Utiereň 25.3.

Ornament

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (4. hlas)

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár, hlás 4: Dnés spasénija nášeho hlavízna, i jéže ot víka táinstva javlénije: Sýn Bóžij, Sýn Ďívy byvájet, i Havrijíl blahodáť blahovistvújet. Ťímže i mý s ním Bohoródici vozopijím: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju. tríždy.

Ornament

Psalóm 109

Rečé Hospóď Hóspodevi mojemú: sidí odesnúju Mené, * dóndeže položú vrahí Tvojá podnóžije nóh Tvojích.

Žézl síly póslet tí Hospóď ot Sijóna, * i hospóďstvuj posreďí vrahóv Tvojích.

S Tobóju náčalo v déň síly Tvojejá, vo svítlostech svjatých Tvojích, * iz čréva préžde dennícy rodích Ťá.

Kľátsja Hospóď i ne raskájetsja: * Tý jeréj vo vík, po čínu Melchisedékovu.

Hospóď odesnúju Tebé * sokrušíl jésť v déň hňíva Svojehó carí.

Súdit vo jazýcich, ispólnit padénija, * sokrušít hlavý na zemlí mnóhich.

Ot potóka na putí pijét, * sehó rádi voznesét hlavú.

Ornament

Allilúija, Psalóm 110

Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím * v sovíťi právych i sónmi.

Vélija ďilá Hospódňa, * izýskana vo vsích vóľach Jehó.

Ispovídanije i velikoľípije ďílo Jehó * i právda Jehó prebyvájet v vík víka.

Pámjať sotvoríl jésť čudés Svojích, * mílostiv i ščédr Hospóď.

Píšču dadé bojáščymsja Jehó, * pomjanét v vík zavít Svój.

Kríposť ďíl Svojích vozvistí ľúdem Svojím, * dáti ím dostojánije jazýk.

Ďilá rúk Jehó ístina i súd, * vírny vsjá zápovidi Jehó,

utveržény v vík víka, * sotvorény vo ístiňi i pravoťí.

Izbavlénije poslá ľúdem Svojím: zapovída v vík zavít Svój; * svjáto i strášno ímja Jehó.

Načálo premúdrosti strách Hospódeň, rázum že bláh vsím tvorjáščym í. * Chvalá Jehó prebyvájet v vík víka.

Ornament

Allilúija, Psalóm 111

Blažén múž, bojájsja Hóspoda, * v zápovidech Jehó voschóščet ziló.

Síľno na zemlí búdet símja jehó, * ród právych blahoslovítsja:

sláva i bohátstvo v domú jehó, * i právda jehó prebyvájet v vík víka.

Vozsijá vo tmí svít právym, * mílostiv i ščédr, i práveden.

Bláh múž, ščédrja i dajá: ustrójit slovesá svojá na suďí, * jáko v vík ne podvížitsja.

V pámjať víčnuju búdet právednik. * Ot slúcha zlá ne uboítsja,

hotóvo sérdce jehó upováti na Hóspoda. * Utverdísja sérdce jehó, ne ubojítsja, dóndeže vozzrít na vrahí svojá.

Rastočí, dadé ubóhim, právda jehó prebyvájet vo vík víka, * róh jehó voznesétsja v slávi.

Hríšnik úzrit i prohňívajetsja, zubý svojími poskrežéščet i rastájet, * želánije hríšnika pohíbnet.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Ornament

Allilúija, Psalóm 112

Chvalíte, ótrocy, Hóspoda, * chvalíte ímja Hospódne.

Búdi ímja Hospódne blahoslovénno * ot nýňi i do víka.

Ot vostók sólnca do západ * chváľno ímja Hospódne.

Vysók nad vsími jazýki Hospóď: * nad nebesý sláva Jehó.

Któ jáko Hóspoď Bóh náš? * Na vysókich živýj

i na smirénnyja prizirájaj * na nebesí i na zemlí,

vozdvizájaj ot zemlí níšča * i ot hnóišča vozvyšájaj ubóha,

posadíti jehó s kňázi, * s kňázi ľudéj svoích,

vseľája neplódov v dóm, * máter o čáďich veseľáščusja.

Ornament

Allilúija, Psalóm 113

Vo ischóďi Izráilevi ot Jehípta, * dómu Iákovľa iz ľudéj várvar,

býsť Judéja svjatýňa Jehó, * Izráil óblasť Jehó.

Móre víďi i pobižé, * Jordán vozvratísja vspjáť,

hóry vzyhrášasja, jáko ovní, * i chólmi, jáko áhncy óvčiji.

Čtó tí jésť, móre, jáko pobíhlo jesí? * I tebí, Jordáne, jáko vozvratílsja jesí vspjáť?

Hóry, jáko vzyhrástesja, jáko ovní, i chólmi, * jáko áhncy óvčiji?

Ot licá Hospódňa podvížesja zemľá, * ot licá Bóha Jákovľa,

obráščšaho kámeň vo jezéra vodnája * i nesikómyj vo istóčniki vodnýja.

Ne nám, Hóspodi, ne nám, no ímeni Tvojemú * dážď slávu, o mílosti Tvojéj i ístiňi Tvojéj.

Da ne kohdá rekút jazýcy: * hďí jésť Bóh ích.

Bóh že náš na nebesí i na zemlí, * vsjá jelíka voschoťí, sotvorí.

Ídoli jazýk srebró i zláto, * ďilá rúk čelovíčeskich.

Ustá ímut, i ne vozhlahóľut, * óči ímut i ne úzrjat,

úši ímut, i ne uslýšat, * nózdri ímut, i ne oboňájut,

rúci ímut, i ne osjážut, nózi ímut, i ne pójdut, * ne vozhlasját hortánem svojím.

Podóbni ím da búdut tvorjáščiji já, * i vsí naďíjuščijisja na ňá.

Dóm Izráilev upová na Hóspoda: * pomóščnik i zaščítiteľ ím jésť.

Dóm Aaróň upová na Hóspoda: * pomóščnik i zaščítiteľ ím jésť.

Bojáščijisja Hóspoda upováša na Hóspoda: * pomóščnik i zaščítiteľ ím jésť.

Hospóď pomjanúv ný blahoslovíl jésť nás, * blahoslovíl jésť dóm Izráilev, blahoslovíl jésť dóm Aaróň,

blahoslovíl jésť bojáščyjasja Hóspoda, * mályja s velíkimi.

Da priložít Hospóď na vý, * na vý i na sýny váša.

Blahoslovéni vý Hóspodevi, * sotvóršemu nébo i zémľu.

Nebó nebesé Hóspodevi, * zemľú že dadé synovóm čelovíčeskim.

Ne mértviji voschváľat Ťá, Hóspodi, * nižé vsí nizchoďáščiji vo ád,

no mý, živíji, * blahoslovím Hóspoda ot nýňi i do víka.

Ornament

Allilúija, Psalóm 114

Vozľubích, jáko uslýšit Hospóď * hlás molénija mojehó,

jáko prikloní úcho Svojé mňí, * i vo dní mojá prizovú.

Objáša mjá boľízni smértnyja, bídy ádovy obritóša mjá, * skórb i boľízň obritóch, i ímja Hospódne prizvách:

o, Hóspodi, izbávi dúšu mojú. * Mílostiv Hospóď i práveden, i Bóh náš mílujet.

Chraňáj mladéncy Hospóď: * smiríchsja, i spasé mjá.

Obratísja, dušé mojá, v pokój tvój, * jáko Hospóď blahoďíjstvova ťá.

Jáko izját dúšu mojú ot smérti, * óči mojí ot sléz i nózi mojí ot popolznovénija.

Blahouhoždú pred Hóspodem * vo straňí živých.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Ornament

Allilúija, Psalóm 115

Virovach, ťímže vozhlahólach, * áz že smiríchsja ziló.

Áz že rích vo izstupléniji mojém: * vsják čelovík lóž.

Čtó vozdám Hóspodevi o vsích, * jáže vozdadé mí?

Čášu spasénija prijimú * i ímja Hospódne prizovú,

molítvy mojá Hóspodevi vozdám * pred vsími ľuďmí Jehó.

Čestná pred Hóspodem * smérť prepodóbnych Jehó.

O, Hóspodi, áz ráb Tvój, áz ráb Tvój i sýn rabýni Tvojejá; * rasterzál jesí úzy mojá.

Tebí požrú žértvu chvalý, * i vo ímja Hospódne prizovú.

Molítvy mojá Hóspodevi vozdám * pred vsími ľuďmí Jehó,

vo dvórich dómu Hospódňa, * posreďítebé, Jerusalíme.

Ornament

Allilúija, Psalóm 116

Chvalíte Hóspoda vsí jazýcy, * pochvalíte Jehó vsí ľúdije,

jáko utverdísja mílosť Jehó na nás, * i ístina Hospódňa prebyvájet vo vík.

Ornament

Allilúija, Psalóm 117

Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.

Da rečét úbo dóm Izráilev: jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.

Da rečét úbo dóm Aaróň: jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.

Da rekút úbo vsí bojáščijisja Hóspoda: jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.

Ot skórbi prizvách Hóspoda, * i uslýša mjá v prostránstvo.

Hospóď mňí pomóščnik, i ne ubojúsja, * čtó sotvorít mňí čelovík?

Hospóď mňí pomóščnik, * i áz vozzrjú na vrahí mojá.

Bláho jésť naďíjatisja na Hóspoda, * néželi naďíjatisja na čelovíka.

Bláho jésť upováti na Hóspoda, * néželi upováti na kňázi.

Vsí jazýcy obydóša mjá, * i ímenem Hospódnim protivľáchsja ím,

obyšédše obydóša mjá, * i ímenem Hospódnim protivľáchsja ím,

obydóša mjá, jáko pčély sót, i razhoríšasja, * jáko óhň v térniji, i ímenem Hospódnim protivľáchsja ím.

Otrinovén prevratíchsja pásti, * i Hospóď priját mjá.

Kríposť mojá i pínije mojé Hospóď, * i býsť mí vo spasénije.

Hlás rádosti i spasénija v selénijich právednych: * desníca Hospódňa sotvorí sílu.

Desníca Hospódňa voznesé mjá, * desníca Hospódňa sotvorí sílu.

Ne umrú, no žív búdu, * i povím ďilá Hospódňa.

Nakazúja nakazá mjá Hospóď, * smérti že ne predadé mjá.

Otvérzite mňí vratá právdy, * všéd v ňá ispovímsja Hóspodevi.

Sijá vratá Hospódňa, * právedniji vnídut v ňá.

Ispovímsja Tebí, jáko uslýšal mjá jesí, * i býl jesí mňí vo spasénije.

Kámeň, jehóže nebrehóša zížduščiji, * séj býsť vo hlavú úhla:

ot Hóspoda býsť séj, * i jésť díven vo očesích nášich.

Séj déň, jehóže sotvorí Hospóď, * vozrádujemsja i vozveselímsja vóň.

O, Hóspodi, spasí že, * o Hóspodi, pospiší že.

Blahoslovén hrjadýj vo ímja Hospódne, * blahoslovíchom vý iz dómu Hospódňa.

Bóh Hospóď, i javísja nám: * sostávite prázdnik vo učaščájuščich do róh oltarévych.

Bóh mój jesí Tý, i Ispovímsja Tebí, Bóh mój jesí Tý, i voznesú Ťá. * Ispovímsja Tebí, jáko uslýšal mjá jesí, i býl jesí mňí vo spasénije.

Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Ornament

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

kondák na sreďí, so sladkopínijem, kósno. Hlás 8: Vzbránnoj vojevóďi pobidíteľnaja, jáko izbávľšesja ot zlých, blahodárstvennaja vospisúem tí rabí tvojí Bohoródice: no jáko imúščaja deržávu nepobidímuju, ot vsjákich nás bíd svobodí, da zovém tí: Rádujsja nevísto nenevístnaja.

Na némže kadít dijákon svjátýja ikóny, i brátiju, po čínu. Na próčich že tóčiju nastojáteľa i líki. I čtém íkosov i kondakóv 6. Stojím na čténiji. Tíi že íkosy súť po alfavítu: síesť, 24, i hlahóľutsja ot ijeréja vo svjatóm oltarí.

[A] íkos 1: Ánhel predstáteľ s nebesé póslan býsť, reščí Bohoródici: rádujsja! I so bezplótnym hlásom voploščájema ťá zrjá Hóspodi, užasášesja i stojáše, zovýj k néj takovája: rádujsja, jéjuže rádosť vozsijájet: rádujsja, jéjuže kľátva isčéznet. rádujsja, pádšaho Adáma vozzvánije: rádujsja, sléz Jévinych izbavlénije. rádujsja, vysotó neudobovoschodímaja čelovíčeskimi pómysly: rádujsja, hlubinó neudobozrímaja i ánheľskima očíma. rádujsja, jáko jesí carévo sidálišče: rádujsja, jáko nósiši nosjáščaho vsjá. rádujsja, zvizdó javľájuščaja sólnce: rádujsja, utróbo Božéstvennaho voploščénija. rádujsja, jéjuže obnovľájetsja tvár: rádujsja, jéjuže poklaňájemsja tvorcú. Rádujsja nevísto nenevístnaja.

[V] Kondák 2: Víďašči svjatája sebí v čistoťí, hlahólet Havrijílu dérzostno: preslávnoje tvojehó hlása neudoboprijátelno duší mojéj javľájetsja: bezsímennaho bo začátija roždestvó káko hlahóleši, zovýj: Allilúija.

[H] íkos 2: Rázum nedorazumivájemyj, razumíti Ďíva íščušči, vozopí k služáščemu: iz bokú čístu, Sýnu káko jésť rodítisja móščno, rcý mi? K néjže ón rečé so stráchom, obáče zovýj síce: rádujsja, sovíta neizrečénnaho taínnice: rádujsja, molčánija prosjáščich víro. rádujsja, čudés Christóvych načálo: rádujsja, veľínij jehó hlavízno. rádujsja, ľístvice nebésnaja, jéjuže sníde Bóh: rádujsja, móste prevoďáj súščich ot zemlí na nébo. rádujsja, ánhelov mnohoslovúščeje čúdo: rádujsja bisóv mnohoplačévnyj strúpe. rádujsja, svít neizrečénno rodívšaja: rádujsja, jéže káko, ni jedínahože naučívšaja. rádujsja, premúdrych prevoschoďáščaja rázum: rádujsja, vírnych ozarjájuščaja smýsly. Rádujsja nevísto nenevístnaja.

[D] Kondák 3: Síla výšňaho osiní tohdá k začátiju brakoneiskúsnuju, i blahoplódnaja tojá ložesná, jáko seló pokazá sládkoje, vsím choťáščym žáti spasénije, vnehdá píti síce: Allilúija.

[E] Ikos 3: Imúšči Bohoprijátnuju Ďíva utróbu, vostečé ko Jelisavéti: mladénc že ónoja ábije poznáv sejá cilovánije, rádovašesja, i ihráňmi jáko písňmi vopijáše k Bohoródici: rádujsja, ótrasli neuvjadájemyja rozhó: rádujsja, plodá bezsmértnaho sťažánije. rádujsja, ďílateľa ďílajuščaja čelovikoľúbca: rádujsja, sadíteľa žízni nášeja róždšaja. rádujsja, nívo, rasťáščaja hobzovánije ščedrót: rádujsja, trapézo, nosjáščaja obílije očiščénij. rádujsja, jáko ráj píščnyj procvitáješi: rádujsja, jáko pristánišče dušám hotóviši. rádujsja, prijátnoje molítvy kadílo: rádujsja, vsehó míra očiščénije. rádujsja, Bóžije k smértnym blahovolénije: rádujsja, smértnych k Bóhu derznovénije. Rádujsja nevísto nenevístnaja.

[Z] Kondák 4: Búrju vnútr imíja pomyšlénij sumníteľnych, cilomúdrennyj Jósif smjatésja, k tebí zrjá nebráčňij, i brakookrádovannuju pomyšľája, neporóčnaja: uvíďiv že tvojé začátije ot Dúcha svjáta, rečé: Allilúija.

I páki kondák: Vzbránnoj vojevóďi pobidíteľnaja, jáko izbávľšesja ot zlých, blahodárstvennaja vospisúem tí rabí tvojí Bohoródice: no jáko imúščaja deržávu nepobidímuju, ot vsjákich nás bíd svobodí, da zovém tí: Rádujsja nevísto nenevístnaja.

Ornament

Allilúija, Pasalóm 118

Bláženi neporóčniji v púti, * choďáščiji v zakóňi Hospódni.

Blažéni ispytájuščiji sviďínija Jehó, vsím sérdcem vzýščut Jehó, * ne ďílajuščiji bo bezzakónija, v putéch Jehó chodíša.

Tý zapovídal jesí zápovidi Tvojá * sochraníti ziló.

Dabý isprávilisja putijé mojí, * sochraníti opravdánija Tvojá.

Tohdá ne postyžúsja, * vnehdá prizríti mí na vsjá zápovidi Tvojá.

Ispovímsja Tebí v právosti sérdca, * vnehdá naučíti mí sjá suďbám právdy Tvojejá.

Opravdánija Tvojá sochraňú, * ne ostávi mené do zilá.

V česóm isprávit juňíjšij púť svój? * vnehdá sochraníti slovesá Tvojá.

Vsím sérdcem mojím vzyskách Tebé, * ne otríni mené ot zápovidej Tvojích.

V sérdci mojém skrých slovesá Tvojá, * jáko da ne sohrišú Tebí.

Blahoslovén jesí, Hóspodi: * naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Ustnáma mojíma vozvistích * vsjá suďbý úst Tvojích.

Na putí sviďínij Tvoích nasladíchsja, * jáko o vsjákom bohátstvi.

V zápovidech Tvoích pohlumľúsja, * i urazumíju putí Tvojá.

Vo opravdánijich Tvojích poučúsja, * ne zabúdu slovés Tvojích.

Vozdážď rabú Tvojemú: * živí mjá, i sochraňú slovesá Tvojá.

Otkrýj óči mojí, * i urazumíju čudésa ot zakóna Tvojehó.

Prišléc áz jésm na zemlí: * ne skrýj ot mené zápovidi Tvojá.

Vozľubí dušá mojá vozželáti suďbý Tvojá * na vsjákoje vrémja.

Zapretíl jesí hórdym: * prókľati ukloňájuščijisja ot zápovidej Tvojích.

Otimí ot mené ponós i uničižénije, * jáko sviďínij Tvojích vzyskách.

Íbo sidóša kňázi, i na mjá klevetáchu, * ráb že Tvój hlumľášesja vo opravdánijich Tvojích:

Íbo sviďínija Tvojá poučénije mojé jésť, * i sovíti mojí opravdánija Tvojá.

Priľpé zemlí dušá mojá: * živí mjá po slovesí Tvojemú.

Putí mojá vozvistích, i uslýšal mjá jesí: * naučí mjá opravdánijem Tvojím:

Púť opravdánij Tvoích vrazumí mí, * i pohlumľúsja v čudesích Tvojích.

Vozdremá dušá mojá ot unýnija: * utverdí mjá v slovesích Tvojích.

Púť neprávdy otstávi ot mené, * i zakónom Tvojím pomíluj mjá.

Púť ístiny izvólich, * i suďbý Tvojá ne zabých.

Priľipíchsja sviďínijem Tvojím, Hóspodi, * ne posramí mené.

Púť zápovidej Tvojích tekóch, * jehdá rasšíril jesí sérdce mojé.

Zakonopoloží mňí, Hóspodi, * púť opravdánij Tvoích, i vzyščú i výnu:

Vrazumí mjá, i ispytáju zakón Tvój, * i sochraňú í vsím sérdcem mojím.

Nastávi mjá na stezjú zápovidej Tvoích, * jáko túju voschoťích.

Prikloní sérdce mojé vo sviďínija Tvojá, * a ne v lichoímstvo.

Otvratí óči mojí, jéže ne víďiti sujetý, * v putí Tvojém živí mjá.

Postaví rabú Tvojemú * slóvo Tvojé v strách Tvój.

Otimí ponošénije mojé, * jéže nepščevách: jáko suďbý Tvojá bláhi.

Sé vozželách zápovidi Tvojá, * v právďi Tvojéj živí mjá.

I da priídet na mjá mílosť Tvojá, * Hóspodi, spasénije Tvojé po slovesí Tvojemú.

I otviščáju ponošájuščym mí slóvo: * jáko upovách na slovesá Tvojá.

I ne otimí ot úst mojích slovesé ístinna do zilá, * jáko na suďbý Tvojá upovách.

I sochraňú zakón Tvój výnu, * vo vík i vo vík víka.

I choždách v širóťi, * jáko zápovidi Tvojá vzyskách.

I hlahólach o sviďínijich Tvojích pred carí, * i ne styďáchsja:

I poučáchsja v zápovidech Tvoích, * jáže vozľubích ziló:

I vozdvihóch rúci mojí k zápovidem Tvoím, jáže vozľubích, * i hlumľáchsja vo opravdánijich Tvoích.

Pomjaní slovesá Tvojá rabú Tvojemú, * íchže upovánije dál mí jesí.

Tó mjá uťíši vo smiréniji mojém, * jáko slóvo Tvojé živí mjá.

Hórdii zakonoprestúpovachu do zilá: * ot zakóna že Tvojehó ne ukloníchsja.

Pomjanúch suďbý Tvojá ot víka, Hóspodi, * i uťíšichsja.

Pečáľ priját mjá ot hríšnik, * ostavľájuščich zakón Tvój.

Píta bjáchu mňí opravdánija Tvojá, * na mísťi prišéľstvija mojehó.

Pomjanúch v noščí ímja Tvojé, Hóspodi, * i sochraních zakón Tvój.

Séj býsť mňí, * jáko opravdánij Tvoích vzyskách.

Čásť mojá jesí, Hóspodi, * rích sochraníti zakón Tvój.

Pomolíchsja licú Tvojemú vsím sérdcem mojím: * pomíluj mjá po slovesí Tvojemú.

Pomýslich putí Tvojá, * i vozvratích nózi mojí vo sviďínija Tvojá.

Uhotóvichsja i ne smutíchsja * sochraníti zápovidi Tvojá.

Úžja hríšnik objazášasja mňí, * i zakóna Tvojehó ne zabých.

Polúnošči vostách ispovídatisja Tebí * o suďbách právdy Tvojejá.

Pričástnik áz jésm vsím bojáščymsja Tebé, * i chraňáščym zápovidi Tvojá.

Mílosti Tvojejá, Hóspodi, ispólň zemľá: * opravdánijem Tvoím naučí mjá.

Bláhosť sotvoríl jesí s rabóm Tvojím, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú.

Bláhosti, i nakazániju i rázumu naučí mjá, * jáko zápovidem Tvojím vírovach.

