Veľká večiereň 30.4.

Jeréj: Blahoslovén Bóh náš, vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv. (ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. )

I mý: Amíň.

Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv * i súščym vo hrobích živót darováv. (Triždy)

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.

Psalóm 103.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * Hóspodi Bóže moj, vozvelíčilsja jesí ziló. - Vo ispovídanije i vo veleľípotu obleklsja jesí, * oďijájsja svítom jako rízoju. - Prostirájaj nébo jako kóžu, * pokryvájaj vodámi prevýspreňaja svojá. - Polahájaj óblaki na voschoždénije svojé, * choďáj na krylú vítreňu. - Tvorjáj ánheli svojá dúchi, * i sluhí svojá plámeň óhnennyj. - Osnovájaj zémľu na tvérdi jejá, * ne preklonítsja vo vík víka. - Bézdna, jako ríza oďijánije jejá, * na horách stánut vódy. - Ot zapreščénija tvojehó pobíhnut, * ot hlása hróma tvojehó ubojátsja. - Voschóďat hóry, i nischóďat poľá v místo, * jéže osnovál jesí im. - Preďíl položíl jesí jehóže ne préjdut, * nižé obraťátsja pokrýti zémľu. - Posylájaj istóčniki v débrich, * posreďí hór prójdut vódy. - Napajájut vsja zvíri sélnyja, * ždút onáhri v žáždu svojú. - Na tich ptícy nebésnyja privitájut, * ot sredý kámenija daďát hlás. - Napajáj hóri ot prevýsprennych svojích, * ot plodá ďíl tvojích nasýtitsja zemľá. - Prozjabájaj travú skotóm, * i zlák na slúžbu čelovíkom. - Izvestí chľíb ot zemlí, * i vinó veselít sérdce čelovíka. - Umástiti licé jeléjem, * i chľíb sérdce čelovíka ukripít. - Nasýťatsja drevá poľskaja, kédri livánstiji íchže jesí nasadíl, * támo ptícy vozhňizďátsja - Jerodíjevo žilíšče predvodíteľstvujet ími, * hóry vysókija jelénem, kámeň pribížišče zájacem. - Sotvoríl jesí lúnu vo vremená, * sólnce pozná západ svój. - Položíl jesí ťmu i bysť nóšč, * v néjže prójdut vsi zvírije dubrávniji. - Skýmni rykájuščiji voschítiti, * i vzyskáti ot Bóha píšču sebí. - Vozsijá sólnce i sobrášasja, * i v lóžach svojích ľáhut. - Izýdet čelovík na ďílo svojé, * i na ďílanije svojé do véčera. - Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, vsja premúdrostiju sotvoríl jesí, * ispólnisja zemľá tvári tvojejá. - Sijé móre velíkoje i prostránnoje, * támo hádi íchže ňísť čislá. - Živótnaja málaja s velíkimi, * támo korablí preplávajut. - Zmíj sej, jehóže sozdál jesí ruhátisja jemú, * vsja k tebí čájut, dáti píšču ím vo blahó vrémja. - Dávšu tebí ím soberút, * otvérzšu tebí rúku vsjáčeskaja ispólňatsja bláhosti. - Otvráščšu že tebí licé vozmjatútsja, * otímeši duch ích i isčéznut, i v pérsť svojú vozvraťátsja. - Pósleši dúcha tvojehó i sozíždutsja, * i obnovíši licé zemlí. - Búdi sláva Hospódňa vo víki, * vozveselítsja Hóspoď o ďíľich svojích. - Prizirajáj na zémľu i tvorjáj ju trajstísja, * prikasajájsja horám i dymjátsja. - Vospojú Hospodévi v živoťí mojém, * pojú Bóhu mojemú dóndeže jesm. - Da usladítsja jemú besidá mojá, * áz že vozveseľúsja o Hóspoďi. - Da isčéznut hríšnicy ot zemlí i bezzakónicy, jákože ne býti im, * blahosloví duše mojá Hóspoda. - Sólnce pozná západ svoj, * položíl jesí ťmu i bysť nóšč. - Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, * vsja premúdrostiju sotvoríl jesí.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Jeréj že čtét svitílničnyja molítvy.

