ČIN SVJAŠČÉNNYJA I BOŽÉSTVENNYJA LITURHÍJI.
Dijákon so jerejém tvrját vkúpi k vostóku pred svjatými dvérmi poklonénija tri.
Dijákon hlahólet: Blahoslovi, vladýko.
Jerej: Blahoslovén Bóh náš, vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Dijákon: Amíň.
Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv * i súščim vo hrobích živót darováv. Triždy.
Taže ipakoi, hlas 4,
Predvarívšyja útro, jáže o Maríi, * i obrítšyja kámeň otvalén ot hróba, * slýšachu ot Anhela: vo svíte prisnosúščňim Súščaho * s mértvymi čto íščete, jáko čelovíka? * Vídite hróbnyja pelený, tecýte i míru propovídite, * jáko vostá Hospóď, umertvívyj smerť, * jáko jesť Syn Bóha, spasájuščaho rod čelovíčeskij.
Sláva, kondák, hlas 8:
Ašče i vo hrob snizšél jesí, Bezsmértne, * no ádovu razrušíl jesí sílu * i voskrésl jesí, jáko Pobidíteľ, Christé Bóže, * ženám mironósicam viščávyj: rádujtesja! * I Tvoím apóstolom mir dárujaj, * pádšim podajáj voskresénije.
I nyňi, Bohorodičen:
Výšňaho osvjaščénnoje Božéstvennoje selénije, rádujsja, * Tobóju bo dadésja rádosť, Bohoródice, zovúščim: * blahoslovénna Ty v ženách jesí, Vseneporóčnaja Vladýčice.
Táže otchóďat ko ikóňi Christóvi, cilújut ju, hlahóľušče:
Prečístomu óbrazu tvojemú poklaňájemsja blahíj, prosjášče proščénija prehrišénij nášich Christé Bóže: vóleju bo blahovolíl jesí plótiju vzýti na krest, da izbáviši, jáže sozdál jesí, ot rabóty vrážija. Ťím blahodárstvenno vopijém tí: rádosti ispólnil jesí vsjá Spáse náš, prišédyj spastí mír.
Táže cilújut i ikónu Bohoródicy, hlahóľušče tropár:
Milosérdija súšči istóčnik, mílosti spodóbi nás, Bohoródice, prízri na ľúdi sohrišívšyja, javi, jáko prísno, sílu tvojú: na ťa bo upovájušče, rádujsja, vopijém ti, jáko inohda Havrijíl, bezplótnych archistratíh.
Táže priklóň hlavu, jeréj hlahólet sijú molítvu:
Hospódi, nizposlí rúku Tvojú s vysotý svjatáho žilíšča Tvojehó, i ukripí mja v predležáščuju slúžbu Tvojú: da neosuždénno predstánu strášnomu prestólu Tvojemú, i bezkróvnoje svjaščennoďíjstvije soveršú. Jáko Tvojá jésť síla, vo víki vikóv. Amíň.
Táže tvorját i k líkom poklóny po jedínomu, i táko otchoďat vo svjatílišče hlahóľušče:
Vnídu v dóm Tvój, pokloňúsja ko chrámu svjatómu Tvojemú, v strási Tvojém. Hóspodi, nastávi mjá právdoju Tvojéju, vráh mojích rádi isprávi préd Tobóju púť mój. Jáko nísť vo usťích ích ístiny, sérdce ích sújetno, hrób otvérst hortáň ích: jazýki svojími ľščáchu. Sudí ím, Bóže, da otpadút ot mýslej svojích, po mnóžestvu nečéstija ích izríni já, jáko preohorčíša Ťá, Hóspodi. I da vozveseľátsja vsí upovájuščiji na Ťá, vo vík vozrádujutsja, i vselíšisja v ních, i pochváľatsja o Tebí ľúbjaščiji ímja Tvojé. Jáko Tý blahoslovíši právednika, Hóspodi: jáko orúžijem blahovolénija vinčál jesí nás.