Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv * i súščym vo hrobích živót darováv. (3x)
Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)
Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)
Psalóm 3.
Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.
Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.
Psalóm 37.
Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.
Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.
Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.
Psalóm 62.
Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.
Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.
Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Psalóm 87.
Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.
Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.
Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.
Psalóm 102.
Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.
Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.
Psalóm 142.
Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.
Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.
Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.
Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )
Mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.
O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.
O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.
O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.
O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.
O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.
O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.
O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.
O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.
O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (7. hlas)
Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.
Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.
Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.
Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.
Tropar, hlas 7: Zapečátanu hróbu, * Živót ot hróba vozsijál jesí, Christé Bóže, * i dvérem zakľučénnym, * učenikóm predstál jesí, * vsích voskresénije, * duch právyj ťími obnovľája nam, * po velícij tvojéj mílosti. (3x)
Psalóm 9
Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, * povím vsjá čudesá Tvojá.
Vozveseľúsja i vozrádujusja o Tebí, * pojú ímeni Tvojemú, Výšnij.
Vnehdá vozvratítisja vrahú mojemú vspjáť, * iznemóhut i pohíbnut ot licá Tvojehó.
Jáko sotvoríl jesí súd mój i prjú mojú, * síl jesí na Prestóľi, suďáj právdu.
Zapretíl jesí jazýkom, i pohíbe nečestívyj, * ímja jehó potrebíl jesí vo vík i vo vík víka.
Vrahú oskuďíša orúžija v konéc, i hrády razrušíl jesí, * pohíbe pámjať jehó s šúmom.
I Hospóď vo vík prebyvájet, uhotóva na súd Prestól Svój, * i Tój sudíti ímať vselénňij v právdu, sudíti ímať ľúdem v pravoťí.
I býsť Hospóď pribížišče ubóhomu, * pomóščnik vo blahovrémenijich, v skórbech.
I da upovájut na Ťá znájuščiji ímja Tvojé, * jáko ne ostávil jesí vzyskájuščich Ťá, Hóspodi.
Pójte Hóspodevi, živúščemu v Sijóňi, * vozvistíte vo jazýcich načinánija Jehó.
Jáko vzyskájaj króvi ích pomjanú, * ne zabý zvánija ubóhich.
Pomíluj mjá, Hóspodi, vížď smirénije mojé ot vráh mojích, * voznosjáj mjá ot vrát smértnych.
Jáko da vozviščú vsjá chvály Tvojá vo vraťích dščére Sijóňi, * vozrádujemsja o spaséniji Tvojém.
Uhľibóša jazýcy v páhubi, júže sotvoríša, * v síti séj, júže skrýša, uvjazé nohá ích.
Znájem jésť Hospóď suďbý tvorjáj, * v ďíľich rukú svojéju uvjazé hríšnik.
Da vozvraťátsja hríšnicy vo ád, * vsí jazýcy zabyvájuščiji Bóha.
Jáko ne do koncá zabvén búdet níščij, * terpínije ubóhich ne pohíbnet do koncá.
Voskresní, Hóspodi, da ne kripítsja čelovík, * da súďatsja jazýcy préd Tobóju.
Postávi, Hóspodi, zakonopoložíteľa nád ními, * da razumíjut jazýcy, jáko čelovícy súť.
Vskúju, Hóspodi, otstojá daléče, * preziráeši vo blahovrémenjiich, v skórbech?
Vnehdá hordítisja nečestívomu, * vozharájetsja níščij, uvjazájut v sovíťich, jáže pomyšľájut.
Jáko chválim jésť hríšnyj v póchotech duší svojejá, * i obíďaj blahoslovím jesť.
Razdraží Hóspoda hríšnyj, po mnóžestvu hňíva svojehó ne vzýščet, * ňísť Bóha préd ním.
Oskverňájutsja putijé jehó na vsjákoje vrémja, * otjémľutsja suďbý Tvojá ot licá jehó, vsími vráhi svojími obladájet.
Rečé bo v sérdci svojém, * ne podvížusja ot róda v ród bez zlá,
jehóže kľátvy ustá jehó polná súť, i hóresti i ľstí, * pod jazýkom jehó trúd i boľízň.
Prisidít v lovíteľstvi s bohátymi v tájnych, * jéže ubíti nepovínnaho, óči jehó na níščaho prizirájeťi.
Lovít v tájňi jáko lév vo ohráďi svojéj, * lovít éže voschítiti níščaho,
voschítiti níščaho, * vnehdá privleščí í v síti svojéj.
Smirít jehó, preklonítsja i padét, * vnehdá jemú obladáti ubóhimi.
Rečé bo v sérdci svojém: zabý Bóh, otvratí licé Svojé, * da ne vídit do koncá.
Voskresní, Hóspodi Bóže mój, * da voznesétsja ruká Tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.
Česó rádi prohňíva nečestívyj Bóha? * Rečé bo v sérdci svojém: ne vzýščet.
Vídiši, jáko Tý boľízň i járosť smotrjáješi, * da prédan búdet v rúci Tvojí,
Tebí ostávlen jésť níščij, * síru Tý búdi pomóščnik.
Sokruší mýšcu hríšnomu i lukávomu, * vzýščetsja hrích jehó i ne obrjáščetsja.
Hospóď Cár vo vík i v vík víka, * pohíbnete, jazýcy, ot zemlí Jehó.
Želánije ubóhich uslýšal jesí, Hóspodi, * uhotóvaniju sérdca ích vňát úcho Tvojé.
Sudí síru i smirénu, * da ne priložít ktomú veličátisja čelovík na zemlí.
Psalóm Davídu, 10
Na Hóspoda upovách, káko rečéte duší mojéj: * previtáj po horám, jáko ptíca.
Jáko sé, hríšnicy naľakóša lúk, * uhotóvaša stríly v túľi, sostriľáti vo mráci právyja sérdcem.
Zané jáže Tý soveršíl jesí, oní razrušíša, * právednik že čtó sotvorí Hospóď vo chrámi svjáťim Svojém.
Hóspoď, na nebesí Prestól Jehó, * óči Jehó na níščaho prizirájeťi, víždi Jehó ispytájeťi sýny čelovíčeskija.
Ispytájet právednaho i nečestívaho, * ľúbjaj že neprávdu nenavídit svojú dúšu.
Odoždít na hríšniki síti, óhň i žúpel, * i dúch búren čásť čáši ích.
Jáko práveden Hospóď, i právdy vozľubí, * pravotý víďi licé Jehó.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Psalóm Davídu, 11
Spasí mjá, Hóspodi, jáko oskuďí prepodóbnyj, * jáko umálišasja ístiny ot synóv čelovíčeskich.
Sújetnaja hlahóla kíjždo ko ískrennemu svojemú, * ustňí ľstívyja v sérdci, i v sérdci hlahólaša zlája.
