Veľká večiereň s liturgiou Bazila Veľkého 29.3.

Ornament

Jeréj: Blahosloveno carstvo, Otca, i Syna, i svjataho Ducha, nyňi i prisno, i vo viki vikov. (ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. )

I mý: Amíň.

Sláva Tebí Bože náš, sláva Tebí.

Carjú nebésnyj, uťišiteľu, dúše ístiny, íže vezďí sýj i vsjá ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu, priidí i vselísja v ný, i očísti ný ot vsjákija skvérny, i spasí, bláže, dúšy náša.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.

Psalóm 103.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * Hóspodi Bóže moj, vozvelíčilsja jesí ziló. - Vo ispovídanije i vo veleľípotu obleklsja jesí, * oďijájsja svítom jako rízoju. - Prostirájaj nébo jako kóžu, * pokryvájaj vodámi prevýspreňaja svojá. - Polahájaj óblaki na voschoždénije svojé, * choďáj na krylú vítreňu. - Tvorjáj ánheli svojá dúchi, * i sluhí svojá plámeň óhnennyj. - Osnovájaj zémľu na tvérdi jejá, * ne preklonítsja vo vík víka. - Bézdna, jako ríza oďijánije jejá, * na horách stánut vódy. - Ot zapreščénija tvojehó pobíhnut, * ot hlása hróma tvojehó ubojátsja. - Voschóďat hóry, i nischóďat poľá v místo, * jéže osnovál jesí im. - Preďíl položíl jesí jehóže ne préjdut, * nižé obraťátsja pokrýti zémľu. - Posylájaj istóčniki v débrich, * posreďí hór prójdut vódy. - Napajájut vsja zvíri sélnyja, * ždút onáhri v žáždu svojú. - Na tich ptícy nebésnyja privitájut, * ot sredý kámenija daďát hlás. - Napajáj hóri ot prevýsprennych svojích, * ot plodá ďíl tvojích nasýtitsja zemľá. - Prozjabájaj travú skotóm, * i zlák na slúžbu čelovíkom. - Izvestí chľíb ot zemlí, * i vinó veselít sérdce čelovíka. - Umástiti licé jeléjem, * i chľíb sérdce čelovíka ukripít. - Nasýťatsja drevá poľskaja, kédri livánstiji íchže jesí nasadíl, * támo ptícy vozhňizďátsja - Jerodíjevo žilíšče predvodíteľstvujet ími, * hóry vysókija jelénem, kámeň pribížišče zájacem. - Sotvoríl jesí lúnu vo vremená, * sólnce pozná západ svój. - Položíl jesí ťmu i bysť nóšč, * v néjže prójdut vsi zvírije dubrávniji. - Skýmni rykájuščiji voschítiti, * i vzyskáti ot Bóha píšču sebí. - Vozsijá sólnce i sobrášasja, * i v lóžach svojích ľáhut. - Izýdet čelovík na ďílo svojé, * i na ďílanije svojé do véčera. - Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, vsja premúdrostiju sotvoríl jesí, * ispólnisja zemľá tvári tvojejá. - Sijé móre velíkoje i prostránnoje, * támo hádi íchže ňísť čislá. - Živótnaja málaja s velíkimi, * támo korablí preplávajut. - Zmíj sej, jehóže sozdál jesí ruhátisja jemú, * vsja k tebí čájut, dáti píšču ím vo blahó vrémja. - Dávšu tebí ím soberút, * otvérzšu tebí rúku vsjáčeskaja ispólňatsja bláhosti. - Otvráščšu že tebí licé vozmjatútsja, * otímeši duch ích i isčéznut, i v pérsť svojú vozvraťátsja. - Pósleši dúcha tvojehó i sozíždutsja, * i obnovíši licé zemlí. - Búdi sláva Hospódňa vo víki, * vozveselítsja Hóspoď o ďíľich svojích. - Prizirajáj na zémľu i tvorjáj ju trajstísja, * prikasajájsja horám i dymjátsja. - Vospojú Hospodévi v živoťí mojém, * pojú Bóhu mojemú dóndeže jesm. - Da usladítsja jemú besidá mojá, * áz že vozveseľúsja o Hóspoďi. - Da isčéznut hríšnicy ot zemlí i bezzakónicy, jákože ne býti im, * blahosloví duše mojá Hóspoda. - Sólnce pozná západ svoj, * položíl jesí ťmu i bysť nóšč. - Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, * vsja premúdrostiju sotvoríl jesí.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Jeréj že čtét svitílničnyja molítvy.

