížut k naveršéniju prázdnika svítlyja ích pámjati: s nímiže kúpno rádujutsja čelovícy, pínije Tróici prinosjášče.

Da vozveselímsja so ánhely dnés čelovícy, duchóvňi v rádosti: Havrijíl bo páki nýňi blahovistvújet cérkvej sojedinénije, i nizložénije vsjákija protívnyja jéresi, v pámjati archistratíhov.

Bohoródičen: Raždáješi súščeje páče jestestvá, prečístaja, v tebí vséľšejesja Ótčeje Slóvo, Dúchom svjatým, vo dvú úbo jestestvách i choťínijich súšča, vo ipostási že neprelóžno jedíňij, jejáže i zrák cilújem.

Katavásija: Otvérzu ustá mojá, i napólňatsja dúcha, i slóvo otrýhnu Caríci Máteri, i javľúsja svítlo toržestvúja, i vospojú rádujasja tvojá čudesá.

[Písň 3]

Irmós: Tý jesí utverždénije pritekájuščich k tebí Hóspodi, tý jesí svít omračénnych, i pojét ťá dúch mój.

Dážď nám pómošč tvojími molítvami vsečístaja, prilóhi otražájušči ľútych obstojánij.

Jévi pramáteri tý ispravlénije bylá jesí, načáľnika žízni mírovi, Christá Bohoródice róždši.

Prepojáši mjá síloju vsečístaja, jáže voístinnu Bóha róždši plótiju, Ótčuju ipostásnuju sílu.

irmós: Strách tvój, Hóspodi, vsadí v serdcá ráb tvojích, i búdi nám utverždénije, ťá vo ístiňi prizyvájuščich.

Krípostiju postávil jesí, bezsmértne, síľnyja, soveršájuščyja vsesvjatúju tvojú vóľu, tebí v výšnich vsehdá predstojáščyja.

Taínniki tvojehó vočelovíčenija, i čestnáho vostánija, ánheľskija činonačáľniki, Christé, za ný priimí moľáščyjasja.

Ánhely pristávil jesí chraníteli čelovíkom, jáko blahoutróben: služíteli že pokazál jesí, Christé, spasénija tvojích uhódnikov.

Bohoródičen: Neizrečénno začalá jesí Hóspoda i Spása, Bohonevísto, izbavľájuščaho ný ot ľútych, ťá voístinňi prizyvájuščyja.

Ín. irmós: Tý jesí utverždénije pritekájuščich k tebí, Hóspodi, tý jesí svít omračénnych, i pojét ťá dúch mój.

Ánhelov pérvijšij, i Tróicy svít vtorýj, javílsja jesí nám, Michajíle načáľniče, vírno blahochváľaščym ťá.

Zaréju Božéstvennyja blahodáti Havrijíl vírno ispólni vsjú zémľu, Bóžije propovídav vo plóti prišéstvije.

Soprúh j, i svitozárnaja dvóice neveščéstvennaja, svíty Bóžija vírno soveršájuščyja vášu pámjať pokažíte.

Bohoródičen: Vospí Isáia tvojé, jéže páče umá, čístaja, roždestvó: pojú i áz, da ónaho polučú očiščénija.

Irmos: Tvojá písnoslóvcy, Bohoródice, živýj i nezavístnyj, istóčniče, lik sebí sovokúpľšyja, duchóvno utverdí, v božéstvenňij tvojéj sláví vincév slávy spodóbi.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sidálen, hlás 8. Podóben: Poveľínnoje: Nebésnych načáľnicy, i pervostojátelije vysokoprestóľnych i strášnych Božéstvennyja slávy, Michajíle i Havrijíle archistratízi, ánhelov činonačáľnicy, so vsími bezplótnymi, o služítelije Vladýčni! O míri neprestánno moľáščesja, isprosíte ostavlénije prehrišénnych námi, i mílosť i blahodáť obristí v déň súdnyj. Dváždy.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Bohoblahodátnaja, čístaja, blahoslovénnaja, blahoutróbija rádi ščedrót iz tebé róždšahosja, s výšnimi sílami, i archánhely, i vsími bezplótnymi molí neprestánno, podáti nám préžde koncá mílostivno proščénije hrichóv i žitijá ispravlénije, jáko da obrjáščem mílosť.

