Utiereň 23.10.

Utreňa

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (3. hlas)

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár voskrésen, hlás 3: Da veseľátsja nebésnaja, da rádujutsja zemnája: jáko sotvorí deržávu mýšceju svojéju Hospóď, poprá smértiju smérť, pérvenec mértvych býsť, iz čréva ádova izbávi nás, i podadé mírovi véliju mílosť. (2x)

Sláva, tropár, hlás 2: Jáko Hospódeň učeník, vosprijál jesí právedne Jevánhelije: jáko múčenik ímaši, jéže neopísannoje: derznovénije, jáko brát Bóžij: jéže molítisja, jáko jerárch. Molí Christá Bóha, spastísja dušám nášym.

I nýňi, Vsjá páče smýsla, vsjá preslávnaja tvojá Bohoródice, tájinstva, čistoťí zapečátannoj, i ďívstvu chranímu Máti poználasja jesí nelóžna, Bóha róždši ístinnaho: tohó molí spastísja dušám nášym.

Psalóm 9

Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, * povím vsjá čudesá Tvojá.

Vozveseľúsja i vozrádujusja o Tebí, * pojú ímeni Tvojemú, Výšnij.

Vnehdá vozvratítisja vrahú mojemú vspjáť, * iznemóhut i pohíbnut ot licá Tvojehó.

Jáko sotvoríl jesí súd mój i prjú mojú, * síl jesí na Prestóľi, suďáj právdu.

Zapretíl jesí jazýkom, i pohíbe nečestívyj, * ímja jehó potrebíl jesí vo vík i vo vík víka.

Vrahú oskuďíša orúžija v konéc, i hrády razrušíl jesí, * pohíbe pámjať jehó s šúmom.

I Hospóď vo vík prebyvájet, uhotóva na súd Prestól Svój, * i Tój sudíti ímať vselénňij v právdu, sudíti ímať ľúdem v pravoťí.

I býsť Hospóď pribížišče ubóhomu, * pomóščnik vo blahovrémenijich, v skórbech.

I da upovájut na Ťá znájuščiji ímja Tvojé, * jáko ne ostávil jesí vzyskájuščich Ťá, Hóspodi.

Pójte Hóspodevi, živúščemu v Sijóňi, * vozvistíte vo jazýcich načinánija Jehó.

Jáko vzyskájaj króvi ích pomjanú, * ne zabý zvánija ubóhich.

Pomíluj mjá, Hóspodi, vížď smirénije mojé ot vráh mojích, * voznosjáj mjá ot vrát smértnych.

Jáko da vozviščú vsjá chvály Tvojá vo vraťích dščére Sijóňi, * vozrádujemsja o spaséniji Tvojém.

Uhľibóša jazýcy v páhubi, júže sotvoríša, * v síti séj, júže skrýša, uvjazé nohá ích.

Znájem jésť Hospóď suďbý tvorjáj, * v ďíľich rukú svojéju uvjazé hríšnik.

Da vozvraťátsja hríšnicy vo ád, * vsí jazýcy zabyvájuščiji Bóha.

Jáko ne do koncá zabvén búdet níščij, * terpínije ubóhich ne pohíbnet do koncá.

Voskresní, Hóspodi, da ne kripítsja čelovík, * da súďatsja jazýcy préd Tobóju.

Postávi, Hóspodi, zakonopoložíteľa nád ními, * da razumíjut jazýcy, jáko čelovícy súť.

Vskúju, Hóspodi, otstojá daléče, * preziráeši vo blahovrémenjiich, v skórbech?

Vnehdá hordítisja nečestívomu, * vozharájetsja níščij, uvjazájut v sovíťich, jáže pomyšľájut.

Jáko chválim jésť hríšnyj v póchotech duší svojejá, * i obíďaj blahoslovím jesť.

Razdraží Hóspoda hríšnyj, po mnóžestvu hňíva svojehó ne vzýščet, * ňísť Bóha préd ním.

Oskverňájutsja putijé jehó na vsjákoje vrémja, * otjémľutsja suďbý Tvojá ot licá jehó, vsími vráhi svojími obladájet.

Rečé bo v sérdci svojém, * ne podvížusja ot róda v ród bez zlá,

jehóže kľátvy ustá jehó polná súť, i hóresti i ľstí, * pod jazýkom jehó trúd i boľízň.

Prisidít v lovíteľstvi s bohátymi v tájnych, * jéže ubíti nepovínnaho, óči jehó na níščaho prizirájeťi.

Lovít v tájňi jáko lév vo ohráďi svojéj, * lovít éže voschítiti níščaho,

voschítiti níščaho, * vnehdá privleščí í v síti svojéj.

Smirít jehó, preklonítsja i padét, * vnehdá jemú obladáti ubóhimi.

Rečé bo v sérdci svojém: zabý Bóh, otvratí licé Svojé, * da ne vídit do koncá.

Voskresní, Hóspodi Bóže mój, * da voznesétsja ruká Tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Česó rádi prohňíva nečestívyj Bóha? * Rečé bo v sérdci svojém: ne vzýščet.

Vídiši, jáko Tý boľízň i járosť smotrjáješi, * da prédan búdet v rúci Tvojí,

Tebí ostávlen jésť níščij, * síru Tý búdi pomóščnik.

Sokruší mýšcu hríšnomu i lukávomu, * vzýščetsja hrích jehó i ne obrjáščetsja.

Hospóď Cár vo vík i v vík víka, * pohíbnete, jazýcy, ot zemlí Jehó.

Želánije ubóhich uslýšal jesí, Hóspodi, * uhotóvaniju sérdca ích vňát úcho Tvojé.

Sudí síru i smirénu, * da ne priložít ktomú veličátisja čelovík na zemlí.

Psalóm Davídu, 10

Na Hóspoda upovách, káko rečéte duší mojéj: * previtáj po horám, jáko ptíca.

Jáko sé, hríšnicy naľakóša lúk, * uhotóvaša stríly v túľi, sostriľáti vo mráci právyja sérdcem.

Zané jáže Tý soveršíl jesí, oní razrušíša, * právednik že čtó sotvorí Hospóď vo chrámi svjáťim Svojém.

Hóspoď, na nebesí Prestól Jehó, * óči Jehó na níščaho prizirájeťi, víždi Jehó ispytájeťi sýny čelovíčeskija.

Ispytájet právednaho i nečestívaho, * ľúbjaj že neprávdu nenavídit svojú dúšu.

Odoždít na hríšniki síti, óhň i žúpel, * i dúch búren čásť čáši ích.

Jáko práveden Hospóď, i právdy vozľubí, * pravotý víďi licé Jehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 11

Spasí mjá, Hóspodi, jáko oskuďí prepodóbnyj, * jáko umálišasja ístiny ot synóv čelovíčeskich.

Sújetnaja hlahóla kíjždo ko ískrennemu svojemú, * ustňí ľstívyja v sérdci, i v sérdci hlahólaša zlája.

Potrebít Hospóď vsjá ustný ľstívyja, * jazýk veleríčivyj,

Rékšyja: jazýk náš vozvelíčim, * ustný náša pri nás súť, któ nám Hospóď jésť?

Strásti rádi níščich i vozdychánija ubóhich nýňi voskresnú, * hlahólet Hospóď, položúsja vo spasénije, ne obiňúsja o ném.

Slovesá Hospódňa slovesá čísta, * srebró razžžéno, iskušéno zemlí, očiščéno sedmeríceju.

Tý, Hóspodi, sochraníši ný * i sobľudéši ný ot róda sehó i vo vík.

Ókrest nečestíviji chóďat; * po vysoťí Tvojéj umnóžil jesí sýny čelovíčeskija.

Psalóm Davídu, 12

Dokóľi, Hóspodi, zabúdeši mjá do koncá? * Dokóľi otvraščáješi licé Tvojé ot mené?

Dokóľi položú sovíty v dúši mojéj, boľízni v sérdci mojém déň i nóšč? * Dokóľi voznesétsja vráh mój na mjá?

Prízri, uslýši mjá, Hóspodi Bóže mój, * prosvití óči mojí, da ne kohdá usnú v smérť,

da ne kohdá rečét vráh mój: * ukripíchsja na nehó.

Stužájuščiji mí vozrádujutsja, * ášče podvížusja.

Áz že na mílosť Tvojú upovách, * vozrádujetsja sérdce mojé o spaséniji Tvojém,

vospojú Hóspodevi blahoďijavšemu mňí * i pojú ímeni Hóspoda Výšňaho.

Psalóm Davídu, 13

Rečé bezúmen v sérdce svojém: ňísť Bóh. * Rastľíša i omerzíšasja v načinánijich, ňísť tvorjáj blahostýňu.

Hospóď s Nebesé priníče na sýny čelovíčeskija, * víďiti, ášče jésť razumivájaj ilí vzyskájaj Bóha.

Vsí ukloníšasja, vkúpi nekľučími býša: * ňísť tvorjaj blahostýňu, ňísť do jedínaho.

Ni lí urazumíjut vsí ďílajuščiji bezzakónije, sňidájuščiji ľúdi mojá v sňíď chľíbá? * Hóspoda ne prizváša.

Támo ubojášasja strácha, iďíže ne bí strách, * jáko Hospóď v róďi právednych.

Sovít níščaho posramíste, * Hospóď že upovánije jehó jésť.

Któ dást ot Sijóna * spasénije Izráilevo?

Vnehdá vozvratít Hospóď pľinénije ľudéj Svojích, * vozrádujetsja Jákov, i vozveselítsja Izráiľ.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 14

Hóspodi, któ obitájet v žilíšči Tvojém, * ilí któ vselítsja vo svjátuju hóru Tvojú?

Choďáj neporóčen i ďílajaj právdu, * hlahóľaj ístinu v sérdci svojém.

Íže ne uľstí jazýkom svojím i ne sotvorí ískrennemu svojemú zlá, * i ponošénija ne priját na blížnija svojá.

Uničižén jésť préd ním lukávnujaj, bojáščyja že sjá Hóspoda slávit, * klenýjsja ískrennemu svojemú i ne otmetájasja.

