Utiereň 8.9.

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (7. hlas)

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár voskrésen, hlás 7: Razrušíl jesí krestóm tvojím smérť, otvérzl jesí razbójniku ráj: mironósicam pláč preložíl jesí, i apóstolom propovídati poveľíl jesí: jáko voskrésl jesí Christé Bóže, dárujaj mírovi véliju mílosť.

Dvaždy.

**Sláva, i nýňi, tropár, hlás 4: Roždestvó tvojé Bohoródice Ďívo, rádosť vozvistí vséj vselénňij: iz tebé bo vozsijá sólnce právdy, Christós Bóh náš, i razrušív kľátvu, dadé blahoslovénije, i uprazdnív smérť, darová nám živót víčnyj.**

Psalóm 9

Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, * povím vsjá čudesá Tvojá.

Vozveseľúsja i vozrádujusja o Tebí, * pojú ímeni Tvojemú, Výšnij.

Vnehdá vozvratítisja vrahú mojemú vspjáť, * iznemóhut i pohíbnut ot licá Tvojehó.

Jáko sotvoríl jesí súd mój i prjú mojú, * síl jesí na Prestóľi, suďáj právdu.

Zapretíl jesí jazýkom, i pohíbe nečestívyj, * ímja jehó potrebíl jesí vo vík i vo vík víka.

Vrahú oskuďíša orúžija v konéc, i hrády razrušíl jesí, * pohíbe pámjať jehó s šúmom.

I Hospóď vo vík prebyvájet, uhotóva na súd Prestól Svój, * i Tój sudíti ímať vselénňij v právdu, sudíti ímať ľúdem v pravoťí.

I býsť Hospóď pribížišče ubóhomu, * pomóščnik vo blahovrémenijich, v skórbech.

I da upovájut na Ťá znájuščiji ímja Tvojé, * jáko ne ostávil jesí vzyskájuščich Ťá, Hóspodi.

Pójte Hóspodevi, živúščemu v Sijóňi, * vozvistíte vo jazýcich načinánija Jehó.

Jáko vzyskájaj króvi ích pomjanú, * ne zabý zvánija ubóhich.

Pomíluj mjá, Hóspodi, vížď smirénije mojé ot vráh mojích, * voznosjáj mjá ot vrát smértnych.

Jáko da vozviščú vsjá chvály Tvojá vo vraťích dščére Sijóňi, * vozrádujemsja o spaséniji Tvojém.

Uhľibóša jazýcy v páhubi, júže sotvoríša, * v síti séj, júže skrýša, uvjazé nohá ích.

Znájem jésť Hospóď suďbý tvorjáj, * v ďíľich rukú svojéju uvjazé hríšnik.

Da vozvraťátsja hríšnicy vo ád, * vsí jazýcy zabyvájuščiji Bóha.

Jáko ne do koncá zabvén búdet níščij, * terpínije ubóhich ne pohíbnet do koncá.

Voskresní, Hóspodi, da ne kripítsja čelovík, * da súďatsja jazýcy préd Tobóju.

Postávi, Hóspodi, zakonopoložíteľa nád ními, * da razumíjut jazýcy, jáko čelovícy súť.

Vskúju, Hóspodi, otstojá daléče, * preziráeši vo blahovrémenjiich, v skórbech?

Vnehdá hordítisja nečestívomu, * vozharájetsja níščij, uvjazájut v sovíťich, jáže pomyšľájut.

Jáko chválim jésť hríšnyj v póchotech duší svojejá, * i obíďaj blahoslovím jesť.

Razdraží Hóspoda hríšnyj, po mnóžestvu hňíva svojehó ne vzýščet, * ňísť Bóha préd ním.

Oskverňájutsja putijé jehó na vsjákoje vrémja, * otjémľutsja suďbý Tvojá ot licá jehó, vsími vráhi svojími obladájet.

Rečé bo v sérdci svojém, * ne podvížusja ot róda v ród bez zlá,

jehóže kľátvy ustá jehó polná súť, i hóresti i ľstí, * pod jazýkom jehó trúd i boľízň.

Prisidít v lovíteľstvi s bohátymi v tájnych, * jéže ubíti nepovínnaho, óči jehó na níščaho prizirájeťi.

Lovít v tájňi jáko lév vo ohráďi svojéj, * lovít éže voschítiti níščaho,

voschítiti níščaho, * vnehdá privleščí í v síti svojéj.

Smirít jehó, preklonítsja i padét, * vnehdá jemú obladáti ubóhimi.

Rečé bo v sérdci svojém: zabý Bóh, otvratí licé Svojé, * da ne vídit do koncá.

Voskresní, Hóspodi Bóže mój, * da voznesétsja ruká Tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Česó rádi prohňíva nečestívyj Bóha? * Rečé bo v sérdci svojém: ne vzýščet.

Vídiši, jáko Tý boľízň i járosť smotrjáješi, * da prédan búdet v rúci Tvojí,

Tebí ostávlen jésť níščij, * síru Tý búdi pomóščnik.

Sokruší mýšcu hríšnomu i lukávomu, * vzýščetsja hrích jehó i ne obrjáščetsja.

Hospóď Cár vo vík i v vík víka, * pohíbnete, jazýcy, ot zemlí Jehó.

Želánije ubóhich uslýšal jesí, Hóspodi, * uhotóvaniju sérdca ích vňát úcho Tvojé.

Sudí síru i smirénu, * da ne priložít ktomú veličátisja čelovík na zemlí.

Psalóm Davídu, 10

Na Hóspoda upovách, káko rečéte duší mojéj: * previtáj po horám, jáko ptíca.

Jáko sé, hríšnicy naľakóša lúk, * uhotóvaša stríly v túľi, sostriľáti vo mráci právyja sérdcem.

Zané jáže Tý soveršíl jesí, oní razrušíša, * právednik že čtó sotvorí Hospóď vo chrámi svjáťim Svojém.

Hóspoď, na nebesí Prestól Jehó, * óči Jehó na níščaho prizirájeťi, víždi Jehó ispytájeťi sýny čelovíčeskija.

Ispytájet právednaho i nečestívaho, * ľúbjaj že neprávdu nenavídit svojú dúšu.

Odoždít na hríšniki síti, óhň i žúpel, * i dúch búren čásť čáši ích.

Jáko práveden Hospóď, i právdy vozľubí, * pravotý víďi licé Jehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 11

Spasí mjá, Hóspodi, jáko oskuďí prepodóbnyj, * jáko umálišasja ístiny ot synóv čelovíčeskich.

Sújetnaja hlahóla kíjždo ko ískrennemu svojemú, * ustňí ľstívyja v sérdci, i v sérdci hlahólaša zlája.

Potrebít Hospóď vsjá ustný ľstívyja, * jazýk veleríčivyj,

Rékšyja: jazýk náš vozvelíčim, * ustný náša pri nás súť, któ nám Hospóď jésť?

Strásti rádi níščich i vozdychánija ubóhich nýňi voskresnú, * hlahólet Hospóď, položúsja vo spasénije, ne obiňúsja o ném.

Slovesá Hospódňa slovesá čísta, * srebró razžžéno, iskušéno zemlí, očiščéno sedmeríceju.

Tý, Hóspodi, sochraníši ný * i sobľudéši ný ot róda sehó i vo vík.

Ókrest nečestíviji chóďat; * po vysoťí Tvojéj umnóžil jesí sýny čelovíčeskija.

Psalóm Davídu, 12

Dokóľi, Hóspodi, zabúdeši mjá do koncá? * Dokóľi otvraščáješi licé Tvojé ot mené?

Dokóľi položú sovíty v dúši mojéj, boľízni v sérdci mojém déň i nóšč? * Dokóľi voznesétsja vráh mój na mjá?

Prízri, uslýši mjá, Hóspodi Bóže mój, * prosvití óči mojí, da ne kohdá usnú v smérť,

da ne kohdá rečét vráh mój: * ukripíchsja na nehó.

Stužájuščiji mí vozrádujutsja, * ášče podvížusja.

Áz že na mílosť Tvojú upovách, * vozrádujetsja sérdce mojé o spaséniji Tvojém,

vospojú Hóspodevi blahoďijavšemu mňí * i pojú ímeni Hóspoda Výšňaho.

Psalóm Davídu, 13

Rečé bezúmen v sérdce svojém: ňísť Bóh. * Rastľíša i omerzíšasja v načinánijich, ňísť tvorjáj blahostýňu.

Hospóď s Nebesé priníče na sýny čelovíčeskija, * víďiti, ášče jésť razumivájaj ilí vzyskájaj Bóha.

Vsí ukloníšasja, vkúpi nekľučími býša: * ňísť tvorjaj blahostýňu, ňísť do jedínaho.

Ni lí urazumíjut vsí ďílajuščiji bezzakónije, sňidájuščiji ľúdi mojá v sňíď chľíbá? * Hóspoda ne prizváša.

Támo ubojášasja strácha, iďíže ne bí strách, * jáko Hospóď v róďi právednych.

Sovít níščaho posramíste, * Hospóď že upovánije jehó jésť.

Któ dást ot Sijóna * spasénije Izráilevo?

Vnehdá vozvratít Hospóď pľinénije ľudéj Svojích, * vozrádujetsja Jákov, i vozveselítsja Izráiľ.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 14

Hóspodi, któ obitájet v žilíšči Tvojém, * ilí któ vselítsja vo svjátuju hóru Tvojú?

Choďáj neporóčen i ďílajaj právdu, * hlahóľaj ístinu v sérdci svojém.

Íže ne uľstí jazýkom svojím i ne sotvorí ískrennemu svojemú zlá, * i ponošénija ne priját na blížnija svojá.

Uničižén jésť préd ním lukávnujaj, bojáščyja že sjá Hóspoda slávit, * klenýjsja ískrennemu svojemú i ne otmetájasja.

Srebrá svojehó ne dadé v lichvú i mzdý na nepovínnych ne priját. * Tvorjáj sijá ne podvížitsja vo vík.

Psalóm Davidu, 15

Sochraní mjá, Hóspodi, * jáko na Ťá upovách.

Rích Hóspodevi: Hospóď mój jesí Tý, * jáko blahích mojích ne trébuješi.

Svjátym, íže súť na zemlí Jehó, * udiví Hospóď vsjá choťínija Svojá v ních.

Umnóžišasja némošči ích, po sích uskoríša: ne soberú sobóry ích ot krovéj, * ni pomjanú že imén ích ustnáma mojíma.

Hospóď čásť dostojánija mojehó i čáši mojejá, * Tý jesí ustrojájaj dostojánije mojé mňí.

Úžja napadóša mí v deržávnych mojích, * íbo dostojánije mojé deržávno jésť mňí.

