Ornament

Ornament

Jeréj: Blahoslovén Bóh náš, vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv. (ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.)

I mý: Amíň.

Načinajet nastojateľ, velehlasno nastojaščij tropar, vo hlas 5:

Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv * i súščym vo hrobích živót darováv.

I my tojžde pojem podobňi, so sladkopenijem 2x

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.

Psalóm 103.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * Hóspodi Bóže moj, vozvelíčilsja jesí ziló. - Vo ispovídanije i vo veleľípotu obleklsja jesí, * oďijájsja svítom jako rízoju. - Prostirájaj nébo jako kóžu, * pokryvájaj vodámi prevýspreňaja svojá. - Polahájaj óblaki na voschoždénije svojé, * choďáj na krylú vítreňu. - Tvorjáj ánheli svojá dúchi, * i sluhí svojá plámeň óhnennyj. - Osnovájaj zémľu na tvérdi jejá, * ne preklonítsja vo vík víka. - Bézdna, jako ríza oďijánije jejá, * na horách stánut vódy. - Ot zapreščénija tvojehó pobíhnut, * ot hlása hróma tvojehó ubojátsja. - Voschóďat hóry, i nischóďat poľá v místo, * jéže osnovál jesí im. - Preďíl položíl jesí jehóže ne préjdut, * nižé obraťátsja pokrýti zémľu. - Posylájaj istóčniki v débrich, * posreďí hór prójdut vódy. - Napajájut vsja zvíri sélnyja, * ždút onáhri v žáždu svojú. - Na tich ptícy nebésnyja privitájut, * ot sredý kámenija daďát hlás. - Napajáj hóri ot prevýsprennych svojích, * ot plodá ďíl tvojích nasýtitsja zemľá. - Prozjabájaj travú skotóm, * i zlák na slúžbu čelovíkom. - Izvestí chľíb ot zemlí, * i vinó veselít sérdce čelovíka. - Umástiti licé jeléjem, * i chľíb sérdce čelovíka ukripít. - Nasýťatsja drevá poľskaja, kédri livánstiji íchže jesí nasadíl, * támo ptícy vozhňizďátsja - Jerodíjevo žilíšče predvodíteľstvujet ími, * hóry vysókija jelénem, kámeň pribížišče zájacem. - Sotvoríl jesí lúnu vo vremená, * sólnce pozná západ svój. - Položíl jesí ťmu i bysť nóšč, * v néjže prójdut vsi zvírije dubrávniji. - Skýmni rykájuščiji voschítiti, * i vzyskáti ot Bóha píšču sebí. - Vozsijá sólnce i sobrášasja, * i v lóžach svojích ľáhut. - Izýdet čelovík na ďílo svojé, * i na ďílanije svojé do véčera. - Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, vsja premúdrostiju sotvoríl jesí, * ispólnisja zemľá tvári tvojejá. - Sijé móre velíkoje i prostránnoje, * támo hádi íchže ňísť čislá. - Živótnaja málaja s velíkimi, * támo korablí preplávajut. - Zmíj sej, jehóže sozdál jesí ruhátisja jemú, * vsja k tebí čájut, dáti píšču ím vo blahó vrémja. - Dávšu tebí ím soberút, * otvérzšu tebí rúku vsjáčeskaja ispólňatsja bláhosti. - Otvráščšu že tebí licé vozmjatútsja, * otímeši duch ích i isčéznut, i v pérsť svojú vozvraťátsja. - Pósleši dúcha tvojehó i sozíždutsja, * i obnovíši licé zemlí. - Búdi sláva Hospódňa vo víki, * vozveselítsja Hóspoď o ďíľich svojích. - Prizirajáj na zémľu i tvorjáj ju trajstísja, * prikasajájsja horám i dymjátsja. - Vospojú Hospodévi v živoťí mojém, * pojú Bóhu mojemú dóndeže jesm. - Da usladítsja jemú besidá mojá, * áz že vozveseľúsja o Hóspoďi. - Da isčéznut hríšnicy ot zemlí i bezzakónicy, jákože ne býti im, * blahosloví duše mojá Hóspoda. - Sólnce pozná západ svoj, * položíl jesí ťmu i bysť nóšč. - Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, * vsja premúdrostiju sotvoríl jesí.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Jeréj že čtét svitílničnyja molítvy.

Molítva pérvaja.

