Utiereň 30.10.

Utreňa

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (4. hlas)

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár, hlás 4: Svítluju voskrésnija própoviď ot ánhela uvíďivša Hospódni učenícy, i práďidneje osuždénije otvérhša, apóstolom chváľaščjasja hlahólachu: isprovéržesja smérť, voskrése Christós Bóh, dárujaj mírovi véliju mílosť. (2x)

Sláva, tropár, hlás 4: Múčenicy tvojí, Hóspodi, vo stradánijich svojích vincý prijáša netľínnyja ot tebé Bóha nášeho: imúšče bo kríposť tvojú, mučítelej nizložíša, sokrušíša i démonov nemoščnýja dérzosti. Ťích molítvami spasí dúšy náša.

I nýňi, Bohoródičen: Jéže ot víka utajénoje, i ánhelom nesvídomoje tájinstvo: tobóju Bohoródice súščym na zemlí javísja Bóh, v neslítnom sojedinéniji voploščájem, i krest vóleju nás rádi vosprijím, ímže voskresív pervozdánnaho, spasé ot smérti dúšy náša.

Psalóm 9

Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, * povím vsjá čudesá Tvojá.

Vozveseľúsja i vozrádujusja o Tebí, * pojú ímeni Tvojemú, Výšnij.

Vnehdá vozvratítisja vrahú mojemú vspjáť, * iznemóhut i pohíbnut ot licá Tvojehó.

Jáko sotvoríl jesí súd mój i prjú mojú, * síl jesí na Prestóľi, suďáj právdu.

Zapretíl jesí jazýkom, i pohíbe nečestívyj, * ímja jehó potrebíl jesí vo vík i vo vík víka.

Vrahú oskuďíša orúžija v konéc, i hrády razrušíl jesí, * pohíbe pámjať jehó s šúmom.

I Hospóď vo vík prebyvájet, uhotóva na súd Prestól Svój, * i Tój sudíti ímať vselénňij v právdu, sudíti ímať ľúdem v pravoťí.

I býsť Hospóď pribížišče ubóhomu, * pomóščnik vo blahovrémenijich, v skórbech.

I da upovájut na Ťá znájuščiji ímja Tvojé, * jáko ne ostávil jesí vzyskájuščich Ťá, Hóspodi.

Pójte Hóspodevi, živúščemu v Sijóňi, * vozvistíte vo jazýcich načinánija Jehó.

Jáko vzyskájaj króvi ích pomjanú, * ne zabý zvánija ubóhich.

Pomíluj mjá, Hóspodi, vížď smirénije mojé ot vráh mojích, * voznosjáj mjá ot vrát smértnych.

Jáko da vozviščú vsjá chvály Tvojá vo vraťích dščére Sijóňi, * vozrádujemsja o spaséniji Tvojém.

Uhľibóša jazýcy v páhubi, júže sotvoríša, * v síti séj, júže skrýša, uvjazé nohá ích.

Znájem jésť Hospóď suďbý tvorjáj, * v ďíľich rukú svojéju uvjazé hríšnik.

Da vozvraťátsja hríšnicy vo ád, * vsí jazýcy zabyvájuščiji Bóha.

Jáko ne do koncá zabvén búdet níščij, * terpínije ubóhich ne pohíbnet do koncá.

Voskresní, Hóspodi, da ne kripítsja čelovík, * da súďatsja jazýcy préd Tobóju.

Postávi, Hóspodi, zakonopoložíteľa nád ními, * da razumíjut jazýcy, jáko čelovícy súť.

Vskúju, Hóspodi, otstojá daléče, * preziráeši vo blahovrémenjiich, v skórbech?

Vnehdá hordítisja nečestívomu, * vozharájetsja níščij, uvjazájut v sovíťich, jáže pomyšľájut.

Jáko chválim jésť hríšnyj v póchotech duší svojejá, * i obíďaj blahoslovím jesť.

Razdraží Hóspoda hríšnyj, po mnóžestvu hňíva svojehó ne vzýščet, * ňísť Bóha préd ním.

Oskverňájutsja putijé jehó na vsjákoje vrémja, * otjémľutsja suďbý Tvojá ot licá jehó, vsími vráhi svojími obladájet.

Rečé bo v sérdci svojém, * ne podvížusja ot róda v ród bez zlá,

jehóže kľátvy ustá jehó polná súť, i hóresti i ľstí, * pod jazýkom jehó trúd i boľízň.

Prisidít v lovíteľstvi s bohátymi v tájnych, * jéže ubíti nepovínnaho, óči jehó na níščaho prizirájeťi.

Lovít v tájňi jáko lév vo ohráďi svojéj, * lovít éže voschítiti níščaho,

voschítiti níščaho, * vnehdá privleščí í v síti svojéj.

Smirít jehó, preklonítsja i padét, * vnehdá jemú obladáti ubóhimi.

Rečé bo v sérdci svojém: zabý Bóh, otvratí licé Svojé, * da ne vídit do koncá.

Voskresní, Hóspodi Bóže mój, * da voznesétsja ruká Tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Česó rádi prohňíva nečestívyj Bóha? * Rečé bo v sérdci svojém: ne vzýščet.

Vídiši, jáko Tý boľízň i járosť smotrjáješi, * da prédan búdet v rúci Tvojí,

Tebí ostávlen jésť níščij, * síru Tý búdi pomóščnik.

Sokruší mýšcu hríšnomu i lukávomu, * vzýščetsja hrích jehó i ne obrjáščetsja.

Hospóď Cár vo vík i v vík víka, * pohíbnete, jazýcy, ot zemlí Jehó.

Želánije ubóhich uslýšal jesí, Hóspodi, * uhotóvaniju sérdca ích vňát úcho Tvojé.

Sudí síru i smirénu, * da ne priložít ktomú veličátisja čelovík na zemlí.

Psalóm Davídu, 10

Na Hóspoda upovách, káko rečéte duší mojéj: * previtáj po horám, jáko ptíca.

Jáko sé, hríšnicy naľakóša lúk, * uhotóvaša stríly v túľi, sostriľáti vo mráci právyja sérdcem.

Zané jáže Tý soveršíl jesí, oní razrušíša, * právednik že čtó sotvorí Hospóď vo chrámi svjáťim Svojém.

Hóspoď, na nebesí Prestól Jehó, * óči Jehó na níščaho prizirájeťi, víždi Jehó ispytájeťi sýny čelovíčeskija.

Ispytájet právednaho i nečestívaho, * ľúbjaj že neprávdu nenavídit svojú dúšu.

Odoždít na hríšniki síti, óhň i žúpel, * i dúch búren čásť čáši ích.

Jáko práveden Hospóď, i právdy vozľubí, * pravotý víďi licé Jehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 11

Spasí mjá, Hóspodi, jáko oskuďí prepodóbnyj, * jáko umálišasja ístiny ot synóv čelovíčeskich.

Sújetnaja hlahóla kíjždo ko ískrennemu svojemú, * ustňí ľstívyja v sérdci, i v sérdci hlahólaša zlája.

Potrebít Hospóď vsjá ustný ľstívyja, * jazýk veleríčivyj,

Rékšyja: jazýk náš vozvelíčim, * ustný náša pri nás súť, któ nám Hospóď jésť?

Strásti rádi níščich i vozdychánija ubóhich nýňi voskresnú, * hlahólet Hospóď, položúsja vo spasénije, ne obiňúsja o ném.

Slovesá Hospódňa slovesá čísta, * srebró razžžéno, iskušéno zemlí, očiščéno sedmeríceju.

Tý, Hóspodi, sochraníši ný * i sobľudéši ný ot róda sehó i vo vík.

Ókrest nečestíviji chóďat; * po vysoťí Tvojéj umnóžil jesí sýny čelovíčeskija.

Psalóm Davídu, 12

Dokóľi, Hóspodi, zabúdeši mjá do koncá? * Dokóľi otvraščáješi licé Tvojé ot mené?

Dokóľi položú sovíty v dúši mojéj, boľízni v sérdci mojém déň i nóšč? * Dokóľi voznesétsja vráh mój na mjá?

Prízri, uslýši mjá, Hóspodi Bóže mój, * prosvití óči mojí, da ne kohdá usnú v smérť,

da ne kohdá rečét vráh mój: * ukripíchsja na nehó.

Stužájuščiji mí vozrádujutsja, * ášče podvížusja.

Áz že na mílosť Tvojú upovách, * vozrádujetsja sérdce mojé o spaséniji Tvojém,

vospojú Hóspodevi blahoďijavšemu mňí * i pojú ímeni Hóspoda Výšňaho.

Psalóm Davídu, 13

Rečé bezúmen v sérdce svojém: ňísť Bóh. * Rastľíša i omerzíšasja v načinánijich, ňísť tvorjáj blahostýňu.

Hospóď s Nebesé priníče na sýny čelovíčeskija, * víďiti, ášče jésť razumivájaj ilí vzyskájaj Bóha.

Vsí ukloníšasja, vkúpi nekľučími býša: * ňísť tvorjaj blahostýňu, ňísť do jedínaho.

Ni lí urazumíjut vsí ďílajuščiji bezzakónije, sňidájuščiji ľúdi mojá v sňíď chľíbá? * Hóspoda ne prizváša.

Támo ubojášasja strácha, iďíže ne bí strách, * jáko Hospóď v róďi právednych.

Sovít níščaho posramíste, * Hospóď že upovánije jehó jésť.

Któ dást ot Sijóna * spasénije Izráilevo?

Vnehdá vozvratít Hospóď pľinénije ľudéj Svojích, * vozrádujetsja Jákov, i vozveselítsja Izráiľ.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 14

Hóspodi, któ obitájet v žilíšči Tvojém, * ilí któ vselítsja vo svjátuju hóru Tvojú?

Choďáj neporóčen i ďílajaj právdu, * hlahóľaj ístinu v sérdci svojém.

Íže ne uľstí jazýkom svojím i ne sotvorí ískrennemu svojemú zlá, * i ponošénija ne priját na blížnija svojá.

Uničižén jésť préd ním lukávnujaj, bojáščyja že sjá Hóspoda slávit, * klenýjsja ískrennemu svojemú i ne otmetájasja.

Srebrá svojehó ne dadé v lichvú i mzdý na nepovínnych ne priját. * Tvorjáj sijá ne podvížitsja vo vík.

Psalóm Davidu, 15

Sochraní mjá, Hóspodi, * jáko na Ťá upovách.

Rích Hóspodevi: Hospóď mój jesí Tý, * jáko blahích mojích ne trébuješi.

Svjátym, íže súť na zemlí Jehó, * udiví Hospóď vsjá choťínija Svojá v ních.

