Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)
Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)
Psalóm 3.
Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.
Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.
Psalóm 37.
Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.
Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.
Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.
Psalóm 62.
Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.
Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.
Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Psalóm 87.
Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.
Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.
Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.
Psalóm 102.
Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.
Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.
Psalóm 142.
Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.
Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.
Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.
Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )
Mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.
O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.
O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.
O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.
O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.
O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.
O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.
O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.
O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.
O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (2. hlas)
Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.
Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.
Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.
Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.
Tropár voskrésen, hlás 2: Jehdá snizšél jesí k smérti, životé bezsmértnyj, tohdá ád umertvíl jesí blistánijem božestvá. Jehdá že i uméršyja ot preispódnich voskresíl jesí, vsjá síly nebésnyja vzyváchu: žiznodávče Christé Bóže náš, sláva tebí. [Dváždy.]
Sláva, tropár, hlás 8: Pravoslávija nastávniče, blahočéstija učíteľu i čistotý, vselénnyja svitíľniče, archijeréjov Bohoduchnovénnoje udobrénije, Kirílle premúdre, učéňmi tvojími vsjá prosvitíl jesí: civníce duchóvnaja, molí Christá Bóha, spastísja dušám nášym.
I nýňi: Iže nas rádi roždéjsja ot Ďívy, i raspjátije preterpív blahíj, isprovérhij smertiju smerť, i voskresénije javléj jáko Boh: ne prézri jáže sozdál jesí rukóju tvojeju: jávi čelovikoľubije tvojé Mílostive; prijmi róždšuju ťa Bohoródicu, moľáščujusja za ny, í spasi Spase naš ľúdí otčájannyja.
Psalóm 9
Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, * povím vsjá čudesá Tvojá.
Vozveseľúsja i vozrádujusja o Tebí, * pojú ímeni Tvojemú, Výšnij.
Vnehdá vozvratítisja vrahú mojemú vspjáť, * iznemóhut i pohíbnut ot licá Tvojehó.
Jáko sotvoríl jesí súd mój i prjú mojú, * síl jesí na Prestóľi, suďáj právdu.
Zapretíl jesí jazýkom, i pohíbe nečestívyj, * ímja jehó potrebíl jesí vo vík i vo vík víka.
Vrahú oskuďíša orúžija v konéc, i hrády razrušíl jesí, * pohíbe pámjať jehó s šúmom.
I Hospóď vo vík prebyvájet, uhotóva na súd Prestól Svój, * i Tój sudíti ímať vselénňij v právdu, sudíti ímať ľúdem v pravoťí.
I býsť Hospóď pribížišče ubóhomu, * pomóščnik vo blahovrémenijich, v skórbech.
I da upovájut na Ťá znájuščiji ímja Tvojé, * jáko ne ostávil jesí vzyskájuščich Ťá, Hóspodi.
Pójte Hóspodevi, živúščemu v Sijóňi, * vozvistíte vo jazýcich načinánija Jehó.
Jáko vzyskájaj króvi ích pomjanú, * ne zabý zvánija ubóhich.
Pomíluj mjá, Hóspodi, vížď smirénije mojé ot vráh mojích, * voznosjáj mjá ot vrát smértnych.
Jáko da vozviščú vsjá chvály Tvojá vo vraťích dščére Sijóňi, * vozrádujemsja o spaséniji Tvojém.
Uhľibóša jazýcy v páhubi, júže sotvoríša, * v síti séj, júže skrýša, uvjazé nohá ích.
Znájem jésť Hospóď suďbý tvorjáj, * v ďíľich rukú svojéju uvjazé hríšnik.
Da vozvraťátsja hríšnicy vo ád, * vsí jazýcy zabyvájuščiji Bóha.
Jáko ne do koncá zabvén búdet níščij, * terpínije ubóhich ne pohíbnet do koncá.
Voskresní, Hóspodi, da ne kripítsja čelovík, * da súďatsja jazýcy préd Tobóju.
Postávi, Hóspodi, zakonopoložíteľa nád ními, * da razumíjut jazýcy, jáko čelovícy súť.
Vskúju, Hóspodi, otstojá daléče, * preziráeši vo blahovrémenjiich, v skórbech?
Vnehdá hordítisja nečestívomu, * vozharájetsja níščij, uvjazájut v sovíťich, jáže pomyšľájut.
Jáko chválim jésť hríšnyj v póchotech duší svojejá, * i obíďaj blahoslovím jesť.
Razdraží Hóspoda hríšnyj, po mnóžestvu hňíva svojehó ne vzýščet, * ňísť Bóha préd ním.
Oskverňájutsja putijé jehó na vsjákoje vrémja, * otjémľutsja suďbý Tvojá ot licá jehó, vsími vráhi svojími obladájet.
Rečé bo v sérdci svojém, * ne podvížusja ot róda v ród bez zlá,
jehóže kľátvy ustá jehó polná súť, i hóresti i ľstí, * pod jazýkom jehó trúd i boľízň.
Prisidít v lovíteľstvi s bohátymi v tájnych, * jéže ubíti nepovínnaho, óči jehó na níščaho prizirájeťi.
Lovít v tájňi jáko lév vo ohráďi svojéj, * lovít éže voschítiti níščaho,
voschítiti níščaho, * vnehdá privleščí í v síti svojéj.
Smirít jehó, preklonítsja i padét, * vnehdá jemú obladáti ubóhimi.
Rečé bo v sérdci svojém: zabý Bóh, otvratí licé Svojé, * da ne vídit do koncá.
Voskresní, Hóspodi Bóže mój, * da voznesétsja ruká Tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.
Česó rádi prohňíva nečestívyj Bóha? * Rečé bo v sérdci svojém: ne vzýščet.
Vídiši, jáko Tý boľízň i járosť smotrjáješi, * da prédan búdet v rúci Tvojí,
Tebí ostávlen jésť níščij, * síru Tý búdi pomóščnik.
Sokruší mýšcu hríšnomu i lukávomu, * vzýščetsja hrích jehó i ne obrjáščetsja.
Hospóď Cár vo vík i v vík víka, * pohíbnete, jazýcy, ot zemlí Jehó.
Želánije ubóhich uslýšal jesí, Hóspodi, * uhotóvaniju sérdca ích vňát úcho Tvojé.
Sudí síru i smirénu, * da ne priložít ktomú veličátisja čelovík na zemlí.
Psalóm Davídu, 10
Na Hóspoda upovách, káko rečéte duší mojéj: * previtáj po horám, jáko ptíca.
Jáko sé, hríšnicy naľakóša lúk, * uhotóvaša stríly v túľi, sostriľáti vo mráci právyja sérdcem.
Zané jáže Tý soveršíl jesí, oní razrušíša, * právednik že čtó sotvorí Hospóď vo chrámi svjáťim Svojém.
Hóspoď, na nebesí Prestól Jehó, * óči Jehó na níščaho prizirájeťi, víždi Jehó ispytájeťi sýny čelovíčeskija.
Ispytájet právednaho i nečestívaho, * ľúbjaj že neprávdu nenavídit svojú dúšu.
Odoždít na hríšniki síti, óhň i žúpel, * i dúch búren čásť čáši ích.
Jáko práveden Hospóď, i právdy vozľubí, * pravotý víďi licé Jehó.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Psalóm Davídu, 11
Spasí mjá, Hóspodi, jáko oskuďí prepodóbnyj, * jáko umálišasja ístiny ot synóv čelovíčeskich.
Sújetnaja hlahóla kíjždo ko ískrennemu svojemú, * ustňí ľstívyja v sérdci, i v sérdci hlahólaša zlája.
Potrebít Hospóď vsjá ustný ľstívyja, * jazýk veleríčivyj,
Rékšyja: jazýk náš vozvelíčim, * ustný náša pri nás súť, któ nám Hospóď jésť?
Strásti rádi níščich i vozdychánija ubóhich nýňi voskresnú, * hlahólet Hospóď, položúsja vo spasénije, ne obiňúsja o ném.
Slovesá Hospódňa slovesá čísta, * srebró razžžéno, iskušéno zemlí, očiščéno sedmeríceju.
Tý, Hóspodi, sochraníši ný * i sobľudéši ný ot róda sehó i vo vík.
Ókrest nečestíviji chóďat; * po vysoťí Tvojéj umnóžil jesí sýny čelovíčeskija.
Psalóm Davídu, 12
Dokóľi, Hóspodi, zabúdeši mjá do koncá? * Dokóľi otvraščáješi licé Tvojé ot mené?
Dokóľi položú sovíty v dúši mojéj, boľízni v sérdci mojém déň i nóšč? * Dokóľi voznesétsja vráh mój na mjá?
Prízri, uslýši mjá, Hóspodi Bóže mój, * prosvití óči mojí, da ne kohdá usnú v smérť,
da ne kohdá rečét vráh mój: * ukripíchsja na nehó.
Stužájuščiji mí vozrádujutsja, * ášče podvížusja.
Áz že na mílosť Tvojú upovách, * vozrádujetsja sérdce mojé o spaséniji Tvojém,
vospojú Hóspodevi blahoďijavšemu mňí * i pojú ímeni Hóspoda Výšňaho.
Psalóm Davídu, 13
Rečé bezúmen v sérdce svojém: ňísť Bóh. * Rastľíša i omerzíšasja v načinánijich, ňísť tvorjáj blahostýňu.
Hospóď s Nebesé priníče na sýny čelovíčeskija, * víďiti, ášče jésť razumivájaj ilí vzyskájaj Bóha.
Vsí ukloníšasja, vkúpi nekľučími býša: * ňísť tvorjaj blahostýňu, ňísť do jedínaho.
Ni lí urazumíjut vsí ďílajuščiji bezzakónije, sňidájuščiji ľúdi mojá v sňíď chľíbá? * Hóspoda ne prizváša.
Támo ubojášasja strácha, iďíže ne bí strách, * jáko Hospóď v róďi právednych.
Sovít níščaho posramíste, * Hospóď že upovánije jehó jésť.
Któ dást ot Sijóna * spasénije Izráilevo?
Vnehdá vozvratít Hospóď pľinénije ľudéj Svojích, * vozrádujetsja Jákov, i vozveselítsja Izráiľ.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Psalóm Davídu, 14
Hóspodi, któ obitájet v žilíšči Tvojém, * ilí któ vselítsja vo svjátuju hóru Tvojú?
Choďáj neporóčen i ďílajaj právdu, * hlahóľaj ístinu v sérdci svojém.
Íže ne uľstí jazýkom svojím i ne sotvorí ískrennemu svojemú zlá, * i ponošénija ne priját na blížnija svojá.
Uničižén jésť préd ním lukávnujaj, bojáščyja že sjá Hóspoda slávit, * klenýjsja ískrennemu svojemú i ne otmetájasja.
Srebrá svojehó ne dadé v lichvú i mzdý na nepovínnych ne priját. * Tvorjáj sijá ne podvížitsja vo vík.
Psalóm Davidu, 15
Sochraní mjá, Hóspodi, * jáko na Ťá upovách.
Rích Hóspodevi: Hospóď mój jesí Tý, * jáko blahích mojích ne trébuješi.
Svjátym, íže súť na zemlí Jehó, * udiví Hospóď vsjá choťínija Svojá v ních.
Umnóžišasja némošči ích, po sích uskoríša: ne soberú sobóry ích ot krovéj, * ni pomjanú že imén ích ustnáma mojíma.
Hospóď čásť dostojánija mojehó i čáši mojejá, * Tý jesí ustrojájaj dostojánije mojé mňí.
Úžja napadóša mí v deržávnych mojích, * íbo dostojánije mojé deržávno jésť mňí.
Blahoslovľú Hóspoda, vrazumívšaho mjá, * ješčé že i do nóšči nakazáša mjá utróby mója.
Predzrích Hóspoda prédo mnóju výnu, * jáko odesnúju mené jésť, da ne podvížusja.
Sehó rádi vozveselísja sérdce mojé, i vozrádovasja jazýk mój, * ješčé že i plóť mojá vselítsja na upovániji.
