Utiereň 5.4.

Sláva Svjaťíj, i Jedinosúščňij, i Životvorjáščij, i Nerazďilímij Tróici, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

I nam otveščajuščim: Amíň.

Načinajet nastojateľ, s pročimi služiteli, velehlasno nastojaščij tropar, vo hlas 5:

Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv * i súščym vo hrobích živót darováv.

I my tojžde pojem podobňi, so sladkopenijem. Pojetsja že sej tropar triždy ot nastojateľa, i triždy ot nas.

Taže nastojateľ hlaholet stichi:

Pervyj stich: Da voskrésnet Boh, i rastočátsja vrazí Jehó, * i da bižát ot licá Jehó nenavíďaščiji Jehó.

I na kijždo stich my pojem tropar: Christós voskrése: ves po jedinoždy.

Vtoryj stich: Ja ko isčezájet dym, da isčéznut, * jáko tájet vosk ot licá ohňá. Christós voskrése: jedinoždy.

Tretij stich: Táko da pohíbnut hríšnicy ot Licá Bóžija, * a právednicy da vozveseľátsja. Christós voskrése: jedinoždy.

Četvertyj stich: Sej deň, jehóže sotvorí Hospóď, * vozrádujemsja i vozveselímsja voň. Christós voskrése: jedinoždy.

Slava: Christós voskrése: jedinoždy.

I nyňi: Christós voskrése: jedinoždy.

Taže nastojateľ pojet vyššim hlasom: Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv.

~~ I my:~~ I súščym vo hrobích živót darováv.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

I po vozhlási ábije pojém kanón, irmós: voskresénija déň: po dváždy, troparí že na 10, s pripívy: Christós voskrése: V Sláva, i nýňi: hlahólem Bohoródičny Hospodína Feofána, i Hospodína Jósifa: písany v neďíľu o mironósicach. Katavásia óba líka vkúpi: Voskesrénija déň: I posľidí: Christós voskrése: tríždy.

Kanon, hlas 1.

Pisň 1.

Irmos: Voskresénija deň, * prosvitímsja, ľúdije. * Páscha, Hospódňa Páscha: * ot smérti bo k žízni, * i ot zemlí k nebesí, * Christós Boh nas privedé, * pobídnuju pojúščija.

Pripiv: Christós voskrése iz mértvych.

Očístim čúvstvija, i úzrim nepristúpnym svítom Voskresénija, Christá blistájuščasja, * i rádujtesja, rekúšča, * jásno da uslýšim, * pobídnuju pojúšče.

Pripiv: Christós voskrése iz mértvych.

Nebesá úbo dostójno da veseľátsja, * zemľá že da rádujetsja, * da prázdnujet že mir, * vídimyj že ves i nevídimyj: * Christós bo vostá, * vesélije víčnoje.

[N] Nýňi istočí mi Ďívo Bohoródice istóčniče, blahodáť dajúšči slóva, jáko da vospojú ťa istóčnik, vríjuščij živót i blahodáť vírnym: tý bo ipostásnoje Slóvo istočíla jesí.

[I] Vračevstvó páče jestestvá, chrám tvój čestnája, javľájetsja vsím otrokovíce: ot smérti bo jávnyja pritekájuščyja vírnyja jávi vozstavľájet, i vsím nezavístnuju tóčit sládosť.

[K] Izliváješi s nebesé neistoščímo blahodáti voístinnu jedína: sľipijušča bo tvoríši vziráti k svítu, blátom nóvym, vozhlasívši svýše páče smýsla Leónovi.

[I] Óbščeje ľubočéstije čelovíčestva čestnája, rádujsja Maríje, rádujsja: vsích bo tvoréc na ťá, jákože kápľa sníde jávstvenno, istóčnik ťá bezsmérten pokazáv Bohonevístnaja.

Irmos: Voskresénija deň, * prosvitímsja, ľúdije. * Páscha, Hospódňa Páscha: * ot smérti bo k žízni, * i ot zemlí k nebesí, * Christós Boh nas privedé, * pobídnuju pojúščija.

Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv * i súščym vo hrobích živót darováv. Triždy.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Pisň 3.

Irmos: Prijidíte, pívo pijém nóvoje, * ne ot kámene neplódna čudoďíjemoje, * no netľínija istóčnik * iz hróba odoždívša Christá, * v Némže utverždáemsja.

Pripiv: Christós voskrése iz mértvych.

Nýňi vsja ispólnišasja svíta, * nébo že i zemľá, i preispódňaja: * da prázdnujet úbo vsja tvar * vostánije Christóvo, * v némže utverždájetsja.

Pripiv: Christós voskrése iz mértvych.

Včerá spohrebóchsja Tebí Christé, * sovostajú dnes * voskrésšu Tebí, * sraspináchsja Tebí včerá, * Sam mja sproslávi Spáse vo Cárstviji Tvojém.

