Veľká večiereň 1.4.
Jeréj: Blahoslovén Bóh náš, vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv. (ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. )
I mý: Amíň.
Načinajet nastojateľ, s pročimi služiteli, velehlasno nastojaščij tropar, vo hlas 5:
Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv * i súščym vo hrobích živót darováv.
I my tojžde pojem podobňi, so sladkopenijem. Pojetsja že sej tropar triždy ot nastojateľa, i triždy ot nas.
Taže nastojateľ hlaholet stichi:
Pervyj stich: Da voskrésnet Boh, i rastočátsja vrazí Jehó, * i da bižát ot licá Jehó nenavíďaščiji Jehó.
I na kijždo stich my pojem tropar: Christós voskrése: ves po jedinoždy.
Vtoryj stich: Ja ko isčezájet dym, da isčéznut, * jáko tájet vosk ot licá ohňá. Christós voskrése: jedinoždy.
Tretij stich: Táko da pohíbnut hríšnicy ot Licá Bóžija, * a právednicy da vozveseľátsja. Christós voskrése: jedinoždy.
Četvertyj stich: Sej deň, jehóže sotvorí Hospóď, * vozrádujemsja i vozveselímsja voň. Christós voskrése: jedinoždy.
Slava: Christós voskrése: jedinoždy.
I nyňi: Christós voskrése: jedinoždy.
Taže nastojateľ pojet vyššim hlasom: Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv.
I my: I súščym vo hrobích živót darováv.
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )
Mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.
O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.
O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.
O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.
O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.
O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.
O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.
O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.
O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.
O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Hóspodi, vozzvách:, hlás 2.
Psalóm 140.
Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * uslýši mja Hóspodi. * Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * voňmí hlásu molénija mojehó, * vnehdá vozváti mi k tebí, uslýši mja, Hóspodi.**
Da isprávitsja molítva mojá * jáko kadílo préd tobóju: * vozďijánije rukú mojéju, * žértva večérňaja, uslýší mjá Hóspodi.**
Položí Hóspodi chranénije ustóm mojím, * i dvér ohraždénija o ustnách mojích. - Ne ukloní sérdca mojehó v slovesá lukávstvija, * nepščeváti viný o hrisích. - So čelovíki ďílajuščimi bezzakónije, * i ne sočtúsja s izbránnymi ích. - Nakážet mjá právednik mílostiju, i obličít mjá, * jeléj že hríšnaho da ne namástit hlavý mojejá. - Jáko jéšče i molítva mojá v blahovolénijich ích, * požérty býša pri kámeni sudijí ích. - Uslýšatsja hlahóly mojá jáko vozmohóša: * jáko tólšča zemlí prosídesja na zemlí, rastočíšasja kósti ích pri áďi. - Jáko k tebí Hóspodi, Hóspodi óči mojí, * na ťá upovách, ne otimí dušu mojú. - Sochraní mjá ot síti, júže sostáviša mí, * i ot soblázn ďílajuščich bezzakónije. - Pádut vo mréžu svojú hríšnicy, * jedín jésm áz dóndeže prejdú.
Psalóm 141.
Hlásom mojím k Hóspodu vozzvách, * hlasóm mojím ko Hóspodu pomolíchsja. - Prolíju préd ním molénije mojé, * pečáľ mojú préd ním vozviščú. - Vnehdá isčezáti ot mené dúchu mojemú, * i tý poznal jesí stezí mojá. - Na putí sém po nemúže choždách, * skrýša síť mňí. - Smotrjách odesnúju i vozhľadách, * i ne bí znájaj mené. - Pohíbe bíhstvo ot mené, * i ňísť vzyskajáj duší mojejá. - Vozzvách k tebí Hóspodi rích: * tý jesí upovánije mojé, čásť mojá jesí na zemlí žívych. - Voňmí moléniju mojemú, * jáko smiríchsja ziló. - Izbávi mjá ot hoňáščich mjá, * jáko ukripíšasja páče mené.
Stích 10: Izvedí iz temnícy dúšu mojú, ispovídatisja ímeni tvojemú.
Stích 9: Mené ždút právednicy, dóndeže vozdási mňi.
Stích 8: Iz hlubiný vozvách k tebí Hóspodi, Hóspodi uslýši hlas moj.