Blahoslovľú Hóspoda, vrazumívšaho mjá, * ješčé že i do nóšči nakazáša mjá utróby mója.

Predzrích Hóspoda prédo mnóju výnu, * jáko odesnúju mené jésť, da ne podvížusja.

Sehó rádi vozveselísja sérdce mojé, i vozrádovasja jazýk mój, * ješčé že i plóť mojá vselítsja na upovániji.

Jáko ne ostáviši dúšu mojú vo áďi, * nižé dási prepodóbnomu Tvojemú víďiti istľínija.

Skazál mí jesí putí životá, ispólniši mjá vesélija s licém Tvoím, * krasotá v desníci Tvojéj v konéc.

Psalóm 16

Uslýši, Hóspodi, právdu mojú, vonmí moléniju mojemú, * vnuší molítvu mojú ne vo ustnách ľstívych.

Ot licá Tvojehó suďbá mojá izýdet, * óči mojí da vídita pravotý.

Iskusíl jesí sérdce mojé, positíl jesí nóščiju, * iskusíl mjá jesí, i ne obrítesja vo mňí neprávda.

Jáko da ne vozhlahóľut ustá mojá ďíl čelovíčeskich, * za slovesá ustén Tvojích áz sochraních putí žéstoki.

Soverší stópy mojá vo stezjách Tvojích, * da ne podvížutsja stópy mojá.

Áz vozzvách, jáko uslýšal mjá jesí, Bóže, * priklóni úcho Tvojé mňí i uslýši hlahóly mojá.

Udiví mílosti Tvojá, spasájaj upovájuščyja na Ťá * ot protívjaščichsja desníci Tvojéj.

Sochraní mjá, Hóspodi, jáko zínicu óka, * v króvi krilú Tvojéju pokrýješi mjá ot licá nečestívych, ostrástšich mjá:

vrazí mojí dúšu mojú oderžáša, túk svój zatvoríša; * ustá ích hlahólaša hordýňu.

Izhoňáščiji mjá nýňi obydóša mjá, * óči svojí vozložíša ukloníti na zémľu.

Objáša mjá jáko lév hotóv na lóv * i jáko skímen obitájaj v tájnych.

Voskresní, Hóspodi, predvarí já i zapní ím, * izbávi dúšu mojú ot nečestívaho,

orúžije Tvojé * ot vráh rukí Tvojéja.

Hóspodi, ot málych ot zémli, razďilí já v živoťí ích, * i sokrovénnych Tvójich ispólnisja črévo ích,

nasýtišasja synóv, * i ostáviša ostánki mladéncem svojím.

Áz že právdoju javľúsja licú Tvojemú, * nasýščusja, vnehdá javíti mí sjá slávi Tvojéj.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-m stichoslóviji sidálny voskrésny,

hlás 7: Žízň vo hróbi vozležáše, i pečáť na kámeni nadležáše, jáko carjá spjášča vójini strežáchu Christá: i ánheli slávľachu jáko Bóha bezsmértna, žený že vzyváchu: voskrése Hospóď, podajá mírovi véliju mílosť.

Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Tridnévnym pohrebénijem tvojím pľinívyj smérť, i istľívša čelovíka živonósnym vostánijem tvojím voskresívyj Christé Bóže, jáko čelovikoľúbec, sláva tebí.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Raspénšahosja nás rádi, i voskrésšaho Christá Bóha nášeho, i nizložívšaho smérti deržávu, neprestánno molí Bohoródice Ďívo: da spasét dúšy náša.

Psalóm 17

Vozľubľú Ťá, Hóspodi, * kríposte mojá.

Hospóď utverždénije mojé, i pribížišče mojé, i Izbáviteľ Mój, * Bóh mój, Pomóščnik mój, i upováju na Nehó,

Zaščítitel mój, * i róh spasénija mojehó, i Zastúpnik mój.

Chvaľá prizovú Hóspoda * i ot vráh mojích spasúsja.

Oderžáša mjá boľízni smértnyja, i potócy bezzakónija smjatóša mjá, * boľízni ádovy obydóša mjá, predvaríša mjá síti smértnyja.

I vnehdá skorbíti mí, * prizvách Hóspoda, i k Bóhu mojemú vozzvách,

uslýša ot chráma svjatáho Svojehó hlás mój, * i vópľ mój préd Ním vnídet vo úši Jehó.

I podvížesja, i trépetna býsť zemľá, * i osnovánija hór smjatóšasja i podvihóšasja, jáko prohňívasja na ňá Bóh.

Vzýde dým hňívom Jehó, i óhň ot licá Jehó vosplámenitsja, * úhlije vozhorísja ot Nehó.

I prikloní nebesá, i sníde, * i mrák pod noháma Jehó.

I vzýde na Cheruvímy, * i leťí, leťí na krilú vítreňu.

I položí tmú zakróv Svój, ókrest Jehó selénije Jehó, * temná vodá vo óblacich vozdúšnych.

Ot oblistánija préd Ním óblacy proidóša, * hrád i úhlije óhnennoje.

I vozhremí s nebesé Hospóď * i Výšnij dadé hlás Svój.

Nizposlá stríly i razhná já, * i mólniji umnóži, i smjaté já.

I javíšasja istóčnicy vodníji, i otkrýšasja osnovánija vselénnyja, * ot zapreščénija Tvojehó, Hóspodi, ot dochnovénija dúcha hňíva Tvojehó.

Nizposlá s vysotý, i priját mjá, * vospriját mjá ot vód mnóhich.

Izbávit mjá ot vrahóv mojích síľnych i ot nenavíďaščich mjá, * jáko utverdíšasja páče mené.

Predvaríša mjá v déň ozloblénija mojehó, * i býsť Hospóď utverždénije móje.

I izvedé mjá na širotú, * izbávit mjá, jáko voschoťí mjá.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju vozdást mí.

Jáko sochraních putí Hospódni * i ne nečéstvovach ot Bóha mojehó.

Jáko vsjá suďbý Jehó prédo mnóju * i opravdánija Jehó ne otstupíša ot mené.

I búdu neporóčen s Ním, * i sochraňúsja ot bezzakónija mojehó.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju préd očíma Jehó.

S prepodóbnym prepodóben búdeši, * i s múžem nepovínnym nepovínen búdeši, i so izbránnym izbrán búdeši, i so stroptívym razvratíšisja.

Jáko Tý ľúdi smirénnyja spaséši * i óči hórdych smiríši.

Jáko Tý prosvitíši svitíľnik mój, Hóspodi, Bóže mój, * prosvitíši tmú mojú.

Jáko Tobóju izbávľusja ot iskušénija * i Bóhom mojím prejdú sťínu.

Bóh mój, neporóčen púť Jehó, slovesá Hospódňa razžžéna, * Zaščítiteľ jésť vsích upovájuščich na Nehó.

Jáko któ Bóh, rázvi Hóspodá, Ilí kto Bóh, rázvi Bóha nášehó? * Bóh prepojasújaj mjá síloju, i položí neporóčen púť mój.

Soveršájaj nózi mojí, jáko jeléni, * i na vysókich postavľájaj mjá.

Naučájaj rúci mojí na bráň, * i položíl jesí lúk míďan mýšca mojá.

I dál mi jesí zaščiščénije spásenija, * i desníca Tvojá vospriját mjá,

i nakazánije Tvojé isprávit mjá v konéc, * i nakazánije Tvojé tó mjá naučít.

Uširíl jesí stopý mojá pódo mnóju, * i ne iznemohósťi plesňí mojí.

Poženú vrahí mojá, i postíhnu já, * i ne vozvraščúsja, dóndeže skončájutsja.

Oskorbľú ích, i ne vozmóhut státi, * padút pod noháma mojíma.

I prepojásal mjá jesí síloju na bráň, * spjál jesí vsjá vostajúščyja na mjá pod mjá.

I vrahóv mojích dál mí jesí chrebét, * i nenavíďaščyja mjá potrebíl jesí.

Vozzváša, i ne bí spasájaj: * ko Hóspodu, i ne uslýša ích.

I istňú já jáko prách préd licém vítra, * jáko brénije putéj pohláždu já.

Izbáviši mjá ot prerikánija ľudéj, * postáviši mjá vo hlavú jazýkov.

Ľúdije, íchže ne víďich, rabótaša mí. * V slúch úcha poslúšaša mjá.

Sýnove čuždíji solháša mí. * Sýnove čuždíji obetšáša i ochromóša ot stéz svojích.

Žív Hospóď, i blahoslovén Bóh, * i da voznesétsja Bóh spasénija mojehó.

Bóh dajáj otmščénije mňí * i pokorívyj ľúdi pod mjá.

Izbáviteľ mój ot vráh mojích hňivlívych, * ot vostajúščich na mjá vozneséši mjá, ot múža neprávedna izbáviši mjá.

Sého rádi ispovímsja Tebí vo jazýcich, Hóspodi, * i ímeni Tvojemú pojú:

veličájaj spasénija caréva, * i tvórjaj mílosť christú svojemú Davídu, i símeni jehó do víka.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 18

Nebesá povídajut slávu Bóžiju, * tvorénije že rukú Jehó vozviščájet tvérď.

Déň dní otryhájet hlahól, * i nóšč nóšči vozviščájet rázum.

Ne súť ríči, nižé slovésa, * íchže ne slýšatsja hlási ích.

Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích * i v koncý vsélennyja hlahóly ích.

V sólnce položí selénije svojé, i tój, jáko ženích ischoďáj ot čertóha Svojehó, * vozrádujetsja, jáko ispolín teščí púť.

Ot krája nebesé ischód Jehó, i srítenije Jehó do krája nebesé, * i ňísť íže ukrýjetsja teplotý Jehó.

Zakón Hospódeň neporóčen, obraščájaj dúšy, * sviďíteľstvo Hospódne vírno, umudrjájuščeje mladéncy.

Opravdánija Hospódňa práva, veseľáščaja sérdce, * zápoviď Hospódňa svitlá, prosviščájuščaja óči.

Strách Hospódeň číst, prebyvájaj vo vík víka: * suďbý Hospódni ístinny, opravdány vkúpi,

voždeľínny páče zláta i kámene čéstna mnóha, * i sláždša páče méda i sóta.

Íbo ráb Tvój chranít já, vnehdá sochraníti já, * vozdajánije mnóho.

Hrichopadénija któ razumíjet? * ot tájnych mojích očísti mjá, i ot čuždích poščadí rabá Tvojehó,

ášče ne obladájut mnóju, tohdá neporóčen búdu * i očíščusja ot hrichá velíka.

I búdut vo blahovolénije slovesá úst mojích, i poučénije sérdca mojehó préd Tobóju výnu, * Hóspodi, Pomóščniče mój i Izbáviteľu mój.

