Utiereň strastí 29.3.

Posľídovanije svjatých i spasíteľnych strástéj Hóspoda nášeho Iisúsa Christá

Jeréj: Blahoslovén Bóh náš, vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv. (ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. )

I mý: Amíň.

Sláva Tebí Bože náš, sláva Tebí.

Carjú nebésnyj, uťišiteľu, dúše ístiny, íže vezďí sýj i vsjá ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu, priidí i vselísja v ný, i očísti ný ot vsjákija skvérny, i spasí, bláže, dúšy náša.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.

psalóm 19. Uslýšit ťá Hospóď v déň pečáli, zaščítit ťá ímja Bóha Iákovľa.- 3 Póslet tí pómošč ot Svjatáho i ot Sijóna zastúpit ťá.- 4 Pomjanét vsjáku žértvu tvojú, i vsesožžénije tvojé túčno búdi.- 5 Dást tí Hospóď po sérdcu tvojemú i vés sovít tvój ispólnit.- 6 Vozrádujemsja o spaséniji tvojém i vo ímja Hóspoda Bóha nášeho vozvelíčimsja.- Ispólnit Hospóď vsjá prošénija tvojá. 7 Nýňi poznách, jáko spasé Hospóď christá Svojehó,- uslýšit jehó s nebesé svjatáho Svojehó, v sílach spasénije desnícy Jehó.- 8 Síji na kolesnícach, i síi na kóňich, mý že vo ímja Hóspoda Bóha nášeho prizovém.- 9 Tíji spjáti býša i padóša, mý že vostáchom i isprávichomsja.- 10 Hóspodi, spasí carjá i uslýši ný, vóňže ášče déň prizovém Ťá.

psalóm 20. Hóspodi, síloju Tvojéju vozveselítsja cár i o spaséniji Tvojém vozrádujetsja ziló. -3 Želánije sérdca jehó dál jesí jemú, i choťínija ustnú jehó ňísi lišíl jehó.- 4 Jáko predvaríl jesí jehó blahoslovénijem blahostýnnym, položíl jesí na hlaví jehó vinéc ot kámene čéstna.- 5 Životá prosíl jésť u Tebé, i dál jesí jemú dolhotú dníj vo vík víka.- 6 Vélija sláva jehó spasénijem Tvojím, slávu i veleľípije vozložíši na nehó.- 7 Jáko dási jemú blahoslovénije vo vík víka, vozveselíši jehó rádostiju s licém Tvoím.- 8 Jáko cár upovájet na Hóspoda, i mílostiju Výšňaho ne podvížitsja.- 9 Da obrjáščetsja ruká Tvojá vsím vrahóm Tvojím, desníca Tvojá da obrjáščet vsjá nenavíďaščyja Tebé.- 10 Jáko položíši ích jáko péšč óhnennuju vo vrémja licá Tvojehó, Hospóď hňívom Svojím smjatét já, i sňísť ích óhň.- 11 Plód ích ot zemlí pohubíši, i símja ích ot synóv čelovíčeskich.- 12 Jáko ukloníša na Ťá zlája, pomýsliša sovíty, íchže ne vozmóhut sostáviti.- 13 Jáko položíši já chrebét, vo izbýtcich Tvojích uhotóviši licé ích.- 14 Voznesísja, Hóspodi, síloju Tvojéju,* vospojém i pojém síly Tvojá.

Sláva, i nýňi:

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Tropár: hlás 1. Spasí Hóspodi ľúdi Tvojá, i blahosloví dostojánije Tvojé, pobídy cérkvi Tvojeja na soprotívnyja dáruja, i Tvojá sochraňaja krestóm Tvojím ľúdi.

Sláva, kondák, hlás 4: Voznesýjsja na krést vóleju, tezoimenítomu Tvojemú nóvomu žíteľstvu, ščedrótý Tvojá dáruj Christé Bóže: vozveselí síloju Tvojéju cérkov Tvojú, pobídy dajá jej na supostáty, posóbije imúščej Tvojé orúžije míra, nepobidímuju pobídu.

I nýňi: Predstáteľnice strášnaja i nepostýdnaja, ne prézri, blahája, molítv nášich, vsepítaja Bohoródice: utvrdí pravoslavných žíteľstvo, i spasí, ímže poveľíla jesí deržávstvovati, i podážď ím z nebesé pobídu, zané rodíla jesí Bóha, jedína blahoslovénaja.

Jekténija:

Jerej.: Pomíluj nás Bóže po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslyší i pomíluj:

Hóspodi pomíluj 6x

Jéšče mólimsja o blahovírňim nároďi nášem o prederžáščech vlástech nášich i vsém vójinstvi.

Jáko milostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno i víki vikóv.

Amíň. Ímenem Hóspodnim blahosloví, ótče.

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Lík: Allilúja. (po tríždy, vo hlás 8.)

stích: Ot nóšči útreňujet dúch mój k tebí, Bóže, zané svít poveľínija tvojá na zemlí.

stích: Právďi naučítesja živúščiji na zemlí.

stích: Závisť promet ľúdi nenakázannyja.

stích: Priloží ím zlája, Hóspodi, priloží zlája slávnym zemlí.

Tropár hlás 8, tríždy: Jehdá slávniji učenicý na umovéniji véčeri prosviščáchusja, tohdá Júda zločestívyj srebroľúbijem nedúhovav omračášesja, i bezzakónnym sudijám tebé právednaho sudijú predajét. Vížď imínij račíteľu, sích rádi udavlénije upotrebívša! Biží nesýtyja duší, učíteľu takovája derznúvšija: íže o vsích blahíj, Hóspodi sláva tebí.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

I o spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia. Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Joánna svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva strastém tvojím, Hóspodi.

I čtét pérvoje Jevánhelije ot ioánna, zavíta svjatých strástéj, začálo 46: Rečé Hospóď svojím učenkóm: nýňi proslávisja Sýn čelovíčeskij: Konéc: I učenicý jehó. I skončávšusja Jevánheliju, pojém: Sláva dolhoterpíniju tvojemú Hóspodi. I ábije pojém antifóny, povtorjájušče vsjá troparí.

Antifón 1.

Hlás 8: Kňázi ľúdstiji sobrášasja na Hóspoda, i na Christá jehó.

Tójže: Slóvo zakonoprestúpnoje vozložíša na mjá, Hóspodi Hóspodi, ne ostávi mené.

Čúvstvija náša čísta Christóvi predstávim, i jáko drúzi jehó, dúšy náša požrém jehó rádi, i ne popečéňmi žitéjskimi souhnetájemsja jáko Júda, no v kľíťich nášich vozopijím: Ótče náš, íže na nebesích, ot lukávaho izbávi nás.

Sláva, Bohoródičen: Ďíva rodilá jesí neiskusobráčnaja, i Ďíva prebylá jesí Máti beznevístnaja, Bohoródice Maríje: Christá Bóha nášeho molí spástísja nám.

I nýňi, tójže. Ď~~íva rodilá jesí neiskusobráčnaja, i Ďíva prebylá jesí Máti beznevístnaja, Bohoródice Maríje: Christá Bóha nášeho molí spástísja nám.

Antifón 2.

Hlás 6: Tečé hlahóľa Júda bezzakónnym knížnikom: čtó mňí chóščete dáti, i áz vám predám jehó? Sredí že soviščavájuščich sám stojál jesí nevídimo soviščavájemyj: serdcevídče, poščadí dúšy náša.

Mílostiju Bóhovi poslúžim, jákože María na véčeri, i ne sťážim srebroľúbija, jáko Júda: da vsehdá so Christóm Bohom búdem.

Jáko uščšédriti Adáma jáko bezsmértna, do smérti Sýne mój prišél jesí, i ne uščedrjájut bezčádija mojehó Judéje, no, Vladýko, tý vostáv, nás, Slóve, uščédri.

Sláva, Bohoródičen: Jehóže rodilá jesí Ďívo neizrečénno, výnu jáko čelovikoľúbca ne prestáj moľášči, da ot bíd spásét vsjá k tebí pribihájuščyja.