Jáko ne ostáviši dúšu mojú vo áďi, * nižé dási prepodóbnomu Tvojemú víďiti istľínija.
Skazál mí jesí putí životá, ispólniši mjá vesélija s licém Tvoím, * krasotá v desníci Tvojéj v konéc.
Psalóm 16
Uslýši, Hóspodi, právdu mojú, vonmí moléniju mojemú, * vnuší molítvu mojú ne vo ustnách ľstívych.
Ot licá Tvojehó suďbá mojá izýdet, * óči mojí da vídita pravotý.
Iskusíl jesí sérdce mojé, positíl jesí nóščiju, * iskusíl mjá jesí, i ne obrítesja vo mňí neprávda.
Jáko da ne vozhlahóľut ustá mojá ďíl čelovíčeskich, * za slovesá ustén Tvojích áz sochraních putí žéstoki.
Soverší stópy mojá vo stezjách Tvojích, * da ne podvížutsja stópy mojá.
Áz vozzvách, jáko uslýšal mjá jesí, Bóže, * priklóni úcho Tvojé mňí i uslýši hlahóly mojá.
Udiví mílosti Tvojá, spasájaj upovájuščyja na Ťá * ot protívjaščichsja desníci Tvojéj.
Sochraní mjá, Hóspodi, jáko zínicu óka, * v króvi krilú Tvojéju pokrýješi mjá ot licá nečestívych, ostrástšich mjá:
vrazí mojí dúšu mojú oderžáša, túk svój zatvoríša; * ustá ích hlahólaša hordýňu.
Izhoňáščiji mjá nýňi obydóša mjá, * óči svojí vozložíša ukloníti na zémľu.
Objáša mjá jáko lév hotóv na lóv * i jáko skímen obitájaj v tájnych.
Voskresní, Hóspodi, predvarí já i zapní ím, * izbávi dúšu mojú ot nečestívaho,
orúžije Tvojé * ot vráh rukí Tvojéja.
Hóspodi, ot málych ot zémli, razďilí já v živoťí ích, * i sokrovénnych Tvójich ispólnisja črévo ích,
nasýtišasja synóv, * i ostáviša ostánki mladéncem svojím.
Áz že právdoju javľúsja licú Tvojemú, * nasýščusja, vnehdá javíti mí sjá slávi Tvojéj.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)
Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Po 1-m stichoslóviji, sidálny voskrésny,
hlás 2: Blahoobráznyj Jósif, s dréva sném prečístoje tvojé ťílo, plaščaníceju čístoju obvív, i blahoucháňmi vo hróbi nóve zakrýv položí: no tridnéven voskrésl jesí Hóspodi, podajá mírovi véliju mílosť.
Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich tvojích do koncá.
Mironósicam ženám pri hróbi predstáv ánhel vopijáše: míra mértvym súť prilíčna, Christós že istľínija javísja čúžď. No vozopíjte: voskrése Hospóď, podajá mírovi véliju mílosť.
Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Preproslávlenna jesí Bohoródice Ďívo, pojém ťá: krestóm bo Sýna tvojehó nizložísja ád, i smérť umertvísja, umerščvlénniji vostáchom, i životá spodóbichomsja: ráj vosprijáchom drévneje naslaždénije. Ťím bláhodarjášče, slavoslóvim jáko deržávnaho Christá Bóha nášeho, i jedínaho mnohomílostivaho.
Psalóm 17
Vozľubľú Ťá, Hóspodi, * kríposte mojá.
Hospóď utverždénije mojé, i pribížišče mojé, i Izbáviteľ Mój, * Bóh mój, Pomóščnik mój, i upováju na Nehó,
Zaščítitel mój, * i róh spasénija mojehó, i Zastúpnik mój.
Chvaľá prizovú Hóspoda * i ot vráh mojích spasúsja.
Oderžáša mjá boľízni smértnyja, i potócy bezzakónija smjatóša mjá, * boľízni ádovy obydóša mjá, predvaríša mjá síti smértnyja.
I vnehdá skorbíti mí, * prizvách Hóspoda, i k Bóhu mojemú vozzvách,
uslýša ot chráma svjatáho Svojehó hlás mój, * i vópľ mój préd Ním vnídet vo úši Jehó.
I podvížesja, i trépetna býsť zemľá, * i osnovánija hór smjatóšasja i podvihóšasja, jáko prohňívasja na ňá Bóh.
Vzýde dým hňívom Jehó, i óhň ot licá Jehó vosplámenitsja, * úhlije vozhorísja ot Nehó.
I prikloní nebesá, i sníde, * i mrák pod noháma Jehó.
I vzýde na Cheruvímy, * i leťí, leťí na krilú vítreňu.
I položí tmú zakróv Svój, ókrest Jehó selénije Jehó, * temná vodá vo óblacich vozdúšnych.
Ot oblistánija préd Ním óblacy proidóša, * hrád i úhlije óhnennoje.
I vozhremí s nebesé Hospóď * i Výšnij dadé hlás Svój.
Nizposlá stríly i razhná já, * i mólniji umnóži, i smjaté já.
I javíšasja istóčnicy vodníji, i otkrýšasja osnovánija vselénnyja, * ot zapreščénija Tvojehó, Hóspodi, ot dochnovénija dúcha hňíva Tvojehó.
Nizposlá s vysotý, i priját mjá, * vospriját mjá ot vód mnóhich.
Izbávit mjá ot vrahóv mojích síľnych i ot nenavíďaščich mjá, * jáko utverdíšasja páče mené.
Predvaríša mjá v déň ozloblénija mojehó, * i býsť Hospóď utverždénije móje.
I izvedé mjá na širotú, * izbávit mjá, jáko voschoťí mjá.
I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju vozdást mí.
Jáko sochraních putí Hospódni * i ne nečéstvovach ot Bóha mojehó.
Jáko vsjá suďbý Jehó prédo mnóju * i opravdánija Jehó ne otstupíša ot mené.
I búdu neporóčen s Ním, * i sochraňúsja ot bezzakónija mojehó.
I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju préd očíma Jehó.
S prepodóbnym prepodóben búdeši, * i s múžem nepovínnym nepovínen búdeši, i so izbránnym izbrán búdeši, i so stroptívym razvratíšisja.
Jáko Tý ľúdi smirénnyja spaséši * i óči hórdych smiríši.
Jáko Tý prosvitíši svitíľnik mój, Hóspodi, Bóže mój, * prosvitíši tmú mojú.
Jáko Tobóju izbávľusja ot iskušénija * i Bóhom mojím prejdú sťínu.
Bóh mój, neporóčen púť Jehó, slovesá Hospódňa razžžéna, * Zaščítiteľ jésť vsích upovájuščich na Nehó.
Jáko któ Bóh, rázvi Hóspodá, Ilí kto Bóh, rázvi Bóha nášehó? * Bóh prepojasújaj mjá síloju, i položí neporóčen púť mój.
Soveršájaj nózi mojí, jáko jeléni, * i na vysókich postavľájaj mjá.
Naučájaj rúci mojí na bráň, * i položíl jesí lúk míďan mýšca mojá.
I dál mi jesí zaščiščénije spásenija, * i desníca Tvojá vospriját mjá,
i nakazánije Tvojé isprávit mjá v konéc, * i nakazánije Tvojé tó mjá naučít.
Uširíl jesí stopý mojá pódo mnóju, * i ne iznemohósťi plesňí mojí.
Poženú vrahí mojá, i postíhnu já, * i ne vozvraščúsja, dóndeže skončájutsja.
Oskorbľú ích, i ne vozmóhut státi, * padút pod noháma mojíma.
I prepojásal mjá jesí síloju na bráň, * spjál jesí vsjá vostajúščyja na mjá pod mjá.
I vrahóv mojích dál mí jesí chrebét, * i nenavíďaščyja mjá potrebíl jesí.
Vozzváša, i ne bí spasájaj: * ko Hóspodu, i ne uslýša ích.
I istňú já jáko prách préd licém vítra, * jáko brénije putéj pohláždu já.
Izbáviši mjá ot prerikánija ľudéj, * postáviši mjá vo hlavú jazýkov.
Ľúdije, íchže ne víďich, rabótaša mí. * V slúch úcha poslúšaša mjá.
Sýnove čuždíji solháša mí. * Sýnove čuždíji obetšáša i ochromóša ot stéz svojích.
Žív Hospóď, i blahoslovén Bóh, * i da voznesétsja Bóh spasénija mojehó.
Bóh dajáj otmščénije mňí * i pokorívyj ľúdi pod mjá.
Izbáviteľ mój ot vráh mojích hňivlívych, * ot vostajúščich na mjá vozneséši mjá, ot múža neprávedna izbáviši mjá.
Sého rádi ispovímsja Tebí vo jazýcich, Hóspodi, * i ímeni Tvojemú pojú:
veličájaj spasénija caréva, * i tvórjaj mílosť christú svojemú Davídu, i símeni jehó do víka.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Psalóm 18
Nebesá povídajut slávu Bóžiju, * tvorénije že rukú Jehó vozviščájet tvérď.
Déň dní otryhájet hlahól, * i nóšč nóšči vozviščájet rázum.
Ne súť ríči, nižé slovésa, * íchže ne slýšatsja hlási ích.
Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích * i v koncý vsélennyja hlahóly ích.
V sólnce položí selénije svojé, i tój, jáko ženích ischoďáj ot čertóha Svojehó, * vozrádujetsja, jáko ispolín teščí púť.
Ot krája nebesé ischód Jehó, i srítenije Jehó do krája nebesé, * i ňísť íže ukrýjetsja teplotý Jehó.
Zakón Hospódeň neporóčen, obraščájaj dúšy, * sviďíteľstvo Hospódne vírno, umudrjájuščeje mladéncy.
Opravdánija Hospódňa práva, veseľáščaja sérdce, * zápoviď Hospódňa svitlá, prosviščájuščaja óči.
Strách Hospódeň číst, prebyvájaj vo vík víka: * suďbý Hospódni ístinny, opravdány vkúpi,
voždeľínny páče zláta i kámene čéstna mnóha, * i sláždša páče méda i sóta.
Íbo ráb Tvój chranít já, vnehdá sochraníti já, * vozdajánije mnóho.
Hrichopadénija któ razumíjet? * ot tájnych mojích očísti mjá, i ot čuždích poščadí rabá Tvojehó,
ášče ne obladájut mnóju, tohdá neporóčen búdu * i očíščusja ot hrichá velíka.
I búdut vo blahovolénije slovesá úst mojích, i poučénije sérdca mojehó préd Tobóju výnu, * Hóspodi, Pomóščniče mój i Izbáviteľu mój.
Psalóm 19
Uslýšit ťá Hospóď v déň pečáli, * zaščítit ťá ímja Bóha Jákovľa.
Póslet tí pómošč ot Svjatáho * i ot Sijóna zastúpit ťá.
Pomjanét vsjáku žértvu tvojú, * i vsesožžénije tvojé túčno búdi.
Dást tí Hospóď po sérdcu tvojemú * i vés sovít tvój ispólnit.
Vozrádujemsja o spaséniji tvojém * i vo ímja Hóspoda Bóha nášeho vozvelíčimsja.
Ispólnit Hospóď vsjá prošénija tvojá. * Nýňi poznách, jáko spasé Hospóď christá Svojehó,
uslýšit jehó s nebesé svjatáho Svojehó, * v sílach spasénije desnícy Jehó.
Síji na kolesnícach, i síi na kóňich, * mý že vo ímja Hóspoda Bóha nášeho prizovém.
Tíji spjáti býša i padóša, * mý že vostáchom i isprávichomsja.
Hóspodi, spasí carjá i uslýši ný, * vóňže ášče déň prizovém Ťá.
Psalóm 20
Hóspodi, síloju Tvojéju vozveselítsja cár * i o spaséniji Tvojém vozrádujetsja ziló.
Želánije sérdca jehó dál jesí jemú, * i choťínija ustnú jehó ňísi lišíl jehó.