Psalóm 19

Uslýšit ťá Hospóď v déň pečáli, * zaščítit ťá ímja Bóha Jákovľa.

Póslet tí pómošč ot Svjatáho * i ot Sijóna zastúpit ťá.

Pomjanét vsjáku žértvu tvojú, * i vsesožžénije tvojé túčno búdi.

Dást tí Hospóď po sérdcu tvojemú * i vés sovít tvój ispólnit.

Vozrádujemsja o spaséniji tvojém * i vo ímja Hóspoda Bóha nášeho vozvelíčimsja.

Ispólnit Hospóď vsjá prošénija tvojá. * Nýňi poznách, jáko spasé Hospóď christá Svojehó,

uslýšit jehó s nebesé svjatáho Svojehó, * v sílach spasénije desnícy Jehó.

Síji na kolesnícach, i síi na kóňich, * mý že vo ímja Hóspoda Bóha nášeho prizovém.

Tíji spjáti býša i padóša, * mý že vostáchom i isprávichomsja.

Hóspodi, spasí carjá i uslýši ný, * vóňže ášče déň prizovém Ťá.

Psalóm 20

Hóspodi, síloju Tvojéju vozveselítsja cár * i o spaséniji Tvojém vozrádujetsja ziló.

Želánije sérdca jehó dál jesí jemú, * i choťínija ustnú jehó ňísi lišíl jehó.

Jáko predvaríl jesí jehó blahoslovénijem blahostýnnym, * položíl jesí na hlaví jehó vinéc ot kámene čéstna.

Životá prosíl jésť u Tebé, * i dál jesí jemú dolhotú dníj vo vík víka.

Vélija sláva jehó spasénijem Tvojím, * slávu i veleľípije vozložíši na nehó.

Jáko dási jemú blahoslovénije vo vík víka, * vozveselíši jehó rádostiju s licém Tvoím.

Jáko cár upovájet na Hóspoda, * i mílostiju Výšňaho ne podvížitsja.

Da obrjáščetsja ruká Tvojá vsím vrahóm Tvojím, * desníca Tvojá da obrjáščet vsjá nenavíďaščyja Tebé.

Jáko položíši ích jáko péšč óhnennuju vo vrémja licá Tvojehó, * Hospóď hňívom Svojím smjatét já, i sňísť ích óhň.

Plód ích ot zemlí pohubíši, * i símja ích ot synóv čelovíčeskich.

Jáko ukloníša na Ťá zlája, * pomýsliša sovíty, íchže ne vozmóhut sostáviti.

Jáko položíši já chrebét, * vo izbýtcich Tvojích uhotóviši licé ích.

Voznesísja, Hóspodi, síloju Tvojéju, * vospojém i pojém síly Tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 21

Bóže, Bóže mój, vonmí mí, * vskúju ostávil mjá jesí?

Daléče ot spasénija mojehó * slovesá hrichopadénij mojích.

Bóže mój, vozzovú vo dní, i ne uslýšiši, * i v noščí, i ne v bezúmije mňí.

Tý že vo svjaťím živéši, * chvaló Izráileva.

Na Ťá upováša otcý náši, * upováša i izbávil jesí já.

K Tebí vozzváša, i spasóšasja, * na Ťá upováša, i ne postyďíšasja.

Áz že jésm čérv, a ne čelovík, * ponošénije čelovíkov i uničižénije ľudéj.

Vsí víďaščiji mjá poruháša mí sjá, * hlahólaša ustnámi, pokiváša hlavóju:

upová na Hóspoda, da izbávit jehó, * da spasét jehó, jáko chóščet jehó.

Jáko Tý jesí istórhij mjá iz čréva, * upovánije mojé ot soscú mátere mojejá.

K Tebí privéržen jésm ot ložésn, * ot čréva mátere mojejá Bóh mój jesí Tý.

Da ne otstupíši ot mené, jáko skórb blíz, * jáko ňísť pomohájaj mí.

Obydóša mjá teľcý mnózi, * juncý túčniji oderžáša mjá.

Otverzóša na mjá ustá svojá, * jáko lév voschiščájaj i rykájaj.

Jáko vodá izlijáchsja, i razsýpašasja vsjá kósti mojá, * býsť sérdce mojé jáko vósk, tájaj posreďí čréva mojehó.

Ízsše jáko skudéľ kríposť mojá, i jazýk mój priľpé hortáni mojemú, i v pérsť smérti svél mjá jesí.

Jáko obydóša mjá psí mnózi, sónm lukávych oderžáša mjá, * iskopáša rúci mojí i nózi mojí.

Isčetóša vsjá kósti mojá, * tíji že smotríša i prezríša mjá.

Razďilíša rízy mojá sebí, * i o odéždi mojéj metáša žrébij.

Tý že, Hóspodi, ne udalí pómošč Tvojú ot mené, * na zastuplénije mojé vonmí.

Izbávi ot orúžija dúšu mojú, * i iz rukí pésiji jedinoródnuju mojú.

Spasí mjá ot úst ľvóvych * i ot róh jedinoróž smirénije mojé.

Povím ímja Tvojé brátiji mojéj, * posreďí cérkve vospojú Ťá.

Bojáščijisja Hóspoda, voschvalíte Jehó, vsé símja Iákovle, proslávite Jehó, * da uboítsja že ot Nehó vsé símja Izráilevo.

Jáko ne uničiží, nižé nehodová molítvy níščaho, * nižé otvratí licé Svojé ot mené, i jehdá vozzvách k Nemú, uslýša mjá.

Ot Tebé pochvalá mojá, v cérkvi velícij ispovímsja Tebí, * molítvy mojá vozdám préd bojáščimisja Jehó.

Jaďát ubóziji i nasýťatsja, i voschváľat Hóspoda vzyskájuščiji Jehó, * živá búdut serdcá ích v vík víka.

Pomjanútsja i obraťátsja ko Hospódu vsí koncý zemlí, * i poklóňatsja préd Ním vsjá otéčestvija jazýk.

Jáko Hospódne jésť cárstvije, * i Tój obladájet jazýki.

Jadóša i pokloníšasja vsí túčniji zemlí, * préd Ním pripadút vsí nizchoďáščiji v zémľu, i dušá mojá Tomú živét.

I símja mojé porabótajet Jemú, * vozvistít Hóspodevi ród hrjadúščij.

I vozvisťát právdu Jehó ľúdem róždšymsja, * jáže sotvorí Hospóď.

Psalóm 22

Hospóď pasét mjá * i ničtóže má lišít.

Na mísťi zláčňi, támo vselí mjá, * na voďí pokójňi vospitá mjá.

Dúšu mojú obratí, nastávi mjá na stezí právdy, * ímene rádi Svojehó.

Ášče bo i pojdú posreďí síni smértnyja, * ne ubojúsja zlá,

jáko Tý so mnóju jesí: * žézl Tvój i pálica Tvojá, tá mjá uťíšista.

Uhotóval jesí prédo mnóju trapézu soprotív stužájuščym mňí, * umástil jesí jeléjom hlavú mojú, i čáša Tvojá upojavájušči mjá, jáko deržávna.

I mílosť Tvojá poženét mjá vsjá dní životá mojehó; * i jéže vselíti mí sjá v dóm Hospódeň v dolhotú dníj.

Psalóm 23

Hospódňa zemľá, i ispolnénije jejá, vsélennaja * i vsí živúščiji na néj.

Tój na morjách osnovál jú jésť, * i na rikách uhotóval jú jésť.

Któ vzýdet na hóru Hospódňú? * Ilí któ stánet na mísťi svjaťím Jehó?

Nepovínen rukáma i číst sérdcem, íže ne priját vsúje dúšu svojú, * i ne kľátsja léstiju ískrennemu svojemú.

Séj priímet blahoslovénije ot Hóspoda, * i mílostyňu ot Bóha, Spása svojehó.

Séj ród íščuščich Hóspoda, * íščuščich licé Bóha Jákovľa.

Vozmíte vratá kňázi váša, * i vozmítesja vratá víčnaja, i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď krípok i sílen, Hospóď sílen v bráni.

Vozmíte vráta kňázi váša, i vozmítesja vratá víčnaja, * i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď síl, Tój jésť Cár slávy.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 2-m stichoslóviji, sidálny voskrésny,

hlás 7: Zapečátanu hróbu, živót ot hróba vozsijál jesí Christé Bóže: i dvérem zakľučénnym, učenikóm predstál jesí vsích voskresénije, Dúch právyj ťími obnovľája nám, po velícij tvojéj mílosti.

Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi, vsím sérdcem mojím, povím vsjá čudesá Tvojá.

Na hrób tečáchu žený, so slezámi míra nosjáščja: i vójinom strehúščym ťá vsích carjá, hlahólachu k sebí: któ otvalít nám kámeň? Voskrése velíka sovíta ánhel, poprávyj smérť: vsesíľne Hóspodi, sláva tebí.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Rádujsja blahodátnaja Bohoródice Ďívo, pristánišče i predstáteľstvo róda čelovíčeskaho, iz tebé bo voplotísja izbáviteľ míra: jedína bo jesí Máti i Ďíva, prísno blahoslovéna i preproslávlena. Molí Christá Bóha mír darováti vséj vselénňij.

Polijelej:

Chvalíte imja Hospódne, alliluja, chvalíte rabý Hóspoda. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Stojáščíi v chrami Hóspodni, v dvorích dómu Bóha nášeho. – Alliluja, alliluja, alliluja.

Hóspodi, imja tvojé vo viki, í pámjať tvojá v rod i rod. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Blahoslovén Hóspoď ot Sióna, žívyj v Jerusalími. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Ispovídajtesja Hospodevi jáko bláh, alliluja, jáko v viki mílosť jehó. - Alliluja, alliluja.

Utverdívšemu zémľu na vodách, alliluja, jáko v víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Rukóju krípkoju í mýšceju vysókoju, alliluja, jáko vo víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Ispovídajtesja Bóhu nebesnómu, alliluja, jáko vo viki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Veličánije:

Veličájem ťá, presvjatája Ďívo, i čtem svjatých tvojá rodíteli, i vseslávnoje slávim roždestvó tvojé.

Pomjaní Hóspodi Davída i vsjú krótosť jehó.

Preslávnaja hlahólašasja o tebí, hráde Bóžij.

Kľátsja Hóspoď Davídu ístinoju, i ne otvéržetsja jejá.

Jáko izbrá Hóspoď Sijóna, i izvolí jehó v žilíšče sebí,

Osvjatíl jésť selénije svojé Výšnij.

Svját chrám tvój, díven v právďi.

Pomjanú ímja tvojé vo vsjákom róďi i róďi.

