Utiereň 25.3.

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (4. hlas)

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár, hlás 4: Dnés spasénija nášeho hlavízna, i jéže ot víka táinstva javlénije: Sýn Bóžij, Sýn Ďívy byvájet, i Havrijíl blahodáť blahovistvújet. Ťímže i mý s ním Bohoródici vozopijím: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju. Tríždy.

Psalóm 24

K Tebí, Hóspodi, vozdvihóch dúšu mojú, Bóže mój, * na Ťá upovách, da ne postyžúsja vo vík,

nižé da posmijút mí sjá vrazí mojí, * íbo vsí terpjáščiji Ťá ne postyďátsja.

Da postyďátsja bezzakónnujuščii votščé. * Putí Tvojá, Hóspodi, skaží mí, i stezjám Tvoím naučí mjá.

Nastávi mjá na ístinu Tvojú, i naučí mjá, * jáko Tý jesí Bóh Spás mój, i Tebé terpích vés déň.

Pomjaní ščedróty Tvojá, Hóspodi, * i mílosti Tvojá, jáko ot víka súť.

Hrích júnosti mojejá, i nevíďinija mojehó ne pomjaní, * po mílosti Tvojéj pomjaní mjá Tý, rádi bláhosti Tvojejá, Hóspodi.

Bláh i práv Hospóď, * sehó rádi zakonopoložít sohrišájuščym na putí.

Nastávit krótkija na súd, * naučít krótkija putém Svojím.

Vsí putijé Hospódni mílosť i ístina, * vzyskájuščym zavíta Jehó, i sviďínija Jehó.

Rádi ímene Tvojehó, Hóspodi, * i očísti hrích mój, mnóh bo jésť.

Któ jésť čelovík bojájsja Hóspodá? * Zakonopoložít jemú na putí, jehóže izvóli.

Dušá jehó vo blahích vodvorítsja, * i símja jehó nasľídit zémľu.

Deržáva Hospóď bojáščichsja Jehó, * i zavít Jehó javít ím.

Óči mojí výnu ko Hóspodu, * jáko Tój istórhnet ot síti nózi mojí.

Prízri na mjá i pomíluj mjá, * jáko jedinoród i níšč jésm áz.

Skórbi sérdca mojehó umnóžišasja, * ot núžd mojích izvedí mjá.

Vížď smirénije mojé, i trúd mój, * i ostávi vsjá hrichí mojá.

Vížď vrahí mojá, jáko umnóžišasja, * i nenaviďínijem neprávednym voznenavíďiša mjá.

Sochraní dúšu mojú, i izbávi mjá, * da ne postyžúsja, jáko upovách na Ťá.

Nezlóbiviji i práviji priľipľáchusja mňí, * jáko poterpích Ťá, Hóspodi,

Izbávi, Bóže, Izráiľa * ot vsích skorbéj jehó.

Psalóm 25

Sudí mí, Hóspodi, jáko áz nezlóboju mojéju chodích, * i na Hóspoda upovája, ne iznemohú.

Iskusí mjá, Hóspodi, i ispytáj mjá, * razžzí utróby mojá, i sérdce mojé.

Jáko mílosť Tvojá préd očíma mojíma jésť, * i blahouhodích vo ístiňi Tvojéj.

Ne sidóch so sónmom sújetnym, * i so zakonoprestúpnymi ne vnídu.

Voznenavíďich cérkov lukávnujuščich, * i s nečestívymi ne sjádu.

Umýju v nepovínnych rúci mojí, * i obýdu žértvennik Tvój, Hóspodi.

Jéže uslýšati mí hlás chvalý Tvojejá, * i povidáti vsjá čudesá Tvojá.

Hóspodi, vozľubích blahoľípije dómu Tvojehó * i místo selénija slávy Tvojejá.

Da ne pohubíši s nečestívymi dúšu mojú, * i s múži krovéj živót mój.

Íchže v rukú bezzakónija, * desníca ích ispólnisja mzdý.

Áz že nezlóboju mojéju chodích, * izbávi mjá, Hóspodi, i pomíluj mjá.

Nohá mojá stá na pravoťí: * v cérkvach blahoslovľú Ťá, Hóspodi.

Psalóm 26

Hospóď prosviščenije mojé i Spasíteľ mój, * kohó ubojúsjá?

Hospóď Zaščítiteľ životá mojehó, * ot kohó ustrašúsjá?

Vnehdá približátisja na mjá zlóbujuščym, * jéže sňísti plóti mojá,

oskorbľájuščiji mjá, i vrazí mojí, * tíji iznemohóša i padóša.

Ášče opolčítsja na mjá pólk, ne uboítsja sérdce mojé, * ášče vostánet na mjá bráň, na Nehó áz upováju.

Jedíno prosích ot Hóspoda, tó vzyščú: * jéže žíti mí v domú Hospódni vsjá dní životá mojehó,

zríti mí krasotú Hospódňu * i posiščáti chrám svjatýj Jehó.

Jáko skrý mjá v seléniji Svojém v déň zól mojích, * pokrý mjá v tájňi selénija Svojehó, na kámeň voznesé mjá.

I nýňi sé voznesé hlavú mojú, * na vrahí mojá:

obydóch i požróch v seléniji Jehó žértvu chvalénija i voskliknovénija, * pojú i vospojú Hóspodevi.

Uslýši, Hóspodi, hlás mój, ímže vozzvách: * pomíluj mjá i uslýši mjá.

Tebí rečé sérdce mojé, Hóspoda vzyščú. * Vzyská Tebé licé mojé, licá Tvojehó, Hóspodi, vzyščú.

Ne otvratí licá Tvojehó ot mené * i ne uklonísja hňívom ot rabá Tvojehó:

pomóščnik mój búdi, ne otríni mené, * i ne ostávi mené, Bóže Spasíteľu mój.

Jáko otéc mój i máti mojá ostávista mjá, * Hospóď že vospriját mjá.

Zakonopoloží mí, Hóspodi, v putí Tvojém * i nastávi mjá na stezjú právuju vráh mojích rádi.

Ne predážď mené v dúšy stužájuščich mí, * jáko vostáša na mjá sviďítele neprávedniji i solhá neprávda sebí.

Víruju víďiti blahája Hospódňa * na zemlí živých.

Poterpí Hóspoda, mužájsja i da kripítsja sérdce tvojé, * i poterpí Hóspoda.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 27

K Tebí, Hóspodi, vozzovú, Bóže mój, * da ne premolčíši ot mené,

da ne kohdá premolčíši ot mené: * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv.

Uslýši, Hóspodi, hlás molénija mojehó, vnehdá molíti mí sjá k Tebí, * vnehdá vozďíti mí rúci mojí ko chrámu svjatómu Tvojemú.

Ne privlecý mené so hríšniki i s ďílajuščimi neprávdu ne pohubí mené, * hlahóľuščimi mír s blížnimi svoími, zlája že v serdcách svojích.

Dážď ím, Hóspodi, po ďilóm ích, i po lukávstvu načinánij ích: * po ďilóm rukú ích dážď ím: vozdážď vozdajánije ích ím.

Jáko ne razumíša v ďilá Hospódňa i v ďilá rukú Jehó: * razoríši já, i ne sozíždeši já.

Blahoslovén Hospóď, * jáko uslýša hlás molénija mojehó.

Hospóď Pomóščnik mój, i Zaščítiteľ mój: na Nehó upová sérdce mojé, * i pomóže mí, i procvité plóť mojá, i vóleju mojéju ispovímsja Jemú.

Hospóď utverždénije ľudéj Svoích, * i Zaščítiteľ spásenij christá Svojehó jésť.

Spasí ľúdi Tvojá i blahosloví dostojánije Tvojé, * i upasí já, i vozmí já do víka.

Psalóm Davídu, 28

Prinesíte Hóspodevi sýnove Bóžiji, * prinesíte Hóspodevi, sýny óvni, prinesíte Hóspodevi slávu i čésť.

Prinesíte Hóspodevi slávu ímeni Jehó, * poklonítesja Hóspodevi vo dvorí svjaťím Jehó.

Hlás Hospódeň na vodách, Bóh slávy vozhremí, * Hospóď na vodách mnóhich.

Hlás Hospódeň v kríposti, * hlás Hospódeň v velikoľípiji.

Hlás Hóspoda, sokrušájuščaho kédry, * i strýjet Hospóď kédry Livánskija:

i istnít já jáko telcá Livánska, * i vozľúblennyj jáko sýn jedinoróž.

Hlás Hóspoda, * presicájuščaho plámeň ohňá.

Hlás Hóspoda, strjasájuščaho pustýňu, * i strjasét Hospóď pustýňu Kaddíjskuju.

Hlás Hospódeň sveršájuščij jeléni, i otkrýjet dubrávy, * i v chrámi Jehó vsjákij hlahólet slávu.

Hospóď potóp naseľájet, * i sjádet Hospóď Cár vo vík.

Hospóď kríposť ľúdem Svojím dást, * Hospóď blahoslovít ľúdi Svojá mírom.

Psalóm 29

Voznesú Ťá, Hóspodi, jáko podjál mjá jesí, * i ne vozveselíl jesí vrahóv mojích o mňí.

Hóspodi Bóže mój, vozzvách k Tebí, * i iscilíl mjá jesí.

Hóspodi, vozvél jesí ot áda dúšu mojú, * spásl mjá jesí ot nizchoďáščich v róv.

Pójte Hóspodevi, prepodóbniji Jehó, * i ispovídajte pámjať svjatýni Jehó.

Jáko hňív v járosti Jehó, i živót vo vóli Jehó: * véčer vodvorítsja pláč, i zaútra rádosť.

Áz že rích vo obíliji mojém: * ne podvížusja vo vík.

Hóspodi, vóleju Tvojéju podážď dobróťi mojéj sílu. * Otvratíl že jesí licé Tvojé, i bých smuščén.

K Tebí, Hóspodi, vozzovú, * i k Bóhu mojemú pomoľúsja.

Kája póľza v króvi mojéj, * vnehdá schóditi mí vo istľínije?

Jedá ispovístsja Tebí pérsť, * ili vozvistít ístinu Tvojú?

Slýša Hospóď i pomílova mjá: * Hospóď býsť Pomóščnik mój.

Obratíl jesí pláč mój v rádosť mňí: * rasterzál jesí vrétišče mojé, i prepojásal mjá jesí vesélijem.

Jáko da vospojét Tebí sláva mojá, i ne umiľúsja: * Hóspodi Bóže mój, vo vík ispovímsja Tebí.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 30

Na Ťá, Hóspodi, upovách, da ne postyžúsja vo vík: * právdoju Tvojéju izbávi mjá i izmí mjá.

Prikloní ko mňí úcho Tvojé, uskorí izjáti mjá, * búdi mí v Bóha Zaščítiteľa, i v dóm pribížišča, jéže spastí mjá.

Jáko deržáva mója i pribížišče mojé jesí Tý, * i ímene Tvojehó rádi nastáviši mjá, i prepitáješi mjá.

Izvedéši mjá ot síti sejá, júže skrýša mí, * jáko Tý jesí Zaščítiteľ mój, Hóspodi.

V rúci Tvojí predložú dúch mój: * izbávil mjá jesí, Hóspodi Bóže ístiny.

Voznenavíďil jesí chraňáščyja sujetý votščé: * áz že na Hóspoda upovách.

