Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv * i súščym vo hrobích živót darováv. ~~(Triždy) ~~
Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)
Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)
Psalóm 3.
Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.
Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.
Psalóm 37.
Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.
Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.
Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.
Psalóm 62.
Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.
Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.
Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Psalóm 87.
Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.
Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.
Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.
Psalóm 102.
Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.
Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.
Psalóm 142.
Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.
Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.
Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.
Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )
Mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.
O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.
O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.
O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.
O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.
O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.
O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.
O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.
O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.
O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (4. hlas)
Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.
Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.
Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.
Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.
Tropár, hlás 4: Svítluju voskrésnija própoviď ot ánhela uvíďivša Hospódni učenícy, i práďidneje osuždénije otvérhša, apóstolom chváľaščjasja hlahólachu: isprovéržesja smérť, voskrése Christós Bóh, dárujaj mírovi véliju mílosť. [Dváždy.]
Sláva i nýňi: prázdnika, hlás 8: Prepolovívšusja prázdniku, žážduščuju dúšu mojú blahočéstija napój vodámi, jáko vsím Spáse vozopíl jesí: žáždaj da hrjadét ko mné, i da pijét. istóčniče žízni nášeja Christé Bóže, sláva tebí.
Psalóm 9
Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, * povím vsjá čudesá Tvojá.
Vozveseľúsja i vozrádujusja o Tebí, * pojú ímeni Tvojemú, Výšnij.
Vnehdá vozvratítisja vrahú mojemú vspjáť, * iznemóhut i pohíbnut ot licá Tvojehó.
Jáko sotvoríl jesí súd mój i prjú mojú, * síl jesí na Prestóľi, suďáj právdu.
Zapretíl jesí jazýkom, i pohíbe nečestívyj, * ímja jehó potrebíl jesí vo vík i vo vík víka.
Vrahú oskuďíša orúžija v konéc, i hrády razrušíl jesí, * pohíbe pámjať jehó s šúmom.
I Hospóď vo vík prebyvájet, uhotóva na súd Prestól Svój, * i Tój sudíti ímať vselénňij v právdu, sudíti ímať ľúdem v pravoťí.
I býsť Hospóď pribížišče ubóhomu, * pomóščnik vo blahovrémenijich, v skórbech.
I da upovájut na Ťá znájuščiji ímja Tvojé, * jáko ne ostávil jesí vzyskájuščich Ťá, Hóspodi.
Pójte Hóspodevi, živúščemu v Sijóňi, * vozvistíte vo jazýcich načinánija Jehó.
Jáko vzyskájaj króvi ích pomjanú, * ne zabý zvánija ubóhich.
Pomíluj mjá, Hóspodi, vížď smirénije mojé ot vráh mojích, * voznosjáj mjá ot vrát smértnych.
Jáko da vozviščú vsjá chvály Tvojá vo vraťích dščére Sijóňi, * vozrádujemsja o spaséniji Tvojém.
Uhľibóša jazýcy v páhubi, júže sotvoríša, * v síti séj, júže skrýša, uvjazé nohá ích.
Znájem jésť Hospóď suďbý tvorjáj, * v ďíľich rukú svojéju uvjazé hríšnik.
Da vozvraťátsja hríšnicy vo ád, * vsí jazýcy zabyvájuščiji Bóha.
Jáko ne do koncá zabvén búdet níščij, * terpínije ubóhich ne pohíbnet do koncá.
Voskresní, Hóspodi, da ne kripítsja čelovík, * da súďatsja jazýcy préd Tobóju.
Postávi, Hóspodi, zakonopoložíteľa nád ními, * da razumíjut jazýcy, jáko čelovícy súť.
Vskúju, Hóspodi, otstojá daléče, * preziráeši vo blahovrémenjiich, v skórbech?
Vnehdá hordítisja nečestívomu, * vozharájetsja níščij, uvjazájut v sovíťich, jáže pomyšľájut.
Jáko chválim jésť hríšnyj v póchotech duší svojejá, * i obíďaj blahoslovím jesť.
Razdraží Hóspoda hríšnyj, po mnóžestvu hňíva svojehó ne vzýščet, * ňísť Bóha préd ním.
Oskverňájutsja putijé jehó na vsjákoje vrémja, * otjémľutsja suďbý Tvojá ot licá jehó, vsími vráhi svojími obladájet.
Rečé bo v sérdci svojém, * ne podvížusja ot róda v ród bez zlá,
jehóže kľátvy ustá jehó polná súť, i hóresti i ľstí, * pod jazýkom jehó trúd i boľízň.
Prisidít v lovíteľstvi s bohátymi v tájnych, * jéže ubíti nepovínnaho, óči jehó na níščaho prizirájeťi.
Lovít v tájňi jáko lév vo ohráďi svojéj, * lovít éže voschítiti níščaho,
voschítiti níščaho, * vnehdá privleščí í v síti svojéj.
Smirít jehó, preklonítsja i padét, * vnehdá jemú obladáti ubóhimi.
Rečé bo v sérdci svojém: zabý Bóh, otvratí licé Svojé, * da ne vídit do koncá.
Voskresní, Hóspodi Bóže mój, * da voznesétsja ruká Tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.
Česó rádi prohňíva nečestívyj Bóha? * Rečé bo v sérdci svojém: ne vzýščet.
Vídiši, jáko Tý boľízň i járosť smotrjáješi, * da prédan búdet v rúci Tvojí,
Tebí ostávlen jésť níščij, * síru Tý búdi pomóščnik.
Sokruší mýšcu hríšnomu i lukávomu, * vzýščetsja hrích jehó i ne obrjáščetsja.
Hospóď Cár vo vík i v vík víka, * pohíbnete, jazýcy, ot zemlí Jehó.
Želánije ubóhich uslýšal jesí, Hóspodi, * uhotóvaniju sérdca ích vňát úcho Tvojé.
Sudí síru i smirénu, * da ne priložít ktomú veličátisja čelovík na zemlí.
Psalóm Davídu, 10
Na Hóspoda upovách, káko rečéte duší mojéj: * previtáj po horám, jáko ptíca.
Jáko sé, hríšnicy naľakóša lúk, * uhotóvaša stríly v túľi, sostriľáti vo mráci právyja sérdcem.
Zané jáže Tý soveršíl jesí, oní razrušíša, * právednik že čtó sotvorí Hospóď vo chrámi svjáťim Svojém.
Hóspoď, na nebesí Prestól Jehó, * óči Jehó na níščaho prizirájeťi, víždi Jehó ispytájeťi sýny čelovíčeskija.
Ispytájet právednaho i nečestívaho, * ľúbjaj že neprávdu nenavídit svojú dúšu.
Odoždít na hríšniki síti, óhň i žúpel, * i dúch búren čásť čáši ích.
Jáko práveden Hospóď, i právdy vozľubí, * pravotý víďi licé Jehó.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Psalóm Davídu, 11
Spasí mjá, Hóspodi, jáko oskuďí prepodóbnyj, * jáko umálišasja ístiny ot synóv čelovíčeskich.
Sújetnaja hlahóla kíjždo ko ískrennemu svojemú, * ustňí ľstívyja v sérdci, i v sérdci hlahólaša zlája.
Potrebít Hospóď vsjá ustný ľstívyja, * jazýk veleríčivyj,
Rékšyja: jazýk náš vozvelíčim, * ustný náša pri nás súť, któ nám Hospóď jésť?
Strásti rádi níščich i vozdychánija ubóhich nýňi voskresnú, * hlahólet Hospóď, položúsja vo spasénije, ne obiňúsja o ném.
Slovesá Hospódňa slovesá čísta, * srebró razžžéno, iskušéno zemlí, očiščéno sedmeríceju.
Tý, Hóspodi, sochraníši ný * i sobľudéši ný ot róda sehó i vo vík.
Ókrest nečestíviji chóďat; * po vysoťí Tvojéj umnóžil jesí sýny čelovíčeskija.
Psalóm Davídu, 12
Dokóľi, Hóspodi, zabúdeši mjá do koncá? * Dokóľi otvraščáješi licé Tvojé ot mené?
Dokóľi položú sovíty v dúši mojéj, boľízni v sérdci mojém déň i nóšč? * Dokóľi voznesétsja vráh mój na mjá?
Prízri, uslýši mjá, Hóspodi Bóže mój, * prosvití óči mojí, da ne kohdá usnú v smérť,
da ne kohdá rečét vráh mój: * ukripíchsja na nehó.
Stužájuščiji mí vozrádujutsja, * ášče podvížusja.
Áz že na mílosť Tvojú upovách, * vozrádujetsja sérdce mojé o spaséniji Tvojém,
vospojú Hóspodevi blahoďijavšemu mňí * i pojú ímeni Hóspoda Výšňaho.
Psalóm Davídu, 13
Rečé bezúmen v sérdce svojém: ňísť Bóh. * Rastľíša i omerzíšasja v načinánijich, ňísť tvorjáj blahostýňu.
Hospóď s Nebesé priníče na sýny čelovíčeskija, * víďiti, ášče jésť razumivájaj ilí vzyskájaj Bóha.
Vsí ukloníšasja, vkúpi nekľučími býša: * ňísť tvorjaj blahostýňu, ňísť do jedínaho.
Ni lí urazumíjut vsí ďílajuščiji bezzakónije, sňidájuščiji ľúdi mojá v sňíď chľíbá? * Hóspoda ne prizváša.
Támo ubojášasja strácha, iďíže ne bí strách, * jáko Hospóď v róďi právednych.
Sovít níščaho posramíste, * Hospóď že upovánije jehó jésť.
Któ dást ot Sijóna * spasénije Izráilevo?
Vnehdá vozvratít Hospóď pľinénije ľudéj Svojích, * vozrádujetsja Jákov, i vozveselítsja Izráiľ.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Psalóm Davídu, 14
Hóspodi, któ obitájet v žilíšči Tvojém, * ilí któ vselítsja vo svjátuju hóru Tvojú?
Choďáj neporóčen i ďílajaj právdu, * hlahóľaj ístinu v sérdci svojém.
Íže ne uľstí jazýkom svojím i ne sotvorí ískrennemu svojemú zlá, * i ponošénija ne priját na blížnija svojá.
Uničižén jésť préd ním lukávnujaj, bojáščyja že sjá Hóspoda slávit, * klenýjsja ískrennemu svojemú i ne otmetájasja.
Srebrá svojehó ne dadé v lichvú i mzdý na nepovínnych ne priját. * Tvorjáj sijá ne podvížitsja vo vík.
Psalóm Davidu, 15
Sochraní mjá, Hóspodi, * jáko na Ťá upovách.
Rích Hóspodevi: Hospóď mój jesí Tý, * jáko blahích mojích ne trébuješi.
Svjátym, íže súť na zemlí Jehó, * udiví Hospóď vsjá choťínija Svojá v ních.
Umnóžišasja némošči ích, po sích uskoríša: ne soberú sobóry ích ot krovéj, * ni pomjanú že imén ích ustnáma mojíma.
Hospóď čásť dostojánija mojehó i čáši mojejá, * Tý jesí ustrojájaj dostojánije mojé mňí.
Úžja napadóša mí v deržávnych mojích, * íbo dostojánije mojé deržávno jésť mňí.
Blahoslovľú Hóspoda, vrazumívšaho mjá, * ješčé že i do nóšči nakazáša mjá utróby mója.
Predzrích Hóspoda prédo mnóju výnu, * jáko odesnúju mené jésť, da ne podvížusja.
Sehó rádi vozveselísja sérdce mojé, i vozrádovasja jazýk mój, * ješčé že i plóť mojá vselítsja na upovániji.
Jáko ne ostáviši dúšu mojú vo áďi, * nižé dási prepodóbnomu Tvojemú víďiti istľínija.
Skazál mí jesí putí životá, ispólniši mjá vesélija s licém Tvoím, * krasotá v desníci Tvojéj v konéc.
Psalóm 16
Uslýši, Hóspodi, právdu mojú, vonmí moléniju mojemú, * vnuší molítvu mojú ne vo ustnách ľstívych.
Ot licá Tvojehó suďbá mojá izýdet, * óči mojí da vídita pravotý.
Iskusíl jesí sérdce mojé, positíl jesí nóščiju, * iskusíl mjá jesí, i ne obrítesja vo mňí neprávda.
Jáko da ne vozhlahóľut ustá mojá ďíl čelovíčeskich, * za slovesá ustén Tvojích áz sochraních putí žéstoki.
Soverší stópy mojá vo stezjách Tvojích, * da ne podvížutsja stópy mojá.
Áz vozzvách, jáko uslýšal mjá jesí, Bóže, * priklóni úcho Tvojé mňí i uslýši hlahóly mojá.
Udiví mílosti Tvojá, spasájaj upovájuščyja na Ťá * ot protívjaščichsja desníci Tvojéj.
Sochraní mjá, Hóspodi, jáko zínicu óka, * v króvi krilú Tvojéju pokrýješi mjá ot licá nečestívych, ostrástšich mjá:
vrazí mojí dúšu mojú oderžáša, túk svój zatvoríša; * ustá ích hlahólaša hordýňu.
Izhoňáščiji mjá nýňi obydóša mjá, * óči svojí vozložíša ukloníti na zémľu.
Objáša mjá jáko lév hotóv na lóv * i jáko skímen obitájaj v tájnych.
Voskresní, Hóspodi, predvarí já i zapní ím, * izbávi dúšu mojú ot nečestívaho,
orúžije Tvojé * ot vráh rukí Tvojéja.
Hóspodi, ot málych ot zémli, razďilí já v živoťí ích, * i sokrovénnych Tvójich ispólnisja črévo ích,
nasýtišasja synóv, * i ostáviša ostánki mladéncem svojím.
