Ornament

Ornament

Jeréj: Blahoslovén Bóh náš, vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv. (ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. )

I mý: Amíň.

Sláva Tebí Bože náš, sláva Tebí.

Carjú nebésnyj, uťišiteľu, dúše ístiny, íže vezďí sýj i vsjá ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu, priidí i vselísja v ný, i očísti ný ot vsjákija skvérny, i spasí, bláže, dúšy náša.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.

psalóm 19. Uslýšit ťá Hospóď v déň pečáli, zaščítit ťá ímja Bóha Iákovľa.- 3 Póslet tí pómošč ot Svjatáho i ot Sijóna zastúpit ťá.- 4 Pomjanét vsjáku žértvu tvojú, i vsesožžénije tvojé túčno búdi.- 5 Dást tí Hospóď po sérdcu tvojemú i vés sovít tvój ispólnit.- 6 Vozrádujemsja o spaséniji tvojém i vo ímja Hóspoda Bóha nášeho vozvelíčimsja.- Ispólnit Hospóď vsjá prošénija tvojá. 7 Nýňi poznách, jáko spasé Hospóď christá Svojehó,- uslýšit jehó s nebesé svjatáho Svojehó, v sílach spasénije desnícy Jehó.- 8 Síji na kolesnícach, i síi na kóňich, mý že vo ímja Hóspoda Bóha nášeho prizovém.- 9 Tíji spjáti býša i padóša, mý že vostáchom i isprávichomsja.- 10 Hóspodi, spasí carjá i uslýši ný, vóňže ášče déň prizovém Ťá.

psalóm 20. Hóspodi, síloju Tvojéju vozveselítsja cár i o spaséniji Tvojém vozrádujetsja ziló. -3 Želánije sérdca jehó dál jesí jemú, i choťínija ustnú jehó ňísi lišíl jehó.- 4 Jáko predvaríl jesí jehó blahoslovénijem blahostýnnym, položíl jesí na hlaví jehó vinéc ot kámene čéstna.- 5 Životá prosíl jésť u Tebé, i dál jesí jemú dolhotú dníj vo vík víka.- 6 Vélija sláva jehó spasénijem Tvojím, slávu i veleľípije vozložíši na nehó.- 7 Jáko dási jemú blahoslovénije vo vík víka, vozveselíši jehó rádostiju s licém Tvoím.- 8 Jáko cár upovájet na Hóspoda, i mílostiju Výšňaho ne podvížitsja.- 9 Da obrjáščetsja ruká Tvojá vsím vrahóm Tvojím, desníca Tvojá da obrjáščet vsjá nenavíďaščyja Tebé.- 10 Jáko položíši ích jáko péšč óhnennuju vo vrémja licá Tvojehó, Hospóď hňívom Svojím smjatét já, i sňísť ích óhň.- 11 Plód ích ot zemlí pohubíši, i símja ích ot synóv čelovíčeskich.- 12 Jáko ukloníša na Ťá zlája, pomýsliša sovíty, íchže ne vozmóhut sostáviti.- 13 Jáko položíši já chrebét, vo izbýtcich Tvojích uhotóviši licé ích.- 14 Voznesísja, Hóspodi, síloju Tvojéju,* vospojém i pojém síly Tvojá.

Sláva, i nýňi:

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Tropár: hlás 1. Spasí Hóspodi ľúdi Tvojá, i blahosloví dostojánije Tvojé, pobídy cérkvi Tvojeja na soprotívnyja dáruja, i Tvojá sochraňaja krestóm Tvojím ľúdi.

Sláva, kondák, hlás 4: Voznesýjsja na krést vóleju, tezoimenítomu Tvojemú nóvomu žíteľstvu, ščedrótý Tvojá dáruj Christé Bóže: vozveselí síloju Tvojéju cérkov Tvojú, pobídy dajá jej na supostáty, posóbije imúščej Tvojé orúžije míra, nepobidímuju pobídu.

I nýňi: Predstáteľnice strášnaja i nepostýdnaja, ne prézri, blahája, molítv nášich, vsepítaja Bohoródice: utvrdí pravoslavných žíteľstvo, i spasí, ímže poveľíla jesí deržávstvovati, i podážď ím z nebesé pobídu, zané rodíla jesí Bóha, jedína blahoslovénaja.

Jekténija:

Jerej.: Pomíluj nás Bóže po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslyší i pomíluj:

Hóspodi pomíluj 6x

Jéšče mólimsja o blahovírňim nároďi nášem o prederžáščech vlástech nášich i vsém vójinstvi.

Jáko milostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno i víki vikóv.

Amíň. Ímenem Hóspodnim blahosloví, ótče.

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Lík: Allilúja. (po tríždy, vo hlás osmohlásnika)

stích: Ot nóšči útreňujet dúch mój k tebí, Bóže, zané svít poveľínija tvojá na zemlí.

stích: Právďi naučítesja živúščiji na zemlí.

stích: Závisť promet ľúdi nenakázannyja.

stích: Priloží ím zlája, Hóspodi, priloží zlája slávnym zemlí.

Trojičny hlása

Hlás 8. Na nébo sérdca imúšče, ánheľskij podražájim čín, i so stráchom Sudijí pripaďím, pobídnuju vozsylájušče chválu: svját, svját ,svját jesí, Bóže náš: Molítvami svjatých apóstol tvojích i svjatíteľa Nikólaja pomíluj nás.

Sláva: Zríti tebé ne smíjušče Cheruvímy, leťášče zovút so vosklicánijem božéstvennuju písň trisvjatáho hlása, s nímiže i mý vopijém tí: svját, svját, svját, jesí Bóže náš:molítvami vsích svjatých tvojích, pomíluj nás.

I nýňi: Sľacájemi mnóžestvom prehrišénij nášich, i ne smíjušče vozzríti na vysotú nebésnuju, dúšu z ťílom preklónše, so ánhely písň vopijém tí: svját, svját, svját jesí Bóže náš:Bohoródiceju pomíluj nás.

Ornament

Psalóm 55

Pomíluj mjá, Bóže, jáko poprá mjá čelovík, * vés déň borjá stuží mí.

Popráša mjá vrazí mojí vés déň, * jáko mnózi borjúščiji mjá s vysotý.

V déň ne ubojúsja, * áz že upováju na Ťá.

O Bózi pochvaľú slovesá mojá, na Bóha upovách, * ne ubojúsja, čtó sotvorít mňí plóť?

Vés déň slovés mojích hnušáchusja, * na mjá vsjá pomyšlénija ích na zló.

Vseľátsja i skrýjut, tíji pjátu mojú sochraňát, * jákože poterpíša dúšu mojú.

Ni o česómže otríneši já, * hňívom ľúdi nizvedéši.

Bóže, živót mój vozvistích Tebí, položíl jesí slézy mojá pred Tobóju, * jáko i vo obitovániji Tvojém.

Da vozvraťátsja vrazí mojí vspjáť, * vóňže ášče déň prizovú Ťá, sé poznách, jáko Bóh mój jesí Tý.

O Bózi pochvaľú hlahól, * o Hóspoďi pochvaľú slóvo.

Na Bóha upovách, ne ubojúsja, * čtó sotvorít mňí čelovík?

Vo mňí, Bóže, molítvy, * jáže vozdám chvalý Tvojejá,

jáko izbávil jesí dúšu mojú ot smérti, óči mojí ot sléz, * i nózi mojí ot popolznovénija, blahouhoždú pred Hóspodem vo svíťi živých.

Ornament

Psalóm 56

Pomíluj mjá, Bóže, pomíluj mjá, jáko na Ťá upová dušá mojá, * i na síň krilú Tvojejú naďíjusja, dóndeže préjdet bezzakónije.

Vozzovú k Bóhu výšnemu, * Bóhu, blahoďijavšemu mňí.

Poslá s nebesé i spasé mjá, dadé v ponošénije popirájuščyja mjá, * poslá Bóh mílosť Svojú i ístinu Svojú,

i izbávi dúšu mojú ot sredý skímnov. * Pospách smuščén, sýnove čelovíčestiji, zúby ích orúžija i stríly, i jazýk ích méč óstr.

Voznesísja na nebesá, Bóže, * i po vséj zemlí sláva Tvojá.

Síť uhotóvaša nohám mojím i sľakóša dúšu mojú, * iskopáša pred licém mojím jámu i vpadóša v ňú.

Hotóvo sérdce mojé, Bóže, hotóvo sérdce mojé, * vospojú i pojú vo slávi mojéj.

Vostáni sláva mojá, / vostáni psaltírju i húsli, vostánu ráno.

Ispovímsja Tebí v ľúdech, Hóspodi, * vospojú Tebí vo jazýcich,

jáko vozvelíčisja do nebés mílosť Tvojá, * i dáže do óblak ístina Tvojá.

Voznesísja na nebesá, Bóže, * i po vséj zemlí sláva Tvojá.

Ornament

Psalóm 57

Ášče voístinnu úbo právdu hlahólete, * právaja sudíte, sýnove čelovíčestiji.

Íbo v sérdci bezzakónije ďílajete, * na zemlí nepravdu rúki váša spľitájut.

Očuždíšasja hríšnicy ot ložésn, * zabludíša ot čréva, hlahólaša lžú.

Járosť ích po podóbiju zmijínu, * jáko áspida hlúcha i zatykájuščaho úši svojí,

íže ne uslýšit hlása obavájuščich, * obavájem obavájetsja ot premúdra.

Bóh sokrušít zúby ích vo usťích ích, * členóvnyja ľvóv sokrušíl jésť Hospóď.

Uničižátsja jáko vodá mimotekúščaja, * naprjažét lúk svój, dóndeže iznemóhut.

Jáko vósk rastájav otímutsja, * padé óhň na ních i ne víďiša sólnca.

Préžde jéže razumíti térnija vášeho rámna, * jáko žívy, jáko vo hňívi požrét já.

Vozveselítsja právednik, jehdá uvídit otmščénije, * rúci svojí umýjet v króvi hríšnika.

I rečét čelovík: ášče úbo jésť plód právedniku, * úbo jésť Bóh suďá ím na zemlí.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Ornament

Psalóm 58

Izmí mjá ot vráh mojích, Bóže, * i ot vostajúščich na mjá izbávi mjá.

Izbávi mjá ot ďílajuščich bezzakónije * i ot múž krovéj spasí mjá.

Jáko sé ulovíša dúšu mojú, napadóša na mjá krípcyji, * nižé bezzakónije mojé, nižé hrích mój, Hóspodi.

Bez bezzakónija tekóch i isprávich, * vostáni v sriténije mojé i vížď.

I tý, Hóspodi Bóže síl, Bóže Izráilev, vonmí positíti vsjá jazýki, * da ne uščédriši vsjá ďílauščyja bezzakónije.

Vozvraťátsja na véčer i vzálčut, * jáko pés, i obýdut hrád.

Sé tíji otviščájut ustý svojími, * i méč vo ustnách ích, jáko któ slýšá?

I Tý, Hóspodi, posmijéšisja ím, * uničižíši vsjá jazýki.

Deržávu mojú k Tebí sochraňú, * jáko Tý, Bóže, zastúpnik mój jesí.

Bóh mój, mílosť Jehó predvarít mjá, * Bóh mój, javít mňí na vrazích mojích.

Ne ubíj ích, da ne kohdá zabúdut zakón Tvój, * rastočí já síloju Tvojéju i nizvedí já, Zaščítniče mój, Hóspodi.

Hrích úst ích, slóvo ustén ích, i játi da búdut v hordýni svojéj, * i ot kľátvy i lží vozvisťátsja v končíňi.

Vo hňívi končíny, i ne búdut, i uvíďat, * jáko Bóh vladýčestvujet Jákovom i koncý zemlí.

Vozvraťátsja na véčer, * i vzálčut, jáko pés, i obýdut hrád.

Tíji razýdutsja jásti. * Ášče li že ne nasýťatsja, i porópščut.

Áz že vospojú sílu Tvojú i vozrádujusja zaútra o mílosti Tvojéj, * jáko býl jesí zastúpnik mój i pribížišče mojé v déň skórbi mojejá.

Pomóščnik mój jesí, Tebí pojú: * jáko Bóh zastúpnik mój jesí, Bóže mój, mílosť mojá.

Ornament

Psalóm 59

Bóže, otrínul ný jesí i nizložíl jesí nás, * razhňívalsja jesí, i uščédril jesí nás.

Strjásl jesí zémľu i smutíl jesí jú, * iscilí sokrušénije jejá, jáko podvížesja.

Pokazál jesí ľúdem Tvoím žestókaja, * napojíl jesí nás vinóm umilénija.

Dál jesí bojáščymsja Tebé známenije, * jéže ubižáti ot licá lúka.

Jáko da izbávjatsja vozľúblennii Tvojí, * spasí desníceju Tvojéju i uslýši mjá.

Bóh vozhlahóla vo svjaťím Svojém: * vozrádujusja i razďiľú Sikímu, i júdoľ žilíšč razmírju.

Mój jésť Halaád, i mój jésť Manassíj, * i Jefrém kríposť hlavý mojejá, Júda cár mój.

