Polnočnica 30.1.
POLUNOŠČNICA VOSKRÉSNA
Jeréj: Blahoslovén Bóh náš, vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.
(ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.)
I mý: Amíň.
Sláva Tebí Bože náš, sláva Tebí.
Carjú nebésnyj, uťišiteľu, dúše ístiny, íže vezďí sýj i vsjá ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu, priidí i vselísja v ný, i očísti ný ot vsjákija skvérny, i spasí, bláže, dúšy náša.
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás.
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás.
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás.
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.
Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.
Amíň.
Hóspodi, pomíluj. (6x)
Hóspodi, pomíluj. (6x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.
Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.
Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.
Psalóm 50.
Pomíluj mjá, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, * i po mnóžestvu ščedrót tvojích, očísti bezzakónije mojé. - Naipáče omýj mjá ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mjá. - Jáko bezzakónije mojé áz znáju, * i hrích mój predo mnóju jésť výnu. - Tebí jedínomu sohriších, * i lukávoje pred tobóju sotvorích: - jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, * i pobidíši vnehdá sudíti tí. - Sé bo v bezzakónijich začát jésm * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Sé bo ístinu vozľubíl jesí, * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mí jesí. - Okropíši mjá issópom, i očíščusja: * omýješi mjá, i páče sňíha ubiľúsja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrích mojích, * i vsjá bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňí, Bóže, * i dúch práv obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne otimí ot mené. - Vozdážď mí rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom Vladýčnim utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mjá ot krovéj, Bóže, Bóže spasénija mojehó, * vozrádujetsja jazýk mój právďi tvojéj. - Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši, * i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. - Jáko ášče by voschoťíl jesí žértvy, * dál bých úbo: vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu Dúch sokrušén, * sérdce sokrušénno i smirénno Bóh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da sozíždutsja sťíny jerusalímskija. - Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožeháemaja: * tohdá vozložát na oltár tvój telcý.
kanón Tróičen, [jehóže kraestróčije: Chvaľú Tróice ťá, jedíno Bohonačálije. Mitrofánovo.]
Hlás 3. [Písň 1]
irmós: Vódy drévle, mánijem božéstvennym, vo jedíno sónmi**šče sovokupívyj, i razďilívyj móre Izráiľteskim ľúdem, séj Bóh náš preproslávlen jésť**: tomú jedínomu poím, jáko proslávisja.
Nepostižímoje jedíno Hóspodonačálije, i jedíno Tróičeskoje Bohonačálije, trisijánnaho svíta tvojehó mja spodóbi: jáko da vospojú ťá, pivájemoje neprestánno trisvjátými písňmi, ánheľskimi ustý.
Svjáščénno neveščéstvenniji vsí čínove pojút, jáko tvoríteľnuju vinú, jedínstvennuju, trisvítluju, načáľňijšuju jávi: júže sohlásno pojém, i čelovíčeskaja mnóžestva, i vírno slávim brénnymi ustý.
Sláva: Úm, i Slóvo i Dúch, Bohoslóvcy prilíčňi, i znameníteľňi tebé naríčut: bezstrástno roždestvó ot neroždénnaho otcá, Sýnu známenajušču, Bóže jedinonačáľne vsích, vkúpi i Dúcha božéstvennaho ischoždénije.
I nýňi: Jáko čelovikoľúbec jestestvóm, čelovíčeskoje suščestvó prijém Bóžij Slóve, Tróičnyj vozsijál jesí, jedinonačáľňijšij svít jedínaho Božestvá, preproslávlennuju vsím pokazávyj, róždšuju ťá Ďívu prečístuju.
[Písň 3]
irmós: Íže ot ne súščich vsjá privedýj slóvom sozidájemaja, sover**š**ájemaja Dúchom, vsederžíteľu výšnij, v ľubví tvojéj utverdí mené.
Utróiti drévle vódu poveľív Iliá na poľinach, obrázno projaví Tróičnuju ipostás, jedínstvennaho Bóžija Hóspodonačálija.
Tľínnoje jestestvó pojét ťá zemnoródnych, jedínaho i trisvítlaho sozdáteľa neizmínnaho, i vopijét tí Vladýko: vserazlíčnaho mjá preminénija izbávi, i spasí mja.
Sláva: Rávno viščájušče slovesém proróčeskim, slávnych apóstol že i propovídnik víry, ravnoďíteľnuju ťá Tróicu slavoslóvim vírniji, Bóže vsích.
I nýňi: S prestóla vysókaho sníde Christós, čelovíka vozvyšája, jáko čelovikoľúbec, tobóju prečístaja, i trisólnečnyj svít vsím vozsijá.