Vozrádujusja i vozveseľúsja o mílosti Tvojéj, * jáko prizríl jesí na smirénije mojé,

spásl jesí ot núžd dúšu mojú, i ňísi mené zatvoríl v rukách vrážijich, * postávil jesí na prostránňi nózi mojí.

Pomíluj mjá, Hóspodi, jáko skorbľú: * smjátesja járostiju óko mojé, dušá mojá i utróba mojá.

Jáko isčezé v boľízni živót mój i ľíta mojá vo vozdychánijich, * iznemóže niščetóju kríposť mojá i kósti mojá smjatóšasja.

Ot vsích vráh mojích bých ponošénije, i sosídom mojím ziló, * i strách znájemym mojím: viďaščiji mjá vón bižáša ot mené.

Zabvén bých jáko mértv ot sérdca, * bých jáko sosúd pohublén.

Jáko slýšach haždénije mnóhich, živúščich ókrest, * vnehdá sobrátisja ím vkúpi na mjá, prijáti dúšu mojú soviščáša.

Áz že na Ťá, Hóspodi, upovách, * rích: Tý jesí Bóh mój.

V rukú Tvojéju žrébiji mojí: * izbávi mjá iz rukí vráh mojích i ot hoňáščich mjá.

Prosvití licé Tvojé na rabá Tvojehó, * spasí mjá mílostiju Tvojéju.

Hóspodi, da ne postyžúsja, jáko prizvách Ťá: * da postyďátsja nečestíviji i snídut vo ád.

Ňímy da búdut ustný ľstívyja, hlahóľuščyja na právednaho bezzakónije, * hordýneju i uničižénijem.

Kóľ mnóhoje mnóžestvo bláhosti Tvojejá, Hóspodi, * júže skrýl jesí bojáščymsja Tebé, soďílal jesí upovájuščym na Ťá préd sýny čelovíčeskimi.

Skrýješi ích v tájňi licá Tvojehó ot mjatéža čelovíčeska, * pokrýješi ích v króvi ot prerekánija jazýk.

Blahoslovén Hospóď, * jáko udiví mílosť Svojú vo hráďi ohraždénija.

Áz že rích vo izstupléniji mojém: * otvéržen jésm ot licá óčiju Tvojéju:

sehó rádi uslýšal jesí hlás molítvy mojejá, * vnehdá vozzvách k Tebí.

Vozľubíte Hóspoda, vsí prepodóbniji Jehó, * jáko ístiny vzyskájet Hospóď, i vozdajét izlíše tvorjáščym hordýňu.

Mužájtesja, i da kripítsja sérdce váše, * vsí upovájuščiji na Hóspoda.

Psalóm 31

Blažéni, íchže ostavíšasja bezzakónija * i íchže prikrýšasja hrisí.

Blážen múž, jemúže ne vminít Hospóď hrichá, * nižé jésť vo usťích jehó lésť.

Jáko umolčách, obetšáša kósti mojá, * ot jéže zváti mí vés déň.

Jáko déň i nóšč oťahoťí na mňí ruká Tvojá, * vozvratíchsja na strásť, jehdá unzé mí térn.

Bezzakónije mojé poznách * i hrichá mojehó ne pokrých,

rích: Ispovím na mjá bezzakónije mojé Hóspodevi, * i Tý ostávil jesí nečéstije sérdca mojehó.

Za tó pomólitsja k Tebí vsják prepodóbnyj vo vrémja blahopotrébno: * obáče v potópi vód mnóhich k nému ne priblížatsja.

Tý jesí pribížišče mojé ot skórbi obderžáščija mjá: * rádoste mojá, izbávi mjá ot obyšédšich mjá.

Vrazumľú ťá i nastávľu ťá na púť séj, * vóňže pójdeši, utveržú na ťá óči Mojí.

Ne búdite jáko kóň i mésk, ímže ňísť rázuma: * brozdámi i uzdóju čéľusti ích vosťáhneši, ne približájuščichsja k tebí.

Mnóhi rány hríšnomu, * upovájuščaho že na Hóspoda mílosť obýdet.

Veselítesja o Hóspoďi, i rádujtesja, právedniji, * i chvalítesja, vsí práviji sérdcem.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-m stichoslóviji sidálen,

hlás 1. Podóben: Hrób tvój: Stradánija čestnája nastojáščij déň, jákože svitíla soveršénnaja, vozsijavájut míru: Christós bo hrjadét stradáti blahostiju, vsjá soderžáj dlániju, izvoľájet prostrétisja na drévi, jéže spastí čelovíka.

Sláva, i nýňi, tójže. Stradánija čestnája nastojáščij déň, jákože svitíla soveršénnaja, vozsijavájut míru: Christós bo hrjadét stradáti blahostiju, vsjá soderžáj dlániju, izvoľájet prostrétisja na drévi, jéže spastí čelovíka.

Psalóm 32

Rádujtesja, právedniji, o Hóspoďi, * právym podobájet pochvalá.

Ispovídajtesja Hóspodevi v húslech, * vo psaltíri desjatostrúnňim pójte Jemú.

Vospójte Jemú písň nóvu, dóbri pójte Jemú so vosklicánijem: * jáko právo slóvo Hospódne, i vsjá ďilá Jehó v víri.

Ľúbit mílostyňu i súd Hospóď, * mílosti Hospódni ispólň zemľá.

Slóvom Hospódnim nebesá utverdíšasja, * i dúchom úst Jehó vsjá síla ích.

Sobirájaj jáko mích vódy morskíja, * polahájaj v sokróviščach bézdny.

Da ubojítsja Hóspoda vsjá zemľá, ot Nehóže da podvížutsja vsí živúščiji po vselénňij. * Jáko Tój rečé, i býša, Tój poveľí, i sozdášasja.

Hospóď razorjáet sovíty jazýkov, otmetájet že mýsli ľudéj, * i otmetájet sovíty kňazéj.

Sovít že Hospódeň vo vík prebyváet, * pomýšlenija sérdca Jehó v ród i ród.

Blažén jazýk, jemúže jésť Hospóď Bóh jehó, * ľúdi, jáže izbrá v nasľídije Sebí.

S nebesé prizrí Hospóď, * víďi vsja sýny čelovíčeskija.

Ot hotóvaho žilíšča Svojehó * prizrí na vsjá živúščyja na zemlí.

Sozdávyj na jedíňi serdcá ích, * razumivájaj na vsjá ďilá ích.

Ne spasájetsja cár mnóhoju síloju, * i ispolín ne spasétsja mnóžestvom kríposti svojejá.

Lóž kóň vo spasénije, * vo mnóžestvi že síly svojejá ne spasétsja.

Sé óči Hospódni na bojáščyjasja Jehó, * upovájuščyja na mílosť Jehó.

Izbáviti ot smérti dúšy ích, * i prepitáti já v hlád.

Dušá že náša čájet Hóspoda, * jáko Pomóščnik i Zaščítiteľ náš jésť.

Jáko o Ném vozveselítsja sérdce náše, * i vo ímja svjatóje Jehó upováchom.

Búdi, Hóspodi, mílosť Tvojá na nás, * jákože upováchom na Ťá.

Psalóm 33

Blahoslovľú Hóspoda na vsjákoje vrémja, * výnu chvalá Jehó vo usťích mojích.

O Hóspoďi pochválitsja dušá mojá, * da uslýšat krótcyji i vozveseľátsja.

Vozvelíčite Hóspoda so mnóju * i voznesém ímja Jehó vkúpi.

Vzyskách Hóspoda i uslýša mjá, * i ot vsích skorbéj mojích izbávi mjá.

Pristupíte k Nemú i prosvitítesja, * i líca váša ne postyďátsja.

Séj níščij vozzvá, i Hospóď uslýša í, * i ot vsích skorbéj jehó spasé í.

Opolčítsja Ánhel Hospódeň ókrest bojáščichsja Jehó, * i izbávit ích.

Vkusíte i vídite, jáko bláh Hospóď; * blažén múž, íže upovájet Náň.

Bójtesja Hóspoda, vsí svjatíji Jehó, * jáko ňísť lišénija bojáščymsja Jehó.

Bohátiji obniščáša i vzalkáša, * vzyskájuščiji že Hóspoda ne lišátsja vsjákaho bláha.

Priídite, čáda, poslúšajte mené, * stráchu Hospódňu naučú vás.

Któ jésť čelovík choťáj živót, * ľubjáj dní víďiti bláhi?

Uderží jazýk tvój ot zlá, * i ustňí tvoí, jéže ne hlahólati ľstí.

Uklonísja ot zlá i sotvorí bláho. * Vzyščí míra, i požení í.

Óči Hospódni na právednyja, * i úši Jehó v molítvu ích.

Licé že Hospódne na tvorjáščyja zlája, * jéže potrebíti ot zemlí pámjať ích.

Vozzváša právedniji, i Hospóď uslýša ích, * i ot vsích skorbéj ích izbávi ích.

Blíz Hospóď sokrušénnych sérdcem, * i smirénnyja dúchom spasét.

Mnóhi skórbi právednym, * i ot vsích ích izbávit já Hospóď.

Chranít Hospóď vsjá kósti ích, * ni jedína ot ních sokrušítsja.

Smérť hríšnikov ľutá, * i nenavíďaščiji právednaho prehrišát.

Izbávit Hospóď dúšy ráb Svoích, * i ne prehrišát vsí, upovájuščiji na Nehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 34

Sudí, Hóspodi, obíďaščyja mjá, * poborí borjúščyja mjá.

Priimí orúžije i ščít, * i vostáni v pómošč mojú.

Izsúni méč, i zakľučí soprotív hoňáščich mjá, * rcý duší mojéj: spasénije tvojé jésm Áz.

Da postyďátsja i posrámjatsja íščuščii dúšu mojú, * da vozvraťátsja vspjáť i postyďátsja mýsľaščiji mí zlája.

Da búdut jáko prách préd licém vítra, * i Ánhel Hospódeň oskorbľája ích.

Da búdet púť ích tmá i póľzok, * i Ánhel Hospódeň pohoňájaj ích:

jáko túne skrýša mí páhubu síti svojejá, * vsúje ponosíša duší mojéj.

Da priídet jemú síť, júže ne vísť, * i lovítva, júže skrý, da obímet í, i v síť da vpádet v ňú.

Dušá že mojá vozrádujetsja o Hóspoďi? * Vozveselítsja o spasénii Jehó.

Vsjá kósti mojá rekút: Hóspodi, Hóspodi, któ podóben Tebí? * Izbavľájaj níšča iz rukí krípľšich jehó, i níšča, i ubóha ot raschiščájuščich jehó.

Vostávše na mjá sviďítele neprávedniji, * jáže ne víďach, voprošáchu mjá.

Vozdáša mí lukávaja vóz blahája, * i bezčádije duší mojéj.

Áz že, vnehdá oní stužáchu mí, oblačáchsja vo vrétišče, * i smirjách postóm dúšu mojú, i molítva mojá v ňídro mojé vozvratítsja.

Jáko blížnemu, jáko brátu nášemu, * táko uhoždách, jáko pláča i sítuja, táko smirjáchsja.

I na mjá vozveselíšasja i sobrášasja: sobrášasja na mjá rány, * i ne poznách, razďilíšasja, i ne umilíšasja.

Iskusíša mjá, podražníša mjá podražnénijem, * poskrežetáša na mjá zubý svoími.

