Večiereň 25.3.

Jeréj: Blahoslovén Bóh náš, vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv. (ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. )

I mý: Amíň.

Sláva Tebí Bože náš, sláva Tebí.

Carjú nebésnyj, uťišiteľu, dúše ístiny, íže vezďí sýj i vsjá ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu, priidí i vselísja v ný, i očísti ný ot vsjákija skvérny, i spasí, bláže, dúšy náša.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.

Psalóm 103.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * Hóspodi Bóže moj, vozvelíčilsja jesí ziló. - Vo ispovídanije i vo veleľípotu obleklsja jesí, * oďijájsja svítom jako rízoju. - Prostirájaj nébo jako kóžu, * pokryvájaj vodámi prevýspreňaja svojá. - Polahájaj óblaki na voschoždénije svojé, * choďáj na krylú vítreňu. - Tvorjáj ánheli svojá dúchi, * i sluhí svojá plámeň óhnennyj. - Osnovájaj zémľu na tvérdi jejá, * ne preklonítsja vo vík víka. - Bézdna, jako ríza oďijánije jejá, * na horách stánut vódy. - Ot zapreščénija tvojehó pobíhnut, * ot hlása hróma tvojehó ubojátsja. - Voschóďat hóry, i nischóďat poľá v místo, * jéže osnovál jesí im. - Preďíl položíl jesí jehóže ne préjdut, * nižé obraťátsja pokrýti zémľu. - Posylájaj istóčniki v débrich, * posreďí hór prójdut vódy. - Napajájut vsja zvíri sélnyja, * ždút onáhri v žáždu svojú. - Na tich ptícy nebésnyja privitájut, * ot sredý kámenija daďát hlás. - Napajáj hóri ot prevýsprennych svojích, * ot plodá ďíl tvojích nasýtitsja zemľá. - Prozjabájaj travú skotóm, * i zlák na slúžbu čelovíkom. - Izvestí chľíb ot zemlí, * i vinó veselít sérdce čelovíka. - Umástiti licé jeléjem, * i chľíb sérdce čelovíka ukripít. - Nasýťatsja drevá poľskaja, kédri livánstiji íchže jesí nasadíl, * támo ptícy vozhňizďátsja - Jerodíjevo žilíšče predvodíteľstvujet ími, * hóry vysókija jelénem, kámeň pribížišče zájacem. - Sotvoríl jesí lúnu vo vremená, * sólnce pozná západ svój. - Položíl jesí ťmu i bysť nóšč, * v néjže prójdut vsi zvírije dubrávniji. - Skýmni rykájuščiji voschítiti, * i vzyskáti ot Bóha píšču sebí. - Vozsijá sólnce i sobrášasja, * i v lóžach svojích ľáhut. - Izýdet čelovík na ďílo svojé, * i na ďílanije svojé do véčera. - Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, vsja premúdrostiju sotvoríl jesí, * ispólnisja zemľá tvári tvojejá. - Sijé móre velíkoje i prostránnoje, * támo hádi íchže ňísť čislá. - Živótnaja málaja s velíkimi, * támo korablí preplávajut. - Zmíj sej, jehóže sozdál jesí ruhátisja jemú, * vsja k tebí čájut, dáti píšču ím vo blahó vrémja. - Dávšu tebí ím soberút, * otvérzšu tebí rúku vsjáčeskaja ispólňatsja bláhosti. - Otvráščšu že tebí licé vozmjatútsja, * otímeši duch ích i isčéznut, i v pérsť svojú vozvraťátsja. - Pósleši dúcha tvojehó i sozíždutsja, * i obnovíši licé zemlí. - Búdi sláva Hospódňa vo víki, * vozveselítsja Hóspoď o ďíľich svojích. - Prizirajáj na zémľu i tvorjáj ju trajstísja, * prikasajájsja horám i dymjátsja. - Vospojú Hospodévi v živoťí mojém, * pojú Bóhu mojemú dóndeže jesm. - Da usladítsja jemú besidá mojá, * áz že vozveseľúsja o Hóspoďi. - Da isčéznut hríšnicy ot zemlí i bezzakónicy, jákože ne býti im, * blahosloví duše mojá Hóspoda. - Sólnce pozná západ svoj, * položíl jesí ťmu i bysť nóšč. - Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, * vsja premúdrostiju sotvoríl jesí.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Jeréj že čtét svitílničnyja molítvy.

Molítva pérvaja.