Jáko predvaríl jesí jehó blahoslovénijem blahostýnnym, * položíl jesí na hlaví jehó vinéc ot kámene čéstna.
Životá prosíl jésť u Tebé, * i dál jesí jemú dolhotú dníj vo vík víka.
Vélija sláva jehó spasénijem Tvojím, * slávu i veleľípije vozložíši na nehó.
Jáko dási jemú blahoslovénije vo vík víka, * vozveselíši jehó rádostiju s licém Tvoím.
Jáko cár upovájet na Hóspoda, * i mílostiju Výšňaho ne podvížitsja.
Da obrjáščetsja ruká Tvojá vsím vrahóm Tvojím, * desníca Tvojá da obrjáščet vsjá nenavíďaščyja Tebé.
Jáko položíši ích jáko péšč óhnennuju vo vrémja licá Tvojehó, * Hospóď hňívom Svojím smjatét já, i sňísť ích óhň.
Plód ích ot zemlí pohubíši, * i símja ích ot synóv čelovíčeskich.
Jáko ukloníša na Ťá zlája, * pomýsliša sovíty, íchže ne vozmóhut sostáviti.
Jáko položíši já chrebét, * vo izbýtcich Tvojích uhotóviši licé ích.
Voznesísja, Hóspodi, síloju Tvojéju, * vospojém i pojém síly Tvojá.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Psalóm 21
Bóže, Bóže mój, vonmí mí, * vskúju ostávil mjá jesí?
Daléče ot spasénija mojehó * slovesá hrichopadénij mojích.
Bóže mój, vozzovú vo dní, i ne uslýšiši, * i v noščí, i ne v bezúmije mňí.
Tý že vo svjaťím živéši, * chvaló Izráileva.
Na Ťá upováša otcý náši, * upováša i izbávil jesí já.
K Tebí vozzváša, i spasóšasja, * na Ťá upováša, i ne postyďíšasja.
Áz že jésm čérv, a ne čelovík, * ponošénije čelovíkov i uničižénije ľudéj.
Vsí víďaščiji mjá poruháša mí sjá, * hlahólaša ustnámi, pokiváša hlavóju:
upová na Hóspoda, da izbávit jehó, * da spasét jehó, jáko chóščet jehó.
Jáko Tý jesí istórhij mjá iz čréva, * upovánije mojé ot soscú mátere mojejá.
K Tebí privéržen jésm ot ložésn, * ot čréva mátere mojejá Bóh mój jesí Tý.
Da ne otstupíši ot mené, jáko skórb blíz, * jáko ňísť pomohájaj mí.
Obydóša mjá teľcý mnózi, * juncý túčniji oderžáša mjá.
Otverzóša na mjá ustá svojá, * jáko lév voschiščájaj i rykájaj.
Jáko vodá izlijáchsja, i razsýpašasja vsjá kósti mojá, * býsť sérdce mojé jáko vósk, tájaj posreďí čréva mojehó.
Ízsše jáko skudéľ kríposť mojá, i jazýk mój priľpé hortáni mojemú, i v pérsť smérti svél mjá jesí.
Jáko obydóša mjá psí mnózi, sónm lukávych oderžáša mjá, * iskopáša rúci mojí i nózi mojí.
Isčetóša vsjá kósti mojá, * tíji že smotríša i prezríša mjá.
Razďilíša rízy mojá sebí, * i o odéždi mojéj metáša žrébij.
Tý že, Hóspodi, ne udalí pómošč Tvojú ot mené, * na zastuplénije mojé vonmí.
Izbávi ot orúžija dúšu mojú, * i iz rukí pésiji jedinoródnuju mojú.
Spasí mjá ot úst ľvóvych * i ot róh jedinoróž smirénije mojé.
Povím ímja Tvojé brátiji mojéj, * posreďí cérkve vospojú Ťá.
Bojáščijisja Hóspoda, voschvalíte Jehó, vsé símja Iákovle, proslávite Jehó, * da uboítsja že ot Nehó vsé símja Izráilevo.
Jáko ne uničiží, nižé nehodová molítvy níščaho, * nižé otvratí licé Svojé ot mené, i jehdá vozzvách k Nemú, uslýša mjá.
Ot Tebé pochvalá mojá, v cérkvi velícij ispovímsja Tebí, * molítvy mojá vozdám préd bojáščimisja Jehó.
Jaďát ubóziji i nasýťatsja, i voschváľat Hóspoda vzyskájuščiji Jehó, * živá búdut serdcá ích v vík víka.
Pomjanútsja i obraťátsja ko Hospódu vsí koncý zemlí, * i poklóňatsja préd Ním vsjá otéčestvija jazýk.
Jáko Hospódne jésť cárstvije, * i Tój obladájet jazýki.
Jadóša i pokloníšasja vsí túčniji zemlí, * préd Ním pripadút vsí nizchoďáščiji v zémľu, i dušá mojá Tomú živét.
I símja mojé porabótajet Jemú, * vozvistít Hóspodevi ród hrjadúščij.
I vozvisťát právdu Jehó ľúdem róždšymsja, * jáže sotvorí Hospóď.
Psalóm 22
Hospóď pasét mjá * i ničtóže má lišít.
Na mísťi zláčňi, támo vselí mjá, * na voďí pokójňi vospitá mjá.
Dúšu mojú obratí, nastávi mjá na stezí právdy, * ímene rádi Svojehó.
Ášče bo i pojdú posreďí síni smértnyja, * ne ubojúsja zlá,
jáko Tý so mnóju jesí: * žézl Tvój i pálica Tvojá, tá mjá uťíšista.
Uhotóval jesí prédo mnóju trapézu soprotív stužájuščym mňí, * umástil jesí jeléjom hlavú mojú, i čáša Tvojá upojavájušči mjá, jáko deržávna.
I mílosť Tvojá poženét mjá vsjá dní životá mojehó; * i jéže vselíti mí sjá v dóm Hospódeň v dolhotú dníj.
Psalóm 23
Hospódňa zemľá, i ispolnénije jejá, vsélennaja * i vsí živúščiji na néj.
Tój na morjách osnovál jú jésť, * i na rikách uhotóval jú jésť.
Któ vzýdet na hóru Hospódňú? * Ilí któ stánet na mísťi svjaťím Jehó?
Nepovínen rukáma i číst sérdcem, íže ne priját vsúje dúšu svojú, * i ne kľátsja léstiju ískrennemu svojemú.
Séj priímet blahoslovénije ot Hóspoda, * i mílostyňu ot Bóha, Spása svojehó.
Séj ród íščuščich Hóspoda, * íščuščich licé Bóha Jákovľa.
Vozmíte vratá kňázi váša, * i vozmítesja vratá víčnaja, i vnídet Cár slávy.
Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď krípok i sílen, Hospóď sílen v bráni.
Vozmíte vráta kňázi váša, i vozmítesja vratá víčnaja, * i vnídet Cár slávy.
Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď síl, Tój jésť Cár slávy.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)
Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Po 2-m stichoslóviji sidálny,
hlás 2. Kámeň hróbnyj zapečátati ne vozbranív, kámeň víry voskrés pódal jesí vsím, Hóspodi sláva tebí.
Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi vsém sérdcem mojím, povím vsjá čudesá tvojá.
Učenikóv tvojích lík s mironósicami ženámi rádujetsja sohlásno: óbščij bo prázdnik s ními prázdnujut, v slávu i čésť tvojehó voskresénija. I ťími vopijém tí, čelovikoľúbče Hóspodi: ľúdem tvojím podážď véliju mílosť.
Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Preblahoslovénna jesí Bohoródice Ďívo, voplóščšim bo sja iz tebé ád pľinísja, Adám vozzvásja, kľátva potrebísja, Jéva svobodísja, smérť umertvísja, i mý ožíchom. Ťím vospivájušče vopijém: blahoslovén Christós Bóh blahovolívyj táko, sláva tebí.
Allilúija, Pasalóm 118
Bláženi neporóčniji v púti, * choďáščiji v zakóňi Hospódni.
Blažéni ispytájuščiji sviďínija Jehó, vsím sérdcem vzýščut Jehó, * ne ďílajuščiji bo bezzakónija, v putéch Jehó chodíša.
Tý zapovídal jesí zápovidi Tvojá * sochraníti ziló.
Dabý isprávilisja putijé mojí, * sochraníti opravdánija Tvojá.
Tohdá ne postyžúsja, * vnehdá prizríti mí na vsjá zápovidi Tvojá.
Ispovímsja Tebí v právosti sérdca, * vnehdá naučíti mí sjá suďbám právdy Tvojejá.
Opravdánija Tvojá sochraňú, * ne ostávi mené do zilá.
V česóm isprávit juňíjšij púť svój? * vnehdá sochraníti slovesá Tvojá.
Vsím sérdcem mojím vzyskách Tebé, * ne otríni mené ot zápovidej Tvojích.
V sérdci mojém skrých slovesá Tvojá, * jáko da ne sohrišú Tebí.
Blahoslovén jesí, Hóspodi: * naučí mjá opravdánijem Tvojím.
Ustnáma mojíma vozvistích * vsjá suďbý úst Tvojích.
Na putí sviďínij Tvoích nasladíchsja, * jáko o vsjákom bohátstvi.
V zápovidech Tvoích pohlumľúsja, * i urazumíju putí Tvojá.
Vo opravdánijich Tvojích poučúsja, * ne zabúdu slovés Tvojích.
Vozdážď rabú Tvojemú: * živí mjá, i sochraňú slovesá Tvojá.
Otkrýj óči mojí, * i urazumíju čudésa ot zakóna Tvojehó.
Prišléc áz jésm na zemlí: * ne skrýj ot mené zápovidi Tvojá.
Vozľubí dušá mojá vozželáti suďbý Tvojá * na vsjákoje vrémja.
Zapretíl jesí hórdym: * prókľati ukloňájuščijisja ot zápovidej Tvojích.
Otimí ot mené ponós i uničižénije, * jáko sviďínij Tvojích vzyskách.
Íbo sidóša kňázi, i na mjá klevetáchu, * ráb že Tvój hlumľášesja vo opravdánijich Tvojích:
Íbo sviďínija Tvojá poučénije mojé jésť, * i sovíti mojí opravdánija Tvojá.
Priľpé zemlí dušá mojá: * živí mjá po slovesí Tvojemú.
Putí mojá vozvistích, i uslýšal mjá jesí: * naučí mjá opravdánijem Tvojím:
Púť opravdánij Tvoích vrazumí mí, * i pohlumľúsja v čudesích Tvojích.
Vozdremá dušá mojá ot unýnija: * utverdí mjá v slovesích Tvojích.
Púť neprávdy otstávi ot mené, * i zakónom Tvojím pomíluj mjá.
Púť ístiny izvólich, * i suďbý Tvojá ne zabých.
Priľipíchsja sviďínijem Tvojím, Hóspodi, * ne posramí mené.
Púť zápovidej Tvojích tekóch, * jehdá rasšíril jesí sérdce mojé.
Zakonopoloží mňí, Hóspodi, * púť opravdánij Tvoích, i vzyščú i výnu:
Vrazumí mjá, i ispytáju zakón Tvój, * i sochraňú í vsím sérdcem mojím.
Nastávi mjá na stezjú zápovidej Tvoích, * jáko túju voschoťích.
Prikloní sérdce mojé vo sviďínija Tvojá, * a ne v lichoímstvo.
Otvratí óči mojí, jéže ne víďiti sujetý, * v putí Tvojém živí mjá.
Postaví rabú Tvojemú * slóvo Tvojé v strách Tvój.
Otimí ponošénije mojé, * jéže nepščevách: jáko suďbý Tvojá bláhi.
Sé vozželách zápovidi Tvojá, * v právďi Tvojéj živí mjá.
I da priídet na mjá mílosť Tvojá, * Hóspodi, spasénije Tvojé po slovesí Tvojemú.
I otviščáju ponošájuščym mí slóvo: * jáko upovách na slovesá Tvojá.