I nýňi, tójže. J~~ehóže rodilá jesí Ďívo neizrečénno, výnu jáko čelovikoľúbca ne prestáj moľášči, da ot bíd spásét vsjá k tebí pribihájuščyja.

Antifón 3.

Hlás 2: Lázareva rádi vostánija Hóspodi, osánna tebí zváchu ďíti jevréjskija čelovikoľúbče. Bezzakónnyj že Júda ne voschoťí razumíti.

Na véčeri tvojéj Christé Bóže, učenikóm tvojím predhlahólal jesí: jedín ot vás predást mjá. Bezzakónnyj že Júda ne voschoťí razumíti.

Joánnu voprosívšu: Hóspodi, predajáj ťá któ jesť? Tohó chľíbom pokazál jesí. Bezzakónnyj že Júda ne voschoťí razumíti.

Na trídesjatich srébrenicich Hóspodi, i na lobzániji ľstívnom, iskáchu judéje ubíti ťá. Bezzakónnyj že Júda ne voschoťí razumíti.

Na umovéniji tvojém Christé Bóže, učenikóm tvojím poveľíl jesí: síce tvoríte, jákože vídite. Bezzakónnyj že Júda ne voschoťí razumíti.

Bdíte i molítesja, da ne vnídete v napásť, učenikóm tvojím Christé Bóže náš hlahólal jesí. Bezzakónnyj že Júda ne voschoťí razumíti.

Sláva, Bohoródičen: Spasí ot bíd rabý tvojá Bohoródice, jáko vsí po Bózi k tebí pribihájem, jáko nerušímij sťiňí i predstáteľstvu.

I nýňi, tójže. Spasí ot bíd rabý tvojá Bohoródice, jáko vsí po Bózi k tebí pribihájem, jáko nerušímij sťiňí i predstáteľstvu.

Sidálen. [Ne sidím že na sicevých sidálnach, za jéže svjáščénniku kadíti svjatýj oltár, no stojášče pojém já.]

Hlás 7: Na véčeri učenikí pitája, i pritvorénije predánija vídyj, na néj Júdu obličíl jesí, neisprávlenna úbo sehó vídyj: poznáti že vsím choťá, jáko vóleju predálsja jesí, da mír ischitíši ot čuždáho: dolhoterpilíve sláva tebí.

Sláva, konéc. I nýňi, vés.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

I o spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia. Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Joánna svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva strastém tvojím, Hóspodi. I čtét svjaščénnik vtoróe Jevánhelije ot ioánna, začálo 58: Vo vrémja óno, izýde Iisús so učenikí: Konéc: No da jaďát pásku.

I skončávšusja Jevánheliju, pojém: Sláva dolhoterpíniju tvojemú Hóspodi.

Po Jevánheliji že pojém

antifón 4.

Hlás 5: Dnés Júda ostavľájet učíteľa, i prijémlet dijávola, osľipľájetsja strástiju srebroľúbija, otpádaet svíta omračénnyj: káko bo možáše zríti, svetílo prodávyj na trídesjatich srébrenicich? No nám vozsijá stradávyj za mír. K nemúže vozopijím: postradávyj i sostradávyj čelovíkom, Hóspodi sláva tebí.

Dnés Júda pritvorjájet Bohočéstije, i otčuždájetsja darovánija, sýj učeník byvájet predáteľ: vo obýčnom lobzániji lésť pokryvájet, i predpočitájet Vladýčnija ľubvé, nesmýslenno rabótati srebroľúbiju, nastávnik býv sobórišča bezzakónnaho: mý že imúšče spasénije Christá, tohó proslávim.

Hlás 1: Bratoľúbije sťážim jáko vo Chrisťí brátija, a ne nemílostivnoje jéže k blížnim nášym: da ne jáko ráb osúdimsja nemílostivyj, píňazej rádi, i jáko Júda raskájavšesja, ničtóže póľzujemsja.

Sláva, Bohoródičen: Preslávnaja o tebí hlahólašasja vezďí, jáko rodilá jesí plótiju vsích tvorcá, Bohoródice Maríje, vsepítaja i neiskusobráčnaja.

I nýňi, tójže. Preslávnaja o tebí hlahólašasja vezďí, jáko rodilá jesí plótiju vsích tvorcá, Bohoródice Maríje, vsepítaja i neiskusobráčnaja.

Antifón 5.

Hlás 6: Učeník učíteľa sohlašáše cínu, i na trídesjatich srébrenicich prodadé Hóspoda, lobzánijem ľstívnym predajá jehó bezzakónnikom na smérť.

Dnés hlahólaše ziždíteľ nebesé i zemlí svojím učenikóm: priblížisja čás, i prispé Júda predajáj mené, da niktóže otvéržetsja mené, víďa mjá na kresťí posreďí dvojú razbójniku: straždú bo jáko čelovík, i spasú jáko čelovikoľúbec, v mjá vírujuščyja.

Sláva, Bohoródičen: Neizrečénno v posľídňaja začénšaja, i róždšaja sozdáteľa tvojehó, tohó molí spástísja dušám nášym.

I nýňi, tójže. Neizrečénno v posľídňaja začénšaja, i róždšaja sozdáteľa tvojehó, tohó molí spástísja dušám nášym.

Antifón 6.

Hlás 7: Dnés bdít Júda predáti Hóspoda, prevíčnaho Spása míra, íže ot pjatí chľíb nasýtivšaho mnóžestva. Dnés bezzakónnyj otmetájetsja učíteľa, učeník býv, Vladýku predadé: srebróm prodadé, mánnoju nasýtivšaho čelovíka.

Dnés krestú prihvozdíša judéje Hóspoda, presíkšaho móre žezlóm, i provédšaho ích v pustýňu. Dnés kopijém rébra jehó probodóša, jázvami ránivšaho ích rádi Jehípta: i žélčiju napojíša, mánnu píšču ím odoždívšaho.

Hóspodi, na strásť vóľnuju prišéd, vopijál jesí učenikóm tvojím: ášče i jedínaho časá ne vozmohóste bďíti so mnóju, káko obiščástesja umréti mené rádi? Poné J zríte, káko ne spít, no tščítsja predáti mjá bezzakónnym. Vostánite, molítesja, da ne któ mené otvéržetsja, zrjá mené na kresťí, dolhoterpilíve sláva tebí.

Sláva, Bohoródičen: Rádujsja Bohoródice, nevmistímaho v nebesích vmistívšaja vo utróbi tvojéj. Rádujsja Ďívo, prorókov propovídanije, jéjuže nám vozsijá Jemmanúil: rádujsja Máti Christá Bóha.

I nýňi, tójže. Rádujsja Bohoródice, nevmistímaho v nebesích vmistívšaja vo utróbi tvojéj. Rádujsja Ďívo, prorókov propovídanije, jéjuže nám vozsijá Jemmanúil: rádujsja Máti Christá Bóha.

Sidálen, hlás 7: Kíj ťá óbraz Júdo, predáteľa Spásu soďíla, jedá ot líka ťá apóstoľska razlučí, jedá darovánija iscilénij liší, jedá so óňimi večerjáv, tebé ot trapézy otrínu? Jedá iných nóhi umýv, tvojí že prezrí? O kolíkich bláh nepámjatliv býl jesí! I tvój úbo neblahodárnyj obličájetsja nráv, tohó že bezmírnoje propovídujetsja dolhoterpínije, i vélija mílosť.

Sláva, i nýňi, tójže. Kíj ťá óbraz Júdo, predáteľa Spásu soďíla, jedá ot líka ťá apóstoľska razlučí, jedá darovánija iscilénij liší, jedá so óňimi večerjáv, tebé ot trapézy otrínu? Jedá iných nóhi umýv, tvojí že prezrí? O kolíkich bláh nepámjatliv býl jesí! I tvój úbo neblahodárnyj obličájetsja nráv, tohó že bezmírnoje propovídujetsja dolhoterpínije, i vélija mílosť.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

I o spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia. Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Matthéja svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva strastém tvojím, Hóspodi.