Potrebít Hospóď vsjá ustný ľstívyja, * jazýk veleríčivyj,
Rékšyja: jazýk náš vozvelíčim, * ustný náša pri nás súť, któ nám Hospóď jésť?
Strásti rádi níščich i vozdychánija ubóhich nýňi voskresnú, * hlahólet Hospóď, položúsja vo spasénije, ne obiňúsja o ném.
Slovesá Hospódňa slovesá čísta, * srebró razžžéno, iskušéno zemlí, očiščéno sedmeríceju.
Tý, Hóspodi, sochraníši ný * i sobľudéši ný ot róda sehó i vo vík.
Ókrest nečestíviji chóďat; * po vysoťí Tvojéj umnóžil jesí sýny čelovíčeskija.
Psalóm Davídu, 12
Dokóľi, Hóspodi, zabúdeši mjá do koncá? * Dokóľi otvraščáješi licé Tvojé ot mené?
Dokóľi položú sovíty v dúši mojéj, boľízni v sérdci mojém déň i nóšč? * Dokóľi voznesétsja vráh mój na mjá?
Prízri, uslýši mjá, Hóspodi Bóže mój, * prosvití óči mojí, da ne kohdá usnú v smérť,
da ne kohdá rečét vráh mój: * ukripíchsja na nehó.
Stužájuščiji mí vozrádujutsja, * ášče podvížusja.
Áz že na mílosť Tvojú upovách, * vozrádujetsja sérdce mojé o spaséniji Tvojém,
vospojú Hóspodevi blahoďijavšemu mňí * i pojú ímeni Hóspoda Výšňaho.
Psalóm Davídu, 13
Rečé bezúmen v sérdce svojém: ňísť Bóh. * Rastľíša i omerzíšasja v načinánijich, ňísť tvorjáj blahostýňu.
Hospóď s Nebesé priníče na sýny čelovíčeskija, * víďiti, ášče jésť razumivájaj ilí vzyskájaj Bóha.
Vsí ukloníšasja, vkúpi nekľučími býša: * ňísť tvorjaj blahostýňu, ňísť do jedínaho.
Ni lí urazumíjut vsí ďílajuščiji bezzakónije, sňidájuščiji ľúdi mojá v sňíď chľíbá? * Hóspoda ne prizváša.
Támo ubojášasja strácha, iďíže ne bí strách, * jáko Hospóď v róďi právednych.
Sovít níščaho posramíste, * Hospóď že upovánije jehó jésť.
Któ dást ot Sijóna * spasénije Izráilevo?
Vnehdá vozvratít Hospóď pľinénije ľudéj Svojích, * vozrádujetsja Jákov, i vozveselítsja Izráiľ.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Psalóm Davídu, 14
Hóspodi, któ obitájet v žilíšči Tvojém, * ilí któ vselítsja vo svjátuju hóru Tvojú?
Choďáj neporóčen i ďílajaj právdu, * hlahóľaj ístinu v sérdci svojém.
Íže ne uľstí jazýkom svojím i ne sotvorí ískrennemu svojemú zlá, * i ponošénija ne priját na blížnija svojá.
Uničižén jésť préd ním lukávnujaj, bojáščyja že sjá Hóspoda slávit, * klenýjsja ískrennemu svojemú i ne otmetájasja.
Srebrá svojehó ne dadé v lichvú i mzdý na nepovínnych ne priját. * Tvorjáj sijá ne podvížitsja vo vík.
Psalóm Davidu, 15
Sochraní mjá, Hóspodi, * jáko na Ťá upovách.
Rích Hóspodevi: Hospóď mój jesí Tý, * jáko blahích mojích ne trébuješi.
Svjátym, íže súť na zemlí Jehó, * udiví Hospóď vsjá choťínija Svojá v ních.
Umnóžišasja némošči ích, po sích uskoríša: ne soberú sobóry ích ot krovéj, * ni pomjanú že imén ích ustnáma mojíma.
Hospóď čásť dostojánija mojehó i čáši mojejá, * Tý jesí ustrojájaj dostojánije mojé mňí.
Úžja napadóša mí v deržávnych mojích, * íbo dostojánije mojé deržávno jésť mňí.
Blahoslovľú Hóspoda, vrazumívšaho mjá, * ješčé že i do nóšči nakazáša mjá utróby mója.
Predzrích Hóspoda prédo mnóju výnu, * jáko odesnúju mené jésť, da ne podvížusja.
Sehó rádi vozveselísja sérdce mojé, i vozrádovasja jazýk mój, * ješčé že i plóť mojá vselítsja na upovániji.
Jáko ne ostáviši dúšu mojú vo áďi, * nižé dási prepodóbnomu Tvojemú víďiti istľínija.
Skazál mí jesí putí životá, ispólniši mjá vesélija s licém Tvoím, * krasotá v desníci Tvojéj v konéc.
Psalóm 16
Uslýši, Hóspodi, právdu mojú, vonmí moléniju mojemú, * vnuší molítvu mojú ne vo ustnách ľstívych.
Ot licá Tvojehó suďbá mojá izýdet, * óči mojí da vídita pravotý.
Iskusíl jesí sérdce mojé, positíl jesí nóščiju, * iskusíl mjá jesí, i ne obrítesja vo mňí neprávda.
Jáko da ne vozhlahóľut ustá mojá ďíl čelovíčeskich, * za slovesá ustén Tvojích áz sochraních putí žéstoki.
Soverší stópy mojá vo stezjách Tvojích, * da ne podvížutsja stópy mojá.
Áz vozzvách, jáko uslýšal mjá jesí, Bóže, * priklóni úcho Tvojé mňí i uslýši hlahóly mojá.
Udiví mílosti Tvojá, spasájaj upovájuščyja na Ťá * ot protívjaščichsja desníci Tvojéj.
Sochraní mjá, Hóspodi, jáko zínicu óka, * v króvi krilú Tvojéju pokrýješi mjá ot licá nečestívych, ostrástšich mjá:
vrazí mojí dúšu mojú oderžáša, túk svój zatvoríša; * ustá ích hlahólaša hordýňu.
Izhoňáščiji mjá nýňi obydóša mjá, * óči svojí vozložíša ukloníti na zémľu.
Objáša mjá jáko lév hotóv na lóv * i jáko skímen obitájaj v tájnych.
Voskresní, Hóspodi, predvarí já i zapní ím, * izbávi dúšu mojú ot nečestívaho,
orúžije Tvojé * ot vráh rukí Tvojéja.
Hóspodi, ot málych ot zémli, razďilí já v živoťí ích, * i sokrovénnych Tvójich ispólnisja črévo ích,
nasýtišasja synóv, * i ostáviša ostánki mladéncem svojím.