Hóspodi, kohdá úzriší? * Ustrój dúšu mojú ot zloďíjstva ích, ot lév jedinoródnuju mojú.

Ispovímsja Tebí v cérkvi mnózi, * v ľúdech ťážcich voschvaľú Ťá.

Da ne vozrádujutsja o mňí vraždújuščiji mí neprávedno, * nenavíďaščiji mjá túne i pomizájuščiji očíma.

Jáko mňí úbo mírnaja hlahólachu * i na hňív lésti pomyšľáchu.

Razširíša na mjá ustá svojá, ríša: * bláhože, bláhože, víďiša óči náši.

Víďil jesí, Hóspodi, da ne premolčíši. * Hóspodi, ne otstupí ot mené. Vostáni, Hóspodi, i vonmí sudú mojemú, Bóže mój * i Hóspodi mój, na prjú mojú.

Sudí mí, Hóspodi, po právďi Tvojéj, Hóspodi Bóže mój, * i da ne vozrádujutsja o mňí.

Da ne rekút v serdcách svoích: bláhože, bláhože duší nášej, * nižé da rekút: požróchom jehó.

Da postyďátsja i posrámjatsja vkúpi rádujuščijisja zlóm mojím, * da oblekútsja v stúd i srám veleríčujuščii na mjá.

Da vozrádujutsja i vozveseľátsja choťáščiji právdy mojejá, i da rekút výnu: * da vozvelíčitsja Hospóď, choťáščiji míra rabú Jehó.

I jazýk mój poučítsja právďi Tvojéj, * vés déň chvaľí Tvojéj.

Psalóm 35

Hlahólet prebezzakónnyj sohrišáti v sebí: * ňísť strácha Bóžija préd očíma jehó.

Jáko uľstí préd ním obristí * bezzakónije svojé i voznenavíďiti.

Hlahóly úst jehó bezzakónije i lésť, * ne voschoťí razumíti jéže ublažíti.

Bezzakónije pomýsli na lóži svojém: * predstá vsjákomu putí nebláhu, o zlóbi že ne nehodová.

Hóspodi, na nebesí mílosť Tvojá * i ístina Tvojá do óblak.

Právda Tvojá, jáko hóry Bóžija, suďbý Tvojá bézdna mnóha: * čelovíki i skotý spaséši Hóspodi.

Jáko umnóžil jesí mílosť Tvojú, Bóže, * sýnove že čelovíčestiji v króvi krilú Tvojéju naďíjatisja ímut.

Upijútsja ot túka dómu Tvojehó, * i potókom sládosti Tvojejá napojíši já.

Jáko u Tebé istóčnik živóta, * vo svíťi Tvojém úzrim svít.

Probávi mílosť Tvojú víduščym Ťá * i právdu Tvojú právym sérdcem.

Da ne priídet mňí nohá hordýni, * i ruká hríšniča da ne podvížit mené.

Támo padóša vsí ďílajuščiji bezzakónije: * izrinovéni býša, i ne vozmóhut státi.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 36

Ne revnúj lukávnujuščym, * nižé zavídi tvorjáščym bezzakónije.

Zané jáko travá skóro ízsšut, * i jáko zélije zláka skóro otpadút.

Upováj na Hóspoda i tvorí blahostýňu, * i naselí zémľu, i upaséšisja v bohátstvi jejá.

Nasladísja Hóspodevi, * i dást tí prošénija sérdca Tvojehó.

Otkrýj ko Hóspodu púť tvój * i upováj na Ného, i Tój sotvorít:

i izvedét, jáko svít, právdu tvojú * i suďbú tvojú, jáko polúdne.

Povinísja Hóspodevi i umolí Jehó. * Ne revnúj spíjuščemu v putí svojém, čelovíku, tvorjáščemu zakonoprestuplénije.

Prestáni ot hňíva i ostávi járosť, * ne revnúj jéže lukávnovati.

Zané lukávnujuščiji potrebjátsja, terpjáščiji že Hóspoda, * tíji nasľíďat zémľu.

I ješčé málo, i ne búdet hríšnika, * i vzýščeši místo jehó, i ne obrjáščeši.

Krótcyji že nasľíďat zémľu * i naslaďátsja o mnóžestvi míra.

Nazirájet hríšnyj právednaho * i poskrežéščet náň zubý svoími.

Hospóď že posmíjétsja jemú, zané prozirájet, * jáko priídet déň jehó.

Méč izvlekóša hríšnicy, naprjahóša lúk svój, * nizložíti ubóha i níšča, zakláti právyja sérdcem.

Méč ích da vnídet v serdcá ích, * i lúcy ích da sokrušátsja.

Lúčše máloje právedniku, * páče bohátstva hríšnych mnóha.

Zané mýšcy hríšnych sokrušátsja, * utverždájet že právednyja Hospóď.

Vísť Hospóď putí neporóčnych, * i dostojánije ích vo vík búdet.

Ne postyďátsja vo vrémja ľútoje, * i vo dnéch hláda nasýťatsja, jáko hríšnicy pohíbnut.

Vrázi že Hospódni, kúpno proslávitisja ím i voznestísja, * isčezajúšče jáko dým isčezóša.

Zajémlet hríšnyj i ne vozvratít, * právednyj že ščédrit i dajét.

Jáko blahoslovjáščiji Jehó nasľíďat zémľu, * klenúščiji že Jehó potrebjátsja.

Ot Hóspoda stopý čelovíku ispravľájutsja, * i putí jehó voschóščet ziló.

Jehdá padét, ne razbijétsja, * jáko Hospóď podkripľájet rúku jehó.

Juňíjšij bých, íbo sostaríchsja, i ne víďich právednika ostávlena, * nižé símeni jehó prosjášča chľíby.

Vés déň mílujet i vzajím dajét právednyj, * i símja jehó vo blahoslovénije búdet.

Uklonísja ot zlá i sotvorí bláho, * i vselísja vo vík víka.

Jáko Hospóď ľúbit súd i ne ostávit prepodóbnych Svojích, vo vík sochraňátsja. * Bezzakónnicy že izženútsja, i símja nečestívych potrebítsja.

Právednicy že nasľíďat zémľu * i vseľátsja vo vík víka na néj.

Ustá pravednaho poučatsja premudrosti, * i jazyk jeho vozhlaholet sud.

Zakon Boha jehó v sérdci jehó, * i ne zápnutsja stopý jehó.

Smatrjájet hríšnyj právednaho * i íščet jéže umertvíti jehó.

Hospóď že ne ostávit jehó v rukú jehó, * nižé osúdit jehó, jehdá súdit jemú.

Poterpí Hóspoda i sochraní púť Jehó, i voznesét ťá, * jéže nasľíditi zémľu, vnehdá potrebľátisja hríšnikom úzriši.

Víďich nečestívaho prevoznosjáščasja i výsjaščasja, * jáko kédry Livánskija.

I mímo idóch, i sé ne bí, i vzyskách jehó, * i ne obrítesja místo jehó.

Chraní nezlóbije i vížď pravotú, * jáko jésť ostánok čelovíku mírnu.

Bezzakónnicy že potrebjátsja vkúpi: * ostáncy že nečestívych potrebjátsja.

Spasénije že právednych ot Hóspoda, * i Zaščítiteľ ích jésť vo vrémja skórbi.

I pomóžet ím Hospóď, i izbávit ích, i ízmet ích ot hríšnik, * i spasét ích, jáko upováša na Nehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 2-m stichoslóviji sidálen,

hlás 1. Podóben: Nevídimyj sudijé, v plóti káko víďin býl jesí, i ídeši ot mužéj bezzakónnych ubijén býti, náše osuždénije osuždájaj strástiju tvojéju? Ťímže chvalú, velíčije i slávu vozsylájušče vlásti tvojéj Slóve, sohlásno prinósim.

Sláva, i nýňi, tójže. Nevídimyj sudijé, v plóti káko víďin býl jesí, i ídeši ot mužéj bezzakónnych ubijén býti, náše osuždénije osuždájaj strástiju tvojéju? Ťímže chvalú, velíčije i slávu vozsylájušče vlásti tvojéj Slóve, sohlásno prinósim.

Psalom 37

Hóspodi, da ne járostiju Tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom Tvoím nakážeši mené.

Jáko stríly Tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku Tvojú.

Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva Tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích ot licá hrích mojích.

Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí.

Vozsmerďíša i sohníša rány mojá * ot licá bezúmija mojehó.

Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách.

Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj.

Ozlóblen bých i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó.

Hóspodi, préd Tobóju vsé želánije mojé * i vozdychánije mojé ot Tebé ne utajísja.

Sérdce mojé smjatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju.

Drúzi mojí i ískrenniji mojí prjámo mňí priblížišasja i stáša, * i blížniji mojí otdaléče mené stáša i nuždáchusja íščuščiji dúšu mojú,

i íščuščiji zlája mňí hlahólachu sújetnaja * i ľstívnym vés déň poučáchusja.

Áz že jáko hlúch ne slýšach * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích.

I bých jáko čelovík ne slýšaj * i ne imýj vo usťích svojích obličénija.

Jáko na Ťá, Hóspodi, upovách, * Tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój.

Jáko rích: da ne kohdá porádujut mí sjá vrazí mojí: * i vnehdá podvižátisja nohám mojím, na mjá veleríčevaša.

Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá prédo mnóju jésť výnu.

Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú * i popekúsja o hrisí mojém.

Vrázi že mojí živút i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mjá bez právdy.

Vozdajúščiji mí zlája vóz blahája obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 38

Rích: sochraňú putí mojá, jéže ne sohrišáti mí jazykóm mojím: * položích ustóm mojím chranílo, vnehdá vostáti hríšnomu prédo mnóju.

Oňimích i smiríchsja, i umolčách ot bláh, * i boľízň mojá obnovísja.

Sohríjasja sérdce mojé vo mňí, * i v poučéniji mojém razhorítsja óhň.

Hlahólach jazýkom mojím: skaží mí, Hóspodi, * končínu mojú i čisló dnéj mojích, kóje jésť? Da razumíju, čtó lišájusja áz?

Sé pjádi položíl jesí dní mojá, i sostáv mój jáko ničtóže préd Tobóju, * obáče vsjáčeskaja sujetá vsják čelovík živýj.

Úbo óbrazom chódit čelovík, obáče vsúje mjatétsja: * sokróviščstvujet, i ne vísť, komú soberét já.

I nýňi któ terpínije mojé, ne Hospóď lí? * i sostáv mój ot Tebé jésť.

Ot vsích bezzakónij mojích izbávi mjá, * ponošénije bezúmnomu dál mjá jesí.

Oňimích i ne otverzóch úst mojích, * jáko Tý sotvoríl jesí.

Otstávi ot mené rány Tvojá: * ot kríposti bo rukí Tvojejá áz isčezóch.

Vo obličénijich o bezzakóniji nakazál jesí čelovíka * i istájal jesí, jáko paučínu, dúšu jehó: obáče vsúje vsják čelovík.

Uslýši molítvu mojú, Hóspodi, i molénije mojé vnúši, sléz mojích ne premolčí: * jáko preséľnik áz jésm u Tebé i prišléc, jákože vsí otcý mojí.

Oslábi mí, da počíju, * préžde dáže ne otídu, i ktomú ne búdu.

Psalóm 39

Terpjá, poterpích Hóspoda, * i vňát mí, i uslýša molítvu mojú.