Srebrá svojehó ne dadé v lichvú i mzdý na nepovínnych ne priját. * Tvorjáj sijá ne podvížitsja vo vík.

Psalóm Davidu, 15

Sochraní mjá, Hóspodi, * jáko na Ťá upovách.

Rích Hóspodevi: Hospóď mój jesí Tý, * jáko blahích mojích ne trébuješi.

Svjátym, íže súť na zemlí Jehó, * udiví Hospóď vsjá choťínija Svojá v ních.

Umnóžišasja némošči ích, po sích uskoríša: ne soberú sobóry ích ot krovéj, * ni pomjanú že imén ích ustnáma mojíma.

Hospóď čásť dostojánija mojehó i čáši mojejá, * Tý jesí ustrojájaj dostojánije mojé mňí.

Úžja napadóša mí v deržávnych mojích, * íbo dostojánije mojé deržávno jésť mňí.

Blahoslovľú Hóspoda, vrazumívšaho mjá, * ješčé že i do nóšči nakazáša mjá utróby mója.

Predzrích Hóspoda prédo mnóju výnu, * jáko odesnúju mené jésť, da ne podvížusja.

Sehó rádi vozveselísja sérdce mojé, i vozrádovasja jazýk mój, * ješčé že i plóť mojá vselítsja na upovániji.

Jáko ne ostáviši dúšu mojú vo áďi, * nižé dási prepodóbnomu Tvojemú víďiti istľínija.

Skazál mí jesí putí životá, ispólniši mjá vesélija s licém Tvoím, * krasotá v desníci Tvojéj v konéc.

Psalóm 16

Uslýši, Hóspodi, právdu mojú, vonmí moléniju mojemú, * vnuší molítvu mojú ne vo ustnách ľstívych.

Ot licá Tvojehó suďbá mojá izýdet, * óči mojí da vídita pravotý.

Iskusíl jesí sérdce mojé, positíl jesí nóščiju, * iskusíl mjá jesí, i ne obrítesja vo mňí neprávda.

Jáko da ne vozhlahóľut ustá mojá ďíl čelovíčeskich, * za slovesá ustén Tvojích áz sochraních putí žéstoki.

Soverší stópy mojá vo stezjách Tvojích, * da ne podvížutsja stópy mojá.

Áz vozzvách, jáko uslýšal mjá jesí, Bóže, * priklóni úcho Tvojé mňí i uslýši hlahóly mojá.

Udiví mílosti Tvojá, spasájaj upovájuščyja na Ťá * ot protívjaščichsja desníci Tvojéj.

Sochraní mjá, Hóspodi, jáko zínicu óka, * v króvi krilú Tvojéju pokrýješi mjá ot licá nečestívych, ostrástšich mjá:

vrazí mojí dúšu mojú oderžáša, túk svój zatvoríša; * ustá ích hlahólaša hordýňu.

Izhoňáščiji mjá nýňi obydóša mjá, * óči svojí vozložíša ukloníti na zémľu.

Objáša mjá jáko lév hotóv na lóv * i jáko skímen obitájaj v tájnych.

Voskresní, Hóspodi, predvarí já i zapní ím, * izbávi dúšu mojú ot nečestívaho,

orúžije Tvojé * ot vráh rukí Tvojéja.

Hóspodi, ot málych ot zémli, razďilí já v živoťí ích, * i sokrovénnych Tvójich ispólnisja črévo ích,

nasýtišasja synóv, * i ostáviša ostánki mladéncem svojím.

Áz že právdoju javľúsja licú Tvojemú, * nasýščusja, vnehdá javíti mí sjá slávi Tvojéj.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-m stichoslóviji sidálny voskrésny,

hlás 3: Christós ot mértvych vostá, načátok usópšich: pervoroždén tvári, i soďíteľ vsích bývšich, istľívšeje jestestvó róda nášeho v sebí samóm obnoví. Ne ktomú smérte obladáješi: íbo vsích Vladýka deržávu tvojú razruší.

Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich tvojích do koncá.

Plótiju smérti vkusív Hóspodi, hóresť smérti presíkl jesí vostánijem tvojím, i čelovíka na ňú ukripíl jesí, pérvyja kľátvy odoľínije prizyvája: zaščítniče žízni nášeja Hóspodi, sláva tebí.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Krasoťí ďívstva tvojehó, i presvítloj čistoťí tvojéj, Havriíl udivívsja, vopijáše tí Bohoródice: kúju tí pochvalú prinesú dostójnuju? Čtó že vozymenúju ťá? Nedoumiváju i užasájusja. Ťímže jáko poveľín bých, vopijú ti: rádujsja blahodátnaja.

Psalóm 17

Vozľubľú Ťá, Hóspodi, * kríposte mojá.

Hospóď utverždénije mojé, i pribížišče mojé, i Izbáviteľ Mój, * Bóh mój, Pomóščnik mój, i upováju na Nehó,

Zaščítitel mój, * i róh spasénija mojehó, i Zastúpnik mój.

Chvaľá prizovú Hóspoda * i ot vráh mojích spasúsja.

Oderžáša mjá boľízni smértnyja, i potócy bezzakónija smjatóša mjá, * boľízni ádovy obydóša mjá, predvaríša mjá síti smértnyja.

I vnehdá skorbíti mí, * prizvách Hóspoda, i k Bóhu mojemú vozzvách,

uslýša ot chráma svjatáho Svojehó hlás mój, * i vópľ mój préd Ním vnídet vo úši Jehó.

I podvížesja, i trépetna býsť zemľá, * i osnovánija hór smjatóšasja i podvihóšasja, jáko prohňívasja na ňá Bóh.

Vzýde dým hňívom Jehó, i óhň ot licá Jehó vosplámenitsja, * úhlije vozhorísja ot Nehó.

I prikloní nebesá, i sníde, * i mrák pod noháma Jehó.

I vzýde na Cheruvímy, * i leťí, leťí na krilú vítreňu.

I položí tmú zakróv Svój, ókrest Jehó selénije Jehó, * temná vodá vo óblacich vozdúšnych.

Ot oblistánija préd Ním óblacy proidóša, * hrád i úhlije óhnennoje.

I vozhremí s nebesé Hospóď * i Výšnij dadé hlás Svój.

Nizposlá stríly i razhná já, * i mólniji umnóži, i smjaté já.

I javíšasja istóčnicy vodníji, i otkrýšasja osnovánija vselénnyja, * ot zapreščénija Tvojehó, Hóspodi, ot dochnovénija dúcha hňíva Tvojehó.

Nizposlá s vysotý, i priját mjá, * vospriját mjá ot vód mnóhich.

Izbávit mjá ot vrahóv mojích síľnych i ot nenavíďaščich mjá, * jáko utverdíšasja páče mené.

Predvaríša mjá v déň ozloblénija mojehó, * i býsť Hospóď utverždénije móje.

I izvedé mjá na širotú, * izbávit mjá, jáko voschoťí mjá.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju vozdást mí.

Jáko sochraních putí Hospódni * i ne nečéstvovach ot Bóha mojehó.

Jáko vsjá suďbý Jehó prédo mnóju * i opravdánija Jehó ne otstupíša ot mené.

I búdu neporóčen s Ním, * i sochraňúsja ot bezzakónija mojehó.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju préd očíma Jehó.

S prepodóbnym prepodóben búdeši, * i s múžem nepovínnym nepovínen búdeši, i so izbránnym izbrán búdeši, i so stroptívym razvratíšisja.

Jáko Tý ľúdi smirénnyja spaséši * i óči hórdych smiríši.

Jáko Tý prosvitíši svitíľnik mój, Hóspodi, Bóže mój, * prosvitíši tmú mojú.

Jáko Tobóju izbávľusja ot iskušénija * i Bóhom mojím prejdú sťínu.

Bóh mój, neporóčen púť Jehó, slovesá Hospódňa razžžéna, * Zaščítiteľ jésť vsích upovájuščich na Nehó.

Jáko któ Bóh, rázvi Hóspodá, Ilí kto Bóh, rázvi Bóha nášehó? * Bóh prepojasújaj mjá síloju, i položí neporóčen púť mój.

Soveršájaj nózi mojí, jáko jeléni, * i na vysókich postavľájaj mjá.

Naučájaj rúci mojí na bráň, * i položíl jesí lúk míďan mýšca mojá.

I dál mi jesí zaščiščénije spásenija, * i desníca Tvojá vospriját mjá,

i nakazánije Tvojé isprávit mjá v konéc, * i nakazánije Tvojé tó mjá naučít.

Uširíl jesí stopý mojá pódo mnóju, * i ne iznemohósťi plesňí mojí.

Poženú vrahí mojá, i postíhnu já, * i ne vozvraščúsja, dóndeže skončájutsja.

Oskorbľú ích, i ne vozmóhut státi, * padút pod noháma mojíma.

I prepojásal mjá jesí síloju na bráň, * spjál jesí vsjá vostajúščyja na mjá pod mjá.

I vrahóv mojích dál mí jesí chrebét, * i nenavíďaščyja mjá potrebíl jesí.

Vozzváša, i ne bí spasájaj: * ko Hóspodu, i ne uslýša ích.

I istňú já jáko prách préd licém vítra, * jáko brénije putéj pohláždu já.

Izbáviši mjá ot prerikánija ľudéj, * postáviši mjá vo hlavú jazýkov.

Ľúdije, íchže ne víďich, rabótaša mí. * V slúch úcha poslúšaša mjá.

Sýnove čuždíji solháša mí. * Sýnove čuždíji obetšáša i ochromóša ot stéz svojích.

Žív Hospóď, i blahoslovén Bóh, * i da voznesétsja Bóh spasénija mojehó.

Bóh dajáj otmščénije mňí * i pokorívyj ľúdi pod mjá.

Izbáviteľ mój ot vráh mojích hňivlívych, * ot vostajúščich na mjá vozneséši mjá, ot múža neprávedna izbáviši mjá.

Sého rádi ispovímsja Tebí vo jazýcich, Hóspodi, * i ímeni Tvojemú pojú:

veličájaj spasénija caréva, * i tvórjaj mílosť christú svojemú Davídu, i símeni jehó do víka.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 18

Nebesá povídajut slávu Bóžiju, * tvorénije že rukú Jehó vozviščájet tvérď.