Molítva pérvaja.

Hóspodi ščédryj i mílostivyj, dolhoterpilíve i mnohomílostive, vnuší molítvu nášu, i vonmí hlásu molénija nášeho, sotvorí s námi známenije vo bláho, nastávi nás na púť Tvoj, jéže chodíti vo ístinňi Tvojéj. Vozveselí serdcá náša, vo jéže bojátisja ímene Tvojehó svjatáho: zané vélij jesí Tý, i tvorjáj čudesá, Tý jesí Bóh jedín, i ňísť podóben Tebí v bozích, Hóspodi: sílen v mílosti, i bláh v kríposti, vo jéže pomoháti, i uťišáti, i spasáti vsjá upovájuščyja vo ímja svjatóje Tvojé.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva vtorája.

Hóspodi, da ne járostiju Tvojéju obličíši nás, nižé hňívom Tvojím nakážeši nás, no sotvorí s námi po mílosti Tvojéj, vračú i iscilíteľu dúš nášich. Nastávi nás ko pristánišču choťínija Tvojehó: prosvití óči serdéc nášich v poznánie Tvojejá ístiny: i dáruj nám próčeje nastojáščaho dné mírnoje i bezhríšnoje, i vsé vrémja životá nášeho, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých.

Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva trétija.

Hóspodi, Bóže náš, pomjaní nás hríšnych i nepotrébnych ráb Tvojích, vnehdá prizyváti nám svjatóje poklaňájemoje ímja Tvojé, i ne posramí nás ot čájanija mílosti Tvojejá: no dáruj nám, Hóspodi, vsjá jáže ko spaséniju prošénija, i spodóbi nás ľubíti, i bojátisja Tebé ot vsehó sérdca nášeho, i tvoríti vo vsích vóľu Tvojú.

Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva četvértaja.

Nemólčnymi písňmi, i neprestánnymi slavoslovléňmi ot svjatých síl vospivájemyj, ispólni ustá náša chvalénija Tvojehó, jéže podáti velíčestvije ímeni Tvojemú svjatómu: i dážď nám učástije, i nasľídije so vsími bojáščimisja Tebé ístinnoju, i chraňáščimi zápovidi Tvojá, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých Tvojích.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň. Amen.

Molítva pjátaja.

Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže vsederžíteľu, svídyj úm čelovíčeskij, svídyj íchže trébujem, mnóho mnóžaje páče néželi prósim, ilí razumivájem. Sám, čelovikoľúbče carjú, vo vsém blahíj, udovlí nás mnóžestvom ščedrót Tvojích, jéže nepostýdnoju sóvistiju prizyváti svjatóje ímja Tvojé: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho, i smotrénijem Tvojím vsé jéže ko póľzi nášej ustrój.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva šestája.

Hóspodi, Hóspodi, prečístoju Tvojéju dlániju soderžáj vsjáčeskaja, dolhoterpjáj na vsích nás, i kájajsja o zlóbach nášich, pomjaní ščedróty Tvojá, i mílosť Tvojú, posití ny Tvojéju bláhostiju, i dážď nám izbižáti i próčeje nastojáščaho dné, Tvojéju blahodátiju, ot razlíčnych kóznej lukávaho, i nenavítnu žízň nášu sobľudí blahodátiju vsesvjatáho Tvojehó Dúcha.

Mílostiju i čelovikoľúbijem jedinoródnaho Tvojehó Sýna, s nímže blahoslovén jesí, so vsesvjatým i blahím i životvorjáščim Tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víi vikóv, amíň.

Molítva sedmája.

Bóže velíkij i dívnyj, neizrečénnoju bláhostiju i bohátym prómyslom upravľájaj vsjáčeskaja, i mirskája nám blahája darovávyj: i sporučívyj nám obiščánnoje cárstvo, darovánnymi nám blahími: sotvorívyj ný i dné mimošédšuju čásť ot vsjákaho uklonítisja zlá: dáruj nám i próčeje neporóčno soveršíti pred svjatóju slávoju Tvojéju, píti Ťá jedínaho blaháho i čelovikoľubívaho Bóha nášeho.

