Večiereň 26.3.

Jeréj: Blahoslovén Bóh náš, vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv. (ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. )

I mý: Amíň.

Sláva Tebí Bože náš, sláva Tebí.

Carjú nebésnyj, uťišiteľu, dúše ístiny, íže vezďí sýj i vsjá ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu, priidí i vselísja v ný, i očísti ný ot vsjákija skvérny, i spasí, bláže, dúšy náša.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.

Psalóm 103.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * Hóspodi Bóže moj, vozvelíčilsja jesí ziló. - Vo ispovídanije i vo veleľípotu obleklsja jesí, * oďijájsja svítom jako rízoju. - Prostirájaj nébo jako kóžu, * pokryvájaj vodámi prevýspreňaja svojá. - Polahájaj óblaki na voschoždénije svojé, * choďáj na krylú vítreňu. - Tvorjáj ánheli svojá dúchi, * i sluhí svojá plámeň óhnennyj. - Osnovájaj zémľu na tvérdi jejá, * ne preklonítsja vo vík víka. - Bézdna, jako ríza oďijánije jejá, * na horách stánut vódy. - Ot zapreščénija tvojehó pobíhnut, * ot hlása hróma tvojehó ubojátsja. - Voschóďat hóry, i nischóďat poľá v místo, * jéže osnovál jesí im. - Preďíl položíl jesí jehóže ne préjdut, * nižé obraťátsja pokrýti zémľu. - Posylájaj istóčniki v débrich, * posreďí hór prójdut vódy. - Napajájut vsja zvíri sélnyja, * ždút onáhri v žáždu svojú. - Na tich ptícy nebésnyja privitájut, * ot sredý kámenija daďát hlás. - Napajáj hóri ot prevýsprennych svojích, * ot plodá ďíl tvojích nasýtitsja zemľá. - Prozjabájaj travú skotóm, * i zlák na slúžbu čelovíkom. - Izvestí chľíb ot zemlí, * i vinó veselít sérdce čelovíka. - Umástiti licé jeléjem, * i chľíb sérdce čelovíka ukripít. - Nasýťatsja drevá poľskaja, kédri livánstiji íchže jesí nasadíl, * támo ptícy vozhňizďátsja - Jerodíjevo žilíšče predvodíteľstvujet ími, * hóry vysókija jelénem, kámeň pribížišče zájacem. - Sotvoríl jesí lúnu vo vremená, * sólnce pozná západ svój. - Položíl jesí ťmu i bysť nóšč, * v néjže prójdut vsi zvírije dubrávniji. - Skýmni rykájuščiji voschítiti, * i vzyskáti ot Bóha píšču sebí. - Vozsijá sólnce i sobrášasja, * i v lóžach svojích ľáhut. - Izýdet čelovík na ďílo svojé, * i na ďílanije svojé do véčera. - Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, vsja premúdrostiju sotvoríl jesí, * ispólnisja zemľá tvári tvojejá. - Sijé móre velíkoje i prostránnoje, * támo hádi íchže ňísť čislá. - Živótnaja málaja s velíkimi, * támo korablí preplávajut. - Zmíj sej, jehóže sozdál jesí ruhátisja jemú, * vsja k tebí čájut, dáti píšču ím vo blahó vrémja. - Dávšu tebí ím soberút, * otvérzšu tebí rúku vsjáčeskaja ispólňatsja bláhosti. - Otvráščšu že tebí licé vozmjatútsja, * otímeši duch ích i isčéznut, i v pérsť svojú vozvraťátsja. - Pósleši dúcha tvojehó i sozíždutsja, * i obnovíši licé zemlí. - Búdi sláva Hospódňa vo víki, * vozveselítsja Hóspoď o ďíľich svojích. - Prizirajáj na zémľu i tvorjáj ju trajstísja, * prikasajájsja horám i dymjátsja. - Vospojú Hospodévi v živoťí mojém, * pojú Bóhu mojemú dóndeže jesm. - Da usladítsja jemú besidá mojá, * áz že vozveseľúsja o Hóspoďi. - Da isčéznut hríšnicy ot zemlí i bezzakónicy, jákože ne býti im, * blahosloví duše mojá Hóspoda. - Sólnce pozná západ svoj, * položíl jesí ťmu i bysť nóšč. - Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, * vsja premúdrostiju sotvoríl jesí.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Jeréj že čtét svitílničnyja molítvy.

Molítva pérvaja.