Bla­hoslovén Bóh v víki, i v vík víka.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Anhelskij sobór udivísja, * zrjá tebé v mértvych vminívšasja, * smértnuju že, Spáse, kríposť razorívša, * i so sobóju Adáma vozdvíhša, * i ot áda vsjá svobódša.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Počtó mýra s mílostivnými slezámi, * o učenícy rastvorjájete? * Blistájajsja vo hróbi ánhel, * Myronósicam viščáše: * vídite vý hrób i urazumíjte: * Spás bo * voskresé ot hróba.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Ziló ráno, * Myronósicy tečáchu * ko hróbu tvojemú, rydájuščyja, * no predstá k ním Ánhel i rečé: * Rydánija vrémja prestá, ne pláčite, * voskresénije že * Apóstolom rcýte.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Myronósicy žený * s mýry prišédšyja * ko hróbu tvojemú, Spáse, rydáchu, * Ánhel že k ním rečé hlahóľa: * Čtó s mértvymi živáho pomyšľájete? * Jáko Bóh bo voskresé ot hróba.

Sláva: Poklonímsja Otcú, * i jehó Sýnovi, i svjatómu Dúchu, * svjaťíj Trójci vo jedíňim suščeství, * so Serafímy zovúšče: * svját, svját, * svját jesí, Hóspodi.

I nýňi: Žiznodávca roždši, * hrichá Ďívo Adáma izbávila jesí, * rádosť že Jévi * v pečáľi mistó podalá jesí: * pádšyja že ot žizni, * k séj naprávi, * iz tebé voplotívyjsja * Bóh i čelovík.

Allilúja, Allilúja, Allilúja, sláva tebí Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

ipakoí, hlás 7: Íže náš zrák vosprijémyj, i preterpívyj krest plótski, spasí mja voskresénijem tvojím Christé Bóže, jáko čelovikoľúbec.

sidálen,

hlás 4. Pod: Udivísja Jósif: Vozopíj Davíde, čtó kľátsja tebí Bóh: jáže mňí kľátsja, rečé, i ispólni užé: ot plodá čréva mojehó dávyj Ďivícu, iz nejáže soďíteľ Christós, nóvyj Adám rodísja, cár na prestóľi mojém: i cárstvujet dnés, imíjaj cárstvo nedvížimo. Neplódy raždájet Bohoródicu, i pitáteľnicu žízni nášeja.

sidálen,

hlás 4. Pod: Udivísja Jósif: Ot kórene Jesséjeva, i ot črésl Davídovych, Bohootrokovíca Marijám, raždájetsja dnés nám, rádostiju bo rádujutsja vsjáčeskaja i obnovľájutsja, srádujtesja kúpno nébo i zemľá, voschvalíte jú otéčestvija jazýk: Joakím veselítsja, i Ánna toržestvújet, zovúšči: neplódy raždájet Bohoródicu, i pitáteľnicu žízni nášeja.

Sláva, hlás 8. Pod: Poveľínnoje tájno: Da rádujetsja nébo, i zemľá da veselítsja: Bóžije bo nébo na zemlí rodísja, Bohonevístnaja sijá, ot obitovánija, neplódy mladénca dojít Maríju, i rádujetsja o roždeství Joakím: žézl, hlahóľa, rodísja mňí, iz nehóže cvít Christós prozjabé, iz kórene Davídova, voístinnu čúdo preslávno!

I nýňi, hlás tójže: Obnovísja Adáme, rádujsja Jévo, veselísja Davíde, blahodúšstvuj Ánno: íbo Máti ziždíteľa tvojehó raždájetsja preslávno, likújet obnóvľšisja vsjá zemľá, i rádujetsja oďíjana vo odéždu. Vsják jazýk likúja da vopijét Maríji: blažén dóm Davídov, jáko pitájet pitáteľnicu žízni nášeja.

Stepenna, hlás 7.

Antifon 1. Pľin Sión ot lésti obratív, i mené Spase oživí, izimája rabótnyja strásti.

V juh síjaj skórbi póstnyja so slezámi, sej rádostnyja póžnet rukojáti prisnoživopitánija.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom istóčnik božéstvennych sokróvišč, ot Nehóže premúdrosť, rázum, strach: Tomú chvalá i sláva, česť i deržava.

Antifon 2. Ášče ne Hóspoď sozíždet dom dušévnyj, vsúje truždájemsja: rázvi bo tohó ni ďijánije, ni slóvo soveršájetsja.

Plodá čŕévňa svjatíi duchodvížno prozjabájut Otéčeskaja predánija synopoložénija.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom, vsjačeskaja jéže býti ímut: préžde bo vsich Boh, vsich Hospóďstvo, Svit nepri-stúpen, Živót vsich.

Antifon 3. Bojáščijísja Hóspoda, putí života obrítše nýňi i prísno ublažájutsja slavoju netľínnoju.

Okrest trapézy Tvojejá jáko stéblije víďa isčádija Tvojá, rádujsja i veselísja, privoďá sijá Christóvi, pastyrenačálniku.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom hlubiná darovánij, bohátstvo slávy, sudéb hlubiná vélija: jedinosláven Otcú i Sýnu, služím bo.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokímen, hlás 4: Pomjanú ímja tvojé vo vsjákom róďi i róďi.

Stích: Otrýhnu sérdce mojé slóvo bláho, hlahóľu áz dilá mojá carévi.

Jeréj: Hóspodu pomolímsja.

Lík: Hóspodi pomíluj.

Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.

Lík: Amíň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia. Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Luki svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: Čerez toty dňi Marija vstala i ponahľala sja do judovoho mista na verchoviňi. Vošla do domu Zachariji i pozdravkala Jelisaveťi. Jak Jelisaveta začula pozdravkaňa Mariji, od radosti porušalo sja ďiťatko v jej utrobi, a ona sja napovnila Svjatym Duchom. Holosno povila: „Ty blahoslovlena spomidži žen, a plod tvojoj utroby je blahoslovlenyj. Odky mam totu česť, že mati mojoho Hospoda prišla ku mi? Bo smoť, jak mij sluch začuv tvoje pozdravkaňa, od radosti sja porušalo ďiťatko v mojij utrobi. A blažena, kotra uvirila, bo spovniť sja toto, što jej bylo rečene od Hospoda.“ Marija odpovila: „Veličať moja duša Hospoda. i raduje sja mij duch v Bohu, mojim Spasiteľovi, bo posmotriv na pokoru svojoj služebňici. A smoť, od teper mene buduť blahosloviti všytky pokoľiňa. Bo velike ďilo mi zrobiv Silnyj. Joho imja je svjate Marija zistala u Jelisavety das tri misjaci a (poťim) vernula sja do svoho domu.

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Taže: Voskresenije Chrístóvo víďivše, poklo­nímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jedínomu bezhríšnomu. Krestú tvojemú poklaňájemsja Christé, í svjatoje voskre­senije tvojé pojém i slávim: Ty bo jesí Boh naš, rázvi tebé inóho ne znájem, ímja tvojé imenújem. Priidíte vsi vírniji, poklonimsja svjatomu Christóvu voskreséniju: se bo priíde Krestóm rádosť vsemú míru. Vsehdá bohoslóvjašče Hóspoda, pojém voskresenije Jehó: raspjátije bo preterpív, smertiju smerť razruší.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Sláva, hlás 6. Molítvami svjatých apóstol, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych.

I nýňi: Mólitv rádi Prečístyja Bohoródicy, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych

Stich: Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé.

Stichira, hlás 6. Séj déň Hospódeň, rádujtesja ľúdije: sé bo svíta čertóh, i kníha slóva živótnaho, iz utróby proizýde, i jáže k vostókom dvér róždšisja, ožidájet vchóda svjatíteľa velíkaho, jedína, i jedínaho vvoďášči Christá vo vselénnuju, vo spasénije dúš nášich.

Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Lík: Hóspodi pomílu. (12x)

Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kanón voskrésn, hlás 7:

[Písň 1]

irmós: Mánijem tvojím na zemnýj óbraz preložísja, préžde udoborazlivájemoje vodnóje jestestvó Hóspodi: ťímže nemókrenno pišešéstvovav Izráiľ, pojét tebí písň pobídnuju.

Pripív: Sláva Hóspodi, svjatómu voskreséniju tvojemú.

Osudísja smértnoje mučíteľstvo drévom, neprávednoju smértiju osuždénu tí Hóspodi: otňúduže kňáz ťmý tebí ne odoľív, právedno izhnán býsť.

Ád tebí priblížisja, i zubý ne vozmóh stérti ťílo tvojé, čeľusťmí sokrušísja. Otňúduže Spáse, boľízni razrúš smértnyja, voskrésl jesí tridnéven.

Bohoródičen: Razrišíšasja boľízni pramátere Jévy: boľízni bo izbižávše, neiskusomúžno rodilá jesí. Otňúduže jávi Bohoródicu, prečístaja, vídušče ťá, vsí slávim.

Ín kanón presvjaťíj Bohoródici, [jehóže kraehranésije po alfavítu.] Hlás 7.

irmós: Mánijem tvojím na zemnýj óbraz preložísja, préžde udoborazlivájemoje vodnóje jestestvó Hóspodi: ťímže nemókrenno pišešéstvovav Izráiľ, pojét tebí písň pobídnuju.

Bézdnu róždšaja blahoutróbija Ďívo, dúšu mojú ozarí svitonósnym tvojím sijánijem, jáko da dostójno vospojú tvojích čudés bézdnu.

Strilóju hrichóvnoju ujázvleny nás Slóvo víďiv, jáko blahoďíteľ uščédri: otňúduže neskazánno sojedinísja vsečístaja, plótiju, íže iz tebé prebožéstvennyj.

Kanóna dvá: irmosý obojích kanónov po dváždy: troparí že ích na 12:

Kanón pérvyj, tvorénije kír Joánna.

Hlás 2. Písň 1.

irmós: Hrjadíte, ľúdije, pojím písň Christú Bóhu, razďíľšemu móre, i nastávľšemu ľúdi, jáže izvedé iz rabóty jehípetskija, jáko proslávisja.

Hrjadíte vírniji, Dúchom Božéstvennym rádujuščesja, júže ot neplódove dnés prišédšuju, čelovíkov na spasénije, prisnoďívu otrokovícu písňmi počtím.

Rádujsja, čístaja, Máti i rabó Christá Bóha, jáže pérvomu chodátaica blažénstvu, čelovíčeskij ród ťá, vsí dostójno písňmi slávim.

Žízni raždájetsja dnés móst, ímže čelovícy vozzvánije padénija, jéže ot áda, obrítšiji, Christá žiznodávca písňmi proslavľájut.

Ín kanón kír Andréa.