Moáv konób upovánija mojehó, na Iduméju prostrú sapóh mój, * mňí inopleménnicy pokoríšasja.

Któ vovedét mjá vo hrád ohraždénijá? * Ilí któ nastávit mjá do Iduméi?

Ne Tý li, Bóže, otrínuvyj nás? * i ne izýdeši, Bóže, v sílach nášich?

Dážď nám pómošč ot skórbi, * i sújetno spasénije čelovíčesko.

O Bózi sotvorím sílu, * i Tój uničižít stužájuščyja nám.

Ornament

Psalóm 60

Uslýši, Bóže, molénije mojé, * voňmí molítvi mojéj.

Ot konéc zemlí k Tebí vozzvách, vnehdá uný sérdce mojé, * na kámeň voznésl mjá jesí, nastávil mjá jesí.

Jáko býl jesí upovánije mojé, * stólp kríposti ot licá vrážija.

Vseľúsja v selénii Tvojém vo víki, pokrýjusja v króvi kríl Tvojích.

Jáko Tý, Bóže, uslýšal jesí molítvy mojá, * dál jesí dostojánije bojáščymsja ímene Tvojehó.

Dní na dní carévy priložíši, * ľíta jehó do dné róda i róda:

prebúdet v vík pred Bóhom. * Mílosť i ístinu Jehó któ vzýščet?

Táko vospojú ímeni Tvojemú vo víki, * vozdáti mí molítvy mojá déň ot dné.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Ornament

Psalóm 61

Ne Bóhu li povinétsja dušá mojá? * ot Tohó bo spasénije mojé.

Íbo Tój Bóh mój i spás mój, zastúpnik mój, * ne podvížusja naipáče.

Dokóľi naležité na čelovíka? * Ubivájete vsí vý, jáko sťiňi preklonéňi, i oplótu vozrinovénu?

Obáče cínu mojú soviščáša otrínuti, tekóša v žáždi, * ustý svoími blahoslovľáchu i sérdcem svojím kleňáchu.

Obáče Bóhovi povinísja, * dušé mojá, jáko ot Tohó terpínije mojé.

Íbo Tój Bóh mój i spás mój, * zástupnik mój, ne preseľúsja.

O Bózi spasénije mojé i sláva mojá, * Bóh pómošči mojejá, i upovánije mojé na Bóha.

Upovájte na Nehó vés sónm ľudéj, izlijájte pred Ním serdcá váša, * jáko Bóh pomóščnik náš.

Obáče sújetni sýnove čelovíčestiji, * lžívi sýnove čelovíčestii v míriľich jéže neprávdovati, tíji ot sujetý vkúpi.

Ne upovájte na neprávdu i na voschiščénije ne želájte. * Bohátstvo ášče tečét, ne prilahájte sérdca.

Jedínoju hlahóla Bóh, dvojá sijá slýšach, * zané deržáva Bóžija,

i Tvojá, Hóspodi, mílosť, * jáko Tý vozdási komúždo po ďilóm jehó.

Ornament

Psalóm 62

Bóže, Bóže mój, * k Tebí útreňuju,

vozžadá Tebé dušá mojá, kóľ mnóžiceju Tebí plóť mojá, * v zemlí púsťi i neprochódňi, i bezvódňi.

Táko vo svjaťím javíchsja Tebí, * víďiti sílu Tvojú i slávu Tvojú.

Jáko lúčši mílosť Tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi Ťá.

Táko blahoslovľú Ťá v živoťí mojém, * o ímeni Tvojém vozďižú rúci mojí.

Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat Ťá ustá mojá.

Ášče pominách Ťá na postéli mojéj, * na útrennich poučáchsja v Ťá.

Jáko býl jesí pomóščnik mój, * i v króvi krilú Tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po Tebí, * mené že priját desníca Tvojá.

Tíji že vsúje iskáša dúšu mojú, * vnídut v preispódňaja zemlí,

predaďátsja v rúki orúžija, * části lísovom búdut.

Cár že vozveselítsja o Bózi, pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Ornament

Psalóm 63

Uslýši, Bóže, hlás mój, vnehdá molíti mí sjá k Tebí, * ot strácha vrážija izmí dúšu mojú.

Pokrýj mjá ot sónma lukávnujuščich, * ot mnóžestva ďílauščich neprávdu.

Íže izostríša, jáko méč, jazýki svojá, * naprjahóša lúk svój, véšč hórku,

sostriľáti v tájnych neporóčna, * vnézapu sostreľájut jehó i ne ubojátsja.

Utverdíša sebí slóvo lukávoje, * povídaša skrýti síť, ríša: któ úzrit ích?

Ispytáša bezzakónije, isčezóša ispytájuščiji ispytánija, * pristúpit čelovík, i sérdce hlubokó,

i voznesétsja Bóh. * Stríly mládenec býša jázvy ích,

i iznemohóša na ňá jazýcy ích. * Smutíšasja vsí víďaščii ích,

i ubojásja vsják čelovík, i vozvistíša ďilá Bóžija, * i tvorénija Jehó razumíša.

Vozveselítsja právednik o Hóspoďi i upovájet na Ného, * i pochváľatsja vsí právii sérdcem.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Ornament

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-m stichoslóviji sidálny

hlás 8. Blahoslovén jesí Christé Bóže náš, íže premúdry lovcý javléj, nizposláv ím Dúcha svjatáho, i ťími ulovléj vselénnuju: Čelovikoľúbče sláva tebí.

Stích: Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích, i v koncý vselénnyja hlahóly ích.

Svitíla míra i nastávniki nášeho spasénija načátok, božéstvennyja vospojím učenikí Bóha nášeho, jáko svít súščym vo tmí nám vozsijáša, *, i Sólnce slávy vsím skazáša: * Ťímže i prélésť ídoľskuju nizložíša, * Trójcu propovídaše vo jedínom božeství. * Sehó rádi mólimsja, apóstoly Christá Bóha, * prehrišénij ostvaléniju darovátisja,prázdnujuščym ľubóviju svjatúju pájať vašu.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Rádujsja, ánhelom rádosť míra prijémšaja, rádujsja, róždšaja Tvorcá tvojehó i Hóspoda, rádujsja, spodóbľšajasja býti Máti Bóžija.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Hlás 6. Písň 1.

irmós: Pomóščnik i pokrovíteľ býsť mňí vo spasénije: séj mój Bóh i proslávľu jehó: Bóh otcá mojehó, i voznesú jehó: slávno bo proslávisja:

Pripív: Pomíluj mjá, Bóže, pomíluj mjá.

Otkúdu načnú plákati okajánnaho mojehó žitijá ďijánij? Kóje li položú načálo, Christé, nýňišnemu rydániju? No jáko blahoutróben, dážď mí prehrišénij ostavlénije.

Hrjadí okajánnaja dušé, s plótiju tvojéju, ziždíteľu vsích ispovížďsja, i ostánisja próčeje préždňaho bezslovésija, i prinesí Bóhu v pokajániji slézy.

Pervozdánnaho Adáma prestupléniju porevnováv, poznách sebé obnažéna ot Bóha i prísnosúščnaho cárstvija i sládosti, hrích rádi mojích.

Uvý mňí okajánnaja dušé, čtó upodóbilasja jesí pérvij Jévi? Víďila bo jesí zľí, i ujazvílasja jesí hórci, i kosnúlasja jesí dréva i vkusíla jesí dérzostno bezslovésnyja sňídi.

Vmísto Jévy čúvstvennyja mýslennaja mí býsť Jéva, vo plóti strástnyj pómysl, pokazújaj sládkaja i vkušájaj prísno hórkaho napojénija.

Dostójno iz Jedéma izhnán býsť, jáko ne sochranív jedínu tvojú, Spáse, zápoviď Adám: áz že čtó postraždú, otmetája vsehdá živótnaja tvojá slovesá?

Káinovo prešéd ubíjstvo, proizvolénijem bých ubíjca sóvisti dušévňij, oživív plóť, i vojeváv na ňú lukávymi mojími ďijáňmi.

velevi Iisúse, ne upodóbichsja právďi, dára tebí prijátna ne prinesóch kohdá, ni ďijánija Božéstvenna, ni žértvy čístyja, ni žitijá neporóčnaho.

Jáko Káin i mý, dušé okajánnaja, vsích Soďíteľu ďijánija skvérnaja, i žértvu poróčnuju, i nepotrébnoje žitijé prinesóchom vkúpi: ťímže i osudíchomsja.

Brénije zdáteľ živosozdáv, vložíl jesí mňí plóť i kósti, i dychánije i žízň: no o tvórče mój, izbáviteľu mój, i sudijé kájuščasja prijimí mjá.

Izviščáju tí Spáse, hrichí, jáže soďíjach, i duší i ťíla mojehó jázvy, jáže vnútr ubíjstvenniji pómysly razbójničeski na mjá vozložíša.

šče i sohriších, Spáse, no vím, jáko čelovikoľúbec jesí, nakazúeši mílostivno, i milosérdstvuješi tépľi: slezjášča zríši, i pritekáješi jáko otéc, prizyvája blúdnaho.

Povéržena mjá Spáse, pred vratý tvojími, poné na stárosť ne otríni mené vo ád tščá, no préžde koncá, jáko čelovikoľúbec, dážď mí prehrišénij ostavlénije.

V razbójniki vpadýj áz jésm, pomyšléňmi mojími, vés ot ních ujazvíchsja nýňi, i ispólnichsja rán: no sám mí predstáv, Christé Spáse iscilí.

Svjaščénnik mjá predvíďiv mímo íde, i levít víďa v ľútych náha prezrí: no iz Maríji vozsijávyj Iisúse, tý predstáv uščédri mjá.

hnče Bóžij, vzémľaj hrichí vsích, vozmí brémja ot mené ťážkoje hrichóvnoje, i jáko blahoutróben, dážď mí slézy umilénija.

Pokajánija vrémja, prichoždú ti sozdáteľu mojemú, vozmí brémja ot mené ťážkoje hrichóvnoje, i jáko blahoutróben, dážď mí slézy umilénija.

Ne vozhnušájsja mené Spáse, ne otríni ot tvojehó licá, vozmí brémja ot mené ťážkoje hrichóvnoje i, jáko blahoutróben, dážď mňí hrichopadénij ostavlénije.

Vóľnaja, Spáse, i nevóľnaja prehrišénija mojá, javlénnaja i sokrovénnaja i vídomaja i nevídomaja, vsjá prostív, jáko Bóh, očísti i spasí mjá.

Ot júnosti Christé, zápovidi tvojá prestupích, vsestrástno nebrehíj, unýnijem preidóch žitijé. Ťímže zovú ti Spáse: poné na konéc spasí mjá.

Bohátstvo mojé Spáse, iznurív v bluďí, púst jésm plodóv blahočestívych, álčen že zovú: Ótče ščedrót, predvarív tý mjá uščédri.

Tebí pripádaju Iisúse, sohriších tí, očísti mjá, vozmí brémja ot mené ťážkoje hrichóvnoje, i jáko blahoutróben, dážď mí slézy umilénija.

Ne vnídi so mnóju v súd nosjá mojá ďijánija, slovesá izyskúja, i ispravľája stremlénija: no v ščedrótach tvojích prezirája mojá ľútaja, spasí mjá vsesíľne.

Ínyj kanón prepodóbnyja mátere nášeja Maríi jehípetskija, v tójže hlás, i irmós. jehóže kraestróčije: Tý prepodóbnaja Maríje pomoháj.

Zapív: Prepodóbnaja máti Maríje, molí Bóha o nás.

Tý mi dážď svitozárnuju blahodáť ot Božéstvennaho svýše promyšlénija, izbižáti strastéj omračénija, i píti usérdno, tvojehó Maríje žitijá, krásnaja ispravlénija.

Priklóňšisja Christóvym božéstvennym zakónom, k semú pristupíla jesí, sládostej neuderžímaja stremlénija ostávivši, i vsjákuju dobroďítel vseblahohovéjno, jáko jedínu isprávila jesí.

Andréju: Prepodóbne ótče Andréje molí Bóha o nás.

Molítvami tvojími nás, Andréje, izbávi strastéj bezčéstnych i cárstvija nýňi Christóva óbščniki víroju i ľubóviju vospivájuščyja ťá, slávne, pokaží, mólimsja.

Sláva, Tróičen: Presúščnaja Tróice, vo jedínici poklaňájemaja, vozmí brémja ot mené ťážkoje hrichóvnoje, i jáko blahoutróbna, dážď mí slézy umilénija.

Bohoródičen: Bohoródice, nadéžde i predstáteľstvo tebé pojúščich, vozmí brémja ot mené ťážkoje hrichóvnoje, i jáko Vladýčica čístaja, kájuščasja prijimí mjá.

irmós: Pomóščnik i pokrovíteľ býsť mňí vo spasénije: séj mój Bóh i proslávľu jehó: Bóh otcá mojehó, i voznesú jehó: slávno bo proslávisja:

Písň 2.

irmós: Vonmí nébo, i vozhlahóľu, i vospojú Christá, ot Ďívy plótiju prišédšaho.