Hóspodi ščédryj i mílostivyj, dolhoterpilíve i mnohomílostive, vnuší molítvu nášu, i vonmí hlásu molénija nášeho, sotvorí s námi známenije vo bláho, nastávi nás na púť Tvoj, jéže chodíti vo ístinňi Tvojéj. Vozveselí serdcá náša, vo jéže bojátisja ímene Tvojehó svjatáho: zané vélij jesí Tý, i tvorjáj čudesá, Tý jesí Bóh jedín, i ňísť podóben Tebí v bozích, Hóspodi: sílen v mílosti, i bláh v kríposti, vo jéže pomoháti, i uťišáti, i spasáti vsjá upovájuščyja vo ímja svjatóje Tvojé.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva vtorája.

Hóspodi, da ne járostiju Tvojéju obličíši nás, nižé hňívom Tvojím nakážeši nás, no sotvorí s námi po mílosti Tvojéj, vračú i iscilíteľu dúš nášich. Nastávi nás ko pristánišču choťínija Tvojehó: prosvití óči serdéc nášich v poznánie Tvojejá ístiny: i dáruj nám próčeje nastojáščaho dné mírnoje i bezhríšnoje, i vsé vrémja životá nášeho, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých.

Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva trétija.

Hóspodi, Bóže náš, pomjaní nás hríšnych i nepotrébnych ráb Tvojích, vnehdá prizyváti nám svjatóje poklaňájemoje ímja Tvojé, i ne posramí nás ot čájanija mílosti Tvojejá: no dáruj nám, Hóspodi, vsjá jáže ko spaséniju prošénija, i spodóbi nás ľubíti, i bojátisja Tebé ot vsehó sérdca nášeho, i tvoríti vo vsích vóľu Tvojú.

Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva četvértaja.

Nemólčnymi písňmi, i neprestánnymi slavoslovléňmi ot svjatých síl vospivájemyj, ispólni ustá náša chvalénija Tvojehó, jéže podáti velíčestvije ímeni Tvojemú svjatómu: i dážď nám učástije, i nasľídije so vsími bojáščimisja Tebé ístinnoju, i chraňáščimi zápovidi Tvojá, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých Tvojích.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň. Amen.

Molítva pjátaja.

Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže vsederžíteľu, svídyj úm čelovíčeskij, svídyj íchže trébujem, mnóho mnóžaje páče néželi prósim, ilí razumivájem. Sám, čelovikoľúbče carjú, vo vsém blahíj, udovlí nás mnóžestvom ščedrót Tvojích, jéže nepostýdnoju sóvistiju prizyváti svjatóje ímja Tvojé: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho, i smotrénijem Tvojím vsé jéže ko póľzi nášej ustrój.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva šestája.

Hóspodi, Hóspodi, prečístoju Tvojéju dlániju soderžáj vsjáčeskaja, dolhoterpjáj na vsích nás, i kájajsja o zlóbach nášich, pomjaní ščedróty Tvojá, i mílosť Tvojú, posití ny Tvojéju bláhostiju, i dážď nám izbižáti i próčeje nastojáščaho dné, Tvojéju blahodátiju, ot razlíčnych kóznej lukávaho, i nenavítnu žízň nášu sobľudí blahodátiju vsesvjatáho Tvojehó Dúcha.

Mílostiju i čelovikoľúbijem jedinoródnaho Tvojehó Sýna, s nímže blahoslovén jesí, so vsesvjatým i blahím i životvorjáščim Tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víi vikóv, amíň.

Molítva sedmája.

Bóže velíkij i dívnyj, neizrečénnoju bláhostiju i bohátym prómyslom upravľájaj vsjáčeskaja, i mirskája nám blahája darovávyj: i sporučívyj nám obiščánnoje cárstvo, darovánnymi nám blahími: sotvorívyj ný i dné mimošédšuju čásť ot vsjákaho uklonítisja zlá: dáruj nám i próčeje neporóčno soveršíti pred svjatóju slávoju Tvojéju, píti Ťá jedínaho blaháho i čelovikoľubívaho Bóha nášeho.

Jáko Tý jesí Bóh náš, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva osmája.