[Písň 4]

Irmós: Uslýšach Hóspodi smotrénija tvojehó tájinstvo, razumích ďilá tvojá, i proslávich tvojé božestvó.

Klás vozrastívšaja životvórnyj, neoránnaja nívo, podajúščaho mírovi žízň, Bohoródice, spasáj pojúščyja ťá.

Bohoródicu ťá vsečístaja, prosviščšijisja vsí propovídujem: sólnce bo právdy rodilá jesí prisnoďívo.

Očiščénije dáruj nášym nevíďinijem, jáko bezhríšen: i umirí mír tvój Bóže, molítvami róždšija ťá.

irmós: Vsíl jesí na kóni, apóstoly tvojá, Hóspodi, i prijál jesí rukáma tvojíma uzdý ích, i spasénije býsť jiždénije tvojé vírno pojúščym: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Vsíl jesí na ánhely, jákože na kóni, čelovikoľúbče, prijál jesí rukóju tvojéju brozdý ích, i spasénije býsť jiždénije tvojé neprestánno vopijúščym: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Pokryvájet ánhely dobroďíteľ tvojá, čelovikoľúbče, i zemlí ispolňájet koncý tvojehó slávnaho, beznačáľne, Božéstvennaho chvalénija, s ními tebí vopijúšči: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Izšél jesí, ščédre, na spasénije ľudéj tvojích, Christé, sozyváješi že drúhi, síly tvojá, i vesélije býsť prišéstvije tvojé vírno tebí vopijúščym: sláva síľi tvojéj Hóspodi.

Bohoródičen: Ďíva i Máti prejestéstvenno javílasja jesí, vsečístaja, jáko Bóha tohóžde i čelovíka Christá róždšaja, jemúže so stráchom vopijút ánheľskija číni: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Ín. irmós: Tý mojá kríposť, Hóspodi, tý mojá i síla, tý mój Bóh, tý mojé rádovanije, ne ostávľ ňídra Ótča, i nášu niščetú positív. Ťím s prorókom Avvakúmom zovú ti: síľi tvojéj sláva, čelovikoľúbče.

Vo Jerichóňi javísja síly Hospódni archistratíh vojújuščemu drévle Isúsu Navínu, pobidotvorjá i pobórstvuja, Michaíl velíkij, bezplótnych načáľnik sýj, ot nehóže prijém sílu, sluhá Hospódeň, kopijém pľinív, ját sopostáty.

Načáľnik ňikohda bezplótnych síl javísja, nosjá, čáda blahoviščenija, Zacháriji jeréju Havrijíl velíkij i Božéstvennyj ístinno archánhel: ťímže hlás Slovesé, rodívyjsja Joánn otcú svojemú hlás prohlahólanija otdajét.

Rádujutsja rádostiju vsí koncý zemníji dnés, čestnúju pámať prázdnujušče archánhelov tvojích, Bóže, Michaíla Božéstvennaho i Havriíla Bohomúdraho: srádujetsja že kúpno i vés ánheľskij čín, jáko sochraňájetsja mír pokróvom ích.

Bohoródičen: Jedína čístaja prebylá jesí i po roždeství, jedína tókmo javílasja jesí bezmúžnaja, mlekóm pitájuščaja Slóvo Ótčeje ístinnoje, Dúchom svjatým prijémšeje rábij zrák po nám, Ďívo Bohoródice, jehóže, Božéstvennoje čtúšče zráka podóbije, počitájem.

Irmos: Siďáj vo sláví, na prestoľi Božestvá vo óblaci léhci, priíde Isús prebožéstvennyj, netľínnoju dlániju, i spasé zovúščyja: sláva, Christé, síľi Tvojéj.

[Písň 5]

Irmós: Utreňujušče vopijém tí, Hóspodi spasí ný: tý bo jesí Bóh náš, rázvi tebé inóho ne vímy.

Utolí nesterpímuju búrju strastéj mojích, jáže Bóha róždšaja okormíteľa i Hóspoda.

Slúžat roždéstvú tvojemú prečístaja Bohoródice, ánheľstiji čínove, i čelovíkov sobránije.

Maríje Bohoródice beznevístnaja, upovánija vrahóv osujetí, i pojúščyja ťá vozveselí.

irmós: Ot nóšči nevíďinija, po dušelovíteľnomu putí prísno bluďáščaho, svítom rázuma tvojehó, Hóspodi, prednastavľája mjá, na stezjú zápovidej tvojích naprávi.