Préžde dáže ne smiríti mí sjá, áz prehriších: * sehó rádi slóvo Tvojé sochraních.

Bláh jesí Tý, Hóspodi, * i bláhostiju Tvojéju naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Umnóžisja na mjá neprávda hórdych, * áz že vsím sérdcem mojím ispytáju zápovidi Tvojá.

Usyrísja jáko mléko sérdce ích, * áz že zakónu Tvojemú poučíchsja.

Bláho mňí, jáko smiríl mjá jesí, * jáko da naučúsja opravdánijem Tvojím.

Bláh mňí zakón úst Tvojích, * páče týsjašč zlatá i srebrá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Rúci Tvoí sotvorísťi mjá, i sozdásťi mjá: * vrazumí mjá, i naučúsja zápovidem Tvojím.

Bojáščijisja Tebé úzrjat mjá i vozveseľátsja, * jáko na slovesá Tvojá upovách.

Razumích Hóspodi, jáko právda suďbý Tvojá, * i voístinnu smiríl mjá jesí.

Búdi že mílosť Tvojá, * da uťíšit mjá po slovesí Tvojemú, rabú Tvojemú.

Da priídut mňí ščedróty Tvojá, i žív búdu, * jáko zakón Tvój poučénije mojé jésť.

Da postyďátsja hórdiji, jáko neprávedno bezzakónnovaša na mjá, * áz že pohlumľúsja v zápovidech Tvojích.

Da obraťát mjá bojáščijisja Tebé, * i víďaščiji sviďínija Tvojá.

Búdi sérdce mojé neporóčno vo opravdánijich Tvojích, * jáko da ne postyžúsja.

Isčezájet vo spasénije Tvojé dušá mojá, * na slovesá Tvojá upovách.

Isčezóša óči mojí v slóvo Tvojé, * hlahóľušče: kohdá uťíšiši mjá?

Zané bých jáko mích na sláňi: * opravdánij Tvoích ne zabých.

Kolíko jésť dnéj rabá Tvojehó? * kohdá sotvoríši mí ot hoňáščich mjá súd?

Povídaša mňí zakonoprestúpnicy hlumlénija, * no ne jáko zakón Tvój, Hóspodi.

Vsjá zápovidi Tvojá ístina: * neprávedno pohnáša mjá, pomozí mí.

Vmáľi ne skončáša mené na zemlí: * áz že ne ostávich zápovidej Tvojích.

Po mílosti Tvojéj živí mjá, * i sochraňú sviďínija úst Tvojích.

Vo vík, Hóspodi, slóvo Tvojé * prebyvájet na nebesí.

V ród i ród ístina Tvojá. * Osnovál jesí zémľu, i prebyvájet.

Učinénijem Tvojím prebyvájet déň, * jáko vsjáčeskaja rabótna Tebí.

Jáko ášče by ne zakón Tvój poučénije mojé býl, * tohdá úbo pohíbl bých vo smiréniji mojém.

Vo vík ne zabúdu opravdánij Tvojích, * jáko v ních oživíl mjá jesí.

[Sredá:]

Tvój jésm áz, spasí mjá, * jáko opravdánij Tvoích vzyskách.

Mené ždáša hríšnicy pohubíti mjá, * sviďínija Tvojá razumích.

Vsjákija končíny víďich konéc, * široká zápoviď Tvojá ziló.

Kóľ vozľubích zakón Tvój, Hóspodi, * vés déň poučénije mojé jésť.

Páče vráh mojích umudríl mjá jesí * zápovidiju Tvojéju, jáko v vík mojá jésť.

Páče vsích učáščich mjá razumích, * jáko sviďínija Tvojá poučénije mojé jésť.

Páče stárec razumích, * jáko zápovidi Tvojá vzyskách.

Ot vsjákaho putí lukáva vozbraních nohám mojím, * jáko da sochraňú slovesá Tvojá.

Ot sudéb Tvojích ne ukloníchsja, * jáko Tý zakonopoložíl mí jesí.

Kóľ sladká hortáni mojemú slovesá Tvojá, * páče méda ustóm mojím.

Ot zápovidej Tvojích razumích, * sehó rádi voznenavíďich vsják púť neprávdy.

Svitíľnik noháma mojíma zakón Tvój, * i svít stezjám mojím.

Kľáchsja i postávich * sochraníti suďbý právdy Tvojejá.

Smiríchsja do zilá, Hóspodi, * živí mjá po slovesí Tvojemú.

Vóľnaja úst mojích blahovolí že, Hóspodi, * i suďbám Tvoím naučí mjá.

Dušá mojá v rukú Tvojéju výnu, * i zakóna Tvojehó ne zabých.

Položíša hríšnicy síť mňí, * i ot zápovidej Tvojích ne zabludích.

Nasľídovach sviďínija Tvojá vo vík, * jáko rádovanije sérdca mojehó súť.

Prikloních sérdce mojé sotvoríti opravdánija Tvojá * v vík za vozdajánije.

Zakonoprestúpnyja voznenavíďich, * zakón že Tvój vozľubích.

Pomóščnik mój i zastúpnik mój jesí Tý, * na slovesá Tvojá upovách.

Uklonítesja ot mené lukávnujuščiji, * i ispytáju zápovidi Bóha mojehó.

Zastupí mjá po slovesí Tvojemú, * i žív búdu, i ne posramí mené ot čájanija mojehó.

Pomozí mí, i spasúsja, * i poučúsja vo opravdánijich Tvoích výnu.

Uničižíl jesí vsjá otstupájuščija ot opravdánij Tvojích, * jáko neprávedno pomyšlénije ích.

Prestupájuščija nepščevách vsjá hríšnyja zemlí, * sehó rádi vozľubích sviďínija Tvojá.

Prihvozdí stráchu Tvojemú plóti mojá, * ot sudéb bo Tvojích ubojáchsja.

Sotvorích súd i právdu, * ne predážď mené obíďaščym mjá.

Vospriimí rabá Tvojehó vo bláho, * da ne oklevetájut mené hórdiji.

Óči mojí isčezósťi vo spasénije Tvojé, * i v slóvo právdy Tvojejá.

Sotvorí s rabóm Tvojím po mílosti Tvojéj, * i opravdánijem Tvojím naučí mjá.

Ráb Tvój jésm áz: vrazumí mjá, * i uvím sviďínija Tvojá.

Vrémja sotvoríti Hóspodevi: * razoríša zakón Tvój.

Sehó rádi vozľubích zápovidi Tvojá * páče zláta i topázija.

Sehó rádi ko vsím zápovidem Tvojím napravľáchsja, * vsják púť neprávdy voznenavíďich.

Dívna sviďínija Tvojá, * sehó rádi ispytá já dušá mojá.

Javlénije slovés Tvojích prosviščájet * i vrazumľájet mladéncy.

Ustá mojá otverzóch, i privlekóch dúch, * jáko zápovidej Tvojích želách.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Prízri na mjá i pomíluj mjá, * po sudú ľúbjaščich ímja Tvojé.

Stopý mojá naprávi po slovesí Tvojemú, * i da ne obladájet mnóju vsjákoje bezzakónije.

Izbávi mjá ot klevetý čelovíčeskija, * i sochraňú zápovidi Tvojá.

Licé Tvojé prosvití na rabá Tvojehó, * i naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Ischódišča vodnája izvedósťi óči mojí, * ponéže ne sochraních zakóna Tvojehó.

Práveden jesí, Hóspodi, * i právi sudí Tvojí.

Zapovídal jesí právdu sviďínija Tvojá, * i ístinu ziló.

Istájala mjá jésť révnosť Tvojá, * jáko zabýša slovesá Tvojá vrazí mojí.

Razžžéno slóvo Tvojé ziló, * i ráb Tvój vozľubí jé.

Juňíjšij áz jésm i uničižén, * opravdánij Tvojích ne zabých.

Právda Tvojá právda vo vík, * i zakón Tvój ístina.

Skórbi i núždy obritóša mjá, * zápovidi Tvojá poučénije mojé.

Právda sviďínija Tvojá v vík, * vrazumí mjá, i žív búdu.

Vozzvách vsím sérdcem mojím, * uslýši mjá, Hóspodi, opravdánija Tvojá vzyščú.

Vozzvách Tí, spasí mjá, * i sochraňú sviďínija Tvojá.

Predvarích v bezhódiji i vozzvách, * na slovesá Tvojá upovách.

Predvarísťi óči mojí ko útru, * poučítisja slovesém Tvojím.

Hlás mój uslýši, Hóspodi, po mílosti Tvojéj: * po suďbí Tvojéj živí mjá.

Priblížišasja hoňáščiji mjá bezzakónijem, * ot zakóna že Tvojehó udalíšasja.

Blíz jesí Tý, Hóspodi, * i vsí putijé Tvoí ístina.

Ispérva poznách ot sviďínij Tvojích, * jáko v vík osnovál já jesí.

Vížď smirénije mojé i izmí mjá, * jáko zakóna Tvojehó ne zabých.

Sudí súd mój i izbávi mjá, * slovesé rádi Tvojehó živí mjá.

Daléče ot hríšnik spasénije, * jáko opravdánij Tvojích ne vzyskáša.

Ščedróty Tvojá mnóhi, Hóspodi, * po suďbí Tvojéj živí mjá.

Mnózi izhoňáščiji mjá i stužájuščiji mí, * ot sviďínij Tvojích ne ukloníchsja.

Víďich nerazumivájuščija i istájach, * jáko slovés Tvojích ne sochraníša.

Vížď, jáko zápovidi Tvojá vozľubích, * Hóspodi, po mílosti Tvojéj živí mjá.

Načálo slovés Tvojích ístina, * i vo vík vsjá suďbý právdy Tvojejá.

Kňázi pohnáša mjá túne, * i ot slovés Tvojích ubojásja sérdce mojé.

Vozrádujusja áz o slovesích Tvojích, * jáko obritájaj korýsť mnóhu.

Neprávdu voznenavíďich i omerzích, * zakón že Tvój vozľubích.

Sedmeríceju dném chvalích Ťá * o suďbách právdy Tvojejá.

Mír mnóh ľúbjaščym zakón Tvój, * i ňísť ím soblázna.

Čájach spasénija Tvojehó, Hóspodi, * i zápovidi Tvojá vozľubích.

Sochraní dušá mojá sviďínija Tvojá * i vozľubí já ziló.

Sochraních zápovidi Tvojá i sviďínija Tvojá, * jáko vsí putijé mojí pred Tobóju, Hóspodi.

Da priblížitsja molénije mojé pred Ťá, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú vrazumí mjá.

Da vnídet prošénije mojé pred Ťá, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú izbávi mjá.

Otrýhnut ustňí mojí pínije, * jehdá naučíši mjá opravdánijem Tvojím.

Proviščáet jazýk mój slovesá Tvojá, * jáko vsjá zápovidi Tvojá právda.

Da búdet ruká Tvojá jéže spastí mjá, * jáko zápovidi Tvojá izvólich.

Vozželách spasénije Tvojé, Hóspodi, * i zakón Tvój poučénije mojé jésť.

Živá búdet dušá mojá i voschválit Ťá, * i suďbý Tvojá pomóhut mňí.

Zabludích, jáko ovčá pohíbšeje, vzyščí rabá Tvojehó, * jáko zápovidej Tvojích ne zabých.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Ornament

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

I páki hlahólem kondák: Hlás 8: Vzbránnoj vojevóďi pobidíteľnaja, jáko izbávľšesja ot zlých, blahodárstvennaja vospisúem tí rabí tvojí Bohoródice: no jáko imúščaja deržávu nepobidímuju, ot vsjákich nás bíd svobodí, da zovém tí: Rádujsja nevísto nenevístnaja.