Áz že právdoju javľúsja licú Tvojemú, * nasýščusja, vnehdá javíti mí sjá slávi Tvojéj.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)
Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Po 1-m stichoslóviji sidálen,
hlás 4: Vozzrívše na hróbnyj vchód, i plámene ánheľskaho ne terpjášče mironósicy, s trépetom divľáchusja hlahóľušče: jedá ukrádesja, otvérzyj razbójniku ráj? Jedá li vostá, íže i préžde strásti propovídavyj vostánije? Voístinnu voskrése Christós, súščym vo áďi podajá živót i voskresénije.
Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.
Podóben: Skóro predvarí: Voskrésl jesí jáko bezsmértnyj, ot hróba Spáse, sovozdvíhl jesí mír tvój síloju tvojéju Christé Bóže náš, sokrušíl jesí v kríposti smérti deržávu, pokazál mílostive voskresénije vsím. Ťímže ťá i slávim jedíne čelovikoľúbče.
Sláva i nýňi: Bohoródičen: Jéže ot víka utajénoje, i ánhelom nesvídomoje tájinstvo, tobóju Bohoródice súščym na zemlí javísja Bóh, v neslítnom sojedinéniji voploščájem, i krest vóleju nás rádi vospriím, ímže voskresív pervozdánnaho, spasé ot smérti dúšy náša.
Psalóm 17
Vozľubľú Ťá, Hóspodi, * kríposte mojá.
Hospóď utverždénije mojé, i pribížišče mojé, i Izbáviteľ Mój, * Bóh mój, Pomóščnik mój, i upováju na Nehó,
Zaščítitel mój, * i róh spasénija mojehó, i Zastúpnik mój.
Chvaľá prizovú Hóspoda * i ot vráh mojích spasúsja.
Oderžáša mjá boľízni smértnyja, i potócy bezzakónija smjatóša mjá, * boľízni ádovy obydóša mjá, predvaríša mjá síti smértnyja.
I vnehdá skorbíti mí, * prizvách Hóspoda, i k Bóhu mojemú vozzvách,
uslýša ot chráma svjatáho Svojehó hlás mój, * i vópľ mój préd Ním vnídet vo úši Jehó.
I podvížesja, i trépetna býsť zemľá, * i osnovánija hór smjatóšasja i podvihóšasja, jáko prohňívasja na ňá Bóh.
Vzýde dým hňívom Jehó, i óhň ot licá Jehó vosplámenitsja, * úhlije vozhorísja ot Nehó.
I prikloní nebesá, i sníde, * i mrák pod noháma Jehó.
I vzýde na Cheruvímy, * i leťí, leťí na krilú vítreňu.
I položí tmú zakróv Svój, ókrest Jehó selénije Jehó, * temná vodá vo óblacich vozdúšnych.
Ot oblistánija préd Ním óblacy proidóša, * hrád i úhlije óhnennoje.
I vozhremí s nebesé Hospóď * i Výšnij dadé hlás Svój.
Nizposlá stríly i razhná já, * i mólniji umnóži, i smjaté já.
I javíšasja istóčnicy vodníji, i otkrýšasja osnovánija vselénnyja, * ot zapreščénija Tvojehó, Hóspodi, ot dochnovénija dúcha hňíva Tvojehó.
Nizposlá s vysotý, i priját mjá, * vospriját mjá ot vód mnóhich.
Izbávit mjá ot vrahóv mojích síľnych i ot nenavíďaščich mjá, * jáko utverdíšasja páče mené.
Predvaríša mjá v déň ozloblénija mojehó, * i býsť Hospóď utverždénije móje.
I izvedé mjá na širotú, * izbávit mjá, jáko voschoťí mjá.
I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju vozdást mí.
Jáko sochraních putí Hospódni * i ne nečéstvovach ot Bóha mojehó.
Jáko vsjá suďbý Jehó prédo mnóju * i opravdánija Jehó ne otstupíša ot mené.
I búdu neporóčen s Ním, * i sochraňúsja ot bezzakónija mojehó.
I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju préd očíma Jehó.
S prepodóbnym prepodóben búdeši, * i s múžem nepovínnym nepovínen búdeši, i so izbránnym izbrán búdeši, i so stroptívym razvratíšisja.
Jáko Tý ľúdi smirénnyja spaséši * i óči hórdych smiríši.
Jáko Tý prosvitíši svitíľnik mój, Hóspodi, Bóže mój, * prosvitíši tmú mojú.
Jáko Tobóju izbávľusja ot iskušénija * i Bóhom mojím prejdú sťínu.
Bóh mój, neporóčen púť Jehó, slovesá Hospódňa razžžéna, * Zaščítiteľ jésť vsích upovájuščich na Nehó.
Jáko któ Bóh, rázvi Hóspodá, Ilí kto Bóh, rázvi Bóha nášehó? * Bóh prepojasújaj mjá síloju, i položí neporóčen púť mój.
Soveršájaj nózi mojí, jáko jeléni, * i na vysókich postavľájaj mjá.
Naučájaj rúci mojí na bráň, * i položíl jesí lúk míďan mýšca mojá.
I dál mi jesí zaščiščénije spásenija, * i desníca Tvojá vospriját mjá,
i nakazánije Tvojé isprávit mjá v konéc, * i nakazánije Tvojé tó mjá naučít.
Uširíl jesí stopý mojá pódo mnóju, * i ne iznemohósťi plesňí mojí.
Poženú vrahí mojá, i postíhnu já, * i ne vozvraščúsja, dóndeže skončájutsja.
Oskorbľú ích, i ne vozmóhut státi, * padút pod noháma mojíma.
I prepojásal mjá jesí síloju na bráň, * spjál jesí vsjá vostajúščyja na mjá pod mjá.
I vrahóv mojích dál mí jesí chrebét, * i nenavíďaščyja mjá potrebíl jesí.
Vozzváša, i ne bí spasájaj: * ko Hóspodu, i ne uslýša ích.
I istňú já jáko prách préd licém vítra, * jáko brénije putéj pohláždu já.
Izbáviši mjá ot prerikánija ľudéj, * postáviši mjá vo hlavú jazýkov.
Ľúdije, íchže ne víďich, rabótaša mí. * V slúch úcha poslúšaša mjá.
Sýnove čuždíji solháša mí. * Sýnove čuždíji obetšáša i ochromóša ot stéz svojích.
Žív Hospóď, i blahoslovén Bóh, * i da voznesétsja Bóh spasénija mojehó.
Bóh dajáj otmščénije mňí * i pokorívyj ľúdi pod mjá.
Izbáviteľ mój ot vráh mojích hňivlívych, * ot vostajúščich na mjá vozneséši mjá, ot múža neprávedna izbáviši mjá.
Sého rádi ispovímsja Tebí vo jazýcich, Hóspodi, * i ímeni Tvojemú pojú:
veličájaj spasénija caréva, * i tvórjaj mílosť christú svojemú Davídu, i símeni jehó do víka.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Psalóm 18
Nebesá povídajut slávu Bóžiju, * tvorénije že rukú Jehó vozviščájet tvérď.
Déň dní otryhájet hlahól, * i nóšč nóšči vozviščájet rázum.
Ne súť ríči, nižé slovésa, * íchže ne slýšatsja hlási ích.
Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích * i v koncý vsélennyja hlahóly ích.
V sólnce položí selénije svojé, i tój, jáko ženích ischoďáj ot čertóha Svojehó, * vozrádujetsja, jáko ispolín teščí púť.
Ot krája nebesé ischód Jehó, i srítenije Jehó do krája nebesé, * i ňísť íže ukrýjetsja teplotý Jehó.
Zakón Hospódeň neporóčen, obraščájaj dúšy, * sviďíteľstvo Hospódne vírno, umudrjájuščeje mladéncy.
Opravdánija Hospódňa práva, veseľáščaja sérdce, * zápoviď Hospódňa svitlá, prosviščájuščaja óči.
Strách Hospódeň číst, prebyvájaj vo vík víka: * suďbý Hospódni ístinny, opravdány vkúpi,
voždeľínny páče zláta i kámene čéstna mnóha, * i sláždša páče méda i sóta.
Íbo ráb Tvój chranít já, vnehdá sochraníti já, * vozdajánije mnóho.
Hrichopadénija któ razumíjet? * ot tájnych mojích očísti mjá, i ot čuždích poščadí rabá Tvojehó,
ášče ne obladájut mnóju, tohdá neporóčen búdu * i očíščusja ot hrichá velíka.
I búdut vo blahovolénije slovesá úst mojích, i poučénije sérdca mojehó préd Tobóju výnu, * Hóspodi, Pomóščniče mój i Izbáviteľu mój.
Psalóm 19
Uslýšit ťá Hospóď v déň pečáli, * zaščítit ťá ímja Bóha Jákovľa.
Póslet tí pómošč ot Svjatáho * i ot Sijóna zastúpit ťá.
Pomjanét vsjáku žértvu tvojú, * i vsesožžénije tvojé túčno búdi.
Dást tí Hospóď po sérdcu tvojemú * i vés sovít tvój ispólnit.
Vozrádujemsja o spaséniji tvojém * i vo ímja Hóspoda Bóha nášeho vozvelíčimsja.
Ispólnit Hospóď vsjá prošénija tvojá. * Nýňi poznách, jáko spasé Hospóď christá Svojehó,
uslýšit jehó s nebesé svjatáho Svojehó, * v sílach spasénije desnícy Jehó.
Síji na kolesnícach, i síi na kóňich, * mý že vo ímja Hóspoda Bóha nášeho prizovém.
Tíji spjáti býša i padóša, * mý že vostáchom i isprávichomsja.
Hóspodi, spasí carjá i uslýši ný, * vóňže ášče déň prizovém Ťá.
Psalóm 20
Hóspodi, síloju Tvojéju vozveselítsja cár * i o spaséniji Tvojém vozrádujetsja ziló.
Želánije sérdca jehó dál jesí jemú, * i choťínija ustnú jehó ňísi lišíl jehó.
Jáko predvaríl jesí jehó blahoslovénijem blahostýnnym, * položíl jesí na hlaví jehó vinéc ot kámene čéstna.
Životá prosíl jésť u Tebé, * i dál jesí jemú dolhotú dníj vo vík víka.
Vélija sláva jehó spasénijem Tvojím, * slávu i veleľípije vozložíši na nehó.
Jáko dási jemú blahoslovénije vo vík víka, * vozveselíši jehó rádostiju s licém Tvoím.
Jáko cár upovájet na Hóspoda, * i mílostiju Výšňaho ne podvížitsja.
Da obrjáščetsja ruká Tvojá vsím vrahóm Tvojím, * desníca Tvojá da obrjáščet vsjá nenavíďaščyja Tebé.
Jáko položíši ích jáko péšč óhnennuju vo vrémja licá Tvojehó, * Hospóď hňívom Svojím smjatét já, i sňísť ích óhň.
Plód ích ot zemlí pohubíši, * i símja ích ot synóv čelovíčeskich.
Jáko ukloníša na Ťá zlája, * pomýsliša sovíty, íchže ne vozmóhut sostáviti.
Jáko položíši já chrebét, * vo izbýtcich Tvojích uhotóviši licé ích.
Voznesísja, Hóspodi, síloju Tvojéju, * vospojém i pojém síly Tvojá.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Psalóm 21
Bóže, Bóže mój, vonmí mí, * vskúju ostávil mjá jesí?
Daléče ot spasénija mojehó * slovesá hrichopadénij mojích.
Bóže mój, vozzovú vo dní, i ne uslýšiši, * i v noščí, i ne v bezúmije mňí.
Tý že vo svjaťím živéši, * chvaló Izráileva.
Na Ťá upováša otcý náši, * upováša i izbávil jesí já.
K Tebí vozzváša, i spasóšasja, * na Ťá upováša, i ne postyďíšasja.
Áz že jésm čérv, a ne čelovík, * ponošénije čelovíkov i uničižénije ľudéj.
Vsí víďaščiji mjá poruháša mí sjá, * hlahólaša ustnámi, pokiváša hlavóju:
upová na Hóspoda, da izbávit jehó, * da spasét jehó, jáko chóščet jehó.
Jáko Tý jesí istórhij mjá iz čréva, * upovánije mojé ot soscú mátere mojejá.
K Tebí privéržen jésm ot ložésn, * ot čréva mátere mojejá Bóh mój jesí Tý.
Da ne otstupíši ot mené, jáko skórb blíz, * jáko ňísť pomohájaj mí.
Obydóša mjá teľcý mnózi, * juncý túčniji oderžáša mjá.
Otverzóša na mjá ustá svojá, * jáko lév voschiščájaj i rykájaj.
Jáko vodá izlijáchsja, i razsýpašasja vsjá kósti mojá, * býsť sérdce mojé jáko vósk, tájaj posreďí čréva mojehó.
Ízsše jáko skudéľ kríposť mojá, i jazýk mój priľpé hortáni mojemú, i v pérsť smérti svél mjá jesí.
Jáko obydóša mjá psí mnózi, sónm lukávych oderžáša mjá, * iskopáša rúci mojí i nózi mojí.
Isčetóša vsjá kósti mojá, * tíji že smotríša i prezríša mjá.
Razďilíša rízy mojá sebí, * i o odéždi mojéj metáša žrébij.
Tý že, Hóspodi, ne udalí pómošč Tvojú ot mené, * na zastuplénije mojé vonmí.
Izbávi ot orúžija dúšu mojú, * i iz rukí pésiji jedinoródnuju mojú.
Spasí mjá ot úst ľvóvych * i ot róh jedinoróž smirénije mojé.
Povím ímja Tvojé brátiji mojéj, * posreďí cérkve vospojú Ťá.
Bojáščijisja Hóspoda, voschvalíte Jehó, vsé símja Iákovle, proslávite Jehó, * da uboítsja že ot Nehó vsé símja Izráilevo.