Nevozvrátnym želánijem prísno k vysoťí, k tebí, Christé, nosími, krájňijšemu vsích želánij, ánheľskija síly neprestánno ťá slávjat.

Tý úmnyja po suščestvú, netľínnyja blahodátiju tvojéju, Christé, ustrójil jesí pisnopívcy tvojehó velíčestva, ánhely tvojá, po óbrazu soďílav, nepostižíme.

Tý nepreklónny na hóršeje, k tebí približénijem, Christé, sochraníl jesí tvojá sluhí, istóčnik bo bláhosti tý jesí, blahotvoríši dostójno tebí služáščyja.

Bohoródičen: Umerščvlénnuju mojú dúšu strasťmí mérzskimi, vseneporóčnaja, oživí, žízni chraníteľa róždšaja, i k stezí víčňij i blažénňij žízni uprávi.

Ín. irmós: Vskúju mjá otrínul jesí ot licá tvojehó, svíte nezachodímyj, i pokrýla mjá jésť čuždája tmá okajánnaho, no obratí mja, i k svítu zápovidej tvojích putí mojá naprávi, moľúsja.

Nepokorjájuščusja drévle Bóžijim neizrečénnym i Božéstvennym čudesém, Valaámu volchvú, na raspútiji ánhel oslú javívsja, strášno obličí, i slovésno živótnoje pokazáv, jestestvá preminí poznánije.

Játu bývšu Petrú, i v temníci prebyvájušču, ánhel, javísja Bóžij, ot rúk Írodovych, i úz i smérti izbavľája. Ťímže, priidíte vsí, jáko dúš chraníteli Božéstvennyja, múdryja archánhely da počtím.

Bránej kramolý, ánheli, archánheli, Božéstvennyja síly Bóžija, i cerkóvnyja jéresi, i vsjá soblázny vášimi razrišíte k Bóhu prísnymi moľbámi, i nás v míri sobľudíte.

Bohoródičen: Vo dvú suščestvách jedínaho ťá vímy Bóha tvári, ďíjstvy obíma i choťíniji, súšča neslítna, Sýna Bóžija, ot žený plóť priímša, jejáže óbraz počitájem na dščícach.

Irmos: Užasóšasja vsjačeskaja o božéstvenňij slávi tvojéj, ty bo neiskusobráčnaja Ďívo, imíla jesí vo utróbi nad vsimi Bóha, í rodilá jesí bezľítnaho Sýna, vsim vospivájuščym ťa, mír podavájuščaja.

[Písň 6]

Irmós: Rízu mňí podážď svítlu, oďíjajsja svítom jáko rízoju, mnohomílostive Christé Bóže náš.

Chrám ťá Bóžij i kovčéh, i čertóh oduševlénnyj, i dvér nebésnuju, Bohoródice vírniji vozviščájem.

Trébišč razrušíteľ jáko Bóh, bývšeje roždestvó tvojé Maríje Bohonevísto, poklaňájemo jésť so Otcém i Dúchom.

Slóvo Bóžije tebé zemným, Bohoródice, pokazá nebésnuju ľístvicu: tobóju bo k nám sníde.

irmós: Jónu v kíťi, Hóspodi, jedínaho vselíl jesí, mené že svjázannaho mréžami vrážijimi, jáko ot tlí ónaho, spasí.

Bohoľípňi ot ne súščich, Hóspodi, slóvom tvojím privél jesí suščestvá nebésnych, bezsmértnych vójinstv svitovídny týja soďílovaja.

Taínnicy čestníji Bóžija chvalénija býste, bezplótniji, hráždane nebésnyja i Božéstvennyja ístinno skínini, tvorcú dostójno služášče.

Bezplótnych číni úmnini ťá, Sýne Bóžij prebeznačáľnyj, chváľat neprestánno, i slavoslóvjat, jáko tvorcá i sozdáteľa vsjáčeskich.

Bohoródičen: So Otcém v výšnich, prečístaja, beznačáľne siďáščaho na objátijich tvojích voskloníti spodóbilasja jesí: jehóže nám podážď, čístaja, rabóm tvojím, mílostiva.

Ín. irmós: Očísti mjá, Spáse, mnóha bo bezzakónija mojá, i iz hlubiný zól vozvedí, moľúsja: k tebí bo vozopích, i uslýši mjá, Bóže spasénija mojehó.