I druhíja íkosy i kondakí, 6:

[I] íkos 4: Slýšaša pástyrije ánhelov pojúščich plotskóje Christóvo prišéstvije, i tékše jáko k pástyrju, víďat sehó jáko áhnca neporóčna, vo črévi Maríiňi upásšasja, júže pojúšče ríša: rádujsja, áhnca i pástyrja Máti: rádujsja, dvóre slovésnych ovéc. rádujsja, nevídimych vrahóv mučénije: rádujsja, rájskich dvérej otverzénije. rádujsja, jáko nebésnaja srádujutsja zemným: rádujsja, jáko zemnája slikovstvújut nebésnym. rádujsja, apóstolov nemólčnaja ustá: rádujsja, strastotérpcev nepobidímaja dérzoste. rádujsja, tvérdoje víry utverždénije: rádujsja, svítloje blahodáti poznánije. rádujsja, jéjuže obnažísja ád: rádujsja, jéjuže oblekóchomsja slávoju. Rádujsja nevísto nenevístnaja.

[F] Kondák 5: Bohotéčnuju zvizdú uzrívše volsví, tojá posľídovaša zarí: i jáko svitíľnik deržášče jú, tóju ispytáchu krípkaho carjá: i dostíhše nepostižímaho, vozrádovašasja jemú vopijúšče: Allilúija.

[I] íkos 5: Víďiša ótrocy chaldéjstiji na rukú ďivíču, sozdávšaho rukáma čelovíki, i Vladýku razumivájušče jehó, ášče i rábij priját zrák, potščášasja darmí poslužíti jemú, i vozopíti blahoslovénňij: rádujsja, zvizdý nezachodímyja Máti: rádujsja, zaré táinstvennaho dné. rádujsja, prélesti péšč uhasívšaja: rádujsja, Tróicy taínniki prosviščájuščaja. rádujsja, mučíteľa bezčelovíčnaho izmetájuščaja ot načáľstva: rádujsja, Hóspoda čelovikoľúbca pokazávšaja Christá. rádujsja, várvarskaho izbavľájuščaja služénija: rádujsja, timínija izimájuščaja ďíl. rádujsja, ohňá poklonénije uhasívšaja: rádujsja, plámene strastéj izmiňájuščaja. rádujsja, vírnych nastávnice cilomúdrija: rádujsja, vsích rodóv vesélije. Rádujsja nevísto nenevístnaja.

[K] Kondák 6: Propovídnicy Bohonósniji bývše volsví, vozvratíšasja vo Vavilón, skončávše tvojé proróčestvo: i propovídavše ťá Christá vsím, ostáviša Íroda jáko bujeslóvjašča, ne vídušča píti: Allilúija.

[L] íkos 6: Vozsijávyj vo Jehípťi prosviščénije ístiny, othnál jesí lží ťmú: ídoli bo jehó Spáse, ne terpjášče tvojejá kríposti, padóša. Sích že izbávľšijisja vopijáchu k Bohoródici: rádujsja, ispravlénije čelovíkov: rádujsja, nizpadénije bisóv. rádujsja, prélesti deržávu poprávšaja: rádujsja, ídoľskuju lésť obličívšaja. rádujsja móre, potopívšeje faraóna mýslennaho: rádujsja, kámeňu, napojívšij žážduščyja žízni. rádujsja, óhnennyj stólpe, nastavľájaj súščyja vo ťmí: rádujsja, pokróve míru, šíršij óblaka. rádujsja píšče, mánny prijémnice: rádujsja, sládosti svjatýja služíteľnice. rádujsja, zemlé obitovánija: rádujsja, iz nejáže tečét méd i mlekó. Rádujsja nevísto nenevístnaja.

[M] Kondák 7: Choťášču Simeónu ot nýňišňaho víka prestávitisja preléstnaho, vdálsja jesí jáko mladénec tomú: no poználsja jesí jemú i Bóh soveršénnyj. Ťímže udivísja tvojéj neizrečénňij premúdrosti, zovýj: Allilúija.

Polijelej:

Chvalíte imja Hospódne, alliluja, chvalíte rabý Hóspoda. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Stojáščíi v chrami Hóspodni, v dvorích dómu Bóha nášeho. – Alliluja, alliluja, alliluja.

Hóspodi, imja tvojé vo viki, í pámjať tvojá v rod i rod. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Blahoslovén Hóspoď ot Sióna, žívyj v Jerusalími. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Ispovídajtesja Hospodevi jáko bláh, alliluja, jáko v viki mílosť jehó. - Alliluja, alliluja.

Utverdívšemu zémľu na vodách, alliluja, jáko v víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Rukóju krípkoju í mýšceju vysókoju, alliluja, jáko vo víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Ispovídajtesja Bóhu nebesnómu, alliluja, jáko vo viki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Po polijeléi Veličánije: Archánheľskij hlás, vopijém tí, Čístaja: Rádujsja obrádovannaja, Hóspoď s tobóju.

Bóže, súd tvój carévi dážď, i právdu tvojú sýnu carévu.

Blahovistíte déň ot dné spasénije Bóha nášeho.

Ot plodá čréva tvojehó posaždú na prestóľi tvojém.

Snídest jáko dóžď na runó, i jáko kápľa kápľuščaja na zémľu. I prikloní nebesá i sníde, i mrák pod noháma jehó.

Jáko izbrá Hóspoď Sijóna, i izvóli jehó v žilíšče sebí.

Osvjatíl jésť selénioje svojé Výšňij.

I ispólnitsja slávy jehó vsjá zemľá, búdi búdi.

Sláva i nýňi: Allilúja 3x

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sidálny

hlás 1. Podóben: Hrób tvój: Velíkij vojevóda neveščéstvennych ánhel bo hrád Nazarét predstáv, carjá vozviščáet tebí, prečístaja, vikóv i Hóspoda, rádujsja, hlahóľa tebí, blahoslovénnaja Maríje, nepostižímoje i neskazánnoje čúdo, čelovíkov obnovlénije.

hlás 3. Podóben: Krasoťí: Dnés vsjá tvár rádujetsja, jáko jéže rádujsja, tebí hlahólet archánhel, blahoslovénnaja čestnája i prečístaja Máti Christá Bóha. Dnés omračájetsja zmijíno šatánije: kľátvy bo práotči razrišáetsja sojúz. Ťímže i neprestánno vopijém tí: rádujsja, obrádovannaja.

sidálen, hlás 4. Podóben: udivísja: Havriíl s nebesé, jéže rádujsja, zovét čestňíj: jáko začnét vo črévi prevíčnaho Bóha, slóvom koncý sostávľšaho. Ťímže Marijám otviščaváše: bezmúžna jésm, i káko roždú Sýna? Bezsímennoje roždénije któ víďi? I skazúja hlahólaše ánhel Bohoródici i Ďívi: nájdet na ťá Dúch svjatýj, i síla výšňaho osinít ťjá.

Sláva, i nýňi, hlás i podóben tójže: Póslan býsť Havrijíl k Ďívi Maríii, i vozvistí jéj neizlahólannuju rádosť: jáko bezsímenno začnét, i ne istľíjet. Rodíši bo Sýna, predvíčnaho Bóha, i spasét ľúdi svojá ot hrích ích: i sviďíteľstvujet poslávyj mjá vopíti tebí, blahoslovénnaja, jéže rádujsja: Ďívo rodíši, i po roždeství páki prebúdeši Ďíva.

V prazniky stepena hlás 4.

Antifon 1. Ot júnosti mojá mnóhija bórjut mja strásti: no sam mja zastupí, i spasí Spase moj.

Nenavíďaščii Sióna, postydítesja ot Hóspoda, jáko travá bo ohném búdete izsóchše.

Sláva: Svjatým Dúchom vsjáka dušá žívitsja, i čistotóju vozvyšájetsja, svitľíjetsja trójčeskim jedínstvom, svjaščennotájňi.

I nýňi: Svjatým Dúchom tóčatsja blahodátnyja struji, napajájušče vsjaku tvár ko ožívléniju.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokímen, hlás 4: Blahovistíte déň ot dné spasénije Bóha nášeho.

Stích: Vospójte Hóspodevi písň nóvu, vospójte Hóspodevi, vsjá zemľá.

Jeréj: Hóspodu pomolímsja.

Lík: Hóspodi pomíluj.

Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.

Lík: Amíň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Lukí svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: Čerez toty dňi Marija vstala i ponahľala sja do judovoho mista na verchoviňi. Vošla do domu Zachariji i pozdravkala Jelisaveťi. Jak Jelisaveta začula pozdravkaňa Mariji, od radosti porušalo sja ďiťatko v jej utrobi, a ona sja napovnila Svjatym Duchom. Holosno povila: „Ty blahoslovlena spomidži žen, a plod tvojoj utroby je blahoslovlenyj. Odky mam totu česť, že mati mojoho Hospoda prišla ku mi? Bo smoť, jak mij sluch začuv tvoje pozdravkaňa, od radosti sja porušalo ďiťatko v mojij utrobi. A blažena, kotra uvirila, bo spovniť sja toto, što jej bylo rečene od Hospoda.“ Marija odpovila: „Veličať moja duša Hospoda. i raduje sja mij duch v Bohu, mojim Spasiteľovi, bo posmotriv na pokoru svojoj služebňici. A smoť, od teper mene buduť blahosloviti všytky pokoľiňa. Bo velike ďilo mi zrobiv Silnyj. Joho imja je svjate Marija zistala u Jelisavety das tri misjaci a (poťim) vernula sja do svoho domu.

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Sláva, hlás 6. Molítvami svjatých apóstol, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych.

I nýňi: Mólitv rádi Prečístyja Bohoródicy, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych

Stich: Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé.

Táže, stichíra samohlásna, hlás 2: Samohlásna: Blahovistvújet Havrijíl blahodátňij dnés: rádujsja, nenevístnaja Máti i neiskusobráčnaja. Ne udivľájsja stránnomu mojemú zráku: ni užasájsja, archánhel bo jésm. Zmíj preľstí Jévu inohdá: nýňi že blahovistvúju tebí rádosť, i prebúdeši netľínna, i ródiši Hóspoda, prečístaja.

Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Lík: Hóspodi pomílu. (12x)

Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kanón, tvorénije kír theofána, jehóže krajehranésije po alfavítu do 8-ja písni.

Hlás 4. Písň 1.

irmós: Otvérzu ustá mojá, i napólňatsja Dúcha, i slóvo otrýhnu caríci Máteri, i javľúsja svítlo toržestvúja, i vospojú rádujasja tojá čudesá.

Da pojét tebí, Vladýčice, dvižjá sviríľ duchóvnuju, Davíd, práotec tvój, poslúšaj, dščí, rádovannaho hlása ot ánhela, rádosť bo vozviščájet tebí neizhlahólannuju.

[Ánhel] Vopijú tebí veseľásja, prikloní úcho tvojé, i vonmí mí, Bóžije vozviščájušču bezsímennoje začátije: obrilá bo jesí blahodáť pred Bohom, jejáže nikohdáže obríte druhája, vsečístaja.

[Bohoródica] Da razumíju, ánhele, tvojích hlahól sílu, káko búdet, jéže rékl jesí, hlahóli jávstvenňijše? Káko začnú, Ďíva súšči otrokovíca? Káko že i Máti búdu ziždíteľa mojehó?