Jáko ne uničiží, nižé nehodová molítvy níščaho, * nižé otvratí licé Svojé ot mené, i jehdá vozzvách k Nemú, uslýša mjá.
Ot Tebé pochvalá mojá, v cérkvi velícij ispovímsja Tebí, * molítvy mojá vozdám préd bojáščimisja Jehó.
Jaďát ubóziji i nasýťatsja, i voschváľat Hóspoda vzyskájuščiji Jehó, * živá búdut serdcá ích v vík víka.
Pomjanútsja i obraťátsja ko Hospódu vsí koncý zemlí, * i poklóňatsja préd Ním vsjá otéčestvija jazýk.
Jáko Hospódne jésť cárstvije, * i Tój obladájet jazýki.
Jadóša i pokloníšasja vsí túčniji zemlí, * préd Ním pripadút vsí nizchoďáščiji v zémľu, i dušá mojá Tomú živét.
I símja mojé porabótajet Jemú, * vozvistít Hóspodevi ród hrjadúščij.
I vozvisťát právdu Jehó ľúdem róždšymsja, * jáže sotvorí Hospóď.
Psalóm 22
Hospóď pasét mjá * i ničtóže má lišít.
Na mísťi zláčňi, támo vselí mjá, * na voďí pokójňi vospitá mjá.
Dúšu mojú obratí, nastávi mjá na stezí právdy, * ímene rádi Svojehó.
Ášče bo i pojdú posreďí síni smértnyja, * ne ubojúsja zlá,
jáko Tý so mnóju jesí: * žézl Tvój i pálica Tvojá, tá mjá uťíšista.
Uhotóval jesí prédo mnóju trapézu soprotív stužájuščym mňí, * umástil jesí jeléjom hlavú mojú, i čáša Tvojá upojavájušči mjá, jáko deržávna.
I mílosť Tvojá poženét mjá vsjá dní životá mojehó; * i jéže vselíti mí sjá v dóm Hospódeň v dolhotú dníj.
Psalóm 23
Hospódňa zemľá, i ispolnénije jejá, vsélennaja * i vsí živúščiji na néj.
Tój na morjách osnovál jú jésť, * i na rikách uhotóval jú jésť.
Któ vzýdet na hóru Hospódňú? * Ilí któ stánet na mísťi svjaťím Jehó?
Nepovínen rukáma i číst sérdcem, íže ne priját vsúje dúšu svojú, * i ne kľátsja léstiju ískrennemu svojemú.
Séj priímet blahoslovénije ot Hóspoda, * i mílostyňu ot Bóha, Spása svojehó.
Séj ród íščuščich Hóspoda, * íščuščich licé Bóha Jákovľa.
Vozmíte vratá kňázi váša, * i vozmítesja vratá víčnaja, i vnídet Cár slávy.
Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď krípok i sílen, Hospóď sílen v bráni.
Vozmíte vráta kňázi váša, i vozmítesja vratá víčnaja, * i vnídet Cár slávy.
Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď síl, Tój jésť Cár slávy.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)
Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Po 2-m stichoslóviji sidálen,
hlás 4. Podóben: udivísja Jósif: S hórnich vysót sšéd Havrijíl, i k kámeňu pristúpľ, iďíže kámeň žízni, bilonosjáj vzyváše k pláčuščym: prestánite vý ot rydánija vópľa, imíjuščyja i nýňi mílostivnoje: jehóže bo íščete pláčušče, derzájte, jáko voístinnu vostál jésť. Ťímže vozopíjte apóstolom, jáko voskrése Hospóď.
Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi, vsím sérdcem mojím, povím vsjá čudesá Tvojá.
Vóľnym tvojím sovítom krest preterpíl jesí Spáse, i vo hróbi nóvi položíša ťá čelovícy smértniji, slóvom koncý sostávľšaho. Ťímže svjázan býsť čúždij, smérť ľúto pľiňášesja, i súščiji vo áďi vsí vzyváchu živonósnomu vostániju tvojemú: Christós voskrése, žiznodávec prebyvájaj vo víki.
Sláva, i nýňi, Bohoródičen, samohlásen: Udivísja Jósif, jéže páče jestestvá zrjá, i vnimáše mýsliju íže na runó dóžď, v bezsímennom začátiji tvojém Bohoródice, kupinú ohném neopalímuju, žézl Aarónov prozjábšij, i sviďíteľstvuja obrúčnik tvój i chraníteľ, svjaščénnikom vzyváše: Ďíva raždájet, i po roždeství páki Ďívoju prebyvájet.
Allilúija, Pasalóm 118
Bláženi neporóčniji v púti, * choďáščiji v zakóňi Hospódni.
Blažéni ispytájuščiji sviďínija Jehó, vsím sérdcem vzýščut Jehó, * ne ďílajuščiji bo bezzakónija, v putéch Jehó chodíša.
Tý zapovídal jesí zápovidi Tvojá * sochraníti ziló.
Dabý isprávilisja putijé mojí, * sochraníti opravdánija Tvojá.
Tohdá ne postyžúsja, * vnehdá prizríti mí na vsjá zápovidi Tvojá.
Ispovímsja Tebí v právosti sérdca, * vnehdá naučíti mí sjá suďbám právdy Tvojejá.
Opravdánija Tvojá sochraňú, * ne ostávi mené do zilá.
V česóm isprávit juňíjšij púť svój? * vnehdá sochraníti slovesá Tvojá.
Vsím sérdcem mojím vzyskách Tebé, * ne otríni mené ot zápovidej Tvojích.
V sérdci mojém skrých slovesá Tvojá, * jáko da ne sohrišú Tebí.
Blahoslovén jesí, Hóspodi: * naučí mjá opravdánijem Tvojím.
Ustnáma mojíma vozvistích * vsjá suďbý úst Tvojích.
Na putí sviďínij Tvoích nasladíchsja, * jáko o vsjákom bohátstvi.
V zápovidech Tvoích pohlumľúsja, * i urazumíju putí Tvojá.
Vo opravdánijich Tvojích poučúsja, * ne zabúdu slovés Tvojích.
Vozdážď rabú Tvojemú: * živí mjá, i sochraňú slovesá Tvojá.
Otkrýj óči mojí, * i urazumíju čudésa ot zakóna Tvojehó.
Prišléc áz jésm na zemlí: * ne skrýj ot mené zápovidi Tvojá.
Vozľubí dušá mojá vozželáti suďbý Tvojá * na vsjákoje vrémja.
Zapretíl jesí hórdym: * prókľati ukloňájuščijisja ot zápovidej Tvojích.
Otimí ot mené ponós i uničižénije, * jáko sviďínij Tvojích vzyskách.
Íbo sidóša kňázi, i na mjá klevetáchu, * ráb že Tvój hlumľášesja vo opravdánijich Tvojích:
Íbo sviďínija Tvojá poučénije mojé jésť, * i sovíti mojí opravdánija Tvojá.
Priľpé zemlí dušá mojá: * živí mjá po slovesí Tvojemú.
Putí mojá vozvistích, i uslýšal mjá jesí: * naučí mjá opravdánijem Tvojím:
Púť opravdánij Tvoích vrazumí mí, * i pohlumľúsja v čudesích Tvojích.
Vozdremá dušá mojá ot unýnija: * utverdí mjá v slovesích Tvojích.
Púť neprávdy otstávi ot mené, * i zakónom Tvojím pomíluj mjá.
Púť ístiny izvólich, * i suďbý Tvojá ne zabých.
Priľipíchsja sviďínijem Tvojím, Hóspodi, * ne posramí mené.
Púť zápovidej Tvojích tekóch, * jehdá rasšíril jesí sérdce mojé.
Zakonopoloží mňí, Hóspodi, * púť opravdánij Tvoích, i vzyščú i výnu:
Vrazumí mjá, i ispytáju zakón Tvój, * i sochraňú í vsím sérdcem mojím.
Nastávi mjá na stezjú zápovidej Tvoích, * jáko túju voschoťích.
Prikloní sérdce mojé vo sviďínija Tvojá, * a ne v lichoímstvo.
Otvratí óči mojí, jéže ne víďiti sujetý, * v putí Tvojém živí mjá.
Postaví rabú Tvojemú * slóvo Tvojé v strách Tvój.
Otimí ponošénije mojé, * jéže nepščevách: jáko suďbý Tvojá bláhi.
Sé vozželách zápovidi Tvojá, * v právďi Tvojéj živí mjá.
I da priídet na mjá mílosť Tvojá, * Hóspodi, spasénije Tvojé po slovesí Tvojemú.
I otviščáju ponošájuščym mí slóvo: * jáko upovách na slovesá Tvojá.
I ne otimí ot úst mojích slovesé ístinna do zilá, * jáko na suďbý Tvojá upovách.
I sochraňú zakón Tvój výnu, * vo vík i vo vík víka.
I choždách v širóťi, * jáko zápovidi Tvojá vzyskách.
I hlahólach o sviďínijich Tvojích pred carí, * i ne styďáchsja:
I poučáchsja v zápovidech Tvoích, * jáže vozľubích ziló:
I vozdvihóch rúci mojí k zápovidem Tvoím, jáže vozľubích, * i hlumľáchsja vo opravdánijich Tvoích.
Pomjaní slovesá Tvojá rabú Tvojemú, * íchže upovánije dál mí jesí.
Tó mjá uťíši vo smiréniji mojém, * jáko slóvo Tvojé živí mjá.
Hórdii zakonoprestúpovachu do zilá: * ot zakóna že Tvojehó ne ukloníchsja.
Pomjanúch suďbý Tvojá ot víka, Hóspodi, * i uťíšichsja.
Pečáľ priját mjá ot hríšnik, * ostavľájuščich zakón Tvój.
Píta bjáchu mňí opravdánija Tvojá, * na mísťi prišéľstvija mojehó.
Pomjanúch v noščí ímja Tvojé, Hóspodi, * i sochraních zakón Tvój.
Séj býsť mňí, * jáko opravdánij Tvoích vzyskách.
Čásť mojá jesí, Hóspodi, * rích sochraníti zakón Tvój.
Pomolíchsja licú Tvojemú vsím sérdcem mojím: * pomíluj mjá po slovesí Tvojemú.
Pomýslich putí Tvojá, * i vozvratích nózi mojí vo sviďínija Tvojá.
Uhotóvichsja i ne smutíchsja * sochraníti zápovidi Tvojá.
Úžja hríšnik objazášasja mňí, * i zakóna Tvojehó ne zabých.
Polúnošči vostách ispovídatisja Tebí * o suďbách právdy Tvojejá.
Pričástnik áz jésm vsím bojáščymsja Tebé, * i chraňáščym zápovidi Tvojá.
Mílosti Tvojejá, Hóspodi, ispólň zemľá: * opravdánijem Tvoím naučí mjá.
Bláhosť sotvoríl jesí s rabóm Tvojím, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú.
Bláhosti, i nakazániju i rázumu naučí mjá, * jáko zápovidem Tvojím vírovach.
Préžde dáže ne smiríti mí sjá, áz prehriších: * sehó rádi slóvo Tvojé sochraních.
Bláh jesí Tý, Hóspodi, * i bláhostiju Tvojéju naučí mjá opravdánijem Tvojím.
Umnóžisja na mjá neprávda hórdych, * áz že vsím sérdcem mojím ispytáju zápovidi Tvojá.
Usyrísja jáko mléko sérdce ích, * áz že zakónu Tvojemú poučíchsja.
Bláho mňí, jáko smiríl mjá jesí, * jáko da naučúsja opravdánijem Tvojím.
Bláh mňí zakón úst Tvojích, * páče týsjašč zlatá i srebrá.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Rúci Tvoí sotvorísťi mjá, i sozdásťi mjá: * vrazumí mjá, i naučúsja zápovidem Tvojím.
Bojáščijisja Tebé úzrjat mjá i vozveseľátsja, * jáko na slovesá Tvojá upovách.
Razumích Hóspodi, jáko právda suďbý Tvojá, * i voístinnu smiríl mjá jesí.
Búdi že mílosť Tvojá, * da uťíšit mjá po slovesí Tvojemú, rabú Tvojemú.
Da priídut mňí ščedróty Tvojá, i žív búdu, * jáko zakón Tvój poučénije mojé jésť.
Da postyďátsja hórdiji, jáko neprávedno bezzakónnovaša na mjá, * áz že pohlumľúsja v zápovidech Tvojích.
Da obraťát mjá bojáščijisja Tebé, * i víďaščiji sviďínija Tvojá.
Búdi sérdce mojé neporóčno vo opravdánijich Tvojích, * jáko da ne postyžúsja.
Isčezájet vo spasénije Tvojé dušá mojá, * na slovesá Tvojá upovách.
Isčezóša óči mojí v slóvo Tvojé, * hlahóľušče: kohdá uťíšiši mjá?
Zané bých jáko mích na sláňi: * opravdánij Tvoích ne zabých.
Kolíko jésť dnéj rabá Tvojehó? * kohdá sotvoríši mí ot hoňáščich mjá súd?
Povídaša mňí zakonoprestúpnicy hlumlénija, * no ne jáko zakón Tvój, Hóspodi.
Vsjá zápovidi Tvojá ístina: * neprávedno pohnáša mjá, pomozí mí.
Vmáľi ne skončáša mené na zemlí: * áz že ne ostávich zápovidej Tvojích.
Po mílosti Tvojéj živí mjá, * i sochraňú sviďínija úst Tvojích.
Vo vík, Hóspodi, slóvo Tvojé * prebyvájet na nebesí.
V ród i ród ístina Tvojá. * Osnovál jesí zémľu, i prebyvájet.
Učinénijem Tvojím prebyvájet déň, * jáko vsjáčeskaja rabótna Tebí.
Jáko ášče by ne zakón Tvój poučénije mojé býl, * tohdá úbo pohíbl bých vo smiréniji mojém.