Bohoródicy podóbny:

[F] Svítlyj ťá svjatýj chrám Vladýki vsích otrokovíce vím, i netľínija istóčnik, vódu izlivájušč Christá, ot nehóže napajájemsja.

[O] Ot tvojejá blahodáti Vladýčice istóčniče, samodéržcu dajéši ischódov proischoždénije soderžímo ľúťi, kámene podstojánije strášnoje, vodóju razrišívšejesja.

[R] Tečét bláhodáť nezavístnaja ot tebé, Bohoródice Ďívo, obíľno točáščaja, chromíji skáčut o tebí, prokažénnych očiščájetsja mnóžestvo, i démoni uhňitájutsja.

[O] Vsím dajéši iscilénije vírnym, carém, prostcém, níščym, kňazém, ubóhim, bohátym óbšče, vódu izlivájaj istóčniče razlíčnoje iscilénije.

Irmos: Prijidíte, pívo pijém nóvoje, * ne ot kámene neplódna čudoďíjemoje, * no netľínija istóčnik * iz hróba odoždívša Christá, * v Némže utverždáemsja.

Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv * i súščym vo hrobích živót darováv. Triždy.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesí Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák páschi: Ašče i vo hrob snizšél jesí, Bezsmértne, * no ádovu razrušíl jesí sílu, * i voskrésl jesí, jáko pobiditeľ, Christé Bóže, * ženám mironósicam viščávyj: rádujtesja, * i Tvoím apóstolom mir dárujaj, * pádšim podajáj voskresénije.

Sidálen, hlás 8. Pod.: Premúdrosti slóva: Prisnotekúščij istóčnik, i živótnyj, istočájaj strujá Božéstvennyj tók, sohlásno voschválim blahodáti prosjášče: na kíjždo bo déň istočájet iscilénija, jáko rík tečénija pokazújaj maľíjšaja. Ťímže po dólhu pristupájušče s ľubóviju, vírno počerpém ot istóčnika neisčerpájemoje zdrávije, voístinnu bezsmértnoje, orošájuščeje vírno blahočestívych serdcá: ustnámi vozopijím, tý jesí vírnych uťišénije.

Pisň 4.

Irmos: Na Božéstvenňij stráži * bohohlahólivyj Avvakúm * da stánet s námi, * i pokážet svitonósna Anhela, * jásno hlahóľušča: * dnes spasénije míru, * jáko voskrése Christós, * jáko vsesílen.

Pripiv: Christós voskrése iz mértvych.

Múžeskij úbo pol, * jáko razvérzyj ďívstvennuju utróbu, * javísja Christós: * jáko čelovík že, * Ahnec narečésja: * neporóčen že, * jáko nevkúsen skvérny, * náša Páscha, * i jáko Boh ístinen * soveršén rečésja.

Pripiv: Christós voskrése iz mértvych.

Jako jedinoľítnyj áhnec, * blahoslovénnyj nam vinéc Christós, * vóleju za vsich zaklán bysť, * Páscha čistíteľnaja, * i páki iz hróba krásnoje * právdy nam vozsijá Sólnce.

Pripiv: Christós voskrése iz mértvych.

Bohootéc úbo Davíd * pred sínnym kovčéhom skakáše ihrája, * ľúdije že Bóžiji svjatíji, * obrazóv sbytijé zrjášče, * veselímsja Božéstvenňi, * jáko voskrése Christós, * jáko Vsesílen.

Bohoródicy podóbny:

[Y] Páče peská voístinnu, i káplij dožďívnych, býša Bohoródice mnóžestva, istóčnika ďíl tvojích, neprestánno tekúščaja na vsjú zémľu bohátno, i vsjákaho boľášča ľúťi skóro isciľájuščaja.

[K] Na sťisnénnyj žený ot karkína soséc, vodá vozlivájetsja Ďívo, istóčnika tvojehó Vladýčice, i ábije prestáša strásti smertonósnyja strujéju, i karkín prósto izýti pozná.

[A] Nedomýslimoje v tebí, i páče jestestvá soďíjannoje jésť jávstvenno Bohoródice: vodá bo byvájet istóčnika tvojehó iscilénije, nedúhom smertonósnym protívnoje, jehóže jestestvó jávi nikohdáže víďaše.

[L] Prísno umerščvľájet mjá vráh slástnymi prilóhi, Vladýčice istóčniče Bohoródice, ne prézri, predvarí skóraja pómošče: sehó že sítej mjá izbávi, da vospojú ťa prísno mnohopítuju.

Irmos: Na Božéstvenňij stráži * bohohlahólivyj Avvakúm * da stánet s námi, * i pokážet svitonósna Anhela, * jásno hlahóľušča: * dnes spasénije míru, * jáko voskrése Christós, * jáko vsesílen.

Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv * i súščym vo hrobích živót darováv. Triždy.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Blah i Čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Pisň 5.

Irmos: Utreňujem útrenňuju hlubokú, * i vmísto míra písň prinesém Vladýci, * i Christá úzrim právdy Sólnce, * vsim žizň vozsijájušča.