Bóže velíkij i výšnij, jedín imijáj bezsmértije, vo svíťi živýj nepristúpňim, vsjú tvár premúdrostiju sozdávyj, razďilívyj meždú svítom i meždú ťmóju, i sólnce položívyj vo óblasť dné, lunú že i zvízdy vo óblasť nóšči: spodóbivyj nás hríšnych i v nastojáščij čás predvaríti licé Tvojé vo ispovídaniji, i večérneje Tebí slavoslóvije prinestí: sám, čelovikoľúbče, isprávi molítvu nášu jáko kadílo pred Tobóju, i priimí jú v voňú blahouchánija: podážď že nám nastojáščij véčer, i prichoďáščuju nóšč mírnu: oblecý ny orúžijem svíta: izbávi ný ot strácha noščnáho, i vsjákija véšči vo ťmí prechoďáščija: i dážď són, jehóže vo upokojénije némošči nášej darovál jesí, vsjákaho mečtánija dijávoľa svobóden. Jéj, Vladýko blahích podáteľu, da i na lóžach nášich umiľájuščesja, pominájem v noščí ímja Tvojé, i poučénijem Tvojích zápovidej prosviščájemi, v rádosti dušévňij vostánem ko slavoslóviju Tvojejá bláhosti: molítvy i molénija Tvojemú blahoutróbiju prinosjášče, o nášich sohrišénijich, i vsích ľudéj Tvojích, jáže, molítvami svjatýja Bohoródicy, mílostiju posití.

Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Hóspodi, vozzvách: hlás 6.

Psalóm 140.

Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * uslýši mja Hóspodi. * Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * voňmí hlásu molénija mojehó, * vnehdá vozváti mi k tebí, uslýši mja, Hóspodi.**

Da isprávitsja molítva mojá * jáko kadílo préd tobóju: * vozďijánije rukú mojéju, * žértva večérňaja, uslýší mjá Hóspodi.**

Položí Hóspodi chranénije ustóm mojím, * i dvér ohraždénija o ustnách mojích. - Ne ukloní sérdca mojehó v slovesá lukávstvija, * nepščeváti viný o hrisích. - So čelovíki ďílajuščimi bezzakónije, * i ne sočtúsja s izbránnymi ích. - Nakážet mjá právednik mílostiju, i obličít mjá, * jeléj že hríšnaho da ne namástit hlavý mojejá. - Jáko jéšče i molítva mojá v blahovolénijich ích, * požérty býša pri kámeni sudijí ích. - Uslýšatsja hlahóly mojá jáko vozmohóša: * jáko tólšča zemlí prosídesja na zemlí, rastočíšasja kósti ích pri áďi. - Jáko k tebí Hóspodi, Hóspodi óči mojí, * na ťá upovách, ne otimí dušu mojú. - Sochraní mjá ot síti, júže sostáviša mí, * i ot soblázn ďílajuščich bezzakónije. - Pádut vo mréžu svojú hríšnicy, * jedín jésm áz dóndeže prejdú.

Psalóm 141.

Hlásom mojím k Hóspodu vozzvách, * hlasóm mojím ko Hóspodu pomolíchsja. - Prolíju préd ním molénije mojé, * pečáľ mojú préd ním vozviščú. - Vnehdá isčezáti ot mené dúchu mojemú, * i tý poznal jesí stezí mojá. - Na putí sém po nemúže choždách, * skrýša síť mňí. - Smotrjách odesnúju i vozhľadách, * i ne bí znájaj mené. - Pohíbe bíhstvo ot mené, * i ňísť vzyskajáj duší mojejá. - Vozzvách k tebí Hóspodi rích: * tý jesí upovánije mojé, čásť mojá jesí na zemlí žívych. - Voňmí moléniju mojemú, * jáko smiríchsja ziló. - Izbávi mjá ot hoňáščich mjá, * jáko ukripíšasja páče mené.

Stích 10: Izvedí iz temnícy dúšu mojú, ispovídatisja ímeni tvojemú.

Stích 9: Mené ždút právednicy, dóndeže vozdási mňi.

Stích 8: Iz hlubiný vozvách k tebí Hóspodi, Hóspodi uslýši hlas moj.

hlás 6. Podóben: Vsé otlóžše: Sovít prevíčnyj * otkryvája tebí otrokovíce, * Havrijíl predstá, tebé lobzája i viščája: * rádujsja, zemlé nenasíjannaja: * rádujsja, kupinó neopalímaja: * rádujsja, hlubinó neudobozrímaja: * rádujsja, móste, k nebesém prevoďáj, * i ľístvice vysókaja, júže Jákov víďi: * rádujsja, Božéstvennaja stámno mánny: * rádujsja, razrišénije kľátvy: * rádujsja, Adámovo vozzvánije: s tobóju Hospóď.

Stích 7: Da búdut úši tvojí vnémľušči hlásu molénija mojehó.

Sovít prevíčnyj * otkryvája tebí otrokovíce, * Havrijíl predstá, tebé lobzája i viščája: * rádujsja, zemlé nenasíjannaja: * rádujsja, kupinó neopalímaja: * rádujsja, hlubinó neudobozrímaja: * rádujsja, móste, k nebesém prevoďáj, * i ľístvice vysókaja, júže Jákov víďi: * rádujsja, Božéstvennaja stámno mánny: * rádujsja, razrišénije kľátvy: * rádujsja, Adámovo vozzvánije: s tobóju Hospóď.