Jáko óhň, i plámeň, i svít, bezplótnyja súščyja, ot veščéstvennyja tlí umóm vosperjájemi, brénnymi ustnámi neveščéstvennyja so stráchom písňmi da počtím.

Umertvíte strastéj búri, archánheli, i utišíte s ními vozmuščénija vsjá na víru, svjatíji Tróicy súšče ohnezráčniji archistratízi.

Archánheli Bóžiji, bezplótnych načáľnicy, predstáteľstvom vášim ot vsjákija jéresi nás sochraníte, Michajíle, načáľniče, i Havrijíle, archistratízi.

Bohoródičen: Iz utróby javílsja jesí vóleju, ot neiskusomúžnyja voploščájem, bezplóten sýj, jáko Bóh, Christé, plotonósec že, jáko čelovík, býl jesí: jehóže podóbija, vírniji, víd počitájem.

Irmos: Božéstvennoje sijé í vsečestnóje, soveršájušče prázdenstvo, bohumúdriji Bohomátere: priidíte rukámi vospléščim, ot nejá róždšahosja Bóha slávim.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 2: Archistratízi Bóžiji, služítelije Božéstvennyja slávy, ánhelov načáľnicy i čelovíkov nastávnicy, poléznoje nám prosíte i véliju mílosť, jáko bezplótnych archistratízi.

íkos: Rékl jesí, čelovikoľúbče, v pisánijich tvojích, mnóžestvu rádovatisja ánhelov na nebesí o čelovíci jedínom kájuščemsja, bezsmértne. Ťímže mý, íže v bezzakónijich, bezhréšne, jedíne serdcevídče, ťá molíti vsehdá derzájem, jáko blahoutróbnaho, uščédriti i nizposláti nedostójnym umilénije, Vladýko, podajáj nám proščénije: o vsích bo nás móľatsja tebí bezplótnych archistratízi.

[Písň 7]

Irmós: Ot Judéji došédše ótrocy, vo Vavilóňi inohdá, víroju trójčeskoju plámeň péščnyj popráša pojúšče: otcév Bóže blahoslovén jesí.

Ot Ďívstvennych ložésn voplóščsja, javílsja jesí na spasénije náše. Ťímže tvojú Máter víďašče Bohoródicu pravoslávno zovém: otcév Bóže blahoslovén jesí.

Žézl prorastíla jesí Ďívo, ot kórene Jesséova vseblažénnaja, plód cvitonosjášči spasíteľnyj, víroju Sýnu tvojemú zovúščym: otcév Bóže blahoslovén jesí.

Premúdrosti ispólni vsích i síly božéstvennyja, ipostásnaja premúdroste výšňaho, Bohoródiceju, víroju tebé pojúščich: otcév nášich Bóže blahoslovén jesí.

irmós: Ótrocy jevréjstiji v peščí popráša plámeň derznovénno, i na rósu óhň preložíša, vopijúšče: blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže, vo víki.

Svíty javíl jesí, ščédre, ánhelov tvojích neveščéstvennoje suščestvó, neizrečénnaho svíta ispolňájemi neprestánno, blahoslovén jesí, zovúščyja, Bóže, vo víki.

Jvemúže predstoját neprestánno, služášče tmý ánhelov, licá že zríti ne terpját zrínija, blahoslovén jesí, zovúšče, Hóspodi Bóže, vo víki.

Slóvom tvojím ipostásnym ánheľskoje jestestvó soďílal jesí: osvjatív že Božéstvennym Dúchom, Tróicu bohoslóviti naučíl jesí, Bóže, vo víki.

Tróičen: Trí úbo úmstvujušče ipostási, neopísannoje slávim suščestvó, Otcá, Slóva so Dúchom, vopijúšče: blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže, vo víki.

Ín. irmós: Ot Judéji došédše, ótrocy v Vavilóňi inohdá, víroju Tróičeskoju plámeň péščnyj popráša, pojúšče: otcév Bóže, blahoslovén jesí.

S líki bezplótnych, i čelovíčeskij ród, priidíte, poklonímsja, v blahoznamenítyj déň séj pámjať soveršájušče múdrych archánhelov Christóvych, svját, svját, svját pojúšče, Bóže otéc nášich.