Jevánhelije 3-e, ot matféja, začálo 109: Vo vrémja óno, vóini jémše Iisúsa vedóša k Kaijáfi archijeréovi: Konéc: Plákasja hórko.

I skončávšusja Jevánheliju, pojém: Sláva dolhoterpíniju tvojemú Hóspodi.

Antifón 7.

Hlás 8: Jémšym ťá bezzakónnym, preterpivája, síce vopijál jesí Hóspodi: ášče i porazíste pástyrja, i rastočíste dvanádesjať ovéc učenikí mojá, možách vjáščše, néželi dvanádesjate leheónov predstáviti ánhelov. No dolhoterpľú, da ispólňatsja, jáže javích vám proróki mojími, bezvístnaja i tájnaja: Hóspodi sláva tebí.

Tríšči otvérhsja Pétr, ábije rečénnoje jemú razumí, no prinesé k tebí slézy pokajánija: Bóže, očísti mjá, i spasí mjá.

Sláva, Bohoródičen: Jáko vratá spasíteľnaja, i ráj krásnyj, i svíta prisnosúščnaho óblak, súščuju svjatúju Ďívu, vospojím vsí hlahóľušče jéj, jéže rádujsja.

I nýňi, tójže. Jáko vratá spasíteľnaja, i ráj krásnyj, i svíta prisnosúščnaho óblak, súščuju svjatúju Ďívu, vospojím vsí hlahóľušče jéj, jéže rádujsja.

Antifón 8.

Hlás 2: Rcýte bezzakónniji, čtó slýšaste ot Spása nášeho, ne zakón li položí, i proróčeskaja učénija? Káko úbo pomýsliste Pilátu predáti, íže ot Bóha Bóha Slóva, i izbáviteľa dúš nášich?

Da ráspnetsja, vopijáchu tvojích darovánij prísno naslaždájuščijisja, i zloďíja vmísto blahoďíteľa prošáchu prijáti, právednikov ubíjcy: molčál že jesí Christé, terpjá ích surovstvó, postradáti choťá i spastí nás, jáko čelovikoľúbec.

Sláva, Bohoródičen: Jáko ne ímamy derznovénija za premnóhija hrichí náša, tý íže ot tebé róždšahosja, molí Bohoródice Ďívo: mnóho bo móžet molénije Máterneje ko blahosérdiju Vladýki. Ne prézri hríšnych moľbý vsečístaja, jáko mílostiv jésť, i spastí mohíj, íže i stradáti o nás izvólivyj.

I nýňi, tójže. Jáko ne ímamy derznovénija za premnóhija hrichí náša, tý íže ot tebé róždšahosja, molí Bohoródice Ďívo: mnóho bo móžet molénije Máterneje ko blahosérdiju Vladýki. Ne prézri hríšnych moľbý vsečístaja, jáko mílostiv jésť, i spastí mohíj, íže i stradáti o nás izvólivyj.

Antifón 9.

Hlás 3: Postáviša trídesjať srébrenikov, cínu cinénnaho, jehóže ociníša ot synóv Izráilevych. Bdíte i molítesja, da ne vnídete vo iskušénije, dúch úbo bódr, plóť že nemoščná: sehó rádi bdíte.

Dáša v sňíď mojú žélč, i v žáždu mojú napojíša mjá ócta: tý že Hóspodi vozstávi mjá, i vozdám ím.

Sláva, Bohoródičen: Íže ot jazýk, pojém ťá Bohoródice čístaja, jáko Christá Bóha nášeho rodilá jesí, ot kľátvy čelovíki tobóju svobóždšaho.

I nýňi, tójže. Íže ot jazýk, pojém ťá Bohoródice čístaja, jáko Christá Bóha nášeho rodilá jesí, ot kľátvy čelovíki tobóju svobóždšaho.

Sidálen, hlás 8: Káko Júda inohdá tvój učeník, predáteľstvu poučášesja na ťá, svečerjá ľstívno, navítnik i neprávednik, šéd rečé svjaščénnikom: čtó mi podajéte, i predám vám ónaho, zakón razorívšaho, i oskvernívšaho subbótu? Dolhoterpilíve Hóspodi, sláva tebí.

Sláva, i nýňi, tójže. Káko Júda inohdá tvój učeník, predáteľstvu poučášesja na ťá, svečerjá ľstívno, navítnik i neprávednik, šéd rečé svjaščénnikom: čtó mi podajéte, i predám vám ónaho, zakón razorívšaho, i oskvernívšaho subbótu? Dolhoterpilíve Hóspodi, sláva tebí.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

I o spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia. Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Joánna svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva strastém tvojím, Hóspodi. Jevánhelije 4, ot ioánna. začálo 59: Vo vrémja óno, vedóša Iisúsa ot Kaijáfy v pretór. Konéc: Predadé jehó ím, da ráspnetsja.

I skončávšusja Jevánheliju, pojém: Sláva dolhoterpíniju tvojemú Hóspodi.

Antifón 10:

Hlás 6: Oďijájsja svítom jáko rízoju, náh na suďí stojáše, i v lanítu udarénije priját ot rúk, íchže sozdá: bezzakónniji že ľúdije na kresťí prihvozdíša Hóspoda slávy: tohdá zavísa cerkóvnaja razdrásja, sólnce pomérče, ne terpjá zríti Bóha dosaždájema, jehóže trepéščut vsjáčeskaja. Tomú poklonímsja.

Učeník otvéržesja, razbójnik vozopí: pomjaní mjá Hóspodi, vo cárstviji tvojém.

Sláva, Bohoródičen: Umirí mír, ot Ďívy izvólivyj Hóspodi, plóť nosíti za rabý, da sohlásno tebé slavoslóvim čelovikoľúbče.

I nýňi, tójže. Umirí mír, ot Ďívy izvólivyj Hóspodi, plóť nosíti za rabý, da sohlásno tebé slavoslóvim čelovikoľúbče.

Antifón 11.

Hlás 6: Za blahája, jáže sotvoríl jesí Christé, ródu jevréjskomu, raspjáti ťá osudíša, ócta i žélči napojívše ťá, no dážď ím Hóspodi, po ďilóm ích, jáko ne razumíša tvojehó snizchoždénija.

O predáteľstvi ne dovólni býša Christé, ródi jevréjstiji, no pokiváchu hlavámi svojími, chulú i ruhánije prinosjášče: no dážď ím Hóspodi, po ďilóm ích, jáko ne razumíša tvojehó smotrénija.

Nižé zemľá jáko potrjasésja, nižé kámenije jáko razsídesja, jevréov uviščáša, nižé cerkóvnaja zavísa, nižé mértvych voskresénije. No dážď ím Hóspodi, po ďilóm ích, jáko tščétnym na ťá poučíšasja.

Sláva, Bohoródičen: Bóha ot tebé voploščénnaho poznáchom Bohoródice Ďívo, jedína čístaja, jedína blahoslovénnaja: ťím neprestánno ťá vospivájušče veličájem.

I nýňi, tójže. Bóha ot tebé voploščénnaho poznáchom Bohoródice Ďívo, jedína čístaja, jedína blahoslovénnaja: ťím neprestánno ťá vospivájušče veličájem.

Antifón 12.

Hlás 8: Sijá hlahólet Hospóď judéom: ľúdije mojí, čtó sotvorích vám? Ilí čím vám stužích? Sľipcý váša prosvitích, prokažénnyja očístich, múža súšča na odrí vozstávich. Ľúdije mojí, čtó sotvorích vám: i čtó mi vozdáste? Za mánnu žélč: za vódu ócet: za jéže ľubíti mjá, ko krestú mjá prihvozdíste. Ktomú ne terpľú próčeje, prizovú mojá jazýki, i tíi mjá proslávjat so Otcém i Dúchom: i áz ím dáruju živót víčnyj.

Dnés cérkóvnaja zavísa na obličénije bezzakónnych razdirájetsja, i sólnce lučý svojá skryvájet, Vladýku zrjá raspinájema.