Hóspodi ščédryj i mílostivyj, dolhoterpilíve i mnohomílostive, vnuší molítvu nášu, i vonmí hlásu molénija nášeho, sotvorí s námi známenije vo bláho, nastávi nás na púť Tvoj, jéže chodíti vo ístinňi Tvojéj. Vozveselí serdcá náša, vo jéže bojátisja ímene Tvojehó svjatáho: zané vélij jesí Tý, i tvorjáj čudesá, Tý jesí Bóh jedín, i ňísť podóben Tebí v bozích, Hóspodi: sílen v mílosti, i bláh v kríposti, vo jéže pomoháti, i uťišáti, i spasáti vsjá upovájuščyja vo ímja svjatóje Tvojé.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva vtorája.

Hóspodi, da ne járostiju Tvojéju obličíši nás, nižé hňívom Tvojím nakážeši nás, no sotvorí s námi po mílosti Tvojéj, vračú i iscilíteľu dúš nášich. Nastávi nás ko pristánišču choťínija Tvojehó: prosvití óči serdéc nášich v poznánie Tvojejá ístiny: i dáruj nám próčeje nastojáščaho dné mírnoje i bezhríšnoje, i vsé vrémja životá nášeho, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých.

Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva trétija.

Hóspodi, Bóže náš, pomjaní nás hríšnych i nepotrébnych ráb Tvojích, vnehdá prizyváti nám svjatóje poklaňájemoje ímja Tvojé, i ne posramí nás ot čájanija mílosti Tvojejá: no dáruj nám, Hóspodi, vsjá jáže ko spaséniju prošénija, i spodóbi nás ľubíti, i bojátisja Tebé ot vsehó sérdca nášeho, i tvoríti vo vsích vóľu Tvojú.

Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva četvértaja.

Nemólčnymi písňmi, i neprestánnymi slavoslovléňmi ot svjatých síl vospivájemyj, ispólni ustá náša chvalénija Tvojehó, jéže podáti velíčestvije ímeni Tvojemú svjatómu: i dážď nám učástije, i nasľídije so vsími bojáščimisja Tebé ístinnoju, i chraňáščimi zápovidi Tvojá, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých Tvojích.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň. Amen.

Molítva pjátaja.

Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže vsederžíteľu, svídyj úm čelovíčeskij, svídyj íchže trébujem, mnóho mnóžaje páče néželi prósim, ilí razumivájem. Sám, čelovikoľúbče carjú, vo vsém blahíj, udovlí nás mnóžestvom ščedrót Tvojích, jéže nepostýdnoju sóvistiju prizyváti svjatóje ímja Tvojé: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho, i smotrénijem Tvojím vsé jéže ko póľzi nášej ustrój.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva šestája.

Hóspodi, Hóspodi, prečístoju Tvojéju dlániju soderžáj vsjáčeskaja, dolhoterpjáj na vsích nás, i kájajsja o zlóbach nášich, pomjaní ščedróty Tvojá, i mílosť Tvojú, posití ny Tvojéju bláhostiju, i dážď nám izbižáti i próčeje nastojáščaho dné, Tvojéju blahodátiju, ot razlíčnych kóznej lukávaho, i nenavítnu žízň nášu sobľudí blahodátiju vsesvjatáho Tvojehó Dúcha.

Mílostiju i čelovikoľúbijem jedinoródnaho Tvojehó Sýna, s nímže blahoslovén jesí, so vsesvjatým i blahím i životvorjáščim Tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víi vikóv, amíň.

Molítva sedmája.

Bóže velíkij i dívnyj, neizrečénnoju bláhostiju i bohátym prómyslom upravľájaj vsjáčeskaja, i mirskája nám blahája darovávyj: i sporučívyj nám obiščánnoje cárstvo, darovánnymi nám blahími: sotvorívyj ný i dné mimošédšuju čásť ot vsjákaho uklonítisja zlá: dáruj nám i próčeje neporóčno soveršíti pred svjatóju slávoju Tvojéju, píti Ťá jedínaho blaháho i čelovikoľubívaho Bóha nášeho.

Jáko Tý jesí Bóh náš, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva osmája.