Vonmí nébo, i vozhlahóľu, zemlé, vnušáj hlás, kájuščijsja k Bóhu i vospivájuščij jehó.

Vonmí mi, Bóže, Spáse mój mílostivnym tvojím ókom, i prijimí mojé téploje ispovídanije.

Sohriších páče vsích čelovík, jedín sohriších tebí: no uščédri jáko Bóh, Spáse, tvorénije tvojé.

Búrja mjá zlých obderžít, blahoutróbne Hóspodi: no jáko Petrú, i mňí rúku prostrí.

Slézy bludnícy, ščédre, i áz predlaháju: očísti mjá, Spáse, blahoutróbijem tvojím.

Omračích dušévnuju krasotú strastéj slasťmí, i vsjáčeski vés úm pérsť sotvorích.

Razdrách nýňi odéždu mojú pérvuju, júže mí iztká ziždíteľ iznačála, i ottúdu ležú náh.

Oblekóchsja v razdránnuju rízu, júže iztká mi zmíj sovítom, i styždúsja.

Vozzrích na sadóvnuju krasotú i preľstíchsja umóm: i ottúdu ležú náh, i sramľájusja.

Ďílaša na chrebťí mojém vsí načáľnicy strastéj, prodolžájušče na mjá bezzakónije ích.

Pohubích pervozdánnuju dobrótu i blahoľípije mojé, i nýňi ležú náh, i styždúsja.

Sšiváše kóžnyja rízy hrích mňí, obnažívyj mjá pérvyja Bohotkánnyja odéždy.

Obložén jésm oďijánijem studá, jákože lístvijem smokóvnym, vo obličénije mojích samovlástnych strastéj.

Oďíjachsja v srámnuju rízu, i okrovavlénnuju stúdno, tečénijem strástnaho i ľuboslástnaho životá.

Oskverních plóti mojejá rízu i okaľách jéže po óbrazu, Spáse, i po podóbiju.

Vpadóch v strástnuju páhubu i v veščéstvennuju tľú, i ottóľi do nýňi vráh mňí dosaždájet.

Ľubovéščnoje i ľuboiménnoje žitijé, nevozderžánijem Spáse predpočét nýňi, ťážkim brémenem obložén jésm.

Ukrasích plotskíj óbraz skvérnych pomyšlénij razlíčnym obložénijem, i osuždájusja.

Vňíšnim priľížno blahoukrašénijem jedíňim popekóchsja, vnútrenňuju prezrív Bohoobráznuju skíniju.

Voobrazív mojích strastéj bezobrázije, ľuboslástnymi stremléňmi pohubích umá krasotú.

Pohrebóch pérvaho óbraza dobrótu Spáse strasťmí, júže jáko inohdá dráchmu, vzyskáv obrjášči.

Sohriších, jákože bludníca vopijú ti: jedín sohriších tebí, jáko míro prijimí Spáse i mojá slézy.

Popolzóchsja jáko Davíd blúdno, i oskverníchsja: no omýj i mené Spáse, slezámi.

Očísti, jákože mytár vopijú ti, Spáse očísti mjá: niktóže bo súščich iz Adáma, jákože áz sohriších tebí.

Ni sléz, nižé pokajánija ímam, nižé umilénija: sám mí sijá Spáse, jáko Bóh dáruj.

Dvér tvojú ne zatvorí mňí tohdá, Hóspodi, Hóspodi: no otvérzi mí sijú kájuščemusja tebí.

Čelovikoľúbče choťáj vsím spástísja, tý vozzoví mjá, i prijimí jáko bláh kájuščahosja.

Vnuší vozdychánija duší mojejá, i óčiju mojéju prijimí kápli Spáse, i spasí mjá.

Bohoródičen: Prečístaja Bohoródice Ďívo, jedína vsepítaja, molí priľížno vo jéže spastísja nám.

irmós: Vídite vídite, jáko áz jésm Bóh: mánnu odoždívyj, i vódu iz kámene istočívyj drévle v pustýni ľúdem mojím desníceju jedínoju, i krípostiju mojéju.

Vídite vídite, jáko áz jésm Bóh: vnušáj dušé mojá Hóspoda vopijúšča, i udalísja préžňaho hrichá, i bójsja jáko neumýtnaho, i jáko sudijí i Bóha.

Komú upodóbilasja jesí mnohohríšnaja dušé, tókmo pérvomu Káinu, i Laméchu ónomu, kamenovávšaja ťílo zloďíjstvy, i ubívšaja úm bezslovésnymi stremléňmi.

Vsjá préžde zakóna pretékši, o dušé! Síthu ne upodóbilasja jesí, ni Jenósa podražála jesí, ni Jenócha preložénijem, ni Nója: no javílasja jesí ubóha právednych žízni.

Jedína otvérzla jesí chľábi hňíva, Bóha tvojehó, dušé mojá, i potopíla jesí vsjú, jákože zémľu plóť, i ďijánija i žitijé, i prebylá jesí vňí spasíteľnaho kovčéha.

Múža ubích, hlahólet, v jázvu mňí, i júnošu v strúp, Laméch rydája vopijáše, tý že ne trepéščeši o dušé mojá, okaľávši plóť, i úm oskvernívši.

O káko porevnovách Laméchu, pérvomu ubíjci, dúšu jáko múža, úm jáko júnošu, jáko bráta že mojehó ťílo ubív, jáko Káin ubíjca, ľuboslástnymi stremléňmi.

Stólp umudríla jesí sozdáti o dušé, i utverždénije vodruzíti tvojími pochoťmí, ášče ne bý ziždíteľ uderžál sovíty tvojá, i nizvérhl na zémľu uchiščrénija tvojá.

Ujazvíchsja, uránichsja, sé stríly vrážija ujazvívšyja mojú dúšu i ťílo: sé strúpi, hnojénija, omračénija, vopijút rány samovóľnych mojích strastéj.

Odoždí Hospóď ot Hóspoda óhň inohdá, na bezzakónije hňívajuščeje sožéh Sodómľany: tý že óhň vžehlá jesí hejénskij, v némže ímaši, o dušé, sožeščísja.

Razumíjte i vídite, jáko áz jésm Bóh, ispytájaj serdcá, i umúčajaj mýsli, obličájaj ďijánija, i popaľájaj hrichí, i suďáj síru, i smirénu, i níšču.

prepodóbňij: Prostérla jesí rúci tvojí k ščédromu Bóhu, Maríje, v bézdňi zól pohružájemaja: i jákože Petrú čelovikoľúbno, rúku Božéstvennuju prostré, tvojé obraščénije vsjáčeski iskíj.

Maríji: Vsím usérdijem i ľubóviju priteklá jesí Christú, pérvyj hrichá púť otvráščši, i v pustýňach neprochodímych pitájuščisja, i tohó čísťi soveršájušči Božéstvennyja zápovidi.

Zapív: Prepodóbne ótče Andréje, molí Bóha o nás.

Vídim, vídim čelovikoľúbije, o dušé, Bóha i Vladýki? Sehó rádi préžde koncá, tomú so slezámi pripadém vopijúšče: Andréja molítvami, Spáse, pomíluj nás.

Sláva, Tróičen: Beznačáľnaja, nesozdánnaja Tróice, nerazďíľnaja jedínice, kájuščasja mjá prijimí, sohrišívša spasí: tvojé jésm sozdánije, ne prézri, no poščadí, i izbávi mjá óhnennaho osuždénija.

Bohoródičen: Prečístaja Vladýčice Bohorodíteľnice, nadéždo k tebí pritekájuščich, i pristánišče súščich v búri, mílostivaho i sozdáteľa, i Sýna tvojehó, umílostivi i mňí molítvami tvojími.

irmós: Vonmí nébo, i vozhlahóľu, i vospojú Christá, ot Ďívy plótiju prišédšaho.

Písň 3.

irmós: Na nedvížimim, Christé, kámeni zápovidej tvojích utverdí mojé pomyšlénije.

Óhň ot Hóspoda inohdá Hospóď odoždív, zémľu Sodómskuju préžde popalí.

Na horí spasájsja, dušé, jákože Lót ónyj, i v Sihór uhonzáj.

Bíhaj zapalénija, o dušé, bíhaj sodómskaho horínija, bíhaj tľínija Božéstvennaho plámene.

Ispovídajusja tebí, Spáse: sohriších, sohriších tí: no oslábi, ostávi mí, jáko blahoutróben.

Sohriších tebí jedín áz, sohriších páče vsích, Christé Spáse, da ne prézriši mené.

Tý jesí pástyr dóbryj, vzyščí mené áhnca, i zablúždšaho da ne prézriši mené.

Tý jesí sládkij, Iisúse, tý jesí sozdáteľ mój: v tebí, Spáse, opravdájusja.

Sláva, Tróičen: O Tróice jedínice Bóže! spasí nás ot prélesti, i iskušénij, i obstojánij.

Bohoródičen: Rádujsja, Bohoprijátnaja utróbo, rádujsja, prestóle Hospódeň, rádujsja, Máti žízni nášeja.

irmós: Utverdí Hóspodi na kámeni zápovidej tvojích, podvíhšejesja sérdce mojé, jáko jedín svját jesí i Hospóď.

Istóčnik životá sťažách tebé, smérti nizložíteľa, i vopijú ti ot sérdca mojehó préžde koncá: sohriších, očísti i spasí mjá.

Pri Nói, Spáse, blúdstvovavšyja podražách, óňich nasľídstvovav osuždénije, v potópi pohružénija.

Sohriších, Hóspodi, sohriších tebí, očísti mjá: ňísť bo íže któ sohriší v čelovécich, jehóže ne prevzydóch prehrišéňmi.

Cháma ónaho dušé, otceubíjca podražávši, sráma ne pokrýla jesí ískrenňaho, vspjáť zrjá vozvratívšisja.

Blahoslovénija Símova ne nasľídovala jesí dušé okajánnaja: ni prostránnoje oderžánije, jákože Jáfeth imíla jesí na zemlí ostavlénija.

Ot zemlí Charrán, izýdi ot hrichá dušé mojá, hrjadí v zémľu točáščuju prisnoživótnoje netľínije, jéže Avraám nasľídstvova.

Avraáma slýšala jesí dušé mojá, drévle ostávľša zémľu otéčestva, i bývša prišéľca, sehó proizvoléniju podražáj.

U dúba mamvríjskaho učredív patrijárch ánhely, nasľídstvova po stárosti obitovánija lovítvu.

Isaáka okajánnaja dušé mojá, razumívši nóvuju žértvu, tájno vsesožžénnuju Hóspodevi, podražáj jehó proizvoléniju.

Ismáila slýšala jesí, trezvísja dušé mojá, izhnána jáko rabýnino otroždénije, vížď, da ne káko podóbno čtó postráždeši laskosérdstvujušči.

Ahári drévle dušé, jehípťanyňi upodóbilasja jesí, porabótivšisja proizvolénijem, i róždši nóvaho Ismáila, prezórstvo.

Jákovľu ľístvicu razumíla jesí dušé mojá, javľájemuju ot zemlí k nebesém, počtó ne imíla jesí voschóda tvérda, blahočéstija?

Svjáščénnika Bóžija, i carjá ujedinéna, Christóvo podóbije, v míri žitijá, v čelovícich podražáj.

Ne búdi stólp slányj dušé, vozvratívšisja vspjáť: óbraz da ustrašít ťá sodómskij, horí v Sihór spasájsja.

Zapalénija jákože Lót, bíhaj dušé mojá hrichá: bíhaj Sodómy i Homórry, bíhaj plámene vsjákaho bezslovésnaho želánija.

Pomíluj Hóspodi, pomíluj mjá, vopijú ti, jehdá prijídeši so ánhely tvojími, vozdáti vsím po dostojániju ďijánij.

Molénija Vladýko, tebé pojúščich ne otvérži: no uščédri čelovikoľúbče, i podážď víroju prosjáščym ostavlénije.

Maríji: Soderžím jésm búreju, i trevolnénijem sohrišénij, no samá mjá máti nýňi spasí, i k pristánišču Bóžéstvennaho pokajánija vozvedí.

Maríi: Rábskoje molénije i nýňi prepodóbnaja prinésši ko blahoutróbňij molítvami tvojími Bohoródici, otvérzi mí Božéstvennyja vchódy.

Andréju: Tvojími molítvami dáruj i mňí ostavlénije dolhóv, o Andréje, Krítskij predsidáteľu! pokajánija bo tý taínnik preizrjádnyj.

Sláva, Tróičen: Tróice próstaja, nesozdánnaja, beznačáľnoje jestestvó, v Tróici pivájemaja ipostásej, spasí ny víroju poklaňájuščyjasja deržávi tvojéj.

Bohoródičen: Ot otcá bezľítna Sýna, v ľíto Bohorodíteľnice, neiskusomúžno rodilá jesí, stránnoje čúdo, prebývši Ďíva, dojášči.

irmós: Utverdí Hóspodi na kámeni zápovidej tvojích, podvíhšejesja sérdce mojé, jáko jedín svját jesí i Hospóď.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sidálen, hospodína Jósifa, hlás 8: Svitíla Bohozráčnaja, Spásovy apóstoli, prosvitíte nás vo ťmí žitijá, jáko da vo dní nýňi blahoobrázno chódim, svítom vozderžánija noščných strastéj otbihájušče, i svítlyja strásti Christóvy úzrim, rádujuščesja.