Molítva pérvaja.

Hóspodi ščédryj i mílostivyj, dolhoterpilíve i mnohomílostive, vnuší molítvu nášu, i vonmí hlásu molénija nášeho, sotvorí s námi známenije vo bláho, nastávi nás na púť Tvoj, jéže chodíti vo ístinňi Tvojéj. Vozveselí serdcá náša, vo jéže bojátisja ímene Tvojehó svjatáho: zané vélij jesí Tý, i tvorjáj čudesá, Tý jesí Bóh jedín, i ňísť podóben Tebí v bozích, Hóspodi: sílen v mílosti, i bláh v kríposti, vo jéže pomoháti, i uťišáti, i spasáti vsjá upovájuščyja vo ímja svjatóje Tvojé.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva vtorája.

Hóspodi, da ne járostiju Tvojéju obličíši nás, nižé hňívom Tvojím nakážeši nás, no sotvorí s námi po mílosti Tvojéj, vračú i iscilíteľu dúš nášich. Nastávi nás ko pristánišču choťínija Tvojehó: prosvití óči serdéc nášich v poznánie Tvojejá ístiny: i dáruj nám próčeje nastojáščaho dné mírnoje i bezhríšnoje, i vsé vrémja životá nášeho, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých.

Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva trétija.

Hóspodi, Bóže náš, pomjaní nás hríšnych i nepotrébnych ráb Tvojích, vnehdá prizyváti nám svjatóje poklaňájemoje ímja Tvojé, i ne posramí nás ot čájanija mílosti Tvojejá: no dáruj nám, Hóspodi, vsjá jáže ko spaséniju prošénija, i spodóbi nás ľubíti, i bojátisja Tebé ot vsehó sérdca nášeho, i tvoríti vo vsích vóľu Tvojú.

Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva četvértaja.

Nemólčnymi písňmi, i neprestánnymi slavoslovléňmi ot svjatých síl vospivájemyj, ispólni ustá náša chvalénija Tvojehó, jéže podáti velíčestvije ímeni Tvojemú svjatómu: i dážď nám učástije, i nasľídije so vsími bojáščimisja Tebé ístinnoju, i chraňáščimi zápovidi Tvojá, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých Tvojích.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň. Amen.

Molítva pjátaja.

Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže vsederžíteľu, svídyj úm čelovíčeskij, svídyj íchže trébujem, mnóho mnóžaje páče néželi prósim, ilí razumivájem. Sám, čelovikoľúbče carjú, vo vsém blahíj, udovlí nás mnóžestvom ščedrót Tvojích, jéže nepostýdnoju sóvistiju prizyváti svjatóje ímja Tvojé: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho, i smotrénijem Tvojím vsé jéže ko póľzi nášej ustrój.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva šestája.

Hóspodi, Hóspodi, prečístoju Tvojéju dlániju soderžáj vsjáčeskaja, dolhoterpjáj na vsích nás, i kájajsja o zlóbach nášich, pomjaní ščedróty Tvojá, i mílosť Tvojú, posití ny Tvojéju bláhostiju, i dážď nám izbižáti i próčeje nastojáščaho dné, Tvojéju blahodátiju, ot razlíčnych kóznej lukávaho, i nenavítnu žízň nášu sobľudí blahodátiju vsesvjatáho Tvojehó Dúcha.

Mílostiju i čelovikoľúbijem jedinoródnaho Tvojehó Sýna, s nímže blahoslovén jesí, so vsesvjatým i blahím i životvorjáščim Tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víi vikóv, amíň.

Molítva sedmája.

Bóže velíkij i dívnyj, neizrečénnoju bláhostiju i bohátym prómyslom upravľájaj vsjáčeskaja, i mirskája nám blahája darovávyj: i sporučívyj nám obiščánnoje cárstvo, darovánnymi nám blahími: sotvorívyj ný i dné mimošédšuju čásť ot vsjákaho uklonítisja zlá: dáruj nám i próčeje neporóčno soveršíti pred svjatóju slávoju Tvojéju, píti Ťá jedínaho blaháho i čelovikoľubívaho Bóha nášeho.

Jáko Tý jesí Bóh náš, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva osmája.