Umnóžišasja némošči ích, po sích uskoríša: ne soberú sobóry ích ot krovéj, * ni pomjanú že imén ích ustnáma mojíma.

Hospóď čásť dostojánija mojehó i čáši mojejá, * Tý jesí ustrojájaj dostojánije mojé mňí.

Úžja napadóša mí v deržávnych mojích, * íbo dostojánije mojé deržávno jésť mňí.

Blahoslovľú Hóspoda, vrazumívšaho mjá, * ješčé že i do nóšči nakazáša mjá utróby mója.

Predzrích Hóspoda prédo mnóju výnu, * jáko odesnúju mené jésť, da ne podvížusja.

Sehó rádi vozveselísja sérdce mojé, i vozrádovasja jazýk mój, * ješčé že i plóť mojá vselítsja na upovániji.

Jáko ne ostáviši dúšu mojú vo áďi, * nižé dási prepodóbnomu Tvojemú víďiti istľínija.

Skazál mí jesí putí životá, ispólniši mjá vesélija s licém Tvoím, * krasotá v desníci Tvojéj v konéc.

Psalóm 16

Uslýši, Hóspodi, právdu mojú, vonmí moléniju mojemú, * vnuší molítvu mojú ne vo ustnách ľstívych.

Ot licá Tvojehó suďbá mojá izýdet, * óči mojí da vídita pravotý.

Iskusíl jesí sérdce mojé, positíl jesí nóščiju, * iskusíl mjá jesí, i ne obrítesja vo mňí neprávda.

Jáko da ne vozhlahóľut ustá mojá ďíl čelovíčeskich, * za slovesá ustén Tvojích áz sochraních putí žéstoki.

Soverší stópy mojá vo stezjách Tvojích, * da ne podvížutsja stópy mojá.

Áz vozzvách, jáko uslýšal mjá jesí, Bóže, * priklóni úcho Tvojé mňí i uslýši hlahóly mojá.

Udiví mílosti Tvojá, spasájaj upovájuščyja na Ťá * ot protívjaščichsja desníci Tvojéj.

Sochraní mjá, Hóspodi, jáko zínicu óka, * v króvi krilú Tvojéju pokrýješi mjá ot licá nečestívych, ostrástšich mjá:

vrazí mojí dúšu mojú oderžáša, túk svój zatvoríša; * ustá ích hlahólaša hordýňu.

Izhoňáščiji mjá nýňi obydóša mjá, * óči svojí vozložíša ukloníti na zémľu.

Objáša mjá jáko lév hotóv na lóv * i jáko skímen obitájaj v tájnych.

Voskresní, Hóspodi, predvarí já i zapní ím, * izbávi dúšu mojú ot nečestívaho,

orúžije Tvojé * ot vráh rukí Tvojéja.

Hóspodi, ot málych ot zémli, razďilí já v živoťí ích, * i sokrovénnych Tvójich ispólnisja črévo ích,

nasýtišasja synóv, * i ostáviša ostánki mladéncem svojím.

Áz že právdoju javľúsja licú Tvojemú, * nasýščusja, vnehdá javíti mí sjá slávi Tvojéj.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-m stichoslóviji sidálny voskrésny,

hlás 4: Vozzrívša na hróbnyj vchód, i plámene ánheľskaho ne terpjáščja mironósicy, s trépetom divľáchusja, hlahóľuščja: jehdá ukrádesja otvérzyj razbójniku ráj? Jedá li vostá, íže i préžde strásti propovídavyj vostánije? Voístinnu voskrése Christós, súščym vo áďi podajá živót, i voskresénije.

Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Vóľnym tvojím sovítom krest preterpíl jesí Spáse: i vo hróbi nóvi čelovícy položíša ťá smértniji, slóvom koncý sostávľšaho. Ťímže svjázan býsť čúždij: smérť ľúto pľiňášesja, i súščiji vo áďi vsí vzyváchu živonósnomu vostániju tvojemú: Christós voskrése, žiznodávec prebyvájaj vo víki.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Udivísja Jósif, jéže páče jestestvá zrjá, i vnimáše mýsliju íže na runó dóžď, v bezsímenňim začátiji tvojém Bohoródice, kupinú ohném neopalímuju, žézl Aarónov prozjábšij, i sviďíteľstvuja obrúčnik tvój i chraníteľ, svjaščénnikom vzyváše: Ďíva raždájet, i po roždeství páki Ďíva prebyvájet.

Psalóm 17

Vozľubľú Ťá, Hóspodi, * kríposte mojá.

Hospóď utverždénije mojé, i pribížišče mojé, i Izbáviteľ Mój, * Bóh mój, Pomóščnik mój, i upováju na Nehó,

Zaščítitel mój, * i róh spasénija mojehó, i Zastúpnik mój.

Chvaľá prizovú Hóspoda * i ot vráh mojích spasúsja.

Oderžáša mjá boľízni smértnyja, i potócy bezzakónija smjatóša mjá, * boľízni ádovy obydóša mjá, predvaríša mjá síti smértnyja.

I vnehdá skorbíti mí, * prizvách Hóspoda, i k Bóhu mojemú vozzvách,

uslýša ot chráma svjatáho Svojehó hlás mój, * i vópľ mój préd Ním vnídet vo úši Jehó.

I podvížesja, i trépetna býsť zemľá, * i osnovánija hór smjatóšasja i podvihóšasja, jáko prohňívasja na ňá Bóh.

Vzýde dým hňívom Jehó, i óhň ot licá Jehó vosplámenitsja, * úhlije vozhorísja ot Nehó.

I prikloní nebesá, i sníde, * i mrák pod noháma Jehó.

I vzýde na Cheruvímy, * i leťí, leťí na krilú vítreňu.

I položí tmú zakróv Svój, ókrest Jehó selénije Jehó, * temná vodá vo óblacich vozdúšnych.

Ot oblistánija préd Ním óblacy proidóša, * hrád i úhlije óhnennoje.

I vozhremí s nebesé Hospóď * i Výšnij dadé hlás Svój.

Nizposlá stríly i razhná já, * i mólniji umnóži, i smjaté já.

I javíšasja istóčnicy vodníji, i otkrýšasja osnovánija vselénnyja, * ot zapreščénija Tvojehó, Hóspodi, ot dochnovénija dúcha hňíva Tvojehó.

Nizposlá s vysotý, i priját mjá, * vospriját mjá ot vód mnóhich.

Izbávit mjá ot vrahóv mojích síľnych i ot nenavíďaščich mjá, * jáko utverdíšasja páče mené.

Predvaríša mjá v déň ozloblénija mojehó, * i býsť Hospóď utverždénije móje.

I izvedé mjá na širotú, * izbávit mjá, jáko voschoťí mjá.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju vozdást mí.

Jáko sochraních putí Hospódni * i ne nečéstvovach ot Bóha mojehó.

Jáko vsjá suďbý Jehó prédo mnóju * i opravdánija Jehó ne otstupíša ot mené.

I búdu neporóčen s Ním, * i sochraňúsja ot bezzakónija mojehó.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju préd očíma Jehó.

S prepodóbnym prepodóben búdeši, * i s múžem nepovínnym nepovínen búdeši, i so izbránnym izbrán búdeši, i so stroptívym razvratíšisja.

Jáko Tý ľúdi smirénnyja spaséši * i óči hórdych smiríši.

Jáko Tý prosvitíši svitíľnik mój, Hóspodi, Bóže mój, * prosvitíši tmú mojú.

Jáko Tobóju izbávľusja ot iskušénija * i Bóhom mojím prejdú sťínu.

Bóh mój, neporóčen púť Jehó, slovesá Hospódňa razžžéna, * Zaščítiteľ jésť vsích upovájuščich na Nehó.

Jáko któ Bóh, rázvi Hóspodá, Ilí kto Bóh, rázvi Bóha nášehó? * Bóh prepojasújaj mjá síloju, i položí neporóčen púť mój.

Soveršájaj nózi mojí, jáko jeléni, * i na vysókich postavľájaj mjá.

Naučájaj rúci mojí na bráň, * i položíl jesí lúk míďan mýšca mojá.

I dál mi jesí zaščiščénije spásenija, * i desníca Tvojá vospriját mjá,

i nakazánije Tvojé isprávit mjá v konéc, * i nakazánije Tvojé tó mjá naučít.

Uširíl jesí stopý mojá pódo mnóju, * i ne iznemohósťi plesňí mojí.

Poženú vrahí mojá, i postíhnu já, * i ne vozvraščúsja, dóndeže skončájutsja.

Oskorbľú ích, i ne vozmóhut státi, * padút pod noháma mojíma.

I prepojásal mjá jesí síloju na bráň, * spjál jesí vsjá vostajúščyja na mjá pod mjá.

I vrahóv mojích dál mí jesí chrebét, * i nenavíďaščyja mjá potrebíl jesí.

Vozzváša, i ne bí spasájaj: * ko Hóspodu, i ne uslýša ích.

I istňú já jáko prách préd licém vítra, * jáko brénije putéj pohláždu já.

Izbáviši mjá ot prerikánija ľudéj, * postáviši mjá vo hlavú jazýkov.

Ľúdije, íchže ne víďich, rabótaša mí. * V slúch úcha poslúšaša mjá.

Sýnove čuždíji solháša mí. * Sýnove čuždíji obetšáša i ochromóša ot stéz svojích.

Žív Hospóď, i blahoslovén Bóh, * i da voznesétsja Bóh spasénija mojehó.

Bóh dajáj otmščénije mňí * i pokorívyj ľúdi pod mjá.

Izbáviteľ mój ot vráh mojích hňivlívych, * ot vostajúščich na mjá vozneséši mjá, ot múža neprávedna izbáviši mjá.

Sého rádi ispovímsja Tebí vo jazýcich, Hóspodi, * i ímeni Tvojemú pojú:

veličájaj spasénija caréva, * i tvórjaj mílosť christú svojemú Davídu, i símeni jehó do víka.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 18

Nebesá povídajut slávu Bóžiju, * tvorénije že rukú Jehó vozviščájet tvérď.

Déň dní otryhájet hlahól, * i nóšč nóšči vozviščájet rázum.

Ne súť ríči, nižé slovésa, * íchže ne slýšatsja hlási ích.

Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích * i v koncý vsélennyja hlahóly ích.

V sólnce položí selénije svojé, i tój, jáko ženích ischoďáj ot čertóha Svojehó, * vozrádujetsja, jáko ispolín teščí púť.

Ot krája nebesé ischód Jehó, i srítenije Jehó do krája nebesé, * i ňísť íže ukrýjetsja teplotý Jehó.

Zakón Hospódeň neporóčen, obraščájaj dúšy, * sviďíteľstvo Hospódne vírno, umudrjájuščeje mladéncy.