Déň dní otryhájet hlahól, * i nóšč nóšči vozviščájet rázum.

Ne súť ríči, nižé slovésa, * íchže ne slýšatsja hlási ích.

Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích * i v koncý vsélennyja hlahóly ích.

V sólnce položí selénije svojé, i tój, jáko ženích ischoďáj ot čertóha Svojehó, * vozrádujetsja, jáko ispolín teščí púť.

Ot krája nebesé ischód Jehó, i srítenije Jehó do krája nebesé, * i ňísť íže ukrýjetsja teplotý Jehó.

Zakón Hospódeň neporóčen, obraščájaj dúšy, * sviďíteľstvo Hospódne vírno, umudrjájuščeje mladéncy.

Opravdánija Hospódňa práva, veseľáščaja sérdce, * zápoviď Hospódňa svitlá, prosviščájuščaja óči.

Strách Hospódeň číst, prebyvájaj vo vík víka: * suďbý Hospódni ístinny, opravdány vkúpi,

voždeľínny páče zláta i kámene čéstna mnóha, * i sláždša páče méda i sóta.

Íbo ráb Tvój chranít já, vnehdá sochraníti já, * vozdajánije mnóho.

Hrichopadénija któ razumíjet? * ot tájnych mojích očísti mjá, i ot čuždích poščadí rabá Tvojehó,

ášče ne obladájut mnóju, tohdá neporóčen búdu * i očíščusja ot hrichá velíka.

I búdut vo blahovolénije slovesá úst mojích, i poučénije sérdca mojehó préd Tobóju výnu, * Hóspodi, Pomóščniče mój i Izbáviteľu mój.

Psalóm 19

Uslýšit ťá Hospóď v déň pečáli, * zaščítit ťá ímja Bóha Jákovľa.

Póslet tí pómošč ot Svjatáho * i ot Sijóna zastúpit ťá.

Pomjanét vsjáku žértvu tvojú, * i vsesožžénije tvojé túčno búdi.

Dást tí Hospóď po sérdcu tvojemú * i vés sovít tvój ispólnit.

Vozrádujemsja o spaséniji tvojém * i vo ímja Hóspoda Bóha nášeho vozvelíčimsja.

Ispólnit Hospóď vsjá prošénija tvojá. * Nýňi poznách, jáko spasé Hospóď christá Svojehó,

uslýšit jehó s nebesé svjatáho Svojehó, * v sílach spasénije desnícy Jehó.

Síji na kolesnícach, i síi na kóňich, * mý že vo ímja Hóspoda Bóha nášeho prizovém.

Tíji spjáti býša i padóša, * mý že vostáchom i isprávichomsja.

Hóspodi, spasí carjá i uslýši ný, * vóňže ášče déň prizovém Ťá.

Psalóm 20

Hóspodi, síloju Tvojéju vozveselítsja cár * i o spaséniji Tvojém vozrádujetsja ziló.

Želánije sérdca jehó dál jesí jemú, * i choťínija ustnú jehó ňísi lišíl jehó.

Jáko predvaríl jesí jehó blahoslovénijem blahostýnnym, * položíl jesí na hlaví jehó vinéc ot kámene čéstna.

Životá prosíl jésť u Tebé, * i dál jesí jemú dolhotú dníj vo vík víka.

Vélija sláva jehó spasénijem Tvojím, * slávu i veleľípije vozložíši na nehó.

Jáko dási jemú blahoslovénije vo vík víka, * vozveselíši jehó rádostiju s licém Tvoím.

Jáko cár upovájet na Hóspoda, * i mílostiju Výšňaho ne podvížitsja.

Da obrjáščetsja ruká Tvojá vsím vrahóm Tvojím, * desníca Tvojá da obrjáščet vsjá nenavíďaščyja Tebé.

Jáko položíši ích jáko péšč óhnennuju vo vrémja licá Tvojehó, * Hospóď hňívom Svojím smjatét já, i sňísť ích óhň.

Plód ích ot zemlí pohubíši, * i símja ích ot synóv čelovíčeskich.

Jáko ukloníša na Ťá zlája, * pomýsliša sovíty, íchže ne vozmóhut sostáviti.

Jáko položíši já chrebét, * vo izbýtcich Tvojích uhotóviši licé ích.

Voznesísja, Hóspodi, síloju Tvojéju, * vospojém i pojém síly Tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 21

Bóže, Bóže mój, vonmí mí, * vskúju ostávil mjá jesí?

Daléče ot spasénija mojehó * slovesá hrichopadénij mojích.

Bóže mój, vozzovú vo dní, i ne uslýšiši, * i v noščí, i ne v bezúmije mňí.

Tý že vo svjaťím živéši, * chvaló Izráileva.

Na Ťá upováša otcý náši, * upováša i izbávil jesí já.

K Tebí vozzváša, i spasóšasja, * na Ťá upováša, i ne postyďíšasja.

Áz že jésm čérv, a ne čelovík, * ponošénije čelovíkov i uničižénije ľudéj.

Vsí víďaščiji mjá poruháša mí sjá, * hlahólaša ustnámi, pokiváša hlavóju:

upová na Hóspoda, da izbávit jehó, * da spasét jehó, jáko chóščet jehó.

Jáko Tý jesí istórhij mjá iz čréva, * upovánije mojé ot soscú mátere mojejá.

K Tebí privéržen jésm ot ložésn, * ot čréva mátere mojejá Bóh mój jesí Tý.

Da ne otstupíši ot mené, jáko skórb blíz, * jáko ňísť pomohájaj mí.

Obydóša mjá teľcý mnózi, * juncý túčniji oderžáša mjá.

Otverzóša na mjá ustá svojá, * jáko lév voschiščájaj i rykájaj.

Jáko vodá izlijáchsja, i razsýpašasja vsjá kósti mojá, * býsť sérdce mojé jáko vósk, tájaj posreďí čréva mojehó.

Ízsše jáko skudéľ kríposť mojá, i jazýk mój priľpé hortáni mojemú, i v pérsť smérti svél mjá jesí.

Jáko obydóša mjá psí mnózi, sónm lukávych oderžáša mjá, * iskopáša rúci mojí i nózi mojí.

Isčetóša vsjá kósti mojá, * tíji že smotríša i prezríša mjá.

Razďilíša rízy mojá sebí, * i o odéždi mojéj metáša žrébij.

Tý že, Hóspodi, ne udalí pómošč Tvojú ot mené, * na zastuplénije mojé vonmí.

Izbávi ot orúžija dúšu mojú, * i iz rukí pésiji jedinoródnuju mojú.

Spasí mjá ot úst ľvóvych * i ot róh jedinoróž smirénije mojé.

Povím ímja Tvojé brátiji mojéj, * posreďí cérkve vospojú Ťá.

Bojáščijisja Hóspoda, voschvalíte Jehó, vsé símja Iákovle, proslávite Jehó, * da uboítsja že ot Nehó vsé símja Izráilevo.

Jáko ne uničiží, nižé nehodová molítvy níščaho, * nižé otvratí licé Svojé ot mené, i jehdá vozzvách k Nemú, uslýša mjá.

Ot Tebé pochvalá mojá, v cérkvi velícij ispovímsja Tebí, * molítvy mojá vozdám préd bojáščimisja Jehó.

Jaďát ubóziji i nasýťatsja, i voschváľat Hóspoda vzyskájuščiji Jehó, * živá búdut serdcá ích v vík víka.

Pomjanútsja i obraťátsja ko Hospódu vsí koncý zemlí, * i poklóňatsja préd Ním vsjá otéčestvija jazýk.

Jáko Hospódne jésť cárstvije, * i Tój obladájet jazýki.

Jadóša i pokloníšasja vsí túčniji zemlí, * préd Ním pripadút vsí nizchoďáščiji v zémľu, i dušá mojá Tomú živét.

I símja mojé porabótajet Jemú, * vozvistít Hóspodevi ród hrjadúščij.

I vozvisťát právdu Jehó ľúdem róždšymsja, * jáže sotvorí Hospóď.

Psalóm 22

Hospóď pasét mjá * i ničtóže má lišít.

Na mísťi zláčňi, támo vselí mjá, * na voďí pokójňi vospitá mjá.

Dúšu mojú obratí, nastávi mjá na stezí právdy, * ímene rádi Svojehó.

Ášče bo i pojdú posreďí síni smértnyja, * ne ubojúsja zlá,

jáko Tý so mnóju jesí: * žézl Tvój i pálica Tvojá, tá mjá uťíšista.

Uhotóval jesí prédo mnóju trapézu soprotív stužájuščym mňí, * umástil jesí jeléjom hlavú mojú, i čáša Tvojá upojavájušči mjá, jáko deržávna.

I mílosť Tvojá poženét mjá vsjá dní životá mojehó; * i jéže vselíti mí sjá v dóm Hospódeň v dolhotú dníj.

Psalóm 23

Hospódňa zemľá, i ispolnénije jejá, vsélennaja * i vsí živúščiji na néj.

Tój na morjách osnovál jú jésť, * i na rikách uhotóval jú jésť.

Któ vzýdet na hóru Hospódňú? * Ilí któ stánet na mísťi svjaťím Jehó?

Nepovínen rukáma i číst sérdcem, íže ne priját vsúje dúšu svojú, * i ne kľátsja léstiju ískrennemu svojemú.

Séj priímet blahoslovénije ot Hóspoda, * i mílostyňu ot Bóha, Spása svojehó.

Séj ród íščuščich Hóspoda, * íščuščich licé Bóha Jákovľa.

Vozmíte vratá kňázi váša, * i vozmítesja vratá víčnaja, i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď krípok i sílen, Hospóď sílen v bráni.

Vozmíte vráta kňázi váša, i vozmítesja vratá víčnaja, * i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď síl, Tój jésť Cár slávy.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 2-m stichoslóviji, sidálny voskrésny,

hlás 3. Podóben: Krasoťí ďívstva: Neizmínnaho božestvá, i vóľnyja strásti tvojejá Hóspodi, užássja ád, v sebí rydáše: trepéšču plóti netľínnyja ipostási, víždu nevídimaho, tájno borjúšča mjá. Ťímže i íchže deržú, zovút: sláva Christé voskreséniju tvojemú.

Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi, vsím sérdcem mojím, povím vsjá čudesá tvojá.

Nepostižímoje raspjátija, i neskazánnoje vostánija Bohoslóvstvujem vírniji, tájinstvo neizrečénnoje: dnés bo smérť i ád pľinísja, ród že čelovíčeskij v netľínije oblečésja. Ťím blahodarjášče vopijém tí: sláva Christé vostániju tvojemú.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Nepostižímaho i neopísannaho, jedinosúščnaho Otcú i Dúchovi, vo utróbu tvojú tájno vmistíla jesí Bohoródice, jedíno i nesmísno ot Tróicy Božestvó: poznáchom roždestvó tvojé v míri sláviti. Ťímže i blahodárstvenno vopijém tí: rádujsja blahodátnaja.

Allilúia, 134

Chvalíte ímja Hóspodne, * chvalíte, rabí Hóspoda:

Stojáščiji vo chrámi Hóspodni, * vo dvórich dómu Bóha nášeho.

Chvalíte Hóspoda, jáko Bláh Hóspoď, * pójte ímeni Jehó, jáko dobró:

Jáko Jákova izbrá sebí Hóspoď, * Izráiľa v dostojánije Sebí.

Jáko áz poznách, jáko Vélij Hóspoď, * i Hóspoď náš nad vsími bóhi.

Vsjá, jelíka voschoťí Hóspoď, * sotvorí na nebesí i na zemlí, v morjách i vo vsích bézdnach.

Vozvoďá óblaki ot posľídnich zemlí, * mólniji v dóžď sotvorí, izvoďáj vítry ot sokróvišč Svojích.

Iže porazí pérvency Jehípetskija, * ot čelovíka do skotá.

Poslá známenija i čudesá posreďí Tebé, Jehípte, * na faraóna i na vsjá rabý jehó.

Iže porazí jazýki mnóhi i izbí carí krípki: * Sijóna, carjá Amorréjska, i Oha, carjá Vasánska, i vsjá cárstvija Chanaánska,

i dadé zemľu ích dostojánije, * dostojánije Izráiľu, ľúdem Svojím.

Hóspodi, ímja Tvojé v vík * i pámjať Tvojá v ród i ród:

jáko sudíti ímať Hóspoď ľúdem Svojím, * i o rabích Svojích umólitsja.

Ídoli jazýk, srebró i zláto, * ďíla rúk čelovíčeskich.

Ustá ímut, i ne vozlahóľut, óči ímut, i ne úzrjat, * úši ímut, i ne uslýšat, nižé bo jésť dúch vo usťích ích.

Podóbni ím da búdut tvorjáščiji já, * i vsí naďíjuščijisja na ňá.

Dóme Izrájilev, blahoslovíte Hóspoda, dóme Aaróň, blahoslovíte Hóspoda,* dóme Levíjin, blahoslovíte Hóspoda.

Bojáščijisja Hóspoda, blahoslovíte Hóspoda. * Blahoslovén Hóspoď ot Sijóna, živýj vo Jerusalími.

Allilúia 135

Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, * jáko v vík mílosť Jehó.

Ispovídajtesja Bóhu bohóv, * jáko v vík mílosť Jehó.

Ispovídajtesja Hóspodevi hóspodej, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sotvóršemu čudesá vélija jedínomu, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sotvóršemu nebesá rázumom, * jáko v vík mílosť Jehó.

Utverdívšemu zémľu na vodách, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sotvóršemu svitíla vélija jedínomu, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sólnce vo óblasť dné, * jáko v vík mílosť Jehó.

Lunú i zvízdy vo óblasť nošči, * jáko v vík mílosť Jehó.

Porazívšemu Jehípta s pérvency jehó, * jáko v vík mílosť Jehó,

i izvédšemu Izrájilja ot sredý ích, * jáko v vík mílosť Jehó.

Rukóju krípkoju i mýšceju vysókoju, * jáko v vík mílosť Jehó.

Razďíľšemu Čermnóje móre v razďilenija, * jáko v vík mílosť Jehó.

I provédšemu Izrájiľa posreďí jehó, * jáko v vík mílosť Jehó.

I istrjásšemu faraóna i sílu jehó v móre Čermnóje, * jáko v vík mílosť Jehó.

Provédšemu ľudi Svojá v pustýni, * jáko v vík mílosť Jehó.

Porazívšemu carí vélija, * jáko v vík mílosť Jehó,

i ubívšemu carí krípkija, * jáko v vík mílosť Jehó:

Sijóna, carjá Amorréjska, * jáko v vík mílosť Jehó,

i Oha, carjá Vasánska, * jáko v vík mílosť Jehó.

I dávšemu zémľu ích dostojánije, * jáko v vík mílosť Jehó.

Dostojánije Izrajiľu, rabú Svojemú, * jáko v vík mílosť Jehó.

Jáko vo smiréniji nášem pomjanú ný Hóspoď, * jáko v vík mílosť Jehó.

I izbávil ný jésť ot vrahóv nášich, * jáko v vík mílosť Jehó.

Dajáj píšču vsjákoj plóti, * jáko v vík mílosť Jehó.

Ispovídajtesja Bóhu Nebésnomu, * jáko v vík mílosť Jehó.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Anhelskij sobór udivísja, * zrjá tebé v mértvych vminívšasja, * smértnuju že, Spáse, kríposť razorívša, * i so sobóju Adáma vozdvíhša, * i ot áda vsjá svobódša.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Počtó mýra s mílostivnými slezámi, * o učenícy rastvorjájete? * Blistájajsja vo hróbi ánhel, * Myronósicam viščáše: * vídite vý hrób i urazumíjte: * Spás bo * voskresé ot hróba.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Ziló ráno, * Myronósicy tečáchu * ko hróbu tvojemú, rydájuščyja, * no predstá k ním Ánhel i rečé: * Rydánija vrémja prestá, ne pláčite, * voskresénije že * Apóstolom rcýte.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Myronósicy žený * s mýry prišédšyja * ko hróbu tvojemú, Spáse, rydáchu, * Ánhel že k ním rečé hlahóľa: * Čtó s mértvymi živáho pomyšľájete? * Jáko Bóh bo voskresé ot hróba.

Sláva: Poklonímsja Otcú, * i jehó Sýnovi, i svjatómu Dúchu, * svjaťíj Trójci vo jedíňim suščeství, * so Serafímy zovúšče: * svját, svját, * svját jesí, Hóspodi.

I nýňi: Žiznodávca roždši, * hrichá Ďívo Adáma izbávila jesí, * rádosť že Jévi * v pečáľi mistó podalá jesí: * pádšyja že ot žizni, * k séj naprávi, * iz tebé voplotívyjsja * Bóh i čelovík.

Allilúja, Allilúja, Allilúja, sláva tebí Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

ipakoj, hlás 3: Udivľája viďínijem, orošája hlahólaniji, blistájajsja ánhel mironósicam hlahólaše: čtó živáho íščete vo hróbi? vostá istoščívyj hróby. Tlí preminíteľa razumíjte nepremínnaho. Rcýte Bóhovi: kóľ strášna ďilá tvojá, jáko ród spásl jesí čelovíčeskij!

Stepenny hlás 3.

Antifon 1. Pľin Sión Tý ízjál jesi ot Vavilóna: i mené ot strastéj k životú privlecý, Slóve.

V júh síjuščiji slezámi božéstvennymi, žnút klásy rádostiju prisnoživótnyja.

Sláva, i nýňi: Svjatómu Dúchu vsjáko blahodarénije: jákože Otcú i Sýnu sooblistájet: v némže vsjá živút i dvížutsja.

Antifon 2. Ášče ne Hospoď sozíždajet dóm dobroďítelej, vsúje truždájemsja: dúšu že pokryvájušču niktože naš razorít hrad.

Plodá čŕévňa, Dúchom synotvoréni tebí Christú jákože í Otcú, svjatíji vsehdá suť.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom prozrítsja vsjáka svjatýňa, premúdrosť: osuščestvújet bo vsjáku tvár. Tomú poslúžim, Bóh bo, jáko Otcú že i Slóvu.

Antifon 3. Bojáščijísja Hóspoda blažéni, v putí choďášče zápovidej: sňidát bo živótnoje vseplódije.

Okrest trapézy tvojejá vozveselísja, zrja tvojá pastyrenačáľniče isčádija nosjášča vítvy blahoďijánija.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom vsjákoje bohátsvo slávy, ot Nehóže blahodáť i živót vsjákoj tvári: so Otcém bo vospivájem jesť, i so Slóvom.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokimen hlás 3. Rcýte vo jázycich, jáko Hospóď vocarisja: ibo isprávi vselénnuju, jáže ne podvížitsja.

Stích: Vospójte Hóspodevi písň nóvu.

Jeréj: Hóspodu pomolímsja.

Lík: Hóspodi pomíluj.

Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.

Lík: Amíň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Joánna svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: V ťim časi večur toho dňa, peršoho v tyždňu, kiď dveri (domu), de sja zyšli učeniky, byli zamknuty zo strachu pered Judejami, prišov Isus, stav midži nich i poviv jim: „Mir vam!“ A jak toto poviv, ukazav jim ruky, nohy i bik. Jak učeniky uviďili Hospoda, zradovali sja. A Isus jim druhyj raz poviv: „Mir vam! Jak mene poslav Otec, tak i ja posylam vas.“ A jak toto poviv, dychnuv na nich i hovoriť jim: „Prijmijte Svjatoho Ducha. Komu odpustite hrichy, tomu buduť odpuščeny, a komu zatrimate, tomu buduť zatrimany.“ No jeden iz dvanadcjaťoch - Toma, nazvanyj Dvojňa, v ťim časi, koli Isus prišov, ne byv midži nima. I hovorjať jomu ostatňi učeniky: „My viďili Hospoda.“ A vin poviv: „Doky ne uvidžu joho rany od klinciv, i ne dam svij palec do joho ran od klinciv, i ne dam svoju ruku do joho boku - ne budu tomu viriti.“ A jak minulo visem dňiv, byli učeniky znova v domi, a z nima i Toma. A Isus prišov čerez zaperty dveri, stav midži nich i poviv: „Mir vam!“ Poťim poviv Tomovi: „Daj tu svij palec i posmoť na moji ruky, pidojmi svoju ruku i daj do moho boku, a ne buď nevirujučij, no virujučij.“ Toma jomu odpoviv: „Hospoď mij i Boh mij.“ Isus jomu hovoriť: „Ty uviriv zato, bo ty mene viďiv. Blaženy, kotry ne viďili, a uvirili.“ No Isus pered svojima učenikami zrobiv išči mnoho inšych čudesnych ďil, kotry ne suť zapisany v tych knihach. A toto je napisane, žeby vy uvirili, že Isus je Christos, Syn Božyj, a jak virujuči, mali žyvot v joho imeňi.