Hóspodi ščédryj i mílostivyj, dolhoterpilíve i mnohomílostive, vnuší molítvu nášu, i vonmí hlásu molénija nášeho, sotvorí s námi známenije vo bláho, nastávi nás na púť Tvoj, jéže chodíti vo ístinňi Tvojéj. Vozveselí serdcá náša, vo jéže bojátisja ímene Tvojehó svjatáho: zané vélij jesí Tý, i tvorjáj čudesá, Tý jesí Bóh jedín, i ňísť podóben Tebí v bozích, Hóspodi: sílen v mílosti, i bláh v kríposti, vo jéže pomoháti, i uťišáti, i spasáti vsjá upovájuščyja vo ímja svjatóje Tvojé.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva vtorája.

Hóspodi, da ne járostiju Tvojéju obličíši nás, nižé hňívom Tvojím nakážeši nás, no sotvorí s námi po mílosti Tvojéj, vračú i iscilíteľu dúš nášich. Nastávi nás ko pristánišču choťínija Tvojehó: prosvití óči serdéc nášich v poznánie Tvojejá ístiny: i dáruj nám próčeje nastojáščaho dné mírnoje i bezhríšnoje, i vsé vrémja životá nášeho, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých.

Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva trétija.

Hóspodi, Bóže náš, pomjaní nás hríšnych i nepotrébnych ráb Tvojích, vnehdá prizyváti nám svjatóje poklaňájemoje ímja Tvojé, i ne posramí nás ot čájanija mílosti Tvojejá: no dáruj nám, Hóspodi, vsjá jáže ko spaséniju prošénija, i spodóbi nás ľubíti, i bojátisja Tebé ot vsehó sérdca nášeho, i tvoríti vo vsích vóľu Tvojú.

Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva četvértaja.

Nemólčnymi písňmi, i neprestánnymi slavoslovléňmi ot svjatých síl vospivájemyj, ispólni ustá náša chvalénija Tvojehó, jéže podáti velíčestvije ímeni Tvojemú svjatómu: i dážď nám učástije, i nasľídije so vsími bojáščimisja Tebé ístinnoju, i chraňáščimi zápovidi Tvojá, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých Tvojích.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň. Amen.

Molítva pjátaja.

Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže vsederžíteľu, svídyj úm čelovíčeskij, svídyj íchže trébujem, mnóho mnóžaje páče néželi prósim, ilí razumivájem. Sám, čelovikoľúbče carjú, vo vsém blahíj, udovlí nás mnóžestvom ščedrót Tvojích, jéže nepostýdnoju sóvistiju prizyváti svjatóje ímja Tvojé: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho, i smotrénijem Tvojím vsé jéže ko póľzi nášej ustrój.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva šestája.

Hóspodi, Hóspodi, prečístoju Tvojéju dlániju soderžáj vsjáčeskaja, dolhoterpjáj na vsích nás, i kájajsja o zlóbach nášich, pomjaní ščedróty Tvojá, i mílosť Tvojú, posití ny Tvojéju bláhostiju, i dážď nám izbižáti i próčeje nastojáščaho dné, Tvojéju blahodátiju, ot razlíčnych kóznej lukávaho, i nenavítnu žízň nášu sobľudí blahodátiju vsesvjatáho Tvojehó Dúcha.

Mílostiju i čelovikoľúbijem jedinoródnaho Tvojehó Sýna, s nímže blahoslovén jesí, so vsesvjatým i blahím i životvorjáščim Tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víi vikóv, amíň.

Molítva sedmája.

Bóže velíkij i dívnyj, neizrečénnoju bláhostiju i bohátym prómyslom upravľájaj vsjáčeskaja, i mirskája nám blahája darovávyj: i sporučívyj nám obiščánnoje cárstvo, darovánnymi nám blahími: sotvorívyj ný i dné mimošédšuju čásť ot vsjákaho uklonítisja zlá: dáruj nám i próčeje neporóčno soveršíti pred svjatóju slávoju Tvojéju, píti Ťá jedínaho blaháho i čelovikoľubívaho Bóha nášeho.

Jáko Tý jesí Bóh náš, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva osmája.