Opravdánija Hospódňa práva, veseľáščaja sérdce, * zápoviď Hospódňa svitlá, prosviščájuščaja óči.

Strách Hospódeň číst, prebyvájaj vo vík víka: * suďbý Hospódni ístinny, opravdány vkúpi,

voždeľínny páče zláta i kámene čéstna mnóha, * i sláždša páče méda i sóta.

Íbo ráb Tvój chranít já, vnehdá sochraníti já, * vozdajánije mnóho.

Hrichopadénija któ razumíjet? * ot tájnych mojích očísti mjá, i ot čuždích poščadí rabá Tvojehó,

ášče ne obladájut mnóju, tohdá neporóčen búdu * i očíščusja ot hrichá velíka.

I búdut vo blahovolénije slovesá úst mojích, i poučénije sérdca mojehó préd Tobóju výnu, * Hóspodi, Pomóščniče mój i Izbáviteľu mój.

Psalóm 19

Uslýšit ťá Hospóď v déň pečáli, * zaščítit ťá ímja Bóha Jákovľa.

Póslet tí pómošč ot Svjatáho * i ot Sijóna zastúpit ťá.

Pomjanét vsjáku žértvu tvojú, * i vsesožžénije tvojé túčno búdi.

Dást tí Hospóď po sérdcu tvojemú * i vés sovít tvój ispólnit.

Vozrádujemsja o spaséniji tvojém * i vo ímja Hóspoda Bóha nášeho vozvelíčimsja.

Ispólnit Hospóď vsjá prošénija tvojá. * Nýňi poznách, jáko spasé Hospóď christá Svojehó,

uslýšit jehó s nebesé svjatáho Svojehó, * v sílach spasénije desnícy Jehó.

Síji na kolesnícach, i síi na kóňich, * mý že vo ímja Hóspoda Bóha nášeho prizovém.

Tíji spjáti býša i padóša, * mý že vostáchom i isprávichomsja.

Hóspodi, spasí carjá i uslýši ný, * vóňže ášče déň prizovém Ťá.

Psalóm 20

Hóspodi, síloju Tvojéju vozveselítsja cár * i o spaséniji Tvojém vozrádujetsja ziló.

Želánije sérdca jehó dál jesí jemú, * i choťínija ustnú jehó ňísi lišíl jehó.

Jáko predvaríl jesí jehó blahoslovénijem blahostýnnym, * položíl jesí na hlaví jehó vinéc ot kámene čéstna.

Životá prosíl jésť u Tebé, * i dál jesí jemú dolhotú dníj vo vík víka.

Vélija sláva jehó spasénijem Tvojím, * slávu i veleľípije vozložíši na nehó.

Jáko dási jemú blahoslovénije vo vík víka, * vozveselíši jehó rádostiju s licém Tvoím.

Jáko cár upovájet na Hóspoda, * i mílostiju Výšňaho ne podvížitsja.

Da obrjáščetsja ruká Tvojá vsím vrahóm Tvojím, * desníca Tvojá da obrjáščet vsjá nenavíďaščyja Tebé.

Jáko položíši ích jáko péšč óhnennuju vo vrémja licá Tvojehó, * Hospóď hňívom Svojím smjatét já, i sňísť ích óhň.

Plód ích ot zemlí pohubíši, * i símja ích ot synóv čelovíčeskich.

Jáko ukloníša na Ťá zlája, * pomýsliša sovíty, íchže ne vozmóhut sostáviti.

Jáko položíši já chrebét, * vo izbýtcich Tvojích uhotóviši licé ích.

Voznesísja, Hóspodi, síloju Tvojéju, * vospojém i pojém síly Tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 21

Bóže, Bóže mój, vonmí mí, * vskúju ostávil mjá jesí?

Daléče ot spasénija mojehó * slovesá hrichopadénij mojích.

Bóže mój, vozzovú vo dní, i ne uslýšiši, * i v noščí, i ne v bezúmije mňí.

Tý že vo svjaťím živéši, * chvaló Izráileva.

Na Ťá upováša otcý náši, * upováša i izbávil jesí já.

K Tebí vozzváša, i spasóšasja, * na Ťá upováša, i ne postyďíšasja.

Áz že jésm čérv, a ne čelovík, * ponošénije čelovíkov i uničižénije ľudéj.

Vsí víďaščiji mjá poruháša mí sjá, * hlahólaša ustnámi, pokiváša hlavóju:

upová na Hóspoda, da izbávit jehó, * da spasét jehó, jáko chóščet jehó.

Jáko Tý jesí istórhij mjá iz čréva, * upovánije mojé ot soscú mátere mojejá.

K Tebí privéržen jésm ot ložésn, * ot čréva mátere mojejá Bóh mój jesí Tý.

Da ne otstupíši ot mené, jáko skórb blíz, * jáko ňísť pomohájaj mí.

Obydóša mjá teľcý mnózi, * juncý túčniji oderžáša mjá.

Otverzóša na mjá ustá svojá, * jáko lév voschiščájaj i rykájaj.

Jáko vodá izlijáchsja, i razsýpašasja vsjá kósti mojá, * býsť sérdce mojé jáko vósk, tájaj posreďí čréva mojehó.

Ízsše jáko skudéľ kríposť mojá, i jazýk mój priľpé hortáni mojemú, i v pérsť smérti svél mjá jesí.

Jáko obydóša mjá psí mnózi, sónm lukávych oderžáša mjá, * iskopáša rúci mojí i nózi mojí.

Isčetóša vsjá kósti mojá, * tíji že smotríša i prezríša mjá.

Razďilíša rízy mojá sebí, * i o odéždi mojéj metáša žrébij.

Tý že, Hóspodi, ne udalí pómošč Tvojú ot mené, * na zastuplénije mojé vonmí.

Izbávi ot orúžija dúšu mojú, * i iz rukí pésiji jedinoródnuju mojú.

Spasí mjá ot úst ľvóvych * i ot róh jedinoróž smirénije mojé.

Povím ímja Tvojé brátiji mojéj, * posreďí cérkve vospojú Ťá.

Bojáščijisja Hóspoda, voschvalíte Jehó, vsé símja Iákovle, proslávite Jehó, * da uboítsja že ot Nehó vsé símja Izráilevo.

Jáko ne uničiží, nižé nehodová molítvy níščaho, * nižé otvratí licé Svojé ot mené, i jehdá vozzvách k Nemú, uslýša mjá.

Ot Tebé pochvalá mojá, v cérkvi velícij ispovímsja Tebí, * molítvy mojá vozdám préd bojáščimisja Jehó.

Jaďát ubóziji i nasýťatsja, i voschváľat Hóspoda vzyskájuščiji Jehó, * živá búdut serdcá ích v vík víka.

Pomjanútsja i obraťátsja ko Hospódu vsí koncý zemlí, * i poklóňatsja préd Ním vsjá otéčestvija jazýk.

Jáko Hospódne jésť cárstvije, * i Tój obladájet jazýki.

Jadóša i pokloníšasja vsí túčniji zemlí, * préd Ním pripadút vsí nizchoďáščiji v zémľu, i dušá mojá Tomú živét.

I símja mojé porabótajet Jemú, * vozvistít Hóspodevi ród hrjadúščij.

I vozvisťát právdu Jehó ľúdem róždšymsja, * jáže sotvorí Hospóď.

Psalóm 22

Hospóď pasét mjá * i ničtóže má lišít.

Na mísťi zláčňi, támo vselí mjá, * na voďí pokójňi vospitá mjá.

Dúšu mojú obratí, nastávi mjá na stezí právdy, * ímene rádi Svojehó.

Ášče bo i pojdú posreďí síni smértnyja, * ne ubojúsja zlá,

jáko Tý so mnóju jesí: * žézl Tvój i pálica Tvojá, tá mjá uťíšista.

Uhotóval jesí prédo mnóju trapézu soprotív stužájuščym mňí, * umástil jesí jeléjom hlavú mojú, i čáša Tvojá upojavájušči mjá, jáko deržávna.

I mílosť Tvojá poženét mjá vsjá dní životá mojehó; * i jéže vselíti mí sjá v dóm Hospódeň v dolhotú dníj.

Psalóm 23

Hospódňa zemľá, i ispolnénije jejá, vsélennaja * i vsí živúščiji na néj.

Tój na morjách osnovál jú jésť, * i na rikách uhotóval jú jésť.

Któ vzýdet na hóru Hospódňú? * Ilí któ stánet na mísťi svjaťím Jehó?

Nepovínen rukáma i číst sérdcem, íže ne priját vsúje dúšu svojú, * i ne kľátsja léstiju ískrennemu svojemú.

Séj priímet blahoslovénije ot Hóspoda, * i mílostyňu ot Bóha, Spása svojehó.

Séj ród íščuščich Hóspoda, * íščuščich licé Bóha Jákovľa.

Vozmíte vratá kňázi váša, * i vozmítesja vratá víčnaja, i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď krípok i sílen, Hospóď sílen v bráni.

Vozmíte vráta kňázi váša, i vozmítesja vratá víčnaja, * i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď síl, Tój jésť Cár slávy.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 2-m stichoslóviji sidálny voskrésny,

hlás 4: Podóben: Skóro predvarí: Voskrésl jesí jáko bezsmértnyj ot hróba Spáse, sovozdvíhl jesí mír tvój síloju tvojéju Christé Bóže náš, sokrušíl jesí v kríposti smérti deržávu, pokazál jesí mílostive, voskresénije vsím: ťímže ťá i slávim jedíne čelovikoľúbče.

Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi, vsím sérdcem mojím, povím vsjá čudesá Tvojá.

S hórnich vysót sošéd Havrijíl, i ko kámeňu pristúpľ, iďíže kámeň žízni, bilonosjáj vzyváše ko pláčuščym: prestánite vý ot rydánija vópľa, imíjuščyja i nýňi mílostivnoje: jehóže bo íščete pláčuščja, derzájte, jáko voístinnu vostál jésť. Ťímže vozopíjte apóstolom: jáko voskrése Hospóď, vostávšemu poklonítesja rádosť prijémša. Derzájte úbo, da derzájet úbo i Jéva.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Udivíšasja čístaja, vsí ánhelov lícy tájinstvu tvojehó roždénija strášnomu: káko íže vsjá soderžáj mánijem jedíňim, objátiji tvojími jáko čelovík soderžavájetsja, i prijémlet načálo prevíčnyj i mlekóm pitájetsja, íže vsjákoje dychánije pitájaj neizrečénnoju bláhostiju? I ťá jáko voístinnu Bóžiju Máter chváľašče slávjat.

Allilúia, 134

Chvalíte ímja Hóspodne, * chvalíte, rabí Hóspoda:

Stojáščiji vo chrámi Hóspodni, * vo dvórich dómu Bóha nášeho.