Hóspodi pomíluj, tríždy.
Po 3-j písni sidálen, hlás 3. Podóben: Krasoťí ďívstva: Presúščestvennyj i jedíne Hóspodi Christé, i roždénije prebeznačáľnaho Otcá, i Dúše božéstvenňijšij, pomíluj rabý tvojá: vsí bo sohrišíchom, no ot tebé ne otstupíchom. Ťímže mólim ťá triipostásne Hóspodi, jáko imíjaj vlásť, sozdánije tvojé spasí ot vsjákaho obstojánija.
Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Presúščestvennyj Bóh i Hospóď iz tebé voplotísja za bláhosť, jéže po nám osuščestvovávyjsja, i prebýv jéže bí. Ťímže i Bohočelovíka sehó počitájušče vsečístaja, ťá neiskusobráčnuju Bohoródicu propovídujem, slávjašče prevélije čúdo tvojehó bezsímennaho roždénija.
[Písň 4]
irmós: Položíl jesí k nám tvérduju ľubóv Hóspodi, jedinoródnaho vo tvojehó Sýna za ný na smérť dál jesí. Ťímže tí zovém blahodarjášče: sláva síľi tvojéj Hóspodi.
Ótrasľ suhúb ot Otcá, jáko ot kórene prozjabé Sýn, i Dúch právyj, sojestéstvenna prozjabénija, i Bohosaždénna, i cvíti sobeznačáľniji: jáko trijém býti svítom Božestvá. [Dváždy.]
Sláva: Mnóžestva úmnych suščéstv, neprestánno pojút ťá, nedomýslimaho Bóha, s nímiže mý slávim, hlahóľušče: Tróice presúščnaja, tvojá rabý spasí, jáko čelovikoľúbec.
I nýňi: Raspalíl jesí nás v ľubóv tvojú, mnohomílostive Slóve Bóžij, íže nás rádi voplóščsja neprelóžňi, i trisvítloje jedíno Božestvó tájno naučív: ťímže ťá slávim.
[Písň 5]
irmós: Jáko víďi Isáia obrázno na prestóľi prevoznesénna Bóha, ot ánhel slávy dorinosíma, o okajánnyj, vopijáše, áz: províďich bo voploščájema Bóha, svíta nevečér**ňa, i mírom vladýčestvujušč**a.
Jedínaho Hóspodonačáľnika, obrázno jáko víďi Isáia Bóha, v trijéch lícich slavoslóvima prečístymi hlásy Serafím, póslan býsť propovídati ábije trisvítloje suščestvó, i jedínicu trisólnečnuju [Dváždy.]
Sláva: Jáže vsích nevídimych i vídimych jestestvó, ot ne súščich préžde sostávľšaja, jedínice trisólnečnaja, íže jedínaho ťá Bóha vírno vospivájuščich ot vsjákich iskušénij izbávľši, tvojejá slávy spodóbi.
I nýňi: Nevístnik svitonósen i číst Ďívo, bývšij Bóžij, vospivájem ťá ľubóviju, i blažím: iz tebé bo rodísja Christós, v suščestvách i choťínijich suhúbych, íže jedín ot Tróicy i slávy sýj Hospóď.
[Písň 6]
irmós: Bézdna posľídňaja hrichóv obýde mjá, i isčezájet dúch mój: no prostrýj Vladýko vysókuju tvojú mýšcu, jáko Petrá mja upráviteľu spasí.
Preséľnik sýj Avraám, spodóbisja obrázno vosprijáti jedínstvennaho úbo Hóspoda v trijéch ipostásich, presúščestvenna múžeskimi že zráki. [Dváždy.]
Sláva: Naprávi serdcá tvojích rabóv k svítu nepristúpnomu, o trisólnečne Hóspodi, i tvojejá slávy sijánije podážď dušám nášym, vo jéže oblistájemym býti tvojéju dobrótoju neizrečénnoju.
I nýňi: Otvérzi mňí dvéri svíta róždšahosja ot utróby tvojejá prečístaja: da zrjú trisvítluju lučú Božestvá, i slávľu ťá vsesvítluju Vladýčicu.
Hóspodi pomíluj, tríždy.
Po 6-j písni sidálen, hlás 3. Podóben: božéstvennyja víry: Božéstvennaho jestestvá jedinosúščnaho trisólnečnuju pojém deržávu, i trisvjatými hlásy vozopijím: svját jesí Ótče prebeznačáľnyj, svját jesí Sýne sobeznačáľnyj, i Dúše svjatýj, jedíne nerazďíľnyj Bóže náš, i vsích tvórče čelovikoľúbče.