Jáko Tý jesí Bóh náš, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva osmája.

Bóže velíkij i výšnij, jedín imijáj bezsmértije, vo svíťi živýj nepristúpňim, vsjú tvár premúdrostiju sozdávyj, razďilívyj meždú svítom i meždú ťmóju, i sólnce položívyj vo óblasť dné, lunú že i zvízdy vo óblasť nóšči: spodóbivyj nás hríšnych i v nastojáščij čás predvaríti licé Tvojé vo ispovídaniji, i večérneje Tebí slavoslóvije prinestí: sám, čelovikoľúbče, isprávi molítvu nášu jáko kadílo pred Tobóju, i priimí jú v voňú blahouchánija: podážď že nám nastojáščij véčer, i prichoďáščuju nóšč mírnu: oblecý ny orúžijem svíta: izbávi ný ot strácha noščnáho, i vsjákija véšči vo ťmí prechoďáščija: i dážď són, jehóže vo upokojénije némošči nášej darovál jesí, vsjákaho mečtánija dijávoľa svobóden. Jéj, Vladýko blahích podáteľu, da i na lóžach nášich umiľájuščesja, pominájem v noščí ímja Tvojé, i poučénijem Tvojích zápovidej prosviščájemi, v rádosti dušévňij vostánem ko slavoslóviju Tvojejá bláhosti: molítvy i molénija Tvojemú blahoutróbiju prinosjášče, o nášich sohrišénijich, i vsích ľudéj Tvojích, jáže, molítvami svjatýja Bohoródicy, mílostiju posití.

Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Psalóm 1

Blažén múž, íže ne íde na sovít nečestívych * i na putí hríšnych ne stá, i na sidálišči hubítelej ne síde,

no v zakóňi Hospódni vóľa jehó, * i v zakóňi Jehó poučítsja déň i nóšč.

I búdet jáko drévo nasaždénno prí ischódiščich vód, * jéže plód svój dást vo vrémja svojé,

i líst jehó ne otpadét; * i vsjá, jelíka ášče tvorít, uspíjet.

Ne táko nečestíviji, ne táko: * no jáko prách, jehóže vozmetájet vítr ot licá zemlí.

Sehó rádi ne voskrésnut nečestíviji na súd, * nižé hríšnicy v sovít právednych.

Jáko vísť Hospóď púť právednych, * i púť nečestívych pohíbnet.

Psalóm 2

Vskúju šatášasja jazýcy, * i ľúdije poučíšasja tščétnym?

Predstáša cárije zémstiji i kňázi sobrášasja vkúpi na Hóspoda * i na Christá Jehó.

Rastórhnem úzy ích * i otvéržem ot nás ího ích.

Živýj na nebesích posmijétsja ím, * i Hospóď poruhájetsja ím.

Tohdá vozhlahólet k ním hnívom Svojím * i járostiju Svojéju smjatét já.

Áz že postávlen jésm Cár ot Nehó nad Sijónom, * horóju svjatóju Jehó, vozviščájaj poveľínije Hospódne.

Hospóď rečé ko Mní: Sýn Mój jesí Tý, * Áz dnés rodích Ťá.

Prosí ot Mené, i dám Tí jazýki * dostojánije Tvojé i oderžánije Tvojé koncý zemlí.

Upaséši já žezlóm žeľíznym, * jáko sosúdy skudéľniči sokrušíši já.

I nýňi, cárije, razumíjte, * nakažítesja vsí suďáščiji zemlí.

Rabótajte Hóspodevi so stráchom * i rádujtesja Jemú s trépetom.

Priimíte nakazánije, da ne kohdá prohnívaetsja Hospóď, * i pohíbnete ot putí právednoho, jehdá vozhorítsja vskóri járosť Jehó.