Sláva, druhíj sidálen, hlás 8: Apóstoľskaja dvojenadesjátice Bohoizbránnaja, moľbú Christú nýňi prinesí, póstnoje póprišče vsím prejtí, soveršájuščym vo umiléniji molítvy, tvorjáščym usérdno dobroďíteli, jáko da síce predvarím víďiti Christá Bóha slávnoje voskresénije, slávu i chvalú prinosjášče.

I nýňi, Bohoródičen: Podóben: Nepostižímaho Bóha, Sýna i Slóvo, neskazánno páče umá iz tebé róždšejesja, molí Bohoródice so apóstoly, mír vselénňij čístyj podáti, i sohrišénij dáti nám préžde koncá proščénije, i cárstvija nebésnaho krájnija rádi bláhosti, spodóbiti rabý tvojá.

Táže tripísnec, bez poklónov,

hlás 8. Písň 4.

irmós: Uslýšach Hóspodi smotrénija tvojehó tájinstvo, razumích ďilá tvojá, i proslávich tvojé Božestvó.

Vozderžánijem požívše prosviščénniji Christóvy apóstoli, vozderžánija vrémja nám chodátajstvy božéstvennymi utišájut.

Dvojenadesjatostrúnnyj orhán, písň vospí spasíteľnuju, učenikóv lík božestvennyj, lukávaja vozmuščája hlasovánija.

Odoždénijem duchóvnym vsjú podsólnečnuju napojíste, súšu othnávše mnohobóžija vseblažénniji.

Bohoródičen: Smirívšasja spasí mjá, vysokomúdrenno požívšaho, róždšaja voznésšaho smirénnoje jestestvó, Ďívo vsečístaja.

Ínyj. Hlás tójže. irmós: Uslýša prorók prišéstvije tvojé, Hóspodi, i ubojásja, jáko chóščeši ot Ďívy rodítisja i čelovíkom javítisja, i hlahólaše: uslýšach slúch tvój i ubojáchsja: sláva síľi tvojéj Hóspodi.

Apóstoľskoje vsečéstnóje likostojánije, ziždíteľa vsích moľáščeje, prosí pomílovati ný voschvaľájuščyja ťá.

Jáko ďílatele súšče Christóvy apóstoli, vo vsém míri božéstvennym slóvom vozďílavšiji, prinósite plodý jemú vsehdá.

Vinohrád býste Christóv voístinnu vozľúblennyj, vinó bo duchóvnoje istočíste míru apóstoli.

Tróičen: Prenačáľnaja, soobráznaja, vsesíľňijšaja Tróice svjatája, Ótče, Slóve i Dúše svjatýj, Bóže, svíte i životé, sochraní stádo tvojé.

Bohoródičen: Rádujsja, prestóle ohnezráčnyj, rádujsja, svitíľniče sviščenósnyj, rádujsja, horó osvjáščénija, kovčéže žízni, svjatých svjatája síne.

irmós: Uslýša prorók prišéstvije tvojé, Hóspodi, i ubojásja, jáko chóščeši ot Ďívy rodítisja i čelovíkom javítisja, i hlahólaše: uslýšach slúch tvój i ubojáchsja: sláva síľi tvojéj Hóspodi.

Ďíl tvojích da ne prézriši, sozdánija tvojehó da ne ostáviši, pravosúde, ášče i jedín sohriších, jáko čelovík, páče vsjákaho čelovíka, čelovikoľúbče, no ímaši, jáko Hospóď vsích, vlásť ostavľáti hrichí.

Približájetsja, dušé, konéc, približájetsja, i neradíši, ni hotóvišisja: vrémja sokraščájetsja, vostáni, blíz pri dvérech sudijá jésť: jáko sónije, jáko cvít, vrémja žitijá tečét: čtó vsúje mjatémsja?

Vosprjaní, o dušé mojá, ďijánija tvojá, jáže soďílala jesí, pomyšľáj, i sijá pred licé tvojé prinesí, i kápli ispustí sléz tvojích: rcý so derznovénijem ďijánija i pomyšlénija Christú, i opravdájsja.

Ne býsť v žitijí hrichá, ni ďijánija, ni zlóby, jejáže áz, Spáse, ne sohriších umóm i slóvom, i proizvolénijem i predložénijem, i mýsliju i ďijánijem sohrišív, jáko ín niktóže kohdá.

Otsjúdu i osuždén bých, otsjúdu preprín bých áz okajánnyj ot svojejá sóvisti, jejáže ničtóže v míri núžňijše: sudijé izbáviteľu mój, i vídče, poščadí i izbávi, i spasí mjá rabá tvojehó.

Ľístvica, júže víďi drévle velíkij v patrijársich, ukazánije jésť dušé mojá, ďíjateľnaho voschoždénija, razúmnaho vozšéstvija: ášče chóščeši úbo, ďijánijem, i rázumom, i zrínijem požíti, obnovísja.

Znój dnevnýj preterpí lišénija rádi patrijárch, i mráz noščnýj ponesé, na vsják déň snabďínija tvorjá, pasýj, truždájajsja, rabótajaj, da dví žeňí sočetájet.

Žený mi dví razumíj, ďijánije že i rázum v zríniji, Líju úbo ďijánije, jáko mnohočádnuju: Rachíľ že rázum, jáko mnohotrúdnuju: íbo kromí trudóv, ni ďijánije, ni zrínije dušé, isprávitsja.

Bdí o dušé mojá! izrjádstvuj jákože drévle velíkij v patrijársich, da sťážeši ďijánije s rázumom, da búdeši úm zrjáj Bóha i dostíhneši nezachoďáščij mrák vo viďíniji, i búdeši velíkij kupéc.

Dvanádesjať patrijárchov, velíkij v patrijársich ďitotvorív, tájno utverdí tebí ľístvicu ďíjateľnaho dušé mojá voschoždénija: ďíti, jáko osnovánija: stepéni, jáko voschoždénija, premúdrenno podložív.

Isáva voznenavídennaho podražála jesí dušé, otdalá jesí preléstniku tvojemú pérvyja dobróty pérvenstvo, i otéčeskija molítvy otpála jesí, i dváždy popolznúlasja jesí okajánnaja, ďijánijem i rázumom: ťímže nýňi pokájsja.

Jedóm Isáv narečésja, krájňaho rádi ženoneístovnaho smišénija: nevozderžánijem bo prísno razžihájem, i slasťmí oskverňájem, Jedóm imenovásja, jéže hlahóletsja razžžénije duší ľubohrichóvnyja.

Jova na hnóišči slýšavši, o dušé mojá, opravdávšahosja, tohó múžestvu ne porevnovála jesí, tvérdaho ne imíla jesí predložénija, vo vsích jáže vísi, i ímiže iskusílasja jesí, no javílasja jesí neterpilíva.

že pérvije na prestóľi, náh nýňi na hnóišči hnójen: mnóhij v čáďich i slávnyj, bezčáden i bezdómok naprásno: palátu úbo hnóišče, i bíserije strúpy vmiňáše.

Cárskim dostóinstvom, vincém i bahrjaníceju oďíjan, mnohoimínnyj čelovík i právednyj, bohátstvom kipjá i stády, vnezápu bohátstva, slávy cárstva obniščáv lišísja.

šče práveden bjáše ón, i neporóčen páče vsích, i ne ubižé lovlénija ľstívaho i síti: tý že hrichoľubíva súšči okajánnaja dušé, čtó sotvoríši, ášče česómu o nedovídomych slučítsja naití tebí?

Ťílo oskvernísja, dúch okaľásja, vés ostrupíchsja: no jáko vráč Christé, obojá pokajánijem mojím uvračúj, omýj, očísti, pokaží Spáse mój, páče sňíha čisťíjša.

Ťílo tvojé i króv raspinájemyj o vsích položíl jesí Slóve: ťílo úbo, da mjá obnovíši: króv, da omýješi mjá: dúch že prédal jesí, da mjá privedéši Christé, tvojemú Rodíteľu.

Soďílal jesí spasénije posreďí zemlí ščédre, da spasémsja. Vóleju na drévi raspjálsja jesí. Jedém zatvorénnyj otvérzesja, hórňaja i dóľňaja tvár, jazýcy vsí spaséni poklaňájutsja tebí.

Da búdet mí kupíľ, króv iz rébr tvojích, vkúpi i pitijé, istočívšeje vódu ostavlénija, da obojúdu očiščájusja, pomazújasja i pijá: jáko pomázanije i pitijé Slóve, životóčnaja tvojá slovesá.

Náh jésm čertóha, náh jésm i bráka, kúpno i véčeri: svitíľnik uhasé, jáko bezjeléjnyj, čertóh zakľučísja mňí spjášču, véčerja sňidésja: áz že po rukú i nóhu svjázan, vón nizvéržen jésm.

Čášu cérkov sťažá, rébra tvojá živonósnaja, iz níchže suhúbyja nám istočí tóki, ostavlénija i rázuma, vo óbraz drévňaho i nóvaho dvojích vkúpi zavítov, Spáse náš.

Vrémja životá mojehó málo, i ispólneno boľíznej i lukávstva: no v pokajániji mjá prijimí, i v rázum prizoví, da ne búdu sťažánije, ni brášno čuždému, Spáse, sám mjá uščédri.

Vysokohlahóliv nýňi jésm, žestók že i sérdcem, votščé i vsúje, da ne s fariséjem osúdiši mjá, páče že mytarévo smirénije podážď mí jedíne ščédre, pravosúde, i semú mjá sočislí.

Sohriších, dosadív sosúdu plóti mojejá, vím ščédre: no v pokajániji mjá prijimí, i v rázum prizoví, da ne búdu sťažánije, ni brášno čuždému, Spáse, sám mjá uščédri.

Samoistukán bých strasťmí, dúšu mojú vreďá ščédre, no v pokajániji mjá prijimí, i v rázum prizoví, da ne búdu sťažánije, ni brášno čuždému, Spáse, sám mjá uščédri.

Ne poslúšach hlása tvojehó, preslúšach pisánije tvojé zakonopolóžnika: no v pokajániji mjá prijimí, i v rázum prizoví, da ne búdu sťažánije, ni brášno čuždému, Spáse, sám mjá uščédri.

Maríi: Bezplótnych žíteľstvo v plóti prechoďášči, blahodáť prepodóbnaja k Bóhu véliju voístinnu prijála jesí, vírno o čtúščich ťá predstáteľstvuj. Ťímže mólim ťá, ot vsjákich napástej i nás molítvami tvojími izbávi.

Maríi: Velíkich bezmístij vo hlubinú nizvédšisja, neoderžíma bylá jesí, no vosteklá jesí pómyslom lúčšim, k krájňij ďijáňmi jáve dobroďíteli preslávno, ánheľskoje jestestvó Maríje, udivívši.

Andréju: Andréje, otéčeskaja pochvaló, molítvami tvojími ne prestáj moľásja, predstojá Tróici prebožéstvenňij, jáko da izbávimsja mučénija, ľubóviju predstáteľa ťá Bóžéstvennaho vseblažénne prizyvájuščiji, Krítu udobrénije.

Sláva, Tróičen: Nerazďíľnoje suščestvóm, neslítnoje lícy Bohoslóvľu ťá, Tróičeskoje jedíno Božestvó, jáko jedinocárstvennoje i soprestóľnoje, vopijú ti písň velíkuju, v výšnich trehúbo pisnoslóvimuju.

Bohoródičen: I raždáješi i ďívstvuješi, i prebyváješi obojúdu jestestvóm Ďíva: roždéjsja obnovľájet zakóny jestestvá, utróba že raždájet, ne raždájuščaja. Bóh iďíže chóščet, pobiždájetsja jestestvá čín: tvorít bo jelíka chóščet.

irmós: Uslýša prorók prišéstvije tvojé, Hóspodi, i ubojásja, jáko chóščeši ot Ďívy rodítisja i čelovíkom javítisja, i hlahólaše: uslýšach slúch tvój i ubojáchsja: sláva síľi tvojéj Hóspodi.

Písň 5.

irmós: Ot noščí útreňujušča, čelovikoľúbče, prosvití moľúsja, i nastávi i mené na poveľinija tvojá: i naučí mjá Spáse, tvoríti vóľu tvojú.

V noščí žitijé mojé preidóch prísno, ťmá bo býsť i hluboká mňí mhlá, nóšč hrichá: no jáko dné sýna Spáse pokaží mjá.

Ruvíma podražája okajánnyj áz, soďíjach bezzakónnyj i zakonoprestúpnyj sovít na Bóha výšňaho, oskvernív lóže mojé, jáko ótčeje ón.

Ispovídajusja tebí Christé carjú, sohriších, sohriších, jáko préžde Jósifa brátija prodávšiji, čistotý plód i cilomúdrija.