Sláva, i nýňi, Bohoródičen. Podóben: Čúdo prevélije: Káko soderžásja nevmistímyj vo črévi tvojém i voplotísja, i javísja, jáko čelovík, ne preterpívyj smišénija ilí razďilénija božéstvennaho i neprelóžnaho Božestvá, otrokovíce vsečístaja: ťímže Bohoródicu ťá vírno propovídujem prísno i slávim.
[Písň 7]
irmós: Jákože drévle blahočestívyja trí ótroki orosíl jesí v plámeni chaldéjsťim, svítlym Božestvá ohném i nás ozarí, blahoslovén jesí vzyvájuščyja, Bó**že otéc náš**ich.
Chrám mjá pokaží tvojehó Božestvá Vladýko, trisijánnaho, vés svítel: hrichóvnaho omračénija ľútaho i strastéj výšša, svitodáteľnymi tvojími sijániji, Bóže otéc nášich blahoslovén jesí.
Božestvá zrák jedín vozviščájem, v trijéch ipostásnych i razďíľnych svójstvach, Otcá, i Sýna, i Dúcha: blahoslovén jesí zovúšče, Bóže otéc nášich.
Sláva: Javísja Avraámu Bóh trijipostásnyj u dúba drévle mamvríjskaho, o strannoľúbiji mzdú Isaáka vozdajá za mílosť: jehóže i nýňi slávim, jáko Bóha otéc nášich.
I nýňi: Javísja na zemlí, býv čelovík vseďíteľ, Bohoľípno ot ďívstvennaho i prečístaho tvojehó čréva, i nás oboží, blahoslovénnaja vsečístaja, Bohoródice prečístaja.
[Písň 8]
irmós: Nesterpímomu ohňú sojedinív**šesja, Bohočéstija predstojášče júnoš**i, plámenem že nevreždéni, božéstvennuju písň pojáchu: blahoslovíte vsjá ďilá Hospódňa Hóspoda, i prevoznosíte vo vsjá víki.
Beznačáľna Otcá jáko ot kórene, Slóvo, i Dúch sobeznačáľňi súšča: jáko ótrasli presúščestvennaho Bohonačálija pokazáša Tróicy slávu jedínuju i sílu: júže pojém vsí vírniji vo víki. [Dváždy.]
Sláva: Upravľáješi tvojími svitlosťmí číny nebésnyja, vospiváti nemólčno trisvjatými písňmi božéstvennymi, Ótče, Slóve soobrázne, i Dúše, trisvítluju deržávu i ravnomóščnuju. Ťímže ťá pojém vo vsjá víki.
I nýňi: Prorečénija proróčeskaja, tvojé roždestvó izdaléča víďivše Bohoródice, voschvaľáchu, jáko bez símene, i páče jestestvá róždšahosja Vladýčice: i sohlásno sehó pojém, jáko Hóspoda, i prevoznósim vo vsjá víki.
[Písň 9]
irmós: Nóvoje čúdo i Bohoľípnoje, ďivíčeskuju bo dvér zatvorénnuju, jávi prochódit Hospóď, náh vo vchóďi, i plotonósec javísja vo ischóďi Bóh, i prebyvájet dvér zatvoréna: sijú neizrečénno jáko Bohomáter veličájem.
Víďiti slávu trisijánnuju, bohovídniji bezplótnych čínove jávi, voschodíti krilý želájut horí: no hovíjut ziló nepristúpnaho svíta, i písni neprestánno vopijút: s ními sohlásno jedínstvennaja Tróice ťá slávim. [Dváždy.]
Sláva: Nesýtnoju ľubóviju i íže na zemlí, úmnuju dúšu ot tebé prijémše, i slovésnuju, tebé pojím Vladýko, Bóže vsích, jedínstvennoje jestestvó voístinnu, i Tróičnoje lícy, ot vsehó sérdca. Ťímže ščédre jáko mnohomílostiv, nás uščédri.
I nýňi: Chrám mjá pokaží jedinonačáľnaho, i trisvítlaho tvojehó Bohonačálija, svitovíden, čísťi služíti tebí ziždíteľu vsích, i neizrečénnuju tvojú slávu úmno zríti: molítvami jedínyja Bohoródicy, júže dostójno jáko preslávnuju veličájem.
Posém tropári sijá:
Dostójno jésť bohopodóbňi sláviti ťá, Trójce svjatája, bezpreďíľnuju i presúščstvennuju, i vseblaháho Bóha nášeho,júže pojút vsí zemnoródniji, i slavoslóvjat síly nebésnyja, ot vsích vírno poklaňájemuju, jedínicu po suščestvú triypostásnuju.