Jáko strannoľubíviji drévle, Avraám bohovídec i lót slávnyj učredíša ánhely, i obritóša obščénije so ánhely, zovúšče: svját, svját, svját jesí, Bóže otéc nášich.

Manóju dóblestvennomu i Tovítu premúdromu javíšasja ánheli, vozdajúšče natrižnénija žitijá po dostójinstvu: i otrokóv ánhel uhasí plámeň inohdá, v peščí óhnenňij súščich.

Bohoródičen: Vsé náše po suščestvú ot Ďívy ponésl jesí, kromí izminénija, Iisúse, jestestvý suhúba, no jedínaho ipostásiju, otéčeski ťá propovídujem: jehóže i víd vírno počitájem, izobrazújušče.

Irmos: Ne poslužíša tvári bohomúdriji páče sozdávšaho, no óhnennoje preščénije múžeski popravše, rádovachusja pujúšče: prepítyj otcév Hóspoď i Boh blahoslovén jesí.

[Písň 8]

Irmós: Carjá nebésnaho , jehóže pojút vóji ánheľstiji, chvalíte i prevoznosíte vo vsjá víki.

Soprotívnych razžžénnyja i plamenovídnyja na nás uhasí stríly: jáko da pojém ťá vo vsjá víki.

Prejestéstvenňi soďíteľa i Spása, Bóha slóva rodilá jesí Ďívo: ťímže ťá pojém, i prevoznósim vo vsjá víki.

Prosvitíteľnuju ťá, i zlatozárnuju, vséľšijsja v ťá svít nepristúpnyj Ďívo, pokazá sviščú vo vsjá víki.

irmós: Na horí svjaťíj proslávľšasja, i v kupiňí ohném prisnoďívy Moiséovi tájnu jávľšaho, Hóspoda pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Ánheľskomu porevnújim žitijú, i mýsli vperím k vysoťí: i s ními neveščéstvenno vospojím Hóspoda, pojúšče i prevoznosjášče vo vsjá víki.

Likóvstvennicy likovánija nebésniji, prestól obstojášče slávy, ókrest Bóha že vsehdá obraščájuščesja, ánheli pojút i prevoznósjat jehó vo vsjá víki.

Neveščéstvennaho ohňá tvorjáščej plámeň, na vysoťí neprestánno služáščyja, i ánhely dúchi javľájuščej, Tróici poklaňájemsja i slavoslóvim vo vsjá víki.

Bohoródičen: Jemúže na nebesí predstoját s trépetom tmý ánhel i archánhel, tohó na objátijich nosíti spodóbilasja jesí, Bohoródice: molí spastísja slavoslóvjaščym jehó vo vsjá víki.

Ín. irmós: Sedmeríceju péšč chaldéjskij mučíteľ Bohočestívym neístovno razžžé, síloju že lúčšeju spasény sijá víďiv, tvorcú i izbáviteľu vopijáše: ótrocy, blahoslovíte, svjaščénnicy, vospójte, ľúdije, prevoznosíte vo vsjá víki.

Načáľnik ánhelov býsť Michaíl archánhel: no slávitsja s ním svitľíje taínnik blahodáti, i Ďívy obručíteľ čestnýj, vojevóda bezplótnych, dostójno rádosť predvozviščája Havrijíl vopijúščym: ľúdije, prevoznosíte Christá vo vsjá víki.

Ánheľskija číny v razlíčnom zráci uvíďiv Jezekíjil, predskazúja, propovídaše: v níchže šestokríľniji Serafími predstojáchu, i Cheruvími mnohoočítiji okružáchu, s nímiže archánhely presvítlyja zrjáše, Christá slavoslóvjaščyja vo vsjá víki.

Jáko strášno prišéstvije vtoráho sidálišča tvojehó, javlennotvorjá Danijíl, predhlahólaše: jáko prestóli postávišasja, i vétchij siďáše, i tmý ánhelov vvoždáše, so stráchom predstojáščyja i hlásy nemólčnymi vopijúščyja Tróici vo vsjá víki.

Bohoródičen: Otcú i Dúchu jedinosúščnoje Slóvo, vóleju javísja i nám iz Ďívy soobrázen, ne smisív v drúh drúha, jáže strášnaho sojedinénija: jedín bo i tójžde vo obojích pokazújetsja, vo dvú suščestvách i jedínoj ipostási: jehóže nýňi podóbija óbrazu poklaňájemsja.