Hlás 8. Písň 1.

irmós: Sokrušívšemu bráni mýšceju svojéju, i provédšemu Izráiľa skvozí čermnóje móre, pojím jemú, jáko izbáviteľu nášemu Bóhu: jáko proslávisja.

Da likovstvújet vsjá tvár, da veselítsja že i Davíd, jáko ot koľína i ot símene jehó proizýde žézl, cvít nosjášči Hóspoda, tvorcá vsjáčeskich.

Svjatája svjatých, vo svjaťím svjatílišči mladénec vozlahájetsja, vospitátisja ot rukí ánhelovy: vsí úbo vírno sprázdnujim v roždeství jejá.

Neplódy neraždájuščaja Ánna, no ne bezčádna Bóhu: sé bo pronarečésja ot rodóv čístaja Ďíva Máti. Ťímže jestestvá izrastí ziždíteľa, v rábiji óbrazi.

Ťá nezlóbivuju áhnicu, áhnca Christá, mladénca ot čréva tvojehó privédšuju v náše suščestvó, vsí ot Ánny roždénnuju ťá, písňmi počitájem.

Tróičen: Trí beznačáľna slávľu, trí svjáta pojú, trí soprisnosúščna v suščeství jedínom propovíduju: jedín bo vo Otcí, i Sýňi, i Dúsi, slavoslóvitsja Bóh.

Bohoródičen: Któ víďi otročá, jehóže ne vsíja otéc, mlekóm pitájemoje? Ilí hďí víďina býsť ďíva máti? Ístinno páče umá obojá, Bohorodíteľnice čístaja.

Katavásija: Krest načertáv Moiséj, vprjámo žezlóm čermnóje presičé, Izráiľu pišechoďášču, tóže obrátno faraónovym kolesnícam udáriv sovokupí, voprekí napisáv nepobidímoje orúžije: ťím Christú pojím Bóhu nášemu, jáko proslávisja.

[Písň 3]

irmós: V načáľi nebesá vsesíľnym Slóvom tvojím utverždéj Hóspodi Spáse, i vseďíteľnym i Bóžijim Dúchom vsjú sílu ích, na nedvížimim mjá kámeni ispovídanija tvojehó utverdí.

Tý vozšéd na drévo, o nás boľíznuješi vóleju blahoutróbne Spáse, i terpíši jázvu, primirénija chodátajstvennu, i spasénija vírnym: jéjuže tvojemú mílostive, vsí primiríchomsja Rodíteľu.

Tý mja očístiv ot jázvy, dušéju ujázvlennaho zmíjevym uhryzénijem Christé, i pokazál jesí svít, vo ťmí drévle mňí sležášču i vo tľíniji: krestóm bo vo ád sošéd, mené sovoskresíl jesí.

Bohoródičen: Neiskusomúžnyja tvojejá Mátere moľbámi mír mírovi podážď, Spáse, i neskazánnyja tvojejá slávy slavoslóvjaščyja ťá spodóbi.

[Ín] irmós: V načáľi nebesá vsesíľnym Slóvom tvojím utverždéj Hóspodi Spáse, i vseďíteľnym i Bóžijim Dúchom vsjú sílu ích, na nedvížimim mjá kámeni ispovídanija tvojehó utverdí.

Zmíj popolzýj iz Jedéma, mené obožénija želánijem preľstív, vérže v zémľu: no íže mílostiv, i jestestvóm blahoutróben, uščédriv Bohosoďíla, vo črévo tvojé vséľsja, i podóben mňí býv Máti Ďívo.

Blahoslovén plód tvojehó čréva, Ďívo Bohoródice, vsích rádoste, rádosť bo vsemú míru rodilá jesí, i vesélije voístinnu razhoňájuščeje pečáľ hrichóvnuju, Bohonevísto.

irmós: Utverdí nás v tebí, Hóspodi, drévom umerščvléj hrích, i strách tvój vsadí v serdcá nás pojúščich ťá.

Neporóčno Bóhu požívšiji, vsích rodíste spasénije, Bohomúdriji rodítele ziždíteľa róždšija i Bóha nášeho.

Vsím žízň istočájaj Hospóď, ot neplódove proizvedé Ďívu, v ňúže vselítisja izvóli, i po roždeství sochranív netľínnu.

Ánnin plód, Maríju dnés, hrózd róždšuju živonósnyj, jáko Bohoródicu vospojím, predstáteľnicu že vsích i pomóščnicu.

Ín. irmós: Utverdísja sérdce mojé vo Hóspoďi, voznesésja róh mój v Bózi mojém, razširíšasja na vrahí mojá ustá mojá, vozveselíchsja o spaséniji tvojém.

Vospitávšisja vo svjatája svjatých, Ďívo prečístaja Bohoródice, výšši javílasja jesí tvári, ziždíteľa plótiju poróždši.

Blahoslovénno črévo tvojé, cilomúdrennaja Ánno, plód bo izrastíla jesí ďívstva, júže bezsímenno pitáteľa tvári róždšuju, i izbáviteľa Iisúsa.

Ťá blažít prisnoďívo vsjá tvár, ot Ánny dnés róždšujusja, ot kórene jesséjeva žézl prečíst cvít, Christá izrastívšuju.

Ťá výššuju vsejá tvári, Bohoródice, pokazúja čístaja, Sýn tvój, jéže ot Ánny velíčit tvojé roždestvó, i vsích veselít dnés.

Tróičen: Tebí poklaňájemsja, Ótče beznačáľne suščestvóm, pojém bezľítnaho Sýna tvojehó, i čtém soprisnosúščnaho Dúcha tvojehó, jáko jedínaho tróje jestestvóm Bóha.

Bohoródičen: Svitodávca i načáľnika žízni čelovíčeskija, róždšaja čístaja Bohoródice, javílasja jesí sokróvišče žízni nášeja, i dvér nepristúpnaho svíta.

Katavásija: Žézl v óbraz tájny prijémletsja, prozjabénijem bo predrazsuždájet svjaščénnika: neploďáščej že préžde cérkvi, nýňi procvité drévo krestá, v deržávu i utverždénije.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 7: Ne ktomú deržáva smértnaja vozmóžet deržáti čelovíki: Christós bo sníde sokrušája i razorjája síly jejá. Svjazúem byvájet ád, prorócy sohlásno rádujutsja: predstá, hlahóľušče, spás súščym v véri, izydíte vírniji v voskresénije.

íkos: Vostrepetáša dóľi preispódňaja dnés, ád i smérť jedínaho ot Tróicy: zemľá pokolebásja, vrátnicy že ádovy víďivše ťá užasóšasja: vsjá že tvár so proróki rádujuščisja pojét tebí pobídnuju písň, izbáviteľu Bóhu nášemu, razrušívšemu nýňi smértnuju sílu. Da vosklíknem i vozopiím ko Adámu, i k súščym iz Adáma: drévo sehó páki vvedé, izydíte vírniji vo voskresénije.

Sidálen, hlás 4. Podóben: udivísja Jósif: Ďíva Maríja i Bohoródica ístinno, jáko óblak svíta dnés vozsijá nám, i ot právednych predhrjadét v slávu nášu. Ne ktomú Adám osuždájetsja, i Jéva ot úz svobodísja, i sehó rádi zovém, vopijúšče so derznovénijem jedíňij čísťij: rádosť vozviščájet roždestvó tvojé vséj vselénňij.

Sláva, i nýňi, tójže. Ďíva Maríja i Bohoródica ístinno, jáko óblak svíta dnés vozsijá nám, i ot právednych predhrjadét v slávu nášu. Ne ktomú Adám osuždájetsja, i Jéva ot úz svobodísja, i sehó rádi zovém, vopijúšče so derznovénijem jedíňij čísťij: rádosť vozviščájet roždestvó tvojé vséj vselénňij.

[Písň 4]

irmós: Ótča ňídra ne ostávľ, i sošéd na zémľu Christé Bóže, tájnu uslýšach smotrénija tvojehó, i proslávich ťá jedíne čelovikoľúbče.

Svojá pleščí dáv, íže ot Ďívy voplóščsja, na rány, rabú prehrišívšu, bijén byvájet Vladýka nepovínen, razrišája mojá sohrišénija.

Predstojáv sudíšču sudíj zakonoprestúpnych, jáko osudímyj povínen byvájet, i zaušájetsja brénnoju rukóju, sozdávyj čelovíka jáko Bóh, i suďáj právedno zemlí.

Bohoródičen: Jáko voístinnu Máti Bóžija, tvorcá tvojehó i Sýna molí, k spasíteľnomu napráviti mjá pristánišču vseneporóčnaja slávnaho jehó choťínija.

[Ín] irmós: Ótča ňídra ne ostávľ, i sošéd na zémľu Christé Bóže, tájnu uslýšach smotrénija tvojehó, i proslávich ťá jedíne čelovikoľúbče.

Izbránnaja vsjá i dóbraja, jávľšisja Bóhu préžde sozdánija svítlostiju vsepítaja, svetolítijem tvojím pojúščyja ťá prosvití.

Bóha čelovíkom rodilá jesí čístaja, voploščénna ot čístych krovéj tvojích, izbavľájušča sohrišénij mnóhich, ľubóviju slávjaščyja i počitájuščyja ťá Máti Ďívo.

irmós: Uslýšach, Hóspodi, slúch tvojehó smotrénija, i proslávich ťá jedíne čelovikoľúbče.

Vospivájem ťá, Hóspodi, vírnym spasíteľnoje pristánišče podávšaho vsím, tebé róždšuju.

Ťá, Bohonevísto, pochvalú vsím Christós javí i deržávu, pojúščym vírno tvojé táinstvo.

Neiskusobráčnaja Vladýčice, tvojími molítvami izbavľájemi prehrišénij, blahorazúmno vsí ťa ublažájem.

Ín. irmós: Prorók Avvakúm úmnyma očíma, províďi, Hóspodi, prišéstvije tvojé. Ťím i vopijáše: ot júha priídet Bóh. Sláva síľi tvojéj, sláva snizchoždéniju tvojemú.

Patrijárch Jákov, províďiv Spáse, velíčija jásno strojénija tvojehó, vopijáše dúchom, ko Júďi hlahóľa tájno: ot ľítorasli vozšél jesí sýne mój, vozviščája ťá ot Ďívy Bóha.

Nýňi žézl Aarónov ot kórene Davídova prozjábšij, nýňi Ďíva čístaja proischódit: i slikovstvújet nébo i zemľá, i vsjá otéčestvija jazýkov, i Ánna i Joakím táinstvenno.

Nýňi da veselítsja nébo, da rádujetsja že zemľá, i da likújet Joakím i Davíd. Óv úbo jáko rodíteľ tvój, ístinno róždšija Bóha: óv že jáko práotec tvój, propovídaja tvojá velíčestvija, čístaja.