Stích 7: Da búdut úši tvojí vnémľušči hlásu molénija mojehó.
Stích 6: Ašče bezzakónija nazriši Hóspodi, Hóspodi kto postojít, jáko u tebé očiščénije jesť.
Hlás 2. Préžde vík ot Otcá róždšemusja Bóžiju Slóvu, voplóščšemusja ot Ďívy Maríji, prijidíte poklonímsja: Krest bo preterpív, pohrebéniju predadésja, jáko sám voschoťí: i voskrés iz mértvych, spasé mja zabluždájuščaho čelovíka.
Stích 5: Imené rádi tvojehó poterpích ťa Hóspodi, poterpí dušá mojá vo slóvo tvojé, upová dušá mojá na Hóspoda.
Christós Spás náš, jéže na ný rukopisánije prihvozdív na kresťí zahládi, i smértnuju deržávu uprazdní: poklaňájemsja jehó tridnévnomu voskreséniju.
Stích 4: Ot stráži útrenija do nóšči, ot stráži útrénija da upovájet Isrájiľ na Hóspoda.
So archánhely vospojím Christóvo Voskresénije: tój bo jésť izbáviteľ i spás dúš nášich, i v slávi strášňij i krípcij síľi, páki hrjadét sudíti míru, jehóže sozdá.
I vostočny anatolievy
Stích 3: Jáko u Hóspoda mílosť i mnóhoje u ného izbavlénije, i toj izbávit isrájiľa ot vsich bezzakónij jehó.
Tebé raspénšahosja i pohrebénnaho, ánhel propovída Vladýku, i hlahólaše ženám: prijidíte vídite, iďíže ležáše Hospóď: voskrése bo, jákože rečé, jáko vsesílen. Ťímže tebí poklaňájemsja jedínomu bezsmértnomu: žiznodávče Christé, pomíluj nás.
Stích 2: Chvalíte Hóspoda vsi jazýcy, pochvalíte jehó vsi ľúdije.
Krestóm tvojím uprazdníl jesí, júže ot dréva kľátvu, pohrebénijem tvojím umertvíl jesí smérti deržávu: vostánijem že tvojím prosvitíl jesí ród čelovíčeskij. Sehó rádi vopijém tí: blahoďíteľu Christé Bóže náš, sláva tebí.
Stích 1: Jáko utverdísja mílosť jehó na nás, i ístina Hospódňa prebyvájet vo vík.
Otverzóšasja tebí Hóspodi, stráchom vratá smértnaja, vrátnicy že ádovy víďivše ťá, ubojášasja: vratá bo mídnaja sokrušíl jesí, i verejí žeľíznyja stérl jesí, i izvél jesí nás ot ťmý i síni smértnyja, i úzy náša rasterzál jesí.
Sláva:
Spasíteľnuju písň pojúšče, ot úst vozslém: prijidíte vsí v domú Hospódnim pripadém, hlahóľušče: na drévi raspnýjsja, i iz mértvych voskresýj, i sýj v ňídrich Ótčich, očísti hrichí náša.
I nýňi: Bohoródičen:
Préjde síň zakónnaja, blahodáti prišidši: jákože bo kupiná ne sharáše opaľájema, táko Ďívo rodilá jesí, i Ďíva prebylá jesí. vmísto stolpá óhnennaho, právednoje vozsijá sólnce: vmísto Mojséja, Christós, spasénije dúš nášich.
Vchód so Jevánhelijem.
Diákon: Premúdrosť, prósti.
Lík: Svíte tíchij, * svjatýja slávy, * bezsmértnaho Otcá nebésnaho, * svjatáho blažénnaho, * Iisúse Christé: * Prišédše sólnca na západ, * víďivše svít večérnij, * pojém Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha Bóha. * Dostójin jesí * vo vsja vremená, * pít býti * hlásy prepodóbnými, * Sýne Bóžij, * živót dajáj vsemú míru, * jehóže rádi * vés mír slávit ťa.
Diákon: Vónmim.
Jeréj: Mír vsím.
Diákon: Premúdrosť, vónmim.
prokímen velíkij, hlás 7: Któ Bóh vélij jáko Bóh náš? Tý jesí Bóh tvorjáj čudesá.