Bóže velíkij i výšnij, jedín imijáj bezsmértije, vo svíťi živýj nepristúpňim, vsjú tvár premúdrostiju sozdávyj, razďilívyj meždú svítom i meždú ťmóju, i sólnce položívyj vo óblasť dné, lunú že i zvízdy vo óblasť nóšči: spodóbivyj nás hríšnych i v nastojáščij čás predvaríti licé Tvojé vo ispovídaniji, i večérneje Tebí slavoslóvije prinestí: sám, čelovikoľúbče, isprávi molítvu nášu jáko kadílo pred Tobóju, i priimí jú v voňú blahouchánija: podážď že nám nastojáščij véčer, i prichoďáščuju nóšč mírnu: oblecý ny orúžijem svíta: izbávi ný ot strácha noščnáho, i vsjákija véšči vo ťmí prechoďáščija: i dážď són, jehóže vo upokojénije némošči nášej darovál jesí, vsjákaho mečtánija dijávoľa svobóden. Jéj, Vladýko blahích podáteľu, da i na lóžach nášich umiľájuščesja, pominájem v noščí ímja Tvojé, i poučénijem Tvojích zápovidej prosviščájemi, v rádosti dušévňij vostánem ko slavoslóviju Tvojejá bláhosti: molítvy i molénija Tvojemú blahoutróbiju prinosjášče, o nášich sohrišénijich, i vsích ľudéj Tvojích, jáže, molítvami svjatýja Bohoródicy, mílostiju posití.

Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Hóspodi, vozzvách: hlás 1.

Psalóm 140.

Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * uslýši mja Hóspodi. * Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * voňmí hlásu molénija mojehó, * vnehdá vozváti mi k tebí, uslýši mja, Hóspodi.**

Da isprávitsja molítva mojá * jáko kadílo préd tobóju: * vozďijánije rukú mojéju, * žértva večérňaja, uslýší mjá Hóspodi.**

Položí Hóspodi chranénije ustóm mojím, * i dvér ohraždénija o ustnách mojích. - Ne ukloní sérdca mojehó v slovesá lukávstvija, * nepščeváti viný o hrisích. - So čelovíki ďílajuščimi bezzakónije, * i ne sočtúsja s izbránnymi ích. - Nakážet mjá právednik mílostiju, i obličít mjá, * jeléj že hríšnaho da ne namástit hlavý mojejá. - Jáko jéšče i molítva mojá v blahovolénijich ích, * požérty býša pri kámeni sudijí ích. - Uslýšatsja hlahóly mojá jáko vozmohóša: * jáko tólšča zemlí prosídesja na zemlí, rastočíšasja kósti ích pri áďi. - Jáko k tebí Hóspodi, Hóspodi óči mojí, * na ťá upovách, ne otimí dušu mojú. - Sochraní mjá ot síti, júže sostáviša mí, * i ot soblázn ďílajuščich bezzakónije. - Pádut vo mréžu svojú hríšnicy, * jedín jésm áz dóndeže prejdú.

Psalóm 141.

Hlásom mojím k Hóspodu vozzvách, * hlasóm mojím ko Hóspodu pomolíchsja. - Prolíju préd ním molénije mojé, * pečáľ mojú préd ním vozviščú. - Vnehdá isčezáti ot mené dúchu mojemú, * i tý poznal jesí stezí mojá. - Na putí sém po nemúže choždách, * skrýša síť mňí. - Smotrjách odesnúju i vozhľadách, * i ne bí znájaj mené. - Pohíbe bíhstvo ot mené, * i ňísť vzyskajáj duší mojejá. - Vozzvách k tebí Hóspodi rích: * tý jesí upovánije mojé, čásť mojá jesí na zemlí žívych. - Voňmí moléniju mojemú, * jáko smiríchsja ziló. - Izbávi mjá ot hoňáščich mjá, * jáko ukripíšasja páče mené.

Stích 10: Izvedí iz temnícy dúšu mojú, ispovídatisja ímeni tvojemú.

hlás 1: Hrjadýj Hospóď k vóľňij strásti, apóstolom hlahólaše na putí: sé voschódim vo Jerusalím, i predástsja Sýn čelovíčeskij, jákože jésť písano o ném. Prijidíte úbo i mý, očiščénnymi smýsly, sšéstvujim jemú, i sraspnémsja, i umertvímsja jehó rádi žitéjskim slastém, da i oživém s ním, i uslýšim vopijúšča jehó: ne ktomú v zemnýj Jerusalím za jéže stradáti: no voschoždú ko Otcú mojemú i Otcú vášemu, i Bóhu mojemú i Bóhu vášemu, i sovozvýšu vás v hórnij Jerusalím, v cárstvo Nebésnoje.

