Malé povečerie 16.1.

Jeréj: Blahoslovén Boh náš vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

(ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: M**olítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.)

I mý: Amíň.

Sláva Tebí Bože náš, sláva Tebí.

Carjú nebésnyj, uťišiteľu, dúše ístiny, íže vezďí sýj i vsjá ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu, priidí i vselísja v ný, i očísti ný ot vsjákija skvérny, i spasí, bláže, dúšy náša.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.

Psalóm 50

Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. – I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé. – Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, i ot hrichá mojehó očísti mja. – Jáko bezzakónije mojé az znáju, i hrich moj predomnóju jesť výnu. – Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. – Se bo v bezzakónijich začát jesm, i vo hrisích rodí mja máti mojá. – Se bo ístinu vozľubíl jesí: bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. – Okropíši mja yssópom i očíščusja, omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. – Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, vozrádujutsja kósti smirénnyja. – Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: i vsja bezzakónija mojá očísti. – Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. – Ne otvérži mené ot licá tvojehó, i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. – Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, i Dúchom vladýčnym utverdí mja. – Naučú bezzakónnyja putém tvojím, i nečestíviji k tebí obraťátsja. – Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. – Hóspodi ustňí mojí otvérzeši, i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. – Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, vsesožžénija ne blahovolíši. – Žértva Bóhu duch sokrušén: sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. – Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. – Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Psalóm 69:

Bóže v pómošč mojú voňmí, Hóspodi, pomoščí mi potščísja. – Da postyďátsja i posrámjatsja, íščuščiji duší mojejá. – Da vozvraťátsja vspjať i postyďátsja, choťáščiji mi zlája. – Da vozvraťátsja ábije styďáščesja, hlahóľuščiji mňi: bláhože bláhože. – Da vozrádujutsja i vozveseľátsja o tebí vsi íščuščiji tebé Bóže, i da hlahóľut výnu: da vozvelíčitsja Hospoď, ľúbjaščiji spasénije tvojé. – Az že nišč jesm i ubóh, Bóže, pomozí mi. –Pomóščnik moj i izbáviteľ moj jesí ty, Hóspodi, * ne zakosní.

Psalóm 142:

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, uslýši mja vo právďi tvojej. – I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, jáko ne opravdítsja pred tobóju vsjak živýj. – Jáko pohná vrah dúšu mojú, smiríl jesť vo zémľu živót moj. – Posadíl mja jesť v témnych jako mértvyja víka, i uný vo mňi duch moj: vo mňi smjatésja sérdce mojé. – Pomjanúch dni drévnyja: poučíchsja vo vsich ďíľich tvojích, vo tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. – Vozďích k tebí rúci mojí, dušá mojá jako zémľa bezvódnaja tebí. – Skóro uslýši mja, Hóspodi, isčezé duch moj. – Neotvratí licá tvojehó ot mené, i upodóbľusja nischoďáščym v rov. – Slýšanu sotvorí mňi zaútra mílosť tvojú, jáko na ťa upovách. – Skaží mňi, Hóspodi puť vo oňže pojdú, jáko k tebí vzjach dúšu mojú. – Izmí mja ot vrah mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch, naučí mja tvoríti vóľu tvojú, jáko ty jesí Bóh moj. – Duch tvoj blahíj nastávit mja na zémľu právu, ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mja právdoju tvojéju. – Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. – I pohubíši vsja stužájuščyja duší mojéj, jáko áz rab tvoj jésm. – Uslýši mja Hóspodi v právďi tvojéj, i ne vnídi v sud s rabóm tvojím. – Uslýši mja Hóspodi v právďi tvojéj, i ne vnídi v sud s rabóm tvojím. – Duch tvoj blahíj,* nastávit mja na zémľu právu.