Chvalíte Hóspoda, jáko Bláh Hóspoď, * pójte ímeni Jehó, jáko dobró:

Jáko Jákova izbrá sebí Hóspoď, * Izráiľa v dostojánije Sebí.

Jáko áz poznách, jáko Vélij Hóspoď, * i Hóspoď náš nad vsími bóhi.

Vsjá, jelíka voschoťí Hóspoď, * sotvorí na nebesí i na zemlí, v morjách i vo vsích bézdnach.

Vozvoďá óblaki ot posľídnich zemlí, * mólniji v dóžď sotvorí, izvoďáj vítry ot sokróvišč Svojích.

Iže porazí pérvency Jehípetskija, * ot čelovíka do skotá.

Poslá známenija i čudesá posreďí Tebé, Jehípte, * na faraóna i na vsjá rabý jehó.

Iže porazí jazýki mnóhi i izbí carí krípki: * Sijóna, carjá Amorréjska, i Oha, carjá Vasánska, i vsjá cárstvija Chanaánska,

i dadé zemľu ích dostojánije, * dostojánije Izráiľu, ľúdem Svojím.

Hóspodi, ímja Tvojé v vík * i pámjať Tvojá v ród i ród:

jáko sudíti ímať Hóspoď ľúdem Svojím, * i o rabích Svojích umólitsja.

Ídoli jazýk, srebró i zláto, * ďíla rúk čelovíčeskich.

Ustá ímut, i ne vozlahóľut, óči ímut, i ne úzrjat, * úši ímut, i ne uslýšat, nižé bo jésť dúch vo usťích ích.

Podóbni ím da búdut tvorjáščiji já, * i vsí naďíjuščijisja na ňá.

Dóme Izrájilev, blahoslovíte Hóspoda, dóme Aaróň, blahoslovíte Hóspoda,* dóme Levíjin, blahoslovíte Hóspoda.

Bojáščijisja Hóspoda, blahoslovíte Hóspoda. * Blahoslovén Hóspoď ot Sijóna, živýj vo Jerusalími.

Allilúia 135

Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, * jáko v vík mílosť Jehó.

Ispovídajtesja Bóhu bohóv, * jáko v vík mílosť Jehó.

Ispovídajtesja Hóspodevi hóspodej, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sotvóršemu čudesá vélija jedínomu, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sotvóršemu nebesá rázumom, * jáko v vík mílosť Jehó.

Utverdívšemu zémľu na vodách, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sotvóršemu svitíla vélija jedínomu, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sólnce vo óblasť dné, * jáko v vík mílosť Jehó.

Lunú i zvízdy vo óblasť nošči, * jáko v vík mílosť Jehó.

Porazívšemu Jehípta s pérvency jehó, * jáko v vík mílosť Jehó,

i izvédšemu Izrájilja ot sredý ích, * jáko v vík mílosť Jehó.

Rukóju krípkoju i mýšceju vysókoju, * jáko v vík mílosť Jehó.

Razďíľšemu Čermnóje móre v razďilenija, * jáko v vík mílosť Jehó.

I provédšemu Izrájiľa posreďí jehó, * jáko v vík mílosť Jehó.

I istrjásšemu faraóna i sílu jehó v móre Čermnóje, * jáko v vík mílosť Jehó.

Provédšemu ľudi Svojá v pustýni, * jáko v vík mílosť Jehó.

Porazívšemu carí vélija, * jáko v vík mílosť Jehó,

i ubívšemu carí krípkija, * jáko v vík mílosť Jehó:

Sijóna, carjá Amorréjska, * jáko v vík mílosť Jehó,

i Oha, carjá Vasánska, * jáko v vík mílosť Jehó.

I dávšemu zémľu ích dostojánije, * jáko v vík mílosť Jehó.

Dostojánije Izrajiľu, rabú Svojemú, * jáko v vík mílosť Jehó.

Jáko vo smiréniji nášem pomjanú ný Hóspoď, * jáko v vík mílosť Jehó.

I izbávil ný jésť ot vrahóv nášich, * jáko v vík mílosť Jehó.

Dajáj píšču vsjákoj plóti, * jáko v vík mílosť Jehó.

Ispovídajtesja Bóhu Nebésnomu, * jáko v vík mílosť Jehó.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Anhelskij sobór udivísja, * zrjá tebé v mértvych vminívšasja, * smértnuju že, Spáse, kríposť razorívša, * i so sobóju Adáma vozdvíhša, * i ot áda vsjá svobódša.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Počtó mýra s mílostivnými slezámi, * o učenícy rastvorjájete? * Blistájajsja vo hróbi ánhel, * Myronósicam viščáše: * vídite vý hrób i urazumíjte: * Spás bo * voskresé ot hróba.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Ziló ráno, * Myronósicy tečáchu * ko hróbu tvojemú, rydájuščyja, * no predstá k ním Ánhel i rečé: * Rydánija vrémja prestá, ne pláčite, * voskresénije že * Apóstolom rcýte.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Myronósicy žený * s mýry prišédšyja * ko hróbu tvojemú, Spáse, rydáchu, * Ánhel že k ním rečé hlahóľa: * Čtó s mértvymi živáho pomyšľájete? * Jáko Bóh bo voskresé ot hróba.

Sláva: Poklonímsja Otcú, * i jehó Sýnovi, i svjatómu Dúchu, * svjaťíj Trójci vo jedíňim suščeství, * so Serafímy zovúšče: * svját, svját, * svját jesí, Hóspodi.

I nýňi: Žiznodávca roždši, * hrichá Ďívo Adáma izbávila jesí, * rádosť že Jévi * v pečáľi mistó podalá jesí: * pádšyja že ot žizni, * k séj naprávi, * iz tebé voplotívyjsja * Bóh i čelovík.

Allilúja, Allilúja, Allilúja, sláva tebí Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po neporóčnych ipakoí, hlás 4: Jáže tvojehó preslávnaho vostánija, predtékša mironósicy, apóstolom propovídachu Christé, jáko voskrésl jesí jáko Bóh, podajá mírovi véliju mílosť.

Stepenny hlás 4.

Antifon 1. Ot júnosti mojá mnóhija bórjut mja strásti: no sam mja zastupí, i spasí Spase moj.

Nenavíďaščii Sióna, postydítesja ot Hóspoda, jáko travá bo ohném búdete izsóchše.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom vsjáka dušá žívitsja, i čistotóju vozvyšájetsja, svitľíjetsja trójčeskim jedínstvom, svjaščennotájňi.

Antifon 2. Vozzvach tebí Hóspodi, tépľi iz hlubiný duši mojejá: i mňi da búdut na poslušáníje bóžesťvennaja tvojá ušesá.

Na Hóspoda nadéždu vsják kto sťažáv, výšnij jesf vsich skorbjáščích.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom tóčatsja blahodátnyja struji, napajájušče vsjaku tvár ko ožívléniju.

Antifon 3. Sérdce mojé k tebí Slove da vozvýsitsja, i da ničtóže usladit mja ot mirskích krasót na slábosť.

K máteri svojéj jákože ímať kto ľubóv, k Bóhu tepľíjše ľublénije dólžni jesmý.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom bohovíďinija bohátstvo, zrinija i premúdrostí: vsja bo v sem Otéčeskaja veľínija Slóvo otkryvájet.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokimen hlás 4. Voskresní Hóspodi, pomozí nam, i izbávi nas ímene Tvojehó rádi.

Stích: Bóže ušíma nášyma uslýšachom.

Jeréj: Hóspodu pomolímsja.

Lík: Hóspodi pomíluj.

Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.

Lík: Amíň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Joánna svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: V časi po svojim voskresiňu sja Isus pojaviv svojim učenikam kolo Tiverijaďskoho morja. Toto sja stalo tak: Simon Petro, Toma - nazvanyj Dvojňa, Natanajil iz Kany Galilejskoj, synove Zevedeja i dva inšy učeniky Isusa byli vjedno. Simon Petro jim poviv: „Idu loviti ryby.“ Oni povili: „I my ideme z tobov.“ Pišli i takoj sili do loďky. No toj noči ne chopili nič. A jak už bylo rano, na berezi stojav Isus, no učeniky ne znali, že to vin. A Isus sja jich oprosiv: „Ďiti, ci mate dašto jisti?“ oni odpovili: „Ne mame.“ A vin jim poviv: „Spusťte siť po pravij storoňi loďky, a najdete.“ Oni spustili, a už jej ne mohli vyťahnuti, bo v ňij bylo duže mnoho ryb. Tohdy učenik, kotroho Isus ľubiv, poviv Petrovi: „To je Hospoď.“ A Simon Petro jak začuv že to Hospoď, ta vzjav na sebe lachy - bo byv rozblečenyj - i skočiv do morja. A ostatňi učeniky priplavali na loďci, (bo ne byli daleko od bereha, može dvasto lokťiv) i ťahali siť iz rybami. Jak vyšli na zemľu, viďili oheň a na ňim rybu i chľib. (A) Isus jim poviv: „Prineste z ryb, kotry vy teper chopili. Simon Petro pišov i vyťah na bereh siť povnu velikych ryb. Bylo jich sto pjaťdesjať tri. A choc jich bylo tak mnoho, siť sja ne prorvala. Isus jim poviv: „Poďte jisti.“ A nichto z učenikiv ne osmiliv sja joho pozvidovati: „Chto ty?“ bo znali, že to Hospoď. A Isus išov, vzjav chľib i dav jim. Tak samo i rybu. To už treťij raz pojaviv sja Isus učenikam po svojim voskresiňu z mertvych.

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Taže: Voskresenije Chrístóvo víďivše, poklo­nímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jedínomu bezhríšnomu. Krestú tvojemú poklaňájemsja Christé, í svjatoje voskre­senije tvojé pojém i slávim: Ty bo jesí Boh naš, rázvi tebé inóho ne znájem, ímja tvojé imenújem. Priidíte vsi vírniji, poklonimsja svjatomu Christóvu voskreséniju: se bo priíde Krestóm rádosť vsemú míru. Vsehdá bohoslóvjašče Hóspoda, pojém voskresenije Jehó: raspjátije bo preterpív, smertiju smerť razruší.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Sláva, hlás 6. Molítvami svjatých apóstol, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych.

I nýňi: Mólitv rádi Prečístyja Bohoródicy, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych

Stich: Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé.

Stichira, hlás 6. Voskrés Isús ot hróba jákože prorečé, dadé nám žývot víčnyj i véliju mílosť.

Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Lík: Hóspodi pomílu. (12x)

Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kanón voskrésn. Hlás 4.