Áz že právdoju javľúsja licú Tvojemú, * nasýščusja, vnehdá javíti mí sjá slávi Tvojéj.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)
Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Po 1-m stichosloviji sidalen
Hlás 1. Pod. Kámeni zapečátanu: Strácha rádi iudéjska, sokrovénnym učenikóm, * i v Sijóňi sobránnym, * všel jesí k nim Bláže, * i stal jesí posreďí ich, dvérem zakľučénnym * radostotvorjáj i pokazál jesí im rúci, * i prečístych Tvojích rebr jázvy, * hlahóľa nevírujuščemu učenikú: * prinesí rúku tvojú i ispytáj, * jáko Sam Az jesm, tebé rádi postradávyj.
Sláva, i nýňi: tojže. Strácha rádi iudéjska, sokrovénnym učenikóm, * i v Sijóňi sobránnym, * všel jesí k nim Bláže, * i stal jesí posreďí ich, dvérem zakľučénnym * radostotvorjáj i pokazál jesí im rúci, * i prečístych Tvojích rebr jázvy, * hlahóľa nevírujuščemu učenikú: * prinesí rúku tvojú i ispytáj, * jáko Sam Az jesm, tebé rádi postradávyj.
Psalóm 17
Vozľubľú Ťá, Hóspodi, * kríposte mojá.
Hospóď utverždénije mojé, i pribížišče mojé, i Izbáviteľ Mój, * Bóh mój, Pomóščnik mój, i upováju na Nehó,
Zaščítitel mój, * i róh spasénija mojehó, i Zastúpnik mój.
Chvaľá prizovú Hóspoda * i ot vráh mojích spasúsja.
Oderžáša mjá boľízni smértnyja, i potócy bezzakónija smjatóša mjá, * boľízni ádovy obydóša mjá, predvaríša mjá síti smértnyja.
I vnehdá skorbíti mí, * prizvách Hóspoda, i k Bóhu mojemú vozzvách,
uslýša ot chráma svjatáho Svojehó hlás mój, * i vópľ mój préd Ním vnídet vo úši Jehó.
I podvížesja, i trépetna býsť zemľá, * i osnovánija hór smjatóšasja i podvihóšasja, jáko prohňívasja na ňá Bóh.
Vzýde dým hňívom Jehó, i óhň ot licá Jehó vosplámenitsja, * úhlije vozhorísja ot Nehó.
I prikloní nebesá, i sníde, * i mrák pod noháma Jehó.
I vzýde na Cheruvímy, * i leťí, leťí na krilú vítreňu.
I položí tmú zakróv Svój, ókrest Jehó selénije Jehó, * temná vodá vo óblacich vozdúšnych.
Ot oblistánija préd Ním óblacy proidóša, * hrád i úhlije óhnennoje.
I vozhremí s nebesé Hospóď * i Výšnij dadé hlás Svój.
Nizposlá stríly i razhná já, * i mólniji umnóži, i smjaté já.
I javíšasja istóčnicy vodníji, i otkrýšasja osnovánija vselénnyja, * ot zapreščénija Tvojehó, Hóspodi, ot dochnovénija dúcha hňíva Tvojehó.
Nizposlá s vysotý, i priját mjá, * vospriját mjá ot vód mnóhich.
Izbávit mjá ot vrahóv mojích síľnych i ot nenavíďaščich mjá, * jáko utverdíšasja páče mené.
Predvaríša mjá v déň ozloblénija mojehó, * i býsť Hospóď utverždénije móje.
I izvedé mjá na širotú, * izbávit mjá, jáko voschoťí mjá.
I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju vozdást mí.
Jáko sochraních putí Hospódni * i ne nečéstvovach ot Bóha mojehó.
Jáko vsjá suďbý Jehó prédo mnóju * i opravdánija Jehó ne otstupíša ot mené.
I búdu neporóčen s Ním, * i sochraňúsja ot bezzakónija mojehó.
I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju préd očíma Jehó.
S prepodóbnym prepodóben búdeši, * i s múžem nepovínnym nepovínen búdeši, i so izbránnym izbrán búdeši, i so stroptívym razvratíšisja.
Jáko Tý ľúdi smirénnyja spaséši * i óči hórdych smiríši.
Jáko Tý prosvitíši svitíľnik mój, Hóspodi, Bóže mój, * prosvitíši tmú mojú.
Jáko Tobóju izbávľusja ot iskušénija * i Bóhom mojím prejdú sťínu.
Bóh mój, neporóčen púť Jehó, slovesá Hospódňa razžžéna, * Zaščítiteľ jésť vsích upovájuščich na Nehó.
Jáko któ Bóh, rázvi Hóspodá, Ilí kto Bóh, rázvi Bóha nášehó? * Bóh prepojasújaj mjá síloju, i položí neporóčen púť mój.
Soveršájaj nózi mojí, jáko jeléni, * i na vysókich postavľájaj mjá.
Naučájaj rúci mojí na bráň, * i položíl jesí lúk míďan mýšca mojá.
I dál mi jesí zaščiščénije spásenija, * i desníca Tvojá vospriját mjá,
i nakazánije Tvojé isprávit mjá v konéc, * i nakazánije Tvojé tó mjá naučít.
Uširíl jesí stopý mojá pódo mnóju, * i ne iznemohósťi plesňí mojí.
Poženú vrahí mojá, i postíhnu já, * i ne vozvraščúsja, dóndeže skončájutsja.
Oskorbľú ích, i ne vozmóhut státi, * padút pod noháma mojíma.
I prepojásal mjá jesí síloju na bráň, * spjál jesí vsjá vostajúščyja na mjá pod mjá.
I vrahóv mojích dál mí jesí chrebét, * i nenavíďaščyja mjá potrebíl jesí.
Vozzváša, i ne bí spasájaj: * ko Hóspodu, i ne uslýša ích.
I istňú já jáko prách préd licém vítra, * jáko brénije putéj pohláždu já.
Izbáviši mjá ot prerikánija ľudéj, * postáviši mjá vo hlavú jazýkov.
Ľúdije, íchže ne víďich, rabótaša mí. * V slúch úcha poslúšaša mjá.
Sýnove čuždíji solháša mí. * Sýnove čuždíji obetšáša i ochromóša ot stéz svojích.
Žív Hospóď, i blahoslovén Bóh, * i da voznesétsja Bóh spasénija mojehó.
Bóh dajáj otmščénije mňí * i pokorívyj ľúdi pod mjá.
Izbáviteľ mój ot vráh mojích hňivlívych, * ot vostajúščich na mjá vozneséši mjá, ot múža neprávedna izbáviši mjá.