Pripiv: Christós voskrése iz mértvych.

Bezmírnoje Tvojé blahoutróbije, * ádovymi úzami soderžímiji zrjášče, * k svítu iďáchu Christé, * vesélymi nohámi, * Páschu chváľašče víčnuju.

Pripiv: Christós voskrése iz mértvych.

Pristúpim sviščenósniji, * ischoďášču Christú iz hróba, jáko ženichú, * i sprázdnujem ľuboprázdnstvennymi čínmi * Páschu Bóžiju spasíteľnuju.

Bohoródicy podóbny:

[O] Slovesá slóva, jáko voístinnu istóčnika, vospivájem ťá čístaja: premúdrosti bo hlubinú jáko páče slóva raždáješi, povísivša na vozdúsi tečénija, i zémľu na voďí.

[Y] Podšlá jesí ľístvic nesénije, otémľuščeje sokrušénije íže támo živopíscov, o vsesvjatýj istóčniče! spasájaj ľúdi ot trúsa dómu pádšija.

[T] Utróby neroďáščija neplódstvom préžde, razrišáješi jávi, istóčnika tvojehó strujámi: íbo jáko rodívšaja Vladýku vsích. i roždénija podajéši.

[O] Ni slóvo, ni úm, nižé jazýk tvojé vozmóhut čístaja roždestvó pochvalíti, no nemoščstvújut v tebí, i obličájetsja filosófov čéstnosť, i rítorov krasotá.

Irmos: Utreňujem útrenňuju hlubokú, * i vmísto míra písň prinesém Vladýci, * i Christá úzrim právdy Sólnce, * vsim žizň vozsijájušča.

Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv * i súščym vo hrobích živót darováv. Triždy.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako svjatísja i proslávisja prečestnóe i velikoľípoje ímja Tvojé, Otcá, i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Pisň 6.

Irmos: Snizšél jesí v preispódňaja zemlí, * i sokrušíl jesí verejí víčnyja, * soderžáščyja svjázannyja, Christé, * i tridnéven, * jáko ot kíta Jóna, * voskrésl jesí ot hróba.

Pripiv: Christós voskrése iz mértvych.

Sochranív cíla známenija Christé, * voskrésl jesí ot hróba, * kľučí Ďívy ne vredívyj v roždeství Tvojém, * i otvérzl jesí nam rájskija dvéri.

Pripiv: Christós voskrése iz mértvych.

Spáse moj, * živóje že i nežértvennoje zakolénije, * jáko Boh Sam Sebé * vóleju privél Otcú, * sovoskresíl jesí vseródnaho Adáma, * voskrés ot hróba.

Bohoródicy podóbny:

[O] Slovesá slóva, jáko voístinnu istóčnika, vospivájem ťá čístaja: premúdrosti bo hlubinú jáko páče slóva raždáješi, povísivša na vozdúsi tečénija, i zémľu na voďí.

[Y] Podšlá jesí ľístvic nesénije, otémľuščeje sokrušénije íže támo živopíscov, o vsesvjatýj istóčniče! spasájaj ľúdi ot trúsa dómu pádšija.

[T] Utróby neroďáščija neplódstvom préžde, razrišáješi jávi, istóčnika tvojehó strujámi: íbo jáko rodívšaja Vladýku vsích. i roždénija podajéši.

[O] Ni slóvo, ni úm, nižé jazýk tvojé vozmóhut čístaja roždestvó pochvalíti, no nemoščstvújut v tebí, i obličájetsja filosófov čéstnosť, i rítorov krasotá.

Irmos: Snizšél jesí v preispódňaja zemlí, * i sokrušíl jesí verejí víčnyja, * soderžáščyja svjázannyja, Christé, * i tridnéven, * jáko ot kíta Jóna, * voskrésl jesí ot hróba.

Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv * i súščym vo hrobích živót darováv. Triždy.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Ty bo jesí Car míra, i Spas duš nášich, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 8. Pod.: Vzbránnoj: Ot neistoščímyja tý, istóčniče Bohoblahodátnyj, podajéši mí, točášči vódy tvojejá blahodáti prisnotekúščij páče slóva: jáko bo Slóvo róždšaja páče smýsla, moľú ti sja, orosí mja blahodátiju, da zovú ti: rádujsja, vodó spasíteľnaja.