Hospodonačáľnuju Cheruvím, Bohonačáľnuju bez sravnénija Serafím, nerazďíľnuju Trójcu vo jedínstvi, súščeje Bohonačálije, ťá veličájem.
Otcú beznačáľnomu i Bóhu, sobeznačáľnomu Slóvu so Dúchom poklaňájusja, nerazlúčnoje jedíno sojediňájemoje suščestvó, tričíslennuju jedínicu písňmi počtím.
Vospojím vsí Bohoľípno písňmi vospiváňmi božéstvennymi, Otcá, i Sýna, i Dúcha božéstvennaho, triypostásnujuderžávu, jedíno cárstvo, i hospóďstvo.
Lučezárnyja tvojá mólnija vozsijáj mí, Bóže mój, triypostásne Vseďíteľu, i dóm mjá pokaží tvojejá nepristúpnyja slávy, svítel i svitonósen i neizmínen.
Jehóže trepéščut i trjasútsja Cherúvimy, i slavoslóvjat ánheľskaja vójinstva, ot Ďívy neizrečénno voplóščšahosja, Christá Žiznodávca stráchom proslávim.
Dostójno jésť vseblahohovíjno molíti ťá so slezámi, vsemílostivaho i vseščédraho, i Spása dúš nášych.
Prijmí slézi, Carjú, prijmí rydánije okajánnhao i pláč, i izbávi mjá plámene i ťmý vňíšnyja, i božéstvennaho cárstvija óbščnika mjá sotvorí.
Sláva: Ótče vsederžíteľu, Slóve Bóžij, vsesvjatýj Dúše, jedína sláva i óbraz, jedíno cárstvo i božestvó i vlásť, pomíluj i spasí poklaňájuščichsja tebí.
I nýňi, bohoródičen: Iz mértvych víďivši tvojehó Sýna, prečístaja Ďívo, voskrésšaho bohoľípno, rádosti neizrečénnyja tvár ispolňášesja: Tohó slávjašče, tebé veličájem.
Posém Dostójno jésť jáko voístinnu blažíti Ťá Bohoródicu, prisnoblažénnuju i preneporóčnuju, i Máter Bóha nášeho. Čestňíjšuju Cheruvím, i slavňíjšuju bez sravnénija Serafím, bez istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá veličájem.
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás.
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás.
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás.
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.
Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.
Amíň.
ipakoí, hlás 1: Razbójničo pokajánije ráj okráde, pláč že mironósic rádosť vozvistí, jáko voskrésl jesí Christé Bóže, podajáj mírovi véliju mílosť.
ipakoj, hlás 2. Po strásti šédša vo hrób žený, vo jéže pomázati ťílo tvojé Christé Bóže, víďiša ánhely vo hróbi, i užasóšasja: hlás bo slýšachu ot ních, jáko voskrése Hospóď, dáruja mírovi véliju mílosť.
ipakoj, hlás 3: Udivľája viďínijem, orošája hlahólaniji, blistájajsja ánhel mironósicam hlahólaše: čtó živáho íščete vo hróbi? vostá istoščívyj hróby. Tlí preminíteľa razumíjte nepremínnaho. Rcýte Bóhovi: kóľ strášna ďilá tvojá, jáko ród spásl jesí čelovíčeskij!
ipakoí, hlás 4: Jáže tvojehó preslávnaho vostánija, predtékša mironósicy, apóstolom propovídachu Christé, jáko voskrésl jesí jáko Bóh, podajá mírovi véliju mílosť.
Ipakoí, hlás 5: Ánheľskim zrákom úm smuščájuščja, i božéstvennym vostánijem dušéju prosviščájemy, mironósicy apóstolom blahovistvováchu: vozvistíte vo jazýcich voskresénije, Hóspodu soďíjstvujušču čudesý, podajúščemu nám véliju mílosť.
ipakoí, hlás 6: Vóľnoju i životvorjáščeju tvojéju smértiju Christé, vratá ádova sokrušív jáko Bóh, otvérzl jesí nám drévnij ráj, i voskrés iz mértvych, izbávil jesí ot tľínija živót náš.
ipakoí, hlás 7: Íže náš zrák vosprijémyj, i preterpívyj krest plótski, spasí mja voskresénijem tvojím Christé Bóže, jáko čelovikoľúbec.
ipakoj, hlás 8: Mironósicy žiznodávca predstojáščja hróbu, Vladýku iskáchu v mértvych bezsmértnaho, i rádosť blahovíščenija ot ánhela prijémša, apóstolom vozviščáchu: jáko voskrése Christós Bóh, podajáj mírovi véliju mílosť.