Stích 9: Mené ždút právednicy, dóndeže vozdási mňi.

Hrjadýj Hospóď k vóľňij strásti, apóstolom hlahólaše na putí: sé voschódim vo Jerusalím, i predástsja Sýn čelovíčeskij, jákože jésť písano o ném. Prijidíte úbo i mý, očiščénnymi smýsly, sšéstvujim jemú, i sraspnémsja, i umertvímsja jehó rádi žitéjskim slastém, da i oživém s ním, i uslýšim vopijúšča jehó: ne ktomú v zemnýj Jerusalím za jéže stradáti: no voschoždú ko Otcú mojemú i Otcú vášemu, i Bóhu mojemú i Bóhu vášemu, i sovozvýšu vás v hórnij Jerusalím, v cárstvo Nebésnoje.

Stích 8: Iz hlubiný vozvách k tebí Hóspodi, Hóspodi uslýši hlas moj.

Hlás 5: Dostíhše vírniji spasíteľnuju strásť Christá Bóha, neizrečénnoje jehó dolhoterpínije proslávim: jáko da blahoutróbijem svojím sovozdvíhnet i nás umerščvlénnych hrichóm, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Stích 7: Da búdut úši tvojí vnémľušči hlásu molénija mojehó.

D~~ostíhše vírniji spasíteľnuju strásť Christá Bóha, neizrečénnoje jehó dolhoterpínije proslávim: jáko da blahoutróbijem svojím sovozdvíhnet i nás umerščvlénnych hrichóm, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Stích 6: Ašče bezzakónija nazriši Hóspodi, Hóspodi kto postojít, jáko u tebé očiščénije jesť.

Hóspodi hrjadýj k stradániju, tvojá utverždája učenikí, hlahólal jesí osób prijém ích: káko hlahól mojích ne pómnite, jáže préžde rekóch vám? Jáko vsjákomu proróku ňísť písano, tókmo vo Jerusalími ubijénu býti. Nýňi úbo vrémja nastojít, jéže rekóch vám: sé bo predajúsja rukáma hríšnych porúhan býti, íže i krestú mjá prihvozdívše, i pohrebéniju predávše, omérzena vmiňát jáko mértva. Obáče derzájte, tridnéven bo vostánu, v rádosť vírnych, i žízň víčnuju.

Stích 5: Imené rádi tvojehó poterpích ťa Hóspodi, poterpí dušá mojá vo slóvo tvojé, upová dušá mojá na Hóspoda.

Stichíry prázdnika, hlás 4. Samohlásny: V šestýj mésjac póslan býsť archánhel k Ďívi čísťij: i rádovatisja jéj prirék, blahovistí iz nejá izbáviteľu proití. Ťímže priímši cilovánije, začát ťá prevíčnaho Bóha, neskazánno blahovolívšaho vočelovíčitisja, vo spasénije dúš nášich.

Stích 4: Ot stráži útrenija do nóšči, ot stráži útrénija da upovájet Isrájiľ na Hóspoda.

Jazýka, jehóže ne víďaše, uslýša Bohoródica: hlahólaše bo k néj archánhel blahovíščenija hlahóly, otonúduže vírno priímši cilovánije, začát ťá prevíčnaho Bóha. Ťímže i mý rádujuščesja vopijém tí: iz nejá voplotívyjsja neprelóžno, Bóže, mír mírovi dáruj, i dušám nášym véliju mílosť.

Stích 3: Jáko u Hóspoda mílosť i mnóhoje u ného izbavlénije, i toj izbávit isrájiľa ot vsich bezzakónij jehó.

Sé vozzvánije nýňi javísja nám, páče slóva Bóh čelovíkom sojediňáetsja, archánhelovym hlásom prélesť othoňáetsja: Ďíva bo prijémlet rádosť, zemnája býša nébo. Mír razrišísja pérvyja kľátvy. Da rádujetsja tvár, i hlásy da vospojét: tvórče i izbáviteľu náš, Hóspodi, sláva tebí.

Archánhela stichíry,

Stích 2: Chvalíte Hóspoda vsi jazýcy, pochvalíte jehó vsi ľúdije.

hlás 1. Podóben: Vsechválnii múčenicy: Havrijíl velíkij, * úm bohovídňijšij, svitozárnyj i spasíteľnyj, * svít trisólnečnyj zrít, * i pojét s výšnimi číny * Božéstvennoje i strášnoje pínije: * mólit darováti dušám nášym * mír i véliju mílosť.