[Písň 1]

irmós: Mórja čermnúju pučínu nevlážnymi stopámi, drévnij pišešéstvovav Izráiľ, krestoobráznyma Moiséovyma rukáma Amalíkovu sílu v pustýni pobidíl jésť.

Pripív: Sláva Hóspodi svjatómu voskreséniju tvojemú.

Voznéslsja jesí na prečísťim drévi krestňim, náše otpadénije ispravľája, jéže na drévi isciľája vsehubíteľstvo Vladýko, jáko bláh i vsesílen.

Vo hróbi plótski, vo áďi že s dušéju, jáko Bóh: v rají že s razbójnikom, i na prestóľi býl jesí Christé, so Otcém i Dúchom, vsjá ispolňája neopísannyj.

Bohoródičen: Bez símene Ótčeju vóleju ot božéstvennaho Dúcha Bóžija začalá jesí Sýna, i plótiju rodilá jesí: íže iz Otcá bez mátere, nás že rádi, iz tebé bez otcá.

Druhíj kanón krestovoskrésen. Hlás 4.

[Písň 1]

irmós: Otvérzu ustá mojá, i napólňatsja dúcha, i slóvo otrýhnu Caríci Máteri, i javľúsja svítlo toržestvúja, i vospojú rádujasja tvojá čudesá.

Iscilíl jesí sokrušénije čelovíčestva Hóspodi, božéstvennoju tvojéju króviju obnovívyj tó: i sokrušíl jesí síľnaho v kríposti, íže drévle sokrušívšaho tvojé sozdánije.

Mértvych vostánije, umerščvlénijem býl jesí: kríposť bo otjátsja umerščvlénija, brávšisja s žízniju víčnoju, íže vsími vladýčestvujušču voploščénnomu Bóhu.

Bohoródičen: Krasén prevýšši nebésnych síl, božéstvennyj tvój býsť chrám oduševlénnyj, vo utróbi tý nosívši Ďívo, horó svjatája, Bóha nášeho.

Ín kanón presvjaťíj Bohoródici, [jehóže kraestróčije: Četvértaja písň vseslávňij otrokovíci.]

[Písň 1]

Hlás 4. irmós: Tristáty krípkija, roždéjsja od Ďívy, bezstrástija vo hlubiňí duší tričástnoje potopí,moľúsja, da tebí, jáko v tympáňi, vo umerščvléniji ťilesé pobídnoje vospojä pínije.

Sotrjasóšasja ľúdije, smatóšasja jazýcy, cárstvija že deržávnaja ukloníšasja čístaja, ot strácha roždestvá tvojehó: priíde bo cár mój, i nizloží mučíteľa, i mír ot tlí izbávi.

Žilíšče svojé živýj v výšnich, k čelovíkom sošéd, osvjatí Christé, i nepokolebímo javí: jedína bo po roždeství ďívstva sokróvišče, ziždíteľa róždši prebylá jesí.

i svjatých na 4. Jósif.

Hlás 8. Písň 1.

irmós: Písň vozslém, ľúdije, čúdnomu Bóhu nášemu, svobodívšemu Izráiľa ot rabóty, písň pobídnuju pojúšče i vopijúšče, pojím tebí jedínomu Vladýci.

Prestólu predstojá Christóvu, jáko jeréj blahoprijáten i múčenik izrjádňijšij, Zinóvije treblažénne, jáže ľubóviju čestvújuščyja tvojú pámjať svitonósnuju, žitéjskich izbávi sobláznov.

Zaréju prosviščájem, múdre, trisólnečnaho sijánija, mhlú razoríl jesí jéllinskaho zloslávija, i svítom tvojích slovés vsjá prosvitív, nýňi prešél jesí k nezachodímomu sijániju.

Úhľ javlén mýslennyj, ohném vžihájem Božéstvennaho Dúcha, vsích serdcá vžéhl jesí k želániju Božéstvennomu, svjaščennotaínniče, i prélesť popalíl jesí vsjáku.

Bohoródičen: Rádujsja, presvjatýj chráme, runó Bohorósnoje, zapečátannyj istóčniče, bezsmértija strujá: pástvu tvojú, Vladýčice, sochraní, ot vsích soprotívnych nevojevánu.

Katavásija: Otvérzu ustá mojá, i napólňatsja dúcha, i slóvo otrýhnu Caríci Máteri, i javľúsja svítlo toržestvúja, i vospojú rádujasja tvojá čudesá.

[Písň 3]

irmós: Veselítsja o tebí cérkov tvojá Christé, zovúšči: tý mojá kríposť Hóspodi, i pribížišče, i utverždénije.

Drévo živótnoje, mýslennyj ístinnyj vinohrád, na kresťí vísit, vsím istočája netľínije.

Jáko velík, jáko strášen, jáko ádovo nizlóž šatánije, i jáko Bóh netľínen, nýňi plótski voskrése.

Bohoródičen: Tý jedína súščym na zemlí, jáže páče jestestvá blahích chodátaica, Máti Bóžija bylá jesí: ťímže tí, rádujsja, prinósim.

[Ín] irmós: Tvojá písnoslóvcy, Bohoródice, živýj i nezavístnyj, istóčniče, lik sebí sovokúpľšyja, duchóvno utverdí, v božéstvenňij tvojéj sláví vincév slávy spodóbi.

Jádom ispólnennyj mňí zmíj zúby vonzé, Spáse, jáže vsederžíteľu Vladýko, hvozďmí rúk tvojích sokrušíl jesí: jáko ňísť svját vo svjatých, páče tebé čelovikoľúbče.

Víďin býl jesí čelovikoľúbče vóleju vo hróbi mértv, životvórče, i vratá razvérhl jesí ádova, jáže ot vikóv dušám: jáko ňísť svját vo svjatých rázvi tebé čelovikoľúbče.

Bohoródičen: Neorána brazdá javílasja jesí, klás živótnyj róždši, vsím pričaščájuščymsja bezsmértiju chodátaja, vo svjatých svjatáho svjáto počivájuščaho.

Ín. irmós: S vysotý snizšél jesí vóleju na zémľu, prevýšše vsjákaho načála, i smirénoje voznésl jesí, iz áda preispódňaho, jestestvó čelovíčeskoje: ňísť bo svját páče tebé, čelovikoľúbče.

Očiščájetsja čelovíkov suščestvó, tobóju prisovokúpľšejesja nesterpímomu božéstvennomu ohňú: jáko sokrovénnyj, prečístaja Ďívo, v tebí chľíb ispékšejesja, íže i tebé nevreždénnu sochránšemu.

Kája sijá jáže voístinnu blíz Bóha? Jáko prevozšédši vsjá ánheľskija číny, jedína dobrótoju ďívstva, jáko Máti sijájušči vsederžíteľa.

irmós: Strách tvój, Hóspodi, vsadí v serdcá ráb tvojích, i búdi nám utverždénije, ťá vo ístiňi prizyvájuščich.

Mírom pomázanija duchóvnaho pomázan, Zinóvije, svjaščénstvoval jesí, jáko ánhel, múčeničeskimi pri končíňi ukrasívsja vincý.

Dúš priraďínije prijém, vozďílanijem Božéstvennym, prepodóbne, plodonósny sijá pokazál jesí: ťímže Hospódni rádosti spodóbilsja jesí.

Sestrá jedinokróvnaja tvojá tebé jedinomúdrenna pokazásja zinovía svjaščénňijšaja: spostradáti bo tebí proizvóli, i s tobóju nasladítisja slávy víčnyja.

Bohoródičen: Tróicy jedínaho rodilá jesí, v čelovíčestvo oblékšasja, presvjatája Máti Ďívo: jehóže molí, spastí ťa vospivájuščyja.

Irmos: Tvojá písnoslóvcy, Bohoródice, živýj i nezavístnyj, istóčniče, lik sebí sovokúpľšyja, duchóvno utverdí, v božéstvenňij tvojéj sláví vincév slávy spodóbi.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 8. Podóben: jáko načátki: Ístiny sviďíteli i blahočéstija propovídniki, dvóicu dostójno počtím v Bohodochnovénnych písnech, Zinóvija vkúpe s múdroju Zinovíjeju, kúpno žívšyja i otšédšyja, i mučénijem priímšyja vinéc netľínnyj.

íkos: Dóbľaho i velíkaho j, písňmi i píniji voschválim, s dóbroju ďívoju i neskvérnoju Zinovíjeju, súščeju sostradáliceju, jáko nizložíša vrážija svirípstva, i ídoľskoje bezbóžije obličíša, víru že Christóvu ujasníša. Ťímže rádostno prijáša nýňi vinéc netľínnyj.

[Písň 4]

irmós: Vozneséna ťá víďivši cérkov na kresťí, sólnce právednoje, stá v číňi svojém, dostójno vzyvájušči: sláva síľi tvojéj Hóspodi.

Vozšél jesí, strásti mojá isciľája, na krest strástiju prečístyja plóti tvojejá, v ňúže vóleju obléklsja jesí. Ťímže tí vzyvájem: sláva síľi tvojéj Hóspodi.

Bezhríšnaho smérť vkusívši, životvorjáščaho ťíla tvojehó, dostójno Vladýko umertvísja: mý že vopijém tí, sláva síľi tvojéj Hóspodi.

Bohoródičen: Neiskusobráčno rodilá jesí Ďívo, i po roždeství javílasja jesí ďívstvujušči páki: ťímže nemólčnymi hlásy, jéže rádujsja tebí Vladýčice, víroju nesumňínnoju vzyvájem.

Ín. irmós: Neizsľidnyj Božij sovít, jéže ot Ďívy voploščénija tebé Výšňaho, prorók Avvakúm usmotrjája, zovjáše: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Vzakónen sýj Izráiľ, tebé Christé vzakóňivšaho Bóha ne pozná: no jáko bezzakónnika, zakonoprestupája, na kresťí prihvozdí, íže zakonopoložéniju nedostójnyj.

Obožéna tvojá Spáse dúša, ádova sokróvišča pľinívši, jáže ot víka sovoskresí dúšy: živonósnoje že ťílo vsím netľínije istočí.

Bohoródičen: Tebé prisnoďívu i ístinnuju Bohoródicu vsí slávim, júže proobrazováše bohovídcu Moiséju neopáľno prečístaja, kupiná, ohňú primisívšisja.

Ín. irmós: Siďáj vo sláví, na prestoľi Božestvá vo óblaci léhci, priíde Isús prebožéstvennyj, netľínnoju dlániju, i spasé zovúščyja: sláva, Christé, síľi Tvojéj.

Poživé s čelovíki, vídim býv nevídimyj, vo zráci sýj nepostižímaho Božestvá, i voobrážsja iz tebé otrokovíce v čuždéje, viduščich ťá čístuju Bohomáter spasájet.