[Ánhel] Léstno mjá viščáti pomyšľáješi, jáko mňú: i rádujusja, zrjá tvojé utverždénije. Derzáj, Vladýčice, Bóhu bo choťášču, udób skončájutsja i preslávnaja.

Hlás 4. Písň 1.

irmós: Otvérzu ustá mojá, i napólňatsja dúcha, i slóvo otrýhnu caríci Máteri, i javľúsja svítlo toržestvúja, i vospojú rádujasja tojá čudesá.

[Ch] Christóvu kníhu oduševlénnuju, zapečatľínnuju ťá Dúchom, velíkij archánhel čístaja, zrjá vozhlašáše tí: rádujsja, rádosti prijátelišče, jéjuže pramáterňaja kľátva razrišítsja.

[A] Adámovo ispravlénije, rádujsja Ďívo Bohonevísto, ádovo umerščvlénije rádujsja vseneporóčnaja, paláto vsích carjá: rádujsja, prestóle óhnennyj vsederžíteľa.

[R] Cvíte neuvjadájemyj, rádujsja jedína prozjábšaja jábloko blahovónnoje. rádujsja róždšaja blahouchánije jedínaho carjá. rádujsja neiskusobráčnaja, mírovi spasénije.

[A] Čistotý sokróvišče, rádujsja, jéjuže ot padénija nášeho vostáchom. rádujsja, sladkouchánnyj kríne Vladýčice, vírnych blahouchájaj, kadílo blahovónnoje, i míro mnohocínnoje.

Katavásija: Otvérzu ustá mojá, i napólňatsja dúcha, i slóvo otrýhnu caríci Máteri, i javľúsja svítlo toržestvúja, i vospojú rádujasja tojá čudesá.

Písň 3.

irmós: Tvojá pisnoslóvcy, Bohoródice, živýj i nezavístnyj istóčniče, lík sebí sovokúpľšyja duchóvno utverdí, v Božéstvenňij tvojéj slávi vincév slávy spodóbi.

[Bohoródica] Oskuďí kňáz ot Júdy, vrémja nastá próčeje, v néže javítsja jazýkov nadéžda, Christós: tý že, káko sehó roždú, Ďíva súšči, skaží?

[Ánhel] Íščeši ot mené uvíďiti, Ďívo, óbraz začátija tvojehó, no tój neskazánen jésť: Dúch že svjatýj ziždíteľnoju síloju, osinív ťá, soveršít.

[Bohoródica] Mojá pramáti, prijémši rázum zmijín, píšči Božéstvennyja izhnána býsť: ťímže i áz bojúsja cilovánija stránnaho tvojehó, styďáščisja popolznovénija.

[Ánhel] Bóžij predstáteľ póslan jésm, Božéstvennyj povídati tebé sovít: čtó mené boíšisja, vseneporóčnaja, páče tebé bojáščahosja? Čtó blahohovíješi mňí, Vladýčice, tebé čéstno blahohovíjuščemu?

irmós: Tvojá pisnoslóvcy Bohoródice, živýj i nezavístnyj istóčniče, lík sebí sovokúpľšyja duchóvno utverdí, v Božéstvenňij tvojéj slávi vincév slávy spodóbi.

[S] Klás prozjábšaja božestvennyj, jáko níva neoránnaja jávi, rádujsja oduševlénnaja trapézo, chľíb živótnyj vmiščšaja. rádujsja, živótnyja vodý istóčniče neistoščájemyj Vladýčice.

[D] Júnice juncá róždšaja neporóčnaho, rádujsja vírnym. rádujsja áhnice, róždšaja Bóžijaho áhnca, vzémľuščaho míra vsehó prehrišénija. rádujsja téploje očistílišče.

[O] Útro svitľíjšeje, rádujsja jedína sólnca nosjáščaja Christá svíta žilíšče. rádujsja, ťmú razrušívšaja, i mráčnyja bísy otňúd othnávšaja.

[Ch] Rádujsja, dvére jedína, jéjuže slóvo prójde jedíno, verejí i vratá ádova, Vladýčice, roždestvóm tvojím sokrušívšaja. rádujsja božestvennyj vchóde spasájemych, Bohonevísto.

Katavásija: Tvojá pisnoslóvcy Bohoródice, živýj i nezavístnyj istóčniče, lík sebí sovokúpľšyja duchóvno utverdí, v Božéstvenňij tvojéj slávi vincév slávy spodóbi.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

I po vozhlási, kondák: Vzbránnoj vojevóďi pobidíteľnaja, jáko izbávľšesja ot zlých, blahodárstvennaja vospisúem tí rabí tvojí Bohoródice: no jáko imúščaja deržávu nepobidímuju, ot vsjákich nás bíd svobodí, da zovém tí: Rádujsja nevísto nenevístnaja. I čtém druhíja šésť íkosov i kondakóv.

[N] íkos 7: Nóvuju pokazá tvár jávľsja ziždíteľ, nám i ot nehó bývšim, iz bezsímennyja prozjáb utróby, i sochranív jú, jákože bí, netľínnu. Da čúdo víďašče vospojím jú, vopijúšče: rádujsja, cvíte netľínija: rádujsja, vínče vozderžánija. rádujsja, voskresénija óbraz oblistájuščaja: rádujsja, ánheľskoje žitijé javľájuščaja. rádujsja drévo svitloplodovítoje, ot nehóže pitájutsja vírniji: rádujsja drévo blahosinnolístvennoje, ímže pokryvájutsja mnózi. rádujsja, vo črévi nosjáščaja izbáviteľa pľinénnym: rádujsja, róždšaja nastávnika zablúždšym. rádujsja, sudijí právednaho umolénije: rádujsja, mnóhich sohrišénij proščénije. rádujsja, odéždo nahích derznovénija: rádujsja, ľubý vsjákoje želánije pobiždájuščaja. Rádujsja nevísto nenevístnaja.

[ks] Kondák 8: Stránnoje roždestvó víďivše, ustranímsja míra, úm na nebesá prelóžše: sehó bo rádi vysókij Bóh, na zemlí javísja smirénnyj čelovík, choťáj privleščí k vysoťí, tomú vopijúščyja: Allilúija.

[O] íkos 8: Vés bí v nížnich, i výšnich nikákože otstupí neopísannoje Slóvo: snizchoždénije bo Božéstvennoje, ne prechoždénije že místnoje býsť, i roždestvó ot Ďívy Bohoprijátnyja, slýšaščyja sijá: rádujsja, Bóha nevmistímaho vmistílišče: rádujsja, čestnáho táinstva dvéri. rádujsja, nevírnych sumníteľnoje slýšanije: rádujsja, vírnych izvístnaja pochvaló. rádujsja, kolesníce presvjatája, súščaho na Cheruvímich: rádujsja, selénije preslávnoje, súščaho na Serafímich. rádujsja, protívnaja v tóžde sobrávšaja: rádujsja, ďívstvo i roždestvó sočetávšaja. rádujsja, jéjuže razrišísja prestuplénije: rádujsja, jéjuže otvérzesja ráj. rádujsja, kľučú cárstvija Christóva: rádujsja, nadéždo bláh víčnych. Rádujsja nevísto nenevístnaja.

[P] Kondák 9: Vsjákoje jestestvó ánheľskoje udivísja, velíkomu tvojehó vočelovíčenija ďílu: nepristúpnaho bo jáko Bóha, zrjáše vsím pristúpnaho čelovíka, nám úbo sprebyvájušča, slýšašča že ot vsích: Allilúija.

[R] íkos 9: Vitíja mnohoviščánnyja, jáko rýby bezhlásnyja, vídim o tebí Bohoródice: nedoumivájut bo hlahólati, jéže káko, i Ďíva prebyváješi, i rodíti vozmohlá jesí? Mý že táinstvu divjáščesja, vírno vopijém: rádujsja, premúdrosti Bóžija prijátelišče: rádujsja, promyšlénija jehó sokróvišče. rádujsja, ľubomúdryja nemúdryja javľájuščaja: rádujsja, chitroslovésnyja bezslovésnyja obličájuščaja: rádujsja, jáko obujáša ľútiji vzyskátele: rádujsja, jáko uvjadóša basnotvórcy. rádujsja, athinéjskaja pleténija rasterzájuščaja: rádujsja, rýbarskija mréži ispolňájuščaja. rádujsja, iz hlubiný nevíďinija izvlačájuščaja: rádujsja, mnóhi v rázumi prosviščájuščaja. rádujsja, korabľú choťáščich spastísja: rádujsja, pristánišče žitéjskich plávanij. Rádujsja nevísto nenevístnaja.

[S] Kondák 8: Spástí choťá mír, íže vsích ukrasíteľ, k semú samoobitován prijíde, i pástyr sýj jáko Bóh, nás rádi javísja po nám čelovík: podóbnym bo podóbnoje prizváv, jáko Bóh slýšit: Allilúija.

Sidálen, hlás 8. Podóben: Svirílej pástyrskich: Slóvo Bóžije na zémľu nýňi sníde, ánhel predstá, vopijá Ďívi, rádujsja, blahoslovénnaja, jáže pečátiju jedína sochránšisja, vo utróbi prijémši predvíčnaho Slóva i Hóspoda: da ot prélesti spasét, jáko Bóh, ród čelovíčeskij.

Sláva, i nýňi, hlás tójže. Podóben: Poveľínnoje: Póslan býsť s nebesé archistratíh Havrijíl ot Bóha, skóro predstá ko oduševlénnomu hrádu, hlahóľa k néj jávstvenno: ziždíteľa priímeši, Ďívo, vo utróbi, i rodíši sehó neprelóžňi s plótiju. Ťímže póslan jésm vozvistíti tebí stránnoje roždestvó, čístaja, i stojú zovjá tebí: rádujsja, nevísto nenevístnaja.

Písň 4.

irmós: Siďáj vo slávi na prestóľi Božestvá, vo óblaci léhci priíde Iisús prebožéstvennyj, netľínnoju dlániju, i spasé zovúščyja: sláva, Christé, síľi tvojéj.

[Bohoródica] Svjaščénnuju ňíkuju Ďívu raždájuščuju, slýšach proróka drévle Jemmanúila prorékša: choščú že razumíti, káko Božestvá rastvorénije jestestvó čelovíčeskoje preterpít?

[Ánhel] Javíla jésť kupiná, neopáľna prebývši, prijémši plámeň, obrádovannaja vsepítaja, na tebí táinstva preslávnoje: po roždeství bo prebúdeši čístaja prisnoďíva.

[Bohoródica] Osviščájem sijánijem Bóha vsederžíteľa, ístiny propovídniče, hlahóli, Havriíle, ístinňijšaja: káko netľínňi bývši čistoťí mojéj, Slóva roždú s plótiju bezplótnaho?

[Ánhel] So stráchom tebí, jáko ráb Hospoží predstojú, s bojázniju, otrokovíce, nýňi smotríti styždúsja tebé: jáko bo dóžď na runó snídet na ťá Slóvo Ótčeje, jáko blahovolí.

irmós: Siďáj v slávi, na prestóľi Božestvá, vo óblaci léhci, prijíde Iisús prebožéstvennyj, netľínnoju dlániju, i spasé zovúščyja: sláva Christé síľi tvojéj.

[E] Vo hlásich pínij, Ďívo tebí vopijém vsepítaja: rádujsja, túčnaja horó i usyrénnaja Dúchom. rádujsja svíščniče, i stámno mánnu nosjáščaja, uslaždájuščaja vsích blahočestívych čúvstva.