Stích 1: Jáko utverdísja mílosť jehó na nás, i ístina Hospódňa prebyvájet vo vík.

Velíkoje táinstvo, * pérvije ánhelom nevídomoje, * i préžde vík sobľudájemoje, * jedínomu uvírisja tebí, havriíle, * i sijé jedíňij povídal jesí čísťij, * v Nazarét prišéd, * s néjuže molí, * darováti dušám nášym * mír i véliju mílosť.

Sláva, hlás 8:

Vtorúju Jévu jehípťanyňu obrít zmíj hlahóly, tščášesja laskáňmi zapjáti Jósifa: no tój ostáviv rízu, bižá hrichá, i náh ne styďášesja, jákože pervozdánnyj préžde preslušánija. Tohó molítvami Christé pomíluj nás.

I nýňi, hlás 6. Samohlásen:

Póslan býsť s nebesé Havrijíl archánhel, blahovistíti Ďívi začátije: i prišéd v Nazarét, pomyšľáše v sebí, čudesí udivľájasja. O káko vo výšnich nepostižím sýj ot Ďívy raždájetsja: imíjaj prestól nébo, i podnóžije zémľu, vo utróbu vmiščájetsja Ďivíču! na nehóže šestokrylátiji i mnohoočítiji zríti ne móhut, slóvom jedíňim ot sejá voplotítisja blahoizvóli. Bóžije jésť slóvo nastojáščeje, čtó úbo stojú i ne hlahóľu Ďívi: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju: rádujsja, čístaja Ďívo: rádujsja, nevísto nenevístnaja: rádujsja, Máti životá, blahoslovén plód čréva tvojeh

Diákon: Premúdrosť, prósti.

Lík: Svíte tíchij, * svjatýja slávy, * bezsmértnaho Otcá nebésnaho, * svjatáho blažénnaho, * Iisúse Christé: * Prišédše sólnca na západ, * víďivše svít večérnij, * pojém Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha Bóha. * Dostójin jesí * vo vsja vremená, * pít býti * hlásy prepodóbnými, * Sýne Bóžij, * živót dajáj vsemú míru, * jehóže rádi * vés mír slávit ťa.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokímen, psalóm 127. Hlás 6: Bláhoslovít ťá Hospóď ot Sijóna, i úzriši bláhája Jerusalíma.

Stích: Blažéni vsí bojáščijisja Hóspoda, choďáščiji v putéch jehó.

Ischóda čténije.

[Hlavá 1, st. 1-20.] Sijá imená synóv Izráilevych, vchoďáščich vo Jehípet vkúpi so Jákovom otcém ích, kíjždo so vsím dómom svojím vnidóša: Ruvím, Simeón, Levíj, Júda, Issachár, Zavulón i Venijamín, Dán i Nefthalím, Hád i Asír: Jósif že bjáše vo Jehípťi. Bjáše že vsích dúš izšédšich iz Jákova, sédmdesjat pjáť. Úmre že Jósif, i vsjá brátija jehó, i vés ród ónyj. Sýnove že Izráilevy vozrastóša, i umnóžišasja, i mnózi býša, i ukripíšasja ziló ziló: umnóži že ích zemľá. Vostá že cár ín vo Jehípťi, íže ne znáše Jósifa. Rečé že jazýku svojemú: sé ród synóv Izráilevych velíkoje mnóžestvo, i ukripľájetsja páče nás. Prijidíte úbo prechítrim ích, da ne kohdá umnóžatsja: i jehdá ášče prikľučítsja nám bráň, priložátsja i síji k supostátom, i odoľívše nám, izýdut iz zemlí [nášeja]. I pristávi nad ními pristávniki ďíl, da ozlóbjat ích v ďíľich: i sozdáša hrády tvérdy faraónu, Pithó, i Ramessí, i ón, íže jésť Iliopól. Pojelíku že ích smirjáchu, tolíko mnóžajšiji byváchu, i ukripľáchusja ziló ziló. I hnušáchusja Jehípťane synmí Izráilevymi: I nasílije tvorjáchu Jehípťane synóm Izráilevym núždeju. I boľíznennu ťím žízň tvorjáchu v ďíľich žestókich, brénijem, i plinthďilanijem, i vsími ďíly, jáže v poľách, vo vsích ďíľich, ímiže poraboščáchu ích s núždeju. I rečé cár jehípetskij bábam jevréjskim: jedínoj ích ímja, Sepfóra, i íma vtorój, Fúa. I rečé [ím]: jehdá bábite jevréjanyňam, i súť k roždéniju, ášče úbo múžeskij pól búdet, ubivájte jehó: ášče že žénskij, snabďivájte jehó. Ubojášasja že báby Bóha, i ne sotvoríša, jákože poveľí ím cár jehípetskij, i živľáchu múžeskij pól. Prizvá že cár jehípetskij báby, i rečé ím: čtó jáko sotvoríste véšč sijú, i oživľájete múžeskij pól? Rekóša že báby faraónu: ne jáko žený jehípťanyni, táko i žený jevréjanyni: raždájut bo préžde néže vníti k ním bábam, i raždáchu. Bláho že tvorjáše Bóh bábam, i mnóžachusja ľúdije, i ukripľáchusja ziló.