Srádujetsja tebí dnés Bohomúdrennaja Ánno, vselénnaja: izbáviteľa bo tojá, Máter procvilá jesí, júže ot kórene prozjábšuju Davídova, žézl síly nám nosjáščuju cvít Christá.

Tróičen: Slávľu beznačáľna Bóha, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, jedinosúščnuju Tróicu nesozdánnuju, jéjže predstoját Serafími blahohovíjno, zovúšče: svját, svját, svját jesí Bóže.

Bohoródičen: Prebeznačáľnoje načálo, načálo prijémlet iz tebé Bohorodíteľnice, plotskím vrémenem, i prebyvájet sobeznačáľno, i voplóščsja Slóvo Ótčeje, i Dúchu soprisnosúščnoje, sochraňája Božéstvennoje dostóinstvo.

Katavásija: Uslýšach, Hóspodi, smotrénija tvojehó táinstvo, razumích ďilá tvojá, i proslávich tvojé Božestvó.

[Písň 5]

irmós: Nóšč ne svitlá nevírnym Christé, vírnym že prosviščénije v sládosti slovés tvojích: sehó rádi k tebí útreňuju, i vospiváju tvojé Božestvó.

Za tvojá rabý prodajéšisja Christé, i po laníťi udarénije terpíši, svobóďi chodátajstvenno pojúščym: k tebí útreňuju, i vospiváju tvojé Božestvó.

Božéstvennoju tvojéju síloju Christé, némoščiju plotskóju krípkaho nizložíl jesí, i pobidíteľa mjá smérti, Spáse, voskresénijem pokazál jesí.

Bohoródičen: Bóha rodilá jesí Máti čístaja, voploščénnaho iz tebé Bohoľípno vsepítaja: ponéže ne poznála jesí múžeska póla, no ot svjatáho raždáješi Dúcha.

[Ín] irmós: Nóšč ne svitlá nevírnym Christé, vírnym že prosviščénije v sládosti slovés tvojích: sehó rádi k tebí útreňuju, i vospiváju tvojé Božestvó.

Ľistvicu uzrív Jákov, k vysoťí utverždénu, óbrazu naučísja, neiskusobráčnaja tebé: tobóju bo Bóh čelovíkom priobščísja, vsečístaja Vladýčice.

Izbavlénije víčnoje tobóju Ďívo, nýňi obrítše usérdno zovém tí: jéže rádujsja Bohonevístnaja: i tvojím svítom vozrádovavšesja vsepítaja, písňmi ťá pojém.

irmós: Sinnopísannyj mrák hadánij razorív, i vírnych pribýtijem ístiny, Bohootrokovíceju ozarív serdcá, i nás svítom tvojím, Christé, nastávi.

Vospojím ľúdije vsích vinú, súščaho po nám býti vinóvnaho: jejáže óbrazu rádovachusja spodobľájemi prorócy, javlénnoje spasénije ot tojá ploďášče.

Ot súcha prozjabénije žezlá jeréjeva, Izráiľu pokazá prorazsuždénije: i nýňi svítlosť prozjábšich preslávno svítit, ot neplódove vseslávnoje roždénije.

Ín. irmós: Hóspodi Bóže náš, mír dážď nám, Hóspodi Bóže náš, sťjaží ny, Hóspodi, rázvi tebé inóho ne vímy, ímja tvojé imenújem.

Prečístoje tvojé roždestvó, Ďívo neporóčnaja, neskazánnoje i začátije, neizhlahólanno i roždénije tvojé, nevísto nenevístnaja: Bóh bo bí vés v mjá oblekíjsja.

Dnés da veseľátsja ánheľstiji číni, písňmi da likújut súščiji iz Adáma: rodísja bo žézl, cvít vozrastívšij Christá jedínaho, izbáviteľa nášeho.

Dnés Jéva razrišájetsja osuždénija, razrišájetsja že i neplódstvo, i Adám drévnija kľátvy, o roždeství tvojém: tobóju bo ot tlí izbávichomsja.

Sláva tebé, proslávľšemu neplódnuju dnés: rodí bo žézl prisnocvitúščij ot obiščánija, ot nehóže prozjabé Christós, cvít žízni nášeja.

Tróičen: Sláva tebí, Ótče svjatýj, Bóže neroždénne: sláva tebí, Sýne bezľítne, jedinoródne: sláva tebí, Dúše Božéstvennyj i soprestóľnyj, ot Otcá proischoďáj, i v Sýňi prebyvájaj.

Bohoródičen: Býsť črévo tvojé sólnca nosílo: prebýsť čistotá tvojá jákože préžde nevredíma, Ďívo: Christós bo sólnce, jáko ot čertóha ženích, javísja iz tebé.

Katavásija: O treblažénnoje drévo, na némže raspjásja Christós, cár i Hospóď, ímže padé, drévom preľstívyj, tobóju preľstívsja, Bóhu prihvozdívšusja plótiju, podajúščemu mír dušám nášym.

[Písň 6]

irmós: Plávajuščaho v molví žitéjskich popečénij, s korablém potopľájema hrichí, i dušetľínnomu zvírju primetájema, jáko Jóna Christé, vopijú ti: iz smertonósnyja hlubiný vozvedí mja.

Vospomináchu ťá zakľučénnyja vo áďi dúšy, i ostávľšyjasja právednych, i ot tebé spasénija moľáchusja: jéže krestóm Christé, pódal jesí preispódnim, prišéd jáko blahoutróben.

Ko oduševlénnomu tvojemú i nerukotvorénnomu chrámu, razrušénu bývšu stradáňmi, vozzríti páki lík apóstoľskij otčájasja: no páče nadéždy poklóňsja, voskrésša povsjúdu propovída.

Bohoródičen: Neizrečénnaho roždestvá tvojehó vseneporóčnaho óbraz, Ďívo Bohonevístnaja, íže nás rádi, któ ot čelovík skazáti vozmóžet? Jáko Bóh neopísanňi, Slóvo sojedinívsja tebí, plóť iz tebé býsť.

[Ín] irmós: Plávajuščaho v molví žitéjskich popečénij, s korablém potopľájema hrichí, i dušetľínnomu zvírju primetájema, jáko Jóna Christé, vopijú ti: iz smertonósnyja hlubiný vozvedí mja.

Zakónniji ťá óbrazy, i proróčeskaja prorečénija jávi predvozviščáchu, choťáščuju rodíti blahoďíteľa čístaja vsejá tvári, mnohočástňi i mnohoobrázňi blahoďíjstvovavšaho vírno vospivájuščich ťá.

Ustránšahosja drévle navítom čelovikoubíjcy, Adáma pervozdánnaho rájskija božéstvennyja sládosti, neiskusobráčnaja páki vozvelá jesí, róždši íže ot prestuplénija nás izbávivšaho.

irmós: Ko Hóspodu ot kíta Jóna vozopí: tý mja vozvedí iz hlubiný áda, moľúsja, da jáko izbáviteľu, vo hlási chvalénija, ístiny že dúchom požrú tebí.

Ko Hóspodu v skórbi neplódstva vozopíša, Bohomátere Bohomúdriji rodíteli, i sijú v ródy rodóv rodíša, na óbščeje spasénije i pochvalú.

Prijáša nebésnyj dár ot Bóha dostójin, Bohomátere Bohomúdriji rodíteli, samích Cheruvímov prevýššeje nosílo, Slóva i ziždíteľa rodíteľnicu.

Ín. irmós: Jáko vódy morskíja, čelovikoľúbče, volnámi žitéjskimi oburevájusja. Ťímže jáko Jóna, táko vopijú ti: vozvedí ot tlí živót mój, blahoutróbne Hóspodi.

Svjatúju svjatých súšču, cilomúdrenniji rodíteli tvojí, čístaja, vozložíša ťá v chrámi Hospódni vospitátisja čéstno, i uhotóvatisja v Máter jemú.

Neplódy i máteri likújte, derzájte, i ihrájte bezčádnyja: bezčádna bo neplódy Bohoródicu prozjabájet, jáže izbávit ot boľíznej Jévu, i kľátvy Adáma.

Slýšu Davída pojúšča tebí: privedútsja ďívy vo sľíd tebé, privedútsja v chrám carév, i s ním ťá i áz dščér carévu vospiváju.

Pojém svjatóje tvojé roždestvó, čtím i neporóčnoje začátije tvojé, nevísto Bohozvánnaja i Ďívo, slávjat že s námi ánhelov číni, i svjatých dúšy.

Tróičen: V tebí Tróičeskoje táinstvo pojétsja, i slávitsja čístaja: otéc bo blahovolí, i Slóvo vselísja v ťá, i Božéstvennyj Dúch tebé osiní.

Bohoródičen: Zlatája kadíľnica bylá jesí, óhň bo vo utróbi tvojéj vselísja, Slóvo ot Dúcha svjáta, i čelovíčeskim zrákom v tebí víďísja, Bohorodíteľnice čístaja.

Katavásija: Vódnaho zvírja vo utróbi, dláni Jóna krestovídno rasprostér, spasíteľnuju strásť proobražáše jávi. Ťím tridnéven izšéd, premírnoje vVoskresénije propisáše, plótiju prihvoždénnaho Christá Bóha, i tridnévnym voskresénijem mír prosvíščšaho.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Tropár, hlás 4: Roždestvó tvojé Bohoródice Ďívo, rádosť vozvistí vséj vselénňij: iz tebé bo vozsijá sólnce právdy, Christós Bóh náš, i razrušív kľátvu, dadé blahoslovénije, i uprazdnív smérť, darová nám živót víčnyj.

íkos: Molítva kúpno i vozdychánije, neplódstva i bezčádstva, Joakíma že i Ánny blahoprijátnoje, i vo úši Hospódni vníde, i prozjabé plód živonósen míru. Óv bo molítvu na horí tvorjáše: óva že v saďí ponošénije nošáše, no s rádostiju: neplódy raždájet Bohoródicu, i pitáteľnicu žízni nášeja.

[Písň 7]

irmós: Péšč ótrocy ohnepáľnu drévle rosotočášču pokazáša, jedínaho Bóha vospivájušče, i hlahóľušče: prevoznosímyj otcév Bóh, i preproslávlen.

Drévom umerščvľájetsja Adám, vóleju preslušánije soďílav: poslušánijem že Christóvym páki obnovľájem jésť. Mené bo rádi raspinájetsja Sýn Bóžij, preproslávlennyj.

Tebé voskrésšaho Christé, iz hróba, tvár vsjá vospí: tý bo žízň súščym vo áďi procvíl jesí, mértvym voskresénije, íže vo ťmí, svít preproslávlennyj.