íkos: Neskvérnaja Bohoródice, róždšaja Slóvo Ótčeje, préžde vík netľínno róždšejesja, razširí mojá ustá, čístaja, sprivnosjášči mjá k tvojemú pochvaléniju, jáko da voschvaľú ťa, zovýj istóčniku tvojemú sijá: rádujsja, istóčniče rádosti neprestájemyja: rádujsja, tóče dobróty neizrečénnyja. rádujsja, nedúhov razlíčnych razrišénije: rádujsja strastéj vsjákich potoplénije. rádujsja strujé svitovídňijšaja, zdrávy tvorjáščaja vírnyja: rádujsja vodó blahodátňijšaja nedúhujuščim mnohorazlíčno. rádujsja čáše mánny životóčnyja: rádujsja báne i néktarju Bohoizlijánnyj. rádujsja vodó, premúdrosti nevíďinije otémľuščaja: rádujsja rastvorénije sérdca, píšču Božéstvennuju izlivájuščeje. rádujsja pristánišče nemožénija istočájuščaja: rádujsja plámeň nedúhovanija uhašájuščaja. rádujsja vodó spasíteľnaja.

Sinaksár na presvjátúju Hospožú Vladýčicu Bohoródicu, živoprijémnyj istóčnik.

V pjatók svítlyja sedmícy, prázdnujem obnovlénije chráma presvjátýja i Hospoží nášeja Bohoródicy, imenújemaho živonósnaho istóčnika. ješčé že pámjať tvorím izrjádnych i páče jestestvá čudés bývšich, vo ónom chrámi ot Bohomátere. Séj úbo chrám pérvije osnovásja ot carjá Ľvá velíkaho, íže i Makéll imenovásja. Séj ponéže bjáše bláh i smirén čelovík, za dóbroje svojé namirénije i mílostivnoje, jéže imjáše, préžde néže býti carjú, obritájajsja vo ónom mísťi, obríte jedínaho čelovíka sľípaho, ne víďašča kámo ití: i vzém jehó za rúku, veďáše. Dostíhšima že oboíma támo blíz, iďíže bjáše séj istóčnik, vozžadá sľipýj, i moľáše Ľvá, da orosít jehó: íže iďá vo vnútrenňije ónoje ľísa, iďíže bjáše drevés i nasaždénij razlíčnych ispólneno, iskáše vodý, i ne obritájaj istóčnika, obraščášesja áki oťahčájem. I slýšit hlás svýše hlahóľušč: o Ľvé! ne unyváj, zané vodá, jejáže íščeši, blíz tebé jésť, i obratísja obristí jú. I Lév úbo obraščájajsja, i iščáj mnóho, ne obríte jejá. I páki slýšit rávnyj pérvomu hlás, i hlahólet jemú: cárjú Ľvé, vnídi vo vnútrenňuju čásť zahuščénnaho sehó ľísa, i vozmí svoíma rukáma ot sejá mútnyja vodý, i iscilí žáždu sľipáho, i pomáži i pomračénnyja jehó óči: i ábije poznáješi, kája jésm, i ot mnóhaho vrémene živú na sém mísťi. Lév úbo sotvorí jákože hlás poveľí jemú, i ábije vozzrí sľipýj. I po Bohomátere prorečéniju, po máľi vrémeni býsť cár Ľév: i sozdá támo u istóčnika chrám pérvyj, bohátoju rukóju, jákože zrítsja dnés. I ponéže byváchu čudesá množájšaja na vsjákij déň, po mnóhich ľíťich iustinián velíkij samodéržec Hréčeskij, ponéže postradá ziló ot némošči vodotrúdija, i obríte támo iscilénije svojé, choťá dáti vozdajánije Máteri Bóžijej, páki sozdá ónyj pérvyj chrám, i sotvorí i veličájšij i krasňíjšij, íže ot mnóhich trúsov vnehdá razsídesja, posľidí cár Vasílij Makedónskij, i sýn jehó Lév múdryj, páki sozdáša i ispráviša í. Vo vrémja ích séj istóčnik mnóha čudesá ďíjstvova: i vód zaderžánija, i ptísy, i inýja tmočíslennyja strásti iscilí: karkínskija strásti, i krovotečénija mnóhich rodóv, ímiže straždáchu carévny i inýja žený, i razlíčnyja ohnévicy, i inýja boľízni, i jázvy neiscílnyja, i neplódnyja razriší: jáko i caríca Zoí neplódy súšči priját dár ot sehó istóčnika, sýna Konstantína Porfirohénita. Voskresí že i mértvaho, íže bí ot fessalíi, i prichoďá ko svjátómu istóčniku úmre na putí. jehdá že choťáše umréti, zapovída koráblenikom vzjáti jehó támo vo chrám istóčnika, i vozlijáti na nehó trí kádi ot ónyja vodý, i tohdá pohrebstí jehó. jéže tvorjášče koráblenicy, i vozlivájušče na nehó vódu, ábije voskrése mértvyj. Po mnóhom že vrémeni, choťá pásti velíkij chrám ónyj, javísja Bohoródica, i deržáše jehó, dóndeže izýde vón vsé mnóžestvo ľudéj, i niktóže vredísja. Tájažde svjátája vodá pivájema, mnóhija bisnújemyja iscilí: i ot temnícy čelovíki svjázannyja razriší. Iscilí že i carjá Lvá ot kamenozajátija, i žený jehó Feofány uhasí zílňijšuju ohnévicu. I bráta jehó Stefána razriší ot ptísnyja némošči. Darová že i slúch ioánnu patriárchu Jerusalímskomu. Iscilí ješčé i sílnuju ohnévicu patríkia Tarásia, i mátere jehó Mahistríssy, i sýna stiliánova iscilí ot vodozaderžánija. I ňíkuju ženú ímenem Schízinu svobodí ot črevobolénija. I carjá Romána iscilí, ot razrišénija i svjazánija čréva tájažde vodá, podóbňi i ženú jehó. Prizvánijem že tókmo iscilí vsesvjátája monácha Péperin, i učeniká jehó v chaldéi. Podóbňi i monácha Matféa, i Melétia, íchže obolháša carjú, svobodí ot hňíva: Patríkia že i Protospafária, i inýja tmočíslennyja któ ispovídati móžet? Ňísť že právedno ne vospomináti i iscilénija Ischíova: nižé kíj jazýk móžet povídati, jelíka čudesá tájažde vodá ďíjstvova, i dáže do dnés ďíjstvujet, páče káplej dožďívnych, i páče zvízd Nebésnych, i listóv mnóžestva, jáže v náša vremená víďichom. ješčé iscilí i inýja smertonósnyja boľízni, prokázy, sverbóty páče jestestvá, i opuchlénija žénskaja, i dušévnyja strásti mnóhija iscilí, i razlíčnyja očnýja boľízni. ješčé že iscilí varáhha Joánna ot vodnotrudovánija, i druháho varáhha iscilí ot zlých jázv, i svjaščennomonácha Márka ot óspy, i kamenozajátija monácha Zacháriju. I inája mnóžajšaja čudesá, jáže ne vozmóžno jésť isčísliti, jáže ďíjstvova i ďíjstvujet neprestánno. Tvojejá Mátere molítvami, Christé Bóže náš pomíluj nás. amíň.