Vo vík ne zabúdu opravdánij Tvojích, * jáko v ních oživíl mjá jesí.
[Sredá:]
Tvój jésm áz, spasí mjá, * jáko opravdánij Tvoích vzyskách.
Mené ždáša hríšnicy pohubíti mjá, * sviďínija Tvojá razumích.
Vsjákija končíny víďich konéc, * široká zápoviď Tvojá ziló.
Kóľ vozľubích zakón Tvój, Hóspodi, * vés déň poučénije mojé jésť.
Páče vráh mojích umudríl mjá jesí * zápovidiju Tvojéju, jáko v vík mojá jésť.
Páče vsích učáščich mjá razumích, * jáko sviďínija Tvojá poučénije mojé jésť.
Páče stárec razumích, * jáko zápovidi Tvojá vzyskách.
Ot vsjákaho putí lukáva vozbraních nohám mojím, * jáko da sochraňú slovesá Tvojá.
Ot sudéb Tvojích ne ukloníchsja, * jáko Tý zakonopoložíl mí jesí.
Kóľ sladká hortáni mojemú slovesá Tvojá, * páče méda ustóm mojím.
Ot zápovidej Tvojích razumích, * sehó rádi voznenavíďich vsják púť neprávdy.
Svitíľnik noháma mojíma zakón Tvój, * i svít stezjám mojím.
Kľáchsja i postávich * sochraníti suďbý právdy Tvojejá.
Smiríchsja do zilá, Hóspodi, * živí mjá po slovesí Tvojemú.
Vóľnaja úst mojích blahovolí že, Hóspodi, * i suďbám Tvoím naučí mjá.
Dušá mojá v rukú Tvojéju výnu, * i zakóna Tvojehó ne zabých.
Položíša hríšnicy síť mňí, * i ot zápovidej Tvojích ne zabludích.
Nasľídovach sviďínija Tvojá vo vík, * jáko rádovanije sérdca mojehó súť.
Prikloních sérdce mojé sotvoríti opravdánija Tvojá * v vík za vozdajánije.
Zakonoprestúpnyja voznenavíďich, * zakón že Tvój vozľubích.
Pomóščnik mój i zastúpnik mój jesí Tý, * na slovesá Tvojá upovách.
Uklonítesja ot mené lukávnujuščiji, * i ispytáju zápovidi Bóha mojehó.
Zastupí mjá po slovesí Tvojemú, * i žív búdu, i ne posramí mené ot čájanija mojehó.
Pomozí mí, i spasúsja, * i poučúsja vo opravdánijich Tvoích výnu.
Uničižíl jesí vsjá otstupájuščija ot opravdánij Tvojích, * jáko neprávedno pomyšlénije ích.
Prestupájuščija nepščevách vsjá hríšnyja zemlí, * sehó rádi vozľubích sviďínija Tvojá.
Prihvozdí stráchu Tvojemú plóti mojá, * ot sudéb bo Tvojích ubojáchsja.
Sotvorích súd i právdu, * ne predážď mené obíďaščym mjá.
Vospriimí rabá Tvojehó vo bláho, * da ne oklevetájut mené hórdiji.
Óči mojí isčezósťi vo spasénije Tvojé, * i v slóvo právdy Tvojejá.
Sotvorí s rabóm Tvojím po mílosti Tvojéj, * i opravdánijem Tvojím naučí mjá.
Ráb Tvój jésm áz: vrazumí mjá, * i uvím sviďínija Tvojá.
Vrémja sotvoríti Hóspodevi: * razoríša zakón Tvój.
Sehó rádi vozľubích zápovidi Tvojá * páče zláta i topázija.
Sehó rádi ko vsím zápovidem Tvojím napravľáchsja, * vsják púť neprávdy voznenavíďich.
Dívna sviďínija Tvojá, * sehó rádi ispytá já dušá mojá.
Javlénije slovés Tvojích prosviščájet * i vrazumľájet mladéncy.
Ustá mojá otverzóch, i privlekóch dúch, * jáko zápovidej Tvojích želách.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Prízri na mjá i pomíluj mjá, * po sudú ľúbjaščich ímja Tvojé.
Stopý mojá naprávi po slovesí Tvojemú, * i da ne obladájet mnóju vsjákoje bezzakónije.
Izbávi mjá ot klevetý čelovíčeskija, * i sochraňú zápovidi Tvojá.
Licé Tvojé prosvití na rabá Tvojehó, * i naučí mjá opravdánijem Tvojím.
Ischódišča vodnája izvedósťi óči mojí, * ponéže ne sochraních zakóna Tvojehó.
Práveden jesí, Hóspodi, * i právi sudí Tvojí.
Zapovídal jesí právdu sviďínija Tvojá, * i ístinu ziló.
Istájala mjá jésť révnosť Tvojá, * jáko zabýša slovesá Tvojá vrazí mojí.
Razžžéno slóvo Tvojé ziló, * i ráb Tvój vozľubí jé.
Juňíjšij áz jésm i uničižén, * opravdánij Tvojích ne zabých.
Právda Tvojá právda vo vík, * i zakón Tvój ístina.
Skórbi i núždy obritóša mjá, * zápovidi Tvojá poučénije mojé.
Právda sviďínija Tvojá v vík, * vrazumí mjá, i žív búdu.
Vozzvách vsím sérdcem mojím, * uslýši mjá, Hóspodi, opravdánija Tvojá vzyščú.
Vozzvách Tí, spasí mjá, * i sochraňú sviďínija Tvojá.
Predvarích v bezhódiji i vozzvách, * na slovesá Tvojá upovách.
Predvarísťi óči mojí ko útru, * poučítisja slovesém Tvojím.
Hlás mój uslýši, Hóspodi, po mílosti Tvojéj: * po suďbí Tvojéj živí mjá.
Priblížišasja hoňáščiji mjá bezzakónijem, * ot zakóna že Tvojehó udalíšasja.
Blíz jesí Tý, Hóspodi, * i vsí putijé Tvoí ístina.
Ispérva poznách ot sviďínij Tvojích, * jáko v vík osnovál já jesí.
Vížď smirénije mojé i izmí mjá, * jáko zakóna Tvojehó ne zabých.
Sudí súd mój i izbávi mjá, * slovesé rádi Tvojehó živí mjá.
Daléče ot hríšnik spasénije, * jáko opravdánij Tvojích ne vzyskáša.
Ščedróty Tvojá mnóhi, Hóspodi, * po suďbí Tvojéj živí mjá.
Mnózi izhoňáščiji mjá i stužájuščiji mí, * ot sviďínij Tvojích ne ukloníchsja.
Víďich nerazumivájuščija i istájach, * jáko slovés Tvojích ne sochraníša.
Vížď, jáko zápovidi Tvojá vozľubích, * Hóspodi, po mílosti Tvojéj živí mjá.
Načálo slovés Tvojích ístina, * i vo vík vsjá suďbý právdy Tvojejá.
Kňázi pohnáša mjá túne, * i ot slovés Tvojích ubojásja sérdce mojé.
Vozrádujusja áz o slovesích Tvojích, * jáko obritájaj korýsť mnóhu.
Neprávdu voznenavíďich i omerzích, * zakón že Tvój vozľubích.
Sedmeríceju dném chvalích Ťá * o suďbách právdy Tvojejá.
Mír mnóh ľúbjaščym zakón Tvój, * i ňísť ím soblázna.
Čájach spasénija Tvojehó, Hóspodi, * i zápovidi Tvojá vozľubích.
Sochraní dušá mojá sviďínija Tvojá * i vozľubí já ziló.
Sochraních zápovidi Tvojá i sviďínija Tvojá, * jáko vsí putijé mojí pred Tobóju, Hóspodi.
Da priblížitsja molénije mojé pred Ťá, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú vrazumí mjá.
Da vnídet prošénije mojé pred Ťá, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú izbávi mjá.
Otrýhnut ustňí mojí pínije, * jehdá naučíši mjá opravdánijem Tvojím.
Proviščáet jazýk mój slovesá Tvojá, * jáko vsjá zápovidi Tvojá právda.
Da búdet ruká Tvojá jéže spastí mjá, * jáko zápovidi Tvojá izvólich.
Vozželách spasénije Tvojé, Hóspodi, * i zakón Tvój poučénije mojé jésť.
Živá búdet dušá mojá i voschválit Ťá, * i suďbý Tvojá pomóhut mňí.
Zabludích, jáko ovčá pohíbšeje, vzyščí rabá Tvojehó, * jáko zápovidej Tvojích ne zabých.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.
Anhelskij sobór udivísja, * zrjá tebé v mértvych vminívšasja, * smértnuju že, Spáse, kríposť razorívša, * i so sobóju Adáma vozdvíhša, * i ot áda vsjá svobódša.
Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.
Počtó mýra s mílostivnými slezámi, * o učenícy rastvorjájete? * Blistájajsja vo hróbi ánhel, * Myronósicam viščáše: * vídite vý hrób i urazumíjte: * Spás bo * voskresé ot hróba.
Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.
Ziló ráno, * Myronósicy tečáchu * ko hróbu tvojemú, rydájuščyja, * no predstá k ním Ánhel i rečé: * Rydánija vrémja prestá, ne pláčite, * voskresénije že * Apóstolom rcýte.
Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.
Myronósicy žený * s mýry prišédšyja * ko hróbu tvojemú, Spáse, rydáchu, * Ánhel že k ním rečé hlahóľa: * Čtó s mértvymi živáho pomyšľájete? * Jáko Bóh bo voskresé ot hróba.
Sláva: Poklonímsja Otcú, * i jehó Sýnovi, i svjatómu Dúchu, * svjaťíj Trójci vo jedíňim suščeství, * so Serafímy zovúšče: * svját, svját, * svját jesí, Hóspodi.
I nýňi: Žiznodávca roždši, * hrichá Ďívo Adáma izbávila jesí, * rádosť že Jévi * v pečáľi mistó podalá jesí: * pádšyja že ot žizni, * k séj naprávi, * iz tebé voplotívyjsja * Bóh i čelovík.
Allilúja, Allilúja, Allilúja, sláva tebí Bóže. (3x)
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)
Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
I ábije ipakoí, hlás 4: Jáže tvojehó preslávnaho vostánija, predtékšyja mironósicy, apóstolom propovídachu Christé, jáko voskrésl jesí jáko Bóh, podajáj mírovi véliju mílosť.
Stepenny hlás 4.
Antifon 1. Ot júnosti mojá mnóhija bórjut mja strásti: no sam mja zastupí, i spasí Spase moj.
Nenavíďaščii Sióna, postydítesja ot Hóspoda, jáko travá bo ohném búdete izsóchše.
Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom vsjáka dušá žívitsja, i čistotóju vozvyšájetsja, svitľíjetsja trójčeskim jedínstvom, svjaščennotájňi.
Antifon 2. Vozzvach tebí Hóspodi, tépľi iz hlubiný duši mojejá: i mňi da búdut na poslušáníje bóžesťvennaja tvojá ušesá.
Na Hóspoda nadéždu vsják kto sťažáv, výšnij jesf vsich skorbjáščích.
Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom tóčatsja blahodátnyja struji, napajájušče vsjaku tvár ko ožívléniju.
Antifon 3. Sérdce mojé k tebí Slove da vozvýsitsja, i da ničtóže usladit mja ot mirskích krasót na slábosť.
K máteri svojéj jákože ímať kto ľubóv, k Bóhu tepľíjše ľublénije dólžni jesmý.
Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom bohovíďinija bohátstvo, zrinija i premúdrostí: vsja bo v sem Otéčeskaja veľínija Slóvo otkryvájet.
Diákon: Vónmim.
Jeréj: Mír vsím.
Diákon: Premúdrosť, vónmim.
Prokimen hlás 4. Voskresní Hóspodi, pomozí nam, i izbávi nas ímene Tvojehó rádi.
Stích: Bóže ušíma nášyma uslýšachom.
Jeréj: Hóspodu pomolímsja.
Lík: Hóspodi pomíluj.
Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.
Lík: Amíň.
Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.
Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.
Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.
Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.
O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.
Lík: Hóspodi pomílu. (3x)
Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia. Mír vsím.
I duchovi tvojemú.
Ot Joánna svjatáho jevanhéllija čténije:
Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.
Vónmim: Na peršyj deň v tyždňu, skoro rano, išči potemri, prišla Marija Magdalina ku hrobu i viďila, že kamiň iz hroba je odvalenyj. Uťikala ku Simonovi Petrovi i ku druhomu učenikovi, kotroho Isus ľubiv, i povila jim: „Vzjali Hospoda z hroba, a ja ne znam, de joho položyli.“ Tohdy Petro i tot druhyj učenik vyšli i išli ku hrobu. Obidvomi bižali vjedno, no tot druhyj učenik Petra sperediv i prišov ku hrobu peršyj. Posmotriv do ňoho i uviďiv tam ležati polotna. No (do hroba) ne vošov. Stupci za nim prišov i Simon Petro, vošov do hroba i viďiv tam ležati lem polotna. A chustočka, kotru mav (Isus) na holovi, ne byla vjedno z polotnom, no byla zvita okreme na druhim misci. Tohdy vošov i druhyj učenik, što prišov ku hrobu peršyj, a viďiv i uviriv. Bo oni išči ne znali z Pisma, že mať voskresnuti z mertvych. Poťim učeniky znova sja vernuli domiv.
Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.
Taže: Voskresenije Chrístóvo víďivše, poklonímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jedínomu bezhríšnomu. Krestú tvojemú poklaňájemsja Christé, í svjatoje voskresenije tvojé pojém i slávim: Ty bo jesí Boh naš, rázvi tebé inóho ne znájem, ímja tvojé imenújem. Priidíte vsi vírniji, poklonimsja svjatomu Christóvu voskreséniju: se bo priíde Krestóm rádosť vsemú míru. Vsehdá bohoslóvjašče Hóspoda, pojém voskresenije Jehó: raspjátije bo preterpív, smertiju smerť razruší. (3x)
Psalóm 50.
Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.
Sláva, hlás 6. Molítvami svjatých apóstol, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych.
I nýňi: Mólitv rádi Prečístyja Bohoródicy, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych
Stich: Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé.
Stichira, hlás 6. Voskrés Isús ot hróba jákože prorečé, dadé nám žývot víčnyj i véliju mílosť.
Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.
Lík: Hóspodi pomílu. (12x)
Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Kanón páschi so irmosóm, i s Bohoródičny jehó, na 6. Táže nastojáščija neďíľi, triódi kanón na 8, hlás 2: Tvorénije Hospodína Andréa Krítskaho.
Pisň 1.
Irmos: Voskresénija deň, * prosvitímsja, ľúdije. * Páscha, Hospódňa Páscha: * ot smérti bo k žízni, * i ot zemlí k nebesí, * Christós Boh nas privedé, * pobídnuju pojúščija.
Pripiv: Christós voskrése iz mértvych.
Očístim čúvstvija, i úzrim nepristúpnym svítom Voskresénija, Christá blistájuščasja, * i rádujtesja, rekúšča, * jásno da uslýšim, * pobídnuju pojúšče.
Nebesá úbo dostójno da veseľátsja, * zemľá že da rádujetsja, * da prázdnujet že mir, * vídimyj že ves i nevídimyj: * Christós bo vostá, * vesélije víčnoje.
Ínyj kanón Bohoródičen, podóben. jehóže krajestróčije na pérvych troparích: Theofánus. Hlás tójže.
Umerščvlénija preďíl slomíla jesí, víčnuju žízň róždšaja Christá, iz hróba vozsijávšaho dnés, Ďívo vseneporóčnaja, i mír prosvitívšaho.
Voskrésšaho víďivši Sýna tvojehó i Bóha, rádujsja so apóstoly Bohoblahodátnaja čístaja: i jéže rádujsja pérvije, jáko vsích rádosti viná, vosprijála jesí, Bohomáti vseneporóčnaja.
Druhíj [kanón prepolovéniju]. Hlás 8. Tvorénije andréa krítskaho.
Písň 1.
Irmós: Móre ohustíl jesí, pohruzívyj so orúžijem hórdaho faraóna, i ľúdi spásl jesí nemókrenno Hóspodi, i vvél jesí já v hóru svjatýni, vopijúščija: pojím tebí Bóhu nášemu písň pobídnuju, jáko proslávisja.
Jazýcy vospleščíte, jevréji vospláčite, životodávec bo Christós, úzy ádovy rastórže, i mértvyja voskresí, i nedúhi iscilí slóvom: séj jésť Bóh náš, dávyj žízň vírujuščym vo ímja jehó.
Čúdo pokazál jesí, vódu v vinó prešédšuju, vo Jehípťi ríki preložívyj Vladýko v króv, i mértvyja voskresíl jesí, známenije sijé vtoróje skončáv. Sláva Spáse, neskazánnomu tvojemú sovítu: sláva istoščániju tvojemú, ímže obnovíl jesí nás.
Strujá prisnotekúščaja sýj Hóspodi žízni ístinnyja, tý jesí voskresénije náše, choťá trudílsja jesí Spáse mój, i vóleju vžadálsja jesí, zakónom jestestvá povinújasja, i v Sichár šéd plótiju, vodý prosíl jesí u samarjanýni píti.
Bohoródičen: Jedína vmistíla jesí ziždíteľa tvojehó, Bohorodíteľnice, vo črévi, i plótiju rodilá jesí neizrečénno, i Ďíva prebylá jesí, ničtóže ďívstvu oskvernívšusja. Sehó čístaja jáko Sýna tvojehó i Bóha, neprestánno molí o stáďi tvojém prísno.
Ín, kanón samarjanýni. Tvorénije Jósifovo. Hlás 4. Písň 1.
Irmós: Porazívyj Jehípta, i faraóna mučíteľa pohubívyj v móri, ľúdi spásl jesí iz rabóty Moiséjski pojúščija písň pobídnuju: jáko proslávisja.
Pohrebénnyj vostá, sobóju vozdvíže ród čelovíčeskij: da rádujetsja tvár vsjá i mýslenniji dnés óblacy da kropját právdu jávi.
Krest vóľnyj plótiju priím, tridnéven voskrésl ot mértvych, ádova sokróvišča živonačáľniče Hóspodi istoščív, i izvéd okovánnyja dúšy.
Zrákom blistájuščasja mironósicy víďivše ánhela, stráchom bižáša ot hróba: Christóvo že vostánije uvíďivše, i vozvistíti tščátsja učenikóm.
Pokryvájaj vodámi prevýsprenňaja Hóspodi, vodá žízni sýj, samarjanýni, prosjáščej tvojejá čestnýja vodý, podál jesí razumívšej blahoutróbije tvojé.
Sláva: Tróičen: O Tróice, víroju ťá čístoju slávjaščich, Ótče, Sýne i Dúše, jáko tvoréc vsích spasáj, i očiščénije dáruj nám hrichóv, jáko preblahíj.
I nýňi: Bohoródičen: Rádujsja, prestóle óhnennyj. rádujsja, svíščniče vsezlatýj. rádujsja, svíta óblače. rádujsja, paláto Slóva, i úmnaja trapézo, chľíb žízni dostójno Christá nosívšaja.
Voskresénija deň, * prosvitímsja, ľúdije. * Páscha, Hospódňa Páscha: * ot smérti bo k žízni, * i ot zemlí k nebesí, * Christós Boh nas privedé, * pobídnuju pojúščija.
Písň 3.
Irmos: Prijidíte, pívo pijém nóvoje, * ne ot kámene neplódna čudoďíjemoje, * no netľínija istóčnik * iz hróba odoždívša Christá, * v Némže utverždáemsja.
Nýňi vsja ispólnišasja svíta, * nébo že i zemľá, i preispódňaja: * da prázdnujet úbo vsja tvar * vostánije Christóvo, * v némže utverždájetsja.
Včerá spohrebóchsja Tebí Christé, * sovostajú dnes * voskrésšu Tebí, * sraspináchsja Tebí včerá, * Sam mja sproslávi Spáse vo Cárstviji Tvojém.
Bohoródičen: Na netľínnuju žízň prichoždú dnés bláhostiju róždšahosja iz tebé čístaja, i vsím koncém svít oblistávšaho.
Bóha jehóže rodilá jesí plótiju, iz mértvych, jákože rečé, vostávša víďivši čístaja, likúj, i sehó jáko Bóha prečístaja vozveličáj.
Irmós: Utverdísja sérdce mojé vo Hóspoďi, voznesésja róh mój v Bózi mojém, razširíšasja na vrahí mojá ustá mojá, vozveselíchsja o spaséniji tvojém.
Ne íže na licé súd sudíte judéje, učjá hlahólaše Vladýka, jehdá priíde vo svjatílišče, jákože písano jésť, prepolovívšusja zakónnomu prázdniku.
Ne íže na licé súd sudíte judéje: Christós bo priíde, jehóže naricáchu prorócy, ot Sijóna hrjadúšča, i mír vzyvájušča.
Ášče i slovesém ne vírujete judéje, ďilóm vírujte Vladýki: čtó preľščájetesja otmetájuščesja svjatáho, jehóže pisá v zakóňi Moiséj?
Bohoródičen: Jedín ot Tróicy sýj býv, plóť víďilsja jesí ne prelóž Hóspodi suščestvá, nižé opalív róždšija netľínnoje črévo, Bóh sýj vés i óhň.
Ín irmós: Utverdísja sérdce mojé v Hóspoďi, dajúščem molítvu moľáščemusja, jáko lúk síľnych iznemóže, i nemoščstvújuščiji prepojásašasja síloju.
Vóleju na drévo voznéslsja jesí Slóve, i zrjáščeje raspadáchusja kámenije, i tvár prekloňášesja vsjá, i mértviji iz hrobóv, jákože ot sná vostáchu.
S dušéju ťá prišédša ko ádu Slóve, víďivše vsjá dúšy právednych, ot víčnych úz otrišáchusja, pisnoslóvjašče jáže páče umá sílu tvojú.
Čtó čuditésja? Čtó vo hróbi vý íščete s mírom žený, Vladýku? Vostá, i mír sovozdvíže, ánhel blistájajsja mironósicam viščáše.
Žízň sýj Hóspodi, i istóčnik bezsmértija, síl jesí pri istóčnici Ščédre, i tvojích premúdrych vód ispólnil jesí samarjanýňu prosjáščuju, i pojúščuju ťá.
Sláva: Tróičen: Jedín nad vsími v Tróici Bóh pojétsja, Otéc i Sýn i Božéstvennyj Dúch, jehóže stráchom slávjat nebésniji čínove, jásno vopijúšče: svját, svját, svját jesí Hóspodi.
I nýňi: Bohoródičen: Neskazánno začénši vo utróbi tvojéj vsích Bóha, Ďívo Máti, páče mýsli i slóva rodilá jesí, prebývši Ďíva jáko préžde roždéstvá, Bohonevísto.
Prijidíte, pívo pijém nóvoje, * ne ot kámene neplódna čudoďíjemoje, * no netľínija istóčnik * iz hróba odoždívša Christá, * v Némže utverždáemsja.
Po 3. Pisňi:
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )
Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Kondák prepolovéniju, hlás 4. Podóben: Voznesýjsja: Prázdniku zakónnomu prepolovľájuščusja, vsích tvórče Vladýko, k predstojáščim hlahólal jesí Christé Bóže: prijidíte i počerpíte vódu bezsmértija. ťímže tebí pripádajem, i vírno vopijém: ščedróty tvojá dáruj nám, tý bo jesí istóčnik žízni nášeja.
Ikos: Oľadeňívšuju mojú dúšu prehrišénij bezzakóňmi tečéňmi tvojích krovéj napój, i pokaží plodonósnu dobroďíteľmi: tý bo rékl jesí vsím, jéže prichodíti k tebí, Slóve Bóžij vsesvjátýj, i vódu netľínija počerpáti, živúju že i očiščájuščuju hrichí, pojúščich slávnoje i božéstvennoje tvojé vostánije, podajá blahíj s vysotý sšédšuju voístinnu učenikóm tvojím Dúcha kríposť, tebé Bóha víduščim: tý bo jesí istóčnik žízni nášeja.
Sidálen samarjanýni, hlás 4. Podóben: Voznesýjsja: Da rádujetsja nébo, da likovstvújut zemnája, jáko Christós ot Ďívy javívsja jáko čelovík, izbávi iz istľínija vsé čelovíčestvo svojéju smértiju: čudesý že vozsijávyj žeňí samarjanýňi vodý prosjáščej, podajét istóčnik iscilénij, jáko jedín bezsmérten.
Sláva, i nýňi: hlás 4. Podóben: Premúdrosti podáteľu i Vladýko, prázdniku zakónnomu predstál jesí, vo svjatílišči séd učíl jesí, hlahóľa síce vsím: hrjadíte žážduščiji, píjte vódu, júže áz nýňi podajú, jéjuže žízni ot Bóha i píšči nasladítesja vsí čelovícy.
Písň 4.
Irmos: Na Božéstvenňij stráži * bohohlahólivyj Avvakúm * da stánet s námi, i pokážet * svitonósna Anhela, * jásno hlahóľušča: * dnes spasénije míru, * jáko voskrése Christós, * jáko vsesílen.
Múžeskij úbo pol, * jáko razvérzyj ďívstvennuju utróbu, * javísja Christós: * jáko čelovík že, * Ahnec narečésja: * neporóčen že, * jáko nevkúsen skvérny, * náša Páscha, * i jáko Boh ístinen * soveršén rečésja.
Jako jedinoľítnyj áhnec, * blahoslovénnyj nam vinéc Christós, * vóleju za vsich zaklán bysť, * Páscha čistíteľnaja, * i páki iz hróba krásnoje * právdy nam vozsijá Sólnce.
Bohootéc úbo Davíd * pred sínnym kovčéhom skakáše ihrája, * ľúdije že Bóžiji svjatíji, * obrazóv sbytijé zrjášče, * veselímsja Božéstvenňi, * jáko voskrése Christós, * jáko Vsesílen.
Bohoródičen tójže: Sozdávyj Adáma tvojehó práotca čístaja, zíždetsja ot tebé, i smértnoje žilíšče razorí svojéju smértiju dnés, i ozarí vsjá Božéstvennymi blistáňmi voskresénija.
Jehóže rodilá jesí Christá, prekrásno iz mértvych vozsijávša čístaja zrjášči, dóbraja i neporóčnaja v ženách i krásnaja, dnés vo spasénije vsích, so apóstoly rádujuščisja tohó proslavľáj.
Irmós: Prorók Avvakúm úmnyma očíma províďi Hóspodi, prišéstvije tvojé, ťím i vopijáše: ot júha priídet Bóh, sláva síľi tvojéj, sláva snizchoždéniju tvojemú.
Ášče Messíi podobájet prijití, messíja že Christós jésť bezzakónniji, čtó ne vírujete jemú? Sé priíde, i sviďíteľstvujet, jáže tój tvorít: vódu vinó sotvorí razsláblennaho slóvom sťahnú.
Ne razumíjušče pisánij preľščájetesja vsí vý, jevréji bezzakónniji: voístinnu bo priíde Christós i vsích prosvití, i v vás pokazá mnóhaja známenija i čudesá i vsúje otricájetesja ístinnaho životá.
Jedíno ďílo pokazách vám, i vsí užé divítesja, vzyváše judéom Christós. vý obrízujete i v subbótu čelovíka, rečé: mené že čtó oklevetájete próčeje, vozdvíhšaho slóvom razsláblennaho?