Priját v veščéstvenňi Ďíva neveščéstvennaho, v pričástiji veščestvá, mladénca ot nejá bývša. Ťímže vo dvú suščestvú, jedín poznavájetsja plotonósec Bóh, i čelovík presúščestvennyj.

Po roždeství ťa Ďívu, íže v Ďívu ťá vselísja, i róžďsja bez símene, Slóvo i Bóh prebýsť, i v roždeství Ďívu sochraní, jáko Vladýka i ziždíteľ vsejá tvári.

irmós: Vsíl jesí na kóni, apóstoly tvojá Hóspodi, i prijál jesí rukáma tvojíma uzdý ích, i spasénije býsť jiždénije tvojé vírno pojúščyim: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Vozvýšen javílsja jesí stradániji čestnými svjaščénňijše, i prijál jesí vincý pobídy, múdre, i víčnoje polučíl jesí rádovanije: ťítém ťá počitájem, ótče jerárše Zinóvije.

Na drévi prostéršemusja vóleju podóbjasja, vozdvíhsja ne užáslsja jesí, Zinóvije, i tľínija, slávne, i umerščvlénija debeľlstvá sovléklsja jesí, ótče, svjaščénnikov pochvaló.

Dušá tvojá krípkaja démonskaja utverždénija nizloží, kápišča že razsidóšasja, tverďíjšeju víroju tvojéju potrebľájemi, Zinóvije slávne, svjaščennomúčenikov pochvaló.

Bohoródičen: Stránnym tvojím roždestvóm ot Bóha ustranívšijasja k nemú prisvóila jesí, vsepítaja. Ťímže velehlásno ťá vsí slávim, i vopijém tí víroju: rádujsja, zemnoródnych vozzvánije.

Irmos: Siďáj vo sláví, na prestoľi Božestvá vo óblaci léhci, priíde Isús prebožéstvennyj, netľínnoju dlániju, i spasé zovúščyja: sláva, Christé, síľi Tvojéj.

[Písň 5]

irmós: Tý Hóspodi mój, svít v mír prišél jesí, svít svjatýj, obraščájaj iz mráčna nevíďinija víroju vospivájuščyja ťá.

Tý Hóspodi, k zemlí mílostivno sošél jesí: tý voznésl jesí pádšeje čelovíčeskoje suščestvó, na drévi vozdvizájem.

Tý vzjál mí jesí Christé, prehrišénij osuždénije: tý razrušíl jesí boľízni smértnyja ščédre, božéstvennym voskrésénijem tvojím.

Bohoródičen: Ťá orúžije nepobidímoje na vrahí predlahájem, ťá utverždénije, i nadéždu nášeho spasénija Bohonevísto sťažáchom.

Ín. irmós: Užasóšasja vsjačeskaja o božéstvenňij slávi tvojéj, ty bo neiskusobráčnaja Ďívo, imíla jesí vo utróbi nad vsimi Bóha, í rodilá jesí bezľítnaho Sýna, vsim vospivájuščym ťa, mír podavájuščaja.

Priját ťá vsehó ustý ád bezúmnyj: na kresťí bo prihvoždéna ťá víďiv, kopijém probodéna, bezdychánna, živáho Bóha, prósta vmiňáše čelovíka. Razumí že iskusívyj kríposť tvojehó Božestvá.

Razrušényj, čelovikoľúbče, chrám tvojehó ťilesé, hrób razďilívyj i ád nevóleju óba sudá isťazújemi súť óv úbo svjatých tvojích dúšy, ťilesá že druhíj sootsylájušče, bezsmértne.

Bohoródičen: Sé nýňi ispólnisja proróčeskoje prorečénije: tý bo neiskusobráčnaja Ďívo, imíla jesí vo utróbi nad vsémi Bóha i rodilá jesí bezľítnaho Sýna, vsím vospivájuščym ťá, mír podavájušča.

Ín. irmós: Nýňi vostánu proróčeski rečé Bóh, nýňi proslávľusja, nýňi voznesúsja, pádšaho prijém ot Ďívy, i k svítu úmnomu voznosjáj mojehó božestvá.

Dóm ťá slávy, hóru Bóžiju svjatúju čístaja, nevístu, čertóh, chrám osvjaščénija, Sýn Bóžij, v ťá vselívsja, i ráj sládosti prisnosúščnyja nám soďíla.

Plóť ot króve ďívstvennyja prijál jesí Christé, bezsímennu, prečístu, ipostásnu, i slovésnu i úmnu, oduševlénnu, ďíjstvennu, choťíteľnu, samovladýčnu i samovlástnu.

Mučítelej rázum ďívstvennoje posramí črévo: mladénec bo jázvu áspidnuju dušehúbnuju ispytá rukóju, i otstúpnika hórdaho nizlóž, vírnych pod nózi pokorí.

irmós: Vskúju mjá otrínul jesí ot licá tvojehó, svíte nezachodímyj, i pokrýla mjá jésť čuždája tmá okajánnaho? No obratí mja, i k svítu zápovidej tvojích putí mojá naprávi, moľúsja.

Žénskoje jestestvó dúchom ukripísja, i poprá íže v rají pramáter drévle zapénšaho, i Božéstvennyja slávy na nebesích spodóbisja, ďívstvom i stradáňmi sijájušči.

Tučeróden óblak býsť jazýk tvój, jáko odožďájušč blahočéstija dóžď, i vírnych serdcá napajájušč, i k blahoplódiju svjaščennoďíjstvenne putevoďášč, dobroďíteľnych, Zinóvije, ďijánij.

Ďívstva zarjámi slastoľúbija tmú othnála jesí, i svítom stradánij bezbóžija nóšč potrebíla jesí, Zinovíje múčenice, Isúsova krásnaja nevísto, žilíšče Božéstvennaho Dúcha.

Bohoródičen: Hrichá ťážkim vsehdá obložén jésm brémenem, prečístaja, i vopijú ti: sijé chodátajstvom tvojím Božéstvennym oblehčí: tý bo jesí predstáteľnica hríšnikov preproslávlennaja, izbáviteľa i Spása róždši.

Irmos: Užasóšasja vsjačeskaja o božéstvenňij slávi tvojéj, ty bo neiskusobráčnaja Ďívo, imíla jesí vo utróbi nad vsimi Bóha, í rodilá jesí bezľítnaho Sýna, vsim vospivájuščym ťa, mír podavájuščaja.

[Písň 6]

irmós: Požrú ti so hlásom chvalénija Hóspodi, cérkov vopijét tí, ot bisóvskija króve očíščšisja, rádi mílosti ot rébr tvojích istékšeju króviju.

Vozšél jesí na krest, síloju prepojásavsja, i soplétsja s mučítelem jáko Bóh, s vysotý svérhl jesí, Adáma že nepobidímoju síloju voskrésíl jesí.

Voskrésl jesí blistájajsja krásnyj iz hróba Christé, i razhnál jesí vsjá vrahí božéstvennoju síloju tvojéju, i vsjá jáko Bóh, vesélija ispólnil jesí.

Bohoródičen: O čúdo vsích čudés novíjšeje! Jáko Ďíva vo utróbi, vsjáčeskaja obderžáščaho neiskusomúžno začénši, ne ťisnovmistí.

Ín. irmós: Prijdóch vo hlubiný morskíja, i potopíla mjá jésť búrja mnóhich hrichóv: no jáko Bóh iz hlubiný vozvedí živót mój, mnohomílostive.

Otvérze hortáň svój ád, i požré mja, i dúšu razširí bezúmnyj: no Christós sošéd, vozvedé žízň mojú, jáko čelovikoľúbec.

Pohíbe smértiju smérť, uméryj bo voskrése, netľínije mňí dáruja: jávľsja že ženám proviščá rádosť bezsmértnyj.

Bohoródičen: Nesterpímaho Božestvá vmistílišče čístoje utróba tvojá javísja, o Bohoródice! Jéže bez strácha nebésniji čínove vozzríti ne vozmohóša.

Ín. irmós Prijdóch vo hlubiný morskíja, i potopíla mjá jésť búrja mnóhich hrichóv: no jáko Bóh iz hlubiný vozvedí živót mój, mnohomílostive.

Drévle úbo preľstí mja zmíj, i umorí mja, pramáteriju mojéju Jévoju: nýňi že čístaja, tobóju sozdávyj mjá iz istľínija vozzvá.

Bézdna ťá bézdnu neizrečénno blahoutróbija otrokovíce, izbránnuju pokazá čudés: íbo iz tebé mólnijeju Božestvá, bíser Christós vozsijá.

irmós: Molítvu prolijú ko Hóspodu, i tomú vozviščú pečáli mojá, jáko zól dušá mojá ispólnisja, i živót mój ádu priblížisja, i moľúsja, jáko Jóna: ot tlí, Bóže, vozvedí mja.

Molítva Božéstvennyja duší tvojejá prijáta býsť, jáko kadílo, ótče: v voňú bo blahovónija, preblažénne, stradánij, Zinóvije, potékl jesí, vozsijávšaho ot žený i vsjú tvár prosvíščšaho.

Króviju stradánija, blažénne, osvjatíl jesí zémľu, dúch že na nebesá vozšéd, pervoródnych cérkov Božéstvenňi ujasní, Zinóvije, ijerárchov i múčenikov svítlaja pochvaló.

Tťisníl jesí nečéstije, blažénne, prostránstvom ístinnaho blahočéstija, i putí v sijé vedúščyja zablúždšym ľúdem pokazál jesí, i spásl jesí ľúťi potopľájemyja prélesti vodámi.

Bohoródičen: Ukrasí dúšu mojú, Ďívo, bezobrázijem strastéj oderžímuju, i pomyšléňmi ístinnaho pokajánija okajánnoje sérdce mojé utverdí, i spasí mja na ťá nesomňínno, Ďívo, naďíjuščahosja.

Irmos: Božéstvennoje sijé í vsečestnóje, soveršájušče prázdenstvo, bohumúdriji Bohomátere: priidíte rukámi vospléščim, ot nejá róždšahosja Bóha slávim.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 4. Podóben: javílsja jesí dnés: Spás i izbáviteľ mój, iz hróba jáko Bóh voskresí ot úz zemnoródnyja, i vratá ádova sokruší, i jáko Vladýka voskrése tridnéven.

íkos: Voskrésšaho iz mértvych, Christá žiznodávca tridnévna iz hróba, i vratá smértnaja dnés sokrúššaho síloju svojéju, i áda umertvívšaho, i žálo smértnoje stéršaho, i Adáma so Jévoju svobodívšaho, vospojím vsí zemnoródniji, vopijúšče chvalú priľížno: tój bo jáko jedín krípkij, Bóh i Vladýka, voskrése tridnéven.