Bóže velíkij i výšnij, jedín imijáj bezsmértije, vo svíťi živýj nepristúpňim, vsjú tvár premúdrostiju sozdávyj, razďilívyj meždú svítom i meždú ťmóju, i sólnce položívyj vo óblasť dné, lunú že i zvízdy vo óblasť nóšči: spodóbivyj nás hríšnych i v nastojáščij čás predvaríti licé Tvojé vo ispovídaniji, i večérneje Tebí slavoslóvije prinestí: sám, čelovikoľúbče, isprávi molítvu nášu jáko kadílo pred Tobóju, i priimí jú v voňú blahouchánija: podážď že nám nastojáščij véčer, i prichoďáščuju nóšč mírnu: oblecý ny orúžijem svíta: izbávi ný ot strácha noščnáho, i vsjákija véšči vo ťmí prechoďáščija: i dážď són, jehóže vo upokojénije némošči nášej darovál jesí, vsjákaho mečtánija dijávoľa svobóden. Jéj, Vladýko blahích podáteľu, da i na lóžach nášich umiľájuščesja, pominájem v noščí ímja Tvojé, i poučénijem Tvojích zápovidej prosviščájemi, v rádosti dušévňij vostánem ko slavoslóviju Tvojejá bláhosti: molítvy i molénija Tvojemú blahoutróbiju prinosjášče, o nášich sohrišénijich, i vsích ľudéj Tvojích, jáže, molítvami svjatýja Bohoródicy, mílostiju posití.

Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi:)

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Ornament

Allilúija, 105.

Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.

Któ vozhlahólet síly Hospódní? * Slýšany sotvorít vsjá chvalý Jehó?

Blažéni chraňáščiji súd * i tvorjáščiji právdu vo vsjákoje vrémja.

Pomjaní nás, Hóspodi, vo blahovoléniji ľudéj Tvojích, * posití nás spasénijem Tvoím.

Víďiti vo bláhosti izbránnyja Tvojá, vozveselítisja vo veséliji jazýka Tvojehó, * chvalítisja s dostojánijem Tvojím.

Sohrišíchom so otcý nášimi, * bezzakónnovachom, nepravdováchom.

Otcý náši vo Jehípťi * ne razumíša čudés Tvojích,

ni pomjanúša mnóžestva mílosti Tvojejá * i preohorčíša voschoďášče v Čermnóje móre.

I spasé ích ímene Svojehó rádi, * skazáti sílu Svojú,

i zapretí Čermnómu mórju, i izsjáče, * i nastávi já v bézdňi, jáko v pustýni.

I spasé já iz rukí nenavíďaščich, * i izbávi já iz rukí vrahóv.

Pokrý vodá stužájuščyja ím, * ni jedín ot ních izbýsť.

I vírovaša slovesí Jehó, * i vospíša chvalú Jehó.

Uskoríša, zabýša ďilá Jehó, * ne sterpíša sovíta Jehó

i pochoťíša želániju v pustýni, * i iskusíša Bóha v bezvódňij.

I dadé ím prošénije ích, * poslá sýtosť v dúšy ích.

I prohňívaša Moiséja v stánu, * Aaróna svjatáho Hospódňa.

Otvérzesja zemľá i požré Dathána, * i pokrý na sónmišči Aviróna,

I razžžésja óhň v sónmi ích, * plámeň popalí hríšniki.

I sotvoríša teľcá v Chorívi, * i pokloníšasja istukánnomu,

I izminíša slávu Jehó v podóbije * teľcá jadúščaho travú,

I zabýša Bóha spasájuščaho ích, * sotvóršaho vélija vo Jehípťi,

Čudesá v zemlí Chámovi, * strášnaja v móri Čermňím.

I rečé potrebíti ích, ášče ne bý Moiséj, * izbránnyj Jehó, stál v sokrušéniji pred Ním,

vozvratíti járosť Jehó, * da ne pohubít ích.

I uničižíša zémľu želánnuju, * ne jáša víry slovesí Jehó,

I poroptáša v selénijich svojích, * ne uslýšaša hlása Hospódňa.

I vozdvíže rúku Svojú na ňá, * nizložíti já v pustýni.

I nizložíti símja ích vo jazýcich, * i rastočíti já v straný.

I pričastíšasja Vejeľfehóru, * i sňidóša žértvy mértvych.

I razdražíša Jehó v načinánijich svojích, * i umnóžisja v ních padénije.

I stá Finejés, i umílostivi, i prestá síč. * I vminísja jemú v právdu, v ród i ród do víka.

I prohňívaša Jehó na voďí prerikánija, * i ozlóblen býsť Moiséj ích rádi,

Jáko preohorčíša dúch jehó * i ráznstvova ustnáma svojíma.

Ne potrebíša jazýki, jáže rečé Hospóď ím, * i smisíšasja vo jazýcich, i navykóša ďilóm ích.