Bóže velíkij i výšnij, jedín imijáj bezsmértije, vo svíťi živýj nepristúpňim, vsjú tvár premúdrostiju sozdávyj, razďilívyj meždú svítom i meždú ťmóju, i sólnce položívyj vo óblasť dné, lunú že i zvízdy vo óblasť nóšči: spodóbivyj nás hríšnych i v nastojáščij čás predvaríti licé Tvojé vo ispovídaniji, i večérneje Tebí slavoslóvije prinestí: sám, čelovikoľúbče, isprávi molítvu nášu jáko kadílo pred Tobóju, i priimí jú v voňú blahouchánija: podážď že nám nastojáščij véčer, i prichoďáščuju nóšč mírnu: oblecý ny orúžijem svíta: izbávi ný ot strácha noščnáho, i vsjákija véšči vo ťmí prechoďáščija: i dážď són, jehóže vo upokojénije némošči nášej darovál jesí, vsjákaho mečtánija dijávoľa svobóden. Jéj, Vladýko blahích podáteľu, da i na lóžach nášich umiľájuščesja, pominájem v noščí ímja Tvojé, i poučénijem Tvojích zápovidej prosviščájemi, v rádosti dušévňij vostánem ko slavoslóviju Tvojejá bláhosti: molítvy i molénija Tvojemú blahoutróbiju prinosjášče, o nášich sohrišénijich, i vsích ľudéj Tvojích, jáže, molítvami svjatýja Bohoródicy, mílostiju posití.

Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Hóspodi, vozzvách: hlás 2.

Psalóm 140.

Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * uslýši mja Hóspodi. * Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * voňmí hlásu molénija mojehó, * vnehdá vozváti mi k tebí, uslýši mja, Hóspodi.**

Da isprávitsja molítva mojá * jáko kadílo préd tobóju: * vozďijánije rukú mojéju, * žértva večérňaja, uslýší mjá Hóspodi.**

Položí Hóspodi chranénije ustóm mojím, * i dvér ohraždénija o ustnách mojích. - Ne ukloní sérdca mojehó v slovesá lukávstvija, * nepščeváti viný o hrisích. - So čelovíki ďílajuščimi bezzakónije, * i ne sočtúsja s izbránnymi ích. - Nakážet mjá právednik mílostiju, i obličít mjá, * jeléj že hríšnaho da ne namástit hlavý mojejá. - Jáko jéšče i molítva mojá v blahovolénijich ích, * požérty býša pri kámeni sudijí ích. - Uslýšatsja hlahóly mojá jáko vozmohóša: * jáko tólšča zemlí prosídesja na zemlí, rastočíšasja kósti ích pri áďi. - Jáko k tebí Hóspodi, Hóspodi óči mojí, * na ťá upovách, ne otimí dušu mojú. - Sochraní mjá ot síti, júže sostáviša mí, * i ot soblázn ďílajuščich bezzakónije. - Pádut vo mréžu svojú hríšnicy, * jedín jésm áz dóndeže prejdú.

Psalóm 141.

Hlásom mojím k Hóspodu vozzvách, * hlasóm mojím ko Hóspodu pomolíchsja. - Prolíju préd ním molénije mojé, * pečáľ mojú préd ním vozviščú. - Vnehdá isčezáti ot mené dúchu mojemú, * i tý poznal jesí stezí mojá. - Na putí sém po nemúže choždách, * skrýša síť mňí. - Smotrjách odesnúju i vozhľadách, * i ne bí znájaj mené. - Pohíbe bíhstvo ot mené, * i ňísť vzyskajáj duší mojejá. - Vozzvách k tebí Hóspodi rích: * tý jesí upovánije mojé, čásť mojá jesí na zemlí žívych. - Voňmí moléniju mojemú, * jáko smiríchsja ziló. - Izbávi mjá ot hoňáščich mjá, * jáko ukripíšasja páče mené.

Stích 10: Izvedí iz temnícy dúšu mojú, ispovídatisja ímeni tvojemú.

hlás 2: Stekájetsja próčeje sobórišče iudéjskoje, da soďíteľa i ziždíteľa vsjáčeskich Pilátu predást. O bezzakónnych, o nevírnych! Jáko hrjadúščaho sudíti živým i mértvym, na súd hotóvjat: isciľájuščaho strásti, ko strástém uhotovľájut: Hóspodi dolhoterpilíve, vélija tvojá mílosť, sláva tebí.