[I] Očistílišče míru, rádujsja, prečístaja Vladýčice. rádujsja ľístvice, ot zemlí vsích vozvýsivšaja blahodátiju. rádujsja móste, voístinnu prevoďáj vsích ot smérti k životú pojúščich ťá.

[O] Nebés prevýššaja, rádujsja, zemlí osnovánije, v tvojích ložesnách prečístaja, netrúdno nosívšaja. rádujsja červleníce, bahrjanícu Božéstvennuju omočívšaja, ot krovéj tvojích, carévi sílam.

[N] Zakonodávca róždšaja ístinnaho, rádujsja Vladýčice, bezzakónija vsích túne očiščájuščaho. nedovídomaja hlubinó, vysotó neizrečénnaja, brakoneiskúsnaja, jéjuže mý obožíchomsja.

[S] Ťá isplétšuju mírovi nerukopleténnyj vinéc pisnoslóvim, rádujsja, tebí Ďívo zovúšče: chranílišče vsích i ohraždénije, i utverždénije, i svjaščénnoje pribížišče.

Katavásija: Siďáj v slávi, na prestóľi Božestvá, vo óblaci léhci, prijíde Iisús prebožéstvennyj, netľínnoju dlániju, i spasé zovúščyja: sláva Christé síľi tvojéj.

Písň 5.

irmós: Užasóšasja vsjáčeskaja o Božéstvenňij slávi tvojéj: tý bo, neiskusobráčnaja Ďívo, imíla jesí vo utróbe nad vsími Bóha, i rodilá jesí bezľítnaho Sýna, vsím vospivájuščym ťá mír podavájuščaja.

[Bohoródica] Razumíti ne mohú tvoích slovés izvístija: čudesá bo býša mnóžiceju, Božéstvennoju síloju čudoďíjstvujema, známenija i óbrazy zakónniji: rodí že Ďíva neiskusomúžňi nikohdáže.

[Ánhel] Divít, vseneporóčnaja, i stránno bo čúdo tvojé, jedína bo tý vsích carjá priímeši, vo utróbi voploščájema: i ťá proobrazújut proróčeskaja rečénija i hadánija, i zakónniji óbrazy.

[Bohoródica] Vsími nevmistímyj i vsími nevídimyj, káko séj móžet vo črévo Ďivíče vselítisja, jéže sám sozdá, káko že i začnú Bóha Slóva, sobeznačáľna Otcú i Dúchu?

[Ánhel] K tvojemú práotcu Davídu, obiščásja posadíti ot plodá tvojehó čréva, na prestóľi cárstva jehó, Jákovľu ťá dobrótu, jedínu izbrá v slovésnoje selénije.

irmós: Užasóšasja vsjáčeskaja o Božéstvenňij slávi tvojéj: tý bo neiskusobráčnaja Ďívo, imíla jesí vo utróbi nad vsími Bóha, i rodilá jesí bezľítnaho Sýna, vsím vospivájuščym ťá mír podavájuščaja.

[O] Púť róždšaja žízni, rádujsja preneporóčnaja, ot potópa hrichóvnaho mír spásšaja: rádujsja Bohonevísto, slýšanije i hlahólanije strášnoje: rádujsja prebyvánije Vladýki tvári.

[I] Kríposť i utverždénije čelovíkov, rádujsja prečístaja, místo osvjáščénija slávy, umerščvlénije ádovo, čertóže vsesvítlyj. rádujsja ánhelov rádoste: rádujsja pómošče vírno moľáščichsja tebí.

[P] Ohneobráznaja kolesníce Slóva, rádujsja Vladýčice, oduševlénnyj rajú, drévo posreďí imúšči žízni Hóspoda, jehóže sládosť oživotvorjájet víroju pričaščájuščichsja, i tlí podklonívšichsja.

[R] Ukripľájemi síloju tvojéju, vírno vopijém tí: rádujsja, hráde vsích carjá, preslávnaja i dostoslýšannaja o néjže hlahólana býša jávi, horó nesikómaja: rádujsja hlubinó neizmírimaja.

[E] Prostránnoje selénije Slóva, rádujsja prečístaja, sosúde, božestvennyj bíser proizvédšaja. rádujsja, vsečúdnoje vsích k Bóhu primirénije, blažáščich ťá Bohoródice vsehdá.

Katavásija: Užasóšasja vsjáčeskaja o Božéstvenňij slávi tvojéj: tý bo neiskusobráčnaja Ďívo, imíla jesí vo utróbi nad vsími Bóha, i rodilá jesí bezľítnaho Sýna, vsím vospivájuščym ťá mír podavájuščaja.

Písň 6.

irmós: Vozopí, proobrazúja pohrebénije tridnévnoje, prorók Jóna, v kíťi moľásja: ot tlí izbávi mjá, Iisúse, carjú síl.

[Bohoródica] Hlahól tvoích, Havriíle, hlás rádovanen prijémši, vesélija Božéstvennaho ispólnichsja: rádosť bo povídaješi, i vesélije vozviščáeši bezkonéčnoje.

[Ánhel] Tebí dadésja rádosť, Bohomáti, Božéstvennaja: tebí, jéže rádujsja, vsjá tvár vopijét, Bohonevísto: tý bo jedína Máti Sýna Bóžija pronarečésja, čístaja.

[Bohoródica] Jévy mnóju nýňi da uprazdnítsja osuždénije, da vozdástsja mnóju dólh dnés: mnóju zaímstvovanije drévneje da dástsja preispólneno.

[Ánhel] Obiščásja Bóh avraámu práotcu, blahoslovítisja v símeni jehó jazýkom, čístaja: tobóju že konéc obiščánije prijémlet dnés.

irmós: Božéstvennoje sijé í vsečestnóje, soveršájušče prázdenstvo, bohumúdriji Bohomátere: priidíte rukámi vospléščim, ot nejá róždšahosja Bóha slávim.

[P] Čertóže Slóva neskvérnyj, viná vsích obožénija, rádujsja prečístaja, prorókov ohlašénije: rádujsja, apóstolov udobrénije.

[E] Ot tebé rosá ukánu, plámeň mnohobóžija uhasívšaja. Ťím vopijém tí: rádujsja, runó oduševlénnoje, jéže Hedeón, Ďívo, predvíďi.

[I] Sé tebí [Ďívo] rádujsja, zovém: pristánišče nám búdi vlájuščymsja, i otíšije v pučíňi skorbéj, i sobláznov vsích boríteľa.

[Ch] Rádosti viná, oblahodatí náš pómysl, jéže zváti tebí: rádujsja neopalímaja kupinó, óblače vsesvítlyj, vírnyja neprestánno osiňájuščij.

irmós: Vozopí, proobrazúja pohrebénije tridnévnoje, prorók Jóna, v kíťi moľásja: ot tlí izbávi mjá, Iisúse, carjú síl.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

I páki pojém kondák: Vzbránnoj vojevóďi pobidíteľnaja, jáko izbávľšesja ot zlých, blahodárstvennaja vospisúem tí rabí tvojí Bohoródice: no jáko imúščaja deržávu nepobidímuju, ot vsjákich nás bíd svobodí, da zovém tí: Rádujsja nevísto nenevístnaja. I čtém ostávlšijasja šésť íkosov i kondakóv.

[T] íkos 10: Sťiná jesí ďívam Bohoródice Ďívo, i vsím k tebí pribihájuščym: íbo nebesé i zemlí tvoréc ustróji ťá prečístaja, vséľsja vo utróbi tvojéj, i vsjá prihlašáti tebí naučív: rádujsja, stólpe ďívstva: rádujsja, dvér spasénija: rádujsja, načáľnice mýslennaho nazdánija: rádujsja, podáteľnice Božéstvennyja bláhosti. rádujsja, tý bo obnovíla jesí začátyja stúdno: rádujsja, tý bo nakazála jesí okrádennyja umóm. rádujsja, tlíteľa smýslov upražňájuščaja: rádujsja, síjateľa čistotý róždšaja. rádujsja, čertóže bezsímennaho unevíščenija: rádujsja, vírnych Hóspodevi sočetávšaja. rádujsja, dóbraja mladopitátelnice ďívam: rádujsja, nevistokrasíteľnice dúš svjatých. Rádujsja nevísto nenevístnaja.

[V] Kondák 11: Pínije vsjákoje pobiždájetsja, sprostrétisja tščáščejesja ko mnóžestvu mnóhich ščedrót tvojích: ravnočíslennyja bo peská písni ášče prinósim tí carjú svjatýj, ničtóže soveršájem dostójno, jáže dál jesí nám tebí vopijúščym: Allilúija.

[F] íkos 11: Svitoprijémnuju sviščú, súščym vo ťmí jávľšujusja, zrím svjatúju Ďívu: neveščéstvennyj bo vžihájušči óhň, nastavľájet k rázumu Božéstvennomu vsjá, zaréju úm prosviščájuščaja, zvánijem že počitájemaja, sími. rádujsja, lučé úmnaho sólnca: rádujsja, svitílo nezachodímaho svíta. rádujsja, mólnije dúšy prosviščájuščaja: rádujsja, jáko hróm, vrahí ustrašájuščaja. rádujsja, jáko mnohosvítloje vozsijaváješi prosviščénije: rádujsja, jáko mnohotekúščuju istočáješi rikú. rádujsja, kupíli živopisújuščaja óbraz: rádujsja, hrichóvnuju otémľuščaja skvérnu. rádujsja, báne, omyvájuščaja sóvisť: rádujsja čáše, čérpľuščaja rádosť. rádujsja, oboňánije Christóva blahouchánija: rádujsja, životé tájnaho vesélija, rádujsja nevísto nenevístnaja.

[Ch] Kondák 12: Blahodáť dáti voschoťív dolhóv drévnich, vsích dolhóv rišíteľ čelovíkom, prijíde sobóju ko otšédšym tohó blahodáti: i razdráv rukopisánije, slýšit ot vsích síce: Allilúija.

[Ps] íkos 12: Pojúšče tvojé roždestvó, chválim ťá vsí, jáko oduševlénnyj chrám Bohoródici: vo tvojéj bo vselívsja utróbi, soderžáj vsjá rukóju Hospóď, osvjatí, proslávi, naučí vopíti tebí vsích: rádujsja, selénije Bóha i Slóva: rádujsja, svjatája svjatých bóľšaja. rádujsja, kovčéže pozlaščénnyj Dúchom: rádujsja, sokróvišče životá neistoščímoje. rádujsja, čestnýj vínče caréj blahočestívych: rádujsja, čestnája pochvaló jeréjev blahohovíjnych. rádujsja, cérkve nepokolebímyj stólpe: rádujsja, cárstvija nerušímaja sťinó. rádujsja, jéjuže vozdvížutsja pobídy: rádujsja, jéjuže nizpádajut vrazí. rádujsja, ťíla mojehó vračevánije: rádujsja, duší mojejá spasénije. Rádujsja nevísto nenevístnaja.

[o] Kondák 13: O vsepítaja Máti, róždšaja vsích svjatých svjaťíjšeje Slóvo, nýňišneje prijémši prinošénije, ot vsjákija izbávi napásti vsích, i búduščija izmí múki, tebí vopijúščich: Allilúija.

Séj kondák hlahóli tríždy.

I páki čtétsja 1-j íkos: Ánhel predstáteľ:

Táže čtútsja sinaksárij: pérvije minéji: táže nastojáščij.

Stichí: Písňmi neusýpnymi blahodárstvenno,

Hrád vo braňích bódruju pojét predstáteľnicu.