I ne otimí ot úst mojích slovesé ístinna do zilá, * jáko na suďbý Tvojá upovách.
I sochraňú zakón Tvój výnu, * vo vík i vo vík víka.
I choždách v širóťi, * jáko zápovidi Tvojá vzyskách.
I hlahólach o sviďínijich Tvojích pred carí, * i ne styďáchsja:
I poučáchsja v zápovidech Tvoích, * jáže vozľubích ziló:
I vozdvihóch rúci mojí k zápovidem Tvoím, jáže vozľubích, * i hlumľáchsja vo opravdánijich Tvoích.
Pomjaní slovesá Tvojá rabú Tvojemú, * íchže upovánije dál mí jesí.
Tó mjá uťíši vo smiréniji mojém, * jáko slóvo Tvojé živí mjá.
Hórdii zakonoprestúpovachu do zilá: * ot zakóna že Tvojehó ne ukloníchsja.
Pomjanúch suďbý Tvojá ot víka, Hóspodi, * i uťíšichsja.
Pečáľ priját mjá ot hríšnik, * ostavľájuščich zakón Tvój.
Píta bjáchu mňí opravdánija Tvojá, * na mísťi prišéľstvija mojehó.
Pomjanúch v noščí ímja Tvojé, Hóspodi, * i sochraních zakón Tvój.
Séj býsť mňí, * jáko opravdánij Tvoích vzyskách.
Čásť mojá jesí, Hóspodi, * rích sochraníti zakón Tvój.
Pomolíchsja licú Tvojemú vsím sérdcem mojím: * pomíluj mjá po slovesí Tvojemú.
Pomýslich putí Tvojá, * i vozvratích nózi mojí vo sviďínija Tvojá.
Uhotóvichsja i ne smutíchsja * sochraníti zápovidi Tvojá.
Úžja hríšnik objazášasja mňí, * i zakóna Tvojehó ne zabých.
Polúnošči vostách ispovídatisja Tebí * o suďbách právdy Tvojejá.
Pričástnik áz jésm vsím bojáščymsja Tebé, * i chraňáščym zápovidi Tvojá.
Mílosti Tvojejá, Hóspodi, ispólň zemľá: * opravdánijem Tvoím naučí mjá.
Bláhosť sotvoríl jesí s rabóm Tvojím, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú.
Bláhosti, i nakazániju i rázumu naučí mjá, * jáko zápovidem Tvojím vírovach.
Préžde dáže ne smiríti mí sjá, áz prehriších: * sehó rádi slóvo Tvojé sochraních.
Bláh jesí Tý, Hóspodi, * i bláhostiju Tvojéju naučí mjá opravdánijem Tvojím.
Umnóžisja na mjá neprávda hórdych, * áz že vsím sérdcem mojím ispytáju zápovidi Tvojá.
Usyrísja jáko mléko sérdce ích, * áz že zakónu Tvojemú poučíchsja.
Bláho mňí, jáko smiríl mjá jesí, * jáko da naučúsja opravdánijem Tvojím.
Bláh mňí zakón úst Tvojích, * páče týsjašč zlatá i srebrá.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Rúci Tvoí sotvorísťi mjá, i sozdásťi mjá: * vrazumí mjá, i naučúsja zápovidem Tvojím.
Bojáščijisja Tebé úzrjat mjá i vozveseľátsja, * jáko na slovesá Tvojá upovách.
Razumích Hóspodi, jáko právda suďbý Tvojá, * i voístinnu smiríl mjá jesí.
Búdi že mílosť Tvojá, * da uťíšit mjá po slovesí Tvojemú, rabú Tvojemú.
Da priídut mňí ščedróty Tvojá, i žív búdu, * jáko zakón Tvój poučénije mojé jésť.
Da postyďátsja hórdiji, jáko neprávedno bezzakónnovaša na mjá, * áz že pohlumľúsja v zápovidech Tvojích.
Da obraťát mjá bojáščijisja Tebé, * i víďaščiji sviďínija Tvojá.
Búdi sérdce mojé neporóčno vo opravdánijich Tvojích, * jáko da ne postyžúsja.
Isčezájet vo spasénije Tvojé dušá mojá, * na slovesá Tvojá upovách.
Isčezóša óči mojí v slóvo Tvojé, * hlahóľušče: kohdá uťíšiši mjá?
Zané bých jáko mích na sláňi: * opravdánij Tvoích ne zabých.
Kolíko jésť dnéj rabá Tvojehó? * kohdá sotvoríši mí ot hoňáščich mjá súd?
Povídaša mňí zakonoprestúpnicy hlumlénija, * no ne jáko zakón Tvój, Hóspodi.
Vsjá zápovidi Tvojá ístina: * neprávedno pohnáša mjá, pomozí mí.
Vmáľi ne skončáša mené na zemlí: * áz že ne ostávich zápovidej Tvojích.
Po mílosti Tvojéj živí mjá, * i sochraňú sviďínija úst Tvojích.
Vo vík, Hóspodi, slóvo Tvojé * prebyvájet na nebesí.
V ród i ród ístina Tvojá. * Osnovál jesí zémľu, i prebyvájet.
Učinénijem Tvojím prebyvájet déň, * jáko vsjáčeskaja rabótna Tebí.
Jáko ášče by ne zakón Tvój poučénije mojé býl, * tohdá úbo pohíbl bých vo smiréniji mojém.
Vo vík ne zabúdu opravdánij Tvojích, * jáko v ních oživíl mjá jesí.
[Sredá:]
Tvój jésm áz, spasí mjá, * jáko opravdánij Tvoích vzyskách.
Mené ždáša hríšnicy pohubíti mjá, * sviďínija Tvojá razumích.
Vsjákija končíny víďich konéc, * široká zápoviď Tvojá ziló.
Kóľ vozľubích zakón Tvój, Hóspodi, * vés déň poučénije mojé jésť.
Páče vráh mojích umudríl mjá jesí * zápovidiju Tvojéju, jáko v vík mojá jésť.
Páče vsích učáščich mjá razumích, * jáko sviďínija Tvojá poučénije mojé jésť.
Páče stárec razumích, * jáko zápovidi Tvojá vzyskách.
Ot vsjákaho putí lukáva vozbraních nohám mojím, * jáko da sochraňú slovesá Tvojá.
Ot sudéb Tvojích ne ukloníchsja, * jáko Tý zakonopoložíl mí jesí.
Kóľ sladká hortáni mojemú slovesá Tvojá, * páče méda ustóm mojím.
Ot zápovidej Tvojích razumích, * sehó rádi voznenavíďich vsják púť neprávdy.
Svitíľnik noháma mojíma zakón Tvój, * i svít stezjám mojím.
Kľáchsja i postávich * sochraníti suďbý právdy Tvojejá.
Smiríchsja do zilá, Hóspodi, * živí mjá po slovesí Tvojemú.
Vóľnaja úst mojích blahovolí že, Hóspodi, * i suďbám Tvoím naučí mjá.
Dušá mojá v rukú Tvojéju výnu, * i zakóna Tvojehó ne zabých.
Položíša hríšnicy síť mňí, * i ot zápovidej Tvojích ne zabludích.
Nasľídovach sviďínija Tvojá vo vík, * jáko rádovanije sérdca mojehó súť.
Prikloních sérdce mojé sotvoríti opravdánija Tvojá * v vík za vozdajánije.
Zakonoprestúpnyja voznenavíďich, * zakón že Tvój vozľubích.
Pomóščnik mój i zastúpnik mój jesí Tý, * na slovesá Tvojá upovách.
Uklonítesja ot mené lukávnujuščiji, * i ispytáju zápovidi Bóha mojehó.
Zastupí mjá po slovesí Tvojemú, * i žív búdu, i ne posramí mené ot čájanija mojehó.
Pomozí mí, i spasúsja, * i poučúsja vo opravdánijich Tvoích výnu.
Uničižíl jesí vsjá otstupájuščija ot opravdánij Tvojích, * jáko neprávedno pomyšlénije ích.
Prestupájuščija nepščevách vsjá hríšnyja zemlí, * sehó rádi vozľubích sviďínija Tvojá.
Prihvozdí stráchu Tvojemú plóti mojá, * ot sudéb bo Tvojích ubojáchsja.
Sotvorích súd i právdu, * ne predážď mené obíďaščym mjá.
Vospriimí rabá Tvojehó vo bláho, * da ne oklevetájut mené hórdiji.
Óči mojí isčezósťi vo spasénije Tvojé, * i v slóvo právdy Tvojejá.
Sotvorí s rabóm Tvojím po mílosti Tvojéj, * i opravdánijem Tvojím naučí mjá.
Ráb Tvój jésm áz: vrazumí mjá, * i uvím sviďínija Tvojá.
Vrémja sotvoríti Hóspodevi: * razoríša zakón Tvój.
Sehó rádi vozľubích zápovidi Tvojá * páče zláta i topázija.
Sehó rádi ko vsím zápovidem Tvojím napravľáchsja, * vsják púť neprávdy voznenavíďich.
Dívna sviďínija Tvojá, * sehó rádi ispytá já dušá mojá.
Javlénije slovés Tvojích prosviščájet * i vrazumľájet mladéncy.
Ustá mojá otverzóch, i privlekóch dúch, * jáko zápovidej Tvojích želách.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Prízri na mjá i pomíluj mjá, * po sudú ľúbjaščich ímja Tvojé.
Stopý mojá naprávi po slovesí Tvojemú, * i da ne obladájet mnóju vsjákoje bezzakónije.
Izbávi mjá ot klevetý čelovíčeskija, * i sochraňú zápovidi Tvojá.
Licé Tvojé prosvití na rabá Tvojehó, * i naučí mjá opravdánijem Tvojím.
Ischódišča vodnája izvedósťi óči mojí, * ponéže ne sochraních zakóna Tvojehó.
Práveden jesí, Hóspodi, * i právi sudí Tvojí.
Zapovídal jesí právdu sviďínija Tvojá, * i ístinu ziló.
Istájala mjá jésť révnosť Tvojá, * jáko zabýša slovesá Tvojá vrazí mojí.
Razžžéno slóvo Tvojé ziló, * i ráb Tvój vozľubí jé.
Juňíjšij áz jésm i uničižén, * opravdánij Tvojích ne zabých.
Právda Tvojá právda vo vík, * i zakón Tvój ístina.
Skórbi i núždy obritóša mjá, * zápovidi Tvojá poučénije mojé.
Právda sviďínija Tvojá v vík, * vrazumí mjá, i žív búdu.
Vozzvách vsím sérdcem mojím, * uslýši mjá, Hóspodi, opravdánija Tvojá vzyščú.
Vozzvách Tí, spasí mjá, * i sochraňú sviďínija Tvojá.
Predvarích v bezhódiji i vozzvách, * na slovesá Tvojá upovách.
Predvarísťi óči mojí ko útru, * poučítisja slovesém Tvojím.
Hlás mój uslýši, Hóspodi, po mílosti Tvojéj: * po suďbí Tvojéj živí mjá.
Priblížišasja hoňáščiji mjá bezzakónijem, * ot zakóna že Tvojehó udalíšasja.
Blíz jesí Tý, Hóspodi, * i vsí putijé Tvoí ístina.
Ispérva poznách ot sviďínij Tvojích, * jáko v vík osnovál já jesí.
Vížď smirénije mojé i izmí mjá, * jáko zakóna Tvojehó ne zabých.
Sudí súd mój i izbávi mjá, * slovesé rádi Tvojehó živí mjá.
Daléče ot hríšnik spasénije, * jáko opravdánij Tvojích ne vzyskáša.
Ščedróty Tvojá mnóhi, Hóspodi, * po suďbí Tvojéj živí mjá.
Mnózi izhoňáščiji mjá i stužájuščiji mí, * ot sviďínij Tvojích ne ukloníchsja.
Víďich nerazumivájuščija i istájach, * jáko slovés Tvojích ne sochraníša.