Stích 6: Ašče bezzakónija nazriši Hóspodi, Hóspodi kto postojít, jáko u tebé očiščénije jesť.

Sovít prevíčnyj * otkryvája tebí otrokovíce, * Havrijíl predstá, tebé lobzája i viščája: * rádujsja, zemlé nenasíjannaja: * rádujsja, kupinó neopalímaja: * rádujsja, hlubinó neudobozrímaja: * rádujsja, móste, k nebesém prevoďáj, * i ľístvice vysókaja, júže Jákov víďi: * rádujsja, Božéstvennaja stámno mánny: * rádujsja, razrišénije kľátvy: * rádujsja, Adámovo vozzvánije: s tobóju Hospóď.

Stích 5: Imené rádi tvojehó poterpích ťa Hóspodi, poterpí dušá mojá vo slóvo tvojé, upová dušá mojá na Hóspoda.

Javľáješisja mňí jáko čelovík, * hlahólet netľínnaja otrokovíca ko archistratíhu: * i káko viščáeši hlahóly páče čelovíka? * So mnóju bo rékl jesí Bóhu býti, * i vselítisja vo utróbu mojú. * I káko búdu, hlahóli mí, * vmistílišče prostránnoje, i místo svjaščénija, * Cheruvímy prevoschoďáščaho? * Da ne preľstíši mené léstiju, * ne bó poznách slásti, * bráku jésm nepričástna: * káko úbo otročá roždú?

Stích 4: Ot stráži útrenija do nóšči, ot stráži útrénija da upovájet Isrájiľ na Hóspoda.

Javľáješisja mňí jáko čelovík, * hlahólet netľínnaja otrokovíca ko archistratíhu: * i káko viščáeši hlahóly páče čelovíka? * So mnóju bo rékl jesí Bóhu býti, * i vselítisja vo utróbu mojú. * I káko búdu, hlahóli mí, * vmistílišče prostránnoje, i místo svjaščénija, * Cheruvímy prevoschoďáščaho? * Da ne preľstíši mené léstiju, * ne bó poznách slásti, * bráku jésm nepričástna: * káko úbo otročá roždú?

Stích 3: Jáko u Hóspoda mílosť i mnóhoje u ného izbavlénije, i toj izbávit isrájiľa ot vsich bezzakónij jehó.

Javľáješisja mňí jáko čelovík, * hlahólet netľínnaja otrokovíca ko archistratíhu: * i káko viščáeši hlahóly páče čelovíka? * So mnóju bo rékl jesí Bóhu býti, * i vselítisja vo utróbu mojú. * I káko búdu, hlahóli mí, * vmistílišče prostránnoje, i místo svjaščénija, * Cheruvímy prevoschoďáščaho? * Da ne preľstíši mené léstiju, * ne bó poznách slásti, * bráku jésm nepričástna: * káko úbo otročá roždú?

Stích 2: Chvalíte Hóspoda vsi jazýcy, pochvalíte jehó vsi ľúdije.

Bóh iďíže chóščet, * pobeždájetsja jestestvá čín, * hlahólet bezplótnyj: i jáže páče čelovíka soďivájutsja, * moím víruj ístinnym hlahólom, * vsesvjatája, preneporóčnaja. * Oná že vozopí: * búdi mňí nýňi po hlahólu tvojemú, * i roždú bezplótnaho, * plóť ot mené zaímstvovavšaho, * jáko da vozvedét čelovíka, * jáko jedín sílen, * v pérvoje dostojánije, s rastvorénijem.

Stích 1: Jáko utverdísja mílosť jehó na nás, i ístina Hospódňa prebyvájet vo vík.

Bóh iďíže chóščet, * pobeždájetsja jestestvá čín, * hlahólet bezplótnyj: i jáže páče čelovíka soďivájutsja, * moím víruj ístinnym hlahólom, * vsesvjatája, preneporóčnaja. * Oná že vozopí: * búdi mňí nýňi po hlahólu tvojemú, * i roždú bezplótnaho, * plóť ot mené zaímstvovavšaho, * jáko da vozvedét čelovíka, * jáko jedín sílen, * v pérvoje dostojánije, s rastvorénijem.