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Taže: Voskresenije Chrístóvo víďivše, poklo­nímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jedínomu bezhríšnomu. Krestú tvojemú poklaňájemsja Christé, í svjatoje voskre­senije tvojé pojém i slávim: Ty bo jesí Boh naš, rázvi tebé inóho ne znájem, ímja tvojé imenújem. Priidíte vsi vírniji, poklonimsja svjatomu Christóvu voskreséniju: se bo priíde Krestóm rádosť vsemú míru. Vsehdá bohoslóvjašče Hóspoda, pojém voskresenije Jehó: raspjátije bo preterpív, smertiju smerť razruší.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Sláva, hlás 6. Molítvami svjatých apóstol, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych.

I nýňi: Mólitv rádi Prečístyja Bohoródicy, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych

Stich: Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé.

Stichira, hlás 6. Voskrés Isús ot hróba jákože prorečé, dadé nám žývot víčnyj i véliju mílosť.

Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Lík: Hóspodi pomílu. (12x)

Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kanón voskrésn. Hlás 3.

[Písň 1]

irmós: Vódy drévle, mánijem božéstvennym, vo jedíno sónmišče sovokupívyj, i razďilívyj móre Izráiľteskim ľúdem, séj Bóh náš, preproslávlen jésť: tomú jedínomu poím, jáko proslávisja.

Pripív: Sláva Hóspodi svjatómu voskreséniju tvojemú.

Íže zémľu osudív, prestúpľšemu pótom iznestí plodá térnije ot térnija vinéc iz rukí zakonoprestúpnyja, séj Bóh náš, plótski prijémyj, kľátvu razrušíl jésť: jáko proslávisja.

Pobidíteľ i odoľíteľ smérti, íže smérti ubojávsja, javísja: strástnuju bo plóť oduševlénnuju prijém, séj Bóh náš, i brávsja s mučítelem, vsjá sovoskresí: jáko proslávisja.

Bohoródičen: Ístinnuju Bohoródicu vsí jazýcy slávjat ťá, bez símene róždšuju: sošéd bo vo utróbu osvjaščénnuju tvojú, séj Bóh náš, jéže po nám osuščestvovásja, Bóh že i čelovík iz tebé rodísja.

Druhíj kanón krestovoskrésen. Hlás 3.

[Písň 1]

irmós: Písň nóvuju pojím ľúdije, ot Ďívy róždšemusja vo spasénije náše, i jedíno sotvóršemu s nebésnymi zemnája: jáko proslávisja.

Ród čelovíč poraboščén mučítelem hrichoľúbnym, króviju božéstvennoju Christós iskupí, i obohotvorív obnovíl jésť: jáko proslávisja.

Jáko úbo smérten, smérti choťáj, íže životú sokróviščnik, Christós vkusí: a jáko bezsmérten sýj jestestvóm, mértvyja oživotvoríl jésť: jáko proslávisja.

Ín kanón presvjaťíj Bohoródici, jehóže kraestróčije: Pojú trétije pénije tebé Bohoródice. Hlás 3.

[Písň 1] irmós tójže.

Koľíno prikloňájet vsjáko jestestvó nebésnych Ďívo, voplóščšemusja iz tebé, so zemnými že dostoľípno preispódňaja: jáko proslávisja.

O primirénij jáže v tebí! Blahích bo nezavístno podáteľ, jáko Bóh Dúcha božéstvennaho podávyj nám, plóť ot tebé otrokovíce priját: jáko proslávisja.

I apóstola kanón na 6. Theofánovo.

Hlás 4. Písň 1.

irmós: Mórja čermnúju pučínu nevlážnymi stopámi drévnij pišešéstvovav Izráiľ, krestoobráznymi moiséovyma rukáma Amalíkovu sílu v pustýni pobidíl jésť.

Dajániju blahómu, Jákove, i dáru soveršénnu ot Otcá svítov čelovíkom podajátisja, učíši jávi, jemúže pričastítisja, apóstole, ťá pojúščym, pomolísja.

Svítom prosviščén, dóblij, Božéstvennaho Dúcha, i s ním zakóny izložív, cérkvi upravľáješi jazýkov, jáko Christóv apóstol, svjaščennotaínniče vseblažénne.

Lík apóstoľskij, vsemúdre, jávi ukrasíl jesí, jáko pérvyj jerárch býv, samoďíjstvom slóva pomázan, jáko učeník i brát Bóžij, svjaščennopropovídnik svjaščénňijšij.

Bohoródičen: Istóčnik ťá iscilénij imúšče, počerpájem, jáko istóčnik róždšuju žízni, Bohoródice Ďívo čístaja, i dúš vračevstvó, i ťilés obnovlénije.

Katavásija: Otvérzu ustá mojá, i napólňatsja dúcha, i slóvo otrýhnu Caríci Máteri, i javľúsja svítlo toržestvúja, i vospojú rádujasja tvojá čudesá.

[Písň 3]

irmós: Íže ot ne súščich vsjá privedýj, slóvom sozidájemaja, soveršájemaja Dúchom, vsederžíteľu výšnij, v ľubví tvojéj utverdí mené.

Krestóm tvojím postyďísja nečestívyj, soďíla bo jámu, júže iskopá, vpadé: smirénnych že voznesésja Christé róh, vo tvojém voskreséniji.

Blahočéstija propovídanije jazýkom, jáko vodá pokrý morjá čelovikoľúbče: voskrés bo ot hróba, Tróičeskij otkrýl jesí svít.

Bohoródičen: Preslávnaja hlahólana býša o tebí, hráde oduševlénnyj prísno cárstvujuščaho: tobóju bo Vladýčice, súščym na zemlí Bóh spožíl jésť.

Ín: irmós: Luk sokrušíl jesí vrážij, i ščitý stérl jesí, krípostiju Vladýko Christé, utverždénije náše, svját jesí Hóspodi.

Očiščénije prečístyj kreste, ídoľskich javílsja jesí tý nečistót: jáko Iisús prebožéstvennyj, na tebí rúci rasprostérl jésť.

Da vsí vírniji živoprijémnyj hróbe, tebí poklaňájemsja: pohrebésja bo v tebí i vostá Christós voístinnu Bóh náš.

Ín. irmós tójže

Žézl iz kórene Jesséova, proróčeski prozjábši Ďíva, cvít ťá Christé, vozsijá nám: svját jesí Hóspodi.

Da božéstvennomu pričástiju zemnoródnyja soďílaješi, ot Ďívy plóť nášu, tý obniščál jesí, prijém: svját jesí Hóspodi.

irmós: Veselítsja o tebí cérkov tvojá, Christé, zovúšči: tý mojá kríposť, Hóspodi, i pribížišče, i utverždénije.

Veselítsja o tebí koľíno júdovo dnés, Christóvymi svitlosťmí víďi ťá svítlo oblistájušča.

Zvizdú Bohosijánnu cérkov jazýčnaja imúšči ťá, blahoslávnaho propovídateľa, i Božéstvennym svítom ozarjájetsja.

Zakón tý žízni cérkvi Christóvi položíl jesí, žiznodáteľnym Dúchom tý zakonopolahája i viščája.

Bohoródičen: Jehóže rodilá jesí plótiju, o Bohomáti! Iz Otcá vozsijávšaho: tohó, čístaja, Jákov, jáko Bóha vsích, propovída.

Irmos: Tvojá písnoslóvcy, Bohoródice, živýj i nezavístnyj, istóčniče, lik sebí sovokúpľšyja, duchóvno utverdí, v božéstvenňij tvojéj sláví vincév slávy spodóbi.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 4. Podóben: Voznesýjsja: Ótčeje jedinoródnoje Bóh Slóvo, prišédšeje k nám v posľídnija dní, Jákove Božéstvenne, pérvaho ťá pokazá jerusalímľan pástyrja i učíteľa, i vírnaho stroíteľa táinstv duchóvnych: ťímže ťá vsí čtím, apóstole.

íkos: Roždénije ťá Jósifovo, Jijerusalímov pérvaho jerárcha, Jákove bohovídče, i Hospódňa bráta, písňmi pochváľnymi vospojém vírno, i k tebí vozopijém: dáruj nám dár soveršén ot Otcá svítov, i otžení skórb, nastojáščuju ot mnóžestva prehrišénij. Podnesóša bo vrazí na ný pjátu, i obstupíša nás ismáilťane, íchže sokruší vskóri lúki, svjaščennojavlénne, jáko da ťá vsí počitájem, apóstole.

Sidálen, hlás 8. Podóben: Premúdrosti: Sródnik po plóti Iisúsov býl jesí, i ot nehó apóstole, blahodáť mnóhu prijál jesí, i vsím prepódal jesí prosviščénije i rázum, vsemúdre Jákove, i ídoľskuju lésť iz kórene istórhnuv: ťím íže tmý predstáteli i lestcý neprávedno ťá ubivájut, Spása propovídajušča. Sehó rádi vopijém tí: molí Christá Bóha, hrichóv ostavlénije darováti čtúščym ľubóviju svjatúju pámjať tvojú.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Sólnca óblače razúmnaho, Božéstvennaho svíta svitíľniče zlatokovánnyj, neskvérnaja, nebláznaja, vseneporóčnaja Vladýčice, omračénnuju dúšu mojú osľiplénijem strastéj, bezstrástija zaréju prosvití, moľúsja: i oskvernénnoje mojé sérdce omýj potóki umilénija, pokajánija že slezámi, i ot timínija mjá očísti ďíl mojích da ľubóviju zovú ti: Bohoródice prisnoďívo, molí Christá Bóha prehrišénij ostavlénije podáti mí, tebé bo imíju nadéždu ráb tvój.