Prokímen, psalóm 128, hlás 6: Blahoslovíchom vý vo ímja Hospódne.

Stích: Mnóžiceju brášasja so mnóju ot júnosti mojejá.

Jova čténije.

[Hlavá 1, st. 1-12.] Čelovík ňíkij bjáše vo straňí Avsitidíjsťij, jemúže ímja Jóv: i bí čelovík ón ístinen, neporóčen, práveden, Bohočestív, udaľájajsja ot vsjákija lukávyja véšči. Býša že jemú sýnove sédm, i dščéri trí. I bjáchu skóti jehó, ovéc sédm týsjašč, veľbľúdov trí týsjašči: suprúh volóv pjáť sót, i oslíc pasómych pjáť sót, i slúh mnóho ziló, i ďilá vélija bjáchu jemú na zemlí: i bí čelovík ónyj blahoródňijšij súščich ot vostók sólnca. Schoďáščesja že sýnove jehó drúh ko drúhu, tvorjáchu pír na kíjždo déň, spojémľušče vkúpi i trí sestrý svojá, jásti i píti s ními. I jehdá skončavášasja dníje píra, posyláše Jóv i očiščáše ích, vostajá zaútra: i prinošáše o ních žértvy po čislú ích, i teľcá jedínaho o hrisí, o dušách ích. hlahólaše bo Jóv: néhli kohdá sýnove mojí sohrišíša, i v mýsli svojéj zlája pomýsliša protívu Bóha? Táko úbo tvorjáše Jóv vsjá dní. I býsť jáko déň séj, i sé prijidóša ánheli Bóžiji predstáti pred Hóspodem: i dijávol prijíde s ními. I rečé Hospóď dijávolu: otkúdu prišél jesí? i otviščáv dijávol Hóspodevi, rečé: obšéd zémľu, i prošéd podnebésnuju sé jésm. I rečé jemú Hospóď: vňál li jesí mýsliju tvojéju na rabá mojehó Jova? Zané ňísť jáko ón, na zemlí čelovík neporóčen, ístinen, Bohočestív, udaľájajsja ot vsjákija lukávyja véšči. Otviščá že dijávol, i rečé pred Hóspodem: jedá túne Jóv čtít Hóspoda? Ne tý li ohradíl jesí vňíšňaja jehó, i vnútrenňaja dómu jehó, i jáže vňí vsích súščich jehó ókrest? ďilá že rukú jehó blahoslovíl jesí, i skotý jehó mnóhi sotvoríl jesí na zemlí. No poslí rúku tvojú, i kosnísja vsích, jáže ímať: ášče ne v licé ťa blahoslovít. Tohdá rečé Hospóď dijávolu: sé vsjá jelíka súť jemú, dajú v rúku tvojú, no samohó da ne kosňíšisja. I izýde dijávol ot Hóspoda.

Ischóda čténije.

