Šiesta kráľovská hodinka 29.3.

Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.

Psalóm 53

Bóže, vo ímja Tvojé spasí mjá, * i v síľi Tvojéj sudí mí.

Bóže, uslýši molítvu mojú, * vnuší hlahóly úst mojích.

Jáko čuždíji vostáša na mjá i krípcyji vzyskáša dúšu mojú, * i ne predložíša Bóha préd sobóju.

Sé bo Bóh pomohájet mí, * i Hospóď Zastúpnik duší mojéj.

Otvratít zlája vrahóm mojím, * ístinoju Tvojéju potrebí ích.

Vóleju požrú Tebí, * Ispovímsja ímeni Tvojemú, Hóspodi,

jáko bláho, jáko ot vsjákija pečáli izbávil mjá jesí, * i na vrahí mojá vozzrí óko mojé.

Psalóm 139

Izmí mjá, Hóspodi, ot čelovíka lukáva, * ot múža neprávedna izbávi mjá,

íže pomyslíša neprávdu v sérdci, * vés déň opolčáchu bráni,

izostríša jazýk svój, jako zmijín, * jád áspidov pod ustnámi ích.

Sochraní mjá, Hóspodi, iz rúki hríšniči, * ot čelovík neprávednych izmí mja, íže pomyslíša zapjáti stopý mojá.

Skrýša hórdiji síť mňí, * i úžy prepjáša síť noháma mojíma.

Pri stezí soblázny * položíša mí.

Rích Hóspodevi: Bóh mój jesí Tý, * vnuší, Hóspodi, hlás molénija mojehó.

Hóspodi, Hóspodi, sílo spasénija mojehó, * osiníl jesí nad hlavóju mojéju v déň bráni.

Ne predážď mené, Hóspodi, ot želánija mojehó hríšniku: * pomyslíša na mjá, ne ostávi mené, da ne kohdá voznesútsja.

Hlavá okružénija ích, * trúd ústen ích pokrýet já.

Padút na ních úhlija óhnennaja, * nizložíši ja v strastéch, i ne postoját.

Múž jazýčen ne isprávitsja na zemlí: * múža neprávedna zlája ulovját vo istľínije.

Poznách, jáko sotvorít Hóspoď súd níščym, * i mésť ubóhim.

Obáče pravédniji ispovíďatsja ímeni Tvojemú, * i vseľátsja práviji s licém Tvojím.

Psalóm 90

Živýj v pómošči Výšňaho, * v króvi Bóha Nebésnaho vodvorítsja.

Rečét Hóspodevi: zastúpnik mój jesí i pribížišče mojé, * Bóh mój, i upováju na Nehó.

Jáko Tój izbávit ťá ot síti lóvči, * i ot slovesé mjatéžna,

pleščmá Svojíma osinít ťá, i pod kriľi Jehó naďíješisja: * orúžijem obýdet ťá ístina Jehó.

Ne ubojíšisja ot strácha noščnáho, * ot strilý leťáščija vo dní,

ot véšči vo ťmí prechoďášija, * ot srjášča, i bísa polúdennaho.

Padét ot strány tvojejá týsjašča, * i ťmá odesnúju tebé, k tebí že ne priblížitsja,

obáče očíma tvojíma smótriši, * i vozdajánije hríšnikov úzriši.

Jáko Tý, Hóspodi, upovánije mojé, * Výšňaho položíl jesí pribížišče Tvojé.

Ne priídet k tebé zló, * i rána ne priblížitsja ťilesí tvojemú,

jáko Ánhelom Svoím zapovísť o tebí, * sochraníti ťá vo vséch putéch tvojích.

Na rukách vózmut ťá, * da ne kohdá pretknéši o kámeň nóhu tvojú,

na áspida i vasilíska nastúpiši, * i poperéši ľvá i zmíja.

Jáko na Mjá upová, i izbávľu í: * pokrýju í, jáko pozná ímja Mojé.

Vozzovét ko Mňí, i uslýšu jehó: * s ním jésm v skórbi, izmú jehó, i proslávľu jehó,

dolhotóju dnéj ispólňu jehó, * i javľú jemú spasénije Mojé.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva, tropár, hlás 2: Spasénije soďílal jesí posreďí zemlí Christé Bóže, na kresťí prečísťiji rúci tvojí prostérl jesí, sobirája vsjá jazýki, zovúščyja: Hóspodi, sláva tebí.

I nýňi, Bohoródičen: Jáko ne ímamy derznovénija za premnóhija hrichí náša: * ty íže ot tebé róždšahosja molí, Bohoródice Ďívo: * mnóho bo móžet molénije máterneje ko blahosérdiju Vladýki. * Ne prézrí hríšnych moľbý, vsečístaja, * jáko mílostiv jésť í spastí mohíj, * íže i stradáti o nás izvólivyj.