Blažéni vsí, * nadíjuščijisja Náň.

Psalóm 3

Hóspodi, čtó sjá umnóžiša stužájuščiji mí * Mnózi vostajút na mjá,

mnózi hlahóľut duší mojéj: * nísť spasénija jemú v Bózi jehó.

Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá i voznosjáj hlavú mojú.

Hlásom moím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjátyja Svojejá.

Áz usnúch i spách; * vostách, jáko Hospóď zastúpit mjá.

Ne ubojúsja ot tém ľudéj, * ókrest napádajuščich na mja.

Voskresní, Hóspodi, spási mjá, Bóže mój; * jáko Tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje, zúby hríšnikov sokrušíl jesí.

Hospódne jésť spasénije, * i na ľúdech Tvojích blahoslovénije Tvojé.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Hóspodi, vozzvách: hlás 1.

Psalóm 140.

Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * uslýši mja Hóspodi. * Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * voňmí hlásu molénija mojehó, * vnehdá vozváti mi k tebí, uslýši mja, Hóspodi.**

Da isprávitsja molítva mojá * jáko kadílo préd tobóju: * vozďijánije rukú mojéju, * žértva večérňaja, uslýší mjá Hóspodi.**

Položí Hóspodi chranénije ustóm mojím, * i dvér ohraždénija o ustnách mojích. - Ne ukloní sérdca mojehó v slovesá lukávstvija, * nepščeváti viný o hrisích. - So čelovíki ďílajuščimi bezzakónije, * i ne sočtúsja s izbránnymi ích. - Nakážet mjá právednik mílostiju, i obličít mjá, * jeléj že hríšnaho da ne namástit hlavý mojejá. - Jáko jéšče i molítva mojá v blahovolénijich ích, * požérty býša pri kámeni sudijí ích. - Uslýšatsja hlahóly mojá jáko vozmohóša: * jáko tólšča zemlí prosídesja na zemlí, rastočíšasja kósti ích pri áďi. - Jáko k tebí Hóspodi, Hóspodi óči mojí, * na ťá upovách, ne otimí dušu mojú. - Sochraní mjá ot síti, júže sostáviša mí, * i ot soblázn ďílajuščich bezzakónije. - Pádut vo mréžu svojú hríšnicy, * jedín jésm áz dóndeže prejdú.

Psalóm 141.

Hlásom mojím k Hóspodu vozzvách, * hlasóm mojím ko Hóspodu pomolíchsja. - Prolíju préd ním molénije mojé, * pečáľ mojú préd ním vozviščú. - Vnehdá isčezáti ot mené dúchu mojemú, * i tý poznal jesí stezí mojá. - Na putí sém po nemúže choždách, * skrýša síť mňí. - Smotrjách odesnúju i vozhľadách, * i ne bí znájaj mené. - Pohíbe bíhstvo ot mené, * i ňísť vzyskajáj duší mojejá. - Vozzvách k tebí Hóspodi rích: * tý jesí upovánije mojé, čásť mojá jesí na zemlí žívych. - Voňmí moléniju mojemú, * jáko smiríchsja ziló. - Izbávi mjá ot hoňáščich mjá, * jáko ukripíšasja páče mené.

Stích 10: Izvedí iz temnícy dúšu mojú, ispovídatisja ímeni tvojemú.

Stích 9: Mené ždút právednicy, dóndeže vozdási mňi.

Stích 8: Iz hlubiný vozvách k tebí Hóspodi, Hóspodi uslýši hlas moj.

hlás 1. Podóben: Nebésnych činóv: Tvoréc vsích i žízni podáteľ, Otcú božéstvennomu soprisnosúščnoje Slóvo, vóleju ot Ďívy plóť prijím, i býv čelovík, neizrečénnyja premúdrosti, jáko bláh, vsím istočí učénija.

Stích 7: Da búdut úši tvojí vnémľušči hlásu molénija mojehó.