[Hlavá 3] Vníde Moiséj v hóru Bóžiju Chorív, javísja že jemú ánhel Hospódeň v plámeni óhnenňi iz kupiný, i víďi jáko kupiná horjáše ohném, i kupiná ne sharáše. Rečé že Moiséj: prišéd, uzrjú viďínije velíkoje sijé, čtó jáko ne sharájet kupiná? Jákože víďi Hospóď, jáko pristupájet víďiti, prizvá jehó Hospóď iz kupiný, hlahóľa: Moisée, Moisée. ón že rečé: čtó jesť? I rečé: ne priblížisja símo: izzúj sapóh ot nohú tvojéju. Místo bo, na némže tý stoíši, zemľá svjatá jésť. I rečé jemú: áz jésm Bóh otcá tvojehó, Bóh Avraámov i Bóh Isaákov, i Bóh Jákovľ. Otvratí že Moiséj licé svojé, styďášebosja zríti pred Bohom. Rečé že Hospóď k Moiséju: víďa víďich ozloblénije ľudéj mojích, íže vo Jehípťi: i vópľ ích uslýšach ot nasíľstvujuščich v ďíľich. Vím bo boľízň ích, i snidóch, jéže izjáti ích ot rukí Jehípťan, i izvestí ích ot zemlí ónyja, i vvestí ích v zémľu bláhu i mnóhu, v zémľu točášču méd i mlekó.

Prítčej čténije.

[Hlavá 10] Hospóď sozdá ma načálo putéj svoích, v ďilá svojá. Préžde vík osnová mja v načáľi, préžde zémľu sotvoríti, i préžde bézdny soďílati, préžde projtí istóčnikom vodným, préžde horám vodruzítisja, préžde že vsích cholmóv raždájet mjá. Hospóď sotvorí straný i pustýni, i koncý naselény pod nebesém. Jehdá hotóvjaše nébo, s ním bích, i jehdá otlučáše sebí prestól na vítrich, jehdá krípki tvorjáše výšnija óblaki, i jáko tvérdy polaháše istóčniki podnbésnyja, vnehdá polaháti mórju preďíl jehó, i vódy ne mímo ídut úst jehó, i krípki tvorjáše osnovánija zemlí, bích pri ném ustrojája. Áz bích, o néjže rádovašesja, po vsjá že dní veseľáchsja pred licém jehó, na vsjáko vrémja.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Lukí svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: Čerez toty dňi Marija vstala i ponahľala sja do judovoho mista na verchoviňi. Vošla do domu Zachariji i pozdravkala Jelisaveťi. Jak Jelisaveta začula pozdravkaňa Mariji, od radosti porušalo sja ďiťatko v jej utrobi, a ona sja napovnila Svjatym Duchom. Holosno povila: „Ty blahoslovlena spomidži žen, a plod tvojoj utroby je blahoslovlenyj. Odky mam totu česť, že mati mojoho Hospoda prišla ku mi? Bo smoť, jak mij sluch začuv tvoje pozdravkaňa, od radosti sja porušalo ďiťatko v mojij utrobi. A blažena, kotra uvirila, bo spovniť sja toto, što jej bylo rečene od Hospoda.“ Marija odpovila: „Veličať moja duša Hospoda. i raduje sja mij duch v Bohu, mojim Spasiteľovi, bo posmotriv na pokoru svojoj služebňici. A smoť, od teper mene buduť blahosloviti všytky pokoľiňa. Bo velike ďilo mi zrobiv Silnyj. Joho imja je svjate Marija zistala u Jelisavety das tri misjaci a (poťim) vernula sja do svoho domu.

I posém Jevánhelije ot matféja, začálo 98: Vo vrémja óno, siďášču Iisúsu:

Spodóbi, Hóspodi:

Spodóbi, Hóspodi, vo véčer sej, * bez hrichá sochranitísja nám. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, Bóže otéc nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amíň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazúmi nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosvití nás opravdániji tvojími. - Hóspodi, mílosť tvojá vo vik, * ďíl rukú tvojéju ne prezri. - Tebí podobájet chvalá, * tebí podobájet pínije. - Tebí sláva podobájet * Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu. - Nýňi i prísno, * i vo víki vikóv, amíň.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Diákon: Ispólnim večerňuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Véčera vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Molítva hlavopriklonénija: Hóspodi Bóže naš, priklonívyj nebesá i sošédyj na spasénije róda čelovíčeskaho, prízri na rabý Tvojá, i na dostojánije Tvojé. Tebí bo strášnomu i čelovikoľúbcu sudijí, Tvojí rabí podkloníša hlavý, svojá pokoriša výja, ne ot čelovík ožidájušče pómošči, no Tvojejá naďíjuščesja mílosti, i Tvojehó čájušče spasénija: jáže sochraní na vsjákoje vrémja, i po nastojáščem véčeri, i v prichoďáščuju nošč, ot vsjákaho vrahá, ot vsjákaho protívnaho ďíjstva diávoľskaho, i ot pomyšlénij sújetnych, i vospominánij lukávych.