Sého rádi ispovímsja Tebí vo jazýcich, Hóspodi, * i ímeni Tvojemú pojú:
veličájaj spasénija caréva, * i tvórjaj mílosť christú svojemú Davídu, i símeni jehó do víka.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Psalóm 18
Nebesá povídajut slávu Bóžiju, * tvorénije že rukú Jehó vozviščájet tvérď.
Déň dní otryhájet hlahól, * i nóšč nóšči vozviščájet rázum.
Ne súť ríči, nižé slovésa, * íchže ne slýšatsja hlási ích.
Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích * i v koncý vsélennyja hlahóly ích.
V sólnce položí selénije svojé, i tój, jáko ženích ischoďáj ot čertóha Svojehó, * vozrádujetsja, jáko ispolín teščí púť.
Ot krája nebesé ischód Jehó, i srítenije Jehó do krája nebesé, * i ňísť íže ukrýjetsja teplotý Jehó.
Zakón Hospódeň neporóčen, obraščájaj dúšy, * sviďíteľstvo Hospódne vírno, umudrjájuščeje mladéncy.
Opravdánija Hospódňa práva, veseľáščaja sérdce, * zápoviď Hospódňa svitlá, prosviščájuščaja óči.
Strách Hospódeň číst, prebyvájaj vo vík víka: * suďbý Hospódni ístinny, opravdány vkúpi,
voždeľínny páče zláta i kámene čéstna mnóha, * i sláždša páče méda i sóta.
Íbo ráb Tvój chranít já, vnehdá sochraníti já, * vozdajánije mnóho.
Hrichopadénija któ razumíjet? * ot tájnych mojích očísti mjá, i ot čuždích poščadí rabá Tvojehó,
ášče ne obladájut mnóju, tohdá neporóčen búdu * i očíščusja ot hrichá velíka.
I búdut vo blahovolénije slovesá úst mojích, i poučénije sérdca mojehó préd Tobóju výnu, * Hóspodi, Pomóščniče mój i Izbáviteľu mój.
Psalóm 19
Uslýšit ťá Hospóď v déň pečáli, * zaščítit ťá ímja Bóha Jákovľa.
Póslet tí pómošč ot Svjatáho * i ot Sijóna zastúpit ťá.
Pomjanét vsjáku žértvu tvojú, * i vsesožžénije tvojé túčno búdi.
Dást tí Hospóď po sérdcu tvojemú * i vés sovít tvój ispólnit.
Vozrádujemsja o spaséniji tvojém * i vo ímja Hóspoda Bóha nášeho vozvelíčimsja.
Ispólnit Hospóď vsjá prošénija tvojá. * Nýňi poznách, jáko spasé Hospóď christá Svojehó,
uslýšit jehó s nebesé svjatáho Svojehó, * v sílach spasénije desnícy Jehó.
Síji na kolesnícach, i síi na kóňich, * mý že vo ímja Hóspoda Bóha nášeho prizovém.
Tíji spjáti býša i padóša, * mý že vostáchom i isprávichomsja.
Hóspodi, spasí carjá i uslýši ný, * vóňže ášče déň prizovém Ťá.
Psalóm 20
Hóspodi, síloju Tvojéju vozveselítsja cár * i o spaséniji Tvojém vozrádujetsja ziló.
Želánije sérdca jehó dál jesí jemú, * i choťínija ustnú jehó ňísi lišíl jehó.
Jáko predvaríl jesí jehó blahoslovénijem blahostýnnym, * položíl jesí na hlaví jehó vinéc ot kámene čéstna.
Životá prosíl jésť u Tebé, * i dál jesí jemú dolhotú dníj vo vík víka.
Vélija sláva jehó spasénijem Tvojím, * slávu i veleľípije vozložíši na nehó.
Jáko dási jemú blahoslovénije vo vík víka, * vozveselíši jehó rádostiju s licém Tvoím.
Jáko cár upovájet na Hóspoda, * i mílostiju Výšňaho ne podvížitsja.
Da obrjáščetsja ruká Tvojá vsím vrahóm Tvojím, * desníca Tvojá da obrjáščet vsjá nenavíďaščyja Tebé.
Jáko položíši ích jáko péšč óhnennuju vo vrémja licá Tvojehó, * Hospóď hňívom Svojím smjatét já, i sňísť ích óhň.
Plód ích ot zemlí pohubíši, * i símja ích ot synóv čelovíčeskich.
Jáko ukloníša na Ťá zlája, * pomýsliša sovíty, íchže ne vozmóhut sostáviti.
Jáko položíši já chrebét, * vo izbýtcich Tvojích uhotóviši licé ích.
Voznesísja, Hóspodi, síloju Tvojéju, * vospojém i pojém síly Tvojá.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:
Psalóm 21
Bóže, Bóže mój, vonmí mí, * vskúju ostávil mjá jesí?
Daléče ot spasénija mojehó * slovesá hrichopadénij mojích.
Bóže mój, vozzovú vo dní, i ne uslýšiši, * i v noščí, i ne v bezúmije mňí.
Tý že vo svjaťím živéši, * chvaló Izráileva.
Na Ťá upováša otcý náši, * upováša i izbávil jesí já.
K Tebí vozzváša, i spasóšasja, * na Ťá upováša, i ne postyďíšasja.
Áz že jésm čérv, a ne čelovík, * ponošénije čelovíkov i uničižénije ľudéj.
Vsí víďaščiji mjá poruháša mí sjá, * hlahólaša ustnámi, pokiváša hlavóju:
upová na Hóspoda, da izbávit jehó, * da spasét jehó, jáko chóščet jehó.
Jáko Tý jesí istórhij mjá iz čréva, * upovánije mojé ot soscú mátere mojejá.
K Tebí privéržen jésm ot ložésn, * ot čréva mátere mojejá Bóh mój jesí Tý.
Da ne otstupíši ot mené, jáko skórb blíz, * jáko ňísť pomohájaj mí.
Obydóša mjá teľcý mnózi, * juncý túčniji oderžáša mjá.
Otverzóša na mjá ustá svojá, * jáko lév voschiščájaj i rykájaj.
Jáko vodá izlijáchsja, i razsýpašasja vsjá kósti mojá, * býsť sérdce mojé jáko vósk, tájaj posreďí čréva mojehó.
Ízsše jáko skudéľ kríposť mojá, i jazýk mój priľpé hortáni mojemú, i v pérsť smérti svél mjá jesí.
Jáko obydóša mjá psí mnózi, sónm lukávych oderžáša mjá, * iskopáša rúci mojí i nózi mojí.
Isčetóša vsjá kósti mojá, * tíji že smotríša i prezríša mjá.
Razďilíša rízy mojá sebí, * i o odéždi mojéj metáša žrébij.
Tý že, Hóspodi, ne udalí pómošč Tvojú ot mené, * na zastuplénije mojé vonmí.
Izbávi ot orúžija dúšu mojú, * i iz rukí pésiji jedinoródnuju mojú.