I porabótaša istukánnym ích, * i býsť ím v soblázn.

I požróša sýny svojá * i dščéri svojá bisovóm,

i prolijáša króv nepovínnuju, króv synóv svoích i dščeréj, * jáže požróša istukánnym chanaánskim, i ubijéna býsť zemľá ích krovmí,

i oskvernísja v ďíľich ích, * i sobludíša v načinánijich svojích.

I razhňívasja járostiju Hospóď na ľúdi Svojá, * i omerzí dostojánije Svojé,

i predadé já v rúki vrahóv, * i obladáša ími nenavíďaščiji ích.

I stužíša ím vrazí ích, * i smiríšasja pod rukámi ích.

Mnóžiceju izbávi já, tíji že preohorčíša Jehó sovítom svojím * i smiríšasja v bezzakónijich svojích.

I víďi Hospóď, vnehdá skorbíti ím, * vnehdá uslýšaše molénije ích.

I pomjanú zavít Svój, * i raskajásja po mnóžestvu mílosti Svojejá,

i dadé já v ščedróty * pred vsími pľinívšimi já.

Spasí ný, Hóspodi Bóže náš, i soberí ný ot jazýk ispovídatisja ímeni Tvojemú svjatómu, * chvalítisja vo chvaľí Tvojéj.

Blahoslovén Hospóď Bóh Izraílev ot víka i do víka. * I rekút vsí ľúdije: búdi, búdi.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Ornament

Allilúija, 106.

Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.

Da rekút izbávleniji Hóspodem, * íchže izbávi iz rukí vrahá,

i ot strán sobrá ích, * ot vostók i západ, i sívera, i mórja.

Zabludíša v pustýni bezvódňij, * putí hráda obíteľnaho ne obritóša.

Álčušče i žáždušče, dušá ích v ních isčezé. * I vozzváša ko Hóspodu, vnehdá skorbíti ím, i ot núžd ích izbávi já,

i nastávi já na púť práv, * vníti vo hrád obíteľnyj.

Da ispovíďatsja Hóspodevi mílosti Jehó, * i čudesá Jehó synovóm čelovíčeskim,

jáko nasýtil jésť dúšu tščú * i dúšu álčušču ispólni bláh.

Siďáščyja vo tmí i síni smértňij, * okovánnyja niščetóju i žeľízom,

jáko preohorčíša slovesá Bóžija * i sovít Výšňaho razdražíša.

I smirísja v truďích sérdce ích, * i iznemohóša, i ne bí pomohájaj.

I vozzváša ko Hóspodu, vnehdá skorbíti ím, * i ot núžd ích spasé já,

i izvedé já iz ťmý i síni smértnyja, * i úzy ích rasterzá.

Da ispovíďatsja Hóspodevi mílosti Jehó, * i čudesá Jehó synovóm čelovíčeskim,

jáko sokruší vratá mídnaja * i veréji žeľíznyja slomí.

Vospriját já ot putí bezzakónija ích, * bezzakónij bo rádi svojích smiríšasja.

Vsjákaho brášna vozhnušásja dušá ích, * i priblížišasja do vrát smértnych.

I vozzváša ko Hóspodu, vnehdá skorbíti ím, * i ot núžd ích spasé já,

poslá slóvo Svojé i iscilí já, * i izbávi já ot rastľínij ích.

Da ispovíďatsja Hóspodevi mílosti Jehó, * i čudesá Jehó synovóm čelovíčeskim,

i da požrút Jemú žértvu chvalý, * i da vozvisťát ďila Jehó v rádosti.

Schoďáščiji v móre v korabľách, * tvorjáščiji ďílanija v vodách mnóhich,

tíji víďiša ďilá Hospódňa * i čudesá Jehó vo hlubiňí.

Rečé, i stá dúch búren, * i voznesóšasja vólny jehó,

voschóďat do nebés i nizchóďat do bézdn, * dušá ích v zlých tájaše:

smjatóšasja, podvihóšasja, jáko pijányj, * i vsjá múdrosť ích pohloščená býsť.

I vozzváša ko Hóspodu, vnehdá skorbíti ím, * i ot núžd ích izvedé já,

i poveľí búri, i stá v tišinú, * i umolkóša vólny jehó.

I vozveselíšasja, jáko umolkóša, * i nastávi já v pristánišče choťínija svojehó.

Da ispovíďatsja Hóspodevi mílosti Jehó, * i čudesá Jehó synovóm čelovíčeskim:

da voznesút Jehó v cérkvi ľudsťij * i na sidálišči stárec voschváľat Jehó.