Jeréj: Búdi deržáva cárstvija Tvojehó blahoslovéna i preproslávlena, Otcá i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Na stichóvňi stichíry samohlásny,

hlás 5: Hóspodi, soveršénňijšaja múdrstvovati, tvojá nakazúja učenikí, ne upodóbitisja jazýkom hlahólal jesí, vo jéže obladáti méňšimi: ne táko bo búdet vám mojím učenikóm, jáko níščij choťá jésm. Pérvyj úbo vás, da búdet vsím sluhá: načáľstvujaj že, jáko načáľstvujemyj: predizjáščnyj že, jáko posľídňijšij. Íbo prijidóch sám obniščávšemu Adámu poslužíti, i izbavlénije dáti za mnóhich dúšu mojú, vopijúščich mí: sláva tebí.

Stích: K tebí vozvedóch óči mojí, živúščemu na nebesí. Sé jáko óči ráb v rukú hospódij svoích, jáko óči rabýni v rukú hospoží svojejá, táko óči náši ko Hóspodu Bóhu nášemu, dóndeže uščédrit ný.

Hóspodi, soveršénňijšaja múdrstvovati, tvojá nakazúja učenikí, ne upodóbitisja jazýkom hlahólal jesí, vo jéže obladáti méňšimi: ne táko bo búdet vám mojím učenikóm, jáko níščij choťá jésm. Pérvyj úbo vás, da búdet vsím sluhá: načáľstvujaj že, jáko načáľstvujemyj: predizjáščnyj že, jáko posľídňijšij. Íbo prijidóch sám obniščávšemu Adámu poslužíti, i izbavlénije dáti za mnóhich dúšu mojú, vopijúščich mí: sláva tebí.

Stích: Pomíluj nás Hóspodi, pomíluj nás, jáko po mnóhu ispólnichomsja uničižénija: najpáče napólnisja dušá náša ponošénija hobzújuščich i uničižénija hórdych.

Hlás 8: Izsóchšija smokóvnicy za neplódije, preščénija ubojávšesja brátije, plodý dostójny pokajánija prinesém Christú, podajúščemu nám véliju mílosť.

Sláva, hlás 5: Hóspodi hrjadýj k stradániju, tvojá utverždája učenikí, hlahólal jesí osób prijém ích: káko hlahól mojích ne pómnite, jáže préžde rekóch vám? Jáko vsjákomu proróku ňísť písano, tókmo vo Jerusalími ubijénu býti. Nýňi úbo vrémja nastojít, jéže rekóch vám: sé bo predajúsja rukáma hríšnych porúhan býti, íže i krestú mjá prihvozdívše, i pohrebéniju predávše, omérzena vmiňát jáko mértva. Obáče derzájte, tridnéven bo vostánu, v rádosť vírnych, i žízň víčnuju.

I nýňi, hlás 6. Samohlásen:

Póslan býsť s nebesé Havrijíl archánhel, blahovistíti Ďívi začátije: i prišéd v Nazarét, pomyšľáše v sebí, čudesí udivľájasja. O káko vo výšnich nepostižím sýj ot Ďívy raždájetsja: imíjaj prestól nébo, i podnóžije zémľu, vo utróbu vmiščájetsja Ďivíču! na nehóže šestokrylátiji i mnohoočítiji zríti ne móhut, slóvom jedíňim ot sejá voplotítisja blahoizvóli. Bóžije jésť slóvo nastojáščeje, čtó úbo stojú i ne hlahóľu Ďívi: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju: rádujsja, čístaja Ďívo: rádujsja, nevísto nenevístnaja: rádujsja, Máti životá, blahoslovén plód čréva tvojehó!

Táže:

Nýňi otpuščáješi rabá tvojehó, Vladýko, * po hlahólu tvojemú s mírom. * Jáko víďista oči mojí spasénije tvojé, * jéže jesí uhotovál pred licém vsich ľudéj. * Svít vo otkrovénije jazýkov * i slávu ľudéj tvojích Ísraiľa

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Tropár, hlás 4: Dnés spasénija nášeho hlavízna, i jéže ot víka táinstva javlénije: Sýn Bóžij, Sýn Ďívy byvájet, i Havrijíl blahodáť blahovistvújet. Ťímže i mý s ním Bohoródici vozopijím: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (40x)

Sláva, i nýňi: )

Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)­, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Hriadýj Hospóď na vóľnuju strásť, spasénija nášeho rádi, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.