Zakonopolóžnicy Izráilevy, judéje i fariséje, lík apóstoľskij vopijét k vám: sé chrám, jehóže vý razoríste, sé áhnec, jehóže vý raspjáste, i hróbu predáste: no vlástiju svojéju voskrése, ne ľstítesja iudéje: tój bo jésť, íže v móri spasýj, i v pustýni pitávyj. tój jésť živót, i svít, i mír mírovi.

Sláva, Bohoródičen: Rádujsja vratá carjá slávy, jáže výšnij jedín prójde, i páki zapečatľínna ostávi, vo spasénije dúš nášich.

I nýňi, tójže. Rádujsja vratá carjá slávy, jáže výšnij jedín prójde, i páki zapečatľínna ostávi, vo spasénije dúš nášich.

Sidálen, hlás 8: Jehdá predstál jesí Kaijáfi Bóže, i predálsja jesí Pilátu sudijé, nebésnyja síly ot strácha pokolebášasja. Jehdá že voznéslsja jesí na drévo, posreďí dvojú razbójniku, vminílsja jesí s bezzakónnymi bezhríšne, za jéže spástí čelovíka: nezlóbive Hóspodi, sláva tebí.

Sláva, i nýňi, tójže. Jehdá predstál jesí Kaijáfi Bóže, i predálsja jesí Pilátu sudijé, nebésnyja síly ot strácha pokolebášasja. Jehdá že voznéslsja jesí na drévo, posreďí dvojú razbójniku, vminílsja jesí s bezzakónnymi bezhríšne, za jéže spástí čelovíka: nezlóbive Hóspodi, sláva tebí.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

I o spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia. Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Matthéja svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva strastém tvojím, Hóspodi. Jevánhelije 5-e, ot matféja, začálo 111: Vo vrémja óno, vídev Júda predávyj Iisúsa: Konéc: Ponestí krest jehó.

I skončávšusja Jevánheliju, pojém: Sláva dolhoterpíniju tvojemú Hóspodi.

Antifón 13.

hlás 6: Sobránije judéjskoje u Piláta isprosíša raspjáti ťá Hóspodi: viný bo v tebí ne obrítše, povínnaho Varávvu svobodíša, i tebé právednaho osudíša, skvérnaho ubíjstva hrích nasľídovavše. No dážď ím Hóspodi vozdajánije ích, jáko tščétnym na ťá poučíšasja.

Jehóže vsjá užasájutsja i trepéščut, i vsják jazýk pojét, Christá Bóžiju sílu i Bóžiju premúdrosť, svjaščénnicy za lanítu udáriša, i dáša jemú žélč: i vsjá postradáti izvóli, spástí ny choťá ot bezzakónij nášich svojéju króviju, jáko čelovikoľúbec.

Sláva, Bohoródičen: Bohoródice, róždšaja slóvom páče slóva, sozdáteľa svojehó, tohó molí spástí dúšy náša.

I nýňi, tójže. Bohoródice, róždšaja slóvom páče slóva, sozdáteľa svojehó, tohó molí spástí dúšy náša.

Antifón 14.

hlás 8: Hóspodi, íže razbójnika spútnika prijémyj, v króvi rúci oskvernívšaho, i nás s ním pričtí, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Mál hlás ispustí razbójnik na kresťí, véliju víru obríte, vo jedínom mhnovéniji spasésja, i pérvyj rájskaja vratá otvérz vníde: íže tohó pokajánije vosprijémyj, Hóspodi, sláva tebí.

Sláva, Bohoródičen: Rádujsja, ánhelom rádosť míra prijémšaja. Rádujsja, róždšaja tvorcá tvojehó i Hóspoda. Rádujsja, spodóbľšajasja býti Máti Bóžija.

I nýňi, tójže. Rádujsja, ánhelom rádosť míra prijémšaja. Rádujsja, róždšaja tvorcá tvojehó i Hóspoda. Rádujsja, spodóbľšajasja býti Máti Bóžija.

Antifón 15.

hlás 6: Dnés visít na drévi, íže na vodách zémľu povísivyj: vincém ot térnija oblahájetsja, íže ánhelov cár: v lóžnuju bahrjanícu oblačájetsja, oďivájaj nébo óblaki: zaušénije priját, íže vo Jordáňi svobodívyj Adáma: hvozďmí prihvozdísja ženích cerkóvnyj: kopijém probodésja Sýn Ďívy. Poklaňájemsja strástém tvojím Christé: poklaňájemsja strástém tvojím Christé: poklaňájemsja strastém tvojím Christé, pokaží nám i slávnoje tvojé voskresénije.

Ne jáko judéje prázdnujem, íbo páscha náša za ný požrésja Christós: no očístim sámi sebé ot vsjákija skvérny, i čísťi pomólimsja jemú: voskresní Hóspodi, spasí nás, jáko čelovikoľúbec.

Krest tvój Hóspodi žízň i zastuplénije ľúdem tvojím jésť, i náň naďíjuščesja, tebé raspjátaho Bóha nášeho pojém, pomíluj nás.

Sláva, Bohoródičen: Víďašči ťá vísima Christé, tebé róždšaja, vopijáše: čtó stránnoje jéže víždu tájinstvo, Sýne mój? Káko na drévi umiráješi plótiju vodružén, žízni podáteľu?

I nýňi, tójže. Víďašči ťá vísima Christé, tebé róždšaja, vopijáše: čtó stránnoje jéže víždu tájinstvo, Sýne mój? Káko na drévi umiráješi plótiju vodružén, žízni podáteľu?

Sidálen, hlás 4: Iskupíl ný jesí ot kľátvy zakónnyja, čestnóju tvojéju króviju, na kresťí prihvozdívsja, i kopijém probódsja, bezsmértije istočíl jesí čelovíkom, Spáse náš sláva tebí.

Sláva, i nýňi, tójže. Iskupíl ný jesí ot kľátvy zakónnyja, čestnóju tvojéju króviju, na kresťí prihvozdívsja, i kopijém probódsja, bezsmértije istočíl jesí čelovíkom, Spáse náš sláva tebí.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

I o spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia. Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Márka svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva strastém tvojím, Hóspodi.

Jevánhelije 6-e, ot márka, začálo 67: Vo vrémja óno, vóini vedóša Iisúsa: konéc: Da vídim, i víru ímem jemú.

I skončávšusja Jevánheliju, pojém: Sláva dolhoterpíniju tvojemú Hóspodi.

Táže blažénny postávim stichóv 8,

Vo cárstviji tvojém pomjaní nás Hóspodi, jehdá prijídeši vo cárstviji tvojém.

Blažéni níščiji dúchom, jáko ťích jésť cárstvo nebésnoje.

Blažéni pláčuščiji, jáko tíji uťíšatsja.

Blažéni krótcyji, jáko tíji nasľíďat zémľu.

Blažéni álčuščiji i žážduščiji právdy, jáko tíji nasýťatsja.

hlás 4: Drévom Adám rajá býsť izselén, drévom že krestnym razbójnik v ráj vselísja. Óv úbo vkúš, zápoviď otvérže sotvóršaho, óv že sraspinájem, Bóha ťá ispovída tajáščahosja: pomjaní i nás vo cárstviji tvojém.

Blažéni mílostiviji, jáko tíji pomílovani búdut.

Zakónu tvorcá ot učeniká kupíša bezzakónniji, i jáko zakonoprestúpnika, tohó Pilátovu sudíšču predstáviša, zovúšče: raspní, v pustýni sím mannodávšaho. Mý že právednaho razbójnika podražávše, víroju zovém: pomjaní i nás Spáse, vo cárstviji tvojém.

Blažéni čístiji sérdcem, jáko tíji Bóha úzrjat.

Bohoubíjc sobór, judéjskij jazýk bezzakónnyj, k Pilátu neístovňi zovýj, i hlahólaše: raspní Christá nepovínnaho, Varávvu že páče nám otpustí. Mý že viščájim k nemú razbójnika blahorazúmnaho hlás: pomjaní i nás Spáse, vo cárstviji tvojém.