I vozvedé mjá ot róva strastéj, i ot brénija tíny, * i postávi na kámeni nózi mojí,

i isprávi stopý mojá, i vloží vo ustá mojá písň nóvu, * pínije Bóhu nášemu.

Úzrjat mnózi i ubojátsja, * i upovájut na Hóspoda.

Blažén múž, jemúže jésť ímja Hospódne upovánije jehó, * i ne prizrí v sujetý i neistovlénija lóžnaja.

Mnóha sotvoríl jesí Tý, Hóspodi, Bóže mój, čudesá Tvojá * i pomyšlénijem Tvoím ňísť któ upodóbitsja Tebí:

vozvistích i hlahólach, * umnóžišasja páče čislá.

Žértvy i prinošénija ne voschoťíl jesí, * ťílo že sveršíl mí jesí, vsesožžénij i o hrisí ne vzyskál jesí.

Tohdá rích: sé priidú, v hlavízňi knížňi písano jésť o mňí: * jéže sotvoríti vóľu Tvojú, Bóže mój, voschoťích, i zakón Tvój posreďí čréva mojehó.

Blahovistích právdu v cérkvi velícij, * sé ustnám mojím ne vozbraňú: Hóspodi, Tý razumíl jesí.

Právdu Tvojú ne skrých v sérdci mojém, ístinu Tvojú i spasénije Tvojé rích, * ne skrých mílosť Tvojú i ístinu Tvojú ot sónma mnóha.

Tý že, Hóspodi, ne udalí ščedrót Tvojích ot mené: * mílosť Tvojá i ístina Tvojá výnu da zastúpiťi mjá.

Jáko oderžáša mjá zlája, ímže ňísť čislá, * postihóša mjá bezzakónija mojá, i ne vozmohóch zríti,

umnóžišasja páče vlás hlavý mojejá, * i sérdce mojé ostávi mjá.

Blahovolí, Hóspodi, izbáviti mjá: * Hóspodi, vo jéže pomoščí mí vonmí.

Da postyďátsja i posrámjatsja vkúpi íščuščiji dúšu mojú izjáti jú, * da vozvraťátsja vspjáť i postyďátsja choťáščiji mí zlája.

Da prijímut ábije stúd svój hlahóľuščiji mí: * bláhože, bláhože.

Da vozrádujutsja i vozveseľátsja o Tebí vsí íščuščiji Tebé, Hóspodi, * i da rekút výnu: da vozvelíčitsja Hospóď, ľúbjaščiji spasénije Tvojé.

Áz že níšč jésm i ubóh, * Hospóď popečétsja o mňí.

Pomóščnik mój i zaščítiteľ mój jesí Tý, * Bóže mój, ne zakosní.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 40

Blažén razumivájaj na níšča i ubóha, * v déň ľút izbávit jehó Hospóď.

Hospóď da sochranít jehó i živít jehó, i da ublažít jehó na zemlí, * i da ne predást jehó v rúki vrahóv jehó.

Hospóď da pomóžet jemú na odrí boľízni jehó: * vsé lóže jehó obratíl jesí v boľízni jehó.

Áz rích: Hóspodi, pomíluj mjá, * iscilí dúšu mojú, jáko sohriších Tí.

Vrázi mojí ríša mňí zlája: * kohdá úmret i pohíbnet ímja jehó?

I vchoždáše víďiti, vsúje hlahólaše sérdce jehó, * sobrá bezzakónije sebí, ischoždáše vón i hlahólaše vkúpi.

Na mjá šeptáchu vsí vrazí mojí, * na mjá pomyšľáchu zlája mňí.

Slóvo zakonoprestúpnoje vozložíša na mjá: * jedá spjáj ne priložít voskresnúti?

Íbo čelovík míra mojehó, na nehóže upovách, * jadýj chľíby mojá, vozvelíči na mjá zapinánije.

Tý že, Hóspodi, pomíluj mjá * i vozstávi mjá i vozdám ím.

V sém poznách, jáko voschoťíl mjá jesí, * jáko ne vozrádujetsja vráh mój o mňí.

Mené že za nezlóbije prijál * i utverdíl mjá jesí préd Tobóju vo vík.

Blahoslovén Hospóď Bóh Izráilev * ot víka i do víka: búdi, búdi.

Psalóm 41

Ímže óbrazom želájet jeléň na istóčniki vodnýja, * síce želájet dušá mojá k Tebí, Bóže.

Vozžadá dušá mojá k Bóhu Krípkomu, Živómu: * kohdá prijidú i javľúsja licú Bóžijú?

Býša slézy mojá mňí chľíb déň i nóšč, * vnehdá hlahólatisja mňí na vsják déň: hďí jésť Bóh tvój́?

Sijá pomjanúch i izlijách na mjá dúšu mojú, * jáko projdú v místo selénija dívna,

dáže do dómu Bóžija, vo hlási rádovanija * i ispovídanija šúma prázdnujuščaho.

Vskúju priskórbna jesí, dušé mojá * i vskúju smuščáješi mjá?

Upováj na Bóha, jáko ispovímsja Jemú, * spasénije licá mojehó, i Bóh mój.

Ko mňí samomú dušá mojá smjatésja: sého rádi pomjanúch Ťá * ot zemlí Jordánski i Jermonijímski, ot horý mályja.

Bézdna bézdnu prizyvájet vo hlási chľábij Tvojích, * vsjá vysotý Tvojá i vólny Tvojá na mňí preidóša.

V déň zapovísť Hospóď mílosť Svojú, * i nóščiju písň Jehó ot mené, molítva Bóhu životá mojehó.

Rekú Bóhu: zastúpnik mój jesí, počtó mjá zabýl jesí * i vskúju sétuja choždú, vnehdá oskorbľájet vráh?

Vnehdá sokrušátisja kostém mojím, ponošáchu mí vrazí mojí, * vnehdá hlahólati ím mňí na vsják déň: hďí jésť Bóh tvój?

Vskúju priskórbna jesí, * dušé mojá i vskúju smuščáješi mjá?

Upováj na Bóha, jáko ispovímsja Jemú, * spasénije licá mojehó, i Bóh mój.

Psalóm 42

Sudí mí, Bóže, i razsudí prjú mojú, ot jazýka neprepodóbna, * ot čelovíka neprávedna i ľstíva izbávi mjá.

Zané Tý jesí, Bóže, kríposť mojá, vskúju otrínul mjá jesí * i vskúju sítuja choždú, vnehdá oskorbľájet vráh?

Poslí svít Tvój i ístinu Tvojú, tá mjá nastávista * i vvedósta mjá v hóru svjatúju Tvojú i v selénija Tvojá.

I vnídu k žértvenniku Bóžiju, k Bóhu veseľáščemu júnosť mojú, * ispovímsja Tebí v húslech, Bóže, Bóže mój.

Vskúju priskórbna jesí, dušé mojá * i vskúju smuščáješi mjá?

Upováj na Bóha, jáko ispovímsja Jemú, * spasénije licá mojehó, i Bóh mój.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 43

Bóže, ušíma nášima uslýšachom, i otcý náši vozvistíša nám ďílo, * jéže soďílal jesí vo dnéch ích, vo dnéch drévnich.

Ruká Tvojá jazýki potrebí, i nasadíl já jesí, * ozlóbil jesí ľúdi i izhnál jesí já.

Ne bo mečém svojím nasľídiša zémľu, * i mýšca ích ne spasé ích,

no desníca Tvojá, i mýšca Tvojá, * i prosviščénije licá Tvojehó, jáko blahovolíl jesí v ních.

Tý jesí Sám Cár mój i Bóh mój, * zapovídajaj spasénija Jákovľa.

O Tebí vrahí náša izbodém róhi, * i o ímeni Tvojém uničižím vostajúščyja na ný.

Ne na lúk bo mój upováju, * i méč mój ne spasét mené.

Spásl bo jesí nás ot stužájuščich nám, * i nenavíďaščich nás posramíl jesí.

O Bózi pochválimsja vés déň * i o ímeni Tvojém ispovímysja vo vík.

Nýňi že otrínul jesí i posramíl jesí nás, * i ne izýdeši, Bóže, v sílach nášich.

Vozvratíl jesí nás vspjáť pri vrazích nášich, * i nenavíďaščiji nás raschiščáchu sebí.

Dál jesí nás jáko óvcy sňídi, * i vo jazýcich razsíjal ný jesí.

Otdál jesí ľúdi Tvojá bez ciný, * i ne bí mnóžestvo v vosklicánijich nášich.

Položíl jesí nás ponošénije sosídom nášym, * podražnénije i poruhánije súščym ókrest nás.

Položíl jesí nás v prítču vo jazýcich, * pokivániju hlavý v ľúdech.

Vés déň srám mój prédo mnóju jésť, * i stúd licá mojehó pokrý mjá ot hlása ponošájuščaho i oklevetájuščaho, ot licá vrážija i izhoňáščaho.

Sijá vsjá priidóša na ný, i ne zabýchom Tebé, * i ne neprávdovachom v zavíťi Tvojém.

I ne otstupí vspjáť sérdce náše, * i ukloníl jesí stezí náša ot putí Tvojehó.

Jáko smiríl jesí nás na mísťi ozloblénija, * i prikrý ný síň smértnaja.

Ášče zabýchom ímja Bóha nášeho * i ášče vozďíchom rúki náša k bóhu čuždému.

Ne Bóh li vzýščet sích? * Tój bó vísť tájnaja sérdca.

Zané Tebé rádi umerščvľájemsja vés déň, * vminíchomsja jáko óvcy zakolénija.

Vostáni, vskúju spíši, Hóspodí? * Voskresní i ne otríni do koncá.

Vskúju licé Tvojé otvraščáješí? * Zabyváeši niščetú nášu i skórb nášú?

Jáko smirísja v pérsť dušá náša, * priľpé zemlí utróba náša.

Voskresní, Hóspodi, pomozí nám * i izbávi nás ímene rádi Tvojehó.

Psalóm 44

Otrýhnu sérdce mojé slóvo bláho, hlahóľu áz ďilá mojá Carévi: * jazýk mój trósť knížnika skoropísca.

Krásen dobrótoju páče synóv čelovíčeskich, izlijásja blahodáť vo ustnách Tvojích, * sehó rádi blahosloví Ťá Bóh vo vík.

Prepojáši méč Tvój * po bedrí Tvojéj, Síľne.

Krasotóju Tvojéju i dobrótoju Tvojéju, i naľacý, i uspiváj, i cárstvuj ístiny rádi * i krótosti, i právdy, i nastávit Ťá dívno desníca Tvojá.

Stríly Tvojá izoščrény, Síľne, * ľúdije pod Tobóju padút v sérdci vráh carévych.

Prestól Tvój, Bóže, vo vík víka: * žézl právosti, žézl cárstvija Tvojehó.

Vozľubíl jesí právdu i voznenavíďil jesí bezzakónije, * sého rádi pomáza Ťá, Bóže, Bóh Tvój jeléjem rádosti, páče pričástnik Tvojích.

Smírna i stákti i kassíja ot ríz Tvojích, * ot ťážestej slonóvych, iz níchže vozveselíša Ťá.

Dščéri caréj v čésti Tvojéj, predstá Caríca odesnúju Tebé, * v rízach pozlaščénnych oďijana preispeščréna.

Slýši, Dščí, i vížď, i prikloní úcho Tvojé, * i zabúdi ľúdi Tvojá, i dóm otcá Tvojehó.