Vížď, jáko zápovidi Tvojá vozľubích, * Hóspodi, po mílosti Tvojéj živí mjá.
Načálo slovés Tvojích ístina, * i vo vík vsjá suďbý právdy Tvojejá.
Kňázi pohnáša mjá túne, * i ot slovés Tvojích ubojásja sérdce mojé.
Vozrádujusja áz o slovesích Tvojích, * jáko obritájaj korýsť mnóhu.
Neprávdu voznenavíďich i omerzích, * zakón že Tvój vozľubích.
Sedmeríceju dném chvalích Ťá * o suďbách právdy Tvojejá.
Mír mnóh ľúbjaščym zakón Tvój, * i ňísť ím soblázna.
Čájach spasénija Tvojehó, Hóspodi, * i zápovidi Tvojá vozľubích.
Sochraní dušá mojá sviďínija Tvojá * i vozľubí já ziló.
Sochraních zápovidi Tvojá i sviďínija Tvojá, * jáko vsí putijé mojí pred Tobóju, Hóspodi.
Da priblížitsja molénije mojé pred Ťá, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú vrazumí mjá.
Da vnídet prošénije mojé pred Ťá, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú izbávi mjá.
Otrýhnut ustňí mojí pínije, * jehdá naučíši mjá opravdánijem Tvojím.
Proviščáet jazýk mój slovesá Tvojá, * jáko vsjá zápovidi Tvojá právda.
Da búdet ruká Tvojá jéže spastí mjá, * jáko zápovidi Tvojá izvólich.
Vozželách spasénije Tvojé, Hóspodi, * i zakón Tvój poučénije mojé jésť.
Živá búdet dušá mojá i voschválit Ťá, * i suďbý Tvojá pomóhut mňí.
Zabludích, jáko ovčá pohíbšeje, vzyščí rabá Tvojehó, * jáko zápovidej Tvojích ne zabých.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.
Anhelskij sobór udivísja, * zrjá tebé v mértvych vminívšasja, * smértnuju že, Spáse, kríposť razorívša, * i so sobóju Adáma vozdvíhša, * i ot áda vsjá svobódša.
Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.
Počtó mýra s mílostivnými slezámi, * o učenícy rastvorjájete? * Blistájajsja vo hróbi ánhel, * Myronósicam viščáše: * vídite vý hrób i urazumíjte: * Spás bo * voskresé ot hróba.
Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.
Ziló ráno, * Myronósicy tečáchu * ko hróbu tvojemú, rydájuščyja, * no predstá k ním Ánhel i rečé: * Rydánija vrémja prestá, ne pláčite, * voskresénije že * Apóstolom rcýte.
Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.
Myronósicy žený * s mýry prišédšyja * ko hróbu tvojemú, Spáse, rydáchu, * Ánhel že k ním rečé hlahóľa: * Čtó s mértvymi živáho pomyšľájete? * Jáko Bóh bo voskresé ot hróba.
Sláva: Poklonímsja Otcú, * i jehó Sýnovi, i svjatómu Dúchu, * svjaťíj Trójci vo jedíňim suščeství, * so Serafímy zovúšče: * svját, svját, * svját jesí, Hóspodi.
I nýňi: Žiznodávca roždši, * hrichá Ďívo Adáma izbávila jesí, * rádosť že Jévi * v pečáľi mistó podalá jesí: * pádšyja že ot žizni, * k séj naprávi, * iz tebé voplotívyjsja * Bóh i čelovík.
Allilúja, Allilúja, Allilúja, sláva tebí Bóže. (3x)
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)
Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
ipakoj, hlás 2. Po strásti šédša vo hrób žený, vo jéže pomázati ťílo tvojé Christé Bóže, víďiša ánhely vo hróbi, i užasóšasja: hlás bo slýšachu ot ních, jáko voskrése Hospóď, dáruja mírovi véliju mílosť.
Stepenny hlás 2.
Antifon 1. Na nébo oči puščáju mojehó sérdca, k tebí, Spase: spasi mja tvoím osijánijem.
Pomíluj nás sohrišájuščich tebi mnóho na vsjákij čás, o Christé moj: i dažď mi óbraz préžde koncá pokájatisja tebí.
Sláva, i nýňi: Svjatomu Duchu, jéže cárstvovati podobajet, osvjaščáti, i podvizáti tvár: Boh bo jesť, jedínosúščen Otcú i Slóvu.
Antifon 2. Ášče ne Hóspoď by byl v nas, kto dovólen ciľ sochranén býti ot vrahá, kúpno i čelovíkoubijcy?
Zubóm ich ne predážď, Spase, tvojehó rabá: íbo ľvóvym obrázom na mja podvizájutsja vrazí mojí.
Sláva, i nýňi: Svjatomu Duchu živonačálije i česť: vsja bo sozdánnaja, jáko Boh syj siloju sobľudájet vo Otcí, s Sýnom že,
Antifon 3. Naďijuščijsja na Hóspoda, upodóbišasja horí svjaťij, íže nikákože dvížutsja prilóhí vrážijimi.
V bezzakóniji ruk svojích, da ne próstrut božéstvenňi živúščijí: ne ostavľájet bo Christós žezlí na žrébiji svojem.
Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom, tóčitsja vsjáka premúdrosť: otsjúdu blahodáť Apóstolom, i stradálčestvy vinčájutsja Múčenicy, i Prorócy zrjat.
Diákon: Vónmim.
Jeréj: Mír vsím.
Diákon: Premúdrosť, vónmim.
Prokimen hlás 2. Vostáni, Hóspodi Bóže moj povelíníjem, imže zapovídal jesí, i sonm ľudéj obýdet ťa.
Stich: Hóspodi Bóže mój na ťá upovách, spasí mjá.
Jeréj: Hóspodu pomolímsja.
Lík: Hóspodi pomíluj.
Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.
Lík: Amíň.
Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.
Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.
Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.
Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.
O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.
Lík: Hóspodi pomílu. (3x)
Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia. Mír vsím.
I duchovi tvojemú.
Ot Marka svjatáho jevanhéllija čténije:
Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.
Vónmim: V ťim časi, na peršyj deň v tyždňu rano Isus voskres, pojaviv sja samoperše Mariji Magdaliňi, z kotroj kolis vyhnav sim nečistych duchiv. Ona pišla i oholosila to joho učenikam, kotry iz nim perebyvali. (Oni) plakali i zavodili. No jak jim povila, že žyje i že joho viďila, ne uvirili. Poťim v inšij podobi pojaviv sja druhym dvom iz nich, jak išli do sela. A oni sja vernuli i rospovili to ostatňim. No ne uvirili ani jim. Nakonec sja pojaviv i jedenadcjaťom, jak siďili kolo stola i napomjanuv jich za nevirstvo i zakamjaňilosť jich serdc, bo ne virili tym, kotry joho viďili voskresenoho. I poviv jim: „Iďte do ciloho svita i propovidajte jevanhelije každomu sotvoriňu. Chto uviriť i dasť sja pokrestiti, bude spasenyj, a chto ne uviriť, bude odsudženyj. A tych, kotry uvirjať, buduť provaditi toty znamena: čerez moje imja buduť vyhaňati nečistych duchiv; buduť hovoriti novyma jazykami; buduť brati do ruk zmyji, a kiď by dašto otrovlene vypili, ne poškodiť jim; buduť klasti ruky na chvorych a chvory vyzdravijuť.“ Jak jim Hospoď toto poviv, vozňis sja na nebo i zasiv po pravij storoňi Boha. A oni išli i vsjahdy propovidali. Hospoď jim pomahav i stverdžovav jich slova znamenami, kotry jich provadili. Amiň.
Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.
Taže: Voskresenije Chrístóvo víďivše, poklonímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jedínomu bezhríšnomu. Krestú tvojemú poklaňájemsja Christé, í svjatoje voskresenije tvojé pojém i slávim: Ty bo jesí Boh naš, rázvi tebé inóho ne znájem, ímja tvojé imenújem. Priidíte vsi vírniji, poklonimsja svjatomu Christóvu voskreséniju: se bo priíde Krestóm rádosť vsemú míru. Vsehdá bohoslóvjašče Hóspoda, pojém voskresenije Jehó: raspjátije bo preterpív, smertiju smerť razruší.
Psalóm 50.
Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.
Sláva, hlás 6. Molítvami svjatých apóstol, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych.
I nýňi: Mólitv rádi Prečístyja Bohoródicy, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych
Stich: Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé.
Stichira, hlás 6. Voskrés Isús ot hróba jákože prorečé, dadé nám žývot víčnyj i véliju mílosť.
Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.
Lík: Hóspodi pomílu. (12x)
Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Kanón voskrésen.
Hlás 2. [Písň 1]
irmós: Vo hlubiňí postlá inohdá, faraonítskoje vsevójinstvo preoružénnaja síla, voplóščšejesja že Slóvo vsezlóbnyj hrích potrebílo jésť, preproslávlennyj Hospóď, slávno bo proslávisja.
Pripív: Sláva Hóspodi, svjatómu voskreséniju tvojemú.
Mirskíj kňáz bláže, jemúže napisáchomsja, zápovidi tvojejá ne poslúšavše, krestóm tvojím osudísja: prirazísja bo tí jáko smértnu: otpadé že vlásti tvojejá deržávoju, i nemoščnýj obličísja.
Izbáviteľ róda čelovíčeskaho, i netľínnomu životú načáľnik v mír prišél jesí: voskresénijem bo tvojím razdrál jesí smértnyja pelený, jéže slavoslóvim vsí: slávno bo proslávisja.
Bohoródičen: Prevýšši javílasja jesí čístaja prisnoďívo, vsjákija nevídimyja že i vídimyja tvári: ziždíteľa bo rodilá jesí, jáko blahovolí voplotítisja vo utróbi tvojéj, jehóže so derznovénijem molí, spastí dúšy náša.
Druhíj kanón krestovoskrésn, [jehóže kraestróčije: Pojú chvalú živonósnomu Slóvu.] Hlás 2.
irmós: Netrénu, neobýčnu, nemókrenno morskúju šéstvovav stezjú, izbránnyj vopijáše Izráiľ: Hóspodevi poím, jáko proslávisja.
Síla nemoščných, voskresénije pádšich, i netľínije uméršich býl jesí Christé, plóti tvojejá strástiju: jáko proslávisja.
Uščédri pádšij óbraz, i voskresí sokrušénnyj, soďíteľ Bóh i obnovíteľ umerščvlén býv vsích oživí: jáko proslávisja.
Ín kanón presvjaťíj Bohoródici, [jehóže kraestróčije: Pojú chvalú živonósňij otrokovíci.] Hlás 2.
irmós tójže.
Neveščéstvennaja drévle ľístvica, i stránno oledeňívšij púť mórja, tvojé javľáše roždestvó čístaja, jéže pojém vsí: jáko proslávisja.
Síla výšňaho, ipostás soveršénnaja, Bóžija múdrosť, voplóščšisja prečístaja, iz tebé, k čelovíkom besídova jáko proslávisja.
Prójde skvozí dvér neprochódnuju, zakľučénnyja utróby tvojejá, právdy Sólnce čístaja, i mírovi vozsijá: jáko proslávisja.
Na útreni óba kanóna októicha: i svjatáho na 6, jehóže kraehranésije: Zrínij Kiríll božéstvennych civníca. Theofánovo.
Hlás 4. Písň 1.
irmós: Mórja čermnúju pučínu, nevlážnymi stopámi, drévnij pišešéstvovav Izráiľ, krestoobráznymi Moiséovyma rukáma Amalíkovu sílu v pustýni pobidíl jésť.
Ot Bóha svitodáteľnu blahodáť, Kirílle, prijém, i svítel svitíľnik jávľsja, slovésnyja oblistál jesí nám lučý, pámjatiju tvojéju: jáko da dostójno ťá vospojém.
Ispólnilsja jesí svitojavlénija, Kirílle premúdre, duchóvnaho, jáko zápovidej Christóvych chraníteľ, ot strastéj očiščén, prebožéstvennyja býl jesí voístinnu Tróicy žilíšče.