Spasí mjá ot úst ľvóvych * i ot róh jedinoróž smirénije mojé.
Povím ímja Tvojé brátiji mojéj, * posreďí cérkve vospojú Ťá.
Bojáščijisja Hóspoda, voschvalíte Jehó, vsé símja Iákovle, proslávite Jehó, * da uboítsja že ot Nehó vsé símja Izráilevo.
Jáko ne uničiží, nižé nehodová molítvy níščaho, * nižé otvratí licé Svojé ot mené, i jehdá vozzvách k Nemú, uslýša mjá.
Ot Tebé pochvalá mojá, v cérkvi velícij ispovímsja Tebí, * molítvy mojá vozdám préd bojáščimisja Jehó.
Jaďát ubóziji i nasýťatsja, i voschváľat Hóspoda vzyskájuščiji Jehó, * živá búdut serdcá ích v vík víka.
Pomjanútsja i obraťátsja ko Hospódu vsí koncý zemlí, * i poklóňatsja préd Ním vsjá otéčestvija jazýk.
Jáko Hospódne jésť cárstvije, * i Tój obladájet jazýki.
Jadóša i pokloníšasja vsí túčniji zemlí, * préd Ním pripadút vsí nizchoďáščiji v zémľu, i dušá mojá Tomú živét.
I símja mojé porabótajet Jemú, * vozvistít Hóspodevi ród hrjadúščij.
I vozvisťát právdu Jehó ľúdem róždšymsja, * jáže sotvorí Hospóď.
Psalóm 22
Hospóď pasét mjá * i ničtóže má lišít.
Na mísťi zláčňi, támo vselí mjá, * na voďí pokójňi vospitá mjá.
Dúšu mojú obratí, nastávi mjá na stezí právdy, * ímene rádi Svojehó.
Ášče bo i pojdú posreďí síni smértnyja, * ne ubojúsja zlá,
jáko Tý so mnóju jesí: * žézl Tvój i pálica Tvojá, tá mjá uťíšista.
Uhotóval jesí prédo mnóju trapézu soprotív stužájuščym mňí, * umástil jesí jeléjom hlavú mojú, i čáša Tvojá upojavájušči mjá, jáko deržávna.
I mílosť Tvojá poženét mjá vsjá dní životá mojehó; * i jéže vselíti mí sjá v dóm Hospódeň v dolhotú dníj.
Psalóm 23
Hospódňa zemľá, i ispolnénije jejá, vsélennaja * i vsí živúščiji na néj.
Tój na morjách osnovál jú jésť, * i na rikách uhotóval jú jésť.
Któ vzýdet na hóru Hospódňú? * Ilí któ stánet na mísťi svjaťím Jehó?
Nepovínen rukáma i číst sérdcem, íže ne priját vsúje dúšu svojú, * i ne kľátsja léstiju ískrennemu svojemú.
Séj priímet blahoslovénije ot Hóspoda, * i mílostyňu ot Bóha, Spása svojehó.
Séj ród íščuščich Hóspoda, * íščuščich licé Bóha Jákovľa.
Vozmíte vratá kňázi váša, * i vozmítesja vratá víčnaja, i vnídet Cár slávy.
Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď krípok i sílen, Hospóď sílen v bráni.
Vozmíte vráta kňázi váša, i vozmítesja vratá víčnaja, * i vnídet Cár slávy.
Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď síl, Tój jésť Cár slávy.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)
Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Po 2-m stichosloviji, sidalen
Hlás 1. Pod.: Hrob Tvoj Spáse: Predstál jesí Životé, * dvérem zakľučénnym, Christé, učenikóm, * i rébra pokazáv i rúci Tvojí i nózi Tvojí, * jéže ot hróba Tvojé vostánije preduvirjája: * no Thomá ne obrítesja, ťímže hlahólaše: * ášče ne uzrjú Jehó, ne víruju slovesém vášym.
Sláva, i nýňi: tojže. Predstál jesí Životé, * dvérem zakľučénnym, Christé, učenikóm, * i rébra pokazáv i rúci Tvojí i nózi Tvojí, * jéže ot hróba Tvojé vostánije preduvirjája: * no Thomá ne obrítesja, ťímže hlahólaše: * ášče ne uzrjú Jehó, ne víruju slovesém vášym.
Polijelej:
Chvalíte imja Hospódne, alliluja, chvalíte rabý Hóspoda. - Alliluja, alliluja, alliluja.
Stojáščíi v chrami Hóspodni, v dvorích dómu Bóha nášeho. – Alliluja, alliluja, alliluja.
Hóspodi, imja tvojé vo viki, í pámjať tvojá v rod i rod. - Alliluja, alliluja, alliluja.
Blahoslovén Hóspoď ot Sióna, žívyj v Jerusalími. - Alliluja, alliluja, alliluja.
Ispovídajtesja Hospodevi jáko bláh, alliluja, jáko v viki mílosť jehó. - Alliluja, alliluja.
Utverdívšemu zémľu na vodách, alliluja, jáko v víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.
Rukóju krípkoju í mýšceju vysókoju, alliluja, jáko vo víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.
Ispovídajtesja Bóhu nebesnómu, alliluja, jáko vo viki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.
Veličanije: Veličájem ťá Životdávče Christé, nás ďiľá v ád sošédšaho, i so sobóju vsjá voskresívšaho.
Hóspoď vocarísja v ľipótu oblečésja.
Jáko sokruší vratá mídňaja, i verejí žeľíznyja slomí.
I izvél ný jesí ot tmý, i síni smértnyja.
Vostá jáko spjá Hóspoď, i porazí vrahí svojá.
Da voskrésnet Bóh, i rastočátsja vrazí jehó.
Séj déň jehóže sotvorí Hóspoď, vozrádujemsja, i vozveselímsja v óä.
Voskresní, Hóspodi, Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich tvojích do koncá.
Hóspodi Bóže mój, vo vík ispovímsja tebí.
Sláva i nýňi: Alliluja 3x. Sláva tebí Bóže.
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)
Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
I sidalen, hlás 1. Pod. Hrob Tvoj Spáse: Víďa Mojá rébra, i jázvy hvozdéj, Thomó, * čto ne víruješi Mojemú voskreséniju? * Hospóď hlahólaše, voskrés ot hróba, * javľájasja apóstolom neizrečénno. * Bliznéc že vírovav, vopijáše Sozdáteľu: * Boh moj jesí i Hospóď.
Sláva, i nýňi: tojže. Víďa Mojá rébra, i jázvy hvozdéj, Thomó, * čto ne víruješi Mojemú voskreséniju? * Hospóď hlahólaše, voskrés ot hróba, * javľájasja apóstolom neizrečénno. * Bliznéc že vírovav, vopijáše Sozdáteľu: * Boh moj jesí i Hospóď.