I vozželájet Cár dobrotý Tvojejá: * zané Tój jésť Hospóď Tvój i pokloníšisja Jemú.

I dščí Tírova s dáry, * licú Tvojemú pomóľatsja bohátiji ľúdstiji.

Vsjá sláva Dščére Carévy vnútr, * rjásny zlatými oďijana i preispeščréna.

Privedútsja Carjú ďívy v sľíd jejá, * ískrennija jejá privedútsja Tebí.

Privedútsja v veséliji i rádovaniji, * vvedútsja v chrám Carév.

Vmísto otéc Tvojích býša sýnove Tvojí: * postáviši já kňázi po vséj zemlí.

Pomjanú ímja Tvojé * vo vsjákom róďi i róďi.

Sehó rádi ľúdije ispovíďatsja Tebí * vo vík i vo vík víka.

Psalóm 45

Bóh nám pribížišče i síla, * Pomóščnik v skórbech, obrítšich ný ziló.

Sehó rádi ne ubojímsja, vnehdá smuščájetsja zemľá * i prelahájutsja hóry v serdcá morskája.

Vozšumíša i smjatóšasja vódy ích, * smjatóšasja hóry krípostiju Jehó.

Ríčnaja ustremlénija veseľát hrád Bóžij: * osvjatíl jésť selénije Svojé Výšnij.

Bóh posreďí jehó, i ne podvížitsja: * pomóžet jemú Bóh útro zaútra.

Smjatošasja jazycy, uklonišasja carstvija: * dadé hlás Svoj Výšnij, podvížesja zemľá.

Hospóď síl s námi, * zastúpnik náš Bóh Jákovľ.

Priidíte i vídite ďilá Bóžija, * jáže položí čudesá na zemlí:

Otjémľa bráni do konéc zemlí, lúk sokrušít * i slómit orúžije, i ščitý sožžét ohném.

Uprazdnítesja i razumíjte, jáko Áz jésm Bóh: * voznesúsja vo jazýcich, voznesúsja na zemlí.

Hospóď síl s námi, * zastúpnik náš Bóh Jákovľ.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Lík: Amíň.

Po 3-m stichoslóviji sidálen,

hlás 1. Podóben: Hrób tvój: Velíkij vojevóda neveščéstvennych ánhel bo hrád Nazarét predstáv, carjá vozviščáet tebí, prečístaja, vikóv i Hóspoda, rádujsja, hlahóľa tebí, blahoslovénnaja Maríje, nepostižímoje i neskazánnoje čúdo, čelovíkov obnovlénije.

hlás 3. Podóben: Krasoťí: Dnés vsjá tvár rádujetsja, jáko jéže rádujsja, tebí hlahólet archánhel, blahoslovénnaja čestnája i prečístaja Máti Christá Bóha. Dnés omračájetsja zmijíno šatánije: kľátvy bo práotči razrišáetsja sojúz. Ťímže i neprestánno vopijém tí: rádujsja, obrádovannaja.

Sláva, i nýňi, Dnés vsjá tvár rádujetsja, jáko jéže rádujsja, tebí hlahólet archánhel, blahoslovénnaja čestnája i prečístaja Máti Christá Bóha. Dnés omračájetsja zmijíno šatánije: kľátvy bo práotči razrišáetsja sojúz. Ťímže i neprestánno vopijém tí: rádujsja, obrádovannaja.

Polijelej:

Chvalíte imja Hospódne, alliluja, chvalíte rabý Hóspoda. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Stojáščíi v chrami Hóspodni, v dvorích dómu Bóha nášeho. – Alliluja, alliluja, alliluja.

Hóspodi, imja tvojé vo viki, í pámjať tvojá v rod i rod. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Blahoslovén Hóspoď ot Sióna, žívyj v Jerusalími. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Ispovídajtesja Hospodevi jáko bláh, alliluja, jáko v viki mílosť jehó. - Alliluja, alliluja.

Utverdívšemu zémľu na vodách, alliluja, jáko v víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Rukóju krípkoju í mýšceju vysókoju, alliluja, jáko vo víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Ispovídajtesja Bóhu nebesnómu, alliluja, jáko vo viki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Po polijeléi Veličánije: Archánheľskij hlás, vopijém tí, Čístaja: Rádujsja obrádovannaja, Hóspoď s tobóju.

Bóže, súd tvój carévi dážď, i právdu tvojú sýnu carévu.

Blahovistíte déň ot dné spasénije Bóha nášeho.

Ot plodá čréva tvojehó posaždú na prestóľi tvojém.

Snídest jáko dóžď na runó, i jáko kápľa kápľuščaja na zémľu. I prikloní nebesá i sníde, i mrák pod noháma jehó.

Jáko izbrá Hóspoď Sijóna, i izvóli jehó v žilíšče sebí.

Osvjatíl jésť selénioje svojé Výšňij.

I ispólnitsja slávy jehó vsjá zemľá, búdi búdi.

Sláva i nýňi: Alliluja 3x. Sláva tebí Bóže.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

sidálen, hlás 4. Podóben: udivísja: Havriíl s nebesé, jéže rádujsja, zovét čestňíj: jáko začnét vo črévi prevíčnaho Bóha, slóvom koncý sostávľšaho. Ťímže Marijám otviščaváše: bezmúžna jésm, i káko roždú Sýna? Bezsímennoje roždénije któ víďi? I skazúja hlahólaše ánhel Bohoródici i Ďívi: nájdet na ťá Dúch svjatýj, i síla výšňaho osinít ťjá.

Sláva, i nýňi, hlás i podóben tójže: Póslan býsť Havrijíl k Ďívi Maríii, i vozvistí jéj neizlahólannuju rádosť: jáko bezsímenno začnét, i ne istľíjet. Rodíši bo Sýna, predvíčnaho Bóha, i spasét ľúdi svojá ot hrích ích: i sviďíteľstvujet poslávyj mjá vopíti tebí, blahoslovénnaja, jéže rádujsja: Ďívo rodíši, i po roždeství páki prebúdeši Ďíva.

V prazniky stepena hlás 4.

Antifon 1. Ot júnosti mojá mnóhija bórjut mja strásti: no sam mja zastupí, i spasí Spase moj.

Nenavíďaščii Sióna, postydítesja ot Hóspoda, jáko travá bo ohném búdete izsóchše.

Sláva: Svjatým Dúchom vsjáka dušá žívitsja, i čistotóju vozvyšájetsja, svitľíjetsja trójčeskim jedínstvom, svjaščennotájňi.

I nýňi: Svjatým Dúchom tóčatsja blahodátnyja struji, napajájušče vsjaku tvár ko ožívléniju.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokímen, hlás 4: Blahovistíte déň ot dné spasénije Bóha nášeho.

Stích: Vospójte Hóspodevi písň nóvu, vospójte Hóspodevi, vsjá zemľá.

Jeréj: Hóspodu pomolímsja.

Lík: Hóspodi pomíluj.

Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.

Lík: Amíň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Lukí svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: Čerez toty dňi Marija vstala i ponahľala sja do judovoho mista na verchoviňi. Vošla do domu Zachariji i pozdravkala Jelisaveťi. Jak Jelisaveta začula pozdravkaňa Mariji, od radosti porušalo sja ďiťatko v jej utrobi, a ona sja napovnila Svjatym Duchom. Holosno povila: „Ty blahoslovlena spomidži žen, a plod tvojoj utroby je blahoslovlenyj. Odky mam totu česť, že mati mojoho Hospoda prišla ku mi? Bo smoť, jak mij sluch začuv tvoje pozdravkaňa, od radosti sja porušalo ďiťatko v mojij utrobi. A blažena, kotra uvirila, bo spovniť sja toto, što jej bylo rečene od Hospoda.“ Marija odpovila: „Veličať moja duša Hospoda. i raduje sja mij duch v Bohu, mojim Spasiteľovi, bo posmotriv na pokoru svojoj služebňici. A smoť, od teper mene buduť blahosloviti všytky pokoľiňa. Bo velike ďilo mi zrobiv Silnyj. Joho imja je svjate Marija zistala u Jelisavety das tri misjaci a (poťim) vernula sja do svoho domu.

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Sláva, hlás 6. Molítvami svjatých apóstol, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych.

I nýňi: Mólitv rádi Prečístyja Bohoródicy, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych

Stich: Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé.

Stichíra, hlás 2: Samohlásna: Blahovistvújet Havrijíl blahodátňij dnés: rádujsja, nenevístnaja Máti i neiskusobráčnaja. Ne udivľájsja stránnomu mojemú zráku: ni užasájsja, archánhel bo jésm. Zmíj preľstí Jévu inohdá: nýňi že blahovistvúju tebí rádosť, i prebúdeši netľínna, i ródiši Hóspoda, prečístaja.

Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Lík: Hóspodi pomílu. (12x)

Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kanón, tvorénije kír theofána, jehóže krajehranésije po alfavítu do 8-ja písni.

Hlás 4. Písň 1.

irmós: Otvérzu ustá mojá, i napólňatsja Dúcha, i slóvo otrýhnu caríci Máteri, i javľúsja svítlo toržestvúja, i vospojú rádujasja tojá čudesá.

Da pojét tebí, Vladýčice, dvižjá sviríľ duchóvnuju, Davíd, práotec tvój, poslúšaj, dščí, rádovannaho hlása ot ánhela, rádosť bo vozviščájet tebí neizhlahólannuju.

[Ánhel] Vopijú tebí veseľásja, prikloní úcho tvojé, i vonmí mí, Bóžije vozviščájušču bezsímennoje začátije: obrilá bo jesí blahodáť pred Bohom, jejáže nikohdáže obríte druhája, vsečístaja.

[Bohoródica] Da razumíju, ánhele, tvojích hlahól sílu, káko búdet, jéže rékl jesí, hlahóli jávstvenňijše? Káko začnú, Ďíva súšči otrokovíca? Káko že i Máti búdu ziždíteľa mojehó?

[Ánhel] Léstno mjá viščáti pomyšľáješi, jáko mňú: i rádujusja, zrjá tvojé utverždénije. Derzáj, Vladýčice, Bóhu bo choťášču, udób skončájutsja i preslávnaja.

Tripísnec, tvorénije hospodína Kosmý, jehóže kraestróčije: Tí devtéra, sí jesť: vo vtorýj déň, jéže jésť Poneďiľnik.

Hlás 2. Písň 1.

[T] irmós: Neprochodímoje volňáščejesja móre, Bóžijim svojím veľínijem izsušívšemu, i pišešéstvovati skvozí jé Izráilteskija ľúdi nastávľšemu, Hóspodevi pojím, slávno bo proslávisja.

[I] Neizrečénnoje Slóva Bóžija schoždénije, jéže Christós tójžde jésť Bóh i čelovík, jéže Bóh nevoschiščénijem býti nepščeváv, vnehdá voobražátisja rabóm, pokazúet učenikóm, slávno bo proslávisja.

[D] Poslužíti sám prijidóch, jehóže zrákom sozdáteľ vóleju obložén jésm, obniščávšemu Adámu, bohátstvujaj Božestvóm, položíti choťáj mojú dúšu izbavlénije záň, íže bezstrástnyj Bóžestvóm.

irmós: Neprochodímoje volňáščejesja móre, Bóžijim svojím veľínijem izsušívšemu, i pišešéstvovati skvozí jé Izráilteskija ľúdi nastávľšemu, Hóspodevi pojím, slávno bo proslávisja.