Sláva, i nýňi, hlá**s tójže,** samohlásen. ioánna monácha:

Póslan býsť s nebesé Havrijíl archánhel, blahovistíti Ďívi začátije: i prišéd v Nazarét, pomyšľáše v sebí, čudesí udivľájasja. O káko vo výšnich nepostižím sýj ot Ďívy raždájetsja: imíjaj prestól nébo, i podnóžije zémľu, vo utróbu vmiščáetsja ďivíču! Na nehóže šestokrylátiji i mnohoočítiji zríti ne móhut, slóvom jedíňim ot sejá voplotítisja blahoizvóli. Bóžije jésť slóvo nastojáščeje, čtó úbo stóju i ne hlahóľu Ďívi: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju: rádujsja, čístaja Ďívo: rádujsja, nevísto nenevístnaja: rádujsja, Máti životá, blahoslovén plód čréva tvojehó!

Diákon: Premúdrosť, prósti.

Lík: Svíte tíchij, * svjatýja slávy, * bezsmértnaho Otcá nebésnaho, * svjatáho blažénnaho, * Iisúse Christé: * Prišédše sólnca na západ, * víďivše svít večérnij, * pojém Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha Bóha. * Dostójin jesí * vo vsja vremená, * pít býti * hlásy prepodóbnými, * Sýne Bóžij, * živót dajáj vsemú míru, * jehóže rádi * vés mír slávit ťa.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokímen, psalóm 102, hlás 4: Ščédr i mílostiv Hospóď, dolhoterpilív i mnohomílostiv.

Stích: Blahosloví dušé mojá Hóspoda, i vsjá vnútrenňaja mojá, ímja svjatóje jehó.

Bytijá čténije.

[Hlavá 22, st. 1-18.] Býsť po hlahóľich sích, Bóh iskušáše Avraáma, i rečé jemú: Avraáme, Avraáme. i rečé: sé áz. I rečé: pojmí sýna tvojehó vozľúblennaho, jehóže vozľubíl jesí, Isaáka, i idí na zémľu vysóku, i voznesí jehó támo vo vsesožžénije, na jedínu ot hór, íchže tí rích. Vostáv že Avraám útro, osidlá osľá svojé. Poját že s sobóju dvá ótročišča, i Isaáka sýna svojehó, i rastnív drová vo vsesožžénije, vostáv íde, i prijíde na místo, jéže rečé jemú Bóh, v trétij déň. I vozzrív Avraám očíma svojíma, víďi místo izdaléče. I rečé Avraám otrokóm svojím: sjádite zďí so osľátem: áz že i ďítišč pójdem do ónďi, i poklonívšesja, vozvratímsja k vám. Vzjá že Avraám drová vsesožžénija, i vozloží na Isaáka sýna svojehó: vzjá že v rúki i óhň, i nóž, i idósta óba vkúpi. Rečé že Isaák ko Avraámu otcú svojemú: ótče. Ón že rečé: čtó jesť čádo? Rečé že: sé óhň i drová, hďí jesť ovčá jéže vo vsesožžénije? Rečé že Avraám: Bóh úzrit sebí ovčá vo vsesožžénije čádo. Šédše že óba vkúpi, Prijidósta na místo, jéže rečé jemú Bóh: i sozdá támo Avraám žértvennik, i vozloží drová: i svjazáv Isaáka sýna svojehó, vozloží jehó na žértvennik verchú dróv. I prostré Avraám rúku svojú, vzjáti nóž zakláti sýna svojehó. I vozzvá í ánhel Hospódeň s nebesé, i rečé: Avraáme, Avraáme. ón že rečé: sé áz. I rečé: da ne vozložíši rukí tvojejá na ótročišča, nižé da sotvoríši jemú čtó: nýňi bo poznách, jáko bojíšisja tý Bóha, i ne poščaďíl jesí sýna tvojehó vozľúblennaho mené rádi. I vozzrív Avraám očíma svojíma víďi, i sé ovén jedín deržímyj roháma v sáďi savék: i íde Avraám, i vzjá ovná, i voznesé jehó vo vsesožžénije vmísto Isaáka sýna svojehó. I narečé Avraám ímja místu tomú, Hospóď víďi: da rekút dnés, na horí Hospóď javísja. I vozzvá ánhel Hospódeň Avraáma vtoríceju s nebesé, Hlahóľa: mnóju samím kľáchsja, hlahólet Hospóď, jehóže rádi sotvoríl jesí hlahól séj, i ne poščaďíl jesí Sýna tvojehó vozľúblennaho mené rádi. Voístinnu blahoslovjá blahoslovľú ťa, i umnožája umnóžu símja tvojé, jáko zvízdy nebésnyja, i jáko pesók vskráj mórja, i nasľídit símja tvojé hrády supostátov. I blahoslovjátsja o símeni tvojém vsí jazýcy zemníji, zanéže poslúšal jesí hlása mojehó.

Prokímen, psalóm 103, hlás 4: Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, vsjá premúdrostiju sotvoríl jesí.