[Písň 7]

irmós: V peščí avraámstiji ótrocy persídsťij ľubóviju blahočéstija páče, néželi plámenem opaľájemi vzyváchu: blahoslovén jesí v chrámi slávy tvojejá Hóspodi.

K netľíniju čelovíčestvo prizvásja, božéstvennoju izmovéno króviju Christóvoju, blahodárno vospivájuščeje: blahoslovén jesí v chrámi slávy tvojejá Hóspodi.

Jáko živonósec, jáko rajá krasňijšij voístinnu, i čertóha vsjákaho cárskaho pokazásja svetľíjšij Christé, hrób tvój, istóčnik nášeho voskresénija.

Bohoródičen: Výšňaho osvjaščénnoje božéstvennoje selénije rádujsja, tobóju bo dadésja rádosť Bohoródice, zovúščym: blahoslovéna tý v ženách jesí vseneporóčnaja Vladýčice.

Ín. irmós: Ne poslužíša tvári bohomúdriji páče sozdávšaho, no óhnennoje preščénije múžeski popravše, rádovachusja pujúšče: prepítyj otcév Hóspoď i Boh blahoslovén jesí.

Smiríl jesí na drévo vozdvizájem, óko vysókoje, i prevoznesénnuju bróv na zémľu nizložíl jesí, spasýj čelovíka: prepítyj otcév Hospóď i Bóh blahoslovén jesí.

Síloju tvojéju róh náš vozvýsi služáščich tí, voskresýj iz mértvych, i ádovo istoščívyj préžde mnohočelovíčnoje bohátstvo, Vladýko: prepítyj otcév Hospóď i Bóh blahoslovén jesí.

Tróičen: Rečénijem božéstvennym posľídujušče, slávim jedíno Božestvó, jáko v trijéch svíťich neslijánno, nepresikómo, plámeň víčnyj prosviščájuščij vsjú tvár, zovúščuju: Bóže blahoslovén jesí.

Ín. irmós: Júnošy tri vo Vavilóňi veľínije mučítelevo na bújstvo prelóžše, posreďí plámene vopijáchu: blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže otéc nášych.

Privlačít mjá k píniju ľubóv ďívstvennaja, óhň íže v sérdci, vopíti Máteri i Ďívi: blahoslovénnaja, Hospóď sílam s tobóju.

Prevýšši tvári javílasja jesí, jáko tvorcá róždši i Hóspoda. Ťímže tí vopijú Bohoródice: blahoslovénnaja, Hospóď sílam s tobóju.

Tróičen: Hospóďstvo ťá jedíno čtýj, v trijéch svjaščénijich nerazďíľno, vospiváju trijipostásnoje jestestvó, blahoslovénnaja, vzyvája tebí, jáže vsjá upravľájuščaja.

irmós: Ótrocy jevréjstii v peščí popráša plámeň derznovénno, i na rósu óhň preložíša, vopijúšče: blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže, vo víki.

j króvnymi pohasív, vseprisnopámjatne, óhň bezbóžija, čudesý nás vsehdá orošáješi doždém, Zinóvije, Vladýku blahoslóvjaščyja: blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže, vo víki.

V Božéstvennyj mrák všéd, nevídimaho, jáko móščno, víďil jesí, dúšu i úm prosviščájušča tvojú, múčeniče, blahočestivomúdrenno pojúščaho: blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže, vo víki.

Dajét tebí čésť Vladýka, postradávšu tvérdo, i nizložívšu kózni vrážija, i pojúšču velehlásno: blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže, vo víki.

Bohoródičen: Místo, Ďívo, javílasja jesí svjaščénija, iz nehóže Bóh javísja, osvjaščája ný víroju pisnopojúščyja: blahoslovén, prečístaja, plód tvojehó čréva.

Irmos: Ne poslužíša tvári bohomúdriji páče sozdávšaho, no óhnennoje preščénije múžeski popravše, rádovachusja pujúšče: prepítyj otcév Hóspoď i Boh blahoslovén jesí.

[Písň 8]

irmós: Rúci rasprostér Danijíl, ľvóv zijánija v róvi zatčé: óhnennuju že sílu uhasíša, dobroďíteliju prepojásavšesja, blahočéstija račíteli ótrocy, vzyvájušče: blahoslovíte vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda.

Rúci rasprostér na kresťí, jazýki vsjá sobrál jesí, i jedínu javíl jesí Vladýko cérkov vospivájuščuju ťá, zemnúju i nebésnuju, sohlásno pojúščym: blahoslovíte vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda, pójte i prevoznosíte jehó vo víki.

Biloobrázen javísja ženám, nepristúpnym svítom voskresénija blistájajsja ánhel, čtó živáho vo hróbi, vopijá, íščete jáko mértva? Voístinnu vostá Christós, jemúže vopijém: vsjá ďilá pójte Hóspoda, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Bohoródičen: Tý jedína vo vsích róďich Ďívo prečístaja, Máti javílasja jesí Bóžija: tý Božestvá bylá jesí žilíšče vseneporóčnaja, ne opáľšisja ohném nepristúpnaho svíta. Ťímže vsí ťa blahoslovím, Maríje Bohonevísto.

Ín. irmós: Otroki blahočestívyja v peščí, roždestvó Bohoródičo spasló jesť: tohdá úbo obrazujemoje, nýňi že ďíjstvujemoje, vselénnuju vsju vozdvizájet píti tebí: Hóspoda pójte ďilá, í prevoznosíte vo vsja víki.

Neprávednoje víďašči zakolénije tvojé tvár, omračájuščisja rydáše: zemlí bo smuščájuščejsja, vo mrák jáko v rízu čérnu sólnce oblečésja: mý že ťá neprestánno pojém, i prevoznósim Christé, vo víki.

Sšédyj ko mňí dáže do áda, i vsím putesotvorívyj voskresénije, páki vozšél jesí, vzém mjá na rámu tvojéju, i Otcú privél jesí. Ťímže zovú ti: Hóspoda pójte ďilá, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Tróičen: Umá pérvaho i vinóvnaho vsích, Otcá jedínaho bezvinóvnaho slávim, Slóva že beznačálnaho, i Dúcha Uťíšiteľa, jedínaho Bóha vsích, Tróici sráslenňij poklaňájuščesja, i prevoznosjášče vo vsjá víki.

Ín. irmós: Izbáviteľu vsích Vsesíľne, posreďí plámene blahočéstvovavšyja, snizšéd orosíl jesí, i naučíl jesí píti: vsjá ďilá blahoslovíte, pójte Hóspoda.

Ot rebrá Adámova sozdávyj ťá, ot tvojehó ďívstva voplotísja, íže vsích Hospóď, jehóže pojúšče, vopijém: vsjá ďilá blahoslovíte, pójte Hóspoda, i prevoznosíte jehó vo víki.

V síni Avraám uzrí, jéže v tebí Bohoródice, táinstvo, Sýna bo tvojehó bezplótnaho priját, pojá: vsjá ďilá blahoslovíte , pójte Hóspoda, i prevoznosíte jehó vo víki.

Ravnočíslennyja Tróicy spasló jésť tvojehó ďívstva proobražénije: v ďívstvennych bo ťilesích popiráchu plámeň otrokovíce, vopijúšče: blahoslovíte , pójte Hóspoda, i prevoznosíte jehó vo víki.

irmós: Bohohlahóliviji ótrocy v peščí, so ohném plámeň popirájušče, pojáchu: blahoslovíte ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Ne ubojálsja jesí mečá, jerárše, ne ustrašílsja jesí bíd, ne užáslsja jesí smérti, bezsmértnyja ťá slávy pokazújuščija pričástnika.

Svjaščennoďíjstvennik tájin pokazálsja jesí, i sebé osvjatív, žértva blahovónna býl jesí, i výšnija trapézy, Zinóvije, dostójin.

Čudoďíjstvy sijája, jerárše, múčeničeskimi lučámi svítlo oblistál jesí: i mrák prélesti do koncá othnál jesí.

Bohoródičen: Ne zemleďílannyj hrózd začénši, istočájušč vinó, Ďívo Máti, ostavlénija, strastéj mjá pijánstva izminí, moľúsja.

Irmos: Otroki blahočestívyja v peščí, roždestvó Bohoródice spasló jesť: tohdá úbo obrazujemoje, nýňi že ďíjstvujemoje, vselénnuju vsju vozdvizájet píti tebí: Hóspoda pójte ďilá, í prevoznosíte vo vsja víki.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Velíčit dušá mojá Hóspoda, i vozrdádovasja dúch mój o Bózi Spási mojém.

Čestňíjšuju Chruvím i slavňíjšuju bez sravnénija Serefím bez istľínija Bóha Slova róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá velčájem.

Jáko prizrí na smirénije rabý svojejá, se bo ot nýňi ublažát mjá vsí ródi.

Jáko sotvorí mňí velíčije síľnyj, i svjáto ímja jehó, i mílosť jehó v ródy rodóv bojáščymsja jehó.

Sotvorí deržávu mýšcejú svojéju, rastočí hórdyja mýsliju sérdca ích.

Nizloží síľnyja s prestól i voznesé smirénnyja, álčuščyja ispólni bláh, i bohaťáščyjasja otpustí tščý.

Vospriját Izráiľa ótroka svojehó, pomjanúti mílosti, jákože hlahóla k otcém nášym Avraámu i símeni jehó do víka.

[Písň 9]

irmós: Kámeň nerukosíčnyj, ot nesikómyja horý tebé Ďívo kraeuhóľnyj otsečésja, Christós, sovokupívyj razstojáščajasja jestestvá. Ťím veseľáščesja ťá Bohoródice veličájem.

Vsehó mja vosprijál jesí vés v sovokupléniji neslítno, vsemú mi dajá Bóže mój, spasénije strástiju tvojéju, júže na kresťí preterpíl jesí telésňi, blahoutróbija rádi mnóhaho.

Tvojí učenicý zrjášče otvérzen hrób tvój, i Bohonósnyja plaščanícy ispražnény voskresénijem tvojím, so ánhelom hlahólachu: voístinnu vostá Hospóď.

Tróičen: Jedínici úbo božéstvennaho suščestvá, no ipostásmi Tróici, vsí vírniji poklaňájuščesja, v neslijánnych ipostásich ravnosíľnuju jedinočéstnuju nýňi blahočtúšče veličájem.

Ín. irmós: Vsják zemnoródnyj da vzyhrájetsja dúchom prosviščájem, da toržestvújet že bezplotnych umóv jestestvó, počitájuščeje svjaščérnoje toržestvó Bohomátere, i da vpijét: rádujsja, vseblažénnaja Bohoródice čístaja prisnoďívo.