Písň 3.

irmós: Tvojá pisnoslóvcy, Bohoródice, živýj i nezavístnyj istóčniče, lík sebí sovokúpľšyja duchóvno utverdí, v Božéstvenňij tvojéj slávi vincév slávy spodóbi.

[Bohoródica] Oskuďí kňáz ot Júdy, vrémja nastá próčeje, v néže javítsja jazýkov nadéžda, Christós: tý že, káko sehó roždú, Ďíva súšči, skaží?

[Ánhel] Íščeši ot mené uvíďiti, Ďívo, óbraz začátija tvojehó, no tój neskazánen jésť: Dúch že svjatýj ziždíteľnoju síloju, osinív ťá, soveršít.

[Bohoródica] Mojá pramáti, prijémši rázum zmijín, píšči Božéstvennyja izhnána býsť: ťímže i áz bojúsja cilovánija stránnaho tvojehó, styďáščisja popolznovénija.

[Ánhel] Bóžij predstáteľ póslan jésm, Božéstvennyj povídati tebé sovít: čtó mené boíšisja, vseneporóčnaja, páče tebé bojáščahosja? Čtó blahohovíješi mňí, Vladýčice, tebé čéstno blahohovíjuščemu?

irmós: Tvojá pisnoslóvcy, Bohoródice, živýj i nezavístnyj istóčniče, lík sebí sovokúpľšyja duchóvno utverdí, v Božéstvenňij tvojéj slávi vincév slávy spodóbi.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 8. Podóben: jáko načátki. Jákov rydáše Jósifova lišénija, i dóblij siďáše na kolesníci, jáko cár počitájem: jehípťanyni bo tohdá slastém ne porabótav, vosproslavľášesja ot víduščaho čelovíčeskaja serdcá, i posylájuščaho vinéc netľínnyj.

íkos: Na rydánije nýňi priložím rydánije, i izlijém slézy so Jákovom, pláčuščesja Jósifa prisnopámjatnaho i cilomúdrennaho, poraboščénnaho úbo ťílom, dúšu že neporaboščénu sobľúdšaho, i Jehíptom vsím cárstvovavšaho: Bóh bo podajét rabóm svojím vinéc netľínnyj.

Sidálen, hlás 8. Podóben: Svirílej pástyrskich: Slóvo Bóžije na zémľu nýňi sníde, ánhel predstá, vopijá Ďívi, rádujsja, blahoslovénnaja, jáže pečátiju jedína sochránšisja, vo utróbi prijémši predvíčnaho Slóva i Hóspoda: da ot prélesti spasét, jáko Bóh, ród čelovíčeskij.

Sláva, i nýňi, hlás tójže. Podóben: Poveľínnoje: Póslan býsť s nebesé archistratíh Havrijíl ot Bóha, skóro predstá ko oduševlénnomu hrádu, hlahóľa k néj jávstvenno: ziždíteľa priímeši, Ďívo, vo utróbi, i rodíši sehó neprelóžňi s plótiju. Ťímže póslan jésm vozvistíti tebí stránnoje roždestvó, čístaja, i stojú zovjá tebí: rádujsja, nevísto nenevístnaja.

Písň 4.

irmós: Siďáj vo slávi na prestóľi Božestvá, vo óblaci léhci priíde Iisús prebožéstvennyj, netľínnoju dlániju, i spasé zovúščyja: sláva, Christé, síľi tvojéj.

[Bohoródica] Svjaščénnuju ňíkuju Ďívu raždájuščuju, slýšach proróka drévle Jemmanúila prorékša: choščú že razumíti, káko Božestvá rastvorénije jestestvó čelovíčeskoje preterpít?

[Ánhel] Javíla jésť kupiná, neopáľna prebývši, prijémši plámeň, obrádovannaja vsepítaja, na tebí táinstva preslávnoje: po roždeství bo prebúdeši čístaja prisnoďíva.

[Bohoródica] Osviščájem sijánijem Bóha vsederžíteľa, ístiny propovídniče, hlahóli, Havriíle, ístinňijšaja: káko netľínňi bývši čistoťí mojéj, Slóva roždú s plótiju bezplótnaho?

[Ánhel] So stráchom tebí, jáko ráb Hospoží predstojú, s bojázniju, otrokovíce, nýňi smotríti styždúsja tebé: jáko bo dóžď na runó snídet na ťá Slóvo Ótčeje, jáko blahovolí.

irmós: Siďáj vo slávi na prestóľi Božestvá, vo óblaci léhci priíde Iisús prebožéstvennyj, netľínnoju dlániju, i spasé zovúščyja: sláva, Christé, síľi tvojéj.

Písň 5.

irmós: Užasóšasja vsjáčeskaja o Božéstvenňij slávi tvojéj: tý bo, neiskusobráčnaja Ďívo, imíla jesí vo utróbe nad vsími Bóha, i rodilá jesí bezľítnaho Sýna, vsím vospivájuščym ťá mír podavájuščaja.

[Bohoródica] Razumíti ne mohú tvoích slovés izvístija: čudesá bo býša mnóžiceju, Božéstvennoju síloju čudoďíjstvujema, známenija i óbrazy zakónniji: rodí že Ďíva neiskusomúžňi nikohdáže.

[Ánhel] Divít, vseneporóčnaja, i stránno bo čúdo tvojé, jedína bo tý vsích carjá priímeši, vo utróbi voploščájema: i ťá proobrazújut proróčeskaja rečénija i hadánija, i zakónniji óbrazy.

[Bohoródica] Vsími nevmistímyj i vsími nevídimyj, káko séj móžet vo črévo Ďivíče vselítisja, jéže sám sozdá, káko že i začnú Bóha Slóva, sobeznačáľna Otcú i Dúchu?

[Ánhel] K tvojemú práotcu Davídu, obiščásja posadíti ot plodá tvojehó čréva, na prestóľi cárstva jehó, Jákovľu ťá dobrótu, jedínu izbrá v slovésnoje selénije.

irmós: Užasóšasja vsjáčeskaja o Božéstvenňij slávi tvojéj: tý bo, neiskusobráčnaja Ďívo, imíla jesí vo utróbe nad vsími Bóha, i rodilá jesí bezľítnaho Sýna, vsím vospivájuščym ťá mír podavájuščaja.

Písň 6.

irmós: Vozopí, proobrazúja pohrebénije tridnévnoje, prorók Jóna, v kíťi moľásja: ot tlí izbávi mjá, Iisúse, carjú síl.

[Bohoródica] Hlahól tvoích, Havriíle, hlás rádovanen prijémši, vesélija Božéstvennaho ispólnichsja: rádosť bo povídaješi, i vesélije vozviščáeši bezkonéčnoje.

[Ánhel] Tebí dadésja rádosť, Bohomáti, Božéstvennaja: tebí, jéže rádujsja, vsjá tvár vopijét, Bohonevísto: tý bo jedína Máti Sýna Bóžija pronarečésja, čístaja.

[Bohoródica] Jévy mnóju nýňi da uprazdnítsja osuždénije, da vozdástsja mnóju dólh dnés: mnóju zaímstvovanije drévneje da dástsja preispólneno.

[Ánhel] Obiščásja Bóh avraámu práotcu, blahoslovítisja v símeni jehó jazýkom, čístaja: tobóju že konéc obiščánije prijémlet dnés.

irmós: Vozopí, proobrazúja pohrebénije tridnévnoje, prorók Jóna, v kíťi moľásja: ot tlí izbávi mjá, Iisúse, carjú síl.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 8: Vzbránnoj vojevóďi pobidíteľnaja, jáko izbávľšesja ot zlých, blahodárstvennaja vospisújem tí rabí tvojí, Bohoródice: no jáko imúščaja deržávu nepobidímuju, ot vsjákich nás bíd svobodí, da zovém tí: rádujsja, nevísto nenevístnaja.

íkos: Ánhel predstáteľ s nebesé póslan býsť reščí Bohoródici, rádujsja, i so bezplótnym hlásom voploščájema ťá zrjá, Hóspodi, užasášesja, i stojáše, zovýj k néj takovája: rádujsja, jéjuže rádosť vozsijáet: rádujsja, jéjuže kľátva isčéznet: rádujsja, pádšaho Adáma vozzvánije: rádujsja, sléz Jévinych izbavlénije: rádujsja, vysotó, neudobovoschodímaja čelovíčeskimi pómysly: rádujsja, hlubinó neudobozrímaja i ánheľskima očíma: rádujsja, jáko jesí carévo sidálišče: rádujsja, jáko nósiši nosjáščaho vsjá: rádujsja, zvizdó, javľájuščaja sólnce: rádujsja, utróbo Božéstvennaho voploščénija: rádujsja, jéjuže obnovľájetsja tvár: rádujsja, jéjuže poklaňájemsja tvorcú. rádujsja, nevísto nenevístnaja.

Sinaksárij. Stichí na Jósifa prekrásnaho:

Cilomúdrennyj Jósif, právednyj deržítel javísja:

I pšenicodávec, o dóbrych stóže!

Stichí na izsóchšuju smokóvnicu:

Sobórišče smokóvnicu Christós jevréjskoje,

Plodóv čuždúju duchóvnych voobrazújaj,

Kľátvoju usušájet: jejáže bežím strásti.