Stích 1: Skazál jesí v ľúdech sílu tvojú.
Stích 2: I rích: nýňi načách, sijá izmína desnícy výšňaho.
Stích 3: Pomjanúch ďilá Hospódňa, jáko pomjanú ot načála čudesá tvojá.
I páki: Któ Bóh vélij:
Po prokímni že vozhlašájet diákon:
O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.
Lík: Hóspodi pomílu. (3x)
Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia. Mír vsím.
I duchovi tvojemú.
Ot Lukí svjatáho jevanhéllija čténije:
Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.
Vónmim: V ťim časi večur toho dňa, peršoho v tyždňu, kiď dveri (domu), de sja zyšli učeniky, byli zamknuty zo strachu pered Judejami, prišov Isus, stav midži nich i poviv jim: „Mir vam!“ A jak toto poviv, ukazav jim ruky, nohy i bik. Jak učeniky uviďili Hospoda, zradovali sja. A Isus jim druhyj raz poviv: „Mir vam! Jak mene poslav Otec, tak i ja posylam vas.“ A jak toto poviv, dychnuv na nich i hovoriť jim: „Prijmijte Svjatoho Ducha. Komu odpustite hrichy, tomu buduť odpuščeny, a komu zatrimate, tomu buduť zatrimany.“ No jeden iz dvanadcjaťoch - Toma, nazvanyj Dvojňa, v ťim časi, koli Isus prišov, ne byv midži nima. I hovorjať jomu ostatňi učeniky: „My viďili Hospoda.“ A vin poviv: „Doky ne uvidžu joho rany od klinciv, i ne dam svij palec do joho ran od klinciv, i ne dam svoju ruku do joho boku - ne budu tomu viriti.“ A jak minulo visem dňiv, byli učeniky znova v domi, a z nima i Toma. A Isus prišov čerez zaperty dveri, stav midži nich i poviv: „Mir vam!“ Poťim poviv Tomovi: „Daj tu svij palec i posmoť na moji ruky, pidojmi svoju ruku i daj do moho boku, a ne buď nevirujučij, no virujučij.“ Toma jomu odpoviv: „Hospoď mij i Boh mij.“ Isus jomu hovoriť: „Ty uviriv zato, bo ty mene viďiv. Blaženy, kotry ne viďili, a uvirili.“ No Isus pered svojima učenikami zrobiv išči mnoho inšych čudesnych ďil, kotry ne suť zapisany v tych knihach. A toto je napisane, žeby vy uvirili, že Isus je Christos, Syn Božyj, a jak virujuči, mali žyvot v joho imeňi.
Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó: Hóspodi, pomíluj. (40x) Sláva, i nýňi: )
Rcím vsí ot vsejá duší, i ot vsehó pomyšlénija nášeho rcím.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Hóspodi vsederžíteľu, Bóže otéc nášich, mólimtisja, uslýši i pomíluj.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.
Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)¬, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.
Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.
Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.
Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Spodóbi, Hóspodi:
Spodóbi, Hóspodi, vo véčer sej, * bez hrichá sochranitísja nám. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, Bóže otéc nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amíň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazúmi nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosvití nás opravdániji tvojími. - Hóspodi, mílosť tvojá vo vik, * ďíl rukú tvojéju ne prezri. - Tebí podobájet chvalá, * tebí podobájet pínije. - Tebí sláva podobájet * Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu. - Nýňi i prísno, * i vo víki vikóv, amíň.
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (12x)
Sláva, i nýňi: )
Diákon: Ispólnim večerňuju molítvu nášu Hóspodevi.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Véčera vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.
Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.
Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.
Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.
Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.
Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Jeréj: Mír vsím
Lík: I dúchovi tvojemú.
Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Molítva hlavopriklonénija: Hóspodi Bóže naš, priklonívyj nebesá i sošédyj na spasénije róda čelovíčeskaho, prízri na rabý Tvojá, i na dostojánije Tvojé. Tebí bo strášnomu i čelovikoľúbcu sudijí, Tvojí rabí podkloníša hlavý, svojá pokoriša výja, ne ot čelovík ožidájušče pómošči, no Tvojejá naďíjuščesja mílosti, i Tvojehó čájušče spasénija: jáže sochraní na vsjákoje vrémja, i po nastojáščem véčeri, i v prichoďáščuju nošč, ot vsjákaho vrahá, ot vsjákaho protívnaho ďíjstva diávoľskaho, i ot pomyšlénij sújetnych, i vospominánij lukávych.