Stích 9: Mené ždút právednicy, dóndeže vozdási mňi.

Stekájetsja próčeje sobórišče iudéjskoje, da soďíteľa i ziždíteľa vsjáčeskich Pilátu predást. O bezzakónnych, o nevírnych! Jáko hrjadúščaho sudíti živým i mértvym, na súd hotóvjat: isciľájuščaho strásti, ko strástém uhotovľájut: Hóspodi dolhoterpilíve, vélija tvojá mílosť, sláva tebí.

Stích 8: Iz hlubiný vozvách k tebí Hóspodi, Hóspodi uslýši hlas moj.

Júda bezzakónnyj, omočívyj na véčeri rúku v solíľi s tobóju, prostré k bezzakónnym rúci prijáti srébreniki: i míra umýslivyj cínu, tebé bezcínnaho ne ubojásja prodáti: nózi prostrýj, vo jéže umýti: Vladýku oblobyzá ľstívno, vo jéže predáti bezzakónnym: líka že apóstoľskaho otvérhsja, i trídesjať povérh srébreniki, tvojehó tridnévnaho voskresénija ne víďi, ímže pomíluj nás.

Stích 7: Da búdut úši tvojí vnémľušči hlásu molénija mojehó.

Stích 6: Ašče bezzakónija nazriši Hóspodi, Hóspodi kto postojít, jáko u tebé očiščénije jesť.

Júda predáteľ ľstív sýj, ľstívnym lobzánijem predadé Spása Hóspoda, i Vladýku vsích, jáko rabá prodadé Judéom: jáko ovčá na zakolénije, táko posľídovaše, áhnec Bóžij, Sýn Ótčij, jedín mnohomílostivyj.

Stích 5: Imené rádi tvojehó poterpích ťa Hóspodi, poterpí dušá mojá vo slóvo tvojé, upová dušá mojá na Hóspoda.

Stích 4: Ot stráži útrenija do nóšči, ot stráži útrénija da upovájet Isrájiľ na Hóspoda.

Júda ráb i ľstéc, učeník i navítnik, drúh i dijávol, ot ďíl javísja: posľídovaše bo učíteľu, i na nehó poučášesja predániju, hlahólaše v sebí: predám tohó, i priobrjášču sóbrannaja imínija: iskáše že i míru pródanu býti, i Iisúsa léstiju játi, otdadé cilovánije, predadé Christá. I jáko ovčá na zakolénije, síce posľídovaše áhnec Bóžij, jedín blahoutróbnyj i čelovikoľúbec.

Stích 3: Jáko u Hóspoda mílosť i mnóhoje u ného izbavlénije, i toj izbávit isrájiľa ot vsich bezzakónij jehó.

Stích 2: Chvalíte Hóspoda vsi jazýcy, pochvalíte jehó vsi ľúdije.

Jehóže propovída áhnca Isáija, hrjadét na zakolénije vóľnoje, i pleščí dajét na rány, laníty na zaušénija, licá že ne otvratí ot sramotý zaplevánij, smértiju že bezobráznoju osuždájetsja: vsjá bezhríšnyj vóleju prijémlet, da vsím dárujet iz mértvych voskresénije.

Stích 1: Jáko utverdísja mílosť jehó na nás, i ístina Hospódňa prebyvájet vo vík.

Sláva, i nýňi, hlás 6:

Roždénije jechídnov voístinnu Júda, jádšich mánnu v pustýni, i rópščuščich na pitáteľa: ješčé bo brášnu súšču vo usťích ích, klevetáchu na Bóha neblahodárniji: i séj zločestívyj nebésnyj chľíb vo usťích nosjáj, na Spása predáteľstvo soďíla. O nráva nesýtnaho, i dérzosti bezčelovíčnyja! Pitájuščaho prodajét, i jehóže ľubľáše Vladýku, predajáše na smérť: voístinnu óňich sýn bezzakónnyj, i s ními páhubu nasľídova. No poščadí Hóspodi, dúšy náša ot takováho bezčelovíčestva, jedíne v dolhoterpíniji neizrečénnyj.

Diákon: Premúdrosť, prósti.