Vo svjatýj i velíkij Poneďiľnik pámjať tvorím blažénnaho Jósifa prekrásnaho, i izsóchšija smokóvnicy: zanéže načálo otsjúdu prijémľut svjatýja strásti Hóspoda nášeho Iisúsa Christá: Jósif že vo óbraz sehó pérvije prijémletsja. Séj úbo sýn posľídnij bjáše patrijárcha Jákova, ot Rachíli jemú roždénnyj, ot svojích že brátij pozavíďin býv ňíkich rádi vo sňí viďínij. Préžde úbo vo iskopánije róva skryvájetsja: i otéc jehó ot ďitéj prélestiju okrovavlénnoju rízoju ukradájetsja, jáko ot zvírja izjadén býsť. Táže na trídesjatich srébrenicich pródan byvájet Ismailítom, íže páki prodajút jehó Pentefríju, načáľniku skopcéj carjá jehípetskaho faraóna. Neístovstvovavšej že hospoži jehó na cilomúdrije júnoši, ponéže bezzakónija soďíjati ne voschoťí, rízu ostávľ otbižé: oná že hospodínu jehó obolhájet jehó, i úzy i temníca hórkaja sehó prijémlet. Táže razrišénijem snóv izvóditsja, i carjú javľájetsja, i hospodín vsejá zemlí jehípetskija postavľájetsja. Páki že pšenicodáteľstvom brátijam javlén byvájet, i vsjáčeskoje svojehó životá dóbri preprovodív, vo Jehípťi umirájet, velíkij o cilomúdriji pri iňich jehó dóbrych poznavájemyj. Óbraz že séj Christóv: zané i Christós ot jedinopleménnych judéj zavístvujem byvájet, i ot učeniká na trídesjati srébrenicich prodajétsja, i vo mráčnyj i témnyj róv, hrób, zakľučájetsja, i ottúdu samovlástno vostorhnúvsja, cárstvujet nad Jehíptom: jávi na vsjákij hrích, i do koncá sehó pobiždájet, mírom že vsím obladájet, i čelovikoľúbno iskupújet nás táinstvennym pšenicodáteľstvom, jáko sám sebé za nás dávyj, i jáko pitájet nás nebésnym chľíbom, svojéju živonósnoju plótiju. Po semú úbo slovesí, prekrásnyj Jósif nýňi prijémletsja. Zďí že i o izsóchšej smokóvnici pámjať tvorím: zanéže Božéstvenniji Jevanhelísti, síjesť, Matféj i Márko, po póvisti o váijach prinósjat: vo útrije že izšédšym ím ot Vithániji, vzalká. Druhíj že útru že vozvráščsja vo hrád hlahólet, vzalká, i víďiv smokóvnicu, lístvije tókmo imúščuju, ne bí bo vrémja smókvam, prijíde k néj, i jelmá, plodá ne obríte na néj, rečé: da ne ktomú plód ot tebé búdet v vík: i ízsše ábije smokóvnica. Smokóvnica úbo jésť, sónmišče judéjskoje, na némže plodá podóbnaho Spás ne obrít, tóčiju osiňájuščeje zakóna, i sijé otját ot ních, prázdnoje vsjáčeski soďíjav. Ášče li že któ rečét: počtó bezdúšnoje drévo súcho býsť, kľátvu vzémšeje ne sohrišívšeje? Da navýknet, jáko judée víďašče Christá prísno vsích blahoďíteľstvujušča, nikomúže kľučímoje skórbno soďílavša, nepščeváchu, jáko sílu ímať tóčiju bláhoďíteľstvovati, zlotvoríti že ní. Čelovikoľubív že Vladýka sýj, ne voschoťí na čelovíci sijé pokazáti, i semú býti: da úbo uvírit neblahodárnyja ľúdi, jáko ímať sílu i k múci dovóľnuju: jáko bláh že ne chóščet, na bezdúšnom i nečúvstvennom jesteství mučénije soďílovajet. Vkúpi že ňíkoje i neizhlahólannoje slóvo jésť, ot stárec premúdrych k nám prišédšeje. Jákože hlahólet Isídor Pilusijót: jáko drévo prestuplénija sijé býsť, jehóže i lístvije v pokróv prestúplšiji upotrebíša. Ťímže i prokľátsja ot Christá čelovikoľúbno, ponéže tohdá sijé ne postradá, ktomú plodá ne prinestí vinóvna hrichú. A jákože hrích smókvi upodobľájetsja, blahojavlénno: ímať bo uslaždájuščeje slásti, priľipľájemoje hrichá, i ožestočavájuščeje posľidí i poľuťivájuščeje sóvistiju. Obáče ot otéc smokóvničnaja póvisť zďí umilénija rádi položísja, jákože Jósifa rádi, za jéže nosíti óbraz Christóv. Jésť že smokóvnica vsjáka dušá, vsjákaho duchóvnaho plóda nepričástna: v néjže útru, po nastojáščej jávi žízni, ne obritája Hospóď pokója u nejá, usušájet jú kľátvoju, i vo víčnyj posylájet óhň, i stólp ňíkij stojít usušénnyj, ustrašájaj ne ďílajuščich prikládnaho dobroďítelej plodá. Prekrásnaho Jósifa molítvami Christé Bóže pomíluj nás.

Písň 7.

irmós: Ne poslužíša tvári Bohomúdriji páče sozdávšaho, no óhnennoje preščénije múžeski poprávše, rádovachusja pojúšče: prepítyj otcév Hospóď i Bóh, blahoslovén jesí.

[Bohoródica] Svít neveščéstvennyj povídaja, v veščéstvenňi ťilesí sovokupľájem za milosérdije mnóhoje, svítloje blahovíščenije, Božéstvennaja propovídanija, nýňi vzyváješi mí: blahoslovén, vsečístaja, plód tvojehó čréva.

[Ánhel] Rádujsja, Vladýčice Ďívo, rádujsja, prečístaja, rádujsja, prijátelišče Bóžije: rádujsja, svíščniče svíta, Adámovo vozzvánije, Jévy izbavlénije, horó svjatája, prejávstvennoje svjaščénije i čertóh bezsmértija.

[Bohoródica] Dúšu očísti, ťílo osvjatí, cérkov sotvorí mja vmistíteľnu Bóha, skíniju Bohoukrášenu, oduševlén chrám naítijem presvjatáho Dúcha, i žízni čístuju Máter.

[Ánhel] Jáko mnohosvítluju sviščú, i Bohoďílanen čertóh vížu ťá nýňi jáko zlát kivót, zakóna podáteľa priimí, Bohonevísto, blahoizvólivšaho čelovíčeskoje izbáviti tobóju tľínnoje suščestvó.

irmós: Ne poslužíša tvári Bohomúdriji páče sozdávšaho, no óhnennoje preščénije múžeski poprávše, rádovachusja pojúšče: prepítyj otcév Hospóď i Bóh, blahoslovén jesí.

Písň 8.

irmós: Slýši, otrokovíce Ďívo čístaja, da rečét úbo Havrijíl sovít výšňaho drévnij, ístinnyj, búdi k prijátiju hotóva Bóžiju: tobóju bo nevmistímyj s čelovíki poživé. Ťím i rádujasja vopijú: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda.

[Bohoródica] Úm vsják pobiždájetsja zemných, otviščá Ďivíca, íščušči jáže mňí viščáješi preslávnaja: slýšach tvojá slovesá, no bojúsja užasájuščisja, da ne léstiju mjá, jáko Jévu daléče pósleši ot Bóha. No obáče sé vopijú: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda, i prevoznosíte jehó vo víki.

[Ánhel] Sé tebí nedoumínnoje razrišísja, hlahólet k sím Havrijíl: dóbri bo reklá jesí, véšč neudobopostížna, slovesém tvojích ustén povinújuščisja próčeje. Ne sumnísja jáko lésti, jákože véšči víruj: áz bo rádujasja vopijú: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda, i prevoznosíte jehó vo víki.

[Bohoródica] Zakón séj ot Bóha jésť čelovíékom, neporóčnaja ábije hlahólet, óbščija ľubvé roždéstvó proischódit, ne vím suprúžnika slásti vsekonéčno: káko úbo hlahóleši, jáko roždú? Bojúsja, jehdá lésť hlahóleši? No obáče sé vopijú: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda, i prevoznosíte jehó vo víki.

[Ánhel] Hlahóly, jáže mňí viščáješi, čístaja, ánhel páki hlahólet, obýčaja jésť roždestvá čelovíkov smértnych: ístinno Bóha tebí obiščaváju, páče slóva že i smýsla voploščájema, jáko vísť, iz tebé. Ťímže i rádujasja, vopijú: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda, i prevoznosíte jehó vo víki.

[Bohoródica] Javľáješisja mňí ístiny viščáteľ, rečé Ďíva, rádosti bo óbščija prišél jesí blahovístnik: dúšu úbo očístich s ťílom, i po hlahólu tvojemú búdi mňí, da vselítsja Bóh v mjá, k nemúže vopijú s tobóju: blahoslovíte, vsjá ďilá Hospódňa, Hóspoda, i prevoznosíte jehó vo víki.

[E] irmós: Ustrašísja otrokóv blahočestívych, soobráznaho duší neskvérnaho ťíla, i ustranísja vospitánnyj v bezmírnom veščeství, neutruždén óhň: prisnoživúšču že izuvjádšu plámeňu, víčnujuščaja písň vospivášesja: Hóspoda vsjá ďilá pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

[V] Vás tohdá mojích učenikóv poznájut vsí, ášče mojá zápovidi sobľudeté, hlahólet Spás druhóm, ko strásti idýj: mír imíjte v sebí, i vo vsích, i smirénnaja múdrstvujušče vozvýsitesja: i Hóspoda znájušče mjá pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

[T] Čína soprotívna vám jazýčeska, da jésť deržáva kupnoródnych: ne žrébij bo mój, mučíteľstvo že rázum samoizbránnyj. Íže úbo predizjáščnyj vo vás býti choťáj druhích, da jésť vsích posľídňijšij: i Hóspoda znájušče mjá pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Chválim, blahoslovím:

irmós: Ustrašísja otrokóv blahočestívych, soobráznaho duší neskvérnaho ťíla, i ustranísja vospitánnyj v bezmírnom veščeství, neutruždén óhň: prisnoživúšču že izuvjádšu plámeňu, víčnujuščaja písň vospivášesja: Hóspoda vsjá ďilá pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Na 9-j písni páki vžihájut sviščí brátija. Čestňíjšuju ne pojém, no pojém pripív prázdnika:

Blahovistvúj, zemlé, rádosť véliju, chvalíte, nebesá, Bóžiju slávu.

Písň 9.

irmós: Jáko oduševlénnomu Bóžiju kivótu, da nikákože kósnetsja ruká skvérnych. Ustňí že vírnych Bohoródici nemólčno, hlás ánhela vospivájušče, s rádostiju da vopijút: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju.

Páče smýsla začénši Bóha, jestestvá obýčaja utaísja, otrokovíce: tý bo v roždeství máterskaho izbižála jesí tľínnaho jestestvá, i prevýšši súšči. Ťímže dostójno slýšiši: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju.

Káko tóčiši mlekó, Ďívo čístaja, ne móžet izreščí jazýk zémlen: stránnu bo jestestvá pokazúješi véšč, zakónnaho roždéstvá ustáv prechódiši. Ťímže dostójno slýšiši: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju.

Tájno vo svjaščénnych pisánijich hlahólasja o tebí, Máti výšňaho: ľístvicu bo drévle Jákov ťá obrazújuščuju víďiv, rečé: stepéň Bóžija sijá. Ťímže dostójno slýšiši: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju.

Čúdnoje svjaščennojavlénnomu Moiséju kupiná i óhň, pokazá čúdo: iščáj že koncá v prechoždéniji vremén, vo otrokovíci čísťij, rečé, uzrjú. Jéjže, jáko Bohoródici, da rečétsja: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju.

Danijíl ťá hóru narečé mýslennuju: rodíteľnicu že Bóžiju Isáia: vídit že jáko runó Hedeón: Davíd že svjaščénije hlahólet, dvér že ťá ín. Havrijíl že tebí vzyváet: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju.

[E] irmós: Vozvelíčil jesí Christé róždšuju ťá Bohoródicu, ot nejáže sozdáteľu náš, v podobostrástnoje nám obléklsja jesí ťílo, nášich prehrišénij rišíteľnoje: sijú ublažájušče vsí ródi, tebé veličájem.

[R] Skvérnu vsjú strastnúju otrínuvše, dostójnyj Božéstvennaho cárstvija rázum vosprijímem blahomúdrstvennyj, tvojím apóstolom predrékl jesí, vsích premúdroste: v némže proslávitesja, sviťáščesja sólnca svitozárneje.

[A] Vzirájušče na mjá, rékl jesí Hóspodi tvojím učenikóm, ne múdrstvujte vysókaja, no sootvedítesja smirénnymi: mojú, júže pijú, píjte čášu, jáko da vo cárstviji Otcá so mnóju proslávitesja.

irmós: Vozvelíčil jesí Christé róždšuju ťá Bohoródicu, ot nejáže sozdáteľu náš, v podobostrástnoje nám obléklsja jesí ťílo, nášich prehrišénij rišíteľnoje: sijú ublažájušče vsí ródi, tebé veličájem. I poklón do zemlí.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Svitílen, Podóben: So učenikí: Ánheľskich síl archistratíh póslan býsť ot Bóha vsederžíteľa k čísťij i Ďíve, blahovistíti stránnoje i neizrečénnoje čúdo: zané Bóh, jáko čelovík, iz nejá mladoďíjstvujetsja bez símene, nazidájaj vés čelovíčeskij ród: ľúdije, blahovistíte obnovlénije míra.