Male slavoslóvije

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mir, vo čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa, kláňajemtisja, slavoslóvim ťa. - Blahodarím ťa, velikíja rádi slávy tvojejá, Hóspodi, Cárju nebésnyj. - Bóže Otče vsederžíteľu, Hóspodi, Sýne jedinoródnyj Isúse Christé, i Svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, pomíluj nas.- Vzémľaj hrichí míra, prijmí molítvy náša. - Siďáj odesnúju Otcá, pomíluj nás. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď, Isús Christós, vo slávu Bóha Otcá, amíň. - Na vsjak deň blahoslovím ťa, i voschválim ímja tvojé vo vik, i vo vik víka. - Hóspodi, pribížišče byl jesí nam, vo rod i rod. - Az rich, Hóspodi, pomíluj mja, i iscilí dúšu mojú, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, naučí mja tvoríti vóľu tvojú, jáko ty jesí Bóh moj. - Jáko u tebé jesť istóčnik životá, vo svíťi tvojém úzrim svít. - Probávi mílosť tvojú víduščym ťa. - Spodóbi, Hóspodi, v nošč sijú, bez hrichá sochranítisja nám. - Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otéc nášich, i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amíň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nás, jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí nás opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, vrazumí nás opravdánijem tvojím. Blahoslovén jesí, Svjatýj, prosvití nás opravdániji tvojími. - Hóspodi, mílosť tvojá vo vík, ďil rukú tvojejú ne prézri.- Tebí podobájet chvalá, tebí podobájet pínije.- Tebí sláva podobájet, Otcú i Sýnu i Svjatómu Dúchu - I nýňi i prísno,* i vo víki vikóv, amíň

Víruju vo jedínaho Bóha Otcá, vsederžíteľa, tvorcá néba i zemlí, vídimych že vsich i nevídimych. – I v jedínaho Hóspoda Isúsa Christá Sýna Bóžija * jedinoródnaho, iže ot Otcá roždénnaho préžde vsich vik. – Svíta ot svíta, Boha ístinna ot Boha ístinna, * roždénna, nesotvorénna, jedinosúščna Otcú, ímže vsja býša. – Nas ďíľa čelovik, i nášeho rádi spasénija sšédšaho s nebés, * i voplotívšahosja ot Dúcha svjáta, i Maríji Ďívy, i vočelovíčšasja. – Raspjátaho že za ny pri Pontíjsťim Piláťi, i stradávša i pohrebénna, * – i voskrésšaho v tréťij deň po pisánijem. – I vozšédšaho na nebesá, i siďáščaho odesnúju Otcá, * i páki hrjadúščaho so slávoju sudíti živým i mértvym, jehóže cárstviju ne búdet koncá. – I v Dúcha Svjatáho, Hóspoda životvorjáščaho, * iže ot Otcá [i Sýna] ischoďáščaho – Iže so Otcém i Sýnom spoklaňájema i soslávima, * hlahólavšaho Proróki. – Vo jedínu, svjatúju, sobórnuju i apostolskuju Cérkov. – Ispovíduju jedíno kreščénije * vo ostavlénije hrichóv. – Čáju voskresénija mértvych. * I žízňi búduščaho víka. Amíň.

Posém pojém kanón presvjaťíj Bohoródici, hlás 1.

[Písň 1]

irmós: Hórkija rabóty izbávľsja Izráiľ, neprochodímoje prójde jáko súšu, vrahá zrjá potopľájema, písň jáko blahoďíteľu pojét Bóhu, čudoďíju**ščemu mýš**ceju vysókoju, jáko proslávisja.

Pripív: Presvjatája Bohoródice spasí nás.

Užasóšasja stráchom vsecaríce ánheľskaja činonačálija, chváľašče ťá: pojét že bláhosti rádi vsják úm, jáko Máter ziždíteľa: pochvalý bo vsjákija prevozšlá jesí čín, Christá róždši.

Ľútymi napásťmi tomím, i ot vráh stužájem okajánnyj, s pláčem prihlašáju: svýše mňí prostrí prebohátaja rúku tvojú, izbavľájušči mjá, i bezbídno požíti spodóbi molítvami tvojími.