Stích: Blahosloví dušé mojá Hóspoda, Hóspodi Bóže mój, vozvelíčilsja jesí ziló.

Prítčej čténije.

[Hlavá 17, st. 17-28: hlavá 18, st. 1-5.] Brátija v núždach polézni da búdut: sehó bo rádi raždájutsja. Múž bezúmen pléščet i rádujetsja sebí, jákože poručájajsja isporúčit drúha svojehó, na svojích že ustnách óhň sokróviščstvujet. Hrichoľúbec rádujetsja svárom: a žestokosérdyj ne usrjáščet blahích. Múž udoboprelóžnyj jazýkom, vpadét v zlája: sérdce že bezúmnaho boľízň sťažávšemu jé: Ne veselítsja otéc o sýňi nenakázanňim: sýn že múdr veselít máter svojú. Sérdce veseľáščejesja blahoimítisja tvorít: múžu že pečáľnu zasýšut kósti. Prijémľuščemu dáry neprávedno v ňídra ne preduspivájut putijé: nečestívyj že ukloňájet putí právdy. Licé razúmno múža premúdra, óči že bezúmnaho na koncách zemlí. Hňív otcú sýn bezúmen, i boľízň róždšej jehó. Tščetý tvoríti múžu právednu ne dobró: nižé prepodóbno navítovati vlastém právednym. Íže ščadít hlahól proiznestí žéstok, razúmen: dolhoterpilívyj že múž premúdr, lúčše íščuščaho naúki. Nesmýslennomu voprosívšu o múdrosti, múdrosť vminítsja: ňíma že któ sebé tvorít, vozmnítsja razúmen býti. Viný íščet múž choťá otlučítisja ot druhóv, na vsjákoje že vrémja ponosím búdet. Ne trébujet premúdrosti múž skudoúmen, zané páče vóditsja bezúmijem. Jehdá prijídet nečestívyj vo hlubinú zól, neradít: nachódit že jemú bezčéstije i ponošénije. Vodá hluboká slóvo v sérdci múža: riká že izskáčuščaja i istóčnik žízni. Čudítisja licú nečestívaho ne dobró, nižé prepodóbno ukloňáti právednoje na suďí.

Ischóda čté**nije.**

[Hlavá 3] Vníde Moiséj v hóru Bóžiju Chorív, javísja že jemú ánhel Hospódeň v plámeni óhnenňi iz kupiný, i víďi jáko kupiná horjáše ohném, i kupiná ne sharáše. Rečé že Moiséj: prišéd, uzrjú viďínije velíkoje sijé, čtó jáko ne sharájet kupiná? Jákože víďi Hospóď, jáko pristupájet víďiti, prizvá jehó Hospóď iz kupiný, hlahóľa: Moisée, Moisée. ón že rečé: čtó jesť? I rečé: ne priblížisja símo: izzúj sapóh ot nohú tvojéju. Místo bo, na némže tý stoíši, zemľá svjatá jésť. I rečé jemú: áz jésm Bóh otcá tvojehó, Bóh Avraámov i Bóh Isaákov, i Bóh Jákovľ. Otvratí že Moiséj licé svojé, styďášebosja zríti pred Bohom. Rečé že Hospóď k Moiséju: víďa víďich ozloblénije ľudéj mojích, íže vo Jehípťi: i vópľ ích uslýšach ot nasíľstvujuščich v ďíľich. Vím bo boľízň ích, i snidóch, jéže izjáti ích ot rukí Jehípťan, i izvestí ích ot zemlí ónyja, i vvestí ích v zémľu bláhu i mnóhu, v zémľu točášču méd i mlekó.

Prítčej čté**nije.**

[Hlavá 10] Hospóď sozdá ma načálo putéj svoích, v ďilá svojá. Préžde vík osnová mja v načáľi, préžde zémľu sotvoríti, i préžde bézdny soďílati, préžde projtí istóčnikom vodným, préžde horám vodruzítisja, préžde že vsích cholmóv raždájet mjá. Hospóď sotvorí straný i pustýni, i koncý naselény pod nebesém. Jehdá hotóvjaše nébo, s ním bích, i jehdá otlučáše sebí prestól na vítrich, jehdá krípki tvorjáše výšnija óblaki, i jáko tvérdy polaháše istóčniki podnbésnyja, vnehdá polaháti mórju preďíl jehó, i vódy ne mímo ídut úst jehó, i krípki tvorjáše osnovánija zemlí, bích pri ném ustrojája. Áz bích, o néjže rádovašesja, po vsjá že dní veseľáchsja pred licém jehó, na vsjáko vrémja.