Taže hlaholem: Voskresénije Christóvo víďivše, * poklonímsja Svjatómu Hóspodu Ijisúsu, * jedínomu bezhríšnomu, * krestú Tvojemú poklaňájemsja, Christé, * i svjatóe Voskresénije Tvojé pojém i slávim: * Ty bo jesí Boh naš, * rázvi Tebé inóho ne znájem, * ímja Tvojé imenújem. * Prijidíte vsi vírniji, * poklonímsja Svjatómu Christóvu voskreséniju: * se bo priíde krestóm rádosť vsemú míru. * Vsehdá blahoslovjášče Hóspoda, * pojém voskresénije Jehó: * raspjátije bo preterpív, * smértiju smerť razruší. [Triždy.]

Voskrés Iisús ot hróba, * jákože prorečé, * dadé nam živót víčnyj * i véliju mílosť. [Triždy.]

Pisň 7.

Irmos: Otroki ot péšči izbávivyj, * byv Čelovík, * stráždet jáko smérten, * i strástiju smértnoje, * v netľínija oblačít blahoľípije, * Jedín blahoslovén * otcév Boh, i preproslávlen.

Pripiv: Christós voskrése iz mértvych.

Žený s míry bohomúdryja v sľid Tebé tečáchu: * Jehóže, jáko mértva, so slezámi iskáchu, * pokloníšasja rádujuščyjasja Živómu Bóhu, * i Páschu tájnuju * Tvojím, Christé, učenikóm blahovistíša.

Pripiv: Christós voskrése iz mértvych.

Smérti prázdnujem umerščvlénije, * ádovo razrušénije, * inóho žitijá víčnaho načálo, * i ihrájušče pojém Vinóvnaho, * Jedínaho blahoslovénnaho * otcév Bóha, i preproslávlennaho.

Pripiv: Christós voskrése iz mértvych.

Jako voístinnu svjaščénnaja, * i vseprázdnstvennaja sijá spasíteľnaja nošč, * i svitozárnaja, * svitonósnaho dne, * vostánija súšči provozvístnica: * v néjže bezľítnyj Svit iz hróba plótski vsim vozsijá.

Bohoródicy podóbny:

[Y] Počerpíte nedúhujuščiji iscilénija: vsečístaja bo tóčit ot Božéstvennaho istóčnika sládosť ístinnuju, potók sládosti voístinnu vríjuščij, ťímže i víroju tóki nezavístnyja počérpem vsí.

[KS] Udivľájut slýšaščyja Vladýčice, stránnaja tvojá čudesá, vsjá vírnyja: ňimýja bo i hluchíja, jáko blahohlahólivyja pokazújet vodá tvojá, strážduščyja že ľúťi vračújet, i iscilénije dárujet.

[A] Vozvódiši ot péšči skorbéj, orošájušči vodámi ot stránnaho istóčnika, pristupájuščyja k tebí čístaja: karkínskija bo rány svoboždájetsja čelovík, prokažénna že isciľáješi, i raspalénije uhasíla jesí.