Ďilá sotvorích mnóhaja, i kójeho rádi ďíla kámenijem bijeté mja, judéjom Christós obličája vzyváše? Jedá zané čelovíka zdráva vsehó slóvom sotvorích? Ne sudíte na licé čelovícy.
Ín. irmós: Uslýšach Bóže slúch tvój, i ubojáchsja, razumích ďilá tvojá, i užasóchsja, Hóspodi: jáko tvojehó chvalénija ispólň zemľá.
Nebesá da veseľátsja, da prázdnujet tvár vsjá, vostá Hospóď, i javísja vsím premúdrym apóstolom svojím.
Požérta býsť smérte tvojá síla, Christú uméršu, mértviji jáko ot čertóhov, vostánijem sehó ot hrobóv izydóša.
Čtó rydájete, o žený? Čtó s míry íščete bezsmértnaho? Vostá, jákože rečé, mironósicam hlahóla ánhel.
Samarjanýni Hóspodi, prosívšej podál jesí vódu, víďinije deržávy tvojejá: ťímže vo víki ne vžáždet vospivájušči ťá.
Sláva: Tróičen: O Tróice presúščnaja, Ótče, i Slóve, i Božéstvennyj Dúše, jedinosíľne, sobeznačáľne! Spasí nás vsích víroju vospivájuščich ťá.
I nýňi, Bohoródičen: Neopalímuju kupinú ťá zakonopoložíteľ, zrjáše drévle, Daniíl že hóru svjatúju smotrjáše, jedína Ďívo Máti Vladýčice.
Na Božéstvenňij stráži * bohohlahólivyj Avvakúm * da stánet s námi, i pokážet * svitonósna Anhela, * jásno hlahóľušča: * dnes spasénije míru, * jáko voskrése Christós, * jáko vsesílen.
Písň 5.
Irmos: Utreňujem útrenňuju hlubokú, * i vmísto míra písň prinesém Vladýci, * i Christá úzrim * právdy Sólnce, * vsim žizň vozsijájušča.
Bezmírnoje Tvojé blahoutróbije, * ádovymi úzami soderžímiji zrjášče, * k svítu iďáchu Christé, * vesélymi nohámi, * Páschu chváľašče víčnuju.
Pristúpim sviščenósniji, * ischoďášču Christú iz hróba, jáko ženichú, * i sprázdnujem ľuboprázdnstvennymi čínmi * Páschu Bóžiju spasíteľnuju.
Bohoródičen: Prosviščájetsja Božéstvennymi lučámi i živonósnymi voskresénija Sýna tvojehó, Bohomáti prečístaja, i rádosti ispolňájetsja blahočestívych sobránije.
Ne razvérzl jesí vratá ďívstva v voploščéniji, hróba ne razrušíl jesí pečátej Carjú sozdánija: otonúduže voskrésšaho ťá zrjášči Máti, rádovašesja.
Irmós: Hóspodi Bóže náš, mír dážď nám: Hóspodi Bóže náš, sťaží ný: Hóspodi, rázvi tebé inóho ne vímy, ímja tvojé imenújem.
Čudesý ukrasíl jesí apóstoly tvojá, divesý vozvelíčil jesí učenikí, vo vsém míri prosláviv Spáse náš, i dáv ím cárstvije tvojé.
Vsjá prosvitíša zemlí koncý učenicý, čudesý i učéňmi, i razlíčnymi óbrazy slóvo propovídavše, Christé Spáse, cárstvija tvojehó.
Chvalú vozsylájem cárstviju tvojemú, pínije že tebí prinósim, nás rádi na zemlí javívšemusja, i mír prosvitívšemu, i Adáma vozzvávšemu.
Bohoródičen: Býsť črévo tvojé svjatája trapéza, imúščaja nebésnyj chľíb: ot nehóže vsják jadýj ne umirájet, jákože rečé vsích Bohorodíteľnice, Pitáteľ.
Ín. irmós: Vozsijáj mí Hóspodi svít poveľínij tvojích, jáko k tebí dúch mój útreňujet, i pojét ťá: tý bo jesí Bóh náš, i k tebí pribiháju carjú míra.
Hrób tvój svjatýj dostíhše uránše mironósicy, blistájuščasja víďiša júnošu i užasóšasja, tvojemú naučívšesja vostániju Christé.
Smérť umertvísja, ád pľinísja, súščiji vo úzach svobodíšasja Christóvym voskresénijem, vozrádujimsja i rukámi vospléščim, prázdnujušče svítlo.
Apóstoli vzyhrájte, i ánheli likújte, zemnoródniji vsí vozrádujtesja: Hospóď voskrése, tľá isprovéržesja, i pečáľ prestá, i likovstvújet Adám.
Istóčnik sýj Hóspodi žízni, vódu ostavlénija i razumínija darovál jesí, žeňí prosívšej drévle samarjanýňi. Ťímže vospivájem neizrečénnyja ščedróty tvojá.
Sláva: Tróičen: Jedínicu trijipostásnuju, Tróicu jedinosúščnuju, Otcá, Slóva, i Dúcha svjatáho, nerazďíľna jestestvóm Bóha jedínaho počitájem, tvorcá i Hóspoda i Vladýku vsích.
I nýňi: Bohoródičen: Ťá dvér neprochodímuju, i seló nevozďílannoje i kovčéh mánnu nosjáščij, i rúčku, i svíščnik, i kadíľnicu neveščéstvennaho úhľa, imenújem čístaja.
Utreňujem útrenňuju hlubokú, * i vmísto míra písň prinesém Vladýci, * i Christá úzrim * právdy Sólnce, * vsim žizň vozsijájušča.
Písň 6.
Irmos: Snizšél jesí v preispódňaja zemlí, * i sokrušíl jesí verejí víčnyja, * soderžáščyja svjázannyja, Christé, * i tridnéven, jáko ot kíta Jóna, * voskrésl jesí ot hróba.
Sochranív cíla známenija Christé, * voskrésl jesí ot hróba, * kľučí Ďívy ne vredívyj v roždeství Tvojém, * i otvérzl jesí nam rájskija dvéri.
Spáse moj, * živóje že i nežértvennoje zakolénije, * jáko Boh Sam Sebé * vóleju privél Otcú, * sovoskresíl jesí vseródnaho Adáma, * voskrés ot hróba.
Bohoródičen: Vozvedésja drévle deržímoje smértiju i tľínijem, voplotívšimsja ot tvojehó prečístaho čréva, k netľínňij, i prisnosúščňij žízni, Bohoródice Ďívo.
Sníde v preispódňaja zemlí, v ložesná tvojá čístaja sšédyj, i vselívyjsja i voplotívyjsja páče umá, i vozdvíže s sobóju Adáma, voskrés ot hróba.
irmós: Jáko vódy morskíja čelovikoľúbče, volnámi žitéjskimi oburevájusja. ťímže jáko Jóna, táko vopijú ti: vozvedí ot tlí živót mój, bláhoutróbne Hóspodi.
Vsjá soderžáj koncý, vozšél jesí Iisúse, i učíl jesí vo svjatílišči naródy slóvu ístiny, prázdniku prepolovívšusja, jákože Joánn vopijét.
Ďílo Ótčeje soveršíl jesí, ďíly uvíril jesí slovesá tvojá, iscilénija soveršája Spáse i známenija: razsláblennaho ispravľája, prokažénnyja očiščája: i mértvyja voskrešája.
Beznačáľnyj Sýn načálo býsť, prijém jéže po nám vočelovíčisja, i posreďí prázdnika učáše, hlahóľa: pritecýte ko istóčniku prisnotekúščemu, žízň počerpíte.
Bohoródičen: Ďívu po roždeství pojém ťá, Ďívu i Máter slávim, tebé jedínu, čístaja Bohonevísto otrokovíce: iz tebé bo voístinnu Bóh voplotísja, obnovív nás.
Ín. irmós: Da ne pohruzít mené búrja vodnája, nižé požrét mené hlubiná: otvéržen bo jésm vo hlubiný sérdca morskáho zól mojích. Ťím zovú jáko Jóna: da vzýdet ot tlí zól živót mój k tebí Bóže.
Na kresťí ťa bezzakónniji prihvozdíša, i kopijém probodóša Christé, i Jósif blahoobráznyj ťá pohrebé v nóvom hróbi: iz nehóže so slávoju voskrés, sovoskresíl jesí Spáse, vsjú tvár pojúščuju deržávu tvojú.
Verejí i vratá Vladýko, síľno sokrušíl jesí ádovy, i voskrésl jesí jáko Bóh, i srít, rádujtesja, rékl jesí ženám, i sích reščí poslál jesí učenikóm: vostá živót, i víďin býsť, prosviščájaj koncý.
Čtó pláčete? Čtó nósite jáko smértnomu žený míra? Vostá Christós, vopijáše drévle blistájajsja veľmí, javléjsja júnoša, tščý plaščanícy ostáviv: šédše vozvistíte druhóm jehó vostánije.
Strujá sýj Hóspodi žízni nezavístnaja, i bézdna mílosti bláže, putešéstvovav sidíši blíz kláďazja kľátvennaho, i samarjanýni vopijál jesí: dážď mí vódu píti, jáko da priímeši ostavlénija vódy.
Sláva: Tróičen: Pojú Otcá beznačáľna, i Sýna soprestóľna, i Dúcha jedinosúščna vírno, jedíno suščestvó, i jestestvó i slávu, i jedíno cárstvo Bóha vsích i tvorcá, soderžíteľa vsehó, so bezplótnymi sílami.
I nýňi: Bohoródičen: Ďívu jedínu róždšuju, i utróbu netľínnu sobľúdšu pojém ťá čístaja, prestól Hospódeň, i dvér, i hóru, i mýslennyj svíščnik, čertóh vsesvítlyj Bóžij, i síň slávy jávi, kovčéh že i rúčku i trapézu.
Irmos: Snizšél jesí v preispódňaja zemlí, * i sokrušíl jesí verejí víčnyja, * soderžáščyja svjázannyja, Christé, * i tridnéven, jáko ot kíta Jóna, * voskrésl jesí ot hróba.
Po 6. pisňi
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )
Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Kondák, hlás 8. Podóben: jáko načátki: Víroju prišédšaja na kláďaz samarjanýňa, víďi ťá premúdrosti vódu, jéjuže napojívšisja obíľno, cárstvije výšneje nasľídova víčno, jáko prisnoslávnaja.
íkos: Čístaja tájinstva uslýšim, Joánnu nás učášču, v Samaríji bývšaja: káko žeňí besídovaše Hospóď, vódu prosív, íže vódy v sónmišča ích sobrávyj, íže Otcú i Dúchu soprestóľnyj: priíde bo iščjáj óbraz svój, víčno jáko prisnoslávnyj.
Sinaksár minéi. Táže nastojáščij.
Stichí: Vódu prijáti prišédši tľínnuju žéno:
Živúju počerpáješi, jéjuže skvírny dušévnyja omyváješi.