Položíl jésť ríki v pustýňu, * i ischódišča vodnája v žáždu,

zémľu plodonósnuju v slánosť, * ot zlóby živúščich na néj.

Položíl jésť pustýňu vo jezéra vodnája * i zémľu bezvódnuju vo ischódišča vodnája.

I naselí támo álčuščyja, * i sostáviša hrády obíteľny,

i nasíjaša séla, i nasadíša vinohrády, * i sotvoríša plód žíten.

I blahosloví já, i umnóžišasja ziló, * i skotý ích ne umáli.

I umálišasja, * i ozlóbišasja ot skórbi, zól i boľízni.

Izlijásja uničižénije na kňázi ích, * i oblazní já po neprochódňij, a ne po putí.

I pomóže ubóhu ot niščetý * i položí jáko óvcy otéčestvija.

Úzrjat práviji i vozveseľátsja, * i vsjákoje bezzakónije zahradít ustá svojá.

Któ premúdr i sochranít sijá? * I urazumíjut mílosti Hospódni?

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Ornament

Písň, psálom Davídu, 107.

Hotóvo sérdce mojé, Bóže, hotóvo sérdce mojé: * vospojú i pojú vo slávi mojéj.

Vostáni sláva mojá, * vostáni psaltírju i húsli, vostánu ráno.

Ispovímsja Tebí v ľúdech, Hóspodi, * pojú Tebí vo jazýcich.

Jáko vélija verchú nebés mílosť Tvojá * i do óblak ístina Tvojá.

Voznesísja na nebesá, Bóže, * i po vséj zemlí sláva Tvojá,

jáko da izbávjatsja vozľúblenniji Tvojí: * spasí desníceju Tvojéju i uslýši mjá.

Bóh vozhlahóla vo svjaťím Svojém: voznesúsja i razďiľú Sikímu, * i udóľ selénij razmírju.

Mój jésť Halaád i Mój jésť Manassíj, * i Jefrém zastuplénije hlavý Mojejá, Júda cár mój.

Moáv konób upovánija Mojehó, na Iduméju naložú sapóh Mój: * Mňí inopleménnicy pokoríšasja.

Któ vovedét mjá vo hrád ohraždénijá? * Ilí któ nastávit mjá do Iduméji?

Ne Tý li, Bóže, otrínuvyj nás? * I ne izýdeši, Bóže, v sílach nášich?

Dážď nám pómošč ot skórbi, * i sújetno spasénije čelovíčesko.

O Bózi sotvorím sílu, * i Tój uničižít vrahí náša.

Ornament

V konéc, psalóm Davídu, 108.

Bóže, chvalý mojejá * ne premolčí,

jáko ustá hríšniča i ustá ľstívaho na mjá otverzóšasja, * hlahólaša na mjá jazýkom ľstívym,

i slovesý nenavístnymi obydóša mjá, * i brášasja so mnóju túne.

Vmísto jéže ľubíti mjá, obolháchu mjá, * áz že moľáchsja,

i položíša na mjá zlája za bláhaja, * i nénavisť za vozľublénije mojé.

Postávi na nehó hríšnika, * i dijávol da stánet odesnúju jehó.

Vnehdá sudítisja jemú, da izýdet osuždén, * i molítva jehó da búdet v hrích.

Da búdut dníje jehó máli, * i jepískopstvo jehó da priímet ín:

da búdut sýnove jehó síri, * i žená jehó vdová:

dvížuščesja da preseľátsja sýnove jehó i vosprósjat, * da izhnáni búdut iz domóv svojích.

Da vzýščet zaimodávec vsjá, jelíka súť jehó, * i da voschíťat čuždíji trudý jehó.

Da ne búdet jemú zastúpnika, * nižé da búdet uščedrjájaj sirotý jehó.

Da búdut čáda jehó v pohublénije, * v róďi jedínom da potrebítsja ímja jehó.

Da vospomjánetsja bezzakónije otéc jehó pred Hóspodem, * i hrích mátere jehó da ne očístitsja.

Da búdut pred Hóspodem výnu * i da potrebítsja ot zemlí pámjať ích.

Zanéže ne pomjanú sotvoríti mílosť, i pohná čelovíka níšča i ubóha, * i umiléna sérdcem umertvíti.

I vozľubí kľátvu, i priídet jemú, * i ne voschoťí blahoslovénija, i udalítsja ot nehó.