[N] Júnoši i otrokovícy Vladýčicu, i vsí čelovícy víroju ot duší voschválim svítlo: sokrušénija bo hnojévic, i vrédy lukávych, i otóki, i razsláblennaho iscilí.

Irmos: Otroki ot péšči izbávivyj, * byv Čelovík, * stráždet jáko smérten, * i strástiju smértnoje, * v netľínija oblačít blahoľípije, * Jedín blahoslovén * otcév Boh, i preproslávlen.

Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv * i súščym vo hrobích živót darováv. Triždy.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Búdi deržáva Cárstvija Tvojehó blahoslovénna i preproslávlenna, Otcá, i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Pisň 8.

Irmos: Sej narečénnyj i svjatýj deň, * Jedín subbót * Car i Hospóď, * prázdnikov prázdnik * i toržestvó jesť toržéstv, * vóňže blahoslovím Christá vo víki.

Pripiv: Christós voskrése iz mértvych.

Prijidíte, nóvaho vinohráda roždénija, * Božéstvennaho vesélija, * v naróčitom dni Voskresénija, * Cárstvija Christóva priobščímsja, * pojúšče Jehó * jáko Bóha vo víki.

Pripiv: Christós voskrése iz mértvych.

Vozvedí ókrest óči tvojí, Sijóne, i vižď: * se bo prijidóša k tebí, * jáko bohosvítlaja svitíla, * ot západa, i sívera, i mórja, * i vostóka čáda tvojá, * v tebí blahoslovjáščaja Christá vo víki.

Pripiv: Presvjatája Trojce, Bóže náš, sláva Tebí.

Troičen: Otče Vsederžíteľu, i Slóve, i Dúše, * tremí sojediňájemoje vo Ipostásich Jestestvó, * Presúščestvenne i Prebožéstvenne, * v Ťa krestíchomsja, * i Ťa blahoslovím vo vsja víki.

Bohoródicy podóbny:

[F] Božéstvennuju istóčnik i čestnúju vódu izlivájet tvój Ďívo: vodných bo tečénije vspjaščájet ziló, prizyvánijem Božéstvennym blahodáti. Ťímže ťá počitájem, istóčniče, vo víki.

[O] Vsí čestnúju životóčnuju vódu vospojím múdrenňi: zlodychánija bo tók po stranám ustavľájet, i svobódnoje tvorít proischoždénije. Ole tvojích čudés, čístaja Bohorodítelnice!

[P] Kája, vsepítaja, voschváľat ustá roždestvá tvojehó stránnoje? no i úm kíj by čudés istóčnik izsľídoval, i slóvo izhlahólalo? Ňísť jestestvú kríposť, tvojím čudítisja.

[O] Vsjá o tebí smérti deržáva razorísja vnezápu, o caríce i Hospožé: íbo carjá bezsmértnaho, živót tý istočíla jesí, vódu, mánnu, Christá vo víki.

Irmos: Sej narečénnyj i svjatýj deň, * Jedín subbót * Car i Hospóď, * prázdnikov prázdnik * i toržestvó jesť toržéstv, * vóňže blahoslovím Christá vo víki.

Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv * i súščym vo hrobích živót darováv. Triždy.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako blahoslovísja ímja Tvojé, i proslávisja Cárstvo Tvojé, Otcá, i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Pripivy na 9-j pisni: Velíčit dušá mojá * voskrésšaho tridnévno ot hróba * Christá Žiznodavca.

I irmos: Svitísja:

I vtoryj lik pojet tojže pripiv i irmos. Taže pervyj lik pojet vtoryj pripiv: Velíčit dušá mojá * vóleju stradávša, i pohrebéna, * i voskrésšaho tridnévno ot hróba.

I irmos: Svitísja: I vtoryj lik pojet tojže pripiv, i irmos. Taže pervyj lik pojet tretij pripiv: Christós nóvaja Páscha, Žértva živája, * Ahnec Bóžij, * vzémľaj hrichí míra.

I stich. I vtoryj lik pojet tojže pripiv i stich. Taže pervyj lik pojet četvertyj pripiv: Anhel vopijáše Blahodátňij: Čístaja Ďívo, rádujsja! * I páki rekú: rádujsja! * Tvoj Syn voskrése tridnéven ot hróba, * i mértvyja vozdvíhnuvyj: * ľúdije, veselítesja.

I stich. I vtoryj lik pojet tojže pripiv i stich.

I pročich osm pripivov pripivajut po jedinoždy ko stichom:

Vozbudíl jesí usnúv mértvyja ot víka, * cárski rykávyj jáko ot Júdy lev.

Mahdalína Maríja pritečé ko hróbu, * i Christá víďivši, * jáko vertohrádarja voprošáše.

Anhel oblistájaj ženám vopijáše: * prestánite ot slez, jáko Christós voskrése.

Christós voskrése, smerť poprávyj, * i mértvyja vozdvíhnuvyj, * ľúdije veselítesja.