Jáko révnosti i derznovénija ispólnen, Kirílle slávne, bohobórnaja vsjá nelóžno jazykovrédija izobličíl jesí, zločestívych jereséj, po právij víri borjásja.
Bohoródičen: Iscilíla jesí sokrušénije, vseneporóčnaja, čelovíčestva, tvorcá róždšaja vsích, vozvédšaho ný nizvéržennyja padénijem práotčim, Bohonevísto.
Katavásija: Otvérzu ustá mojá, i napólňatsja dúcha, i slóvo otrýhnu Caríci Máteri, i javľúsja svítlo toržestvúja, i vospojú rádujasja tvojá čudesá.
[Písň 3]
irmós: Procvilá jésť pustýňa, jáko krín, Hóspodi, jazýčeskaja neploďáščaja cérkov, prišéstvijem tvojím, v néjže utverdísja mojé sérdce.
Tvár v strásti tvojéj izmiňášesja, zrjášči ťá v niščétňi óbrazi ot bezzakónnych poruhájema, osnovávšaho vsjá božéstvennym manovénijem.
Ot pérsti po óbrazu mjá rukóju tvojéju sozdál jesí: i sokrušénna páki v pérsť smértnuju za hrích, Christé sošéd vo ád, sovoskresíl jesí.
Bohoródičen: Číni udivíšasja ánheľstiji prečístaja, i čelovíčeskaja ustrašíšasja serdcá o roždeství tvojém: ťímže ťá Bohoródicu víroju čtím.
irmós: Lúk sokrušísja síľnych deržávoju tvojéju Christé, i síloju nemoščstvújuščiji prepojásašasja.
Íže vsích výšši Christós, umálisja málym čím, strástiju plotskóju, ánheľskaho jestestvá.
Mértv so bezzakónnymi vminívsja, sijája ženám vincém slávy Christé, javílsja jesí ot voskrésnija.
irmós tójže.
Íže vrémene prevýššij vsjákaho, jáko vrémenem tvoréc, iz tebé Ďívo vóleju mladénec sozdásja.
Črévo prostránňijšeje nebés vospojím, ímže Adám na nebesích rádujasja živét.
irmós: Veselítsja o tebí cérkov tvojá, Christé, zovúšči: tý mojá kríposť, Hóspodi, i pribížišče, i utverždénije.
Ukripľájem o Chrisťí, kózni lukávaho zmíja, tvérdym umóm, Kirílle, jákože tkánije paučínnoje rastórhnul jesí.
Tínu strastéj ot duší ottrjásl jesí, Kirílle, nizlóž vsjákaho pómysla voznošénije, na Christá prevoznošájuščejesja.
Jáko blahopolúčen stradálec, ótče, uklonílsja jesí tvérdo, vsjákaho plotskáho sladostrástija, jáko tščétnaho i pakostnotvórnaho.
Bohoródičen: Jedínu v ženách ťá blahoslovénnuju, jáko Bóžije selénije, vseblahoľípno vsí rádostiju proslávim.
Irmos: Tvojá písnoslóvcy, Bohoródice, živýj i nezavístnyj, istóčniče, lik sebí sovokúpľšyja, duchóvno utverdí, v božéstvenňij tvojéj sláví vincév slávy spodóbi.
Po 3. Pisňi:
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )
Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Kondák, hlás 6. Podóben: jéže o nás: Bézdnu nám učénij Bohoslóvija istočíl jesí jávi, ot istóčnik Spásovych, jéresi pohružájuščuju, blažénne Kirílle, i stádo nevredímo ot trevolnénij spasájuščuju, stranám bo vsím nastávnik, prepodóbne, jáko božéstvennaja javľája.
íkos: Krasnó pri útreňi pokazújetsja veľmí sólnce, súščo svitonósno, tmá othoňájetsja, i luná ochuždájetsja, nóšč bo ne sostojítsja: ujasňájet déň, prosviščájet vózduch, nébo krasnó pokazújet nám, zémľu udobrjája, cvitóm tvorjá izraščénije: móre že oblistájet, i vkúpi vés ukrašájet mír, jéže vo vsém sehó svitľíjši Kiríll, jehóže múdraja učénija spasájut podnebésnuju: ozarjájet bo tój vírnych dúšy, i pobiždájet blahočéstno jéresi prísno: stranám bo tój nastávnik, jáko božéstvennaja javľája.
Sidálen, hlás 3. Podóben: Krasoťí ďívstva: Stólp i žértva cérkve Christóvy, ótče, býv, sijú nepokolebímu ot iskušénij lukávaho premúdro sobľúl jesí: vsé bo Nestórijevo zloďíjstvo razoríl jesí, i Bohomáter Bohoródicu propovídal jesí. Ťímže ťá, sošédšesja, počitájem, Kirílle bohoblažénne. Dváždy.
Sláva, i nýňi, prázdnika, ilí Bohoródičen: Jáko nevozďílannaja, Ďívo, lozá, krasňíjšij hrózd prozjablá jesí, istočájušč nám vinó spasénija, vsích veseľáščeje dúšy že i ťilesá. Ťímže jáko vynú ťa dóbrych blažášče prísno, so ánhelom vopijém tí: rádujsja, blahodátnaja.
[Písň 4]
irmós: Prišél jesí ot Ďívy, ne chodátaj, ni ánhel, no sám Hóspodi voplóščsja, i spásl jesí vsehó mja čelovíka. Ťím zovú ti: sláva síľi tvojéj Hóspodi.
Predstojíši sudíšču jáko sudím, Bóže mój, ne vopijá Vladýko, súd iznosjá jazýkom: ímže strástiju tvojéju Christé vselénňij soďílal jesí spasénije.
Strástiju tvojéju Christé, vrahú oskuďíša orúžija, protívnym že jéže vo ád schoždénijem tvojím, hrády razrušíšasja, i mučíteleva dérzosť nizložéna býsť.
Bohoródičen: Ťá pristánišče spasénija, i sťínu nedvížimu, Bohoródice Vladýčice, vsí vírniji svímy: tý bo molítvami tvojími izbavľáješi ot bíd dúšy náša.
[Ín] irmós: Uslýšach Hóspodi, slávnoje tvojé smotrénije, i proslávich čelovikoľúbče, nepostižímuju tvojú sílu.
Víďivši na drévi ťá Christé prihvoždéna Ďíva, jáže neboľíznenno ťá róždšaja, Máterski boľízni preterpí.
Pobiždéna býsť smérť, mértv pľiňájet ádova vratá: vsejádcu bo razóršusja, jáže páče jestestvá vsjá mí darovášasja.
Ín. irmós tójže.
Sé prevoznesésja božéstvennaja horá dómu Hospódňa, prevýšše síl, Bohomáter jávstvenňijše.
Zakónov jestéstvennych kromí, jedína Ďívo róždši vladýčestvujuščaho tváriju, spodóbilasja jesí božéstvennaho zvánija.
irmós: Vozneséna ťá víďivši cérkov na kresťí, sólnce právednoje, stá v číňi svojém, dostójno vzyvájušči: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.
Pobidívša strásti dušetľínnyja, i pómysl uderžávša plotskíj, Bohonósne Kirílle, víďiv Christós, božéstvennyja ťá cérkve predsidáteľa, ótče, postávi.
Nasľídovav, jáko Sýn vozľúblen, otéčeskuju Márkovu dobroďíteľ, i prestóla býl jesí prejémnik, Božéstvennaho stopám Jevanhelísta posľíduja.
Ot Christá úbo jáko ovčá upasén býv, jákože pástyr upásl jesí stádo, ótče, slovesý dušepitáteľnymi tvojími, jáko travámi i cvitý bohátno napitája blahodáti.
Bohoródičen: Voploščénno bezplótnoje préžde róždši Slóvo Bóžije, vsepítaja obrádovannaja, mír obnovíla jesí. Ťímže ťá, Bohonevísto, víroju pravoslávnoju propovídujem.
Irmos: Siďáj vo sláví, na prestoľi Božestvá vo óblaci léhci, priíde Isús prebožéstvennyj, netľínnoju dlániju, i spasé zovúščyja: sláva, Christé, síľi Tvojéj.
[Písň 5]
irmós: Chodátaj Bóhu i čelovíkom býl jesí Christé Bóže: tobóju bo Vladýko, k svitonačáľniku Otcú tvojemú, ot nóšči nevíďinija, privedénije ímamy.
Jáko kédry Christé, jazýkov šatánije sokrušíl jesí vóleju Vladýko: jáko izvólil jesí na kiparísi, i na pévki, i kédri, plótiju sovozvyšájem.
V róvi Christé preispódňim položíša ťá bezdychánna mértva: no tvojéju jázvoju zabvénnyja mértvyja, íže vo hrobích spjáščyja, ujázven s sobóju voskresíl jesí.
Bohoródičen: Molí Sýna tvojehó i Hóspoda, Ďívo čístaja, na ťá upovájuščym mír darováti, pľinénnym izbavlénije, ot soprotívnych nastojánij.
[Ín] irmós: Úhľ Isáiji projavléjsja, sólnce iz ďívstvennyja utróby vozsijá, vo ťmí zablúždšym, Bohorazúmija prosviščénije dáruja.
Postíti otverhíjsja Adám, vkušájet smertonósnaho dréva pérvyj: no sehó hrích potrebľájet, raspnýjsja vtorýj.
Jestestvóm čelovíčeskim strásten že i smérten býl jesí, íže bezstrástnyj neveščéstvennym Božestvóm, obeztľívyj umerščvlénnyja Christé, ot preispódnich ádovych voskresíl jesí.
Ín. irmós tójže.
Óblacy vesélija sládosť kropíte súščym na zemlí: jáko otročá dadésja, íže sýj préžde vík, ot Ďívy voplóščsja Bóh náš.
Žitijú i plóti mojéj svít vozsijá, i drjáchlosť hrichá razruší: naposľídok ot Ďívy bez símene voplóščsja výšnij.
irmós: Tý, Hóspodi mój, svít v mír prišél jesí, svít svjatýj, obraščájaj iz mráčna nevíďinija, víroju vospivájuščyja ťá.
Tečéniju voístinnu zíľnomu, navodňájuščemu ríki, tvojé, o Kirílle, upodóbisja slóvo, zloslávnych otvraščája uchiščrénije.
Rávňi mérzskoje Árijevo razďilénije, o Kirílle, skvérnoje že Savéllijevo slijánije, iz hlubiný izvérhl jesí.
Slovesá bohatotvórnaja, jáko zláto ostávil jesí, o Kirílle, sokróvišča že, jákože kámenija čestnája tvojá, cérkvi Christóvi.
Bohoródičen: Da kropít nébo vesélije i blahodáť na zemlí: vozdást bo jéj nýňi vesélije v vysotú, jedínu Bohomáter.
Irmos: Užasóšasja vsjačeskaja o božéstvenňij slávi tvojéj, ty bo neiskusobráčnaja Ďívo, imíla jesí vo utróbi nad vsimi Bóha, í rodilá jesí bezľítnaho Sýna, vsim vospivájuščym ťa, mír podavájuščaja.
[Písň 6]
irmós: V bézdňi hrichóvňij vaľájasja, neizsľídnuju milosérdija tvojehó prizyváju bézdnu: ot tlí Bóže mjá vozvedí.
Jáko zloďíj právednik osudísja i so bezzakónnymi na drévi prihvozdísja, povínnym ostavlénije svojéju dáruja króviju.
Jedíňim úbo čelovíkom, pérvym Adámom drévle v mír vníde smérť, i jedíňim voskresénije Sýnom Bóžijim javísja.
Bohoródičen: Neiskusomúžno Ďívo rodilá jesí, i víčnuješi Ďíva, javľájušči ístinnaho Božestvá, Sýna i Bóha tvojehó óbrazy.
[Ín] irmós: Hlás hlahól molébnych ot boľíznennyja Vladýko, duší uslýšav, ot ľútych mjá izbávi: jedín bo jesí nášeho spasénija vinóven.