I pojém 3 troparí ot dvunádesjati, povtorjájušče já.

hlás 8. Sijá hlahólet Hospóď judéjom: ľúdije mojí, čtó sotvorích vám? Ilí čím vám stužích? Sľipcý váša prosvitích, prokažénnyja očístich: múža súšča na odrí isprávich. Ľúdije mojí, čtó sotvorích vám? Ilí čtó mňí vozdáste? Za mánnu žélč, za vódu ócet: za jéže ľubíti mjá, ko krestú mjá prihvozdíste. Ktomú ne terpľú próčeje, prizovú mojá jazýki, i tíji mjá proslávjat so Otcém i Dúchom, i áz ím dáruju živót víčnyj.

Stích: Dáša v sňíď mojú žélč, i v žáždu mojú napojíša mjá ócta.

Zakonopolóžnicy Izráilevy, judéje i farisée, lík apóstoľskij vopijét k vám: sé chrám, jehóže vý razoríste: sé áhnec, jehóže vý raspjáste, hróbu predáste: no vlástiju svojéju voskrése. Ne ľstítesja judéje: tój bo jésť, íže v móri spasýj, i v pustýni pitávyj, tój jésť živót, i svít, i mír mírovi.

Stích: Spasí mjá Bóže, jáko vnidóša vódy do duší mojejá.

Páki tújužde stichíru.

Sláva, hlás 5: Prijidíte Christonósniji ľúdije, vídim, čtó soviščá Júda predáteľ, so svjaščénniki bezzakónnymi, na Spása nášeho: dnés povínna smérti, bezsmértnaho Slóva sotvoríša, i Pilátu predávše, na mísťi lóbňim raspjáša. I sijá straždá vopijáše Spás náš, hlahóľa: ostávi ím Ótče hrích séj, da razumíjut jazýcy iz mértvych mojé voskresénije.

I nýňi, tójže:

Prokímen, hlás 4: Hóspodi Hospóď náš, jáko čúdno ímja tvojé po vséj zemlí.

Stích: Jáko vzjátsja velikoľípije tvojé prevýše nebés.

proróčestva Isáijina čténije.

[Hl. 52, st. 13- 15: hl. 53, st. 1-12: hl. 54, st. 1.] Táko hlahólet Hospóď: sé urazumíjet ótrok mój, i voznesétsja i proslávitsja ziló. Jákože užásnutsja o tebí mnózi, táko obezslávitsja ot čelovík víd tvój, i sláva tvojá ot synóv čelovíčeskich. Táko udivjátsja jazýcy mnózi o ném, i zahraďát cárije ustá svojá: jáko ímže ne vozvistísja o ném, úzrjat, i íže ne slýšaša, urazumíjut. Hóspodi, któ vírova slúchu nášemu? I mýšca Hospódňa komú otkrýsja? Vozvistíchom, jáko otročá pred ním, jáko kóreň v zemlí žážduščej, ňísť vída jemú, nižé slávy: i víďichom jehó, i ne imjáše vída, ni dobróty: No víd jehó bezčésten, umálen páče vsích synóv čelovíčeskich: čelovík v jázvi sýj, i vídyj terpíti boľízň, jáko otvratísja licé jehó, bezčéstno býsť i ne vminísja. Séj hrichí náša nósit, i o nás boľíznujet, i mý vminíchom jehó býti v truďí, i v jázvi ot Bóha, i vo ozlobléniji. Tój že jázven býsť za hrichí náša, i múčen býsť za bezzakónija náša, nakazánije míra nášeho na ném, jázvoju jehó mý isciľíchom. Vsí jáko óvcy zabludíchom: čelovík ot putí svojehó zabludí, i Hospóď predadé jehó hrích rádi nášich. I tój, zané ozlóblen býsť, ne otverzájet úst svojích: jáko ovčá na zakolénije vedésja, i jáko áhnec pred strihúščim jehó bezhlásen, táko ne otverzájet úst svojích. Vo smiréniji jehó súd jehó vzjátsja, ród že jehó któ ispovísť? Jáko vzémletsja ot zemlí živót jehó, rádi bezzakónij ľudéj mojích vedésja na smérť. I dám lukávyja vmísto pohrebénija jehó, i bohátyja vmísto smérti jehó: jáko bezzakónija ne sotvorí, nižé obrítesja lésť vo usťích jehó. I Hospóď chóščet očístiti jehó ot jázvy: ášče dástsja o hresí, dušá váša úzrit símja dolhoživótnoje. I chóščet Hospóď rukóju svojéju otjáti boľízň ot duší jehó, javíti jemú svít, i sozdáti rázumom, opravdáti právednaho blahoslužášča mnóhim, i hrichí ích tój ponesét. Sehó rádi tój nasľídit mnóhich, i krípkich razďilít korýsti: zané predaná býsť na smérť dušá jehó, i so bezzakónnymi vminísja, i tój hrichí mnóhich voznesé, i za bezzakónija ích prédan býsť. Vozveselísja neplódy neraždájuščaja, vozhlasí i vozopíj nečrevoboľívšaja, jáko mnóha čáda pustýja páče, néželi imúščija múža.