Ot sródnikov právednaja dušá svjazásja, prodásja v rabótu sládkij, vo óbraz Hospódeň: tý že vsjá dušé, prodalásja jesí zlými tvojími.

Jósifa právednaho i cilomúdrennaho umá podražáj okajánnaja, i neiskúsnaja dušé, i ne oskverňájsja bezslovésnymi stremléňmi prísno bezzakónnujušči.

šče i v róvi poživé inohdá Jósif, Vladýko Hóspodi, no vo óbraz pohrebénija i vostánija tvojehó: áz že čtó tebí kohdá sicevóe prinesú?

Moiséov slýšala jesí kovčéžec dušé, vodámi, volnámi nosím ríčnymi, jáko v čertózi drévle bíhajuščij ďíla hórkaho sovíta faraonítska.

šče báby slýšala jesí, ubivájuščyja inohdá bezvozrástnoje múžeskoje, dušé okajánnaja, cilomúdrija ďijánije, nýňi jáko velíkij Moiséj, ssí premúdrosť.

Jáko Moiséj velíkij jehípťanina, umá ujazvívši okajánnaja, ne ubíla jesí dušé: i káko vselíšisja, hlahóli, v pustýňu strastéj pokajánijem?

V pustýňu vselísja velíkij Moiséj, hrjadí úbo podražáj tohó žitijé, da i v kupiňí Bohojavlénija dušé, v viďíniji búdeši.

Moiséov žézl voobražáj dušé, udarjájuščij móre, i ohusťivájuščij hlubinú, vo óbraz krestá Božéstvennaho: ímže móžeši i tý velíkaja soveršíti.

Aarón prinošáše óhň Bóhu, neporóčnyj, neléstnyj: no Ofní i Finejés, jáko tý dušé, prinošáchu čuždéje Bóhu oskvernénnoje žitijé.

Jáko ťážkij nrávom, faraónu hórkomu bých Vladýko, Janní, i Jamvrí, dušéju i ťílom, i pohružén umóm: no pomozí mi.

Kálom smisíchsja okajánnyj umóm, omýj mjá Vladýko, báneju mojích sléz, moľú ťa, plóti mojejá odéždu ubilív jáko sňíh.

šče ispytáju mojá ďilá Spáse, vsjákaho čelovíka prevozšédša hrichámi sebé zrjú, jáko rázumom múdrstvujaj sohriších, ne nevíďinijem.

Poščadí poščadí Hóspodi, sozdánije tvojé, sohriších, oslábi mí, jáko jestestvóm čístyj sám sýj jedín, i ín rázvi tebé niktóže jésť kromí skvérny.

Mené rádi Bóh sýj, voobrazílsja jesí v mjá, pokazál jesí čudesá, iscilív prokažénnyja, i razsláblennaho sťahnúv, krovotočívyja tók ustávil jesí Spáse, prikosnovénijem ríz.

Krovotočívuju podražáj okajánnaja dušé, pritecý uderží ométy Christóvy, da izbávišisja rán, i uslýšiši ot nehó: víra tvojá spásé ťa.

Nízu sničáščuju podražáj o dušé, prijidí, pripadí k noháma Iisúsovyma, da ťá isprávit, i da chódiši právo stezí Hospódni.

šče i kláďaz jesí hlubókij Vladýko, istočí mi vódu iz prečístych tvojích žíl, da jáko samarjanýňa, ne ktomú pijáj žáždu: žízni bo strují istočáješi.

Siloám da búdut mí slézy mojá, Vladýko Hóspodi, da umýju i áz zínicy sérdca, i víždu ťá úmno, svíta prevíčna.

Maríi: Nesravnénnym želánijem vsebohátaja, drévu vozžeľívši poklonítisja živótnomu, spodóbilasja jesí želánija, spodóbi úbo i mené ulučíti výšnija slávy.

Maríi: Strují jordánskija prešédši, obrilá jesí pokój bezboľíznennyj, plóti slásti izbižávši, jejáže i nás izmí tvojími molítvami prepodóbnaja.

Andréju: Jáko pástyrej izrjádňijša, Andréje premúdre, izbránna súšča ťá, ľubóviju véliju i stráchom moľú, tvojími molítvami spasénije ulučíti, i žízň víčnuju.

Sláva, Tróičen: Ťá Tróice slávim, jedínaho Bóha: svját, svját, svját jesí Ótče, Sýne i Dúše, próstoje suščestvó, jedínice prísno poklaňájemaja.

Bohoródičen: Iz tebé oblečésja v mojé smišénije, netľínnaja, bezmúžnaja Máti Ďívo, Bóh sozdávyj víki, i sojediní sebí čelovíčeskoje jestestvó.

irmós: Ot noščí útreňujušča, čelovikoľúbče, prosvití moľúsja, i nastávi i mené na poveľinija tvojá: i naučí mjá Spáse, tvoríti vóľu tvojú.

Písň 6.

irmós: Vozopích vsím sérdcem mojím k ščédromu Bóhu, i uslýša mjá ot áda preispódňaho, i vozvedé ot tlí živót mój.

Slézy Spáse óčiju mojéju, i iz hlubiný vozdychánija čísťi prinošú, vopijúšču sérdcu: Bóže, sohriších tí očísti mjá.

Uklonílasja jesí dušé, ot Hóspoda tvojehó, jákože Dathán i Avirón: no poščadí, vozzoví iz áda preispódňaho, da ne própasť zemnája tebé pokrýjet.

Jáko júnica dušé razsvirípevšaja, upodóbilasja jesí Jefrému, jáko sérna ot tenét sochraní žitijé, vperívši ďijánijem úm, i zrínijem.

Ruká nás Moiséova da uvírit dušé, káko móžet Bóh prokažénnoje žitijé ubilíti, i očístiti: i ne otčájsja samá sebé, ášče i prokažénna jesí.

Vólny Spáse prehrišénij mojích jáko v móri čermňím vozvraščájuščesja, pokrýša mjá vnezápu, jáko jehípťany inohdá, i tristáty.

Nerazúmnoje dušé proizvolénije imíla jesí, jáko préžde Izrájiľ: Božéstvennyja bo mánny predsudíla jesí bezslovésno, ľuboslástnoje strastéj objadénije.

Kladencý dušé, predpočlá jesí chananéjskich mýslej, páče žíly kámene, iz nehóže premúdrosti riká, jáko čáša prolivájet tóki Bohoslóvija.

Svinája mjasá i kotlý, i jehípetskuju píšču, páče nebésnyja predsudíla jesí dušé mojá, jákože drévle nerazúmniji ľúdije v pustýni.

Jáko udári Moiséj ráb tvój žezlóm kámeň, obrázno životvorívaja rébra tvojá proobrazováše, iz níchže vsí pitijé žízni Spáse, počerpájem.

Ispytáj dušé i smotrjáj, jákože Isús navín obitovánija zémľu, kaková jésť, i vselísja v ňú blahozakónijem.

Vostáni i poborí, jáko Isús Amalíka, plotskíja strásti, i Havaoníty, léstnyja pómysly prísno pobiždájušči.

Preidí vrémene tekúščeje jestestvó, jáko préžde kovčéh, i zemlí ónyja búdi vo oderžániji obitovánija dušé, Bóh poveľivájet.

Jáko spásl jesí Petrá, vozopívša spasí, predvarív mjá Spáse ot zvírja izbávi, prostér tvojú rúku, i vozvedí iz hlubiný hrichóvnyja.

Pristánišče ťá vím utíšnoje, Vladýko, Vladýko Christé: no ot nezachodímych hlubín hrichá, i otčájanija mjá predvarív izbávi.

z jésm, Spáse, júže pohubíl jesí drévle cárskuju dráchmu: no vžéh svitíľnik Predtéču tvojehó Slóve, vzyščí i obrjášči tvój óbraz.

Maríi: Da strastéj plámeň uhasíši, sléz kápli istočíla jesí prísno Maríje, dušéju raspalájema, íchže blahodáť podážď i mňí tvojemú rabú.

Maríi: Bezstrástije nebésnoje sťažála jesí, krájnim na zemlí žitijém máti. Ťímže tebé pojúščym, ot strastéj izbávitisja molítvami tvojími, molísja.

Andréju: Krítskaho ťá pástyrja, i predsidáteľa, i vselénnyja molítvennika vídyj, pritekáju Andréje, i vopijú ti: izmí mjá ótče, iz hlubiný hrichá.

Sláva, Tróičen: Tróica jésm prósta, nerazďíľna, razďíľna líčňi, i jedínica jésm jestestvóm sojedinéna, Otéc hlahólet, i Sýn, i božestvennyj Dúch.

Bohoródičen: Utróba tvojá Bóha nám rodí, voobražéna po nám: jehóže jáko sozdáteľa vsích, molí Bohoródice, da molítvami tvojími opravdímsja.

irmós: Vozopích vsím sérdcem mojím k ščédromu Bóhu, i uslýša mjá ot áda preispódňaho, i vozvedé ot tlí živót mój.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák: Dušé mojá, dušé mojá, vostáni, čtó spíši? Konéc približájetsja, i ímaši smutítisja: vosprjaní úbo, da poščadít ťá Christós Bóh, vezďí sýj, i vsjá ispolňájaj.

íkos: Christóvo vračevstvó víďa otvérsto, i ot sehó Adámu istekájuščeje zdrávije, postradá, ujazvísja dijávol, i jáko bídstvuja rydáše, i svojím druhóm vozopí: čtó sotvorjú Sýnu Maríinu, ubivájet mjá Vithlejémľanin, íže vezďí sýj, i vsjá ispolňájaj.

Sinaksárij pérvije minéji, táže nastojáščij.

Stichí: umilénija, Christé mój, óbrazy dážď,

Pojúščym nýňi kanón tebí velíkij.

V síj déň po drévnemu predániju pojém i velíkaho kanóna posľídovanije. Séj voístinnu vsích kanónov veličájšij, izrjádno i chítrostno sočiní i spisá íže vo svjatých otéc náš Andréj archijepískop krítskij, íže i Jerusalímskij imenúemyj: íže ustremľášesja úbo iz Damáska, o četyrenadesjáťim že ľíťi svojehó vózrasta, nakazániju hrammatíčeskomu izdávsja, i okrúhlennoje nakazánije izučív, vo Jerusalími býv monášeskoje prochódit žitijé, prepodóbňi že i Bohoľubézňi žívyj v bezmólvnom i nemjatéžnom žitijí. Mnóha úbo i ína spisánija životopoléznaja ostavľájet Bóžijej cérkvi, slovesá že i kanóny, páče že múžestvenňi v toržéstvennych byvájemyj že i pokazúemyj. So mnóhimi že inými, i nastojáščij velíkij kanón sočiní: umilénije neisčétno imúšč: vsjákuju bo vétchaho i nóvaho zavíta póvisť sniskáv i sobráv, nastojáščeje sočiní sladkopínije, ot Adáma jávi, dáže i do samahó Christóva voznesénija, i apóstoľskija própovidi. Pouščájet úbo sím vsjákuju dúšu, jelíkim úbo blahím póvisti revnováti, i podražáti po síľi: jelíkich že zlých otbiháti, i prísno k Bóhu vostekáti pokajánijem, slezámi i ispovídanijem, i iným jávi blahouhoždénijem. Obáče tolíko jésť širókij i sladkohlásnyj, jáko i samú žestočájšuju dúšu dovólen umjahčíti, i k bódrosti blahój vozdvíhnuti, ášče tóčiju s sokrušénnym sérdcem i vnimánijem podóbnym pojétsja. Sotvorí že sehó, jehdá i patrijárch Ijerusalímskij velíkij Sofrónij, jehípťanyni Maríi žitijé spisá. umilénije bo i sijé žitijé predlahájet bezčíslenno, i mnóhoje prehrišívšym, i sohrišájuščym uťišénije dajét, ášče tóčiju zlých otstupíti choťát. Učiníšasja že i v nastojáščij déň pítisja i pročitátisja sicevýja rádi viný: ponéže bo k koncú približájetsja svjatája četyredesjátnica, da ne čelovícy ľinívi bývše k duchóvnym podvihóm, nebréžno zabúdutsja, i jéže cilomúdrstvovati jedínoju vo vsích prestánut. Velíkij úbo Andréj, jákože ňíkij nakazáteľ, povisťmí velíkaho kanóna, velíkich mužéj hlahóľa dobroďíteľ, i zlých páki otvraščénije, jáko ášče któ rékl bý: dóbľijšich truždájuščichsja predustróit, i múžestvenňi k prédnim prostirátisja. Svjaščénnyj že Sofrónij prejestéstvennym svojím slóvom, cilomúdreny i páki býti tvorít, i k Bóhu vozdvížet, i ne nizpádati, nižé otčájatisja, ášče inohdá ňíkimi prehrišéňmi játi býša. Jelíko bo Bóžije čelovikoľúbije i mílosť, vsedúšno ot pérvych prehrišénij obratítisja proizvoľájuščym, jéže o jehípťanyni povídanije predstavľájet. Hlahóletsja že velíkij kanón, néhli ášče któ rékl by, i po ťím mýslem, i vospomjanovénijem: plodovít bo jésť sehó tvoréc, izrjádno tá složív, i jáko próčich kanónov po trídesjati i málo čtó k troparém imúščym: séj že, 250, prochódit jedínaho kojehóždo neizrečénnuju iskápaja sládosť. Prikládno úbo i podóbno velíkij séj kanón, i velíko sťažáv umilénije: ťímže i v velícij četyredesjátnici učinísja. Séj izrjádnyj kanón i velíkij i prepodóbnyja Maríi slóvo, tójže otéc náš Andréj, pérvyj v Konstantíň hrád prinesé, jehdá ot patrijárcha Ijerusalímskaho Theódora, v šestýj sobór póslan, v pómošč prijíde. Tohdá bo izrjádno na jedinovóľniki podvizávsja, ješčé prebyvája v monášestvujuščich, klíru cérkve v konstantíňi hráďi pričitájetsja: táže dijákon, i sirotopitáteľ v séj postavľájetsja. I po máľi archijepískp krítskij býv: potóm blíz ňíhde ko hlahólemomu Jerísu dostíh v Mitilíňi, ko Hóspodu otíde, dovóľňi svojehó prestóla v pričástiji býv. Tohó molítvami Bóže, pomíluj nás.