[Písň 4]

irmós: Položíl jesí k nám tvérduju ľubóv Hóspodi, jedinoródnaho bo tvojehó Sýna za ný na smérť dál jesí. Ťímže tí zovém blahodarjášče: sláva síľi tvojéj Hóspodi.

Jázvy Christé, i rány mílostivno podjál jesí, dosádu po lanítoma udarénij terpjá, i dolhoterpilívňi oplevánija nosjá, ímiže soďílal jesí mňí spasénije: sláva síľi tvojéj Hóspodi.

Ťílom smértnym životé, smérti pričastílsja jesí, strásti rádi níščich, i vozdychánija ubóhich tvojích: i rastlív tľíjuščaho preproslávlenne, vsích sovoskresíl jesí, jáko proslávisja.

Bohoródičen: Pomjaní Christé, jéže sťažál jesí stádo strástiju tvojéju: preproslávlennyja tvojejá Mátere mílostivnyja moľbý prijém, i positív ozlóblennoje, izbávi síloju tvojéju Hóspodi.

Ín. irmós: Stránna i neizréčenna roždestvá tvojehó tájna, uslýšach slúch tvój, i ubojáchsja, i veseľásja vopijú tí: síľi tvojéj sláva čelovikoľúbče.

Sozdávyj po óbrazu tvojemú čelovikoľúbče čelovíka, i umerščvléna hrichóm prestuplénija rádi, raspénsja na lóbňim, spásl jesí.

Mértvyja úbo, íchže požré smérť, otdadé: razorísja že i ádovo tletvórnoje cárstvo, voskrésšu tí iz hróba Hóspodi.

Bohoródičen: Maríje čístaja, zlatája kadíľnice, neslijánno jáko jedín ot Tróicy v ťá sošéd, voplóščsja Bóh Slóvo, mír oblahouchál jésť.

Ín. irmós tójže

Íže postávivyj hóry Vladýko, mírilom božéstvennaho rázuma, otsičén jesí ot Ďívy kámeň, kromí rúk: síľi tvojéj sláva čelovikoľúbče.

Nedúhujuščeje iscilíl jesí náše jestestvó Vladýko, skoríjšuju iz Ďívy sijú sojedinív ciľbú, tvojé prečístoje Slóve božestvó.

Čásť mojá jesí Hóspodi, i nasľídije želánnoje, sojedinívyj mjá iz Ďívy, Slóve, ipostási tvojéj, plótiju býv ipostás.

irmós: Ľubvé rádi, ščédre, tvojehó óbraza, na kresťí tvojém stál jesí, i rastájašasja jazýcy: tý bo jesí, Čelovikoľúbče, kríposť mojá i chvalénije.

Vvél jesí v móre tvojá kóni, apóstoly, Spáse, i prosvitíša jazýki, k tvojemú poznániju privlékše, Vladýko.

Neskvérno jáko zercálo jávľsja, i pervoďíteľnyja lučý nesozdánnyja Tróicy izvístno prijém, vsím vozsijál jesí.

Vaľájemaho ťá kámeňa proróčestvo osvjaščénnoje zrít, i sokrušájušča prélesti hnilóje sújetstvo síloju Dúcha.

Bohoródičen: Všéd, o Bohomáti! Vo črévo tvojé prevíčnoje Slóvo, rodívyjsja iz Otcá neizrečénno, Jákova apóstola javľájet.

Irmos: Siďáj vo sláví, na prestoľi Božestvá vo óblaci léhci, priíde Isús prebožéstvennyj, netľínnoju dlániju, i spasé zovúščyja: sláva, Christé, síľi Tvojéj.

[Písň 5]

irmós: K tebí útreňuju vsích tvorcú, preimúščemu vsják úm mírovi, zané svít poveľínija tvojá: v níchže nastávi mjá.

Sudijí neprávednomu, jevréjskoju závistiju prédan býv vsevídče, i vséj právedňi suďáj zemlí, Adáma drévňaho izbávil jesí osuždénija.

Tvój mír cérkvam tvojím Christé, nepobidímoju síloju krestá tvojehó, iz mértvych voskresýj podážď, i spasí dúšy náša.

Bohoródičen: Skínija svjatája, i prostránňijši nebés, jáko íže vo vséj tvári nevmistímaho Slóva Bóžija prijémši, jedína javílasja jesí prisnoďívo.

[Ín] irmós: Na zemlí nevídimyj javílsja jesí, i čelovíkom vóleju sožíl jesí nepostižímyj, i k tebí útreňujušče, vospivájem ťá čelovikoľúbče.

Kopijém v rebró tvojé, o Christé mój, probodén býv, ot rebrá čelovíča sozdánnuju, hubíteľstva vsím čelovíkom bývšuju chodátaicu, kľátvy svobodíl jesí.

Ráven Otcú po suščestvú sýj, svjaščénnyj chrám prečístaho tvojehó i vsečestnáho ťilesé, iz mértvych voskresíl jesí Christé Spáse náš.

Ín. irmós tójže

Slóvo Bóžije Sýn tvój Ďívo, soďíteľ Adáma pervozdánnaho, ne sozdánije, ášče i plóť oduševlénu sebí iz tebé sozdál jésť.

Ráven Otcú Sýn tvój Ďívo, Slóvo Bóžije, ipostás soveršénna vo dvojú jestestvú, Iisús Hospóď, Bóh soveršén i čelovík.

irmós: Tý, Hóspodi mój, svít v mír prišél jesí, svít svjatýj, obraščájaj iz mráčna nevíďinija, víroju vospivájuščyja ťá.

Tý Hóspodi svít, blistánije Jákova javíl jesí sviťášča, zemnýja nevíďinija i tmý izmiňájušča.

Ťá, Hóspodi, hlásom svobódnym propovída právednyj brát tvój, podražáteľ že strásti býsť, ubivájem.

Kíj zemnýj úm pochvál pínija tebí prinestí móžet, dobroďítelej prosviščénnomu blahodáťmi, Jákove.

Bohoródičen: Ť~~á ístinno Božéstvennoje obrít žilíšče, vselísja, o Ďívo! Náše spasénije, Slóvo, promyšľája.

Irmos: Užasóšasja vsjačeskaja o božéstvenňij slávi tvojéj, ty bo neiskusobráčnaja Ďívo, imíla jesí vo utróbi nad vsimi Bóha, í rodilá jesí bezľítnaho Sýna, vsim vospivájuščym ťa, mír podavájuščaja.

[Písň 6]

irmós: Bézdna posľídňaja hrichóv obýde mjá, i isčezájet dúch mój: no prostrýj Vladýko vysókuju tvojú mýšcu, jáko Petrá mja upráviteľu spasí.

Bézdna mílosti i ščedrót obýde mjá, blahoutróbnym snítijem tvojím: voplóščsja bo Vladýko, i býv v rábiji zráci obožíl jesí, s sobóju soprosláviv.

Umerščvlénije podját umertvíteľ, umerščvlénaho oživlénno víďa: tvojehó voskresénija síji súť Christé óbrazy, i strásti tvojejá prečístyja pobidíteľnaja .

Bohoródičen: Prečístaja, jáže jedína sozdáteľu i čelovíkom, páče umá ischodátaivšaja, Sýna tvojehó mílostiva prehréššym rabóm tvojím, i pobórnika býti, pomolísja.

[Ín] irmós: Selénija Jóna, jéže v preispódňim áďi, jestéstvennyj óbraz býv, vopijáše: vozvedí ot tlí živót mój, čelovikoľúbče.

Ránami tý iskusívsja, ot áda uránenych, strástiju krestá sovoskrésíl jesí. Ťímže tí zovú: vozvedí ot tlí živót mój, čelovikoľúbče.

Otverzájutsja tí Christé stráchom vratá ádova, sosúdy že vrážija voschiščájutsja: ťímže ťá žený sritóša, vmísto pečáli rádosť prijímša.

Ín. irmós tójže

Voobražájetsja jéže po nám, ot netľínnyja Ďívy, íže óbrazom nerazlúčnyj óbrazom býv i véščiju, ne prelóžsja Božestvóm čelovík.

Bézdny hrichóv, i búri strastéj prečístaja izbávi mjá: jesí bo pristánišče, i bézdna čudés, víroju pritekájuščym k tebí.

irmós: Požrú ti so hlásom chvalénija, Hóspodi, cérkov vopijét tí, ot bisóvskija króve očíščšisja, rádi mílosti ot rébr tvoích istékšeju króviju.

Odéždeju zakónnoju oblečé ťa lúčšeju, i jerárcha javľájet, Aaróna drévňaho čestňíjša, íže mílosti rádi v brátstvo prijémyj ťá.

Orhán, ďíjstvy udarjájem Dúcha vsé pomyšlénije naslaždája, i Bóhu privéd spasájemyja ot rabóty ľuťíjšija, býl jesí izrjádňijšij.

Vozžaždáv, žíznennyja ispíl jesí vodý, i ríki istočáješi Bohohlahólivaho tvojehó čréva, tekúščyja vselénňij Božéstvennym Dúchom.

Bohoródičen: Jéva úbo preslušánijem smérť rodí, Bohoródica že žízň začénši rodí nestaríjuščujusja, i drévnij za vsích otdadé dólh.

Irmos: Božéstvennoje sijé í vsečestnóje, soveršájušče prázdenstvo, bohumúdriji Bohomátere: priidíte rukámi vospléščim, ot nejá róždšahosja Bóha slávim.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 3. Podóben: Ďíva dnés: Voskrésl jesí dnés iz hróba ščédre, i nás vozvél jesí ot vrát smértnych: dnés Adám likújet, i rádujetsja Jéva, vkúpi že i prorócy s patrijárchi vospivájut neprestánno božéstvennuju deržávu vlásti tvojejá.