Bľustíteli položíl jesí pádšemu, Cheruvímy dréva živótnaho, no víďivše ťá, dvéri otverzóšasja: javílsja bo jesí putetvorjá razbójniku v ráj.
Púst ád i isprovéržen býsť smértiju jedínaho: jéže bo mnóhoje bohátstvo sokróviščestvova, jedín o vsích nás Christós istoščíl jésť.
Ín. irmós tójže.
Jestestvó čelovíčeskoje rabótajuščeje hrichú, Vladýčice čístaja, tobóju svobódu ulučí: tvój bo Sýn, jáko áhnec, za vsích zakalájetsja.
Vopijém tí vsí ístinňij Bohomáteri, prohňívavšija rabý izbávi: jedína bo derznovénije k Sýnu ímaši.
irmós: Požrú ti so hlásom chvalénija, Hóspodi, cérkov vopijét tí, ot bisóvskija króve očíščšisja, rádi mílosti ot rébr tvoích istékšeju króviju.
Kleščámi Serafím proróku úhľ, cérkvi že Christóvi tvojíma rukáma podajéši, svjaščennotaínniče, jéže ot božéstvennaho ohňá, úhlije očiščénija.
Jedinopreďíľlnyja jáko Sampsón inopleménniki ne potrebíl jesí, inoródnyja že vsjá inoslávnych učénija nizložíl jesí, i deržávu pravoslávnym dál jesí, Kirílle.
Sobóru Bohoizbránnomu jávi predvodíteľstvovav, zločéstije Nestórijevo, Christobórnuju dérzosť, ótče, nizložíl jesí, révnostiju dychája po ístinňij Bohomáteri.
Bohoródičen: Rázuma netľínnaho plód prozjablá jesí, Bohorodíteľnice, míru prisnoživótnyj chodátaj netľínija javľájem, víroju i ľubóviju pojúščich ťá.
Irmos: Božéstvennoje sijé í vsečestnóje, soveršájušče prázdenstvo, bohumúdriji Bohomátere: priidíte rukámi vospléščim, ot nejá róždšahosja Bóha slávim.
Po 6. pisňi
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )
Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Kondák, hlás 2: Voskrésl jesí ot hróba vsesíľne Spáse, i ád víďiv čúdo, užasésja, i mértviji vostáša: tvár že víďašči srádujetsja tebí, i Adám sveselítsja, i mír Spáse mój vospivájet ťá prísno.
íkos: Tý jesí svít omračénnym, tý jesí voskresénije vsích, i živót čelovíkov, i vsích sovoskresíl jesí, smértnuju deržávu Spáse razór, i ádova vratá sokrušívyj Slóve: i mértviji víďivše čúdo čuďáchusja, i vsjáka tvár srádujetsja o voskreséniji tvojém čelovikoľúbče. Ťímže i vsí slávim i pojém tvojé snizchoždénije, i mír Spáse mój, vospivájet ťá prísno.
[Písň 7]
irmós: Bohoprotívnoje veľínije bezzakónnujuščaho mučíteľa vysók plámeň voznesló jésť: Christós že prostré Bohočestívym otrokóm rósu duchóvnuju, sýj blahoslovén, i preproslávlen.
Ne terpíl jesí Vladýko, za blahoutróbije smértiju čelovíka zríti múčima, no prišél i spásl jesí tvojéju króviju, čelovík býv: sýj blahoslovén , i preproslávlen Bóh otéc nášich.
Víďivše ťá Christé, obolčéna vo odéždu otmščénija, užasóšasja vrátnicy ádovy: bezúmnaho bo mučíteľa rabá, Vladýko, prišél jesí ubíti: sýj blahoslovén i preprosláven Bóh otéc nášich.
Bohoródičen: Svjatých svjaťíjšuju ťá razumíjem, jáko jedínu róždšuju Bóha nepremínnaho, Ďívo neskvérnaja, Máti beznevístnaja: vsím bo vírnym istočíla jesí netľínije, božéstvennym roždestvóm tvojím.
[Ín] irmós: Vitíji javíšasja ótrocy, ľubomúdrijšiji drévle: ot Bohoprijátnyja bo duší Bohoslóvjašče, ustnámi pojáchu: prebožéstvennyj otcév i náš Bóže blahoslovén jesí.
Osudí práotca drévle vo Jedémi preslušánije: no vóleju sudím býsť, prestúpľšemu razrišája prehrišénija, prebožéstvennyj otcév Bóh, i preproslávlen.
Spásl jesí ujázvennaho jazýkom, závistiju čelovikoubíjcy, vo Jedémi vóľnym uhryzénijem: vóľnoju bo strástiju iscilíl jesí, prebožéstvennyj otcév Bóh, i preproslávlen.
Bohoródičen: Choďášča mjá v síni smértňij prizvál jesí k svítu, temnozráčnyj ád, blistánijem oblóž Božestvá, prebožéstvennyj otcév Bóh, i preproslávlen.
Ín. irmós tójže.
Zrjáše v noščí úbo Jákov, jáko v hadániji Bóha voploščénna, iz tebé že svítlostiju javísja pojúščym: prebožéstvennyj otcév Bóh, i preproslávlen.
Známenija jáže v tebí neizrečénnaho projavľája sňátija, so Jákovom bóretsja: ímže vóleju sojedinísja čelovíkom čístaja: prebožéstvennyj otcév Bóh, i preproslávlen.
Mérzok íže ne propovédujet ťá Ďívy Sýna, jedínaho ot prepétyja Tróicy nesumňínnoju víroju, i jazýkom vopijá: prebožéstvennyj otcév Bóh, i preproslávlen.
irmós: V péšči Avraámstiji ótrocy persídsťij, ľubóviju blahočéstija páče, néželi plámenem opaľájemi, vzyváchu: blahoslovén jesí v chrámi slávy tvojejá, Hóspodi.
V sinájsťij horí, vo mrák drévle všéd, zakón priját, blažénne Kirílle, Moiséj, ubivájuščij písmenem: tý že razhnúl jesí sokrovénnuju dobrótu Dúcha.
Zakonopoložénija hadáňmi, jákože mladéncem pérvije, ótče, dánnaho pokryválu pokrovénija, jákože šípki razumínija tý otkrýl jesí, skazáv óbrazy jávstvenňijše.
V neslítnom sojedinéniji božéstvennom, i nesikómem jávi, ótče, razďiléniji, trí úbo bohoslóvstvujaj ipostási, rékl jesí, Kirílle, nepremínnyja že v suščeství jedínom i Božeství.
Bohoródičen: Víďiša ánheli, Bohomáti, stránnaja roždestvóm tvojím, jestestvó tľínnoje róda zemnáho k netľínnomu páki tekúšče žitijú i sláve nebésňij.
Irmos: Ne poslužíša tvári bohomúdriji páče sozdávšaho, no óhnennoje preščénije múžeski popravše, rádovachusja pujúšče: prepítyj otcév Hóspoď i Boh blahoslovén jesí.
[Písň 8]
irmós: Péšč inohdá óhnennaja v Vavilóňi ďíjstva razďiľáše, Bóžijim veľínijem chaldéji opaľájuščaja, vírnyja že orošájuščaja, pojúščyja: blahoslovíte vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda.
Króviju tvojéju Christé, očervléno plóti tvojejá zrjášče oďijánije trépetom užasáchusja mnóhomu tvojemú dolhoterpíniju, ánheľstiji číni, zovúšče: blahoslovíte vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda.
Tý mojé smértnoje oďíjal jesí ščédre, v bezsmértije vostánijem tvojím. Ťímže veseľáščesja blahodárstvenno vospivájut ťá izbránniji ľúdije Christé, zovúšče tebí: požérta býsť voístinnu smérť pobídoju.
Bohoródičen: Tý íže Otcú nerazlúčnaho, vo utróbi Bohomúžno požívša bezsímenno začalá jesí, i neizrečénno rodilá jesí Bohorodíteľnice prečístaja: ťímže ťá spasénije vsích nás svímy.
[Ín] irmós: O podóbiji zláťi, nebréhše treblažénniji júnoši, neizmínnyj i živýj Bóžij óbraz víďivše, sredí ohňá vospiváchu: osuščestvovánnaja da pojét Hóspoda vsjá tvár, i prevoznósit vo vsjá víki.
Víďin býl jesí na kresťí prihvoždájem, íže bohátyj v mílosti, vóleju pohrébľsja jesí: i tridnévno voskrésl jesí, i izbávil jesí vsjá čelovíki čelovikoľúbče, víroju pojúščyja: da pojét Hóspoda vsjá tvár, i prevoznósit vo vsjá víki.
Izbáviti ot istľínija, sošéd v preispódňaja Slóve Bóžij, jehóže sozdál jesí Christé, síloju tvojéju božéstvennoju, i bez istľínija sotvór, slávy prisnosúščnyja tvojejá pričástnika soďílal jesí, da pojét, zovúšči, vsjá tvár, i prevoznósit Christá vo víki.
Ín. irmós tójže.
Víďin býsť na zemlí tobóju, i s čelovíki poživé, íže bláhostiju nesravnénnyj i síloju, jemúže pojúšče vsí vírniji zovém: osuščestvovánnaja da pojét Hóspoda vsjá tvár, i prevoznósit vo vsjá víki.
Voístinnu ťá čístuju propovídajušče slávim Bohoródicu: tý bo jedína rodilá jesí ot Tróicy voploščénna, jemúže so Otcém i Dúchom vsí pojém: da pojét Hóspoda vsjá tvár, i prevoznósit vo vsjá víki.
irmós: Rúci rasprostér Danijíl, ľvóv zijánija v róvi zatčé: óhnennuju že sílu uhasíša, dobroďíteliju prepojásavšesja, blahočéstija račíteli ótrocy, vzyvájušče: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.
Jáko volná morskája voístinnu, v tebí istečé premúdrosti istóčnik: íbo prisnotekúščyja potekóša ríki ot čréva tvojehó, ótče, učénij blahočestívych, jákože prorečé Christós: prechóďat bo peská tvojá slovesá Bohoizbránnaja.
Pástyr i učíteľ múdr cérkve javílsja jesí, óba, Kirílle, jáve razhnúl jesí, prepodóbne, zavíty: jáko bo ankíru, i otéčeskaja nasľídija tvojá imúšči slovesá, vopijét: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.
Slóva voplóščšahosja nás rádi, vsechitrecá, tý neizrečénnomu naučáješi sojedinéniju, Kirílle, nerazďíľnoje, neslijánnoje, po kójejždo vóli rávňi ukloníl jesí, vopijá, blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.
Bohoródičen: Jestestvóm nepristúpnyj vsjúdu, Sýn i Slóvo Bóžije v ťá vselísja, čístaja, i obólksja, prečístaja, v náše suščestvó, jáko milosérd, javísja blahopristúpen plótiju, i vodvorísja s námi vopijúščimi: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.
Irmos: Otroki blahočestívyja v peščí, roždestvó Bohoródice spasló jesť: tohdá úbo obrazujemoje, nýňi že ďíjstvujemoje, vselénnuju vsju vozdvizájet píti tebí: Hóspoda pójte ďilá, í prevoznosíte vo vsja víki.
Po 8.pisňi:
Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:
Velíčit dušá mojá Hóspoda, i vozrdádovasja dúch mój o Bózi Spási mojém.
Čestňíjšuju Chruvím i slavňíjšuju bez sravnénija Serefím bez istľínija Bóha Slova róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá velčájem.
Jáko prizrí na smirénije rabý svojejá, se bo ot nýňi ublažát mjá vsí ródi.
Jáko sotvorí mňí velíčije síľnyj, i svjáto ímja jehó, i mílosť jehó v ródy rodóv bojáščymsja jehó.
Sotvorí deržávu mýšcejú svojéju, rastočí hórdyja mýsliju sérdca ích.
Nizloží síľnyja s prestól i voznesé smirénnyja, álčuščyja ispólni bláh, i bohaťáščyjasja otpustí tščý.