Blažéni mirotvórcy, jáko tíji sýnove Bóžiji narekútsja.

Živonósnaja tvojá rébra, jáko iz Jedéma istóčnik istočájuščaja, cérkov tvojú Christé, jáko slovésnyj napajájet ráj, otsjúdu razďiľájasja jáko v načála, v četýri Jevánhelija, mír napajája, tvár veseľá, i jazýki vírno naučája poklaňátisja cárstviju tvojemú.

Blažéni izhnáni právdy rádi, jáko ťích jésť cárstvo nebésnoje.

Raspjálsja jesí mené rádi, da mňí istočíši ostavlénije: probodén býl jesí v rébra, da kápli žízni istočíši mí: hvozďmí prihvozdílsja jesí, da áz hlubinóju strastéj tvojích k vysoťí deržávy tvojejá uvirjájem, zovú ti: živodávče Christé, sláva krestú Spáse, i strásti tvojéj.

Blažéni jesté, jehdá ponósjat vám, i izženút, i rekút vsják zól hlahól na vý lžúšče mené rádi.

Raspinájemu tebí Christé, vsjá tvár víďašči trepetáše, osnovánija zemlí kolebáchusja, stráchom deržávy tvojejá, svitíla skryváchusja, i cerkóvnaja razdrásja zavísa, hóry vostrepetáša, i kámenije razsídesja, i razbójnik vírnyj zovét s námi Spáse: jéže pomjaní vo cárstviji tvojém.

Rádujtesja i veselítesja, jáko mzdá váša mnóha na nebesích.

Rukopisánije náše na kresťí rasterzál jesí Hóspodi, i vminívsja v mértvych, támošňaho mučíteľa svjazál jesí, izbávľ vsích ot úz smértnych voskresénijem tvojím, ímže prosvitíchomsja čelovikoľúbče Hóspodi, i vopijém tebí: pomjaní i nás Spáse, vo cárstviji tvojém.

Sláva: Otcá, i Sýna, i Dúcha svjatáho, vsí jedinomúdrenno vírniji slavoslóviti dostójno pomólimsja, jedínicu Božestvá, v trijéch súščuju ipostásich, neslijánnu prebyvájušču, próstu, nerazďíľnu i nepristúpnu, jéjuže izbavľájemsja óhnennaho mučénija.

I nýňi, Bohoródičen: Máter tvojú Christé, plótiju bezsímenno róždšuju ťá, i Ďívu voístinnu, i po roždeství prebývšuju netľínnu, sijú tebí privódim v molítvu Vladýko mnohomílostive, prehrišénij proščéniju darovátisja vsehdá zovúščym: pomjaní nás Spáse, vo cárstviji tvojém.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokímen, hlás 4: Razďilíša rízy mojá sebí, i o odéždi mojéj metáša žrébij.

Stích: Bóže Bóže mój, vonmí mi, vskúju ostávil mjá jesí?

Jeréj: Hóspodu pomolímsja.

Lík: Hóspodi pomíluj.

Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.

Lík: Amíň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

I o spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia. Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Matthéja svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva strastém tvojím, Hóspodi.

Jevánhelije 7-e, ot matféja, začálo 113: Vo vrémja óno, prišédše vóini: Konéc: Voístinnu Bóžij Sýn bí séj. I polahájetsja čténije.

I skončávšusja Jevánheliju, pojém: Sláva dolhoterpíniju tvojemú Hóspodi.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

I o spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia. Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Lukí svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva strastém tvojím, Hóspodi.

I posém Jevánhelije 8-e, ot Lukí, začálo 111: Vo vrémja óno, veďáchu so Iisúsom i ína dvá: Konéc: ot Haliléji zrjáščja sích.

I skončávšusja Jevánheliju, pojém: Sláva dolhoterpíniju tvojemú Hóspodi.

I ábije pojém tripísnec, tvorénije hospodína Kosmý: irmosý po dváždy, troparí na 12. Posľidí že irmós óba líka vkúpi. Akrostíchis, ilí kraehranésije tripísnca jésť: Prosavvatón te: jéže jésť: Predsubbótije že.

Hlás 6. Písň 5.

[P] irmós: K tebí útreňuju, milosérdija rádi sebé istoščívšemu neprelóžno, i do strastéj bezstrástno priklónšemusja Slóve Bóžij, mír podážď mí pádšemu, čelovikoľúbče.

[R] Umývše nóhi, i predočístivšesja táinstva pričaščénijem Božéstvennaho nýňi Christé tvojehó, služítelije ot Sijóna na jeleónskuju hóru velíkuju s tobóju vzydóša, pojúšče ťá čelovikoľúbče.

[O] Zríte, rékl jesí, drúzi, ne bójtesja: nýňi bo priblížisja čás, játu mí býti, i ubijénu rukáma bezzakónnych: vsí že rastočitésja, mené ostávivše, íchže soberú propovídati mjá čelovikoľúbca.

irmós: K tebí útreňuju, milosérdija rádi sebé istoščívšemu neprelóžno, i do strastéj bezstrástno priklónšemusja Slóve Bóžij, mír podážď mí pádšemu, čelovikoľúbče.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 8: Nás rádi raspjátaho, prijidíte vsí vospojím, tohó bo víďi Maríja na drévi, i hlahólaše: ášče i raspjátije terpíši, tý jesí Sýn i Bóh mój.

íkos: Svojehó áhnca áhnica zrjášči k zakoléniju vlekóma, posľídovaše Maríja prostértymi vlasý so iňími ženámi, sijá vopijúšči: kámo ídeši čádo? Česó rádi skóroje tečénije soveršáješi, jedá druhíj brák páki jésť v Káňi Haliléjsťij, i támo nýňi tščíšisja, da ot vodý ím vinó sotvoríši? Idú li s tobóju čádo, ilí páče poždú tebé? Dážď mí slóvo Slóve, ne molčjá mimoidí mené, čístu sobľudýj mjá: tý bo jesí Sýn i Bóh mój.

Sinaksár. Stichí na raspjátije:

Živýj jesí Bóže tý, i umerščvlénnyj na drévi:

O mertvečé nahíj, i Bóha živáho Slóve!

Stichí na sraspénšahosja Christú razbójnika:

Zakľučénnaja otvérze jedémskaja vratá,

Vložív razbójnik kľúč, jéže pomjaní mjá.