Dnes vsjáka tvar veselítsja i rádujetsja: * jáko Christós voskrése, i ad pľinísja.

Dnes Vladýka pľiní áda, * vozdvíhnuvyj júzniki, jáže ot víka imáše ľúťi oderžímyja.

Velíčit dušá mojá * Trijipostásnaho i Nerazďílnaho Božestvá deržávu.

Rádujsja, Ďívo, rádujsja, * rádujsja, Blahoslovénnaja, * rádujsja, Preproslávlennaja! * Tvoj bo Syn voskrése tridnéven ot hróba.

Posľidi že pervyj lik pojet paki pervyj pripiv i irmos.

Taže oba lika, sošedšesja vkupi, pojut irmos i tropar: Christós voskrése: triždy.

Pisň 9.

Irmos: Svitísja, svitísja, * nóvyj Jerusalíme: * sláva bo Hospódňa * na tebí vozsijá. * Likúj nýňi i veselísja, Sióne. * Ty že, Čístaja, krasújsja, Bohoródice, * o vostániji Roždestvá Tvojehó.

Pripiv: Christós voskrése iz mértvych.

O Božéstvennaho, o ľubéznaho, * o sladčájšaho Tvojehó hlása! * S námi bo nelóžno * obiščálsja jesí býti, * do skončánija víka Christé: * Jehóže, vírniji, * utverždénije nadéždi imúšče, rádujemsja.

Pripiv: Christós voskrése iz mértvych.

O Páscha vélija i svjaščénňijšaja, Christé! * O múdroste, i Slóve Bóžij, i sílo! * Podaváj nam ísťije Tebé pričaščátisja, * v nevečérňim dni Cárstvija Tvojehó.

Bohoródicy podóbny:

[Y] Vódy vsjá prevoschódit, otrokovíce čístaja, istóčnika tvojehó vodá, jávi dárujuščaja svoboždénije nedúhov ľútych, i dušám vsjákoje zdrávije, jáko páče jestestvá izlivájemaja.

[L] Rišíteľ nedúhov nóvyj sé Siloám, istóčnika tvojehó Ďívo, zrím vsí: óči bo prijémlet ohňá, vsí že zdrávije prísno k životú prijémlem.

[O] Zdrávija íščuščiji pritecýte ko istóčniku: otrokovíca bo Ďíva žíteľstvujet pri voďí. Likúj i veselísja vírnych mnóžestvo síce, jákože podobájet: íže bo prijídet k chrámu, vozdajánije prošénij prijémlet.

[Y] Vozvýsisja istóčnika tvojehó vodá výše nebés, i zemlí bézdny tóki pretečé: sijá jésť píšča duší, pitijé vírnych, méd iz kámene, i mánny razdajánije.

[E] Veselíši Ďívo carjá prejestéstvenňi, istočájušči blahodáť ot istóčnika prisnosúščnuju, semú podavájušči na vrahí kríposť, pobídy prísno, zdrávije i mír, i prošénij ispolnénije.

Irmos: Svitísja, svitísja, * nóvyj Jerusalíme: * sláva bo Hospódňa * na tebí vozsijá. * Likúj nýňi i veselísja, Sióne. * Ty že, Čístaja, krasújsja, Bohoródice, * o vostániji Roždestvá Tvojehó.

Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv * i súščym vo hrobích živót darováv. Triždy.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Eksapostilarij. Samohlasen: Plótiju usnúv, * jáko mertv, * Carjú i Hóspodi, * tridnéven voskrésl jesí, * Adáma vozdvíh ot tli, * i uprazdnív smerť: * Páscha netľínija, * míra spasénije. [Triždy.]

I istóčniku. Pod. Istóčnik jesí voístinnu vodý živýja, Vladýčice: izmyváješi úbo nedúhi dúš i ťilés ľútyja, prikosnovénijem tvoím jedínym tókmo, vódu spasénija Christá izlivájušči.

Na chvalitech, Vsjakoje dychanije: na hlas 6.

Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Stích: Sotvoríti v ních súd napísan: sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

Hlás 6. Krest tvój Hóspodi, žízň i Voskresénije ľúdem tvoím jésť, i naďíjuščesja náň, tebé voskrésšaho Bóha nášeho pojém: pomíluj nás.

Stích: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó vo utveržéniji síly jehó.

Pohrebénije tvojé Vladýko, ráj otvérze ródu čelovíčeskomu: i ot istľínija izbávľšesja, tebé voskrésšaho Bóha nášeho pojém: pomíluj nás.

Stích: Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

So Otcém i Dúchom Christá vospoím, voskrésšaho iz mértvych, i k nemú vopiím: tý živót jesí náš, i voskresénije, pomíluj nás.

Stích: Chvalíte jehó vo hlási trúbňim, chvalíte jehó vo psaltíri i húsľich.

Tridnéven voskrésl jesí Christé ot hróba jákože písano jésť, sovozdvíhnuvyj práotca nášeho. Ťímže ťá i slávit ród čelovíčeskij, i vospivájet tvojé voskresénije.