Sláva: Duší tájnaja prehrišénija, ľičbóju milosérdija iscilí, i utiší plotskóje stremlénije Bohoródice: i vrahóv kópija i stríly vozvráščši, krípko v serdcá ích vonzí.

I nýňi: Pážiť drévňuju potrebí čelovikoubíjstvennuju, utróba ďivíča Christá róždši: ťímže vsjá tvár rádujetsja nýňi, prečístaja, jáko ožívľšisja: i sohlásno vospivájet tvojehó Sýna i Bóha.

[Písň 3]

irmós: Ne múdrostiju i bohátstvom da chválitsja smértnyj svojím, no víroju Hospódneju, pravoslávno vzyvája Christú Bóhu, i pojá prísno: na kámeni tvojích zápovidej utverdí mja Vladýko.

Jákov velíkij na putí spjá inohdá, nizchoďáščyja svýše ľistviceju, Ďívo, na zémľu ánhely víďa, divľášesja: i vozbnúv, propisá jávi dvér ťá nebésnuju.

Vrémennym uderžánijem, v napásti vvéržen okajánnyj áz, i búrjami napástnymi tomím, uvý mňí, vopijú: jáže Bóha róždšaja, i voznésšaja róh náš, spasí mja molítvami tvojími.

Sláva: S nebesé rúku krípkuju prostér, o vsích carjú Christé, čúvstvennych i mýslennych, Iisúse mój, hlavý vrahóv pod nózi položí, Bohoródicu Máter tvojú vírno propovídajuščich.

I nýňi: Isáija drévle, očíščsja úhlem Dúcha, ot tvojejá utróby jávi prebohátaja Ďívo, Sýnu vzyváše rodítisja: jehóže v posľídňaja vremená, mené rádi, bez múža rodilá jesi.

[Písň 4]

irmós: Slýša drévle Avvakúm Christé č**údnyj tvój slúch, i stráchom vzyvá**še: Ot júha Bóh priídet, i svjatýj ot horý priosinénnyja č**á**šči, spastí pomázannyja: sláva síľi tvojéj Hóspodi.

Tebé jáko súščuju v ženách krasnú i prečéstnu, jáko iz pustýni voschoďášču, i ótrasľ Christá na rukú nosjášču, Máti Bóžija, proobražáše mironačáľnik vopijá: sláva síľi tvojéj Hóspodi.

Prikloní mí úcho tvojé blahája, i vížď mojé ozloblénije, i bíd umnožénije: k tebí bo Vladýčice, dušévnoje óko prostér, i s pláčem koľína priklóň, nýňi moľú vopijá: ustávi mí napástej smuščénije.

Sláva: Sťínu ťá neoborímuju vídyj, privlečén moľbóju, tvój ráb nýňi k tebí pribiháju, i stríly vrážija, jáko mladénčeskija vmiňáju neďíjstvenny, o prebohátaja! Ťímže i rádujasja vopijú: sláva Bohomáti, roždéstvú tvojemú.

I nýňi: Síla výšňaho ťá Ďívo osiní naítijem božéstvennaho Dúcha: i tohdá páče jestestvá vsjáčeskich Hospóď, plóť i dúšu oživotvorív, prijediní sebí, prebýv v tómžde jesteství.

[Písň 5]

irmós: Svít tvój nezachodímyj vozsijáj Christé, v serdcá vírno pojúščich ťá, mír podavájaj nám, pá**če umá. Ťím ot nóšči nevíďinija ko dňú svítom tvojím tekúšč**e, slavoslóvim ťá čelovikoľúbče.

Božéstvennuju ťá, províďiv inohdá Danijíl, nesikómuju hóru, prepítaja, vopijáše projavlénňi, usiščísja ot tebé kámeňu Bohoródija, Christú Spásu míra: jehóže vírniji nýňi čtúšče, voschvaľájem ťá Bohonevísto.