Vo svjatýj i velíkij pjatók, svjatýja i spasíteľnyja i strášnyja strásti soveršájem, Hóspoda i Bóha Spása nášeho Iisúsa Christá, jáže nás rádi vóleju priját: oplevánija, bijénija, zaušénija, dosády, nasmijánija, bahrjánuju odéždu, trósť, húbu, ócet, hvózdija, kopijé, i po sích vsích, krest i smérť: jáže vsjá v pjatók soďíjašasja. Po vnehdá bo na trídesjatich srébrenicich, ot drúha i učeniká pródan býv predadésja, préžde ko Ánňi otvóditsja archijeréju, íže posylájet jehó k Kaijáfi: iďíže opleván býsť, i zaušájem po laníťi, kúpno že poruhájem i posmivájem, slýšaše: prorcý nám Christé, któ jesť udárivyj ťá? Támo že i lžesviďíteli prijidóša oklevetájuščiji, jáko rečé: razorité chrám séj, i tremí déňmi vozdvíhnu í: i jáko rečé sebé Sýna Bóžija, jehdá i archijeréj chulý ne terpjá, rízu svojú rasterzá. útru že bývšu, otvóditsja k Pilátu v pretór: i tíi ne vnidóša, hlahólet, da ne oskverňátsja, no da jaďát páschu. Páschu že vés prázdnik hlahólet, ilí i tohdá býsť, jákože podobáše: Christós že préžde jedínaho dné sijú sotvorí zakónnuju páschu, szaklátisja choťá v pjatók. Izšéd že Pilát, voprošájet já: o česóm jehó ohlahólujut? i ponéže ničtóže podóbno obríte vo ohlahólaniji, posylájet jehó k Kaijáfi. ón že páki k Pilátu, íbo tój bí na jehó ubíjstvo ustremľájajsja. ón že hlahólet: poimíte jehó vý i raspníte, i po zakónu vášemu sudíte. oní že páki hlahóľut: ne dostóit nám ubíti nikohóže, raspjáti Piláta pooščrjájušče. Voprošájet že Christá Pilát: ášče cár judéov jésť? ón že ne ispovídujet, no víčnyj: ne bó ot míra sehó mojé cárstvo, hlahólet. Choťá že otrešíti jehó Pilát, pérvije úbo ónem hlahólet, ni jedínyja na nehó viný blaholíčnyja obritáti. Táže jedínaho na kíjždo prázdnik svjázňa obýčaj otrišáti predlahájet: ímže uhóden Varávva páče Christá mnítsja. Pilát že judéom dárujaj, bív Iisúsa préžde, izvódit s vóiny, vo oďijánije obolčéna červlénoje, ternóvym že vincém obložéna, i v desnícu jehó trósť vložív, ruhájema že ot vóin, rádujsja, hlahóľuščich, carjú iudéjskij. obáče síce ko blahodáti poruhávsja, páki hlahólet Pilát: ni jedínu že smérti vinú obritáju v ném. oní že, no mý jehó umúčim, hlahóľušče, jáko sebé imenúet Sýna Bóžija. že hlahólemym, Iisús molčáše, naród že kričáše k Pilátu: raspní, raspní jehó. Bezčéstnoju bo smértiju obložíti jehó choťáchu, da ot sredý blahúju jehó pámjať sotvorját. Pilát že, áki by sramľája ích, hlahólet: carjá li vášeho raspnú? oní že ne imíti hlahóľut ínaho carjá, no késarja. Ponéže bo chulú rékše, ničtóže uspíša, na késarja voznósjat, da poné síce neístovstvo ispólňat. Hlahóľut bo: vsják íže carjá sebé tvorjáj, prerekújet késarju. V sích že súščym, žená k Pilátu poslá, sný strášnymi ubojávšisja, ničtóže, hlahóľušči, tebí i právedniku ónomu: užé bo jehó rádi mnóhaja v noščí postradách: i tój umývsja, króve ónaho vinú otražájet. oní že kričáchu: króv jehó na nás, i na čáda náša: ášče sehó ostáviši svobódna, ňísi drúh késarju. Sehó úbo ubojávsja Pilát, ášče i opásno tohó vídyj nepovínna, Krestnomu osuždéniju izdaét, otrišív Varávvu. Sijé že víďiv Júda, srébreniki povérh, otchódit, i otšéd udavléniju sebé predadé, na drévi obísivsja, posľidí že ziló nadúvsja rasterzájetsja. Vóini úbo tróstiju po hlaví jehó poruhávše, obremeňájut jemú krest. táže ot Kiriníji Símona ponúdivše, krest ponestí zaďivájut. o časí že trétijem na lóbňim mísťi bývše, támo raspinájut jehó, otobojúdu tomú i druhája dvá razbójnika obísivše, da i ón jáko zloďíj vminítsja. Chúdosti že rádi, razďilénije vóini rízam jehó polahájut, žrébijem že nešvénuju jehó odéždu dajút, vsjákoje dosády premnóžestvo ďílajušče. Ne sijá že tóčiju, no i na kresťí súšču ruhájuščesja hlahólachu: uá, razorjájaj chrám, i tremí déňmi sozidájaj, spasí sám sebé. I páki: inýja spasé, sebé li ne móžet spástí? I páki: ášče cár Izráilev jésť, da snídet nýňi so krestá, i vírujem v nehó. I úbo ášče ístinu hlahólachu, podobáše nesumňínno k nemú pristupíti: ne tóčiju bo Izráilev cár poznavášesja, no i vsehó míra. Čtó bo choťáše, jéže pomračítisja sólncu na časý trí, i posreďí úbo dné? da vsím búdet strásť javléna. jéže zemlí trjastísja, kámeniju razsidátisja, protivoobráznoje judéov obličájuščemu: mnóhim ťilesém voskrésnuti, vo uvirénije óbščaho voskresénija, i v javlénije strážduščaho síly. Zavísi cérkóvnoj razdirátisja, jáko chrámu jarjáščusja, za jéže v ném strážduščemu slávimu, i mnóhim otkryvájušču nezrímaja. V trétij úbo čás raspjátsja Christós, jákože božestvennyj Márk hlahólet: ot šestáho že časá do devjátaho ťmá býsť, jehdá i Lóhhin sótnik preslávnaja víďiv, i páče sólnca veľmí vozzvá: voístinnu Sýn bé Bóžij séj! ot razbójnikov úbo jedín dosaždáše Iisúsu, druhíj že vozbraňáše jemú preťá zapretítelňijše, i Christá Sýna Bóžija ispovídujet: víri že jehó Spás vozdajá, jéže s sobóju v raí obiščavájet prebyvánije. Vsjákoj úbo dosáďi na ném ispólnšejsja, Pilát i títl nadpisá na ném hlahóľušč: Iisús nazarjanín, cár iudéjskij. Ášče i oní vozbraňáchu ne pisáti síce, no jáko ón rečé síce, Pilát že jéže pisách, pisách, páki protívu rečé. Táže Spásu vozrékšu, žáždu: issóp so óctom jemú rastvorjájut. I rék: soveršíšasja, preklóň hlavú, predadé dúch. Vsím že otšédšym, Máti jehó predstojáše u krestá, i sestrá jejá María Kleópova, júže Jákov rodí, Kleópi bezčádnu uméršu, ješčé že i Joánn ľubímyj jemú učeník. Nerazúmniji úbo Judée, nižé na Kresťí ťilesí zríti dovľíjemi, prosíša Piláta, ponéže velíkij bí déň páschi, i pjatók, da osuždénnych hóleni sokrušátsja, jáko da skoríje smérť prijídet. I óvich úbo hóleni sokrušíša, ješčé bo žívi bjáchu: na Iisúsa že prišédše, jáko víďiša jehó užé umérša, jéže sokrušíti úbo, ostáviša. jedín že ňíkto vóinov, Lónhin zovómyj, bezúmnym uhoždája, vozdvíh kopijé, v desnája rébra probodájet Christá: i ábije izýde króv i vodá, óvo úbo jáko čelovíka, óvo že jáko páče čelovíka. Ilí, króv úbo Božéstvennych rádi osvjaščénij pričástija, vodá že kréščénija rádi. Tój bo dvojetóčnyj istóčnik voístinnu, jéže po nám soderžít tájinstvo: sijá i Joánn víďiv sviďíteľstvova, i ístinno jésť sviďíteľstvo jehó, jáko predstojá pri vsích, i víďa píšet: i jáko ášče by lóžnaja imíl hlahólati, ne bý na bezčéstije učíteľu nepščújemaja spisál. Semú, hlahóľut, tohdá súšču, sosúdom ňíkim ot životóčnych rébr Božéstvennuju i presvjatúju króv prijáti. Sím že táko prejestéstvenno soďíjanym, ponéže k véčeru bjáše užé, Jósif íže ot arimathéja ischódit, učeník préžde, jákože próčiji, utajénnyj, i k Pilátu prišéd so derznovénijem, jáko znájemu súšču, prósit ťílo Iisúsovo: ón že vzjáti poveľivájet. I úbo s Krestá sijé sném vseblahohovíjno položí. I užé prišédšej nóšči, prichódit Nikodím, nosjá smírny i alój, ňíkoje smišénije, sostrójenoje vrémenem, i plaščaníceju obvívše, jákože obýčaj bé judéom tvoríti, blízu položíša, vo izsíčennom ot kámene hróbi Jósifovi, iďíže niktóže préžde ležá, da ne Christú voskrésšu, inómu Voskresénije napíšut. Smišéniju že alóa i smírny, priľipíteľnym súščym, Jevanhelíst vospomjanú, da jehdá víďat plaščanícu i sudár, vo hróbi ostávleny ne nepščújut ukrádenu jemú býti: káko bo svobóďi tolícij ne súščej, jákože i ottórhnuti ónaja síce vsaždénnaja plóti? Sijá vsjá preslávno bývšaja v tohdášneje pjatká vrémja, i nám sích vsích pámjať tvoríti s sokrušénijem sérdca i umilénijem, Bohonósniji otcý poveľiša. Vídomo že úbo, jáko v šestýj déň sedmícy, jáve v pjatók raspjátsja Hospóď, zanéže i v šestýj déň iznačála sozdátisja čelovíku. No i v šestýj čás dné na Kresťí povíšen býsť: zané v tój čás, jákože hlahóľut, i Adám na otrečénnoje drévo rúci prostér kosnúsja, i úmre: podobáše bo vóňže čás sokrušénu, v tój páki vozsozdátisja. V vertohráďi že, jáko i Adám v rají. Hórkoje pitijé: vkušénije obrazováše. Zaušénije: nášu svobódu javľáše. oplevánije, i bezčéstnoje obvoždénije: jéže o nás čésť. Ternóvyj vinéc: kľátvy jáže na nás othnánije. Bahrjánaja odéžda: za kóžanyja rízy, i za jéže na nás cárskuju útvar. Hvózdije: vsekonéčnoje nášeho hrichá nedvižénije. krest: drévo jéže v raí. Pronzénaja rébra: adámovo obrazováchu rebró, ot nehóže jéva, ot nejáže prestuplénije. Kopijé: plámennoje orúžije mňí otvraščájet. Iz rébr vodá: óbraz kréščénija. Króv, i trósť: ímiže nám červlénymi písmeny jáko cár, drévneje otéčestvo darová i podpisá. Hlahóletsja úbo Adámovi hlaví támo ležáti, iďíže i Christós hlavá vsích raspjátsja: Krestísja úbo Christóvoju króviju istékšeju. Lóbnoje že místo hlahóletsja, zanéže v potópi vostékšej vňí zemlí Adámovi hlavé, kósti tóčiju nosími býti, jáko ňíkojemu čúdu zrímomu, júže Solomón čéstiju práotca, so vsím svojím vóinstvom, kámenijem mnóžajšim pokrý. Ťímže i místo tó ottóle lithostrotón, síesť, kamenopóstlannoje imenovásja: Hlahóľut úbo svjatých izjáščniji, ot predánija imíti, i samomú Adámu támo ot ánhela pohrebénu býti. Iďíže úbo trúp, támo i orél prijíde Christós, víčnyj cár, nóvyj Adám, vétchaho i drévom pádšaho Adáma, drévom isciľájaj. Prejestéstvennym, i jéže o nás neisčétnym tvojím blahoutróbijem, Christé Bóže, pomíluj nás, amíň.