Prázdniku prepolovívšusja judéjskomu Christé, vo svjatílišči predstál jesí, zakónu Vladýka učjá vlástiju, i knížniki obličája, jákože písano jésť, i užasája premúdrostiju slovés tvojích, i čudés pokazáňmi.

Stích 6: Ašče bezzakónija nazriši Hóspodi, Hóspodi kto postojít, jáko u tebé očiščénije jesť.

Podáteľ premúdrosti, i dóbrych izlijátel, izlivájaj Božéstvennyja struí, ot istóčnika prisnotekúščaho: prijidíte ko mňí, zovét, vódu žízni žážduščiji počerpíte, i ríki iz čréva vášeho, hlahólet, darovánij božéstvennych potekút.

Stích 5: Imené rádi tvojehó poterpích ťa Hóspodi, poterpí dušá mojá vo slóvo tvojé, upová dušá mojá na Hóspoda.

hlás 4. Podóben: jáko dóbľa: Tróstiju blahodátnoju * iz hlubiný sújetstva * čelovíki izvlékl jesí, dostočúdne, * učíteľa manovénijem * povinújasja, Jákove, * prosvíščšaho po vsemú tvojú mýsľ, * i apóstola i čéstna Bohohlásnika, ťá, * preblažénne, pokazávšaho, * sehó nepostižímaho Božestvá.

Stích 4: Ot stráži útrenija do nóšči, ot stráži útrénija da upovájet Isrájiľ na Hóspoda.

Tróstiju blahodátnoju * iz hlubiný sújetstva * čelovíki izvlékl jesí, dostočúdne, * učíteľa manovénijem * povinújasja, Jákove, * prosvíščšaho po vsemú tvojú mýsľ, * i apóstola i čéstna Bohohlásnika, ťá, * preblažénne, pokazávšaho, * sehó nepostižímaho Božestvá.

Stích 3: Jáko u Hóspoda mílosť i mnóhoje u ného izbavlénije, i toj izbávit isrájiľa ot vsich bezzakónij jehó.

Duchóvnoje sijánije * na ťá sníde vo víďi óhnenňi, * i ťá, blažénne, * Božéstvennoje prijátelišče soďíla, * krípko othoňášča bezbóžija tmú, * i mír prosviščájušča * svítlostiju premúdrych tvojích slovés, tajnopovídateľu, * apóstolov vérše, * Christóv samovídče Jákove.

Stích 2: Chvalíte Hóspoda vsi jazýcy, pochvalíte jehó vsi ľúdije.

Duchóvnoje sijánije * na ťá sníde vo víďi óhnenňi, * i ťá, blažénne, * Božéstvennoje prijátelišče soďíla, * krípko othoňášča bezbóžija tmú, * i mír prosviščájušča * svítlostiju premúdrych tvojích slovés, tajnopovídateľu, * apóstolov vérše, * Christóv samovídče Jákove.

Stích 1: Jáko utverdísja mílosť jehó na nás, i ístina Hospódňa prebyvájet vo vík.

Blistániji propovídanija * vo tmí spjáščyja nevíďinija, * slávne Jákove, prosvíšč, * pokazál jesí sýny * víroju Vladýki i Bóha. * Jehóže strásti porevnovál jesí i smérti, * i slávy býl jesí pričástnik, * jáko premúdr, i jáko Bohohlásnik, * i jáko učeník ístinen.

Sláva, hlás 8:

Priidíte, nebésnaho táinstva propovídateľa, i skazáteľa Jevánhelija, psalómskimi písňmi Jákova vsí voschválim: séj bo riká javísja mýslennaho rajá, dušévnyja brazdý nebésnymi túčami napajája, i plodonósny pokazúja Christú Bóhu, podajúščemu vsím molítvami jehó očiščénije, i prosviščénije, i véliju mílosť.

I nýňi, hlás 2:

Jehdá prišél jesí vo svjatílišče Christé Bóže, prepolovívšusja prázdniku, tohdá ľúdi učíl jesí, vopijá: vírujaj v mjá, ášče i úmret, žív búdet. judéi že raspycháchusja s fariséji i saddukéji i knížniki, hlahóľušče: któ jésť séj, íže hlahólet chulý? Ne pomyšľájušče, jáko tý jesí préžde vsích vík, so Otcém i Dúchom slávimyj Bóže náš, sláva tebí.