Bohoródičen: Rádujsja dščí Adáma tľínnaho. Rádujsja jedína Bohonevísto. Rádujsja, jéjuže tľá izhnána býsť, jáže Bóha róždši: jehóže molí čístaja, spastísja vsím nám.

[Ín] irmós: Péšč ótrocy ohnepáľnu drévle rosotočášču pokazáša, jedínaho Bóha vospivájušče, i hlahóľušče: prevoznosímyj otcév Bóh, i preproslávlen.

Preispeščrénu, pozlaščénu útvar ťá imúšču vozľubí sozdátel tvój Ďívo, i Hospóď: prevoznosímyj otcév Bóh i preproslávlen.

Očiščájetsja otrokovíce, úhľ drévle Isáia prijém: znamenáteľňi tvojé roždestvó víďiv, prevoznosímaho otcév Bóha, i preproslávlena.

irmós: Kupiná v horí ohneneopáľnaja, i rosonósnaja péšč chaldéjskaja, jávi predpisá ťa, Bohonevísto: Božéstvennyj bo neveščéstvennyj v veščéstvenňim črévi, óhň neopáľno prijála jesí. Ťímže iz tebé róždšemusja pojém: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.

Tvojé v veščéstvennych javlénijich zakonopolóžnik vozbranísja razumíti, i velíkoje prečístaja táinstvo, ne múdrstvovati zemnorévnostnaja obrázno nakazújem inohdá. Ťímže udívľsja čudesí, hlahólaše: blahoslovén Bóh otéc nášich.

Hóru i dvér nebésnuju, i mýslennuju ťá ľístvicu Bohoľípno lík Božéstvennyj pronarečé: ot tebé bo kámeň otsičésja ne rukámi múžeskimi, i dvér jéjuže prójde Hospóď, íže čudés Bóh otéc nášich.

Ín. irmós: Chaldéjskaja péšč ohném raspaľajémaja, orošášesja Dúchom, Bóžijim predstojánijem, ótrocy pojáchu: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.

Prázdnujem čístaja, i vírno poklaňájemsja svjatómu tvojemú roždéstvú, pojúšče Sýna tvojehó, ímže izbávichomsja drévňaho Adámova nýňi osuždénija.

Nýňi Ánna veselítsja, i vopijét chváľaščisja: neplódy súšči, rodích Bóžiju Máter, jejáže rádi osuždénije Jévino razrišísja, i jáže v pečáľich boľízň.

Adám svobodísja, i Jéva likújet, i vopijút dúchom k tebí Bohoródice: tobóju izbávichomsja pervoródnyja kľátvy, jávľšusja Christú.

O črévo, vmistívšeje Bóžije selénije. O utróbo, nosívšaja nebés šíršuju. Prestól svjatýj, mýslennyj kivót svjaščénija.

Tróičen: Otcá proslávim, Sýna, i Dúcha, vo jedínstvi Božestvá, Tróicu presvjatúju, nerazďíľnuju, nesozdánnuju, i soprisnosúščnuju, i jedinosúščnuju.

Bohoródičen: Tý Bóha jedína rodilá Ďívo preslávno: tý jestestvó obnovíla jesí roždestvóm tvojím, Maríje: tý Jévu razrišíla jesí pervoródnyja kľátvy, Bohorodíteľnice čístaja.

Katavásija: Bezúmnoje veľínije mučíteľa zločestívaho ľúdi pokolebá, dýšuščeje preščénije i zlochulénije Bohomérzskoje: obáče trí ótroki ne ustraší járosť zvírskaja, ni óhň sňidájaj, no protivodýšušču rosonósnomu Dúchu, so ohném súšče pojáchu: prepítyj otcév, i nás, Bóže, blahoslovén jesí.

[Písň 8]

irmós: Neopáľnaja ohňú v sináji pričáščšajasja kupiná, Bóha javí medlenojazýčnomu i huhnívomu Moiséovi, i ótroki révnosť Bóžija trí nepreborímyja vo ohní pivcý pokazá: vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Prečístyj áhnec slovésnyj za mír zaklán býv, prestávi jáže po zakónu prinosímaja, očístiv sehó kromí prehrišénij jáko Bóh, prísno zovúšča: vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Netľínna ne súšči préžde strásti, vosprijátaja ot sozdáteľa plóť náša, po strásti i voskrésniji neprikosnovénna tľíniju ustróisja, i smértnyja obnovľájet, zovúščyja: vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Bohoródičen: Tvojé čistótnoje i vseneporóčnoje, Ďívo, skvérnoje i mérzskoje vselénnyja očísti, i bylá jesí nášeho primirénija k Bóhu viná, prečístaja: ťímže ťá Ďívo vsjá ďilá blahoslovím, i prevoznósim vo vsjá víki.

[Ín] irmós: Neopáľnaja ohňú v sináji pričáščšajasja kupiná, Bóha javí medlenojazýčnomu i huhnívomu Moiséovi, i ótroki révnosť Bóžija trí nepreborímyja vo ohní pivcý pokazá: vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Svítom roždestvá tvojehó, strannoľípno vselénnuju prosvitíla jesí Bohorodíteľnice, súšča bo voístinnu Bóha na objátijach nósiši tvojích, prosviščájušča vírnyja prísno zovúščyja: vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Pojém čístaja, blahočéstno tvojé črévo, Bóha vmistívšeje neskazánno voploščájema, dávšaho vsím vírnym Bohorazúmija prosviščénije, prísno zovúščym: vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

irmós: V peščí ótročesťij proobrazíl jesí inohdá tvojú Máter, Hóspodi, óbraz že sijá iz ohňá izimáše, neopáľno vchoďáščyja: júže pojém jávľšujusja tobóju koncém dnés, i prevoznósim vo vsjá víki.

Jáže k Bóhu nášeho primirénija, predopreďilénnaja skínija, jéže býti nýňi načinájet, imúšči rodíti Slóva, nám debeľstvóm plóti jávľšasja, jehóže pojém, iz ne súščich vo jéže býti ťím prijémšiji, i prevoznósim vo vsjá víki.

Neplódstva preložénije, mirskóje blahích razriší neplódstvo, i jásno čúdo Christá pokazá, k zemným prišédša. Jehóže pojém, iz ne súščich vo jéže býti ťím prijémšiji, i prevoznósim vo vsjá víki.

Ín. irmós: Pokryvájaj vodámi prevýsprenňaja svojá, polahájaj mórju preďíl pesók, i soderžáj vsjá, ťá pojét sólnce, ťá slávit luná, tebí prinósit písň vsjá tvár, jáko Soďíteľu vsích vo víki.

Sotvorívyj preslávnaja neplódňij utróbi, otvérzyj Ánny neraždájuščaja ložesná, i plód jéj dáv, tý Bóže svjatýj, tý Sýne Ďívy, tý ot sejá plóť prijál jesí prisnocvitúščija Ďívy i Bohoródicy.

Zatvorjájaj bézdnu i otverzájaj jú, voznosjáj vódu vo óblacich, i dajáj dóžď, tý dávyj Hóspodi, ot neplódnaho kórene prozjábnuti Ánny svjatýja prečíst plód, i rodíti Bohoródicu.

Ďílateľu mýslej nášich, i nasadíteľu dúš nášich, tý neplódnuju zémľu blahoplódnu pokazávyj: tý drévle suchúju, rodovítu, blahoklásnu, brazdú plodonósnu soďílal jesí Ánnu svjátúju, prečíst plód izrastíti Bohoródicu.

Priidíte vsí úzrim, jáko ot čertóha mála, Bóžij hrád nýňi raždájemyj, íže ot dvéri utróbnyja ischód imúščuju, vchód že ne vídušču obščénija: jedín Bóh ziždíteľ séju prójde stezéju stránnoju.

Tróičen: O Tróice presúščnaja, jedínice sobeznačáľnaja! Ťá pojét i trepéščet mnóžestvo ánhel, nébo i zemľá, i bézdny užasájutsja, čelovícy blahoslovját, óhň rabótajet, vsjá poslúšajut tebé Tróice svjatája so stráchom, jáže v tvári.

Bohoródičen: O novíjšaho slýšanija: Bóh, sýn žený! o bezsímennaho roždestvá: bezmúžnaja Máti, i roždénnoje Bóh! O užásnaho viďínija! O začátija stránnaho Ďívy! O neskazánnaho roždestvá! ístinno páče umá vsjá, i viďínija.

Katavásija: Blahoslovíte ótrocy, Tróicy ravnočíslenniji, soďíteľa Otcá Bóha, pójte snizšédšeje Slóvo, i óhň v rósu pretvóršeje, i prevoznosíte vsím žízň podavájuščaho, Dúcha vsesvjátáho, vo víki.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Velíčit dušá mojá Hóspoda, i vozrdádovasja dúch mój o Bózi Spási mojém.

Čestňíjšuju Chruvím i slavňíjšuju bez sravnénija Serefím bez istľínija Bóha Slova róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá velčájem.

Jáko prizrí na smirénije rabý svojejá, se bo ot nýňi ublažát mjá vsí ródi.

Jáko sotvorí mňí velíčije síľnyj, i svjáto ímja jehó, i mílosť jehó v ródy rodóv bojáščymsja jehó.

Sotvorí deržávu mýšcejú svojéju, rastočí hórdyja mýsliju sérdca ích.

Nizloží síľnyja s prestól i voznesé smirénnyja, álčuščyja ispólni bláh, i bohaťáščyjasja otpustí tščý.

Vospriját Izráiľa ótroka svojehó, pomjanúti mílosti, jákože hlahóla k otcém nášym Avraámu i símeni jehó do víka.

[Písň 9]

irmós: Netľínija iskušénijem róždšaja, i vsechitrecú slóvu plóť vzaimodávšaja, Máti neiskusomúžnaja Ďívo Bohoródice: prijátelišče nesterpímaho, seló nevmistímaho ziždíteľa tvojehó, ťá veličájem.

Íže božestvú strásť prilahájuščiji, zaustítesja vsí čuždemúdrenniji: Hóspoda bo slávy plótiju raspjáta, ne raspjáta že jestestvóm božéstvennym, jáko vo dvojú jestestvú jedínaho veličájem.

Íže ťilesém vostániju nevírujuščiji, ko Christóvu šédše hróbu, naučítesja: jáko umerščvléna býsť, i voskrése páki plóť žiznodávca, vo uvirénije posľídňaho voskresénija, na néže upovájem.

Tróičen: Ne Božéstv Tróicu, no ipostásej, nižé jedínicu líc, no božestvá čtúšče, ssicájem že sijú ďíľáščich: slivájem že páki, slijánije derzájuščich na sijú, júže veličájem.