Bytijá čté**nije.**

[Hlavá 28] Izýde Jákov ot studencá kľátvennaho, i íde v Charráň: i obríte místo, i spá támo. Zájde bo sólnce, i vzját ot kámenija místa tohó, i položí vozhlávije sebí, i spá na mísťi ónom: I són víďi, i sé ľístvica utverždéna na zemlí, jejáže hlavá dosjazáše do nebés, i ánheli Bóžiji voschoždáchu i nizchoždáchu po néj. Hospóď že utverždášesja na néj, i rečé: áz Bóh Avraámov, otcá tvojehó i Bóh Isaákov, ne bójsja: zemľá, iďíže tý spíši na néj, tebí dám jú, i símeni tvojemú. I búdet símja tvojé jáko pesók zemnýj, i rasprostranítsja na móre i lívu, i síver, i na vostóki. i vozblahoslovjátsja o tebí vsjá koľína zemnája, i o símeni tvojém. I sé áz s tobóju, sochraňájaj ťá na vsjákom putí, ámože ášče pójdeši, i vozvraščú ťa v zémľu sijú: jáko ne ímam tebé ostáviti, dóndeže sotvoríti mí vsjá, jelíka hlahólach tebí. I vostá Jákov ot sná svojehó, i rečé: jáko jésť Hospóď na mísťi sém, áz že ne víďich. I ubojásja, i rečé: jáko strášno místo sijé, ňísť sijé, no dóm Bóžij, i sijá vratá nebésnaja.

Proróčestva Jezekí**ileva čténije.**

[Hlavá 43] Táko hlahólet Hospóď: búdet ot dné osmáho, i próčeje sotvorját jeréi na oltarí vsesožžénija vášeho, i jáže spasénija vášeho, i priimú vy, hlahólet Adonaí Hospóď. [40d] I obratí mja na púť vrát svjatých vňíšnich, zrjáščich na vostóki, i sijá bjáchu zatvoréna. I rečé Hospóď ko mňí: vratá sijá zatvoréna búdut, i ne otvérzutsja: i niktóže prójdet skvozí ích, jáko Hospóď Bóh Izráilev prójdet ími, i búdut zatvoréna. Jáko ihúmen sjádet v ních sňísti chľíb, po putí jelámskich brát vnídet, i po putí jehó izýdet. I vvedé mja po putí vrát svjatých, súščich k síveru, prjámo chrámu, i víďich, i sé ispólň slávy chrám Hospódeň.

Prítčej čté**nije.**

[Hlavá 9] Premúdrosť sozdá sebí dóm, i utverdí stolpóv sédm. Zaklá svojá žértvennaja, i rastvorí v čáši svojéj vinó, i uhotóva svojú trapézu. Poslá svojá rabý, sozyvájušči s vysókim propovídanijem na čášu, hlahóľušči: Íže jésť bezúmen, da uklonítsja ko mňí, i trébujuščym umá rečé: Priidíte, jadíte mój chľíb, i píjte vinó, jéže rastvorích vám. Ostávite bezúmije i žívi búdite, i vzyščíte rázuma, da poživeté, i isprávite rázum v víďiniji. Nakazújaj zlýja, priímet sebí bezčéstije: obličájaj že nečestívaho, oporóčit sebé, obličénije bo nečestívomu, rány jemú. Ne obličáj zlých, da ne voznenavíďat tebé: obličáj premúdra, i vozľúbit ťá. Dážď premúdromu vinú, i premúdrijšij búdet: skazúj právednomu, i priložít priimáti. Načálo premúdrosti, strách Hospódeň, i sovít svjatých, rázum. Razumíti bo zakón, pómysla jésť blaháho: sím bo óbrazom mnóhoje poživéši vrémja, i priložátsja tebí ľíta životá.

Spodóbi, Hóspodi:

Spodóbi, Hóspodi, vo véčer sej, * bez hrichá sochranitísja nám. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, Bóže otéc nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amíň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazúmi nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosvití nás opravdániji tvojími. - Hóspodi, mílosť tvojá vo vik, * ďíl rukú tvojéju ne prezri. - Tebí podobájet chvalá, * tebí podobájet pínije. - Tebí sláva podobájet * Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu. - Nýňi i prísno, * i vo víki vikóv, amíň.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Diákon: Ispólnim večerňuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Véčera vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Molítva hlavopriklonénija: Hóspodi Bóže naš, priklonívyj nebesá i sošédyj na spasénije róda čelovíčeskaho, prízri na rabý Tvojá, i na dostojánije Tvojé. Tebí bo strášnomu i čelovikoľúbcu sudijí, Tvojí rabí podkloníša hlavý, svojá pokoriša výja, ne ot čelovík ožidájušče pómošči, no Tvojejá naďíjuščesja mílosti, i Tvojehó čájušče spasénija: jáže sochraní na vsjákoje vrémja, i po nastojáščem véčeri, i v prichoďáščuju nošč, ot vsjákaho vrahá, ot vsjákaho protívnaho ďíjstva diávoľskaho, i ot pomyšlénij sújetnych, i vospominánij lukávych.