íkos: Nébo i zemľá dnés da likovstvújut, i Christá Bóha jedinomúdrenno da vospivájut, jáko úzniki ot hrobóv voskresí. Srádujetsja vsjá tvár, prinosjášči dostójnyja písni sozdáteľu vsích, i izbáviteľu nášemu: jáko čelovíki iz áda dnés jáko žiznodáteľ sovozvéd, na nebesá sovozvyšájet, i nizlahájet vrážija voznošénija, i vratá ádova sokrušájet božéstvennoju deržávoju vlásti svojejá.

[Písň 7]

irmós: Bohoprotívnoje veľínije bezzakónnujuščaho mučíteľa vysók plámeň voznesló jésť: Christós že prostré Bohočestívym otrokóm rósu duchóvnuju, sýj blahoslovén, i preproslávlen.

Razdrásja cerkóvnaja svítlaja katapetásma v raspjátiji soďíteľa, sokrovénnuju v pisániji javľájušči vírnym ístinu, blahoslovén jesí, zovúščym, Bóže otéc nášich.

Probodénnym tvojím rébrom, kápľami Bohotóčnyja životvorjáščija króve Christé, smotríteľno kápľuščija na zémľu, súščich ot zemlí vozsozdál jesí, blahoslovén jesí, zovúščich, Bóže otéc nášich.

Tróičen: Dúcha blaháho so Otcém proslávim, i s Sýnom jedinoródnym, jedíno v trijéch vírniji čtúšče načálo, i jedíno božestvó: blahoslovén jesí, zovúšče, Bóže otéc nášich.

[Ín] irmós: Hórdyj mučíteľ, no ďitéj býsť ihrálišče: jákože bo pérsť poprávše sedmeríčnyj plámeň, pojáchu: blahoslovén jesí Hóspodi, Bóže otéc nášich.

Ne prósta sólnce na kresťí vísjašča čelovíka, no Bóha voploščénna zrjá pomračájetsja. Jemúže i pojém: blahoslovén jesí Hóspodi, Bóže otéc nášich.

Krípkaho božestvóm prijém ád strašlívyj, netľínija podáteľa, dúšy právednych vopijúščyja izblevá: blahoslovén jesí Hóspodi, Bóže otéc nášich.

Bohoródičen: Sokróvišče mnohocínnoje blahoslovénija javílasja jesí prečístaja, čístym sérdcem tebé ispovédajuščym Bohorodíteľnicu: Nébo iz tebé voplotísja Bóh otéc nášich.

Ín. irmós tójže

Íže slávy Hospóď, i deržáj hórnija síly, íže so Otcém siďáj, ďívstvennyma rukáma nosím: blahoslovén jesí Hóspodi, Bóže otéc nášich.

Jára smérť, no sijú tebí besídovavšuju pohubíl jesí, ot Ďívy Bohoipostásnaja plóť býv: blahoslovén jesí Hóspodi, Bóže otéc nášich.

Bohoródicu vsí ťa Bóha róždšuju uvíďichom, jedínaho bo ot Tróicy voplotívšahosja iz tebé rodilá jesí: blahoslovén prečístaja, plód tvojehó čréva.

irmós: V peščí avraámstiji ótrocy persídsťij, ľubóviju blahočéstija páče, néželi plámenem opaľájemi, vzyváchu: blahoslovén jesí v chrámi slávy tvojejá, Hóspodi.

Jáko v peščí na hórnicie prosviščájem Božéstvennym prišéstvijem Dúcha, táinstvenno, Bohohlahólive, vozopíl jesí: blahoslovén jesí v chrámi slávy tvojejá, Hóspodi.

Svýše dychánije zíľnoje, apóstola jazýkom ohneobráznym viščáti Bóžija velíčestvija ustróji: blahoslovén jesí v chrámi slávy tvojejá, Hóspodi.

Viďínija ďíjateľnaho izlahája dščícu, ot skrižáli že jáko duchóvnyja, čelovíki naučíl jesí: blahoslovén jesí, Bóže mój, zovýj, Hóspodi.

Bohoródičen: Vozsozdávyj mír, vo utróbie tvojéj, Bohonevísto, Božéstvennaho služénija pokazújet soveršíteľa Jákova, vzyvájušča: blahoslovéna tý v ženách, vseneporóčnaja Vladýčice.

Irmos: Ne poslužíša tvári bohomúdriji páče sozdávšaho, no óhnennoje preščénije múžeski popravše, rádovachusja pujúšče: prepítyj otcév Hóspoď i Boh blahoslovén jesí.

[Písň 8]

irmós: Nesterpímomu ohňú sojedinívšesja, Bohočéstija predstojáše júnoši, plámenem že nevreždéni, božéstvennuju písň pojáchu: blahoslovíte vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Razdrásja cerkóvnaja svítlosť, jehdá krest tvój vodruzísja na lóbňim, i tvár prekloňášesja stráchom, vospivájušči: blahoslovíte vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda, pójte i prevoznosíte jehó vo víki.

Voskrésl jesí Christé iz hróba, i pádšaho preľščénijem, drévom isprávil jesí božéstvennoju síloju, zovúšča i hlahóľušča: blahoslovíte vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda, pójte i prevoznosíte jehó vo víki.

Bohoródičen: Chrám Bóžij javílasja jesí vmistílišče oduševlénnoje, i kovčéh: tvorcá bo čelovíkom, Bohorodíteľnice prečístaja, primiríla jesí, i dostójno vsjá ďilá pojém ťá, i prevoznósim vo vsjá víki.

[Ín] irmós: Veščéstvennaho ohňá plámeň neveščéstvennym uvjadíša, Bohozrímiji ótrocy, i pojáchu: blahoslovíte vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda.

Slóvo nestrástnoje, bezstrástno úbo Božestvóm, stráždet že plótiju Bóh, jemúže i pojém: blahoslovíte vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda, pójte i prevoznosíte jehó vo víki.

Usnúvyj úbo jáko smérten, voskrésl jesí jáko bezsmérten Spáse, i spasáješi ot smérti pojúščich: blahoslovíte vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda, pójte i prevoznosíte jehó vo víki.

Tróičen: Slúžim blahočéstno trijipostásnomu Božestvú, sojediňájemu neizrečénno, i pojém: blahoslovíte vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda, pójte i prevoznosíte jehó vo víki.

Ín. irmós tójže

Číny úmnyja jáko Máti prevozšlá jesí, i blíz Bóha bývši: blahoslovím blahoslovénnaja Ďívo, roždestvó tvojé, i prevoznósim vo vsjá víki.

Dobrótu jestéstvennuju, krasňíjšu pokazála jesí, oblistavájuščuju plóť Božestvá. Blahoslovím blahoslovénnaja Ďívo, roždestvó tvojé, i prevoznósim vo vsjá víki.

irmós: Rúci rasprostér Danijíl, ľvóv zijánija v róvi zatčé: óhnennuju že sílu uhasíša, dobroďíteliju prepojásavšesja, blahočéstija račíteli ótrocy, vzyvájušče: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Rúki rasprostér krípkija, apóstoly tvojá, Spáse, blahoslovíl jesí, voschoďá, Vladýko, k beznačáľlnomu Otcú tvojemú, i ustróil jesí týja s vesélijem vopíti: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Jákože obiščálsja jesí nelóžno apóstolom tvojím, Dúcha poslál jesí, sehó Jákov, Vladýko, svítlostiju prosviščájem, vselénnuju mólnijami prosviščájet jávi, i vopijét tebí: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Múdrosť, Jákove múdre, ipostásnuju imíl jesí učíteľa, učášču ťá neizrečénnym i neizhlahólannym tájnam, i k blahočéstiju ľúdi zváti vozdvíhl jesí: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Bohoródičen: Hóru javlénnu mýslennuju, Ďívo čístaja, prorók víďi ťá: iz tebé bo prečestnýj kámeň otsičésja, spasája vselénnuju voístinnu, Božéstvenno pojúščuju: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Irmos: Otroki blahočestívyja v peščí, roždestvó Bohoródice spasló jesť: tohdá úbo obrazujemoje, nýňi že ďíjstvujemoje, vselénnuju vsju vozdvizájet píti tebí: Hóspoda pójte ďilá, í prevoznosíte vo vsja víki.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Velíčit dušá mojá Hóspoda, i vozrdádovasja dúch mój o Bózi Spási mojém.

Čestňíjšuju Chruvím i slavňíjšuju bez sravnénija Serefím bez istľínija Bóha Slova róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá velčájem.

Jáko prizrí na smirénije rabý svojejá, se bo ot nýňi ublažát mjá vsí ródi.

Jáko sotvorí mňí velíčije síľnyj, i svjáto ímja jehó, i mílosť jehó v ródy rodóv bojáščymsja jehó.

Sotvorí deržávu mýšcejú svojéju, rastočí hórdyja mýsliju sérdca ích.

Nizloží síľnyja s prestól i voznesé smirénnyja, álčuščyja ispólni bláh, i bohaťáščyjasja otpustí tščý.

Vospriját Izráiľa ótroka svojehó, pomjanúti mílosti, jákože hlahóla k otcém nášym Avraámu i símeni jehó do víka.

[Písň 9]

irmós: Nóvoje čúdo i Bohoľípnoje, Ďívičeskuju bo dvér zatvorénuju jávi prochódit Hospóď, náh vo vchóďi, i plotonósec javísja vo ischóďi Bóh, i prebyvájet dvér zatvoréna: sijú neizrečénno, jáko Bohomáter veličájem.

Strášno jésť zríti tebé tvorcá na dreví vozdvížena Slóve Bóžij, plótski že stráždušča Bóha za rabý, i vo hróbi bezdychánna ležášča, mértvyja že iz áda razrišívša: ťímže ťá Christé, jáko vsesíľna veličájem.

Iz tlí smértnyja spásl jesí Christé práotcy, položén býv vo hróbi mértv, i živót procvíl jesí, mértvyja voskresív, rukovodív jestestvó čelovíčeskoje ko svítu, i v božéstvennoje oblék netľínije. ťímže istóčnika ťá svíta prísno živáho veličájem.