Napásťmi okajánnyj mnóhimi pádsja, s boľízniju i pláčem sérdca moľásja, bezstúdno služíteľ tvój vopijú: izbávi Bohorodíteľnice, ot bíd oderžáščich mojé smirénije, i vesélija mjá ispólni.

Sláva: Strastéj mojích svirípuju pučínu utíši, krípkoju tvojéju molítvoju blahája, jáže strastéj kromí róždšaja Christá: jáko da v tišiňí duší nýňi živýj, próčeje žízni mojejá, v písnech vospiváju ťá.

I nýňi: Bóha káko na rukú nósiši, rcý? I káko dojíši, vsjáčeskaja rukóju soderžáščaho, o Ďívo vseblažénnaja, áz, rečé, čistá prebyváju i po roždeství, Christá Bóha róždši, Adámov dólh, i pramáternij otjémši.

[Písň 6]

irmós: Vés ot strastéj bezmírnych soderžúsja, i kítom zól snispadóch: no vozvedí iz istľínija mjá Bó**že, jákože préž**de Jónu, i víroju bezstrástije mí dáruj, jáko da vo hlási chvalénija, i spasénija Dúchom požrú ti.

Siďínija ne otstúpľ ňídr Rodíteľa, v ňídrich Máternich Sýn predľítnyj: naposľídok že, íže préžde vík sýj so Otcém, iz utróby Ďívy proizýde, vsjá k žízni bezsmértňij vozvoďá, neizrečénnoju bláhostiju.

Veríhami svjázan vrážijami ot ozloblénija, vo ádskija verejí, uvý mňí, nizverhóchsja: no predstáni, s nebesé jávľšisja, Bohootrokovíce čístaja, vozstavľájušči mjá tvojími molítvami služíteľa tvojehó, i rúku pómošči dážď pojúščemu božéstvennoje tvojé roždestvó.

Sláva: V róv pohíbelej okajánnyj vpadóch, i zvírije mnózi okročájut mjá: no Vladýčice, molítvami tvojími kámenija otvratí, i nevredíma tvojehó rabá sobľudí: kámeň bo krajeuhólnyj, Christá v ložesnách tvojích nosíla jesí.

I nýňi: Drévle prorók božéstvennych lík provozhlasí Ďívo, roždestvá tvojehó óbrazy: svítel óblak ťá, i svíščnik, i stámnu, i trapézu, i nebésnuju rósu, chľíb, mánnu že i dvér, prestól, i palátu, žézl, ráj, jáko Christá róždšuju.

Hóspodi pomíluj, tríždy. Sláva, i nýňi:

Sidálen, hlás 1: Máter ťá Bóžiju svímy vsí, Ďívu voístinnu, i po roždeství jávľšujusja, ľubóviju pribihájušče k tvojéj bláhosti: tebé bo ímamy hríšniji predstáteľnicu, i tebé sťažáchom v napástech spasénije, jedínu vseneporóčnuju.

[Písň 7]

irmós: Proidóša jáko č**ertóh péščnyj plámeň nesterpímyj, íže za bláhočéstije inohdá ótrocy svjatíji pokazávšesja jávi, i sohlásno vospivájušče, písň pojáchu: otcév Bó**že blahoslovén jesí.

Šéstvuja prevíčnyj dvérmi neprochódnymi tvojími vsecaríce, čísta tvojá známenija i cíla sochraní, čísta i po roždeství. Ťímže vopijém: otéc nášich Bóže, blahoslovén jesí.

V péšč vvéržen sedmočíslennymi plámeňmi opaľájusja ot dušeubíjstvennych bíd: no samá rósu mí odoždí Vladýčice blahája, tvojími moľbámi, da vopijú: blahoslovén Bóh otéc nášich.

Sláva: Strasťmí prestarívsja, i neoslábnymi napásťmi i skorbmí, i dospív k západom žitijá mojehó, dobroďítelem nepričásten, ľínostiju sňidén býv, vopijú ti, Vladýčice: uťišénije zemným, pomíluj mjá!