V tójže déň, v neďíľu pjátuju po pásci, samarjanýni prázdnik prázdnujem: ponéže v tój Christós messíju sebé jávi ispovídovaše, jéže jésť Christós [ilí pomázan]: mésa bo u jevréj, jeléj. sehó bo rádi mňú i v sredopentikóstnuju sedmícu učinén býsť. i jáko v préžde tojá úbo neďíľi v kupíli čudoďíjstvujet, v séj že nad jákovlim studencém, k žeňí besíduja Christós, íže studenéc sám Jákov iskopá, i darová Jósifu sýnu svojemú: izrjádno bo bí místo sijé, iďíže i blíz súšču horý Somóry, samarjáne naseľáchu hrády mnóhi. V Sichár že prichódit Christós, iďíže obitávšu drévle Jákovu, s Dínoju dščériju svojéju, i s sýnmi, Sichém sýn Jemórov Choréj vozžeľí jejá, i nasíliv býsť s néju. i ottúdu brátija tojá razdražívšesja na révnosť ziló, vnezápu všédše v hrád, vkúpi vsjá ubivájut, i tohó Sichéma, i otcá jehó Jemóra. obitájet úbo támo Jákov, i nastojáščij studenéc iskopá. Ne samaríťane že préžde obitáchu u tojá horý, no Isráilťane Bóhu prirazívšesja, Fakéju cárstvujušču, pérvym pľínom i vtorým, Assiríom prišédšim pod dáň sích podložíša: i pomáľi Osíju cárstvujušču, prilahájutsja k Jefiópľanom: jéže uvíďiv assiríjskij cár, preseľájet já v Vavilón. Na ónom že mísťi razlíčnym jazýkom žíti poveľí: no Bóh ľvý na inopleménniki ónyja puščájet. Cár že assiríjskij páki uvíďiv sijé, svjaščénniki ot judéj ťím posylájet, [eščé bo támo bjáchu pľinénniji,] jáko da i Bóžija zakóny priímut. I ot ídol úbo skóro otskočíša. jedíny že pjátery kníhi Moiséovy prijáša, otmetájuščesja prorók, i próčaho pisánija. Síi i samarjáne zovómi bjáchu, jáko ot horý Somóry: i nenavídimi bjáchu Jevréjmi, ot pľinénija vozvraščájuščimisja, zané íspolu judéjstvovachu, i ne jaďáchu s ními, mérzostny já nepščújušče. ťímže i Christá samarjanína mnóhaždy naricáchu, jáko ňíkaja ot zakónnych úbo prezirájušča i razrušájušča, jákože oní. Prichódit úbo v Sichár Hospóď, i trudívsja ot putešéstvija, síďi o časí šestóm dné. Žená že ňíkaja ot hráda priíde počerpstí vodý, učenikóm otšédšim na kúpľu píšči: prósit úbo vodý Iisús. oná že ne prikasátisja predlahájet, pozná bo jehó i ot hlása, i ot odéždy. ón že vozvódit jú, dúchóvnuju vódu prinosjá v sredú, júže neoskúdnuju i čistíteľnuju pokazújet: Dúch bo voďí i ohňú prísno upodobľájetsja. Žená že neotstúpno priľižášči ne imíti ónomu vódu takovúju, za jéže počerpála ne nosíti, i studencú býti hlubokú prihlahólet. táže i na práotca Jákova voznósit slóvo, jáko sám studenéc iskopá: i ón, i óvcy jehó ot nehó pijáchu, bohátoje otsjúdu istóčniku predstavľájušči, i jéže ínako blahopotrébnu i studenú. Christós úbo ne bóľša sebé hlahólet Jákova, da ne ženú ustrašít, no o voďí hlahólet, predstavľája otsjúdu tojá predóbroje: pijáj ot vodý ónoja nikákože vžáždet. Prósit že vodý žená, ón že hlahólet svojehó jéj múža prihlasíti, jáko tverďíjšich slovés trébujušči razumínija. oná že otríčetsja ne imíti múža. Vídyj že vsjá, hlahólet: dóbre reklá jesí, pjáť bo imíla jesí, jákože zakón poveľivájet, i jehóže nýňi ímaši šestáho jáko bezzakónno ónomu sbyvájuščaja, ňísť tí múž. Ňícyji úbo pjáť mužéj, pjáť kníh Moiséovych nepščeváša býti, jáže samarjáne prijémľachu: šestáho že tá slovesá Christóva, jáže ne býša ješčé ónaja: íbo ne ú blahodáť izlijána bí. Druzíji že, dánnyja pjáť zakóny ot Bóha, íže v rají, i po izhnániji, íže pri Nói, íže pri Avraáme, íže pri Moiséi. šestýj že Jevánhelije, jéže i ješčé ne imáše. súť že íže i pjáť čúvstvij hlahóľut. otviščaváet jemú žená, proróka jehó imenújušči. Táže voprošájet jehó i o horí, hďí podobájet kláňatisja, v Somóri li, ilí vo Jerusalími. Ne mňáchu bo Samarjáne, jáko soveršénno vezďí Bóhu býti, no támo prebyváti tóčiju Bóhu, iďíže i pokloňáchusja, v Harízi jávi horí, za jéže támo dátisja blahoslovéniju ot Bóha. Ilí zané támo pérvyj Avraám žértvennik vodruzí Bóhu, jákože Judéi páki hlahólachu: vo Jerusalími podobájet poklaňátisja jedínomu Bóhu. Ťímže íže i otvsjúdu v prázdnik támo sobiráchusja. Christós že otviščaváet, ot iudéj hlahóľa spasénije mírovi: obáče rečé, Bóh neveščéstvennyj jésť, i poklaňátisja spodóbľšijisja, ne v žértvach užé poklóňatsja, no v Dúsi i ístiňi. Ilí i síce Bóha poznájut, ne jedínaho, no v Dúsi svjátóm i Sýňi, tój bo ístina. Žená páki hlahólet: slýšim ot pisánij, jáko messíja hrjadét, jéže jésť Christós. Iisús že hlahólet: áz jésm, blahonrávije žený razumív. Vídaša že Samarjáne i o messíji ot Moiséjskich kníh, izrjádňije že ot sehó: jéže proróka vám vozstávit Hospóď Bóh, i ot iných mnóhich. končávšejsja že besíďi, i učenicý prichóďat, i krájnemu udivľájutsja schoždéniju, káko s ženóju hlahólaše? obáče že moľáchu jehó jásti, kúpno úbo za jéže potrudítisja, i za vrémene znójnoje. ón že o víčnoj píšči ťím hlahólet čelovíčeskaho jávi spasénija, i jáko podobájet ím proróčeskija trudý požáti. No žené vo hrád dostíhšej, i jáže o sebé skazávšej, vsí vozdvíhšesja, i ko Christú prichóďat vírovavše: jáko ne bý žená sebí poreklá, ášče ne bý velíko čtó razumíla. I moľbú izlijávše, tomú prebýti u ních vo dňú dvojú, umoľájut jehó. I prebýv, mnóžajša soďíja čudesá, jáže úbo ot mnóžestva vo Jevánheliji ne pisášasja. Sijá že jésť samarjanýňa, posľídí ot Christá Fotínia imenovánnaja, jáže i mučénija vincém uvjazésja pri Neróňi késari, i s sedmijú svoími sýny, po mnózi ozlobléniji, i strohániji, i soscú otrézaniji, sokrušéniji rúk, i trostéj tónkich pod nóhti vlahániji, i ólova napojéniji, i iných bezčíslennych múk isťazániji, nakonéc ot dvojú fíniku privjazániji i rastorhnútiji. Vídomo že búdi, jáko studencá ónaho hórlišče, sírič ústije, cár Justinián čéstňi ottúdu prinés, v Bóžija slóva velíkom chrámi svjátýja Sofíi položí: no i kámeň, na némže Christós siďá samarjanýni besidovaše, i doséľi obojá prebyvájut pred pápertom ot vostóka, v chrám vchoďáščim na ľivoj straňí, vsják nedúh isciľájušča, páče že ot ohnévic stradáti prikľučájuščimsja, i trjasáviceju boľáščim, očiščájut že i othóňat i čarovánija byvájemaja. Tvojejá múčenicy Fotíniji molítvami, Christé Bóže, pomíluj nás. amíň.
Písň 7.
Irmos: Otroki ot péšči izbávivyj, * byv Čelovík, * stráždet jáko smérten, * i strástiju smértnoje, * v netľínija oblačít blahoľípije, * Jedín blahoslovén * otcév Boh, i preproslávlen.
Žený s míry bohomúdryja v sľid Tebé tečáchu: * Jehóže, jáko mértva, so slezámi iskáchu, * pokloníšasja rádujuščyjasja Živómu Bóhu, * i Páschu tájnuju * Tvojím, Christé, učenikóm blahovistíša.
Smérti prázdnujem umerščvlénije, * ádovo razrušénije, * inóho žitijá víčnaho načálo, * i ihrájušče pojém Vinóvnaho, * Jedínaho blahoslovénnaho * otcév Bóha, i preproslávlennaho.
Jako voístinnu svjaščénnaja, * i vseprázdnstvennaja sijá spasíteľnaja nošč, * i svitozárnaja, * svitonósnaho dne, * vostánija súšči provozvístnica: * v néjže bezľítnyj Svit iz hróba plótski vsim vozsijá.
Bohoródičen: Umertvív Sýn tvój smérť, vseneporóčnaja dnés, vsím smértnym prebyvájuščij živót vo víki vikóv darová, jedín blahoslovénnyj otcév Bóh i preproslávlennyj.
Vsím cárstvujaj sozdánijem, býv čelovík, vselísja vo tvojú Bohoblahodátnaja utróbu, i raspjátije preterpív i smérť, voskrése Bohoľípno, sovozstáviv nás jáko vsesílen.
irmós: Chaldéjskaja péšč, ohném raspalájemaja, orošášesja Dúchom, Bóžijim predstojánijem, ótrocy pojáchu: blahoslovén jesí Bóže otéc nášich
Plótski potrudílsja jesí upokojénije vsích, vóleju vžadálsja jesí, istóčniče čudés: vodý prosíl jesí, vódu žízni Iisúse vozviščájaj.
Samarjanýni Hóspodi žeňí besídoval jesí, obličája bezúmije bezzakónnych jevréov: oná úbo vírova Sýna ťá býti Bóžija, síji že otverhóšasja.
Chľíb jadúšče Plóti Hospódni, i Króv prijémľušče rebrá Vladýčňa, obnovlénijem Dúcha da žíteľstvuim, živúšče blahodátiju.
Bohoródičen: Vo črévi tvojém vmistíla jesí nevmistímoje Slóvo, ot tvojích soséc dojíla jesí mírovi pitáteľa, na objátiji nosíla jesí tvorcá nášeho Bohorodítelnice čístaja.
Ín. irmós: Ne predážď nás do koncá ímene tvojehó rádi, i ne razorí zavíta tvojehó, i ne otstávi mílosti tvojejá ot nás, Hóspodi Bóže otéc nášich, prepítyj vo víki.
So bezzakónnymi Christé ščédre vóleju vminílsja jesí, vo vrémja božéstvennyja strásti: i sijá víďašči kolebášesja zemľá, i kámenije vseďíteľnym manovénijem raspadášesja nepostižíme, i vostáša mértviji íže ot víka.
S dušéju sšéd vo straný preispódnija áda, vozvél jesí múžestvom svjázannyja vsjá, jáže ot víka smérť priját, hórkij mučíteľ, vopijúščyja tebí: Iisúse Bóže, sláva tvojemú strášnomu smotréniju.
S mértvymi čtó vý íščete živuščáho vo víki? Vostá, jákože rečé: sé jákože vídite prázdny plaščanícy istoščén hrób, javléjsja hlahólaše mironósicam júnoša: skóro šédše rcýte apóstolom.
Vodá jesí žízni, vopijáše Christú samarjanýňa: napój mja úbo Slóve žážduščuju vsehdá tvojejá božéstvennyja blahodáti, jáko da ne ktomú, Iisúse Hóspodi, nevíďinija soderžúsja znójem, no propovíduju tvojá velíčija.
Sláva: Tróičen: Otcá, i Sýna, i božéstvennaho vospivájem Dúcha, nerazďílnuju Tróicu jestestvóm súščuju, razďilénnu lícy, jedíno suščestvó, sráslennoje, beznačáľnoje, tvorcá vsích, Bóha: jehóže vsí nebésniji pojút čínove.
I nýňi: Bohoródičen: Po roždeství strášňim, Ďíva čistá sochranílasja jesí, svjatája Bohoródice: ťímže ťá vsí ánheľstiji lícy, i čelovíčestiji ródi vsí, nemólčnymi vospivájut hlásy, vmistílišče čístoje nevmistímaho.
Otroki ot péšči izbávivyj, * byv Čelovík, * stráždet jáko smérten, * i strástiju smértnoje, * v netľínija oblačít blahoľípije, * Jedín blahoslovén * otcév Boh, i preproslávlen.
Pisň 8.
Irmos: Sej narečénnyj i svjatýj deň, * Jedín subbót Car i Hospóď, * prázdnikov prázdnik * i toržestvó jesť toržéstv, * vóňže blahoslovím Christá vo víki.
Prijidíte, nóvaho vinohráda roždénija, * Božéstvennaho vesélija, * v naróčitom dni Voskresénija, * Cárstvija Christóva priobščímsja, * pojúšče Jehó * jáko Bóha vo víki.
Vozvedí ókrest óči tvojí, Sijóne, i vižď: * se bo prijidóša k tebí, * jáko bohosvítlaja svitíla, * ot západa, i sívera, i mórja, * i vostóka čáda tvojá, * v tebí blahoslovjáščaja Christá vo víki.
Troičen: Otče Vsederžíteľu, i Slóve, i Dúše, * tremí sojediňájemoje vo Ipostásich Jestestvó, * Presúščestvenne i Prebožéstvenne, * v Ťa krestíchomsja, * i Ťa blahoslovím vo vsja víki.
Bohoródičen: Priíde tobóju v mír Hospóď Ďívo Bohoródice, i črévo ádovo rastórh, smértnym nám voskresénije darová: ťímže blahoslovím jehó vo víki.
Vsjú nizložív smérti deržávu Sýn tvój Ďívo, svoím voskresénijem, jáko Bóh krípkij sovoznesé nás i oboží: ťímže vospivájem jehó vo víki.
irmós: Ánheli i nebesá na prestóľi slávy siďáščaho, i jáko Bóha neprestánno slávimaho, bláhoslovíte, pójte i prevoznosíte vo vsjá víki.
Prijidíte vídite ľúdije, na prestóľi slávy vospivájemaho, ot ľudéj bezzakónnych chúlimaho, i víďašče, pójte vo prorócich messíju predrečénnaho.
Tý jesí voístinnu Christós, v mír séj prišédyj iz nehóže spasénije, i ostavlénije otéčeskich sohrišénij tý jesí voístinnu živót v ťá vírovavšym.
Premúdrosť Bóžija, prepolovívšusja prázdniku, jákože písano jésť, vo svjatílišči predstá, i učáše: jáko voístinnu séj bjáše messíja Christós, ímže spasénije.
Bohoródičen: Káko rodilá jesí, rcý, ot Otcá bezľítno prosijávša i so svjatým Dúchom vospivájemaho? ilí jáko vísť jedín blahovolívyj iz tebé rodítisja, Bohoródice.
Ín. irmós: Vsjáčeskaja Vladýko premúdrostiju sostávil jesí zemlí že páki utverdíl jesí, jákože vísi, dnó, osnovánijem vodruzívyj na vodách bezmírnych: ťím vsí vopijém vospivájušče: blahoslovíte ďilá Hospódňa neprestánno Hóspoda.
Smérť preterpíl jesí, jedíne bezsmértne vóleju, áda pľiníl jesí, vratá mídnaja stérl jesí cárjú nebésnyj, i otjál jesí úzniki ot víka támo súščyja, vospivájuščyja deržávu neprestánno tvojejá bláhosti.
Voznéslsja jesí dolhoterpilíve vóleju na drévo, i kámenije raspadésja, i sólnce uhasé, i zavísa cerkóvnaja razdrásja, i zemľá pokolebásja, i potrepetá vseposmijánnyj ád, i vsjá úzniki razriší.
Javílsja jesí Hóspodi, vo tmí siďáščym, svít sýj nezachodímyj, i živót vsích. Ťímže ťá jáko víďi právednych sónm, vzyhrásja Slóve, i vozopí: prišél jesí vsjá ot úz razrišíti, pojúščyja deržávu tvojú.