Lík: Svíte tíchij, * svjatýja slávy, * bezsmértnaho Otcá nebésnaho, * svjatáho blažénnaho, * Iisúse Christé: * Prišédše sólnca na západ, * víďivše svít večérnij, * pojém Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha Bóha. * Dostójin jesí * vo vsja vremená, * pít býti * hlásy prepodóbnými, * Sýne Bóžij, * živót dajáj vsemú míru, * jehóže rádi * vés mír slávit ťa.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokímen, hlás 1: Izmí mjá Hóspodi, ot čelovíka lukáva, ot múža neprávedna izbávi mjá.

Stích: Íže pomýsliša neprávdu v sérdci vés déň.

Ischóda čténije.

[Hlavá 19, st. 10-19.] Rečé Hospóď Moiséju: sošéd zasviďíteľstvuj ľúdem, i očísti já dnés i útri: i da isperút rízy. I da búdut hotóvy v déň trétij: v trétij bo déň snídet Hospóď na hóru Sinájskuju, pred vsími ľuďmí. I ustróiši ľúdi ókrest, hlahóľa: vnemlíte sebí ne voschodíti na hóru, i ničímže kosnútisja jejá: vsják prikosnúvyjsja horí, smértiju úmret. Ne kósnetsja jéj ruká, kámenijem bo pobijétsja, ilí strilóju ustrilítsja, ášče skót, ášče čelovík, ne búdet žív: jehdá že hlási i trubý i óblak otídet ot horý, síi vzýdut na hóru. Sníde že Mojséj s horý k ľúdem, i osvjatí já: i ispráša rízy svojá. I rečé ľúdem: búdite hotóvi, trí dní ne vchodíte k ženám. Býsť že v trétij déň bývšu ko útru, i býša hlási i mólnija, i óblak mráčen na horí sinájsťij, hlás trúbnyj hlašáše ziló: i ubojášasja vsí ľúdije íže v polcí. Izvedé že Mojséj ľúdi vo srítenije Bóhu iz polká, i stáša pod horóju. Horá že sinájskaja dymášesja vsjá, schoždénija rádi Bóžija na ňú vo ohní: i voschoždáše dým, jáko dým péščnyj: i užasóšasja vsí ľúdije ziló. Býša že hlási trúbniji proischoďášče krípcy ziló. Mojséj hlahólaše, Bóh že otviščaváše jemú hlásom.

Prokímen, hlás 7: Izmí mjá ot vráh mojích Bóže, i ot vostajúščich na mjá izbávi mjá.

Stích: Izbávi mjá ot ďílajuščich bezzakónije.

Jova čténije.

[Hlavá 38, st. 1-23: hl. 42, st. 1-5]. Rečé Hospóď Jóvu skvozí búrju i óblaki: Któ séj skryvájaj ot mené sovít, soderžáj že hlahóly v sérdci, mené že li mnítsja utaíti? Prepojáši jáko múž črésla tvojá: voprošú že ťá, tý že mí otviščáj. Hďí býl jesí jehdá osnovách zémľu? vozvistí mi, ášče vísi rázum? Któ položí míry jejá, ášče vísi? ilí któ navedýj vérv na ňú? Na čémže stolpí jejá utverždéni súť? któ že jésť položívyj kámeň krajeuhóľnyj na néj? jehdá [sotvorény] býša zvízdy, voschvalíša mjá hlásom vélijim vsí ánheli mojí. Zahradích že móre vratý, jehdá izlivášesja iz čréva mátere svojejá ischoďáščeje. Položích že jemú óblak vo oďijánije, mhlóju že povích jé: I položích jemú preďíly, obložív zatvóry i vratá. Rích že jemú: do sehó dójdeši i ne préjdeši, no v tebí sokrušátsja vólny tvojá. Ilí pri tebí sostávich svít útrennij? denníca že vísť čín svój, játisja kríl zemlí, ottrjastí nečestívyja ot nejá. Ilí tý brénije vzém ot zemlí, sozdál jesí živótno, i hlahólivaho sehó posadíl jesí na zemlí? otjál že li jesí ot nečestívych svít? mýšcu že hórdych sokrušíl li jesí? Prišél že li jesí na istóčniki mórja? v sľidách že bézdny chodíl li jesí? otverzájutsja že li tebí stráchom vratá smértnaja? vrátnicy že ádovy víďivše ťá ubojášasja li? Navýkl že li jesí širotý podnebésnyja, povížď úbo mí, kolíka jésť, V kójej že zemlí vseľájetsja svít? ťmí že kóje jésť místo? Ášče úbo vvedéši mjá v preďíly ích, ášče že li i vísi stezí ích? Vím úbo jáko tohdá roždén jesí, čisló že ľít tvojích mnóho. Prišél že li jesí v sokróvišča sňížnaja, i sokróvišča hrádnaja víďil li jesí? Podležát že li tebí v čás vrahóv v déň bránej i ráti? otviščáv že Jóv, rečé ko Hóspodu: Vím jáko vsjá móžeši, nevozmóžno že tebí ničtóže. Któ jesť tajáj ot tebé sovít? Ščaďáj že slovesá, i ot tebé mnítsja utaíti? któ že vozvistít mí, íchže ne víďich, vélija i dívnaja, íchže ne znách? Poslúšaj že mené Hóspodi, da i áz vozhlahóľu: voprošú že ťá, tý že mjá naučí. Slúchom úbo úcha slýšach ťá pérvije, nýňi že óko mojé víďi ťá.