I oblečésja v kľátvu jáko v rízu, i vníde jáko vodá vo utróbu jehó, * i jáko jeléj v kósti jehó.

Da búdet jemú jáko ríza, v ňúže oblačítsja, * i jáko pójas, ímže výnu opojasújetsja.

Sijé ďílo obolhájuščich mjá u Hóspoda * i hlahóľuščich lukávaja na dúšu mojú.

I tý, Hóspodi, Hóspodi, sotvorí so mnóju ímene rádi Tvojehó, * jáko blaha mílosť Tvojá.

Izbávi mjá, jáko níšč i ubóh jésm áz, * i sérdce mojé smjatésja vnútr mené.

Jáko síň, vnehdá uklonítisja jéj, * otjáchsja, strjasóchsja jáko prúzi.

Koľína mojá iznemohósta ot postá, * i plóť mojá izminísja jeléja rádi.

I áz bých ponošénije ím, víďiša mjá, * pokiváša hlavámi svoími.

Pomozí mí, Hóspodi Bóže mój, * i spasí mjá po mílosti Tvojéj,

i da razumíjut, jáko ruká Tvojá sijá, * i Tý, Hóspodi, sotvoríl jesí jú.

Proklenút tíji, i Tý blahoslovíši, * vostajúščiji na mjá da postyďátsja, ráb že Tvój vozveselítsja.

Da oblekútsja obolhájuščiji mjá v sramotú, * i odéždutsja, jáko odéždeju, studóm svojím.

Ispovímsja Hóspodevi ziló ustý mojími, * i posreďí mnóhich voschvaľú Jehó,

jáko predstá odesnúju ubóhaho, * jéže spastí ot hoňáščich dúšu mojú.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Ornament

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Hóspodi, vozzvách:, hlás 4.

Psalóm 140.

Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * uslýši mja Hóspodi. * Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * voňmí hlásu molénija mojehó, * vnehdá vozváti mi k tebí, uslýši mja, Hóspodi.**

Da isprávitsja molítva mojá * jáko kadílo préd tobóju: * vozďijánije rukú mojéju, * žértva večérňaja, uslýší mjá Hóspodi.**

Položí Hóspodi chranénije ustóm mojím, * i dvér ohraždénija o ustnách mojích. - Ne ukloní sérdca mojehó v slovesá lukávstvija, * nepščeváti viný o hrisích. - So čelovíki ďílajuščimi bezzakónije, * i ne sočtúsja s izbránnymi ích. - Nakážet mjá právednik mílostiju, i obličít mjá, * jeléj že hríšnaho da ne namástit hlavý mojejá. - Jáko jéšče i molítva mojá v blahovolénijich ích, * požérty býša pri kámeni sudijí ích. - Uslýšatsja hlahóly mojá jáko vozmohóša: * jáko tólšča zemlí prosídesja na zemlí, rastočíšasja kósti ích pri áďi. - Jáko k tebí Hóspodi, Hóspodi óči mojí, * na ťá upovách, ne otimí dušu mojú. - Sochraní mjá ot síti, júže sostáviša mí, * i ot soblázn ďílajuščich bezzakónije. - Pádut vo mréžu svojú hríšnicy, * jedín jésm áz dóndeže prejdú.

Psalóm 141.

Hlásom mojím k Hóspodu vozzvách, * hlasóm mojím ko Hóspodu pomolíchsja. - Prolíju préd ním molénije mojé, * pečáľ mojú préd ním vozviščú. - Vnehdá isčezáti ot mené dúchu mojemú, * i tý poznal jesí stezí mojá. - Na putí sém po nemúže choždách, * skrýša síť mňí. - Smotrjách odesnúju i vozhľadách, * i ne bí znájaj mené. - Pohíbe bíhstvo ot mené, * i ňísť vzyskajáj duší mojejá. - Vozzvách k tebí Hóspodi rích: * tý jesí upovánije mojé, čásť mojá jesí na zemlí žívych. - Voňmí moléniju mojemú, * jáko smiríchsja ziló. - Izbávi mjá ot hoňáščich mjá, * jáko ukripíšasja páče mené.

Stích 10: Izvedí iz temnícy dúšu mojú, ispovídatisja ímeni tvojemú.

Stích 9: Mené ždút právednicy, dóndeže vozdási mňi.

Stích 8: Iz hlubiný vozvách k tebí Hóspodi, Hóspodi uslýši hlas moj.