Jeréj: Búdi deržáva cárstvija Tvojehó blahoslovéna i preproslávlena, Otcá i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Na stichóvňi stichíry voskrésny,
Hlás 2. Voskresénije tvojé Christé Spáse, vsjú prosvití vselénnuju i prizvál jesí tvojé sozdánije: vsesíľne Hóspodi sláva tebí.
Taže sovokupľšesja oba lika, pojút stichiry Paschi. Hlás 5.
Stich: Da voskrésnet Boh, * i rastočátsja vrazí Jehó * i da bižát ot licá Jehó * nenavíďaščiji Jehó.
Páscha * svjaščénnaja nam dnes pokazásja; * Páscha nóva svjatája; * Páscha tájinstvennaja; * Páscha vsečestnája. * Páscha Christós Izbáviteľ; * Páscha neporóčnaja; * Páscha velíkaja; * Páscha vírnych. * Páscha dvéri rájskija nam otverzájuščaja. * Páscha vsich osvjaščájuščaja vírnych.
Stich: Jako isčezáet dym, * da isčéznut. * jáko tájet vósk ot licá ohňá.
Prijidíte * ot viďínija žený blahovístnicy, * i Siónu rcýte: * prijimí * ot nas rádosti blahovíščenija, Voskresénija Christóva: * krasújsja, likúj * i rádujsja, Jerusalíme, * Carjá Christá uzrív iz hróba, * jáko ženichá proischoďášča.
Stich: Táko da pohíbnut hríšnicy ot Licá Bóžija, * a právednicy da vozveseľátsja.
Mironósicy žený, * útru hlubokú, * predstávša hróbu Živodávca, * obritóša Anhela * na kámeni siďášča, * i toj proviščáv im, * síce hlahólaše: * čto íščete Živáho s mértvymi; * čto pláčete Netľínnaho vo tli? * Šédše, propovídite učenikóm Jehó.
Stich: Sej deň, jehóže sotvori Hospóď, * vozrádujemsja * i vozveselímsja v oň.**
Páscha krásnaja, * Páscha, Hospódňa Páscha! * Páscha vsečestnája * nam vozsijá. *Páscha, rádostiju druh drúha obímem. * O Páscha! * Izbavlénije skórbi, * íbo iz hróba dnes, * jáko ot čertóha vozsijáv Christós, * žený rádosti ispólni, hlahóľa: * propovídite apóstolom.
Slava, i nyňi, hlas 5: Voskresénija deň, * i prosvitímsja toržestvóm, * i druh drúha obímem. * Rcem brátije, * i nenavíďaščym nas, * prostím vsja voskresénijem, * i táko vozopijím: * Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv, * i súščym vo hrobích živót darováv.
Taže Christós voskrése: triždy. I pojem sije mnohaždy, dondeže cilujut bratija druh druha.
Táže, dijakon: Premúdrosť. My že: Blahosloví. Nastojateľ: Syj blahoslovén Christós Boh naš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv. I my: Amíň. Utverdí Bóže: Posem nastojateľ, derža Krest, vmisto: Sláva Tebé, Christé Bóže: pojet: Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv. I my pojem: I súščym vo hrobích živót darováv. I abije nastojateľ hlaholet otpust: Christós voskresýj iz mértvych, smértiju smerť poprávyj i súščim vo hrobích živót darovávyj: ístinnyj Boh naš, molítvami Prečístyja Svojejá Mátere i vsich svjatých, pomílujet i spasét nas, jáko Blah i Čelovikoľúbec. Lík: Amíň.
Taže, Krest vozvyšaja, hlaholet: Christós voskrése. Triždy. My že otviščajem: Voístinnu voskrése. Triždy. Taže pojem konečnoje: Christós voskrése: triždy, ves tropar. I po nem pínijem končim: I nam darová živót víčnyj, poklaňájemsja Jehó tridnévnomu Voskreséniju.