V prazniky stepena hlás 4.
Antifon 1. Ot júnosti mojá mnóhija bórjut mja strásti: no sam mja zastupí, i spasí Spase moj.
Nenavíďaščii Sióna, postydítesja ot Hóspoda, jáko travá bo ohném búdete izsóchše.
Sláva: Svjatým Dúchom vsjáka dušá žívitsja, i čistotóju vozvyšájetsja, svitľíjetsja trójčeskim jedínstvom, svjaščennotájňi.
I nýňi: Svjatým Dúchom tóčatsja blahodátnyja struji, napajájušče vsjaku tvár ko ožívléniju.
Diákon: Vónmim.
Jeréj: Mír vsím.
Diákon: Premúdrosť, vónmim.
Prokimen, hlas 4: Pochvalí Jerusalíme Hóspoda, * chvalí Bóha tvojehó Sióne.
Stich: Jako ukripí vereí vrat tvojích.
Jeréj: Hóspodu pomolímsja.
Lík: Hóspodi pomíluj.
Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.
Lík: Amíň.
Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.
Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.
Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.
Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.
O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.
Lík: Hóspodi pomílu. (3x)
Mír vsím.
I duchovi tvojemú.
Ot Matthéja svjatáho jevanhéllija čténije:
Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.
Vónmim: Vo vréma óno, jedinijinádesjať učenicý idóša v Haliléju, v hóru, ámože poveľí im Iisús: I víďivše Jehó, pokloníšasja Jemú: óvi že usumňíšasja. I pristúpľ Iisús, rečé im, hlahóľa: dadésja Mi vsjáka vlasť na nebesí i na zemlí: Šédše naučíte vsja jazýki, kresťášče ich vo ímja Otcá, i Sýna, i Svjatáho Dúcha, učášče ich bľustí vsja, jelíka zapovídach vam. I se, Az s vámi jesm vo vsja dni, do skončánija víka. Amíň.
Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.
Taže: Voskresenije Chrístóvo víďivše, poklonímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jedínomu bezhríšnomu. Krestú tvojemú poklaňájemsja Christé, í svjatoje voskresenije tvojé pojém i slávim: Ty bo jesí Boh naš, rázvi tebé inóho ne znájem, ímja tvojé imenújem. Priidíte vsi vírniji, poklonimsja svjatomu Christóvu voskreséniju: se bo priíde Krestóm rádosť vsemú míru. Vsehdá bohoslóvjašče Hóspoda, pojém voskresenije Jehó: raspjátije bo preterpív, smertiju smerť razruší. (Triždy)
Psalóm 50.
Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.
Sláva, hlás 6. Molítvami svjatých apóstol, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych.
I nýňi: Mólitv rádi Prečístyja Bohoródicy, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych
Stich: Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé.
Stichira, hlás 6. Voskrés Isús ot hróba jákože prorečé, dadé nám žývot víčnyj i véliju mílosť.
Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.
Lík: Hóspodi pomílu. (12x)
Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
I abije kanon prazdnika, tvorenije Joanna monacha. Hlas 1. Irmos po dvaždy, tropari že na 12. Ot dnes načinaem hlaholati: Poím Hóspodevi: vo vsju Pjatdesjatnicu.
Pisň 1.
Irmos: Poím vsi ľúdije, * ot hórkija rabóty faraóni Izráiľa izmínšemu, * i vo hlubiňí morsťíj nohámi nemókrymi nastávľšemu, * pisň pobídnuju: jáko proslávisja.
Dnés vesná dušám, * zané Christós ot hróba jákože sólnce vozsijáv tridnévnyj, * mráčnuju búrju othná hrichá nášeho. * Tohó vospojím, jáko proslávisja.
Caríca vremén, svitonósnomu dňu, * dnej že carjú jávstvenňijši daronosjá, * krásit izbránnyja ľúdi cerkóvnyja, * neprestánno pojá voskrésšaho Christá.
Vratá smerti, Christé, * nižé hróbnyja pečáti, nižé kľučí dveréj Tebí protívišasja: * no voskrés predstál jesí druhóm Tvoím, Vladýko, * mir dárujaj, vsjak um preimúšč.
Katavasia: Voskresénija deň, * prosvitímsja, ľúdije. * Páscha, Hospódňa Páscha: * ot smérti bo k žízni, * i ot zemlí k nebesí, * Christós Boh nas privedé, * pobídnuju pojúščija.
Pisň 3.
Irmos: Utverdí mené Christé, * na nedvížimom kámeni zápovidej Tvojích, * i prosvití mja svítom licá Tvojehó: * ňisť bo svjat páče Tebé, Čelovikoľúbče.
Nóvyja vmísto vétchich, * vmísto že tľínnych netľínnyja, * krestóm Tvoím, Christé, soveršív nas, * vo obnovléniji žízni žíteľstvovati dostójno poveľíl jesí.
Vo hróbi zakľučén opísannoju plótiju Tvojéju, * neopísannyj, Christé, voskrésl jesí: * dvérem že zakľučénnym, * predstál jesí Tvoím učenikóm Vsesíľne.
Jazvy Tvojá, Christé, * jáže vóleju preterpíl jesí za nas, * učenikóm Tvoím sochranív, sviďítelstvo pokazál jesí * Tvojehó slávnaho voskresénija.
Prijidíte, pívo pijém nóvoje, * ne ot kámene neplódna čudoďíjemoje, * no netľínija istóčnik * iz hróba odoždívša Christá, * v Némže utverždáemsja.
Po 3. Pisňi:
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )
Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Ipakoi, hlas 6: Jako posreďí učenikóv Tvojích prišél jesí, Spáse, mir dajá im: * prijidí i k nam i spasí nas.
Pisň 4.
Irmos: Vélija tájna Tvojehó, Christé, smotrénija: * sijú bo svýše províďa bohozríteľno Avvakúm, * izšél jesí, vopijáše Tebí, * vo spasénije ľudéj Tvojích, Čelovikoľúbče.
Žélči úbo vkusí, drévneje vkušénije isciľája, * nýňi že s sótom méda, prosviščénije podajá Christós práotcu, * i Svojé sládkoje pričástije.
Ráduješisja ispytájem: * ťímže, Čelovikoľúbče, na sijé poveľiváješi Thomí, * prostirája nevírujušču rébra, * mírovi uvirjája Tvojé, Christé, tridnévnoje vostánije.
Bohátstvo počérp * ot sokróvišča nekrádomaho Božéstvennaho, Blahoďíteľu, * kopijém probodénnaho Tvojehó rebrá, * premúdrosti i rázuma napolňájet mir Bliznéc.