Táže blážénny s poklóny.

Hlás 6: Vo cárstviji tvojém, pomjaní nás Hóspodi.

Razbójnika Christé rajá žíteľa sotvoríl jesí, na kresťí tebí vozopívša: pomjaní mjá, tohó pokajániju spodóbi i mené nedostójnaho.

Stích: Blažéni níščiji dúchom, jáko ťích jésť cárstvo nebésnoje.

Manója slýšavši drévle dušé mojá, Bóha v javléniji bývša, i iz neplódove tohdá prijémša plód obitovánija, tohó blahočéstije podražáj.

Stích: Blažéni pláčuščiji, jáko tíi uťíšatsja.

Sampsónovoj porevnovávši ľínosti, hlavú ostríhla jesí dušé ďíl tvojích, predávši inopleménnikom, ľuboslástijem cilomúdrennuju žízň i blažénnuju.

Stích: Blažéni krótcyi, jáko tíi nasľíďat zémľu.

Préžde čéľustiju ósleju pobidívyj inopleménniki, nýňi pľinénije laskosérdstvu strástnomu obrítesja: no izbíhni dušé mojá podražánija, ďijánija i slábosti.

Blažéni álčuščiji i žážduščiji právdy, jáko tíi nasýťatsja.

Varák i Jeftháj vojenačáľnicy, sudijí Izráilevy predpočténi býša, s nímiže Devórra mužeúmnaja: ťích dóblesťmi dušé vmužívšisja ukripísja.

Blažéni mílostiviji, jáko tíi pomílovani búdut.

Jaílino chrábrstvo poznála jesí dušé mojá, Sisára drévle probódšuju, i spasénije soďílavšuju, drévom óstrym, slýšiši, ímže tebí krest obrazújetsja.

Blažéni čístiji sérdcem, jáko tíi Bóha úzrjat.

Požrí dušé žértvu pochváľnuju, ďijánije jáko dščér prinesí, ot Jefthájevy čisťíjšuju: i zakolí jáko žértvu, strásti plotskíja Hóspodevi tvojemú.

Blažéni mirotvórcy, jáko tíi Sýnove Bóžiji narekútsja.

Hedeónovo runó pomyšľáj dušé mojá, s nebesé rósu podymí, i priníkni jákože pés, i píj vódu, ot zakóna tekúščuju, izhňiténijem písmennym.

Blažéni izhnáni právdy rádi, jáko ťích jésť cárstvo nebésnoje.

Ilíji svjáščénnika osuždénije dušé mojá vosprijála jesí, lišénijem umá priobrítši strásti sebí, jákože ón čáda, ďílati bezzakónnaja.

Blažéni jesté, jehdá ponósjat vám, i izženút, i rekút vsják zól hlahól na vý lžúšče mené rádi.

V sudijách levít, nebrežénijem svojú ženú, dvanádesjatim koľínom razdelí, dušé mojá, da skvérnu obličít ot Venijamína bezzakónnuju.

Rádujtesja i veselítesja, jáko mzdá váša mnóha na nebesích.

Ľubomúdrennaja Ánna moľáščisja, ustňí úbo dvizáše ko chvaléniju, hlás že jejá ne slýšašesja: no obáče neplódna súšči, sýna molítvy raždájet dostójna.

Pomjaní nás Hóspodi, jehdá prijídeši vo cárstviji tvojém.

V sudijách spričtésja Ánnino poroždénije, velíkij Samúil, jehóže vospitála Armathéma v domú Hospódni: tomú porevnúj dušé mojá, i sudí préžde iňích ďilá tvojá.

Pomjaní nás Vladýko, jehdá prijídeši vo cárstviji tvojém.

Davíd na cárstvo izbrán, cárski pomázasja róhom Božéstvennaho míra: tý úbo dušé mojá, ášče chóščeši výšňaho cárstvija, mírom pomážisja slezámi.

Pomaní nás svjatýj, jehdá prijídeši vo cárstviji tvojém.

Pomíluj sozdánije tvojé mílostive, uščédri rukú tvojéju tvorénije: i poščadí vsjá sohrišívšyja, i mené páče vsích, tvojích prezrívšaho poveľinij.

Sláva, Tróičen: Beznačáľnu, i roždéniju že i proischoždéniju, Otcú poklaňájusja róždšemu, Sýna slávľu roždénnaho, pojú soprosijávšaho Otcú že i Sýnu, Dúcha svjatáho.

Bohoródičen: Prejestéstvennomu roždéstvú tvojemú poklaňájemsja, po jestestvú slávy mladénca tvojehó ne razďiľájušče Bohorodíteľnice: íže bo jedín licém, suhúbymi ispovídujetsja jestestvý.

Písň 7.

irmós: Sohrišíchom, bezzakónnovachom, neprávdovachom pred tobóju, nižé sobľudóchom, nižé sotvoríchom, jákože zapovídal jesí nám: no ne predážď nás do koncá, otcév Bóže.

Sohriších, bezzakónnovach, i otverhóch zápoviď tvojú, jáko vo hrisích proizvedóchsja i priložích jázvam strúpy sebí: no sám mjá pomíluj, jáko blahoutróben, otcév Bóže.

Tájnaja sérdca mojehó ispovídach tebí sudijí mojemú, vížď mojé smirénije, vížď i skórb mojú, i vonmí sudú mojemú nýňi, i sám mjá pomíluj, jáko blahoutróben, otcév Bóže.

Saúl inohdá jáko pohubí otcá svojehó dušé osľáta, vnezápu cárstvo obríte k proslútiju: no bľudí, ne zabyváj sebé, skótskija póchoti tvojá proizvólivši páče cárstva Christóva.

Davíd inohdá Bohootéc, ášče i sohriší suhúbo dušé mojá, strilóju úbo ustrilén býv preľuboďíjstva, kopijém že pľinén býv ubíjstva tomlénijem: no tý samá ťažčájšimi ďíly nedúhuješi, samochótnymi stremléňmi.

Sovokupí úbo Davíd inohdá bezzakóniju bezzakónije: ubíjstvu že ľuboďíjstvo rastvorív, pokajánije suhúboje pokazá ábije: no samá ty lukávňijšaja dušé soďílala jesí, ne pokájavšisja Bóhu.

Davíd inohdá voobrazí, spisáv jáko na ikóňi písň, jéjuže ďijánije obličájet, jéže soďíja, zovýj: pomíluj mjá. Tebí bo jedínomu sohriších vsích Bóhu, sám očísti mjá.

Kivót jáko nošášesja na kolesníci, zán ónyj, jehdá prevráščšusja teľcú, tóčiju kosnúsja, Bóžijim iskusísja hňívom: no tohó derznovénija ubižávši dušé, počitáj Božéstvennaja čéstňi.

Slýšala jesí Avessalóma, káko na jestestvó vostá? Poznála jesí tohó skvérnaja ďijánija, ímiže oskverní lóže Davída otcá: no tý podražála jesí tohó strástnaja i ľuboslástnaja stremlénija.

Pokoríla jesí nerabótnoje tvojé dostóinstvo ťílu tvojemú: inóho bo Achitoféla obrítši vrahá, dušé, snizšlá jesí sehó sovítom: no sijá razsýpa sám Christós, da tý vsjáko spaséšisja.

Solomón čúdnyj, i blahodáti premúdrosti ispólnennyj, séj lukávoje inohdá pred Bohom sotvorív, otstupí ot nehó: jemúže tý prokľátym tvojím žitijém, dušé upodóbilasja jesí.

Slasťmí vlekóm strastéj svojích oskverňášesja, uvý mňí, račíteľ premúdrosti, račíteľ blúdnych žén, i stránen ot Bóha: jehóže tý podražála jesí umóm o dušé, sladostrásťmi skvérnymi.

Rovoámu porevnovála jesí ne poslúšavšemu sovíta ótča, kúpno že i zľíjšemu rabú Jerovoámu, préžnemu otstúpniku dušé: no bíhaj podražánija, i zoví Bóhu: sohriších, uščédri mjá.

Achaávovym porevnovála jesí skvérnam, dušé mojá, uvý mňí, bylá jesí plotskích skvérn prebyválišče, i sosúd srámlen strastéj: no iz hlubiný tvojejá vozdochní, i hlahóli Bóhu hrichí tvojá.

Popalí Ilijá inohdá dvášči pjaťdesját Jezavélinych, jehdá stúdnyja proróki pohubí, vo obličénije Achaávovo: no bíhaj podražánija dvojú dušé, i ukripľájsja.

Zakľučísja tebí nébo dušé, i hlád Bóžij postíže ťá: jehdá Ilijí Thesvíťanina jákože Achaáv, ne pokorísja slovesém inohdá: no Saráfthiji upodóbivsja, napitáj proróču dúšu.

Manassíjeva sobralá jesí sohrišénija izvolénijem, postávľši jáko mérzosti strásti, i umnóživši dušé nehodovánije: no tohó pokajániju revnújušči tépľi, sťaží umilénije.

Pripádaju tí, i prinošú tebí, jákože slézy hlahóly mojá: sohriších, jáko ne sohriší bludníca, i bezzakónnovach, jáko ínyj niktóže na zemlí: no uščédri Vladýko, tvorénije tvojé, i vozzoví mjá.

Pohrebóch óbraz tvój, i rastlích zápoviď tvojú, vsjá pomračísja dobróta, i strasťmí uhasísja, Spáse, sviščá: no uščédriv vozdážď mí jákože pojét Davíd, rádovanije.

Obratísja, pokájsja, otkrýj sokrovénnaja, hlahóli Bóhu vsjá víduščemu: tý vísi mojá tájnaja, jedíne Spáse: no sám mjá pomíluj, jákože pojét Davíd po mílosti tvojéj.

Isčezóša dníje mojí, jáko sónije vostajúščaho: ťímže jáko Jezekíja slezjú na lóži mojém, priložítisja mňí ľítom životá. No kíj Isáija predstánet tebí dušé, ášče ne vsích Bóh?

Maríi: Vozopívši k prečísťij Bohomáteri, pérvije otrínula jesí neístovstvo strastéj, núžno stužájuščich, i posramíla jesí vrahá zapénšaho: no dážď nýňi pómošč ot skórbi, i mňí rabú tvojemú.

Maríi: Jehóže vozľubíla jesí, jehóže vozžeľíla jesí, jehóže rádi plóť iznuríla jesí prepodóbnaja, molí nýňi Christá o rabích: jáko da mílostiv býv vsím nám, mírnoje sostojánije dárujet počitájuščym jehó.

Andréju: Na kámeni mjá víry molítvami tvojími utverdí ótče, stráchom mjá božéstvennym ohraždája, i pokajánije Andréje, podážď mí, moľúsja tí: i izbávi mjá ot síti vrahóv íščuščich mjá.

Sláva, Tróičen: Tróice próstaja, nerazďíľnaja, jedinosúščnaja, i jestestvó jedíno, svítove, i svít, i svjáta trí, i jedíno svjáto pojétsja Bóh Tróica: no vospój, proslávi, živót i životý, dušé, vsích Bóha.

Bohoródičen: Pojém ťá, blahoslovím ťá, poklaňájemsja tí Bohorodíteľnice, jáko nerazďíľnyja Tróicy porodilá jesí jedínaho Christá Bóha i samá otvérzla jesí nám súščym na zemlí nebésnaja.

irmós: Sohrišíchom, bezzakónnovachom, neprávdovachom pred tobóju, nižé sobľudóchom, nižé sotvoríchom, jákože zapovídal jesí nám: no ne predážď nás do koncá, otcév Bóže.

Tripísnec.

Hlás 8. Písň 8.

irmós: Beznačáľnaho carjá slávy, jehóže trepéščut nebésnyja síly pójte svjaščénnicy, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

Jáko úhlije neveščéstvennaho ohňá, popalíte veščéstvennyja strásti mojá, vozžizájušče nýňi vo mňí želánije božéstvennyja ľubvé, apóstoli.