Bohoródičen: Chrám i prestól javílasja jesí Bóžij, vóňže vselísja íže v výšnich sýj, roždéjsja neiskusomúžno vsečístaja, plóti tvojejá ne otvérz vsjáčeski vratá. Ťímže neprestánnymi čístaja molítvami tvojími, jazýki várvarskija skóro do koncá pokorí.

[Ín] irmós: Sládkoju prečístaho tvojehó roždestvá strilóju ujázvleni čístaja, tvojéj dostoželánňij dobróťi divjáščesja, písňmi ánheľskimi dostójno ťá, jáko Máter Bóžiju veličájem.

Čésť čelovíkom ot bezčéstnyja smérti vsím istočíl jesí: jejáže raspjátijem tvojím Spáse vkusív, suščestvóm smértnym netľínije mňí darovál jesí Christé, jáko čelovikoľúbec.

Spásl mjá jesí voskrés iz hróba Christé, voskrésl že jesí, i Otcú privél jesí tvojemú rodíteľu: odesnúju že jehó sposadíl jesí za blahoutróbije mílosti tvojejá Hóspodi.

Ín. irmós tójže

Sýtosť tvojích pochvál Ďívo, blahočestívym vírnym otňúd ne byvájet: želánijem bo želánije prísno božéstvennoje, i duchóvnoje prijémľušče, jáko Máter Bóžiju veličájem.

Položíl jesí nám nepostýdnuju molítvennicu, tebé róždšuju Christé. Tojá moľbámi mílostiva podajéši nám Dúcha, podáteľa bláhosti, ot Otcá tobóju proischoďášča.

irmós: Kámeň nerukosíčnyj ot nesikómyja horý tebé, Ďívo, krajeuhóľnyj otsičésja, Christós, sovokupívyj razstojáščajasja jestestvá: ťím veseľáščesja, ťá, Bohoródice, veličájem.

Priidíte, pervoprestóľnika vsí, cérkve svitíľnika, svjaščénnymi Jákova písňmi, jáko jerárcha i Christopropovídnika, tezoiménňi právednaho imenovánna, veličájem.

Božéstvennaho óbščnika jáko jávľšasja bezkonéčnaho cárstvija, i Bóžija narečénna bráta, i žitijém ístinstvujušča, imenovánije prijémša, svjaščennotaínnika, ťá veličájem, Jákove.

Prestólu predstojá, blažénne, vincenósec Tróicy, víroju počitájuščich tvojú pámjať, netľíjuščich nasladítisja čéstej, jáko jerárch, Jákove, blahoprijáten, tvojehó Vladýku umolí.

Bohoródičen: Tý ot Ďívy roždénnaho neiskusobráčno, Bohojavlénne, učéniji tvojími jávi čestí Bóha naučáješi, voploščénnoje Slóvo: v nehóže mý vírujušče nýňi, dostójno veličájem.

Irmos: Vsják zemnoródnyj da vzyhrájetsja dúchom prosviščájem, da toržestvújet že bezplotnych umóv jestestvó, počitájuščeje svjaščérnoje toržestvó Bohomátere, i da vpijét: rádujsja, vseblažénnaja Bohoródice čístaja prisnoďívo.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Svját Hospóď Boh náš. (hlás 3.)

Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.

Stích: Voznosíte Hospóda Boha našeho i poklaňájtesja podnóžiju nohú jeho, jáko svjáto jesť.

Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.

Svitilen. Zaklučénym, Vladýko, dvérem, jáko všél jesí, Apóstoly ispólnil jesí Dúcha presvjatáho, mírno dúnuv. ímže vjazáti že i rišáti hríchí rékl jesí: i po osmí dnéch, tvojá rébra Tomí pokazál jesí i ruci: s nimže pojém: Hospoď i Boh ty jesí.

Sláva, Svitílen. Podóben: Dúchom vo svjatílišči: Jáko Hospódňa bráta bývša, blažénne Jákove Bohodochnovénne, vírniji po dólhu chválim ťá, slávjašče svítluju i vsečestnúju i svitonósnuju tvojú pámjať, molísja priľížno za čtúščich ťá.

I nýňi, Bohorodičen. Tvojehó Sýna jáko víďila jesí ot hróba voskrésša tridnévnaho, Bohonevístnaja presvatája Ďívo, vsjú skórb otložíla jesí, júže poďála jesí jáko Máti, jehdá uzríla jesí stráždušča, í rádosti ispólnšisja so učenikí jehó, počitájušči tohó pojéši: tímže íže Bohoródicu ťa nýňi ispovídajuščích spasáj.

(Hlás 3.)

Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Na chvalítech stichíry voskrésny,

Stich: Sotvoríti v ních súd napísan, sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

hlás 3. Prijidíte vsí jazýcy, urazumíjte strášnyja tájny sílu: Christós bo Spás náš, jéže v načáľi Slóvo, raspjátsja nás rádi, i vóleju pohrebésja, i voskrése iz mértvych, jéže spastí vsjáčeskaja: tomú poklonímsja.

Stich: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždéniji síly jehó.

Povídaša vsjá čudesá strážije tvojí Hóspodi: no sobór sujetý ispólni mzdóju desnícu ích, skrýti mňáše voskresénije tvojé, jéže mír slávit: pomíluj nás.

Stich: Chvalíte jehó na sílach jehó, * chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

Rádosti vsjá ispólnišasja voskresénija iskús prijímša: Maríja bo Mahdalína ko hróbu priíde, obríte ánhela na kámeni siďášča, rízami blistájuščasja i hlahóľušča: čtó íščete živáho s mértvymi: ňísť zďí, no vostá, jákože rečé, predvarjája vý v Haliléji.

Stich: Chvalíte jehó v hlási trúbňim, * chvalíte jehó v psaltíri i húsľich.

Vo svíťi tvojém Vladýko, úzrim svít čelovikoľúbče: voskrésl bo jesí iz mértvych, spasénije ródu čelovíčeskomu dáruja: da ťá vsjá tvár slavoslóvit jedínaho bezhríšnaho, pomíluj nás.

Stich: Chvalíte jehó v tympáňi i líci, * chvalíte jehó v strúnach i orháňi.

hlás 8. Pod: Hóspodi, ášče i na sudíšči: Hóspodi, * ášče i na kriľí predstá * svjatílišča Jákov, * no derznovénijem vozopív, * Bóha Slóva ťá propovída, * soďíteľa vsích, * v mír prišédšaho: * jehóže molítvami i nýňi podážď * prosviščénije dušám nášym.

Stich: Chvalíte jehó v kymváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kymváľich vosklicánija, * vsjákoje dychánije da chvalít Hóspoda.

Hóspodi, ášče i drévom hlavá * apóstolova sokrušéna býsť, * no v rají drévo žíznennoje jemú dadésja, * i ot privrémennych otrišívsja, * víčno veselítsja: * jehóže molítvami * cérkvam mír tvój nizposlí.

Stích: Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích, i v koncý vselénnyja hlahóly ích.

Hóspodi, * ťá ispovídav na zemlí dóblestvenňi * brát Bóžij, * Sýna Bóha výšňaho, * ískrenno prisnopámjatnyj, * zloslávnyja vrahí * posrámi i ukrotí: sehó rádi i postradáv, * tebí predstoít rádujasja.

Stích: Nebesá povídajut slávu Bóžiju, tvorénije že rukú jehó vozviščájet tvérď.

Hóspodi, * ášče i sverhóša jiudéji * s vysotý právednaho, * no nebésnych čertóhov * s vesélijem spodóbisja, * i v píšči naslaždénija * dostójno veselítsja. * Ťím úbo podajéši * mír dušám nášym.

Sláva, IX. Stichira ev., hlás 5. Jáko v posľídňaja ľíta, * súšču pózďi ot subbót, * predstál jesí druhóm, Christé, * i čudesém čúdo izvistvúješi, * zakľučénym vchodom dvérnym, * jéže iz mert­vych tvojé voskresénije, * no ispólnil jesí rádosti učenikí, * i Dúcha svjatáho prepodál jesí im, * i vlásť podál jesí ostavlénija hrichóv, * i Tomý ne ostávil jesí v nevírstvija pohružátisja búri: * ťímže podážď i nam rázum ístinnyj, * i ostavlénije prehrišénij, * blahoutróbne Hóspodi.

I nýňi, hlás 2: Preblahoslovénna jesí, Bohoródice Ďívo: * voplóščšimbosja iz tebé, * ád pľinísja, Adám vozzvásja, * kľátva potrebísja, Jéva svobodísja, * smérť umertvísja, i mý ožíchom, * ťímže pojúšče vozopijém: * blahoslovén Christós Bóh náš, izvólivyj táko sláva tebí.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje.

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir, * v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa, * kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj, * Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * po­miluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mí­losť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, prí­bížišče byl jesí nam, * v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, po­miluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, * naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Tropár po Slavosloviji:

hlás 1, 3, 5, 7. Dnés spasénije míru býsť, pojém voskrésšemu iz hróba, i načáľniku žízni nášeja, razrušív bo smértiju smérť, pobídu dadé nám i véliju mílosť.

hlás 2, 4, 6, 8. Voskrés iz hróba, i úzy rasterzál jesí áda, razrušív bo osuždénije smérti Hóspodi, vsjá ot sitéj vrahá izbávivyj, javívyj že sebé apóstolom tvojím, poslál jesí ích na própoviď, i ťími mír tvój podál jesí vselénňij, jedíne čelovikoľúbče.

~~(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:~~

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)­, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Voskrésyj iz mértvych, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.

Sláva, i nýňi, VII. Stichira ev., hlás 7. Se tma, i ráno, * i čto u hróba, Maríje, stojíši, * mnóhuju tmu imíjušči v rázumi, * v néjže hďi položén býsť Isús voprošáješi: * no vížď sríščuščyjasja učenikí, * káko plaščanícami i sudarém voskresénije obritóša, * i pomjanúša jáže o sich pisánija: * s ními že i my vírovavše, * vospivájem ťa žiznodávca Christá.