V séj déň nesidálnuju písň prázdnujem presvjatýja Vladýčicy nášeja Bohoródicy, viný rádi sicevý: Iraklíju samoderžávnoje hréčeskoje načáľstvo právjašču, Chosrój že pérsskij cár, víďiv hréčeskaja skíptra smirívšasja, ot Fóki carjá mučíteľa, jedínaho ot velmóž svojích Sárvara ímenem, s týsjaščami mnóhimi vóinstv posylájet, vsjá vostóčnyja straný pokoríti sebí. predvarí bo i préžde, jáko désjať ťím christiján pohubív Chosrój: jáko židovóm prekupľájuščym ích ot nehó i pohubľájuščym. Načáľnyj že velmóža Sárvar, vostóki vsjá popľinív, postíže i do samáho zlatáho hráda, íže nýňi Skutár naricájetsja. Cár bo Iraklíj imínijem óbščaho zláta oskuďív svjaščénnyja sosúdy cerkóvnyja na zlatnícy pretvorív, vo otdajánije bóľšeje i soveršénňijšeje. Po Jevksínskomu že mórju s korablí v persídskija straný prišéd, potrebľájet já: i otňúd pobiždájetsja, ot nehó Chosrój s próčimi vóinstvy. pomáľi že i Sirój sýn Chosróev, ot otcá svojehó otstupív načáľstvo sebí prijémlet, i otcá Chosrója ubív, carjú Iraklíju sodružísja. Chahán že mísonskij, i skíthskij načálnik uvíďiv o carí, jáko po mórju póntskomu otšél jésť razrišív mír na hréki, polkí ťmočíslennyja podvíh, ot západnych strán na Konstantíň hrád prichódit, na Bóha chúľnyja hlásy vozsylája. Ábije že kúpno móre úbo korablmí, zemľá že píšimi i vsádniki bezčíslennymi ispólň bjáše. Sérhij že patrijárch konstantíňa hráda, ľúdi mnóho uťišáše, ne otpádati, ni razslabľátisja: no vsé upovánije ot duší na Bóha voznosíti, i na Máter jehó prečístuju Bohoródicu: tákože i vónos Patríkij, íže tohdá hrád právľaše, podóbnaja na otvraščénije rátnikov ustrojáše. Podobájet bo i nám s pómoščiju výšneju, i na prilíčnaja ďíjstvovati. Patrijárch že Božéstvennyja ikóny Bohomátere, so vsím mnóžestvom nosjá obchoždáše po sťinám svýše, i ottúdu utverždénije ím podavája. jáko úbo Sárvar ot vostóka, Chahán že ot západa iďásta, sožeščí okréstnaja hráda: patrijárch že nerukotvorénnuju Christóvu ikónu, i čestnája i životvorjáščaja drevá, k semú že i čestnúju rízu Bohomátere nosjá, po sťinám obchoždáše. Chahán že skíthanin súšeju, sťinám konstantíňa hráda napádaet, so mnóžestvom bezčíslennym, kripkoizrjádno orúžiji utverždéni: i tolíko mnóžestvo bjáše, jáko jedínomu hríčinu s desjatmí skíthany jávi brátisja. No neoborímaja pobórnica, obrítšimisja málymi ziló vóiny v chrámi jejá, naricájemim pihíji, mnóžajšija ích pohubí. otsjúdu že hrécy derznovénije prijémše, i vospleskávše, ot vojevódy neoborímyja Bóžija Mátere, ích prísno do koncá pobiždáchu. Vozzrívše že i na primirénije, hráždane otražéni býša. otviščá bo ím Chahán: ne prelščájtesja o Bózi, v nehóže vírujete, vsjáčeski bo útri hrád váš prijimú. Hráždane že slýšavše, rúki k Bóhu prostiráchu. Sohlasívšesja úbo, Chahán že i Sárvar súšeju i mórem na hrád ustremľájutsja, kozňmí pľiníti želájušče: no tolíko pobiždéni býša ot hrék, jákože nedovóľnym býti živým mértvyja žeščí. Monóksila že orúžnikov ispólnena, ňídrom hlahólemym róhom, ko chrámu Bohomátere súščemu vo vlachérnach, búri vnezápu síľňi mórju pripádši, i razďíľšusja jemú v sičénije, s korablí vsími vrahóv rastľíšasja. I bjáše víďiti tó preslávnoje izrjadnoďíjstvije prečístyja i Bohomátere, vsích pri brézi mórja súščemu vo vlachérnach izvrí. Ľúdije že, jelíko skóro vratá otvérzše, vkúpi vsjá izbíša, i ďíti i žený na ňá vmužestvívšyjasja. Načáľnicy že ích vozvratíšasja pláčušče kúpno i rydájušče. Bohoľubíviji úbo ľúdije konstantíňa hráda, Bohomáteri blahodarénije dajúšče, vsenóščnuju písň, i nesidálnuju jéj vospíša, jáko o ónych bďívši, i prejestéstvennoju síloju soďíjavši na vrahí pobídu. ottóľi úbo na vospominánije tolíkaho i prejestéstvennaho čudesé cérkov sicevýj prázdnik priját, Máteri Bóžiji vozlaháti v nastojáščeje vrémja, jehdá i povída Bohomáteriju býsť. Nesidáľnoje že imenovásja, za jéže tohdá táko ďíjati hrádskomu že klírosu, i ľúdem vsím. Po prechoždéniji že trídesjati i šestí ľít, pri cárstvi Konstantína pohonáta, ahárjane bezčíslennoje vóinstvo voďášče, páki na Konstantíň hrád napadóša, i sédm ľít séj borjúšče, jehdá i v kízičeskich stranách prezimováchu, mnóhija svojá pohubíša. Táže otrékšesja bráni, i s vóinstvom svojím vozvraščájuščejesja, i bývše v móri naricájemim siléo, vsí potopíšasja, predstáteľstvom vsečístyja i Bohomátere. No i v trétije páki, pri ľvé isávri, ahárjane páče mnóžajšich ťím čislóm, pérvije úbo pérsskoje razorjájut cárstvo, táže Jehípet i Livíju. obtékše že i Indíju, Jethijópiju že i Ispániju, naposľídok že i na sámyj cárskij hrád vojújut, týsjaščiju osmijú sót korabléj nosími: okružívše úbo jehó, jáko ábije raschítiti jehó ždách. Hrádstiji že svjaščénniji ľúdije, čestnóje drévo čestnáho i životvorjáščaho krestá, i čestnúju ikónu Bohomátere Odihítriji obnosjášče, sťínu okružáchu, so slezámi Bóha umilostivľájušče. Vozmečtásja úbo, síce ahárjanom na dví části razďilítisja: i óviji úbo na bólhary vojújut, i támo pádajut vjáščše dvojú tmú: óviji že ostávľšesja na cár hrád prijití, vozbranívšesja že ot veríhi, bývšyja ot Haláty do sťín carjá hráda. Vosplývšym že ňíhďi do místa naricájemaho Sosthén, támo vítru sívernu vozvíjavšu, mnóhi korablí ích sokrušíšasja, i pohibóša: ostávľšijisja že v hlád zíľnyj vpadóša, jáko i plótem čelovíčeskim prikosnútisja, i kál misíti i jásti. Táže bižávše, i vo jehéjskuju pučínu dostíhše, korablecý svojá vsjá, i samích sebé hlubiňí morskój predáša: hrád bo sílen s nebesé spád, vozvrénije mórja sotvorív, smólu korabléj raspustí: i táko mnóžestvo bezčíslennoje ónoje vóinskich korabléj pohíbe, trém tókmo na vozviščénije ostávľšymsja. Sích rádi úbo vsích prejestéstvennych čudés vsečístyja i Bohomátere, nastojáščij prázdnik prázdnujem. Nesidáľnyj že rečésja, zané prósto stojášče tohdá vsí ľúdije v nóšč ónuju, slóva Máteri písň vospíša. i jáko vo vsích iných siďíti ot obýčaja imúšče, v nastojáščich Bohomátere, prósti vsí slúšajem. Tvojejá pobórnicy že i nepoborímyja Mátere molítvami, Christé Bóže, ot obležáščich napástej i nás izbávi, i pomíluj nás jáko jedín čelovikoľúbec.

Písň 7.

irmós: Ne poslužíša tvári Bohomúdriji páče sozdávšaho, no óhnennoje preščénije múžeski poprávše, rádovachusja pojúšče: prepítyj otcév Hospóď i Bóh, blahoslovén jesí.

[Bohoródica] Svít neveščéstvennyj povídaja, v veščéstvenňi ťilesí sovokupľájem za milosérdije mnóhoje, svítloje blahovíščenije, Božéstvennaja propovídanija, nýňi vzyváješi mí: blahoslovén, vsečístaja, plód tvojehó čréva.

[Ánhel] Rádujsja, Vladýčice Ďívo, rádujsja, prečístaja, rádujsja, prijátelišče Bóžije: rádujsja, svíščniče svíta, Adámovo vozzvánije, Jévy izbavlénije, horó svjatája, prejávstvennoje svjaščénije i čertóh bezsmértija.

[Bohoródica] Dúšu očísti, ťílo osvjatí, cérkov sotvorí mja vmistíteľnu Bóha, skíniju Bohoukrášenu, oduševlén chrám naítijem presvjatáho Dúcha, i žízni čístuju Máter.

[Ánhel] Jáko mnohosvítluju sviščú, i Bohoďílanen čertóh vížu ťá nýňi jáko zlát kivót, zakóna podáteľa priimí, Bohonevísto, blahoizvólivšaho čelovíčeskoje izbáviti tobóju tľínnoje suščestvó.

irmós: Ne poslužíša tvári bohomúdriji páče sozdávšaho, no óhnennoje preščénije múžeski poprávše, rádovachusja pojúšče: prepítyj otcév Hóspoď i Bóh, blahoslovén jesí.

[A] Vospivájem ťá vopijúšče: rádujsja, kolesníce sólnca úmnaho, lozó ístinnaja, hrózd zrílyj vozďílavšaja, vinó istočájuščij, dúšy veseľáščeje víroju ťá slávjaščich.

[I] Vračá vsích čelovík róždšaja, rádujsja Bohonevísto, žézle tájnyj, cvít neuvjadájemyj procvítšij, rádujsja Vladýčice, jéjuže rádosti napolňájemsja, i žízň nasľídstvujem.

[R] Vitíjstvujuščij ne móžet jazýk Vladýčice pisnoslóviti ťá, páče bo Serafímov vozvýsilasja jesí, róždši carjá Christá. Jehóže molí hrádu semú izbávitisja ot mnóhich iskušénij.

[E] Chváľat ťá blažášče koncý, i ľubóviju zovút tebí: rádujsja svítče, v némže pérstom napisásja Ótčeje Slóvo čístaja. Jehóže molí, v kníhi živótnyja, rabóm tvojím napisátisja Bohoródice.

[I] Mólim rabí tvojí, i prikloňájem koľíno sérdca nášeho: prikloní úcho tvojé čístaja, i spasí skorbmí pohružájemyja prísno, i sobľudí ot vsjákaho vrážija pľinénija tvój hrád Bohoródice.

irmós: Ne poslužíša tvári Bohomúdriji páče sozdávšaho, no óhnennoje preščénije múžeski poprávše, rádovachusja pojúšče: prepítyj otcév Hospóď i Bóh, blahoslovén jesí.