Trubý blahohlásnyja Slóva počtím, ímiže padóša sťíny neutverždény vrážija, i Bohorazúmija utverdíšasja zabrála.

Kumíry strástnyja duší mojejá sokrušíte, íže chrámy i stolpý sokrušíste vrahá, apóstoli Hospódni, chrámove osvjaščénniji.

Bohoródičen: Vmistíla jesí nevmistímaho jestestvóm: nosíla jesí nosjáščaho vsjá: dojíla jesí čístaja, pitájuščaho tvár, Christá žiznodávca.

Ínyj tripísnec. irmós tójže. Beznačáľnaho:

Dúcha načalochítrostijem sozdávše vsjú cérkov apóstoli Christóvy, v néj blahoslovíte Christá vo víki.

Vostrubívše trubóju učénij, nizverhóša apóstoli vsjú lésť ídoľskuju, Christá prevoznosjášče vo vsjá víki.

Apóstoli, dóbroje preselénije, nazirátelije míra, i nebésniji žítelije, vás prísno voschvaľájuščyja, izbávite ot bíd.

Tróičen: Trisólnečnoje vsesvítloje Bohonačálije, jedinoslávnoje i jedinoprestóľnoje jestestvó, ótče vseďíteľu, Sýne, i božestvennyj Dúše, pojú ťa vo víki.

Bohoródičen: Jáko čéstnýj i prevýššij prestól, vospojím Bóžiju Máter neprestánno, ľúdije, jedínu po roždeství Máter i Ďívu.

Ínyj. irmós: Jehóže vóinstva Nebésnaja slávjat, i trepéščut cheruvími i serafími, vsjáko dychánije i tvár, pójte, blahoslovíte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Sohrišívša Spáse pomíluj, vozdvíhni mój úm ko obraščéniju, prijimí mjá kájuščahosja, uščédri vopijúšča: sohriších tí, spasí, bezzakónnovach, pomíluj mjá.

Kolesníčnik Ilijá, kolesníceju dobroďítelej všéd, jáko na nebesá, nošášesja prevýše inohdá ot zemných: sehó úbo dušé mojá, voschód pomyšľáj.

Jordánova strujá pérvije, mílotiju Ilijinóju Jelisséem, stá sjúdu i sjúdu: tý že, o dušé mojá, sejá ne pričastílasja jesí blahodáti za nevozderžánije.

Jelisséj inohdá prijém míloť Ilijinú, priját suhúbuju blahodáť ot Bóha: tý že o dušé mojá, sejá ne pričastílasja jesí blahodáti za nevozderžánije.

Somanítida inohdá právednaho učredí, o dušé, nrávom blahím: tý že ne vvelá jesí v dóm, ni stránna, ni pútnika. Ťímže čertóha izrínešisja vón, rydájušči.

Hijezíev podražála jesí okajánnaja rázum skvérnyj vsehdá dušé, jehóže srebroľúbije otloží poné na stárosť: bíhaj hejénskaho ohňá, otstupívši zlých tvojích.

Tý Ozíji dušé porevnovávši, sehó prokažénije v sebí sťažála jesí suhúbo: bezmístnaja bo mýsliši, bezzakónnaja že ďíješi: ostávi jáže ímaši, i pritecý k pokajániju.

Ninevíťany dušé slýšala jesí kájuščyjasja Bóhu, vrétiščem i pépelom, sích ne podražála jesí: no javílasja jesí zľíjšaja vsích, préžde zakóna, i po zakóňi prehrišívšich.

V róvi bláta slýšala jesí Jeremíju dušé, hráda Sijóňa rydáňmi vopijúšča, i sléz íščušča, podražáj sehó plačévnoje žitijé i spaséšisja.

Jóna v Tharsís pobižé, prorazumív obraščénije Ninevíťanov, razumí bo jáko prorók Bóžije blahoutróbije: ťímže revnováše proróčestvu ne solhátisja.

Danijíla v róvi slýšala jesí, káko zahradí ustá, o dušé zviréj: uvíďíla jesí, káko ótrocy íže o Azáriji, pohasíša víroju péšči plámeň horjáščij.

Vétchaho zavíta vsjá privedóch tí dušé, k podóbiju, podražáj právednych Bohoľubívaja ďijánija, izbíhni že páki lukávych hrichóv.

Pravosúde Spáse pomíluj, i izbávi mjá ohňá, i preščénija, jéže ímam na sudé právedno preterpíti: oslábi mí préžde koncá, dobroďíteliju i pokajánijem.

Jáko razbójnik vopijú ti: pomjaní mjá. Jáko Pétr pláču hórci: oslábi mí Spáse. Zovú jáko mytár: slezjú jáko bludníca. Prijimí mojé rydánije, jákože inohdá chananéjino.

Hnojénije, Spáse, iscilí smirénnyja mojejá duší: jedíne vračú, plástyr mňí naloží, i jeléj i vinó, ďilá pokajánija, umilénije so slezámi.

Chananéju i áz podražája, pomíluj mjá, vopijú, Sýne Davídov: kasájusja krája rízy, jáko krovotočívaja: pláču, jáko Mártha i Maríja nad Lázarem.

Sléznuju Spáse stkľánicu, jáko míro istoščavája na hlavú, zovú ti jákože bludníca, mílosti íščuščaja, moľbú prinošú, i ostavlénije prošú prijáti.

šče i niktóže, jákože áz sohriší tebí, no obáče prijimí i mené, blahoutróbne Spáse, stráchom kájuščasja, i ľubóviju zovúšča: sohriších tebí jedínomu: pomíluj mjá mílostive.

Poščadí Spáse tvojé sozdánije, i vzyščí jáko pástyr pohíbšeje, predvarí zablúždšaho, voschíti ot vólka, sotvorí mjá ovčá na pástvi tvojích ovéc.

Jehdá sudijé sjádeši jáko blahoutróben, i pokážeši strášnuju slávu tvojú Spáse: o kakovýj strách tohdá! Péšči horjáščej, vsím bojáščymsja nesterpímaho sudíšča tvojehó.

Maríi: Svíta nezachodímaho Máti, ťá prosvitívši, ot omračénija strastéj razriší. Ťímže všédši v duchóvnuju blahodáť, prosvití Maríje, ťá vírno voschvaľájuščyja.

Maríi: Čúdo nóvo víďiv, užasášesja božestvennyj v tebí voístinnu máti Zosíma: ánhela bo zrjáše vo plóti, i úžasom vés ispolňášesja, Christá pojá vo víki.

Andréju: Jáko derznovénije imýj ko Hóspodu, Andréje krítskij čéstnája pochvaló, moľú, molísja razrišénije ot úz bezzakónija nýňi obristí mňí molítvami tvojími, jáko pokajánija učíteľ, i prepodóbnych sláva.

Blahoslovím Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, Hóspoda.

Tróičen: Beznačáľne Ótče, Sýne sobeznačáľne, Uťíšiteľu blahíj, Dúše právyj: Slóva Bóžija Rodíteľu, Otcá beznačáľna Slóve, Dúše živýj i zíždaj, Tróice jedínice pomíluj mjá.

Bohoródičen: Jáko ot obroščénija červlenícy prečístaja, úmnaja bahrjaníca Jemmanúileva, vnútr vo črévi tvojém plóť istkásja: ťímže Bohoródicu voístinnu ťá počitájem.

Chválim, blahoslovím, poklaňájemsja Hospódni, pojúšče i prevoznosjášče vo vsjá víki.

irmós: Jehóže vóinstva Nebésnaja slávjat, i trepéščut cheruvími i serafími, vsjáko dychánije i tvár, pójte, blahoslovíte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Velíčit dušá mojá Hóspoda, i vozrdádovasja dúch mój o Bózi Spási mojém.

Čestňíjšuju Chruvím i slavňíjšuju bez sravnénija Serefím bez istľínija Bóha Slova róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá velčájem.

Jáko prizrí na smirénije rabý svojejá, se bo ot nýňi ublažát mjá vsí ródi.

Jáko sotvorí mňí velíčije síľnyj, i svjáto ímja jehó, i mílosť jehó v ródy rodóv bojáščymsja jehó.

Sotvorí deržávu mýšcejú svojéju, rastočí hórdyja mýsliju sérdca ích.

Nizloží síľnyja s prestól i voznesé smirénnyja, álčuščyja ispólni bláh, i bohaťáščyjasja otpustí tščý.

Vospriját Izráiľa ótroka svojehó, pomjanúti mílosti, jákože hlahóla k otcém nášym Avraámu i símeni jehó do víka.

Tripísnec.

Hlás 8. Písň 9.

irmós: Voístinnu Bohoródicu ťá ispovídujem, spasénniji tobóju Ďívo čístaja, s bezplótnymi líki ťá veličájušče.

Istóčnicy spasíteľnyja vodý jávľšesja apóstoli, istájavšuju dúšu mojú hrichóvnoju žáždoju, orosíte.

Plávajuščaho v pučíňi pohíbeli, i v pohružéniji užé bývša, tvojéju desníceju, jákože Petrá, Hóspodi spasí mjá.

Jáko sóli, vkúsnych súšče učénij, hnílstvo umá mojehó izsušíte, i nevíďinija ťmú otženíte.

Bohoródičen: Rádosť jáko rodívšaja, pláč mňí podážď, ímže Božéstvennoje uťišénije Vladýčice, v búduščem dní obristí vozmohú.

Ínyj. irmós: Ťá nebesé i zemlí chodatájicu vsí ródi veličájem: plótski bo vselísja v tebí ispolnénije, Ďívo, Božestvá.

Ťá blahoslávnoje apóstoľskoje sobránije, písňmi veličájem: vselénňij bo svitíla svítlaja javístesja, prélesť othoňášče.

Blahovístnoju mréžeju vášeju, slovésnyja rýby ulovívše, sijá prinosíte vsehdá sňíď Christú, apóstoli blažénniji.

K Bóhu vášim prošénijem pomjaníte nás apóstoli, ot vsjákaho izbávitisja iskušénija, mólimsja, ľubóviju vospivájuščyja vás.

Tróičen: Ťá trijipostásnuju jedínicu, Ótče, Sýne, so Dúchom, jedínaho Bóha jedinosúščna pojú, Tróicu jedinosíľnuju i beznačáľnuju.

Bohoródičen: Ťá ďitorodíteľnicu i Ďívu, vsí ródi ublažájem, jáko tobóju izbávľšesja ot kľátvy: rádosť bo nám rodilá jesí Hóspoda.

Velíkaho kanóna irmós: Bezsímennaho začátija roždestvó neskazánnoje, Mátere bezmúžnyja netľínen plód, Bóžije bo roždénije obnovľájet jestestvá. Ťímže ťá vsí ródi, jáko Bohonevístnuju Máter pravoslávno veličájem.

Úm ostrupísja, ťílo oboľíznisja, nedúhujet dúch, slóvo iznemóže, žitijé umertvísja, konéc pri dvérech. Ťímže mojá okajánnaja dušé, čtó sotvoríši, jehdá prijídet sudijá ispytáti tvojá?

Moiséovo privedóch tí dušé, mirobýtije, i ot tohó vsé zavítnoje pisánije, povídajuščeje tebí právednyja i neprávednyja: ot níchže vtorýja, o dušé, podražála jesí, a ne pérvyja, v Bóha sohrišívši.

Zakón iznemóže, prázdnujet Jevánhelije, pisánije že vsé v tebí nebrežéno býsť, prorócy iznemohóša, i vsé právednoje slóvo: strúpi tvojí, o dušé, umnóžišasja, ne súšču vračú isciľájuščemu ťá.

Nóvaho privoždú ti pisánija ukazánija, vvoďáščaja ťá dušé, ko umiléniju: právednym úbo porevnúj, hríšnych že otvraščájsja, i umílostivi Christá molítvami že i poščéňmi, i čistotóju, i hovínijem.

Christós vočelovíčisja, prizváv k pokajániju razbójniki, i bludnícy: dušé pokájsja, dvér otvérzesja cárstvija užé, i predvoschiščájut jé fariséje i mytarí i preľuboďíji kájuščijisja.

Christós vočelovíčisja, plóti priobščívsja mí, i vsjá, jelíka súť jestestvá choťínijem ispólni hrichá kromí, podóbije tebí, o dušé, i óbraz predpokazúja svojehó snizchóždenija.

Christós volchvý spásé, pástyri sozvá, mladénec mnóžestva pokazá múčeniki, stárcy proslávi, i stáryja vdovícy, íchže ne porevnovála jesí dušé, ni ďijánijem, ni žitijú: no hóre tebí, vnehdá búdeši sudítisja.

Postívsja Hospóď dníj četýredesjať v pustýni, posľidí vzalká, pokazúja čelovíčeskoje: dušé, da ne razľiníšisja, ášče tebí priložítsja vráh, molítvoju že i postóm ot nóh tvojích da otrazítsja.