Apóstol ko jevréem,

začálo 306: Brátije, svjaťáj i osvjáščájemiji ot jedínaho vsí: jejáže rádi viný ne stydítsja brátiju naricáti ích, hlahóľa: Vozviščú ímja tvojé brátiji mojéj, posreďí cérkve vospojú ťa. I páki: áz búdu naďíjasja náň. I páki: sé áz i ďíti, jáže mí dál jésť Bóh. Ponéže úbo ďíti priobščíšasja plóti i króvi, i tój prijískrenňi priobščísja ťíchže, da smértiju uprazdnít imúščaho deržávu smérti, síreč dijávola: I izbávit sích, jelícy stráchom smérti črez vsé žitijé povínni bíša rabóťi. Ne ot ánhel úbo kohdá prijémlet, no ot símene Avraámova prijémlet. Otňúduže dólžen bí po vsemú podóbitisja brátiji, da mílostiv búdet i víren pervosvjaščénnik v ťích, jáže k Bóhu, vo jéže očístiti hrichí ľudskíja. V némže bo postradá, sám iskušén býv, móžet i iskušájemym pomoščí.

Táže Jevánhelije ot lukí, začálo 111. Vo vrémja óno, veďáchu so Iisúsom i ína dvá zloďíja: Konéc: ot Haliléji zrjášče sích.

I posém čténije.

Táže,

Skóro da predvarját ný ščedróty Tvojá, Hóspodi, jáko obniščáchom ziló. Pomozí nám, Bóže Spáse náš, slávy rádi ímene Tvojehó, Hóspodi, izbávi nás, i očísti hríchí náša, ímene rádi tvojehó.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Kondák, hlás 8: Nás rádi raspjátaho prijidíte vsí vospojím, tohó bo víďi Maríja na drévi, i hlahólaše: ášče i raspjátije terpíši, tý jesí Sýn i Bóh mój.

Hóspodi, pomíluj. (40x)

Íže na vsjákoje vrémja i na vsjákij čás, na nebesí i na zemlí poklaňájemyj i slávimyj, Bóže blahíj, dolhoterpilívyj i mnohomílostivyj, právednyja ľubjáj, i hríšnyja mílujaj, vsjá zovýj ko spaséniju, obiščánija rádi búduščich bláh: sám, Hóspodi, primí í náša v čás séj molítvy, i isprávi živót náš k zápovidem Tvojím, dúšy náša osvjatí i ťilesá očísti, pomyšlénija isprávi, rázum ucilomúdri i istrézvi, i izbávi nás ot vsjákija skórbi, zól i boľíznej, i ohradí nás svjatými ánhely Tvojími, jáko da opolčénijem ích sobľudájemi i nastavľájemi, dostíhnem v jedínstvo víry, i v rázum neprikosnovénnyja Tvojejá slávy: jáko blahoslovén jesí vo víki vikóv, amíň.

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju bez sravnénija Serafím, bez istľínija Bóha Slóva róždšuju súščuju Bohoródicu ťá veličájem.

Ímenem Hóspodnim blahosloví ótče.

Jeréj: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.

(ášče že ňísť jeréja moľáščasja, hlahólem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. )

Lík: Amiň.

Táže, molítvu sijú:

Bóže i Hóspodi síl, i vsejá tvári soďíteľu, íže za milosérdije neizrečénnyja mílosti tvojejá, jedinoródnaho Sýna tvojehó, Hóspoda nášeho Isúsa Christá, nizposlávyj na spasénije róda nášeho: i čestným jehó krestóm, rukopisánije hrích nášich rasterzávyj, í pobidívyj ťím načála, i vlá­sti tmý: sám Vladýko čelovikoľúbče, prijmí i nás hríšnych blahodárstvennyja sijá í molébnyja molítvy, i izbávi nás ot vsjákaho vsehubíteľnaho, i mráčnaho hrichopadénija, í vsích ozlóbiti nás íščuščich vídimych í nevídimych vráh, prihvozdí stráchu tvojemú plóti náša, í ne ukloní serdéc nášich v slovesá ilí pomyšlénija lukávstvija, no ľubóviju tvojéju ujazví dúšy náša, da k tebí vsehdá vzirájušče, i jéže ot tebé svítom nastavľájemi, tebé nepristúpnaho i prisnosúščnaho zrjášče svíta, neprestánnoje tebí ispovídanije, í blahodarénije vozsylájem, beznačáľnomu Otcú, so jedinoródnym tvojím Sýnom, i vsesvjatým i blahím, i životvorjáščim tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Po sém čás devjátyj.