Tvoj vseblažénnyj chválitsja jazýk, o Blíznče! * Pérvyj bo blahočéstno propovídujet * Žiznodávca Iisúsa, Bóha že i Hóspoda, * ot osjazánija ispólňsja blahodáti.
Na Božéstvenňij stráži * bohohlahólivyj Avvakúm * da stánet s námi, i pokážet * svitonósna Anhela, * jásno hlahóľušča: * dnes spasénije míru, * jáko voskrése Christós, * jáko vsesílen.
Pisň 5.
Irmos: Ot nóšči útreňujušče pojém Ťa Christé, * Otcú sobeznačáľna, i Spása duš nášich: * mir mírovi podážď Čelovikoľúbče.
Predstáv druhóm skorbjáščym Spas, * prišéstvijem vsju otjémlet skorb, * i ihráti vozdvizájet Svoím voskresénijem.
O voístinnu pochvaľájemaho Thomý strášnaho načinánija! * Dérzostno bo osjazá rébra, * Božéstvennym ohném blistájuščaja.
Nevírije Thominó, víry rodíteľnoje nam pokazál jesí: * Ty bo vsja premúdrostiju Tvojéju * promyšľáješi polézno, Christé, jáko Čelovikoľúbec.
Utreňujem útrenňuju hlubokú, * i vmísto míra písň prinesém Vladýci, * i Christá úzrim * právdy Sólnce, * vsim žizň vozsijájušča.
Pisň 6.
Irmos: Proróka spasl jesí ot kíta, Čelovikoľúbče, * i mené iz hlubiný prehrišénij vozvedí, moľúsja.
Thomý ne ostávil jesí, Vladýko, * pohružájema hlubinóju nevírija, * dláni prostér na ispytánije.
Spas naš hlahólaše: * osjazávše Mja vídite kósti ploť nosjášča, * Az ne preminíchsja.
Rébra osjazá, i vírovav pozná Thomá, * ne syj v pérvom vchóďi Tvojém, Spáse naš.
Snizšél jesí v preispódňaja zemlí, * i sokrušíl jesí verejí víčnyja, * soderžáščyja svjázannyja, Christé, * i tridnéven, jáko ot kíta Jóna, * voskrésl jesí ot hróba.
Po 6. pisňi
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )
Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Kondak, hlas 8: Ľubopýtnoju desníceju * žiznopodáteľnaja Tvojá rébra Thomá ispytá, Christé Bóže, * zakľučénnym bo dvérem jáko všel jesí, * s próčimi apóstoly vopijáše Tebí: * Hospóď jesí i Boh moj.
Ikos: Kto sochraní učeníču dlaň tohdá neopalímu, * jehdá ko óhnennym rébrom pristupí Hospódnim? * Kto dadé jej dérzosť, i vozmóže osjazáti * plámennuju kosť, vsjáko neosjažímuju? * Ašče bo ne by rebró sílu pódalo brénňij desníci, * káko možáše osjazáti, * stradáňmi pokolebávšaja jáže výše, i jáže nízu? * Sijá blahodáť Thomí dadésja, jéže sijá osjazáti, * Christóvi že vopíti: Hospóď jesí i Boh moj.
Pisň 7.
Irmos: Obrazu služíti musikíjskomu sohlásiju sozyvájušču ľúdi, * ot písnej Sijónskich pojúšče otéčeski ótrocy Davídovy, * mučítelevo razoríša zločestívoje veľínije, * i plámeň v rósu preložíša, pisň vospivájušče: * prevoznosímyj otcév i naš Bóže, blahoslovén jesí.
Jako pérvyj jesť dnej i hospóďstvennyj svitonósnyj sij, * vóňže rádovatisja dostójno nóvym i božéstvennym ľúdem s trépetom: * prinósit bo i víka óbraz, * jáko osmíca soveršája búduščaho, * prevoznosímyj otcév i naš Bóže, blahoslovén jesí.
Jedín derznúvyj, nevírnoju že víroju * oblahoďíteľstvovavyj nas Thomá Bliznéc, * rišít úbo mráčnoje nevíďinije vsich koncév, vírnym nevírstvijem, * sebí že vinéc pletét jávi hlahóľa. * Ty jesí Hospóď prevoznosímyj, otcév i naš Bóže, blahoslovén jesí.
Ne vsúje usumňívsja Thomá o vostániji Tvojém, ne nizložísja: * no nesumníteľnoje tščášesja pokazáti sijé, Christé, vsim jazýkom. * Otonúduže nevírijem uvíriv, vsich naučí hlahólati: * Ty jesí Hospóď prevoznosímyj, otcév i naš Bóže, blahoslovén jesí.
So stráchom rúku Thomá v rébra Tvojá živonósnaja, Christé, vložív, * trépeten oščutí ďíjstvo, Spáse, suhúboje * dvimá jestestvóma v Tebí sojediňájemyma neslijánno, * i víroju vzyváše, hlahóľa: * Ty jesí Hospóď prevoznosímyj, otcév i naš Bóže, blahoslovén jesí.
Otroki ot péšči izbávivyj, * byv Čelovík, * stráždet jáko smérten, * i strástiju smértnoje, * v netľínija oblačít blahoľípije, * Jedín blahoslovén * otcév Boh, i preproslávlen.
Pisň 8.
Irmos: V plámeni óhnenňi horjáščija péšči sochránšaho ďíti, * i vo zráci ánhela snizšédšaho k nim, * pójte Hóspoda, i prevoznosíte Jehó vo víki.
Vozžeľívyj Tvojé rádostnoje viďínije, * préžde ne vírovaše Thomá: * spodóbilsja že tohó, Bóha i Hóspoda Ťa naricáše, Vladýko, * Jehóže prevoznósim vo vsja víki.
Preterpívšaho Thominó nevírije, i pokazávšaho rébra, * i tohó dlániju osjazánna bývša, * pójte Hóspoda, i prevoznosíte Jehó vo vsja víki.
Tvojé neudóbnoje sokróvišče, utajénoje nam otvérze Thomá: * bohoslóviv bo jazýkom bohonósnym, * pójte Hóspoda, hlahólaše, * i prevoznosíte Jehó vo vsja víki.
Sej narečénnyj i svjatýj deň, * Jedín subbót Car i Hospóď, * prázdnikov prázdnik * i toržestvó jesť toržéstv, * vóňže blahoslovím Christá vo víki.
Po 8.pisňi:
Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:
Na 9-j pisni, Čestňíjšuju: ne pojem: no irmos kijždo lik.
Pisň 9.
Irmos: Tebé svítluju sviščú, i Máter Bóžiju, * prečúdnuju slávu, i výššuju vsich tvarej, * písňmi veličájem.
Tvoj svítlyj deň i presvítlyj, Christé, vsesvítluju blahodáť, * vóňže krásnyj dobrótoju učenikóm Tvoím predstál jesí, * v písnech veličájem.