Stích 7: Da búdut úši tvojí vnémľušči hlásu molénija mojehó.

Stích 6: Ašče bezzakónija nazriši Hóspodi, Hóspodi kto postojít, jáko u tebé očiščénije jesť.

hlás 4. Podóben: Hóspodi, vozšéd na Krest: Vídite, jehóže prednapisá Moiséj, Iisúsa messíju, v zakóňi prijití, na zemlí jávľšasja blahoutróbija rádi i mňí besídovavša jáko čelovíka na kláďazi: voístinnu séj jésť Christós v mír hrjadýj, súščym v Sichári samarjanýňa javísja hlahóľušči.

Stích 5: Imené rádi tvojehó poterpích ťa Hóspodi, poterpí dušá mojá vo slóvo tvojé, upová dušá mojá na Hóspoda.

Ot sládkich úst žený, vódu pijémuju, sládkuju istekájuščuju, súščiji vo hráďi pijúšče, i ko kláďazju istočájuščemu obílije vodý, potščáchusja teščí skóro i istóčnik víďiti prisnotekúščij, istájavšija dúšy vosprochlaždájuščij.

Stích 4: Ot stráži útrenija do nóšči, ot stráži útrénija da upovájet Isrájiľ na Hóspoda.

Soobráznyj víďašče istóčnik, i jedinovídnyj čelovíčeskaho sostavlénija, žeňí vopijáchu vo hráďi súščiji: ne ktomú tvojejá rádi besídy mý vírovachom, voístinnu poznávše, jáko tój jésť izbavlénije i spasénije míru víčnoje.

Stích 3: Jáko u Hóspoda mílosť i mnóhoje u ného izbavlénije, i toj izbávit isrájiľa ot vsich bezzakónij jehó.

hlá**s 4. Podóben: jáko dóbľa: V**elíkomu obderžášču * podnebésnuju volnéniju, * i dúšu oburevájušču, vseslávne, * okormlénijem výšňaho zvánija napravľájasja, * mučénij nevrédno * mnohoboľíznennuju pučínu prešél jesí: * i výšňaja pristánišča dostíh, * ispólnilsja jesí víčnyja tišiný, * múčeniče Thalaléje.

Stích 2: Chvalíte Hóspoda vsi jazýcy, pochvalíte jehó vsi ľúdije.

Voobražál jesí stradánije * Vladýki tvári, na drévo slávne, vozdvížen, * i v rébra rasterzájem, * mučítelej surovstvóm: * i obličáješi ťích rasterzájemuju mýsľ, * ídoľskuju že ukorjája lésť, * i projavlénno blahočéstije ukripľája, * velikomúčeniče Thalaléje.

Stích 1: Jáko utverdísja mílosť jehó na nás, i ístina Hospódňa prebyvájet vo vík.

Poveľíniji mučíteľa, * hlubiňí predálsja jesí morsťíj, * prebyváješi že Božéstvennoju blahodátiju * neistoplén, premúdre: * tóki že króvnymi * faraóna mýslennaho * i sehó vójinstvo potopíl jesí, * i konéčňij, bohomúdre, pohíbeli prédal jesí, * veľmí ot Christá ukripľájem.

Sláva, i nýňi: hlás 6:

Pri studencí Jákovli obrít Iisús samarjanýňu, prósit vodý ot nejá, oblakámi pokryvájaj zémľu. O čudesé! íže cheruvímy nosímyj, bludníci žeňí besídovaše, vodý prosjá, íže na vodách zémľu povísivyj: vodý iskíj, íže istóčniki i jezéra vód izlivájaj: choťá privleščí sijú voístinnu, ulovľájemuju ot supostáta vrahá, i napojíti jú vodóju živóju, palímuju v bezmístijich ľúťi, jáko jedín blahoutróbnyj i čelovikoľúbec.

Diákon: Premúdrosť, prósti.

Lík: Svíte tíchij, * svjatýja slávy, * bezsmértnaho Otcá nebésnaho, * svjatáho blažénnaho, * Iisúse Christé: * Prišédše sólnca na západ, * víďivše svít večérnij, * pojém Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha Bóha. * Dostójin jesí * vo vsja vremená, * pít býti * hlásy prepodóbnými, * Sýne Bóžij, * živót dajáj vsemú míru, * jehóže rádi * vés mír slávit ťa.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

V četverh večera: Pómošč mojá ot Hóspoda, sotvóršaho nébo i zémľu.