Irmos: Otroki blahočestívyja v peščí, roždestvó Bohoródice spasló jesť: tohdá úbo obrazujemoje, nýňi že ďíjstvujemoje, vselénnuju vsju vozdvizájet píti tebí: Hóspoda pójte ďilá, í prevoznosíte vo vsja víki.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Velíčit dušá mojá Hóspoda, i vozrdádovasja dúch mój o Bózi Spási mojém.

Čestňíjšuju Chruvím i slavňíjšuju bez sravnénija Serefím bez istľínija Bóha Slova róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá velčájem.

Jáko prizrí na smirénije rabý svojejá, se bo ot nýňi ublažát mjá vsí ródi.

Jáko sotvorí mňí velíčije síľnyj, i svjáto ímja jehó, i mílosť jehó v ródy rodóv bojáščymsja jehó.

Sotvorí deržávu mýšcejú svojéju, rastočí hórdyja mýsliju sérdca ích.

Nizloží síľnyja s prestól i voznesé smirénnyja, álčuščyja ispólni bláh, i bohaťáščyjasja otpustí tščý.

Vospriját Izráiľa ótroka svojehó, pomjanúti mílosti, jákože hlahóla k otcém nášym Avraámu i símeni jehó do víka.

[Písň 9]

Irmós: Voístinnu Bohoródicu ťá ispovídujem, spasénniji tobóju Ďívo čístaja, s bezplótnymi líki ťá veličájušče.

Rádosti i vesélija ispólň jésť pámjať tvojá, pristupájuščym iscilénija točášči, i blahočéstno Bohoródicu ťá vozviščájuščym.

Psalmý ťá vospivájem blahodátnaja, i nemólčno, jéže rádujsja, prinósim: tý bo istočíla jesí vsím rádosť.

Krasén Bohoródice prorasté plód tvój, ne tlí pričaščájuščymsja chodátajstven, no žízni, víroju ťá veličájuščym.

irmós: Ustávy prešlá jesí jestestvá, soďíteľa začénši i Hóspoda, i dvér spasénija mírovi bylá jesí: ťím ťá, Bohoródice, neprestánno veličájem.

Ťá, neizrečénno sojedinívšaho nebésnym, Christé, zemnája i jedínu cérkov soveršívša ánhelov i čelovíkov, neprestánno veličájem.

Ánheli že i archánheli, prestóli, vlásti i hospódstva, načála že i síly, cheruvími i serafími, s Bohoródiceju o míri molítesja.

Vsích predstátelije pokazújuščijisja, Michajíl s Havrijílom, positíte ot ľubvé čtúščyja vseprázdnstvennuju pámjať vášu i vírno vospivájuščyja: spasájte ot vsjákaho obstojánija.

Bohoródičen: Rádujsja, svjatája Bohonevísto. Rádujsja, svít míru róždšaja vírnym. Rádujsja, sťinó i pokróve vsích nás: Bóha, jáko blahoďíteľa, za ný neprestánno molí.

Ín. irmós: Voístinnu Bohoródicu ťá ispovídujem, spasénniji tobóju, Ďívo čístaja, s bezplótnymi líki ťá veličájušče.

Nedúhujuščich i plávajuščich i súščich v núždach ko spaséniju pobórnicy javístesja, bezplótnych pérviji Michajíle i Havrijíle.

Síl i prestólov Božéstvennych slikóvstvennik, jáko vojevóda ánheľskij i taínnik Bóžij, o nás Spásu, Havrijíle, molísja.

Jáko chranítelije míra i cérkve i činonačáľnicy výšnich síl, o nás Spása umolíte.

Bohoródičen: Sohlásno, Bohoródice, ťá slavoslóvim, jáko ot strastéj i bíd spasáješi ný, i náša molénija vo blahích ispolňáješi.

Irmos: Vsják zemnoródnyj da vzyhrájetsja dúchom prosviščájem, da toržestvújet že bezplotnych umóv jestestvó, počitájuščeje svjaščérnoje toržestvó Bohomátere, i da vpijét: rádujsja, vseblažénnaja Bohoródice čístaja prisnoďívo.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Svitílen. Podóben: Dúchom vo svjátílišči: Óhnennych, archistratíže, slúh predstáteľstvo ot Otcá prijál jesí, Michajíle, svítov: ťím i sijánije tohó slávy sijájuščeje ímaši, okrúh prečístaho prestóla tý predstojá, jáko pérvyj neveščéstvennych činóv.