Stích: Chvalíte jehó v timpáňi i líci, chvalíte jehó vo strúnach i orháňi.

I Bohoródicy stichíry, hlás 2. Pod. Dóme jevfráfov: Vodá istóčnika, spasíteľnaja jésť vsím nemoščstvújuščym: pristúpim víroju, blahodáť počerpém.

Stích: Chvalíte jehó v kimváľih dobrohlásnych, chvalíte jehó v kimváľich vosklicánija: vsjákoje dychánije da chválit Hóspoda.

Kláďaz životóčnyj istóčnika bezsmértnaho, pristupájuščym ľubóviju, iscilénij podajét izlijánije neisčerpáemoje.

Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich tvojích do koncá.

Ukripľájet dúši vodá Ďívyja: íže v skvérnach strastéj, pritecém ko otrokovíci, i sijá izmýjem.

Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi, vsím sérdcem mojím, povím vsjá čudesá tvojá.

Rúčka svjaščénnaja, i mánna nezavístnaja iz prečístyja utróby, izlivájet Vladýku: potrébu vsjáčeskuju počérpem.

Taže sovokupľšesja oba lika, pojút stichiry Paschi. Hlas 5.

Stich: Da voskrésnet Boh, * i rastočátsja vrazí Jehó * i da bižát ot licá Jehó * nenavíďaščiji Jehó.

Páscha * svjaščénnaja nam dnes pokazásja; * Páscha nóva svjatája; * Páscha tájinstvennaja; * Páscha vsečestnája. * Páscha Christós Izbáviteľ; * Páscha neporóčnaja; * Páscha velíkaja; * Páscha vírnych. * Páscha dvéri rájskija nam otverzájuščaja. * Páscha vsich osvjaščájuščaja vírnych.

Stich: Jako isčezáet dym, * da isčéznut. * jáko tájet vósk ot licá ohňá.

Prijidíte * ot viďínija žený blahovístnicy, * i Siónu rcýte: * prijimí * ot nas rádosti blahovíščenija, Voskresénija Christóva: * krasújsja, likúj * i rádujsja, Jerusalíme, * Carjá Christá uzrív iz hróba, * jáko ženichá proischoďášča.

Stich: Táko da pohíbnut hríšnicy ot Licá Bóžija, * a právednicy da vozveseľátsja.

Mironósicy žený, * útru hlubokú, * predstávša hróbu Živodávca, * obritóša Anhela * na kámeni siďášča, * i toj proviščáv im, * síce hlahólaše: * čto íščete Živáho s mértvymi; * čto pláčete Netľínnaho vo tli? * Šédše, propovídite učenikóm Jehó.

Stich: Sej deň, jehóže sotvori Hospóď, * vozrádujemsja * i vozveselímsja v oň.**

Páscha krásnaja, * Páscha, Hospódňa Páscha! * Páscha vsečestnája * nam vozsijá. *Páscha, rádostiju druh drúha obímem. * O Páscha! * Izbavlénije skórbi, * íbo iz hróba dnes, * jáko ot čertóha vozsijáv Christós, * žený rádosti ispólni, hlahóľa: * propovídite apóstolom.

Slava, i nyňi, hlas 5: Voskresénija deň, * i prosvitímsja toržestvóm, * i druh drúha obímem. * Rcem brátije, * i nenavíďaščym nas, * prostím vsja voskresénijem, * i táko vozopijím: * Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv, * i súščym vo hrobích živót darováv.

Taže Christós voskrése: triždy.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)­, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

I po vozhlasi, dijakon: Premúdrosť. My že: Blahosloví. Nastojateľ: Syj blahoslovén Christós Boh naš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv. I my: Amíň. Utverdí Bóže: Posem nastojateľ, derža Krest, vmisto: Sláva Tebé, Christé Bóže: pojet: Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv. I my pojem: I súščym vo hrobích živót darováv. I abije nastojateľ hlaholet otpust: Christós voskresýj iz mértvych, smértiju smerť poprávyj i súščim vo hrobích živót darovávyj: ístinnyj Boh naš, molítvami Prečístyja Svojejá Mátere i vsich svjatých, pomílujet i spasét nas, jáko Blah i Čelovikoľúbec.

Taže, Krest vozvyšaja, hlaholet: Christós voskrése. Triždy. My že otviščajem: Voístinnu voskrése. Triždy. Taže pojem konečnoje: Christós voskrése: triždy, ves tropar. I po nem pínijem končim: I nam darová živót víčnyj, poklaňájemsja Jehó tridnévnomu Voskreséniju. Posem mnohoľitny, i cilujem Čestnyj Krest, deržimyj v ruku nastojateľa.

I čas pervyj. Hlaholem: Christós voskrése: triždy. I pročeje, jakože niže ukaz jesť o časich svitlyja sedmicy. Litija že v sij deň ne byvajet.