Blíz síl jesí istóčnika, v čás Spáse šestýj, i samarjanýni vódu živúju podál jesí, i rázuma vódy za mnóhoje blahoutróbije. S néjuže vsí vopijém vospivájušče: blahoslovíte ďilá Hospódňa neprestánno Hóspoda.
Blahoslovím Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, Hóspoda.
Tróičen: Otcá beznačáľna, Sýna sobeznačáľna pojém, i Dúcha svjatáho, Bóha jedínaho tróje, neslijánna, nepresikóma, soďíteľa vsích, jedinosíľnuju deržávu, samovlástnuju, i vopijém: blahoslovíte ďilá Hospódňa, neprestánno Hóspoda.
I nýňi: Bohoródičen: Úhlem očiščájetsja Isáia, predpropovíduja mýslennaho Úhľa, voploščájema Ďívo iz tebé páče mýsli, opaľájušča čelovíkov vsjá véščnyja hrichí, i obožájušča za milosérdije jestestvó náše vseneporóčnaja.
Chválim, bláhoslovím, poklaňájemsja Hóspodevi:
Katavásija: Sej narečénnyj i svjatýj deň, * Jedín subbót Car i Hospóď, * prázdnikov prázdnik * i toržestvó jesť toržéstv, * vóňže blahoslovím Christá vo víki.
Čestňíjšuju: ne pojém do otdánija páschi vo vsjá neďíli.
Po 8.pisňi:
Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:
Písň 9.
Irmos: Svitísja, svitísja, * nóvyj Jerusalíme: * sláva bo Hospódňa * na tebí vozsijá. * Likúj nýňi * i veselísja, Sióne. * Ty že, Čístaja, krasújsja, Bohoródice, * o vostániji Roždestvá Tvojehó.
O Božéstvennaho, o ľubéznaho, * o sladčájšaho Tvojehó hlása! * S námi bo nelóžno * obiščálsja jesí býti, * do skončánija víka Christé: * Jehóže, vírniji, * utverždénije nadéždi imúšče, rádujemsja.
O Páscha vélija i svjaščénňijšaja, Christé! * O múdroste, i Slóve Bóžij, i sílo! * Podaváj nam ísťije Tebé pričaščátisja, * v nevečérňim dni Cárstvija Tvojehó.
Bohoródičen: Sohlásno Ďívo, tebé blažím vírniji: rádujsja dvére Hospódňa: rádujsja hráde oduševlénnyj: rádujsja, jejáže rádi nám nýňi vozsijá svít, iz tebé roždénnaho iz mértvych voskresénija.
Veselísja i rádujsja Božéstvennaja dvére svíta: zašédyj bo Iisús vo hrób vozsijá, prosijáv sólnca svitľíje, i vírnyja vsjá ozarív, Bohorádovannaja Vladýčice.
irmós: Čúžde máterem ďívstvo, i stránno ďívam ďitoroždénije: na tebí Bohoródice, obojá ustrójišasja. ťím ťá vsjá plemená zemnája neprestánno veličájem.
Prázdniku prepolovľájuščusja judéjskomu, vozšél jesí Spáse mój vo svjatílišče tvojé, i naučál jesí vsích: čuďáchusja že judéi, i otkúdu séj vísť písmena ne naučívsja, hlahólachu.
Iscilénija darovánij izbáviteľ mój istočája, sotvorjáše čudesá i známenija, prohoňá nedúhi, ciľá nemoščstvújuščyja: no judéi bisnováchusja mnóžestvom čudés jehó.
Plótskij judéj po plóti razumivájaj, pomyšľájaj písannaja, pisánijem pretykájetsja, protívu pádajet že páki dúchom ístiny: mý že sijé otrínuvše múdrstvujim duchóvnaja.
Bohoródičen: Vmistíla jesí vo črévi tvojém Ďívo Máti, jedínaho ot Tróicy Christá žiznodávca: jehóže pojét vsjá tvár, i trepéščut hórniji prestóli, tohó molí vseblažénnaja spastí dúšy náša.
Ín irmós: Sotvorí deržávu mýšceju svojéju, nizloží bo síľnyja so prestól, i voznesé smirénnyja Bóh Izráilev, v níchže posití nás vostók s vysotý, i naprávil ný jésť na púť míra.
Sé víďin býsť živót vsích Christós, povíšen vóleju na drévi: i sijá víďašči zemľá potrjasésja, i mnóha svjatých vostáša jávi ťilesá usópšich, i uzochraníľnica ádova pokolebásja.
Krasén iz hróba jáko ženích ot čertóha izšél jesí, smérti razorívyj mučíteľstvo Christé, i ádovy verejí sokrušívyj síloju božéstvennoju, i vostánija tvojehó, svítom úmnym prosvitívyj mír.
Postávim vsí nýňi líki duchóvnyja, i da zovém: Hospóď voskrése. Da rádujetsja zemľá, da veselítsja nébo, óblacy da kropját nám právdy túčy, prázdnujuščym svítlo i Christá pojúščym.
Žízň živúščich, istóčnik blahích Hospóď, bohátno istočájaj vódu učénij, vopijét žeňí: podážď mí vódu píti, jáko da podám tí vódu, hrichóv tvojích istóčniki izsušájuščuju.
Sláva: Tróičen: Svít jedín nerazďílno, trisólnečnaja jedínica, beznačáľnyj Otéc, Sýn, i Dúch, Božestvó jedíno, žízň i vsích tvoréc. Tohó vospojím vírniji so bezplótnymi, trisvjatými písňmi svjaščennoslóvjašče.
I nýňi: Bohoródičen: Svítu bývši žilíšče čístaja, ozarí zínicy duší mojejá, omračénnyja mnóhimi kozňmí vrahá, i víďiti spodóbi jásno ot tebé vozsijávšij svít páče mýsli, čístym sérdcem.
Svitísja, svitísja, * nóvyj Jerusalíme: * sláva bo Hospódňa * na tebí vozsijá. * Likúj nýňi * i veselísja, Sióne. * Ty že, Čístaja, krasújsja, Bohoródice, * o vostániji Roždestvá Tvojehó.
Po 9. pisňi.
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )
Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Svját Hospóď Boh náš. (hlás 4.)
Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.
Stích: Voznosíte Hospóda Boha našeho i poklaňájtesja podnóžiju nohú jeho, jáko svjáto jesť.
Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.
jeksapostilárij pásci, Plótiju usnúv, * jáko mertv, * Carjú i Hóspodi, * tridnéven voskrésl jesí, * Adáma vozdvíh ot tli, * i uprazdnív smerť: * Páscha netľínija, * míra spasénije.
Sláva: [samarjanýni]. Podóben: Žený: V Samaríju prišél jesí Spáse mój vsesíľne, i žeňí besídovav prosíl jesí vodý píti, jevréjem vódy istočívyj iz kámene nesikómaho, júže k víri sovosprijál jesí i nýňi žízni naslaždáetsja na nebesích víčno.
I nýňi: [prepolovéniju]. Podóben: Prepolovívšusja prišél jesí prázdniku čelovikoľúbče vo svjatílišče, i hlahólal jesí: žáždy ispólnenniji ko mňí prijidíte, i počerpíte vódu živúju i pitájuščuju. Jéjuže píšči, i blahodáti, žízni že bezsmértnyja nasladítesja vsí.
(Hlás 4.)
Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.
Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.
Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.
Psalóm 149.
Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.
Na chvalítech stichíry voskrésny,
Stích: Sotvoríti v ních súd napísan: sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.
hlás 4: Krest preterpívyj i smérť, i voskresýj iz mértvych vsesíľne Hóspodi, slávim tvojé voskresénije.
Stích: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó vo utverždéniji síly jehó.
Krestóm tvoím Christé, drévnija kľátvy svobodíl jesí nás, i smértiju tvojéju, jestestvó náše múčaščaho dijávola uprazdníl jesí: vostánijem že tvoím rádosti vsjá ispólnil jesí. Ťímže vopijém tí: voskresýj iz mértvych, Hóspodi sláva tebí.
Stích: Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.
Tvoím krestóm Christé Spáse, nastávi nás na ístinu tvojú, i izbávi nás ot sitéj vrážijich, voskresýj iz mértvych, vozstávi ný pádšyja hrichóm, prostér rúku tvojú čelovikoľúbče Hóspodi, molítvami svjatých tvojích.
Stích: Chvalíte jehó vo hlási trúbňim: chvalíte jehó vo psaltíri i húsľich.
Otéčeskich tvojích ňídr ne razlučívsja, jedinoródne Slóve Bóžij, prišél jesí na zémľu za čelovikoľúbije, čelovík býv neprelóžen, i krest i smérť preterpíl jesí plótiju bezstrástnyj bóžestvóm, voskrés že iz mértvych, bezsmértije podál jesí ródu čelovíčeskomu, jáko jedín vsesílen.
Íny stichíry anatólijevy, hlás tójže:
Smérť prijál jesí plótiju, nám bezsmértije chodátajstvuja Spáse, i vo hrób vselílsja jesí, da nás ot áda svobodíši, voskresív s sobóju: postradáv úbo jáko čelovík, no voskrése jáko Bóh. Sehó rádi vopijém: sláva tebí žiznodávče Hóspodi, jedíne čelovikoľúbče.
Stích: Chvalíte jehó v timpáňi i líci, chvalíte jehó vo strúnach i orháňi.
Kámenije raspadésja Spáse, jehdá na lóbňim krest tvój vodruzísja, ustrašíšasja ádovy vrátarije, jehdá vo hróbi jáko mértv položén býl jesí. Íbo smérti uprazdnívyj kríposť, mértvym vsím bezsmértije pódal jesí, voskresénijem tvoím Spáse žiznodávče, Hóspodi sláva tebí.
Íny samohlásny [samarjanýni].
Stích: Naľacý, i uspiváj, i cárstvuj, ístiny rádi, i krótosti, i právdy.
Hlás 3. Da rádujetsja dnés svítlo nébo i zemľá, jáko Christós javísja voploščájem jáko čelovík, da Adáma izmét ot kľátvy vseródna, i udivľájetsja čudesý v Samaríju prišéd: žeňí že besídovaše vodý prosjá, íže óblaki vodámi oďivájaj. Ťímže vsí vírniji poklonímsja, nás rádi vóleju obniščávšemu, blahoutróbnym sovítom.
Stích: Vozľubíl jesí právdu, i voznenavíďil jesí bezzakónije.
Hlás 6. Táko hlahólet Hospóď samarjanýni: ášče by jesí vídala dár Bóžij, i któ jésť hlahóľaj tebí, dážď mí vodý píti, tý by prosíla u nehó, i dál by tí píti, da ne vžáždešisja vo víki, hlahólet Hospóď.
Sláva: hlás tójže: Istóčnik živonačálija Iisús Spás náš, ko istóčniku prišéd patrijárcha Jákova, píti prošáše vodý ot žený samarjanýni. Séj že nepriobščíteľnoje judéom prirékšej, múdryj ziždíteľ privódit jú, sládkimi hlahóly, páče k prošéniju prisnosúščnyja vodý, júže i priímši vsím propovída rekúšči: prijidíte, vídite sokrovénnych vídca i Bóha, prišédšaho plótiju, za jéže spastí čelovíka.
I nýňi, hlás 2: Preblahoslovénna jesí, Bohoródice Ďívo: * voplóščšimbosja iz tebé, * ád pľinísja, Adám vozzvásja, * kľátva potrebísja, Jéva svobodísja, * smérť umertvísja, i mý ožíchom, * ťímže pojúšče vozopijém: * blahoslovén Christós Bóh náš, izvólivyj táko sláva tebí.
Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.
Slavoslovije velikoje.
Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir, * v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa, * kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj, * Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * pomiluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, príbížišče byl jesí nam, * v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, pomiluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, * naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.
Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.
Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.
Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.
Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.
Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.
Tropár po Slavosloviji:
hlás 1, 3, 5, 7. Dnés spasénije míru býsť, pojém voskrésšemu iz hróba, i načáľniku žízni nášeja, razrušív bo smértiju smérť, pobídu dadé nám i véliju mílosť.
hlás 2, 4, 6, 8. Voskrés iz hróba, i úzy rasterzál jesí áda, razrušív bo osuždénije smérti Hóspodi, vsjá ot sitéj vrahá izbávivyj, javívyj že sebé apóstolom tvojím, poslál jesí ích na própoviď, i ťími mír tvój podál jesí vselénňij, jedíne čelovikoľúbče.
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (12x)
Sláva, i nýňi: )
Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.
Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.
Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.
Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.
Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Jekténija prositelnaja:
Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.
Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.
Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.
Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.
Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.
Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Jeréj: Mír vsím
Lík: I dúchovi tvojemú.
Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.
Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Lik: Amíň.
Diákon: Premúdrosť.
Lík: Blahosloví.
Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.
Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.
Lík: Svitísja, svitísja, nóvyj Jerusalíme: sláva bo Hospódňa na tebí vozsijá. Likúj nýňi i veselísja, Sióne. Ty že, Čístaja, krasújsja, Bohoródice, o vostániji Roždestvá Tvojehó.
Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.
Lík: Christós voskrése iz mértvych, smértiju smerť popráv i súščym vo hrobích živót darováv. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.
**Jeréj: Voskresýj iz mértvych, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.**
Lík: Amíň.
Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Svitísja, svitísja: Christós voskrése iz mértvych, smértiju smerť popráv i súščym vo hrobích živót darováv. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.
Sláva, i nýňi: Stichíra Jevánhelskaja, hlás 7. Sé tmá i ráno, i čtó u hróba Maríje stojíši, mnóhuju tmú imíjušči v rázumi, v néjže hďí položén býsť voprošáješi Iisús? no vížď sríščuščjasja učenikí, káko plaščanícami i sudarém voskresénije obritóša, i pomanúša jáže o sích pisánija. s nímiže i ímiže i mý vírovavše, vospivájem ťá žiznodávca Christá.