Vospriját Izráiľa ótroka svojehó, pomjanúti mílosti, jákože hlahóla k otcém nášym Avraámu i símeni jehó do víka.
[Písň 9]
irmós: Beznačáľna Rodíteľa Sýn, Bóh i Hospóď, voplóščsja ot Ďívy nám javísja, omračénnaja prosvitíti, sobráti rastočénnaja: ťím vsepítuju Bohoródicu veličájem.
Jáko v rají nasaždéno na lóbňim Spáse, trebohátoje drévo tvojehó prečístaho krestá, króviju i vodóju božéstvennoju, jáko ot istóčnika božéstvennaho, rebrá tvojehó Christé, napojájemo, živót nám prozjabló jésť.
Nizložíl jesí síľnyja, raspnýjsja vsesíľne, i jéže nízu ležáščeje vo ádovi tverdýni, jestestvó čelovíčeskoje voznés, na Ótčem posadíl jesí prestóľi. S nímže tebí hrjadúšču poklaňájuščesja, veličájem.
Tróičen: Jedínicu tričíslennuju, Tróicu jedinosúščnuju pravoslávno pojúšče vírniji, slávim: nepresikómo prebožéstvennoje jestestvó, trisvítluju, nevečérňuju zarjú, jedínu netľínnuju nám svít vozsijávšuju.
Ín: irmós: Ot Bóha Bóha Slóva, neizrečénnoju múdrostiju prišédšaho obnovíti Adáma,jádiju v tľínije pádaho ľúťi: ot svjatýja Ďívy neizrečénno voplotívšahosja nás rádi,vírniji jedinomúdrenno písňmi veličájem.
Posreďí osuždénnych, jáko áhnec vozvýšen býl jesí Christé, na kresťí, na lóbňim kopijém v rebró probodájem, živót darovál jesí nám pérstnym jáko bláh, víroju čtúščym božéstvennoje tvojé voskresénije.
Íže svojéju smértiju, smérti deržávu síloju uprazdnívšemu Bóhu vsí vírniji poklonímsja, jáko íže ot víka mértvyja sovoskresí, i vsím podajét živót i voskresénije.
[Ín] irmós: Vés jesí želánije, vés sládosť, Slóve Bóžij, Ďívy Sýne, Bóže bohóv, Hóspodi, svjatých presvjatýj. Ťím ťá vsí s róždšeju veličájem.
Žézl kríposti dadésja jestestvú tľínnomu, Slóvo Bóžije vo utróbi tvojéj čístaja: i sijé voskresí, do áda popólzšejesja. Ťímže ťá vsečístaja, jáko Bohoródicu veličájem.
Júže izvólil jesí Vladýko, prijimí mílostivno molítvennicu, Máter tvojú o nás, i tvojejá bláhosti vsjáčeskaja ispólňatsja: da ťá vsí jáko blahoďíteľa veličájem.
irmós: Jéva úbo nedúhom preslušánija kľátvu vselíla jésť, tý že, Ďívo Bohoródice, prozjabénijem črevonošénija, mírovi blahoslovénije procvilá jesí: ťím ťá vsí veličájem.
Voznošénije na Christóv vzémľuščejesja rázum, i sehó Bohomáter, Kirílle, vsjáku deržávu nizložíl jesí, Nestória bezbóžnaho, Synóvňuju dvóicu, tákože i slijánije bezhlávnych jestéstv.
Síloju rázuma, i prosviščénijem blahodáti, Tróicu jedinosúščnuju, Sýna že voploščénna Bóha bohoslóvil jesí, blažénne: javívžesja Bohoródicy pobórnik, v výšnich nýňi proslavľáješisja.
Svýše ný pivcý, prisnopámjatne, naziráješi, ótče, milóstivno, pobídy vójinstvu podajá, i vozvyšája molítvami tvojími róh pravoslávnych, ujasňája že tvojú pámjať veličájuščyja.
Bohoródičen: Uťisňájem padéniji mnóhimi, prepítaja, i ľútostiju bíd, nýňi tebí chvalénij žértvu prinošáju, i priľížno vzyváju tí: svjatája Bohoródice, pomozí mi, ťá bo slávja, písň skončaváju.
Irmos: Vsják zemnoródnyj da vzyhrájetsja dúchom prosviščájem, da toržestvújet že bezplótnych umóv jestestvó, poťitájuščeje svjaščénnoje toržestvó Bohomátere, i da vopijét: rádujsja vseblažénnaja Bohoródice, čístaja prisnoďívo.
Po 9. pisňi.
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )
Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Svját Hospóď Boh náš. (hlás 2.)
Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.
Stích: Voznosíte Hospóda Boha našeho i poklaňájtesja podnóžiju nohú jeho, jáko svjáto jesť.
Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.
Svitilen. Jáko Christós voskrése, niktože da ne nevírujet: javísja bo Maríji: potóm že víďin býsť na seló idúščema: taínnikom že páki javísja, vozležáščym jedinonadesjátim, ichže kreščátí posláv, na nebesá voznesésja, otňúduže i sníde: utverždájaj propovídanie mnóžestvy známenij.
Sláva: Svitílen. Podóben: učenikóm: Čúvstvo i rázum preminúvšaho, i hlubiňí Dúcha naúčšasja, Božéstvennaho tajnopísca prebožéstvennyja Tróicy vospojém, jáko svjatíteľa Hospódňa, i pobórnika blahočéstija.
I nýňi: Bohorodičen: Vozsijávšeje sólnce, jáko ot čertóha Ženích iz hróba dnes: i ada pľinívšeje, i smerť uprazdnívšeje, tebé Róždšija molítvami, svit nam nizposli: svit prosviščájaj sérdca i duši: svit, chodíti vsích nastavľájaj na stezí poveľínij tvojich, i na puť míra.
(Hlás 2.)
Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.
Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.
Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.
Psalóm 149.
Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.
Na chvalítech stichíry voskrésny,
Stich: Sotvoríti v ních súd napísan, sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.
hlás 2: Vsjákoje dychánije i vsjá tvár, ťá slávit Hóspodi, jáko krestóm smérť uprazdníl jesí, da pokážeši ľúdem, jéže iz mértvych tvojé voskresénije, jáko jedín čelovikoľúbec.
Stich: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždéniji síly jehó.
Da rekút Judée, káko vójini pohubíša strehúščiji carjá? Počtó bo kámeň ne sochraní kámene žízni? Ilí pohrebénnaho da daďát, ilí voskrésšemu da poklóňatsja, hlahóľušče s námi: sláva mnóžestvu ščedrót tvojích, Spáse náš, sláva tebí.
Stich: Chvalíte jehó na sílach jehó, * chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.
Rádujtesja ľúdije i veselítesja, ánhel siďáj na kámeni hróbňim, tój nám blahovistí, rék: Christós voskrése iz mértvych, Spás míra, i ispólni vsjáčeskaja blahouchánija: rádujtesja ľúdije i veselítesja.
Stich: Chvalíte jehó v hlási trúbňim, * chvalíte jehó v psaltíri i húsľich.
Ánhel úbo jéže rádujsja, préžde tvojehó začátija Hóspodi, blahodátňij prinesé: ánhel že kámeň slávnaho tvojehó hróba v tvojé voskresénije otvalí: óv úbo v pečáli místo, vesélija óbrazy vozviščája: séj že v smérti místo, Vladýku žiznodávca propovíduja nám, ťímže vopijém tí: blahoďíteľu vsích, Hóspodi sláva tebí.
Íny stichíry anatólijevy,
Stich: Chvalíte jehó v tympáňi i líci, * chvalíte jehó v strúnach i orháňi.
hlás 2. Vozlijáša míra so slezámi na hrób tvój žený, i ispólnišasja rádosti ustá ích, vnehdá hlahólati: voskrése Hospóď.
Stich: Chvalíte jehó v kymváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kymváľich vosklicánija, * vsjákoje dychánije da chvalít Hóspoda.
Da pochváľat jazýcy i ľúdije Christá Bóha nášeho, vóleju nás rádi krest preterpívšaho, i vo áďi tridnévnovavšaho: i da poklóňatsja jehó iz mértvych voskreséniju, ímže prosvitíšasja vsehó míra koncý.
Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich tvojích do koncá.
Ráspjat i pohrebén býl jesí Christé, jákože izvólil jesí, isprovérhl jesí smérť, i voskrésl jesí vo slávi, jáko Bóh i Vladýka, dáruja mírovi žízň víčnuju i véliju mílosť.
Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi, vsím sérdcem mojím, povím vsjá čudesá tvojá.
O voístinnu bezzakónniji, pečátavše kámeň, bóľšich nás čudés spodóbiste! Ímut rázum strážije, dnés prójde iz hróba, i hlahólachu: rcýte, jáko nám spjáščym, prijidóša učenicý, i ukradóša jehó. I któ krádet mertvecá, páče že i náha? Sám voskrése samovlástno jáko Bóh, ostávľ vo hróbi i pohrebáteľnaja svojá: prijidíte vídite judéje, káko ne rastórže pečáti, smérť poprávyj i ródu čelovíčeskomu bezkonéčnuju žízň dárujaj, i véliju mílosť.
Sláva, III. Stichira ev., hlás 3. Mahdalíňi Maríji, * Spásovo blahovístvujuščej iz mertvych voskrésenije i javlénije, * nevírujušče učenicý, ponosími býša o žestosérdijí: * no známeňmi voorúžšesja i čudesý, ko propovídaniju posyláchusja: * i ty ubo, Hóspodi, k načáľnomu svítu voznéslsja jesí Otcu: * oní že propovídaša vsjúdu slóvo, * čudesý uvirjájušče: * tímže prosvitívšesja ťími, * slávim tvojé, jéže iz mertvych voskrésenije * čelovikoľubče Hóspodi.
I nýňi, hlás 2: Preblahoslovénna jesí, Bohoródice Ďívo: * voplóščšimbosja iz tebé, * ád pľinísja, Adám vozzvásja, * kľátva potrebísja, Jéva svobodísja, * smérť umertvísja, i mý ožíchom, * ťímže pojúšče vozopijém: * blahoslovén Christós Bóh náš, izvólivyj táko sláva tebí.
Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.
Slavoslovije velikoje.
Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir, * v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa, * kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj, * Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * pomiluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, príbížišče byl jesí nam, * v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, pomiluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, * naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.
Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.
Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.
Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.
Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.
Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.
Tropár po Slavosloviji:
hlás 1, 3, 5, 7. Dnés spasénije míru býsť, pojém voskrésšemu iz hróba, i načáľniku žízni nášeja, razrušív bo smértiju smérť, pobídu dadé nám i véliju mílosť.
hlás 2, 4, 6, 8. Voskrés iz hróba, i úzy rasterzál jesí áda, razrušív bo osuždénije smérti Hóspodi, vsjá ot sitéj vrahá izbávivyj, javívyj že sebé apóstolom tvojím, poslál jesí ích na própoviď, i ťími mír tvój podál jesí vselénňij, jedíne čelovikoľúbče.
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (12x)
Sláva, i nýňi: )
Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.
Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.
Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.
Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.
Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Jekténija prositelnaja:
Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.
Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.
Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.
Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.
Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.
Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Jeréj: Mír vsím
Lík: I dúchovi tvojemú.
Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.
Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Lik: Amíň.
Diákon: Premúdrosť.
Lík: Blahosloví.
Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.
Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.
Lík: Svitísja, svitísja, nóvyj Jerusalíme: sláva bo Hospódňa na tebí vozsijá. Likúj nýňi i veselísja, Sióne. Ty že, Čístaja, krasújsja, Bohoródice, o vostániji Roždestvá Tvojehó.
Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.
Lík: Christós voskrése iz mértvych, smértiju smerť popráv i súščym vo hrobích živót darováv. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.
**Jeréj: Voskresýj iz mértvych, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.**
Lík: Amíň.
Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Svitísja, svitísja: Christós voskrése iz mértvych, smértiju smerť popráv i súščym vo hrobích živót darováv. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.