I nýňi: Tróici vo jedínstvi pravoslávno služášče, ťá Máti Ďívo čístaja, jáko Bóha plótiju róždšuju propovídajušče zemníji, božéstvenňi pojém: otéc nášich Bóže, blahoslovén jesí.

[Písň 8]

irmós: Čúda prejestéstvennaho pokazá óbraz, ohnerósnaja péšč drévle: óhň bo ne opalí júnyja ďíti, Christóvo javľája bezsímennoje ot Ďívy božéstvennoje roždestvó. Ťím vospiváju**šč**e vospojím: da blahoslovít tvár vsjá Hóspoda, i prevoznósit vo vsjá víki.

Slóvo vseístinnoje svjaščénnika voobrazí roždestvó tvojé, Ďívo: voístinnu bo rodilá jesi Slóvo Bóžije, i ložesná ne razvérze Ďívo, ímiže prójde Bóh. Ťím rádujuščesja Bohoródicu ťá po dólhu sohlásno vospivájem, i prevoznósim čístuju vo vsjá víki.

Térnije vozrástšeje v duší mojéj neďíjstvenno, božéstvennym ohném popalí prečístaja, i tvojími molítvami na dobroďíteli vozstávi mjá, tvoríti plodonósije Christú: iz tebé bo cvít prísno živýj prorástši, tvár vsjú ukrasí. Ťím ťá Bohorodíteľnicu čístuju počitájem vo vsjá víki.

Sláva: Iscilénije v ľútych Bohorodíteľnice, neboľíznenno podážď mí vskóri: vpád bo v skórbi i bidý, tvojú skórosť v zastuplénije okajánnyj prizyváju, rydája. Ťímže prečístaja, uskorí izjáti mjá, i spasí ot vsjákija múki, jáko da blahoslovjá vospiváju tvojé roždestvó.

I nýňi: Drévle ťá prozjábšij Aarónov žézl voobrazí Ďívo: tý bo jedína rodilá jesí prozjabénijem bez múža, nebésnyj nýňi dóžď prijémši vo črévi. Ťím veseľáščesja, ťá Bohoródicu po dólhu sohlásno vsí pojém, i prevoznósim vo vsjá víki.

[Písň 9]

irmós: Neizhlahólannoje Ďívy tájinstvo: N**é**bo bo sijá, i prestól cheruvímskij, i svitonósnyj čertóh pokazásja Christá Bóha vsederžíteľa. Sijú blahočéstno jáko Bohoródicu veličájem.

Preslávno Ďívy tájinstvo: jehóže bo ne vmistíša vyšenebésnaja velíčija, vmistí vo črévi. ťímže sošédšesja ublážájem jú, i vírno veseľáščesja veličájem.

Víďašče ťá jedínu, jáko výššuju nebés, Bóžiju zarjú, neskvérnaja, prestól cheruvímskij, i čertóh, i ódr svját, zemníji voschvaľájušče, Christá Bóha nášeho veličájem: jehóže ot črésl čístych rodilá jesí.

Sláva: Ókrest mené skórbi mnóhi, i zlý napásti nýňi napádajušče, boľízni že i ľútyja hrichí v róv vverhóša. Ťímže ťá moľú v hóresti duší mojejá, presvjatája Bohoródice, izbavlénije obristí mi.

I nýňi: umirí mír, Christé, moľbámi čístyja Bohootrokovícy, nizlahája vrážiju sílu i tišinú neizhlahólannuju nám ustrojája, vo víki sochraní.