Diákon: Premúdrosť, prósti.

Lík: Svíte tíchij, * svjatýja slávy, * bezsmértnaho Otcá nebésnaho, * svjatáho blažénnaho, * Iisúse Christé: * Prišédše sólnca na západ, * víďivše svít večérnij, * pojém Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha Bóha. * Dostójin jesí * vo vsja vremená, * pít býti * hlásy prepodóbnými, * Sýne Bóžij, * živót dajáj vsemú míru, * jehóže rádi * vés mír slávit ťa.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

V poneďiľok večera: Hóspoď uslýšit mjá, vnehdá vozzváti mí k nemú:

Stích: Vnehdá prizváti mí, uslýša mjá Bóh právdy mojejá.

Sobórnaho poslánija Jákovľa čténije.

[Hlavá 1] Jákov Bóhu i Hóspodu Iisúsu Christú ráb, obimanádesjate koľínoma, íže v razsíjaniji, rádovatisja. Vsjáku rádosť imíjte, brátije mojá, jehdá vo iskušénija vpádajete razlíčna, víďašče, jáko iskušénije vášeja víry soďílovajet terpínije: terpínije že ďílo soveršénno da ímať, jáko da búdete soveršéni i vsecíli, ni v čém že lišéni. Ášče že któ ot vás lišén jésť premúdrosti, da prósit ot dajúščaho Bóha vsím neliceprijémňi, i ne ponošájuščaho, i dástsja jemú. Da prósit že víroju, ničtóže sumňásja: sumňájsja bo upodóbisja volnéniju morskómu, vítry vozmetájemu i razvivájemu. Da ne mnít bo čelovík ón, jáko priímet čtó ot Bóha. Múž dvojedúšen neustrójen vo vsích putéch svojích. Da chválitsja že brát smirénnyj vo vysoťí svojéj: bohátyj že vo smiréniji svojém: zané jákože cvít travnýj mímo ídet. Vozsijá bo sólnce so znójem, i izsuší travú, i cvít jejá otpadé, i blahoľípije licá jejá pohíbe: síce i bohátyj v choždéniji svojém uvjadájet. Blažén múž, íže preterpít iskušénije, zané iskúsen býv, priímet vinéc žízni, jehóže obiščá Bóh ľúbjaščym jehó.

Sobórnaho poslánija Jákovľa čténije.

[Hlavá 1,13] Niktóže iskušájem da hlahólet, jáko ot Bóha iskušájem jésm: Bóh bo ňísť iskusíteľ zlým, ne iskušájet že tój nikohóže. Kíjždo že iskušájetsja, ot svojejá póchoti vlekóm i preľščájem. Táže póchoť začénši raždájet hrích: hrích že soďíjan raždájet smérť. Ne ľstítesja, brátija mojá vozľúblennaja. Vsjáko dajánije bláho, i vsják dár soveršén svýše jésť, schoďáj ot Otcá svítov, u nehóže ňísť preminénija, ilí preložénija sťíň. Voschoťív bo, porodí nás slóvom ístiny, vo jéže býti nám načátok ňíkij sozdánijem jehó. Ťímže, brátija mojá vozľúblennaja, da búdet vsják čelovík skór uslýšati, i kósen hlahólati, kósen vo hňív. Hňív bo múža, právdy Bóžija ne soďílovajet. Sehó rádi otlóžše vsjáku skvérnu, i izbýtok zlóby, v krótosti priimíte vsaždénnoje slóvo, mohúščeje spastí dúšy váša. Byvájte že tvorcý slóva, a ne tóčiju slýšateli, preľščájušče sebé samích. Zané ášče któ jésť slýšateľ slóva, a ne tvoréc, takovýj upodóbisja múžu, smotrjájušču licé bytijá svojehó v zercáľi: usmotrí bo sebé, i otíde, i ábije zabý, kakóv bí. Priníkij že v zakón soveršén svobódy, i prebýv, séj ne slýšateľ zabýtliv býv, no tvoréc ďíla, séj blažén v ďílaniji svojém búdet. Ášče któ mnítsja víren býti vo vás, i ne obuzdavájet jazýka svojehó, no ľstít sérdce svojé, sehó sújetna jésť víra. Víra bo čistá i neskvérna pred Bohom i Otcém sijá jésť, jéže posiščáti sírych i vdovíc v skórbech ích, i neskvérna sebé bľustí ot míra.