[Ín] irmós Netľínija iskušénijem róždšaja, i vsechitrecú slóvu plóť vzaimodávšaja, Máti neiskusomúžnaja Ďívo Bohoródice: prijátelišče nesterpímaho, seló nevmistímaho ziždíteľa tvojehó, ťá veličájem.

Rádosti nám víčnyja chodátaica i vesélija javílasja jesí prisnoďívo otrokovíce, izbáviteľa róždši, ístinoju i Dúchom božéstvennym tohó čtúščich, jáko Bóha izbavľájuščaho.

Pojá Davíd, tvój práotec, prečístaja, ťá kovčéh imenújet svjatýni božéstvennyja, prejestéstvenňi Bóha vmistívšuju, vo otéčeskich siďáščaho ňídrich, jehóže neprestánno vírniji veličájem.

irmós: Jáže préžde sólnca svitíľnika Bóha vozsijávšaho, plótski k nám prišédšaho, iz bokú Ďivíču, neizrečénno voplotívšaja, blahoslovénnaja, vsečístaja, ťá, Bohoródicu, veličájem.

Íže nepokorívym ľúdem iz kámene istočív vódu, blahopokorívym že jazýkom, dárujet ot črésl neplódnych plód na vesélije nám, ťá Bohomáti prečístaja, júže dostójno veličájem.

Naprásnaho drévňaho oťjáteľnicu osuždénija, i pramátere ispravlénije: júže róda k Bóhu vinú prisvojénija, k ziždíteľu móst, ťá Bohoródice veličájem.

Ín. irmós: Čúžde Máterem ďívstvo, i stránno ďívam ďitoroždénije, na tebí, Bohoródice, obojá ustróišasja: ťím ťá vsjá plemená zemnája, neprestánno veličájem.

Dostójnoje Bohomáti tvojejá čistotý roždestvó nasľídovala jesí, čréz obiščánije: inohdá bo neplódňij, Bohoprozjabén plód vdalásja jesí. Ťím ťá vsjá plemená zemnája neprestánno veličájem.

Ispólnisja vopijúščaho proróčestvo, hlahólet bo: vozstávľu skíniju pádšuju svjaščénnaho Davída, v tebí čístaja proobrazívšujusja, jejáže rádi vsích čelovíkov pérsť, v ťílo sozdásja Bóžije.

Pelenám poklaňájemsja tvojím Bohoródice, slávim dávšaho plód préžde neplódňij, i otvérzšaho ložesná neraždájuščej preslávno: tvorít bo vsjá, jelíka chóščet, Bóh sýj samovlásten.

Jáko dár tebí Bohoródice, pisnopínije, ot Ánny róždšejsja vírno daronósim: máteri, Máter: ďívy že, Ďívu jedínu: slavoslóvjašče poklaňájemsja tebí, pojém i slávim.

Tróičen: Čúžde jésť bezzakónnym sláviti beznačáľnuju Tróicu, Otcá, i Sýna že, i svjatáho Dúcha, nesozdánnoje vsederžávstvo: jéjuže mír vés soderžítsja, mánijem deržávy jejá.

Bohoródičen: Vmistíla jesí vo utróbi tvojéj Ďívo máti, jedínaho ot Tróicy Christá carjá, jehóže pojét vsjá tvár, i trepéščut výšniji číni: tohó molí vsečístaja, spastísja dušám nášym.

Katavásia S pripívy prázdnika: Táin jesí, Bohoródice, ráj, nevozďílanno vozrastívšij Christá, ímže kréstnoje živonósnoje na zemlí nasadísja drévo. Ťím nýňi voznosímu, poklaňájuščesja jemú, ťá veličájem.

I druhíj: Sňídiju dréva, ródu pribývšaja smérť, krestóm uprazdnísja dnés: íbo pramáterňaja vseródnaja kľátva razrušísja, prozjabénijem čístyja Bohomátere: júže vsjá síly nebésnyja veličájut.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Svját Hospóď Boh náš. (hlás 7.)

Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.

Stích: Voznosíte Hospóda Boha našeho i poklaňájtesja podnóžiju nohú jeho, jáko svjáto jesť.

Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.

Svitilen. Živót i puť, Christós vostáv iz mérvych, Kleópi i Lucí sputešéstvova: ímaže i poznásja vo Emmaúsi, prelomľájaj chľíb: íže dúšy i sérdca horjášča bjáchu, jehdá ťíma hlahólaše na puti, i pisánija skázovaše, jáže preterpí: s nímiže vostá, zovém: javísja že i Petróvi.

Sláva, i nýňi: Adáme obnovísja, i Jéva vozvelíčisja, prorócy so apóstoly likújte i právednymi: óbščaja bo rádosť vozsijá, ánhelov že i čelovíkov, ot právednych dnés Joakíma i Ánny Bohoródica Maríja.

(Hlás 7.)

Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Na chvalítech stichíry voskrésny.

Stích: Sotvoríti v ních súd napísan, sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

Hlás 7: Voskrése Christós iz mértvych, razrúš smértnyja úzy: blahovistí zemlé, rádosť véliju, pójte nebesá Bóžiju slávu.

Stích: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó vo utveržéniji síly jehó.

Voskresénije Christóvo víďivše, poklonímsja svjatómu Hóspodu Iisúsu: jedínomu bezhríšnomu.

Stích: Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

Christóvu voskreséniju kláňajuščesja ne prestájem: tój bo spásl jésť nás ot bezzakónij nášich, svjatýj Hospóď Iisús, javléj voskresénije.

Stich: Chvalíte jehó v hlási trúbňim, * chvalíte jehó v psaltíri i húsľich.

Čtó vozdámy Hóspodevi o vsích, jáže vozdadé nám? Nás rádi Bóh v čelovícich, za istľívšeje jestestvó Slóvo plóť býsť, i vselísja v ný, k neblahodárnym, blahoďíteľ: k pľínnikom, svobodíteľ: ko íže vo ťmí seďáščym, sólnce právdy: na kresťí, bezstrástnyj: vo áďi, svít: v smérti, živót: Voskresénije, pádšich rádi. K nemúže vozopijím: Bóže náš, sláva tebí.

Stích: Chvalíte jehó v timpáňi i líci, chvalíte jehó vo strúnach i orháňi.

hlás 1. Pod: o dívnaho čudesé! O dívnaho čudesé! Istóčnik žízni ot neplódnyja raždájetsja, i blahodáť plodorodíti svítlo načinájetsja. Veselísja Joakíme, Bohoródicy býv rodíteľ: ňísť ín jákože tý, zemnoródnych rodítelej, Bohoprijátne: Bohovmistímaja bo otrokovíca, Bóžije selénije, presvjatája horá, tobóju nám darovásja.

Stích: Chvalíte jehó v kimváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kimváľich vosklicánija: vsjákoje dychánije da chválit Hóspoda.

O dívnaho čudesé! Istóčnik žízni ot neplódnyja raždájetsja, i blahodáť plodorodíti svítlo načinájetsja. Veselísja Joakíme, Bohoródicy býv rodíteľ: ňísť ín jákože tý, zemnoródnych rodítelej, Bohoprijátne: Bohovmistímaja bo otrokovíca, Bóžije selénije, presvjatája horá, tobóju nám darovásja.

Stích: Slýši, dščí, i vížď, i prikloní úcho tvojé.

O dívnaho čudesé! Ot neplódove plód vozsijá manovénijem vsích soďíteľa, i vsederžíteľa, dóblestvenno mirskóje blahích razriší neplódstvo: máteri s máteriju Bohoródičnoju likújte, zovúšče: obrádovannaja, rádujsja, s tobóju Hospóď, podajáj míru tobóju véliju mílosť.

Stích: Licú tvojemú pomóľatsja bohátiji ľúdstiji.

Stólp cilomúdrija oduševlén, i svítloje prijátelišče, blistájuščejesja blahodátiju: Ánna blahoslávnaja, jávľšisja porodí zabrálo voístinnu ďívstva, Božéstvennoje procviténije: jáže vsím ďívstvennym, i ďívstva želájuščym darovánije, ďívstva dobrótu, jávi podajúščuju, i dárujuščuju vsím vírnym véliju mílosť.

Sláva, hlás 6. Samohlásen: Séj déň Hospódeň, rádujtesja ľúdije: sé bo svíta čertóh, i kníha slóva živótnaho, iz utróby proizýde, i jáže k vostókom dvér róždšisja, ožidájet vchóda svjatíteľa velíkaho, jedína, i jedínaho vvoďášči Christá vo vselénnuju, vo spasénije dúš nášich.

I nýňi, hlás 2: Preblahoslovénna jesí, Bohoródice Ďívo: * voplóščšimbosja iz tebé, * ád pľinísja, Adám vozzvásja, * kľátva potrebísja, Jéva svobodísja, * smérť umertvísja, i mý ožíchom, * ťímže pojúšče vozopijém: * blahoslovén Christós Bóh náš, izvólivyj táko sláva tebí.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje.

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir, * v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa, * kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj, * Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * po­miluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mí­losť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, prí­bížišče byl jesí nam, * v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, po­miluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, * naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Tropár po Slavosloviji:

hlás 1, 3, 5, 7. Dnés spasénije míru býsť, pojém voskrésšemu iz hróba, i načáľniku žízni nášeja, razrušív bo smértiju smérť, pobídu dadé nám i véliju mílosť.

hlás 2, 4, 6, 8. Voskrés iz hróba, i úzy rasterzál jesí áda, razrušív bo osuždénije smérti Hóspodi, vsjá ot sitéj vrahá izbávivyj, javívyj že sebé apóstolom tvojím, poslál jesí ích na própoviď, i ťími mír tvój podál jesí vselénňij, jedíne čelovikoľúbče.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)­, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

**Jeréj: Voskresýj iz mértvych, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.**

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.

Sláva, i nýňi: V. Stichira ev., hlás 5. Ot premúdrych sudéb tvoijch,Christé! * káko Petrú ubo plaščanicami jedíňimi, * dal jesí razumiti tvoje voskresénije: * Lucí že i Kleópi sputešéstvuja, besídoval jesí, * i besídujaj, ne ábije sebé javľáješi * ťímže i ponosím byváješí, * jáko jedín prišéľstvujaj vo Jerusalím, * i ne priobščájajsja íže v konéc sovítam jehó, * no íže vsjá k sozdániju póľzí strojáj, * i jáže o tebí proróčestvija otkrýl jesí, * í vnehdá blahosloviti chľíb, poználsja jesí imí, * ichže i préžde tohó sérdca k poznániju tvojemú raspalástasja: * iže učenikóm sobránnym užé jásno propovídasta tvojé voskresénije, * ímže pomiluj nas.