Písň 8.

irmós: Slýši, otrokovíce Ďívo čístaja, da rečét úbo Havrijíl sovít výšňaho drévnij, ístinnyj, búdi k prijátiju hotóva Bóžiju: tobóju bo nevmistímyj s čelovíki poživé. Ťím i rádujasja vopijú: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.

[Bohoródica] Úm vsják pobiždájetsja zemných, otviščá Ďivíca, íščušči jáže mňí viščáješi preslávnaja: slýšach tvojá slovesá, no bojúsja užasájuščisja, da ne léstiju mjá, jáko Jévu daléče pósleši ot Bóha. No obáče sé vopijú: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda, i prevoznosíte jehó vo víki.

[Ánhel] Sé tebí nedoumínnoje razrišísja, hlahólet k sím Havrijíl: dóbri bo reklá jesí, véšč neudobopostížna, slovesém tvojích ustén povinújuščisja próčeje. Ne sumnísja jáko lésti, jákože véšči víruj: áz bo rádujasja vopijú: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda, i prevoznosíte jehó vo víki.

[Bohoródica] Zakón séj ot Bóha jésť čelovíékom, neporóčnaja ábije hlahólet, óbščija ľubvé roždéstvó proischódit, ne vím suprúžnika slásti vsekonéčno: káko úbo hlahóleši, jáko roždú? Bojúsja, jehdá lésť hlahóleši? No obáče sé vopijú: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda, i prevoznosíte jehó vo víki.

[Ánhel] Hlahóly, jáže mňí viščáješi, čístaja, ánhel páki hlahólet, obýčaja jésť roždestvá čelovíkov smértnych: ístinno Bóha tebí obiščaváju, páče slóva že i smýsla voploščájema, jáko vísť, iz tebé. Ťímže i rádujasja, vopijú: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda, i prevoznosíte jehó vo víki.

[Bohoródica] Javľáješisja mňí ístiny viščáteľ, rečé Ďíva, rádosti bo óbščija prišél jesí blahovístnik: dúšu úbo očístich s ťílom, i po hlahólu tvojemú búdi mňí, da vselítsja Bóh v mjá, k nemúže vopijú s tobóju: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda, i prevoznosíte jehó vo víki.

irmós: Ótroki blahočestívyja vo peščí, Roždestvó Bohoródično spasló jésť: tohdá úbo obrazújemoje, nýňi že ďíjstvujemoje, vselénnuju vsjú vozdvizájet píti tebí: Hóspoda pójte ďilá, i prevoznosíte jehó vo vsjá víki.

[N] Ložesný Slóvo prijála jesí, vsjá nosjáščaho nosíla jesí, mlekóm pitála jesí, mánijem pitájuščaho vselénnuju vsjú, čístaja, jemúže pojém: Hóspoda pójte ďilá, i prevoznosíte vo vsjá víki.

[M] Moiséj urazumí v kupiňí velíkoje tájinstvo roždestvá tvojehó: ótrocy že proobrazíša sijé jávstvenňije posreďí ohňá stojášče, i ne opaľájemi, netľínnaja svjatája Ďívo. Ťím ťá počitájem vo vsjá víki.

[O] Préžde prélestiju obnažívšijisja v rízu netľínija oblekóchomsja roždéstvóm tvojím: i siďáščiji vo ťmí prehrišénij, svít víďichom, svíta žilíšče otrokovíce. ťím ťá pojém vo vsjá víki.

[N] Mértviji tobóju oživľájutsja, žízň bo ipostásnuju rodilá jesí, ňimíji préžde, blahohlahólivi byvájut, prokažénniji očiščájutsja, nedúzi othoňájutsja, duchóv vozdúšnych mnóžestva pobiždájutsja, Ďívo čelovíkov spasénije.

[I] Míru róždšaja spasénije, ímže ot zemlí na vysotú vzjáti býchom, rádujsja vseblahoslovénnaja, pokróve i deržávo, sťinó i utverždénije, pojúščym čístaja: Hóspoda pójte ďilá, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Chválim, blahoslovím, poklaňájemsja Hóspodevi:

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Na 9-j písni páki vžihájut sviščí brátija. Čestňíjšuju ne pojém, no pojém pripív prázdnika:

Blahovistvúj, zemlé, rádosť véliju, chvalíte, nebesá, Bóžiju slávu.

Písň 9.

irmós: Jáko oduševlénnomu Bóžiju kivótu, da nikákože kósnetsja ruká skvérnych. Ustňí že vírnych Bohoródici nemólčno, hlás ánhela vospivájušče, s rádostiju da vopijút: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju.

Páče smýsla začénši Bóha, jestestvá obýčaja utaísja, otrokovíce: tý bo v roždeství máterskaho izbižála jesí tľínnaho jestestvá, i prevýšši súšči. Ťímže dostójno slýšiši: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju.

Káko tóčiši mlekó, Ďívo čístaja, ne móžet izreščí jazýk zémlen: stránnu bo jestestvá pokazúješi véšč, zakónnaho roždéstvá ustáv prechódiši. Ťímže dostójno slýšiši: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju.

Tájno vo svjaščénnych pisánijich hlahólasja o tebí, Máti výšňaho: ľístvicu bo drévle Jákov ťá obrazújuščuju víďiv, rečé: stepéň Bóžija sijá. Ťímže dostójno slýšiši: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju.

Čúdnoje svjaščennojavlénnomu Moiséju kupiná i óhň, pokazá čúdo: iščáj že koncá v prechoždéniji vremén, vo otrokovíci čísťij, rečé, uzrjú. Jéjže, jáko Bohoródici, da rečétsja: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju.

Danijíl ťá hóru narečé mýslennuju: rodíteľnicu že Bóžiju Isáia: vídit že jáko runó Hedeón: Davíd že svjaščénije hlahólet, dvér že ťá ín. Havrijíl že tebí vzyváet: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju.

irmós: Vsják zemnoródnyj da vzyhrájetsja dúchom prosviščájem, da toržestvújet že bezplotnych umóv jestestvó, počitájuščeje svjaščénnoje toržestvó Bohomátere, i da vopijét: rádujsja, vseblažénnaja Bohoródice, čístaja Prisnoďívo.

[I] Da tebí vírniji, rádujsja zovém tobóju rádosti pričástnicy bývše prisnosúščnyja, izbávi nás napástej, várvarskaho pľinénija, i vsjákija inýja rány, za mnóžestvo otrokovíce prehrišénij, nachoďáščija čelovíkom sohrešájuščym.

[O] Javílasja jesí prosviščénije náše i utverždénije. Ťímže vopijém tí: rádujsja zvizdó nezachodímaja, vvoďáščaja v mír velíkoje sólnce. Rádujsja, Jedém otvérzšaja zakľučénnyj čístaja. rádujsja sosúde, míro neistoščímoje na ťá izlijánnoje prijémšij.

[S] Stánem blahohovíjno v domú Bóha nášeho, i vozopijím: rádujsja, míru Vladýčice. rádujsja Maríje, Hospožé vsích nás. rádujsja, jedína neporóčnaja v ženách i dóbraja. rádujsja, stólpe óhnennyj, vvoďáščij vo výšňuju žízň čelovíčestvo.

[N] Holubíce mílostivaho róždšaja, rádujsja prisnoďívo: prepodóbnych vsích, rádujsja pochvaló, stradáľcev vinčánije. rádujsja vsích právednych Božéstvennoje udobrénije, i nám vírnym spasénije.

[F] Poščadí Bóže nasľídije tvojé, hrichí náša vsjá prezrív nýňi, na sijé imíja moľáščuju ťá, na zemlí bezsímenno tebé róždšuju, velíkija rádi mílosti voschoťívšaho voobrazítisja Christé v čelovíčestvo.

poklón

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Svitílen, Podóben: So učenikí: Ánheľskich síl archistratíh póslan býsť ot Bóha vsederžíteľa k čísťij i Ďíve, blahovistíti stránnoje i neizrečénnoje čúdo: zané Bóh, jáko čelovík, iz nejá mladoďíjstvujetsja bez símene, nazidájaj vés čelovíčeskij ród: ľúdije, blahovistíte obnovlénije míra. Dváždy.

Sláva, i nýňi, ín svitílen. Podóben: Žený uslýšite: Jéže ot víka dnés poznavájetsja táinstvo Bóžije, Bóh Slóvo, Sýn Ďívy Maríji za milosérdije byvájet, i rádosť blahovíščenija Havrijíl proviščavájet. S nímže vozopijém jéj: rádujsja, Máti Hospódňa.

(Hlás 1.) Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Na chvalítech stichíry, na 6,

Stích: Sotvoríti v ních súd napísan, sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

Stích: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó vo utveržéniji síly jehó.

Stich: Chvalíte jehó na sílach jehó, * chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

hlás 1. Podóben: Nebésnych činóv: S nebésnych kruhóv sleťív Havrijíl v Nazarét, * priíde k Ďívi Maríji, * vopijá jéj: rádujsja, * začnéši Sýna, Adáma drévňijšaho, * tvorcá vikóv i izbáviteľa, * vopijúščich tebí: * rádujsja, čístaja.

Stich: Chvalíte jehó v hlási trúbňim, * chvalíte jehó v psaltíri i húsľich.

Soprisnosúščnoje Slóvo prebeznačáľnaho Otcá, * ne razlučívsja hórnich, * nýňi predstá dóľnym, rádi krájňaho blahoutróbija, * mílosť prijém, jéže na ný popolznovénija, * i Adámovu niščetú vosprijém, * voobrazísja v čuždéje.

Stich: Chvalíte jehó v tympáňi i líci, * chvalíte jehó v strúnach i orháňi.

Havrijíl Ďivi blahovístije s nebesé prinés, * vopijáše: rádujsja, * začnéši vo črévi tvojém, * tobóju vmistímaho, * nevmistímaho že vsími: * i raždájuščaja javíšisja, * ot Otcá préžde dennícy vozsijávšaho.

Stich: Chvalíte jehó v kymváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kymváľich vosklicánija, * vsjákoje dychánije da chvalít Hóspoda.

Presúščestvennoje Slóvo * plótiju vselísja v ťá, * Ótčim sovítom, Bohoródice Ďívo, * nazdá ród, íže po nám, * pádšij ot drévnija kľátvy. * Ťím jéže rádujsja, tebí vsí, Máti Christóva, * so ánhelom vopijém vírno.

Sláva, i nýňi, prázdnika, hlás 8: Da veseľátsja nebesá, i rádujetsja zemľá: íbo Otcú soprisnosúščnyj, sobeznačáľnyj i soprestóľnyj, ščedrótstvo prijém, i čelovikoľúbnuju mílosť, sebé postávi vo istoščánije, blahovolénijem i sovítom Ótčim, i vo utróbu vselísja ďivíču, predočiščénnuju Dúchom. O čudesé! Bóh v čelovícich, nevmistímyj v ložesnách, bezľítnyj v ľíto: i jéže preslávneje, jáko i začátije bezsímenno, i istoščánije neskazánno, i táinstvo jelíko. Bóh bo istoščavájetsja i voploščájetsja, i zíždetsja, ánhelu k čísťij začátije hlahólavšu: rádujsja, obrádovannaja, Hospóď s tobóju, imíjaj véliju mílosť.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje.

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir , v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa , kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj , Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * pomiluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, príbížišče byl jesí nam, v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, pomiluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch *, naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Tropár po Slavosloviji:

~~(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:~~

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.

Ornament

Texty projektu Časoslov sú určené na vnútornú potrebu. Ďakujeme, že nás podporujete! www.casoslov.sk