proróčestva Isáijina čténije.

[Hlavá 8, st. 4- 11.] Hospóď dajét mňí jazýk naučénija, jéže razumíti, jehdá podobájet reščí slóvo: položí mjá útro útro, priloží mi úcho, jéže slýšati. I nakazánije Hospódne otverzájet úši mojí, áz že ne protívľusja, ni protivohlahóľu. Pleščí mojí vdách na rány, i laníťi mojí na zaušénija, licá že mojehó ne otvratích ot studá zaplevánij. I Hospóď Hospóď pomóščnik mí býsť: sehó rádi ne usramíchsja, no položích licé svojé áki tvérdyj kámeň, i razumích, jáko ne postyždúsja. Zané približájetsja opravdávyj mjá: któ prjájsja so mnóju? da soprotivostánet mňí kúpno: i któ suďájsja so mnóju: da priblížitsja ko mňí. Sé Hospóď Hospóď pomóžet mí: któ ozlóbit mjá? sé vsí vý, jáko ríza obetšájete, i jáko mólije izjást vý. Któ v vás bojájsja Hóspoda? Da poslúšajet hlása ótroka jehó: choďáščiji vo ťmí, i ňísť ím svíta, naďíjtesja na ímja Hospódne, i utverdítesja o Bózi. Sé vsí vý óhň raždizájete, i ukripľájete plámeň: chodíte svítom ohňá vášeho, i plámenem, jehóže razžehóste: mené rádi býša sijá vám, v pečáľi úspnete.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako svjat jesi Bože naš, i Tebi slavu vozsylajem, Otcu i Synu i Svjatomu Duchu, nyňi i prisno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Lík: Svjatyj Bože, svjatyj Kripkij, svjatyj Bezsmertnyj pomiluj nas. (3x)

Sláva, i nýňi: svjatyj Bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatyj Bože, svjatyj Kripkij, svjatyj Bezsmertnyj pomiluj nas.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokímen apóstola, hlás 7: Kňázi ľúdstiji sobrášasja vkúpi na Hóspoda i na Christá jehó.

Stích: Vskúju šatášasja jazýcy, i ľúdije poučíšasja tščétnym.

Apóstol k korínthanom, začálo 149. Brátije, áz prijách ot Hóspoda:

Jeréj: Mír ti!

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Allilúija, hlás 6: Blažén razumivájaj na níšča i ubóha, v déň ľút izbávit jehó Hospóď.

Stích: Vrazí mojí ríša mňí zlája: kohdá úmret i pohíbnet ímja jehó?

Stích: Jadýj chľíby mojá, vozvelíči na mjá zapinánije.

Jevánhelije ot matféja, začálo 107: Rečé Hospóď svojím učenkóm: víste, jáko po dvojú dňú páscha búdet:

I po čínu Bóžéstvennaja liturhía velíkaho Vasílija. Vmísto že cheruvímskija pésni pojém tropár séj, na tríždy.

hlás 6, Véčeri tvojejá tájnyja dnés, Sýne Bóžij, pričástnika mjá prijimí: ne bó vrahóm tvojím tájnu povím, ni lobzánija tí dám jáko Júda, no jáko razbójnik ispovídaju ťá: pomjaní mjá Hóspodi vo cárstviji tvojém.

Ornament

Texty projektu Časoslov sú určené na vnútornú potrebu. Ďakujeme, že nás podporujete! www.casoslov.sk