Jeréj: Búdi deržáva cárstvija Tvojehó blahoslovéna i preproslávlena, Otcá i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Na stichóvňi samohlásny,

hlás 6, Jáko ot Jerusalíma tvojích Božéstvennych zápovidej ischoďá, i k strastém jerichónskim dostíh, slávoju bezčéstija žitéjskich popečénij privlečén, v razbójničeskija vpadóch pómysly, sýnopoložénija blahodáti rízy ot ních sovlekóchsja, i ránami jáko bezdúšen ležú. Svjáščénnik že prišéd jázvu víďiv ne vňát: i levít, i tój vozhnušávsja mímo íde. Tý že Hóspodi, ot Ďívy neizrečénno voplóščsja, izlijánijem ot spasíteľnaho rebrá tvojehó, vóľňi izlijávšijasja króve i vodý, jákože jeléj iskápav Christé Bóže, strúpy jázv mojích mjáhkostiju sťahní, i k nebésnomu sovokupí líku, jáko milosérd.

Stích: K tebí vozvedóch óči mojí, živúščemu na nebesí. Sé jáko óči ráb v rukú hospódij svoích, jáko óči rabýni v rukú hospoží svojejá, táko óči náši ko Hóspodu Bóhu nášemu, dóndeže uščédrit ný.

Jáko ot Jerusalíma tvojích Božéstvennych zápovidej ischoďá, i k strastém jerichónskim dostíh, slávoju bezčéstija žitéjskich popečénij privlečén, v razbójničeskija vpadóch pómysly, sýnopoložénija blahodáti rízy ot ních sovlekóchsja, i ránami jáko bezdúšen ležú. Svjáščénnik že prišéd jázvu víďiv ne vňát: i levít, i tój vozhnušávsja mímo íde. Tý že Hóspodi, ot Ďívy neizrečénno voplóščsja, izlijánijem ot spasíteľnaho rebrá tvojehó, vóľňi izlijávšijasja króve i vodý, jákože jeléj iskápav Christé Bóže, strúpy jázv mojích mjáhkostiju sťahní, i k nebésnomu sovokupí líku, jáko milosérd.

Stích: Pomíluj nás Hóspodi, pomíluj nás, jáko po mnóhu ispólnichomsja uničižénija: najpáče napólnisja dušá náša ponošénija hobzújuščich i uničižénija hórdych.

Múčeničen: Múčenicy tvojí Hóspodi, ne otverhóšasja tebé, ni otstupíša ot zápovidej tvojích: ťích molítvami pomíluj nás.

Sláva, i nýňi, hlá**s 4. Andréa jerosolimíty: D**nés rádosť blahovíščenija, ďívstvennoje toržestvó, nížňaja s výšnimi sovokupľájutsja. Adám obnovľájetsja, i Jéva pérvyja pečáli svoboždájetsja: i síň nášeho suščestvá, obožénijem prijémšaho smišénije, cérkov Bóžija býsť. O táinstvo! óbraz istoščánija nevídom, bohátstvo bláhosti neskazánno, ánhel slúžit čudesí: ďivíča utróba Sýna prijémlet: Dúch svjatýj nizposylájetsja: Otéc svýše blahovolít: i izminénije óbščim tvorítsja sovítom, v némže i ímže spásšesja, vkúpi s Havriílom k Ďívi vozopijím: rádujsja, obrádovannaja, iz nejáže spasénije Christós Bóh náš, jéže po nám prijém jestestvó, k sebí vozvedé. Tohó molí spastísja dušám nášym.

Táže:

Nýňi otpuščáješi rabá tvojehó, Vladýko, * po hlahólu tvojemú s mírom. * Jáko víďista oči mojí spasénije tvojé, * jéže jesí uhotovál pred licém vsich ľudéj. * Svít vo otkrovénije jazýkov * i slávu ľudéj tvojích Ísraiľa

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Tropár, hlás 4: Dnés spasénija nášeho hlavízna, i jéže ot víka táinstva javlénije: Sýn Bóžij, Sýn Ďívy byvájet, i Havrijíl blahodáť blahovistvújet. Ťímže i mý s ním Bohoródici vozopijím: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju.

Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)­, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Poklóny 3 velíkyja.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.