Sobórnaho poslánija Jákovľa čténije.

[Hlavá 2] Brátije mojá, ne na licá zrjášče, imíjte víru Hóspoda nášeho Iisúsa Christá slávy. Ášče bo vnídet v sónmišče váše múž, zlát pérsteň nosjá, v rízi svítľi, vnídet že i níšč v chúďi odéžďi, i vozzrité na nosjáščaho rízu svítlu, i rečéte jemú: tý sjádi zďí dóbri, i níščemu rečéte: tý stáni támo, ilí sjádi zďí na podnóžiji mojém: i ne razsmotríste v sebí, i býste sudijí pomyšlénij zlých. Slýšite, brátije mojá vozľúblennaja, ne Bóh li izbrá níščyja míra sehó, boháty vo víri, i nasľídniki cárstvija, jéže obiščá ľúbjaščym jehó? Vý že ukoríste níščaho. Ne bohátiji li nasílujut vám, i tíji vlekút vý na sudíšča? Ne tíi li chúľat dóbroje ímja, narečénnoje na vás? Ášče úbo zakón soveršájete cárskij, po pisániju: vozľúbiši ískrenňaho svojehó, jákože sebé samáho: dóbri tvorité. Ášče li na licá zrité, tó hrích soďivájete, obličájemi ot zakóna, jákože prestúpnicy. Íže bo vés zakón sobľudét, sohrišít že vo jedínom, býsť vsím povínen. Rekíj bo: ne preľubý sotvoríši, rékl jésť í: ne ubijéši. ášče že ne preľubý sotvoríši, ubijéši že, býl jesí prestúpnik zakóna. Táko hlahólite i táko tvoríte, jáko zakónom svobódnym imúščiji súd prijáti. Súd bo bez mílosti ne sotvóršemu mílosti: i chválitsja mílosť na suďí.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (40x)

Sláva, i nýňi: )

Rcím vsí ot vsejá duší, i ot vsehó pomyšlénija nášeho rcím.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Hóspodi vsederžíteľu, Bóže otéc nášich, mólimtisja, uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)­, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Spodóbi, Hóspodi:

Spodóbi, Hóspodi, vo véčer sej, * bez hrichá sochranitísja nám. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, Bóže otéc nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amíň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazúmi nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosvití nás opravdániji tvojími. - Hóspodi, mílosť tvojá vo vik, * ďíl rukú tvojéju ne prezri. - Tebí podobájet chvalá, * tebí podobájet pínije. - Tebí sláva podobájet * Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu. - Nýňi i prísno, * i vo víki vikóv, amíň.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Diákon: Ispólnim večerňuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Véčera vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Molítva hlavopriklonénija: Hóspodi Bóže naš, priklonívyj nebesá i sošédyj na spasénije róda čelovíčeskaho, prízri na rabý Tvojá, i na dostojánije Tvojé. Tebí bo strášnomu i čelovikoľúbcu sudijí, Tvojí rabí podkloníša hlavý, svojá pokoriša výja, ne ot čelovík ožidájušče pómošči, no Tvojejá naďíjuščesja mílosti, i Tvojehó čájušče spasénija: jáže sochraní na vsjákoje vrémja, i po nastojáščem véčeri, i v prichoďáščuju nošč, ot vsjákaho vrahá, ot vsjákaho protívnaho ďíjstva diávoľskaho, i ot pomyšlénij sújetnych, i vospominánij lukávych.