Písň 8.

[S] irmós: Stólp zlóby Bohoprotívnyja, Božéstvenniji ótrocy obličíša: na Christá že šatájuščejesja bezzakónnych sobórišče, sovítujet tščétnaja, ubíti poučájetsja, živót deržáščaho dlániju: jehóže vsjá tvár blahoslovít, slávjašči vo víki.

[A] Ot víždej učenikóm nýňi són, rékl jesí Christé, ottrjasíte, v molítvi že bdíte, da ne v napásť vnídete, i naipáče Símone: kripčájšemu bo bólij iskús. Razumíj mjá Pétre: jehóže vsjá tvár blahoslovít, slávjašči vo víki.

[V] Skvérna slóva ustén, nikohdáže izrekú tebí Vladýko, s tobóju umrú jáko blahorazúmen, ášče i vsí otvérhutsja, vozopí Pétr. Ni plóť, nižé króv, no Otéc tvój otkrý mi ťá: jehóže vsjá tvár blahoslovít, slávjašči vo víki.

[V] Hlubinú premúdrosti Božéstvennyja i rázuma, ne vsjú ispytál jesí, bézdnu že mojích sudéb ne postíhl jesí čelovíče, Hospóď rečé. Plóť úbo sýj ne chvalísja, tríždy bo otvéržešisja mené: jehóže vsjá tvár blahoslovít, slávjašči vo víki.

[A] Otricáješisja Símone Pétre, jéže sotvoríši skóro, jákože rečésja, i k tebí otrokovíca jedína prišédši ustrašít ťá, Hospóď rečé. Hórci proslezív, obrjáščeši mjá obáče mílostiva: jehóže vsjá tvár blahoslovít, slávjašči vo víki.

irmós: Stólp zlóby Bohoprotívnyja, Božéstvenniji ótrocy obličíša: na Christá že šatájuščejesja bezzakónnych sobórišče, sovítujet tščétnaja, ubíti poučájetsja, živót deržáščaho dlániju: jehóže vsjá tvár blahoslovít, slávjašči vo víki.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Písň 9.

[T] irmós: Čestňíjšuju Cheruvím, i slávňijšuju bez sravnénija Serafím, bez istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá veličájem.

[O] Páhubnoje sobórišče Bohomérzkich, lukávnujuščich Bohoubíjc sónmišče, predstá Christé tebí, i jáko neprávednika vlečáše ziždíteľa vsích, jehóže veličájem.

[N] Zakóna ne razumíjušče nečestíviji, hlasóm proróčeskim poučájuščesja votščé, jáko ovčá vlečáchu ťá vsích Vladýku, neprávedno zakláti, jehóže veličájem.

[T] Jazýkom izdánnuju žízň, s knížniki ubíti svjaščénnicy predáchu, ujázvleni samozavístnoju zlóboju, jestestvóm životodávca, jehóže veličájem.

[E] Obydóša jáko psí mnózi, i udáriša, carjú, lanítu tvojú zaušénijem, voprošáchu ťá, tebé že lóžna sviďíteľstvovachu: i vsjá preterpív, vsích spásl jesí.

irmós: Čestňíjšuju Cheruvím, i slávňijšuju bez sravnénija Serafím, bez istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá veličájem.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Táže, jeksapostilárij, tríždy: Razbójnika blahorazúmnaho, vo jedínom časí rájevi spodóbil jesí Hóspodi, i mené drévom krestnym prosvití, i spasí mjá.

I o spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia. Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Joánna svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva strastém tvojím, Hóspodi.

Táže, Jevánhelije 9, ot Joánna, začálo 61: Vo vrémja óno, stojáchu pri kresťí Iisúsovi: Konéc: Vozzrját náň, jehóže probodóša.

I skončávšusja Jevánheliju, pojém: Sláva dolhoterpíniju tvojemú Hóspodi.

Psalóm 148.

(Hlás 3.) Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Psalóm 150.

Sotvoríti v ních súd napísan, sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jeho. — Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždéniji síly jehó.

Na chvalítech stichíry, na 4,

Stich: Chvalíte jehó na sílach jehó, * chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

hlás 3. Dvá i lukávnaja sotvorí, pervoroždénnyj sýn mój Izrájiľ: mené ostávi istóčnika vodý živótnyja, i iskopá sebí kladenéc sokrušénnyj: mené na drévi raspját, Varávvu že isprosí, i otpustí. Užasésja nébo o sém, i sólnce lučý skrý: tý že Izráiľu ne usramílsja jesí, no smérti mjá prédal jesí. Ostávi ím Ótče svjatýj, ne víďat bo, čtó sotvoríša.

Stich: Chvalíte jehó v hlási trúbňim, * chvalíte jehó v psaltíri i húsľich.

Dvá i lukávnaja sotvorí, pervoroždénnyj sýn mój Izrájiľ: mené ostávi istóčnika vodý živótnyja, i iskopá sebí kladenéc sokrušénnyj: mené na drévi raspját, Varávvu že isprosí, i otpustí. Užasésja nébo o sém, i sólnce lučý skrý: tý že Izráiľu ne usramílsja jesí, no smérti mjá prédal jesí. Ostávi ím Ótče svjatýj, ne víďat bo, čtó sotvoríša.

Stich: Chvalíte jehó v tympáňi i líci, * chvalíte jehó v strúnach i orháňi.