Tebé, brénnoju dlániju osjazájema v rébra, * i ne opalívša sijú, ohném neveščéstvennaho Božéstvennaho suščestvá, * v písnech veličájem.
Ťa, jáko Bóha, iz hróba voskrésša Christá, * ne očíma víďivše, no serdéčnoju ľubóviju vírovavše, * písňmi veličájem.
Katavasia: Svitísja, svitísja, * nóvyj Jerusalíme: * sláva bo Hospódňa * na tebí vozsijá. * Likúj nýňi * i veselísja, Sióne. * Ty že, Čístaja, krasújsja, Bohoródice, * o vostániji Roždestvá Tvojehó.
Po 9. pisňi.
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )
Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Svját Hospóď Boh náš. (hlás 1.)
Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.
Stích: Voznosíte Hospóda Boha našeho i poklaňájtesja podnóžiju nohú jeho, jáko svjáto jesť.
Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.
Eksapostilarij, hlas 1. Pod. Nébo zvezdámi: Mojích udóv rukóju tvojéju ispytávyj jázvy, * ne nevíruj Mi, Thomó, * ujázvlennomu tebé rádi: * so učenikí jedinomúdrstvuj, * i živúščaho propovíduj Bóha. 2x
Slava, i nyňi: Dnes vesná blahouchájet, * i nóvaja tvar likújet. * Dnes vzimájutsja kľučí dveréj, * i nevírija Thomý drúha vopijúšča: * Hospóď i Boh moj.
(Hlás 1.) Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.
Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.
Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.
Psalóm 149.
Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.
Na chvalítech stichíry, na 6,
Stích: Sotvoríti v ních súd napísan, sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.
Stích: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó vo utveržéniji síly jehó.
Stích: Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.
hlas 1., Pod.: Prechválniji múčenicy: Po jéže iz hróba Tvojém strášnom, Žiznodávče, vostániji, * jákože pečátej ne razrušíl jesí, Christé, hróbnych, * táko zakľučénnym dvírem všel jesí k preslávnym apóstolom Tvoím, * radostotvorjá ich, i Právyj Tvoj Duch podajá im, * za bezmírnuju Tvojú mílosť.
Stích: Chvalíte jehó vo hlási trúbňim, chvalíte jehó vo psaltíri i húsľich.
Po jéže iz hróba Tvojém strášnom, Žiznodávče, vostániji, * jákože pečátej ne razrušíl jesí, Christé, hróbnych, * táko zakľučénnym dvírem všel jesí k preslávnym apóstolom Tvoím, * radostotvorjá ich, i Právyj Tvoj Duch podajá im, * za bezmírnuju Tvojú mílosť.
Stích: Chvalíte jehó v timpáňi i líci, chvalíte jehó vo strúnach i orháňi.
Thomá íže i Bliznéc ne bi prišél, * jehdá Ty učenikóm javílsja jesí, Hóspodi. * Ťímže ne vírova Tvojemú voskreséniju, * i víďivšym Ťa vopijáše: * ášče ne vložú pérsta v rébra Jehó i hvozdéj jázvy, * ne víruju, jáko vostál jesť.
Stích: Chvalíte jehó v kimváľih dobrohlásnych, chvalíte jehó v kimváľich vosklicánija: vsjákoje dychánije da chválit Hóspoda.
Jakože chóščeši, osjaží, Christós Tomí vopijáše: * vloží rúku, i poznáj Mja kósti imúšča i zemnóe ťílo, * i ne búdi nevíren, rávno že so inými uvírisja. * On že vozopí: * Boh moj i Hospóď Ty jesí, * sláva vostániju Tvojemú.
Sláva, hlas 6: Po dnech osmích vostánija Tvojehó, Iisúse Carjú, * jedinoródnyj Slóve Otčij * javílsja jesí učenikóm Tvoím, zakľučénnym dvérem, * mir Tvoj podajá, * i nevírujuščemu učenikú známenija pokazál jesí: * Prijidí i osjaží rúci i nózi, i netľínnaja Mojá rébra. * On že vírovav, vopijáše Tebí: * Hospóď moj i Boh moj, sláva Tebí.
I nýňi, hlás 2: Preblahoslovénna jesí, Bohoródice Ďívo: * voplóščšimbosja iz tebé, * ád pľinísja, Adám vozzvásja, * kľátva potrebísja, Jéva svobodísja, * smérť umertvísja, i mý ožíchom, * ťímže pojúšče vozopijém: * blahoslovén Christós Bóh náš, izvólivyj táko sláva tebí.
Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.
Slavoslovije velikoje.
Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir , v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa , kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj , Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * pomiluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, príbížišče byl jesí nam, v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, pomiluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch *, naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.
Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.
Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.
Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.
Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.
Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.
Tropár po Slavosloviji:
Tropar, hlas 7: Zapečátanu hróbu, * Živót ot hróba vozsijál jesí, Christé Bóže, * i dvérem zakľučénnym, * učenikóm predstál jesí, * vsích voskresénije, * duch právyj ťími obnovľája nam, * po velícij tvojéj mílosti. (3x)
~~(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:~~
Hóspodi, pomíluj. (12x)
Sláva, i nýňi: )
Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.
Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.
Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.
Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.
Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Jekténija prositelnaja:
Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.
Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.
Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.
Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.
Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.
Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Jeréj: Mír vsím
Lík: I dúchovi tvojemú.
Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.
Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Lik: Amíň.
Diákon: Premúdrosť.
Lík: Blahosloví.
Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.
Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.
Lík: Svitísja, svitísja, nóvyj Jerusalíme: sláva bo Hospódňa na tebí vozsijá. Likúj nýňi i veselísja, Sióne. Ty že, Čístaja, krasújsja, Bohoródice, o vostániji Roždestvá Tvojehó.
Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.
Lík: Christós voskrése iz mértvych, smértiju smerť popráv i súščym vo hrobích živót darováv. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.
Jeréj: Prišédyj ko učenikóm dvérem zatvorénnym, i Thomú uvírivyj, spasénija nášeho rádi, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.
Lík: Amíň.
~~(ášče molítsja mírjan molítvu, netvorít otpúst sícevyj, no hlahólet:
Svitísja, svitísja: ~~Christós voskrése iz mértvych, smértiju smerť popráv i súščym vo hrobích živót darováv. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.)
Sláva, i nýňi, stichiru jevanhelskuju, hlas 1: Na hóru učenikóm idúščym, za zemnóje voznesénije, * predstá Hospóď: i poklonívšesja Jemú, * i dánnyja vlásti vezďí naučívšesja, * v podnebésnuju posyláchusja, * propovídati jéže iz mértvych voskresénije, * i jéže na nebesá vozšéstvije. * Imže i vo víki sprebyváti nelóžnyj obiščásja Christós Boh, * i Spas duš nášich.