Dostójno jésť jáko vo ístinu blažíti ťá Bohoródicu, prisnoblažénnuju i preneporóčnuju i Máter Bóha nášeho. Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju bez srávnenija Serafím, bez istľínija Bóha Slóva róždšuju súščuju Bohoródicu ťá veličájem.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Kondák, hlás 1: Podóben: jehdá priídeši: Voskrésl jesí jáko Bóh iz hróba vo slávi, i mír sovoskresíl jesí, i jestestvó čelovíčeskoje jáko Bóha vospivájet ťá, i smérť isčezé: Adám že likújet Vladýko, Jéva nýňi ot úz izbavľájema rádujetsja zovúšči: tý jesí, íže vsím podajá Christé voskresénije.

Hóspodi pomíliuj 40x

Molitva: Íže na vsjákoje vrémja i na vsjákij čas, na nebesí i na zemlí poklaňajemyj i slávimyj, Bóže blahíj, dolhoterpilívyj i mnohomílos-tivyj, právednyja ľubjáj, i hríšnyja mílujaj, vsjá zovýj ko spaséniju, obiščánija rádi búduščich blah: sám, Hóspodi, priimí í náša v čás séj molítvy, i isprávi živót naš, k zápovidem tvojím dúšy náša osvjatí, ťilesa očísti, pomyšlénija isprávi, rázum ucilomúdri, i istrézvi, i izbávi nás ot vsjákija skórbi, zól i boľíznej, i ohradí nas svjatými ánhely tvojími, jáko da opolčénijem ich sobľudájemi í nastavľájemi, dostíhnem v jedínstvo víry, i v rázum neprikosnovénnyja tvojejá slávy: jáko blahoslovén jesí vo víki vikóv, amiň.

Hóspodi pomiluj 3x.

Sláva: I nýňi:

Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju bez srávnenija Serafím, bez istľínija Bóha Slóva róždšuju súščuju Bohoródicu ťá veličájem.

Ímenem Hóspodnim blahoslovi ótče.

Svj. Bóže, uščédri my, i blahosloví ny, prosvití licé tvojé na ny, í pomíluj ny.

Ľ.: Amiň.

Molítva: Neskvérnaja, nebláznaja, netľínnaja, prečístaja Ďívo, Bohonevísto Vladýčice, Bóha Slóva čelovíkom preslávnym tvojím roždestvóm sojedinívšaja, i odpádšeje jestestvó róda nášeho nebésnym sovokúpľšaja: Nenadéždnych jedína nadéždo, i pobiždájemych pomóščnice, hotóvoje zastuplénije k tebí pribihájuščych, i vsích christiján pribížišče: Ne hnušájsja mené hríšnaho i skvérnaho, skvérnymi pómysly, i slovesý, i ďijáňmi vsehó sebé nepotrébna sotvóršaho, i slastém i unýniju, ľínosti nrávom, rabá bývšaho. No jáko čelovikoľubívaho Bóha Máti, čelovikoľúbňi umilosérdisja o mňí hríšňim i blúdňim, i prijmí mojé ot skvérnych ustén prinosímoje tebí molénije, i tvojehó Sýna, i našého Vladýku i Hóspoda, máternym tvojím derznovénijem objémši, umolí, da otvérzet i mňí čelovikoľúbnoje milosérdije svojejá báhosti, i prezrív mojá bezčíslennaja sohrišénija, obratít mjá na pokajánije, i svojích zápovidej ďílateľa iskúsna javít mjá. Predstáni mňí prísno, jáko mílostivaja, i milosérdaja, i blahoľubívaja, v nastojáščej séj žízni téplaja predstáteľnice i pomóščnice, soprotívnych polkí othoňájušči, i ko spaséniju nastavľájušči mjá: I vo vrémja ischóda mojehó okajánnuju dúšu sobľudájušči, i témnyja óbrazy lukavých bisóv daléče ot nejá otrivájušči: V strášnyj že déň právednaho sudá víčnyja mjá izbavľájušči mukí, i neizrečénnyja slávy tvojehó Sýna i Bóha našehó nasľídnika mjá javľájušči. Júže i da ulučú, Vladýčice mojá presvjatája Bohoródice, tvojehó rádi chodátajstva i zastuplénnija, blahodátiju i čelovikoľúbijem jedinoródnaho Sýna tvojehó, Hóspoda i Bóha i Spása nášeho Isúsa Christá: Jemúže podobájet vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, so beznačáľnym jehó otcém, i presvjatým i blahím i životvorjáščim jeho Dúchom, nýňi i prísno i vo víki vikóv Amíň.