Sláva, Čertóh tvój víždu Spáse mój, ukrašénnyj, i odéždy ne ímam, da vnídu vóň: prosvití oďijánije duší mojejá svitodávče, i spasí mjá.

I nýňi, ín svitílen. Podóben: Žený uslýšite: Jéže ot víka dnés poznavájetsja táinstvo Bóžije, Bóh Slóvo, Sýn Ďívy Maríji za milosérdije byvájet, i rádosť blahovíščenija Havrijíl proviščavájet. S nímže vozopijém jéj: rádujsja, Máti Hospódňa.

(Hlás 1.) Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Na chvalítech stichíry, na 6,

Stích: Sotvoríti v ních súd napísan: sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

Stích: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó vo utveržéniji síly jehó.

Stích: Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

hlás 1. Podóben: Nebésnych činóv: S nebésnych kruhóv sleťív Havrijíl v Nazarét, * priíde k Ďívi Maríji, * vopijá jéj: rádujsja, * začnéši Sýna, Adáma drévňijšaho, * tvorcá vikóv i izbáviteľa, * vopijúščich tebí: * rádujsja, čístaja.

Stích: Chvalíte jehó vo hlási trúbňim, chvalíte jehó vo psaltíri i húsľich.

Soprisnosúščnoje Slóvo prebeznačáľnaho Otcá, * ne razlučívsja hórnich, * nýňi predstá dóľnym, rádi krájňaho blahoutróbija, * mílosť prijém, jéže na ný popolznovénija, * i Adámovu niščetú vosprijém, * voobrazísja v čuždéje.

Stích: Chvalíte jehó v timpáňi i líci, chvalíte jehó vo strúnach i orháňi.

Havrijíl Ďivi blahovístije s nebesé prinés, * vopijáše: rádujsja, * začnéši vo črévi tvojém, * tobóju vmistímaho, * nevmistímaho že vsími: * i raždájuščaja javíšisja, * ot Otcá préžde dennícy vozsijávšaho.

Stích: Chvalíte jehó v kimváľih dobrohlásnych, chvalíte jehó v kimváľich vosklicánija: vsjákoje dychánije da chválit Hóspoda.

Presúščestvennoje Slóvo * plótiju vselísja v ťá, * Ótčim sovítom, Bohoródice Ďívo, * nazdá ród, íže po nám, * pádšij ot drévnija kľátvy. * Ťím jéže rádujsja, tebí vsí, Máti Christóva, * so ánhelom vopijém vírno.

Sláva, i nýňi, hlás 2. Theofánovo: Jéže ot víka táinstvo otkryvájetsja dnés, i Sýn Bóžij sýn čelovíč byvájet, da chúždšeje vosprijém podást mí lúčšeje, solhásja drévle Adám, i Bóh vozžeľív býti, ne býsť: čelovík byvájet Bóh, da bóha Adáma soďílajet. da veselítsja tvár, da likovstvújet jestestvó, jáko archánhel Ďívi so stráchom predstoít: i jéže rádujsja prinósit, pečáli soprotívnoje. Za milosérdije mílosti vočelovíčivyjsja, Bóže náš, sláva tebí.

I nýňi, hlás 5: Hóspodi, hrjadýj k stradániju, tvojá utverždája učenikí, hlahólal jesí osób prijém ích: Káko hlahól mojích ne pómnite, jáže préžde rekóch vám? Jáko vsjákomu proróku ňísť písano, tókmo vo Jerusalími ubijénu býti. Nýňi úbo vrémja nastojít, jéže rekóch vám: sé bo predajúsja rukáma hríšnych porúhan býti, íže i krestú mjá prihvozdívše, i pohrebéniju predávše, omérzena vmiňát jáko mértva. Obáče derzájte: tridnéven bo vostánu v rádosť vírnych, i žízň víčnuju.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Male slavoslóvije.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mir, * vo čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa, * kláňajemtisja, slavoslóvim ťa. - Blahodarím ťa, velikíja rádi slávy tvojejá, * Hóspodi, Cárju nebésnyj. - Bóže Otče vsederžíteľu, Hóspodi, Sýne jedinoródnyj * Isúse Christé, i Svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * pomíluj nas. - Vzémľaj hrichí míra, * prijmí molítvy náša. - Siďáj odesnúju Otcá, * pomíluj nás. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď, Isús Christós, * vo slávu Bóha Otcá, amíň. - Na vsjak deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo vik, i vo vik víka. - Hóspodi, pribížišče byl jesí nam, * vo rod i rod. - Az rich, Hóspodi, pomíluj mja, * i iscilí dúšu mojú, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, naučí mja tvoríti vóľu tvojú, * jáko ty jesí Bóh moj. - Jáko u tebé jesť istóčnik životá, * vo svíťi tvojém úzrim svít. - Probávi mílosť tvojú* víduščym ťa. - Spodóbi, Hóspodi, v nošč sijú, * bez hrichá sochranítisja nám. - Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otéc nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amíň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nás, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, * naučí nás opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nás opravdánijem tvojím. Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosvití nás opravdániji tvojími. - Hóspodi, mílosť tvojá vo vík, * ďil rukú tvojejú ne prézri. - Tebí podobájet chvalá, * tebí podobájet pínije.- Tebí sláva podobájet, * Otcú i Sýnu i Svjatómu Dúchu - I nýňi i prísno, * i vo víki vikóv, amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Na stichóvňi samohlásen.

hlás 1: Hrjadýj Hospóď k vóľnoj strásti, apóstolom hlahólaše na putí: sé voschódim vo Jerusalím, i predástsja Sýn čelovíčeskij, jákože jésť písano o ném. Prijidíte úbo i mý, očiščénnymi smýsly, sšéstvuim jemú, i sraspnémsja, i umertvímsja jehó rádi žitéjskim slastém, da i oživém s ním, i uslýšim vopijúšča jehó: ne ktomú v zemnýj Jerusalím, za jéže stradáti, no voschoždú ko Otcú mojemú, i otcú vášemu, i Bóhu mojemú, i Bóhu vášemu, i sovozvýšu vás v hórnij Jerusalím, v cárstvo nebésnoje.

Stích: Ispólnichomsja zaútra mílosti tvojejá Hóspodi:

Hlás 5: Dostíhše vírniji spasíteľnuju strásť Christá Bóha, neizrečénnoje jehó dolhoterpínije proslávim: jáko da blahoutróbijem svojím sovozdvíhnet i nás umerščvlénnych hrichóm, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Stích: I búdi svítlosť Hóspoda Bóha nášeho na nás:

Hóspodi, hrjadýj k stradániju, tvojá utverždája učenikí, hlahólal jesí osób prijém ích: Káko hlahól mojích ne pómnite, jáže préžde rekóch vám? Jáko vsjákomu proróku ňísť písano, tókmo vo Jerusalími ubijénu býti. Nýňi úbo vrémja nastojít, jéže rekóch vám: sé bo predajúsja rukáma hríšnych porúhan býti, íže i krestú mjá prihvozdívše, i pohrebéniju predávše, omérzena vmiňát jáko mértva. Obáče derzájte: tridnéven bo vostánu v rádosť vírnych, i žízň víčnuju.

_Stích: Vo vsjá dní náša vozveselíchomsja, za dní, v ňáže smiríl ný jesí, ľíta, v ňáže víďichom zlája._

H~~óspodi, hrjadýj k stradániju, tvojá utverždája učenikí, hlahólal jesí osób prijém ích: Káko hlahól mojích ne pómnite, jáže préžde rekóch vám? Jáko vsjákomu proróku ňísť písano, tókmo vo Jerusalími ubijénu býti. Nýňi úbo vrémja nastojít, jéže rekóch vám: sé bo predajúsja rukáma hríšnych porúhan býti, íže i krestú mjá prihvozdívše, i pohrebéniju predávše, omérzena vmiňát jáko mértva. Obáče derzájte: tridnéven bo vostánu v rádosť vírnych, i žízň víčnuju.

_Stích: I prízri na rabý tvojá, i na ďilá tvojá, i nastávi sýny ích._

Hlás 5: Hóspodi, k táinstvu neizhlahólannomu tvojehó smotrénija, ne dovľíjušči synóv Zevedéovych máti, prošáše ťá, vrémennaho cárstva póčesti darovátisja čádom jejá: no vmísto tojá, čášu smérti obiščál jesí píti druhóm tvojím, júže čášu préžde sích píti sám hlahólal jesí, hrichóv očiščénije. Ťímže tebí vopijém: spasénije dúš nášich, sláva tebí.

Stích: I búdi svítlosť Hóspoda Bóha nášeho na nás:

Hóspodi, soveršénňijšaja múdrstvovati, tvojá nakazúja učenikí, ne upodóbitisja jazýkom hlahólal jesí, vo jéže obladáti méňšimi: ne táko bo búdet vám mojím učenikóm, jáko níščij choťá jésm. Pérvyj úbo vás, da búdet vsím sluhá: načáľstvujaj že jáko načáľstvujemyj, predizjáščnyj že jáko posľídňijšij. Íbo prijidóch sám obniščávšemu Adámu poslužíti, i izbavlénije dáti za mnóhich dúšu mojú, vopijúščich mí: sláva tebí.

Sláva, hlás tójže: Vtorúju Jévu jehípťanyňu obrít zmíj hlahóly, tščášesja laskáňmi zapjáti Jósifa, no tój ostáviv rízu, bižá hrichá: i náh ne styďášesja, jákože pervozdánnyj préžde preslušánija. Tohó molítvami Christé pomíluj nás.

I nýňi, prázdnika, hlás 8: Da veseľátsja nebesá, i rádujetsja zemľá: íbo Otcú soprisnosúščnyj, sobeznačáľnyj i soprestóľnyj, ščedrótstvo prijém, i čelovikoľúbnuju mílosť, sebé postávi vo istoščánije, blahovolénijem i sovítom Ótčim, i vo utróbu vselísja ďivíču, predočiščénnuju Dúchom. O čudesé! Bóh v čelovícich, nevmistímyj v ložesnách, bezľítnyj v ľíto: i jéže preslávneje, jáko i začátije bezsímenno, i istoščánije neskazánno, i táinstvo jelíko. Bóh bo istoščavájetsja i voploščájetsja, i zíždetsja, ánhelu k čísťij začátije hlahólavšu: rádujsja, obrádovannaja, Hospóď s tobóju, imíjaj véliju mílosť.

Bláho jésť ispovídatistja Hóspodevi, i píti ímeni tvojemú výšňij. Vozviščáti zaútra mílosť tvojú, i ístinnu tvojú vo vsjáku nóšč.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Tropár, hlás 4: Dnés spasénija nášeho hlavízna, i jéže ot víka táinstva javlénije: Sýn Bóžij, Sýn Ďívy byvájet, i Havrijíl blahodáť blahovistvújet. Ťímže i mý s ním Bohoródici vozopijím: rádujsja, blahodátnaja, Hospóď s tobóju.

~~(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:~~

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)­, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

3 poklony dozemnyja.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.