Christós iskušášesja, dijávol iskušáše, pokazúja kámenije, da chľíbi búdut: na hóru vozvedé víďiti vsjá cárstvija míra vo mhnovéniji. Ubójsja o dušé, lovlénija, trezvísja molísja na vsjákij čás Bóhu.

Hórlica pustynoľúbnaja, hlás vopijúščaho vozhlasí, Christóv svitíľnik, propovídujaj pokajánije, Írod bezzakónnova so Irodijádoju. Zrí dušé mojá, da ne uvjázneši v bezzakónnyja síti, no oblobyzáj pokajánije.

V pustýňu vselísja blahodáti Predtéča, i Judéa vsjá i Samaría slýšavše tečáchu, i ispovídachu hrichí svojá, kreščájuščesja usérdno: íchže tý ne podražála jesí dušé.

Brák úbo čestnýj, i lóže neskvérno: obojá bo Christós préžde blahosloví, plótiju jadýj, i v Káňi na bráci vódu v vinó soveršája, i pokazúja pérvoje čúdo: da tý izminíšisja o dušé.

Razsláblennaho sťahnú Christós, ódr vzémša, i júnošu umérša vozdvíže, vdovíče roždénije, i sótniča ótroka, i samarjanýňi javísja, v dúsi slúžbu tebí, dušé predživopisá.

Krovotočívuju iscilí prikosnovénijem krája rízna Hospóď: prokažénnyja očísti: sľipýja i chromýja prosvitív, isprávi: hluchíja že i nemýja, i ničáščyja nízu iscilí slóvom: da tý spaséšisja okajánnaja dušé.

Nedúhi isciľája, níščym blahovistvováše, Christós Slóvo, vrédnyja uvračevá, s mytarí jaďáše, so hríšniki besídovaše, Jaírovy dščére dúšu preduméršuju vozvratí osjazánijem rukí.

Mytár spasášesja, i bludníca cilomúdrstvovaše, i fariséj chvaľásja osuždášesja: óv úbo, očísti mjá: óva že, pomíluj mjá. Séj že veličášesja vopijá: Bóže, blahodarjú ťa: i próčija bezúmnyja hlahóly.

Zakchéj mytár bí, no obáče spasášesja, i fariséj Símon soblažňášesja, i bludníca prijimáše ostáviteľnaja razrišénija, ot imúščaho kríposť ostavľáti hrichí: júže dušé potščísja podražáti.

Bludníci, o okajánnaja dušé mojá, ne porevnovála jesí, jáže prijímši míra alavástr, so slezámi mázaše nózi Spásovi, otré že vlasý drévnich sohrišénij rukopisánije razdirájuščaho jejá.

Hrády, ímže dadé Christós blahovéstije, dušé mojá, uvídala jesí, káko prókľati býša. Ubójsja ukazánija, da ne búdeši jákože óny, íchže Sodómľanom Vladýko upodóbiv, dáže do áda osudí.

Da ne hóršaja o dušé mojá, javíšisja otčájanijem chananéji víru slýšavšaja, jejáže dščí slóvom Bóžijim iscilísja: Sýne davídov, spasí i mené, vozzoví iz hlubiný sérdca, jákože oná Christú.

Umilosérdisja spasí mjá, Sýne Davídov pomíluj, bisnújuščijasja slóvom iscilívyj, hlás že blahoutróbnyj jáko razbójniku mňí rcý: amíň hlahóľu tebí, so mnóju búdeši v raí, jehdá prijidú vo slávi mojéj.

Razbójnik ohlahólovaše ťá, razbójnik Bohoslóvjaše ťá, óba bo na kresťí svísjasta: no o blahoutróbne, jáko vírnomu razbójniku tvojemú, poznávšemu ťá Bóha, i mňí otvérzi dvér slávnaho cárstvija tvojehó.

Tvár sodrohášesja raspinájema ťá víďašči, hóry i kámenija stráchom raspadáchusja, i zemľá sotrjasášesja, i ád obnažášesja, i soomračášesja svít vo dní, zrjá tebé Iisúse prihvoždéna ko krestú.

Dostójnych pokajánija plodóv ne isťaží ot mené: íbo kríposť mojá vo mňí oskuďí, sérdce mňí dáruj prísno sokrušénnoje, niščetú že duchóvnuju, da sijá tebí prinesú, jáko prijátnuju žértvu, jedíne Spáse.

Sudijé mój, i vídče mój, choťáj páki prijití so ánhely, sudíti míru vsemú, mílostivnym tvojím ókom tohdá víďiv mjá, poščadí i uščédri mjá Iisúse, páče vsjákaho jestestvá čelovíča sohrišívša.

Maríi: Udivíla jesí vsích stránnym žitijém tvojím, ánhelov číny, i čelovíkov sobóry, neveščéstvenno požívši, i jestestvó prešédši: ímže, jáko neveščéstvennyma noháma všédši Maríje, Jordán prešlá jesí.

Maríi: Umílostivi sozdáteľa o chváľaščich ťá, prepodóbnaja máti, izbávitisja ozloblénij i skorbéj ókrest napádajuščich: da izbávivšesja ot napástej, vozvelíčim neprestánno proslávľšaho ťá Hóspoda.

Andréju: Andréje čestnýj, i ótče treblažénňijšij, pástyrju krítskij, ne prestáj moľásja o vospivájuščich ťá: da izbávimsja vsí hňíva i skórbi, i tľínija, i prehrišénij bezmírnych, čtúščiji tvojú pámjať vírno.

Tróičen: Tróice jedinosúščnaja, jedinice triipostásnaja, ťa vospivájem, Otcá slávjašče, Sýna veličájušče, i Dúchu poklaňájuščesja, jedínomu jestestvú voístinnu Bóhu, žízni že, i živúščemu cárstvu bezkonéčnomu.

Bohoródičen: Hrád tvój sochraňáj Bohorodíteľnice prečístaja, v tebí bo séj vírno cárstvujaj, v tebí i utverždájetsja, i tobóju pobiždájaj, pobiždájet vsjákoje iskušénije, i pľiňájet rátniki, i prochódit poslušánije.

irmós: Bezsímennaho začátija roždestvó neskazánnoje, Mátere bezmúžnyja netľínen plód, Bóžije bo roždénije obnovľájet jestestvá. Ťímže ťá vsí ródi, jáko Bohonevístnuju Máter pravoslávno veličájem.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Svitílen:

Hlás 8. Svít sýj, Christé, prosvití mjá tobóju Molítvami svjatých apóstol tvojích i svjatíteľa Nikólaja i spasí mjá. Sláva: Svít sýj, Christé, prosvití mjá tobóju Molítvami vsích svjatých tvojích i spasí mjá.

I nýňi Svít sýj, Christé, prosvití mjá tobóju Molítvami Bohoródicy i spasí mjá.

Psalóm 148.

Chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. - Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó. - Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Psalóm 150.

Sotvoríti v ních súd napísan, sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jeho. — Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždéniji síly jehó. — Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó. — Chvalíte jehó v hlási trúbňim, chvalíte jehó v psaltíri i húsľich. — Chvalíte jehó v tympáňi i líci, chvalíte jehó v strúnach i orháňi. — Chvalíte jehó v kymváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kymváľich vosklicánija, vsjákoje dychánije da chvalít Hóspoda.

Jerej: Tebí sláva podobájet, Hóspodi Bóže náš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i Svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Male slavoslóvije.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mir, * vo čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa, * kláňajemtisja, slavoslóvim ťa. - Blahodarím ťa, velikíja rádi slávy tvojejá, * Hóspodi, Cárju nebésnyj. - Bóže Otče vsederžíteľu, Hóspodi, Sýne jedinoródnyj * Isúse Christé, i Svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * pomíluj nas. - Vzémľaj hrichí míra, * prijmí molítvy náša. - Siďáj odesnúju Otcá, * pomíluj nás. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď, Isús Christós, * vo slávu Bóha Otcá, amíň. - Na vsjak deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo vik, i vo vik víka. - Hóspodi, pribížišče byl jesí nam, * vo rod i rod. - Az rich, Hóspodi, pomíluj mja, * i iscilí dúšu mojú, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, naučí mja tvoríti vóľu tvojú, * jáko ty jesí Bóh moj. - Jáko u tebé jesť istóčnik životá, * vo svíťi tvojém úzrim svít. - Probávi mílosť tvojú* víduščym ťa. - Spodóbi, Hóspodi, v nošč sijú, * bez hrichá sochranítisja nám. - Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otéc nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amíň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nás, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, * naučí nás opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nás opravdánijem tvojím. Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosvití nás opravdániji tvojími. - Hóspodi, mílosť tvojá vo vík, * ďil rukú tvojejú ne prézri. - Tebí podobájet chvalá, * tebí podobájet pínije.- Tebí sláva podobájet, * Otcú i Sýnu i Svjatómu Dúchu - I nýňi i prísno, * i vo víki vikóv, amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Na stichóvňi samohlásen, dváždy.

Hlás 8: V razbójničeskija putí vpádši dušé mojá, ľúťi ujázvlena jesí ot svojích sohrišénij, predávšisja nerazúmnym vrahóm. No jáko imúščaja vrémja, vo umiléniji vozopíj: upovánije nenadéžnych, životé otčájavšichsja, Spáse, vozstávi i spasí mjá.

Stích: Ispólnichomsja zaútra mílosti tvojejá Hóspodi i vozrádovachomsja, i vozveselíchomsja: vo vsjá dní náša vozveselíchomsja, za dní, v ňáže smiríl ný jesí, ľíta, v ňáže víďichom zlája. I prízri na rabý tvojá, i na ďilá tvojá, i nastávi sýny ích.

V razbójničeskija putí vpádši dušé mojá, ľúťi ujázvlena jesí ot svojích sohrišénij, predávšisja nerazúmnym vrahóm. No jáko imúščaja vrémja, vo umiléniji vozopíj: upovánije nenadéžnych, životé otčájavšichsja, Spáse, vozstávi i spasí mjá.

Stích: I búdi svítlosť Hóspoda Bóha nášeho na nás, i ďilá rúk nášich isprávi na nás, i ďílo rúk nášich isprávi.

múčeničen: Vo broňá víry obólkšesja dóbri, i óbrazom kréstnym vooružívše sebé, vóini blahomóščniji pokazástesja, mučítelem múžeski protívistesja, i dijávoľu prélesť potrebíste, pobidíteli bývše, vincév spodóbistesja: molítesja Christú o nás, vo jéže spástísja dušám nášym.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Prijimí hlásy ráb tvojích, vsečístaja Bohoródice Ďívo, i molí neprestánno, hrichóv razrišénije, i mír darováti nám.

Bláho jésť ispovídatistja Hóspodevi, i píti ímeni tvojemú výšňij. Vozviščáti zaútra mílosť tvojú, i ístinnu tvojú vo vsjáku nóšč. Dváždy

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Tropár: V chrámi stojášče slávy tvojejá, na nebesí stojáti mním: Bohoródice dvér nebésnaja, otvérzi nám dvéri mílosti tvojejá.

Hóspodi pomíluj, 40x

I hlahóletsja stích ot svjáščénnika: Sýj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Jerej: Nebésnyj Carjú, Cérkov nášu ukripí, víru utverdí, jazýki ukrotí, mir umirí, hrád séj (vés sijú) dóbri sochraní, préžde otšédšyja otcý i brátíju nášu v króvich právednych učiní, í nás v pokajániji i ispovídaniji, Hóspodi, prijmí i pomíluj, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lik: Amiň. Hóspodi pomiluj. 3x

Sláva, i nýňi:

Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju bez srávnenija Serafím, bez istľínija Bóha Slóva róždšuju súščuju Bohoródicu ťá veličájem.

Ímenem Hóspodnim blahoslovi ótče.

Jerej: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Isúse Christé, Bóže naš, pomíluj nas.

Amiň.

Jerej: Hóspodi i Vladýko životá mojehó, duch unýnija, nebrežénija, ľubonačálija í prazdnoslóvija otžení ot mené. Poklon dozemnyj.

Duch že cilomúdrija i smirenomúdrija, terpínija í ľubvé dáruj mí nedostójnomu rabú tvojemú. Poklon dozemnyj.

Hóspodi Carjú, dážď mňí zríti mojá sohrišénija i ne osuždáti bráta mojehó, jáko blahoslovén jesí vo víki vikóv, amiň. Poklon dozemnyj.

12 malych poklónov, hlahóľušče na kíjždo poklón:

Bóže, mílostiv búdi mňi hríšnomu.

Bóže, očísti hrichí moja i pomíluj mjá.

Bez čislá sohriších, Hóspodi, prostí mjá.

i páki: Hóspodi i Vladýko životá mojehó, duch unýnija, nebrežénija, ľubonačálija í prazdnoslóvija otžení ot mené. Duch že cilomúdrija i smirenomúdrija, terpínija í ľubvé dáruj mí nedostójnomu rabú tvojemú. Hóspodi Carjú, dážď mňí zríti mojá sohrišénija i ne osuždáti bráta mojehó, jáko blahoslovén jesí vo víki vikóv, amiň. Poklon dozemnyj.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.

Ornament