Stích: Vozvedóch óči mojí v hóry, otňúduže prijídet pómošč mojá.

Spodóbi, Hóspodi:

Spodóbi, Hóspodi, vo véčer sej, * bez hrichá sochranitísja nám. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, Bóže otéc nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amíň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazúmi nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosvití nás opravdániji tvojími. - Hóspodi, mílosť tvojá vo vik, * ďíl rukú tvojéju ne prezri. - Tebí podobájet chvalá, * tebí podobájet pínije. - Tebí sláva podobájet * Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu. - Nýňi i prísno, * i vo víki vikóv, amíň.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi:)

Diákon: Ispólnim večerňuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Véčera vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Molítva hlavopriklonénija: Hóspodi Bóže naš, priklonívyj nebesá i sošédyj na spasénije róda čelovíčeskaho, prízri na rabý Tvojá, i na dostojánije Tvojé. Tebí bo strášnomu i čelovikoľúbcu sudijí, Tvojí rabí podkloníša hlavý, svojá pokoriša výja, ne ot čelovík ožidájušče pómošči, no Tvojejá naďíjuščesja mílosti, i Tvojehó čájušče spasénija: jáže sochraní na vsjákoje vrémja, i po nastojáščem véčeri, i v prichoďáščuju nošč, ot vsjákaho vrahá, ot vsjákaho protívnaho ďíjstva diávoľskaho, i ot pomyšlénij sújetnych, i vospominánij lukávych.

Jeréj: Búdi deržáva cárstvija Tvojehó blahoslovéna i preproslávlena, Otcá i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Na [stichóvňi] samohlásny,

hlás 4: Vsehdá imúšče Christé, krest tvój na pómošč, síti vrážija udób popirájem.

Stích: K tebí vozvedóch óči mojí, živúščemu na nebesí. Sé jáko óči ráb v rukú hospódij svoích, jáko óči rabýni v rukú hospoží svojejá, táko óči náši ko Hóspodu Bóhu nášemu, dóndeže uščédrit ný.

Voskrésna: Hóspodi, vozšéd na krest, práďidňuju nášu kľátvu potrebíl jesí: i sošéd vo ád, jáže ot víka úzniki svobodíl jesí, netľínije dáruja čelovíčeskomu ródu. Sehó rádi pojúšče slávim životvorjáščeje i spasíteľnoje tvojé vostánije.

Stích: Pomíluj nás Hóspodi, pomíluj nás, jáko po mnóhu ispólnichomsja uničižénija: najpáče napólnisja dušá náša ponošénija hobzújuščich i uničižénija hórdych.

Múčeničen: Žértvy oduševlénnyja, vsesožžénija slovésnaja, múčenicy Hospódni, zakolénija soveršénna Bóžija, Bóha znájuščaja, i Bohom znájemaja ovčáta, íchže ohráda volkóm nevchódna, molítesja i nám upasénym býti s vámi na voďí upokojénija.

Sláva, i nýňi: hlás 6: Táko hlahólet Hospóď samarjanýni: ášče by jesí vídala dár Bóžij, i któ jésť hlahóľaj tebí, dážď mí vodý píti, tý by prosíla u nehó, i dál by tí píti, da ne vžáždešisja vo víki, hlahólet Hospóď.

Táže:

Nýňi otpuščáješi rabá tvojehó, Vladýko, * po hlahólu tvojemú s mírom. * Jáko víďista oči mojí spasénije tvojé, * jéže jesí uhotovál pred licém vsich ľudéj. * Svít vo otkrovénije jazýkov * i slávu ľudéj tvojích Ísraiľa

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

T**ropár, hlás 4: S**vítluju voskrésnija própoviď ot ánhela uvíďivša Hospódni učenícy, i práďidneje osuždénije otvérhša, apóstolom chváľaščjasja hlahólachu: isprovéržesja smérť, voskrése Christós Bóh, dárujaj mírovi véliju mílosť.

Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Svitísja, svitísja, nóvyj Jerusalíme: sláva bo Hospódňa na tebí vozsijá. Likúj nýňi i veselísja, Sióne. Ty že, Čístaja, krasújsja, Bohoródice, o vostániji Roždestvá Tvojehó.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Christós voskrése iz mértvych, smértiju smerť popráv i súščym vo hrobích živót darováv. Hóspodi, pomíluj (3x). Blahosloví.

Jeréj: Voskresýj iz mértvych, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Svitísja, svitísja: Christós voskrése: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.

Ornament