Ľstívno popólz zmíj, iz Jedéma poját mjá pľinéna: na kránijevem že tvérďim kámeni razbí sehó vsederžítel Hospóď, jákože mladénca: i sládosti páki mňí vchód drévom kréstnym otvérze.

Položíl jesí krípkija vrážija tverdýni nýňi v zapusťínije: vsesílňijšeju že rukóju bohátstvo jehó raschítil jesí iz istoščánij ádovych sovoskresívyj mjá Christé, i drévle bezmírno chváľaščahosja jáko smích ruhájema javíl jesí.

Prijidí, níščich ľudéj tvojích ozloblénije posiščája, mílostivnoju že i deržávnoju tvojéju rukóju ukripí krestonósnyja ľúdi, tvojé izrjádnoje dostojánije, Christé, jáko čelovikoľúbec.

Ín. irmós: Sokrovénnoje Bóžije neizrečénnoje v tebí soveršájetsja jávstvennoje tájinstvo, Ďívo prečístaja: Íbo Bóh iz tebé voplotísja za milosérdije. Ťímže ťá jáko Bohoródicu veličájem.

Zrím jáko krín ťá rízoju obahrénoju ukrášenu, prečístaja, božéstvennaho Dúcha, posreďí térnija sijájušču, i blahouchánija ispolňájušču, íže tebé ískrenno veličájuščich.

Tľínnoje prijím čelovíčeskoje jestestvó iz tvojehó, vseneporóčnaja, čréva netľínnyj. V sebí pokazá netľínno, za blahoutróbije: ťímže ťá jáko Bohoródicu veličájem.

Jáže vsími Vladýčestvujušči tvármi, ľúdem tvojím dáruj pobídnoje odoľínije, vrahá polahájušči primiríteľna cérkvi: da ťá jáko Bohoródicu veličájem.

irmós: Ustrašísja vsják slúch neizrečénna Bóžija snizchoždénija, jáko výšnij vóleju sníde dáže i do plóti, ot ďivíčeskaho čréva býv čelovík. Ťímže prečístuju Bohoródicu, vírniji, veličájem.

Stojál jesí pred sudílišči, preslávne, mučítelej, voploščénije svítlym hlásom propovíduja vsederžíteľa, i stradánija jehó, krest i smérť i voskresénije, ímže spasé ny, jáko čelovikoľúbec.

O čudesé! Káko s plótiju bezplótnyja vrahí pobidí? Káko nizloží némoščiju mnohokóznennaho? Káko s nNebésnymi služíteli sovokupítisja zemnýj podvíhsja? Jehóže čtúšče blahočéstno veličájem.

Ťilesá, múčenicy čestníji, ránam razlíčnym razlíčne predáste, vzirájušče k víčnomu blažénstvu: brátskoju bo ľubóviju drúh drúhu svjázani, múčeničeskimi dobrótami prosvitístesja: ťímže ublažájetesja.

Pámjať dnés váša svitozarénijem sijájušči Dúcha, vsím prosijá, čudés blahodáť oblistájušči, i vračevánij ríki obílno točášči, júže prázdnujušče, blažím vý Christóvy múčenicy.

Bohoródičen: Prosvití, dvére svíta, sérdca mojehó óči, moľúsja, daléče othoňášči hrichá tmú ťažčájšuju ot okajánnyja mojejá duší: da veličáju ťá, da slávľu ťá, da ľubóviju ťá pojú vsepítuju.

Irmos: Vsják zemnoródnyj da vzyhrájetsja dúchom prosviščájem, da toržestvújet že bezplotnych umóv jestestvó, počitájuščeje svjaščérnoje toržestvó Bohomátere, i da vpijét: rádujsja, vseblažénnaja Bohoródice čístaja prisnoďívo.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Svját Hospóď Boh náš. (hlás 4.)

Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.

Stích: Voznosíte Hospóda Boha našeho i poklaňájtesja podnóžiju nohú jeho, jáko svjáto jesť.

Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.

Svitilen. Tiveriádskoje móre, s ďitmí Zevedéjevymi, Natanájila s Petróm že i s druhími dvima drévle i Tomú, imjáše na lóví: íže Christóvym poveľínijem odesnúju vvérhše, mnóžestvo izvlekóša ryb: jehóže Petr poznáv, k nemu broďáše. ímže trétije javléjsja i chľíb pokazá, í rýbu na úhlich.

Sláva, i nýňi, Bohorodičen. Voskrésšaho Hóspoda tridnévno ot hróba, Ďívo, molí o vospivájuščich ťa i ľubóviju blažáščich: tebé bo imamy vsi pribižišče spasíteľnoje, i chodátajicu k nemu: nasľídije bo tvojé i rabí tvojí jesmý, Bohoródice, i k tvojemú zastupléniju vsi vzirájem.

(Hlás 4.)

Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Na chvalítech stichíry voskrésny,

Stich: Sotvoríti v ních súd napísan, sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

hlás 4: Krest preterpévyj i smérť, i voskrésýj iz mértvych vsesíľne Hóspodi, slávim tvojé voskresénije.

Stich: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždéniji síly jehó.

Krestóm tvojím Christé, ot drévnija kľátvy svobodíl jesí nás, i smértiju tvojéju jestestvó náše múčaščaho dijávola uprazdníl jesí: vostánijem že tvojím rádosti vsjá ispólnil jesí. Ťímže vopijém tí: voskrésýj iz mértvych Hóspodi, sláva tebí.

Stich: Chvalíte jehó na sílach jehó, * chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

Tvojím krestóm Christé Spasé, nastávi nás na ístinu tvojú, i izbávi nás ot sítej vrážijich, voskrésýj iz mértvych, vozstávi ný pádšyjasja hrichóm, prostér rúku tvojú čelovikoľúbče Hóspodi, molítvami svjatých tvojích.

Stich: Chvalíte jehó v hlási trúbňim, * chvalíte jehó v psaltíri i húsľich.

Otéčeskich tvojích ňídr ne razlučívsja, jedinoródnyj Slóve Bóžij, prišél jesí na zémľu za čelovikoľúbije, čelovík býv neprelóžen, i krest i smérť preterpíl jesí plótiju, bezstrástnyj Božestvóm: voskrés že iz mértvych, bezsmértije pódal jesí ródu čelovíčeskomu, jáko jedín vsesílen.

Íny stichíry anatólijevy, hlás tójže.

Stich: Chvalíte jehó v tympáňi i líci, * chvalíte jehó v strúnach i orháňi.

Smérť prijál jesí plótiju, nám bezsmértije chodátajstvuja Spáse, i vo hrób vselílsja jesí, da nás ot áda svobodíši, voskrésív s sobóju: postradá úbo jáko čelovík, no voskrés jáko Bóh. Sehó rádi vopijém: sláva tebí žiznodávče Hóspodi, jedíne čelovikoľúbče.

Stich: Chvalíte jehó v kymváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kymváľich vosklicánija, * vsjákoje dychánije da chvalít Hóspoda.

Kámenije raspadášesja Spáse, jehdá na lóbňim krest tvój vodruzísja, ustrašíšasja ádovy vrátnicy, jehdá vo hróbi jáko mértv položén býl jesí: íbo smértnuju uprazdnívyj kríposť, uméršym vsím netľínije pódal jesí voskresénijem tvojím Spáse, žiznodávče Hóspodi, sláva tebí.

Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich tvojích do koncá.

Vozžeľíša žený víďíti tvojé voskresénije, Christé Bóže, priíde predvárši Maríja Mahdalína, obríte kámeň otvalén ot hróba, i ánhela siďášča, i hlahóľušča: čtó íščete živáho s mértvymi: voskrése jáko Bóh, da spasét vsjáčeskaja.

Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi, vsím sérdcem mojím, povím vsjá čudesá tvojá.

Hďí jésť Iisús, jehóže vminíste streščí, rcýte iudéi? Hďí jésť, jehóže položíste vo hróbi, kámeň zapečatľívše? Dadíte mértva, íže životá otvérhšijisja: Dadíte pohrebénnaho, ilí vírujte voskrésšemu. Ášče i vý umolčité Hospódne vostánije, kámenije vozopijét, páče že otvalénnyj ot hróba. Velíkaja tvojá mílosť, vélije tájinstvo smotrénija tvojehó Spáse náš, sláva tebí.

Sláva, X. Stichira ev., hlás 6. Po jéže vo ad sošéstviji, * i jéže iz mertvych voskréseniji, * skorbjášče jákože dostojáše, o razlučéníji tvojém, Christé, * učenicý, na ďilanije obratíšasja, * i páki korablí i mréži lóva že nihďíže: * no ty, Spase javívyjsja jáko Vladyka vsích, * odesnúju mréži poveľiváješi vovreščí, * i býsť slóvo ďílo vskóri i mnóžestvo ryb mnóhoje, * i véčerja stránnaja hotóva na zemlí: * jejáže pričastívšymsja tohdá tvojím učenikóm, * i nas nýňi mýslenno spodóbi nasladítisja, * čelovikoľúbče Hóspodi.

I nýňi, hlás 2: Preblahoslovénna jesí, Bohoródice Ďívo: * voplóščšimbosja iz tebé, * ád pľinísja, Adám vozzvásja, * kľátva potrebísja, Jéva svobodísja, * smérť umertvísja, i mý ožíchom, * ťímže pojúšče vozopijém: * blahoslovén Christós Bóh náš, izvólivyj táko sláva tebí.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje.

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir, * v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa, * kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj, * Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * po­miluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mí­losť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, prí­bížišče byl jesí nam, * v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, po­miluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, * naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Tropár po Slavosloviji:

hlás 1, 3, 5, 7. Dnés spasénije míru býsť, pojém voskrésšemu iz hróba, i načáľniku žízni nášeja, razrušív bo smértiju smérť, pobídu dadé nám i véliju mílosť.

hlás 2, 4, 6, 8. Voskrés iz hróba, i úzy rasterzál jesí áda, razrušív bo osuždénije smérti Hóspodi, vsjá ot sitéj vrahá izbávivyj, javívyj že sebé apóstolom tvojím, poslál jesí ích na própoviď, i ťími mír tvój podál jesí vselénňij, jedíne čelovikoľúbče.

~~(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:~~

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)­, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Voskrésyj iz mértvych, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.

Sláva, i nýňi, VII. Stichira ev., hlás 7. Se tma, i ráno, * i čto u hróba, Maríje, stojíši, * mnóhuju tmu imíjušči v rázumi, * v néjže hďi položén býsť Isús voprošáješi: * no vížď sríščuščyjasja učenikí, * káko plaščanícami i sudarém voskresénije obritóša, * i pomjanúša jáže o sich pisánija: * s ními že i my vírovavše, * vospivájem ťa žiznodávca Christá.