Sláva: Podóben: So učenikí: Neveščéstvennych síl, archánhel i ánhel, hospóďstv i prestól, i načál predstáteľ pred Bohom postojánnyj, archistratíže Božéstvenne, Michajíle preslávne: nesterpímomu bo prestólu predstojáj, pokrýj, sobľudí, sochraní i spasí vsjá, víroju ťá počitájuščyja, mirskáho predstáteľa.

I nýňi, Bohoródičen: Čestňíjšaja jesí Cheruvím slávnych i Serafím, vsepítaja, strášnych bez sravnénija slávňijšaja, i vsích svjatých ánhel svjaťíjšaja, prečístaja: ziždíteľa bo vsích plótski neizrečénno rodilá jesí, Bohoródice: jehóže molí, rabóm tvojím razrišénije darováti prehrišénij.

(Hlás 1.) Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Na chvalítech stichíry,

Stích: Sotvoríti v ních súd napísan, sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

Stích: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó vo utveržéniji síly jehó.

Stích: Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

hlás 1. Podóben: Nebésnych činóv: Nebésnych činóv jáko prednačáľnika * i súščich na zemlí čelovíkov krípkaho ťá predstáteľa, * chraníteľa že i izbáviteľa * vospivájem vírno, * Michajíle archistratíže, * moľáščesja, vsjákija tletvórnyja boľízni nás izbáviti.

Stich: Chvalíte jehó v hlási trúbňim, * chvalíte jehó v psaltíri i húsľich.

Činonačáľnik sýj hórnich Božéstvennych síl * dnés sozyvájet čelovíčeskija líki, * jedín so ánhely svítlyj prázdnik sostáviti, * sobóra ích Božéstvennaho, i kúpno písň Bóhu * vospíti trisvjatúju.

Stich: Chvalíte jehó v tympáňi i líci, * chvalíte jehó v strúnach i orháňi.

Pod króv Božéstvennych ný kríl tvojích * pribihájuščyja víroju, * Michajíle, Božéstvennyj úme, * sobľudáj i pokryváj črez vsé žitijé: * i v čás, archánhele, smértnyj, strášnyj, tý predstáni pomóščnik * vsím nám blahoprijémňijšij.

Stich: Chvalíte jehó v kymváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kymváľich vosklicánija, * vsjákoje dychánije da chvalít Hóspoda.

Hlás 4. Jefréma karíjskaho: Trisólnečnyja lučí Božéstvennym svítom osijavájemi, archistratízi, neveščéstvennych ozarjájete činonačálija: jákože svít beloobrázňi pokazújuščesja v výšnich, óhň oblistáete v míri nepristúpnaho Božestvá. Ťím i trisvjatúju písň plámennymi ustnámi neprestánno pojeté: svját, svját, svját jesí, Bóže náš sláva tebí.

Sláva, hlás 5: Iďíže osiňájet blahodáť tvojá, archánhele, ottúdu dijávoľa prohónitsja síla: ne terpít bo svíta tvojehó víďiti spadýj denníca. Ťím mólim ťá, ohnenósnyja jehó stríly, jáže na ný dvížimyja, uhasí chodátajstvom j, izbavľája nás ot sobláznov jehó, dostochváľnyj Michajíle archistratíže.

I nýňi, Bohoródičen: Blažím ťá, Bohoródice Ďívo, i slávim ťá vírnii po dólhu, hrád nepokolebímyj, sťínu neoborímuju, tvérduju predstáteľnicu i pribížišče dúš nášich.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje.

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir , v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa , kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj , Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * po­miluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mí­losť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, prí­bížišče byl jesí nam, v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, po­miluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch *, naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Tropár po Slavosloviji:

Tropár, hlás 4: Nebésnych vójinstv archistratízi, mólim vás prísno mý nedostójniji: da vášimi molítvami ohradité nás króvom kríl neveščéstvennyja vášeja slávy, sochraňájušče ný pripádajuščyja priľížno i vopijúščyja: ot bíd izbávite ný, jáko činonačáľnicy výšnich síl.

~~(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:~~

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)­, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.