Táže: I dážď nám Vladýko, na són hrjadúščym pokój duší, i ťíla i sochraní nás ot mráčnaho sná hrichóvnaho, i ot vsjákaho témnaho sladostrástija. Utiší stremlénija strastéj, uhasí ražžénnyja stríly lukávaho, jáže na ný lukávno dvížimyja, i vostánije plóti nášeja utolí, i vsjákoje zemnóje i véščnoje náše mudrovánije uspí. I dáruj nám Bóže, bódr úm, i cilomúdr pómysl, sérdce trezvjáščejesja, són lehók, i vsjákaho sataniná mečtánija neiskúsen. Vozstávi že nás vo vrémja molítvy, utverždénnych v zápovidech tvojích, i pámjať sudéb tvojích v sebí výnu imúščich. I vsenóščnoje slavoslóvije nám dáruj, vo jéže píti i blahoslovíti i sláviti prečestnóje i velikoľípoje imja tvojé, Otcá, i Sýna, i vsjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Preslávnaja prisnoďívo Bohoródice, prijmí molítvy náša, i donesí já Sýnu tvojemú i Bóhu nášemu, da spasét tebé rádi dúši náša.

Upovánije mojé Otéc, pribížišče mojé Sýn, i pokrovíteľ nám jésť Dúch svjatýj, Trójce svjatája, sláva tebí.

Tropár, hlás 6: Pomíluj nás Hóspodi, pomíluj nas: vsjákaho bo otvíta nedoumíjušče, sijú tí molítvu jáko Vladýci hríšniji prinósim: pomíluj nas.

Slava: Hóspodi pomíluj nás, na ťá bo upováchom, ne prohňívajsja na ný zílo, nižé pomjaní bezzakónij nášich, no prízri i nýňi jáko milosérd; i izbávi ný ot vráh nášich; ty bo jesí Bóh náš, i my ľúdije tvojí, vsí ďilá rukú tvojéju, i ímja tvojé prizyvájem.

I nyňi: Milosérdija dvéri otvérzi nám Blahoslovénnaja Bohoródice, naďíjuščiji sja na ťá da ne pohíbnem, no da izbávimsja tobóju ot bíd: ty bo jesí spasénije róda christijánskaho.

Jeréj: Pomíluj nás Bóže po velícij mílosti tvojéj, molimtisja, uslýši i pomíluj.

Ľ.: Hóspodi pomíluj 3x

Jeréj: Ješčé mólimsja o jéže sochranítisja hrádu semú i vsjákomu hrádu, vesí i straňí ot hláda, hubíteľstva, trúsa, potópa, hráda, óhňa, mečá, našéstvuja innopleménnik, i Méžduosóbnyja bráni: i o jéže mílostivu býti, blahouvítlivu i blahopreminíteľnu, bláhomu i čelovikoľubívomu Bóhu nášemu, i otvratíti vés hňív svój na ný dvižáščijsja, i izbáviti nás ot naležáščaho právednaho svojehó preščénija i pomílovati nás.

Hóspodi pomíluj 3x

Jeréj: Uslýši ný Bóže Spasíteľu náš, upovánije vsím koncém zemlí i súščym na móri daléče: i mílostive mílostiv búdi nám o hrisích nášich, i pomíluj nás. Mílostiv bo čelovikoľúbec Bóh jesí, tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv amíň.

Jeréj: Sláva tebí, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Sláva i nýňi: Hóspodi pomíluj 3x blahosloví:

Jeréj: Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojeá Mátere, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, i vcsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Amíň