Kíjždo úd svjatýja tvojejá plóti, bezčéstije nás rádi preterpí: térnije, hlavá: licé, oplevánija: čéľusti, zaušénija: ustá vo ócťi rastvorénnuju žélč vkúsom: ušesá, chulénija zločestívaja: pleščí, bijénija, i ruká, trósť. Vsehó ťilesé proťažénija na kresťí: člénove, hvózdija: i rébra, kopijé. Postradávyj za ný, i ot strastéj svobodívyj nás, snizšédyj k nám čelovekoľúbijem, i voznesýj nás vsesíľne Spáse, pomíluj nás.

Stich: Chvalíte jehó v kymváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kymváľich vosklicánija, * vsjákoje dychánije da chvalít Hóspoda.

Raspénšusja tí Christé, vsjá tvár víďašči trepetáše, osnovánija zemlí pozybášasja stráchom deržávy tvojejá: tebí bo voznésšusja dnés, ród jevréjskij pohíbe, cerkóvnaja zavísa razdrásja na dvóje, i mértviji ot hrobóv voskrésóša: sótnik víďiv čúdo, užasésja. Predstojášči že Máti tvojá vopijáše, rydájušči Máterski: káko ne vozrydáju, i utróby mojejá ne bijú, zrjášči ťá náha jáko osuždéna, na drévi vísjašča? raspnýjsja i pohrebýjsja, i voskrésýj iz mértvych, Hóspodi sláva tebí.

Sláva, hlás 6: Sovlekóša s mené rízy mojá, i oblekóša mjá v rízu červlénu, vozložíša na hlavú mojú vinéc ot térnij, i v desnúju mojú rúku vdáša trósť, da sokrušú ích, jáko sosúdy skudéľniči.

I nýňi, hlás tójže: Pleščí mojá dách na rány, licá že mojehó ne otvratích ot zaplevánij, sudíšču Pilátovu predstách, i krest preterpích za spasénije míra.

I o spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia. Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Márka svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva strastém tvojím, Hóspodi.

Táže Jevánhelije 10-e, ot márka, začálo 69: Vo vrémja óno, prijíde Jósif: Konéc: Zrjásťi, hďí jehó polaháchu.

I skončávšusja Jevánheliju, pojém: Sláva dolhoterpíniju tvojemú Hóspodi.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Male slavoslóvije.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mir, * vo čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa, * kláňajemtisja, slavoslóvim ťa. - Blahodarím ťa, velikíja rádi slávy tvojejá, * Hóspodi, Cárju nebésnyj. - Bóže Otče vsederžíteľu, Hóspodi, Sýne jedinoródnyj * Isúse Christé, i Svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * pomíluj nas. - Vzémľaj hrichí míra, * prijmí molítvy náša. - Siďáj odesnúju Otcá, * pomíluj nás. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď, Isús Christós, * vo slávu Bóha Otcá, amíň. - Na vsjak deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo vik, i vo vik víka. - Hóspodi, pribížišče byl jesí nam, * vo rod i rod. - Az rich, Hóspodi, pomíluj mja, * i iscilí dúšu mojú, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, naučí mja tvoríti vóľu tvojú, * jáko ty jesí Bóh moj. - Jáko u tebé jesť istóčnik životá, * vo svíťi tvojém úzrim svít. - Probávi mílosť tvojú* víduščym ťa. - Spodóbi, Hóspodi, v nošč sijú, * bez hrichá sochranítisja nám. - Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otéc nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amíň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nás, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, * naučí nás opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nás opravdánijem tvojím. Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosvití nás opravdániji tvojími. - Hóspodi, mílosť tvojá vo vík, * ďil rukú tvojejú ne prézri. - Tebí podobájet chvalá, * tebí podobájet pínije.- Tebí sláva podobájet, * Otcú i Sýnu i Svjatómu Dúchu - I nýňi i prísno, * i vo víki vikóv, amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

I o spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia. Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Joánna svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva strastém tvojím, Hóspodi.

Ábije, Jevánhelije 11, ot ioánna, začálo 62: Vo vrémja óno, molí piláta Jósif: Konéc: Položísta Iisúsa:

I skončávšusja Jevánheliju, pojém: Sláva dolhoterpíniju tvojemú Hóspodi.

I pojém stichíry samohlásny, óba líka vkúpi.

Hlás 1: Vsjá tvár izmiňášesja stráchom, zrjášči ťá na kresťí vísima Christé: sólnce omračášesja, i zemlí osnovánija sotrjasáchusja, vsjá sostradáchu sozdávšemu vsjá. Vóleju nás rádi preterpívyj, Hóspodi sláva tebí.

Stích: Razďilíša rízy mojá sebí, i o odéždi mojéj metáša žrébij.

Hlás 2: Ľúdije zločestíviji i bezzakónniji, vskúju poučájutsja tščétnym? Vskúju životá vsích na smérť osudíša? Vélije čúdo, jáko Sozdáteľ míra v rúki bezzakónnych predajétsja, i na drévo vozvyšájetsja čelovikoľúbec, da jáže vo áďi júzniki svobodít zovúščyja: dolhoterpilíve Hóspodi sláva tebí.

Stích: Dáša v sňíď mojú žélč, i v žáždu mojú napojíša mjá ócta.

Dnés zrjášči ťá neporóčnaja Ďíva na kesťí Slóve vozvyšájema, rydájušči Máterneju utróboju, ujazvľášesja sérdcem hórci, i steňášči boľíznenno iz hlubiný duší, licé so vlasý terzájušči. Ťímže i pérsi bijúšči, vzyváše žálostno: uvý mňí, Božéstvennoje čádo, uvý mňí, svíte míra: čtó zašél jesí ot óčiju mojéju áhnče Bóžij? Ťímže vóinstva bezplótnych, trépetom soderžími bjáchu, hlahóľušče: nepostižíme Hóspodi sláva tebí.

Stích: Bóh že cár náš préžde víka, soďíla spasénije posreďí zemlí.

Na drévi víďašči vísima Christé, tebé vsích ziždíteľa i Bóha, bezsímenno róždšaja ťá, vopijáše hórko: Sýne mój, hďí dobróta zájde zráka tvojehó? Ne terpľú zríti ťá neprávedno raspinájema: potščísja úbo, vostáni, jáko da vížu i áz tvojé iz mértvych tridnévnoje voskresénije.

Sláva, hlás 8: Hóspodi, voschoďášču tí na krest, strách i trépet napadé na tvár, i zemlí úbo vozbraňál jesí pohlotíti raspinájuščich ťá, ádu že poveľivál jesí ispustíti júzniki, na obnovlénije čelovíkov, sudijé živých i mértvych, žízň prišél jesí podáti, a ne smérť: čelovikoľúbče sláva tebí.

I nýňi, hlás 6: Užé omakájetsja trósť izrečénija, ot sudéj neprávednych, Iisús sudím byvájet, i osuždájetsja na krest, i stráždet tvár, na kresťí víďašči Hóspoda. no jestestvóm ťilesé, mené rádi straždáj blahíj, Hóspodi, sláva tebí.

I o spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia. Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Matthéja svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva strastém tvojím, Hóspodi.

Táže, Jevánhelije 12, ot matféja, začálo 114: Vo útrij déň, íže jésť po pjatcí: Konéc: Známenavše kámeň s kustodíeju.

I skončávšusja Jevánheliju, pojém: Sláva dolhoterpíniju tvojemú Hóspodi.

Bláho jésť ispovídatistja Hóspodevi, i píti ímeni tvojemú výšňij. Vozviščáti zaútra mílosť tvojú, i ístinnu tvojú vo vsjáku nóšč.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Tropár, hlás 4: Iskupíl ný jesí ot kľátvy zakónnyja čestnóju tvojéju króviju, na kresťí prihvozdívsja, i kopijém probódsja, bezsmértije istočíl jesí čelovíkom, Spáse náš, sláva tebí.

Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)­, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Nás rádi čelovík, i nášeho rádi spasénija strašnyja strasti, i životvorjáščij krést, i vóľnoje pohrebénije plótiju prijáti izvólivyj, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.