Ilí sijá:
Tropar: hlás 6: Pomíluj nás Hóspodi, pomíluj nas: vsjákaho bo otvíta nedoumíjušče, sijú tí molítvu jáko Vladýci hríšniji prinósim: pomíluj nas.
Slava: Hóspodi pomíluj nás, na ťá bo upováchom, ne prohňívajsja na ný zílo, nižé pomjaní bezzakónij nášich, no prízri i nýňi jáko milosérd; i izbávi ný ot vráh nášich; ty bo jesí Bóh náš, i my ľúdije tvojí, vsí ďilá rukú tvojéju, i ímja tvojé prizyvájem.
I nyňi: Milosérdija dvéri otvérzi nám Blahoslovénnaja Bohoródice, naďíjuščiji sja na ťá da ne pohíbnem, no da izbávimsja tobóju ot bíd: ty bo jesí spasénije róda christijánskaho.
Hóspodi pomíluj 40x
Svj. Sláva tebí, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.
Sláva i nýňi: Hóspodi pomíluj 3x blahosloví:
Svj: Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojeá Mátere, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, i vcsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.
Ľ. Amíň
Po odpúsťi jeréj tvorít poklonénije bratijí, hlahóľa:
Blahoslovíte, otcý čestníji, brátije i séstry, i prostíte mňí hríšnomu, jáže sohriších v séj déň (ilí šiju nóšč), i vo vsjá dní životá mojehó slóvom, ďílom ilí pomyšlénijem, i vsími molími čuvstvy dušévnymi i ťilésnymi.
I vsí otviščájut kúpno:
Bóh da prostít i pomílujet ťá, čestnýj ótče.
Po sém vsí kúpno tvorját poklonénije nastojáteľu ilí jeréju, proščénija prosjášče:
Blahosloví, ótče čestnýj, i prostí mňí hríšnomu, jáže sohriších v séj déň (ilí šiju nóšč), i vo vsjá dní životá mojehó slóvom, ďílom ilí pomyšlénijem, i vsími molími čivstvy dušévnymi i ťilésnymi.
Nastojáteľ ilí jeréj otviščájet:
Blahodátiju svojéju Bóh da prostít sohrišénija váša, i pomílujet vsích vás.
Táže po proščéniji hlahólet nastojáteľ ilí jeréj:
Pomolímsja o svjaťíjšem vselénsťim archijeréji nášem (ímja rék), pápi rímsťim.
Ľ. Bóh da spasét i pomílujet
O blahovírňim nároďi nášem, prederžáščich vlastéch nášich
Ľ. Bóh da spasét i pomílujet
O preosvjaščenňíjšem archijepískopi i Mitropolíťi nášem kýr (ímja rék),
Ľ. Bóh da spasét i pomílujet
O bohoľubívim jepískopi nášem kýr (ímja rék),
Ľ. Bóh da spasét i pomílujet
O vsjácim jepískopstvi katholíčesťim
Ľ. Bóh da spasét i pomílujet
O blahorodných ktítorich svjatáho chráma (ilí svjatýja obíteli sejá)
Ľ. Bóh da spasét i pomílujet
O vsečestňíjšich otcích nášich protoarhimandríťi ímja rék, archimandríťi ímja rék, protoihúmeňi ímja rék, ihuméňi ímja rék,
Ľ. Bóh da spasét i pomílujet
O otcích nášich duchovných, i vséj vo Chrisťí brátiji i sestrách nášich.
Ľ. Bóh da spasét i pomílujet
O póslannych i v otšéstviji súščich
Ľ. Bóh da sochranít i pomílujet.
O tvorjáščich nám mílostyňu.
Ľ: Bóh da vozdást i pomílujet.
O služáščich i poluťívšich vo svjaťím chrámi sém (ilí svjaťíj obíteli séj)
Ľ. Bóh da spasét i pomílujet
O nenavíďaščich, i ľúbjaščich nás.
Ľ. Bóh da prostít i pomílujet
O izbavléniji pľinénnych.
Ľ. Bóh da svobodit i pomílujet
O plávajuščich i putešéstvujuščich
Ľ. Bóh da isprávit plávanije i putešéstvije ích.
O nedúhujuščich i strážduščich
Ľ. Bóh vozstávit i pomílujet
O skorbjáščich i v temnících siďáščich
Ľ. Bóh da positít i pomílujet
O vsích pravoslávňich christijáňich
Ľ. Bóh da spasét i pomílujet
O umnožéniji plodóv zemných
Ľ. Bóh da umnožit plodý zemnýja.
Ášče jest neďiľa, ilí prázdnik, ilí naróčityj svjatýj, hlahólet:
Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Isúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.
Ľ. Amíň