Jeréj: Búdi deržáva cárstvija Tvojehó blahoslovéna i preproslávlena, Otcá i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Na stichóvňi stichíry, svjatáho,

hlás 8. Pod: o preslávnaho čudesé! Blažénne Bohovídče Jákove, * tý slóva hlás ábije vosprijém, * o otéčeskom nebréhl jesí * uhoždéniji i ľubví: * ostávľ úbo žitijá smuščénije, * v mýslennoje že prešéd. móre, * sijé vozmutíl jesí blahočéstija učéniji, * i zarjámi premírnymi * tvoími, Bohoblažénne.

Stích: Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích, i v koncý vselénnyja hlahóly ích.

Slóva samovídče Jákove, * načáľnika žízni, * i Otcú búduščich uhoždája ďijánii, * Ismáila vseskvérnaho * pérvenstva, blažénne, lišíl jesí, * črévo jáko bóha vmiňájušča. * Jehóže i zapjál jesí, * i náha pokazál jesí otéčeskaho pokróva, * blahoslovénija že i nasľídija nepričástna.

Stích: Nebesá povídajut slávu Bóžiju, tvorénije že rukú jehó vozviščájet tvérď.

Kňáz postávlen býl jesí, slávne, * nýňi po vséj zemlí, * o tebí jákože préžde napisásja, * učeník býv vsjá sotvóršaho, * i révnostiju tvojéju tepľíjšeju, * i derznovénijem nepobidímym * ubíjstvo preterpíl jesí, * ot čestnáho dvojenádesjatich učeník, blažénne, sovokuplénija, * pérvije ubivájemyj.

Sláva, hlás 1: Christú posľídoval jesí, Božéstvennyj Jákove, i mír voznenavíďil jesí, Sehó učénija v sokróvišči tvojém skrýv, pokazálsja jesí apóstol. Ťímže šéd vo jazýki, i sích prélestiju i strasťmí omračívšyjasja dúšy, zápoviďmi Spása prosvitíl jesí, vírovati v Tróicu jedinosúščnuju.

I nýňi: hlás 3. Hérmana: Prepolovívšusja prázdniku, slávim posreďí zemlí spasénije soďílavša: posreďí bo dvojú razbójniku Živót na drévi povíšen bí, i chúľaščemu úbo umolčál, vírujuščemu že vozopíl: dnés so mnóju búdeši v rají. Sšél jesí vo hrób, pľiníl jesí ád, i voskrésl jesí tridnévno, spasája dúšy náša.

Táže:

Nýňi otpuščáješi rabá tvojehó, Vladýko, * po hlahólu tvojemú s mírom. * Jáko víďista oči mojí spasénije tvojé, * jéže jesí uhotovál pred licém vsich ľudéj. * Svít vo otkrovénije jazýkov * i slávu ľudéj tvojích Ísraiľa

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Tropár, hlás 3. Apóstol Christóv býl jesí izbránnyj, i Bohoslóvu vozľúblennomu brát jedinoródnyj, vsechváľne Jákove, pojúščym ťá hrichóv ostavlénije isprosí, i dušám nášym véliju mílosť.

Sláva i nýňi: prázdnika, hlás 8: Prepolovívšusja prázdniku, žážduščuju dúšu mojú blahočéstija napój vodámi, jáko vsím Spáse vozopíl jesí: žáždaj da hrjadét ko mné, i da pijét. istóčniče žízni nášeja Christé Bóže, sláva tebí.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Svitísja, svitísja, nóvyj Jerusalíme: sláva bo Hospódňa na tebí vozsijá. Likúj nýňi i veselísja, Sióne. Ty že, Čístaja, krasújsja, Bohoródice, o vostániji Roždestvá Tvojehó.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Christós voskrése iz mértvych, smértiju smerť popráv i súščym vo hrobích živót darováv. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

**Jeréj: Voskresýj iz mértvych, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.**

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Svitísja, svitísja: Christós voskrése iz mértvych, smértiju smerť popráv i súščym vo hrobích živót darováv. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.